Kašperk

Již několikátý rok je okolo Silvestra otevřen pro veřejnost hrad Kašperk... Dlouho jsem na tohle sdělení na internetových stránkách koukala, až to nějak dopadlo a my jsme se tam vážně jeli podívat. :) Původní plán tedy byl ještě jiný - den předem jsme měli jet ještě na východ slunce na Sněžce, ale to se nám z určitých důvodů nevyvedlo. ;) Kašperk už ano, naštěstí. ;)

Z Dobříše jsme vyjížděli docela brzy ráno - já a moji tři výletní muži. :) Cesta uběhla docela rychle a jenom s malým blouděním a už jsme parkovali ve městě Kašperské Hory, vedle kostela sv. Markéty. Kašperky jsou horské městečko - náměstí je v nadmořské výšce 745 m. Kostel zde stojí od druhé poloviny 14. století a jeho vznik souvisí s rozkvětem města v souvislosti s rozvojem důlní činnosti v blízkém okolí. Původně byl zasvěcen sv. Linhartu... Teda abych se přiznala, neměla jsem tušení, že takový svatý vůbec existuje. ;) Jak už to tak bývá, byl kostel poškozen požárem (r. 1863), o dvacet let později následovala rekonstrukce a při této příležitosti byla ke kostelu dostavěna věž.

Kostel sv. Markéty v Kašperských Horách (foto: Jirka)

Dlouho jsme v Kašperských Horách neokouněli a vydali jsme se po modře značené naučné stezce "Na Kašperk jinak", která jest nenáročným, asi 8,5 km dlouhým, okruhem. Ze začátku jsme šli po silnici, ale za chvíli jsme už odbočili na vedlejší silničku a pak už do kopečka nahóru. :) Jóó, no jó, málem bych zapomněla, že tohle byl první výlet s mým novým fotoaparátem, který mi přinesl hodný a šikovný Ježíšek. Dobře vybral, jak můžete posoudit i vy - fotí skoro sám a fotky má luxusní, ani mě k tomu nepotřebuje! ;))

Vykukující Kašperk (foto: Jirka)

Cestou jsme šli kolem malého bunkru - lehké opevnění vzor 37. V okolí je jich několik. Všechny byly postaveny ještě před začátkem druhé světové války. Budovány byly v jihozápadním pohraničí proti hrozícímu fašistickému nebezpečí z Německa.

Po chvíli přicházíme do malinké osady jménem Žlíbek (876 m. n. m.). Osada byla založena už v roce 1402 a původně patřila ke Kašperku... Osada je to stará, ale dneska je zde jen 16 domů a 16 stálých obyvatel. Je zde zajímavá kaplička.

Kaplička v osadě Žlíbek (foto: Jirka)

Dál po žluté turistické značce je Pustý Hrádek (924 m. n. m.), který stával paradoxně na Zámeckém vrchu. :) Jednalo se o předsunuté opevnění Kašperku. Hrádek nechal postavit Zdeněk ze Šternberka (který hrad Kašperk držel v telech 1454 až 1476), aby Kašperk ochránil před možným ostřelováním, protože hrádek je výše položen než samotný hrad. Už v 15. století předsunutá stavbička vyhořela při mohutném požáru.

Pustý hrádek nad Kašperkem (foto: Jirka)

Tam ne! (foto: Lenka)

I dnes je ale od hrádku krásný pohled na Kašperk, údolí i okolní hory. Měli jsme docela štěstí na počasí, protože nám scenérii krásně osvěcovalo sluníčko. Moc se mi líbí ten kašperský nápad pořádat tematické prohlídky v období kolem Silvestra. Potkali jsme tu mnoho lidí, takže zájem o památky v tomto jinak na památky zchudlém období je. :)

Kašperk od Pustého hrádku (foto: Jirka)

Hrad Kašperk byl postaven na skalnatém výběžku hory Žďanova již v roce 1356 za vlády Karla IV. Kašperk stojí 886 m. n. m. a je tak nejvýše položeným královským hradem v Čechách. Důvody, které vedly k postavení hradu jsou jasné - střežení provozu na Zlaté stezce, ostraha hranic a ochrana zlatonosných dolů v Kašperských Horách.

Brzy po příchodu na hrad jsme šli na prohlídku, tak jsme ani nestačili využít vyhřívanou místnost, která pro návštěvníky byla připravena. :) Letošní zimní prohlídky byly zaměřené na šaškovskou tématiku. Dozvěděli jsme se tak něco o životě šašků, především o Palečkovi, který byl šaškem krále Jiřího z Poděbrad.

Z interiéru budovy purkrabství (foto: Lenka)

Motýl na Kašperku uvězněný (foto: Lenka)

Kopie busty Jana Lucemburského (foto: Lenka)

Během prohlídky jsme se podívali na interiéry západní věže - expozice je tu z části věnována Karlu IV. Výhled je ze západní věže dvěma směry - směrem na hradby a nádvoří, a také na východní věž a obvodové zdi paláce, který je svírán mezi věžemi. Hrad Kašperk nebyl nikdy přestavován v jiných stavebních slozích, proto je dnes vzácný svou zachovalou původní architekturou. Je neuvěřitelné, že hrad chátral už od konce 16. století. V roce 1616 byl koupen obcí Kašperské Hory, která se o jeho správu stará dodneška.

Pohled ze západní věže na nádvoří (foto: Lenka)

Pak už nám nezbylo nic jiného, než se vydat zpátky - ale nepokračovali jsme dál po naučné stezce, ale po zelené turistické značce. Cestou jsme prošli kolem Čertovského lesa, kde není radno se jenom tak potulovat, kvůli nebezpečí ďábelských sil. Prý tu je i Swiza - tajemná žena oděna do vlčí kůže a s jeleními parohy, která je nositelkou pohrom a nemocí...

Cestou nad Kašperskými Horami... (foto: Jirka)

Ostrá fotka :) ... (foto: Lenka)

My jsme ale naštěstí žádnou takovou ženštinu neviděli a v poklidu jsme dorazili do Kašperských Hor. Tady jsem nasedli do našeho malého bujného oře, který na nás hezky počkal u kostela sv. Markéty a vyrazili jsme zpátky do středních Čech. Musím říct, že to byl moc hezký zimní výlet. :)

Další informace:
- oficiální stránky hradu Kašperk
- www.sumavanet.cz - typy na trasy a naučné stezky
- www.hrady.cz - Kašperk, Pustý Hrádek

PF 2010

Skály v oblasti Schrammsteine, Německo 

Dolský mlýn

Na poslední den pobytu v Českém Švýcarsku jsme si vymysleli návštěvu Dolského mlýna... Sice jsme tu už jednou byli, ale to bylo léto v plném rozpuku a tentokrát pilně panovala paní zima. Přes noc nám dokonce nadělila sněhový poprašek. :) Dojeli jsme do Vysoké Lípy, kde jsme nechali vozítko a po modré turistické značce jsme prudce sestupovali do údolí řeky Kamenice.

Dolský mlýn (foto: Jirka)

Už u Vysoké Lípy jsme potkali mourovatou kočku, která se s námi chtěla kamarádit... Byla pěkná, tak jsme se ke kamarádění měli a ona se pak s námi vydali asi kilometr z kopce a došla s námi až k Dolskému mlýnu. :) Společně jsme přešli po mostku přes řeku Kamenici a chvíli tam s námi ještě byla... A když viděla, že s námi asi už žádná velká legrace nebude, šla s jinými turisty dál, směrem k Růžovskému vrchu. :)) Kočku tulačku jsem ještě neviděla a docela by mne zajímalo, jak a kde skončila... Nicméně, byla krásná! :)

Zcestovalá kočka (foto: Lenka)

Když jsme tu byli v létě, panoval tu čilý ruch, protože se tady v okolí natáčela pohádka Peklo s princeznou. Tentokráte tu nebyla pomalu ani noha, krom těch našich, čtyřech kočičích, další nohy dorazily až později. :) Je třeba konstatovat, že Dolský mlýn je pro natáčení pohádek dokonalé místo... zvlášť pokud sem autoři umístí sídlo pekla. ;) Novodobě se tu proháněla princezna Aneta a když byl ještě Dolský mlýn opravdovým mlýnem, byla tu princezna Krasomila... Krásné české pohádky. :)

Mostek u Dolského mlýna (foto: Jirka)

Akorát řeka Kamenice, to není úplně moc pohádka. A když je velká voda, dovede řeka docela pozlobit. A protože Dolský mlýn stojí přímo u řeky, velká voda jej několikrát ohrozila. No, ale naštěstí nedopadl jako soutěsky Kamenice nad Hřenskem.

Dolský mlýn a řeka Kamenice (foto: Jirka)

Byli jsme se podívat ještě kousek za Dolským mlýnem - u soutoku Kamenice a Jetřichovické Bělé. Říčky jsou obě zařízlé do pískovců, ale Jetřichovická Bělá v sobě unáší hodně zvětralého písku, který na jejím dvě vytváří rozmanité čeřiny. Typické jsou i trsy vodních rostlin, které se zmítají v proudící vodě. Proto když vidíte fotografii s bílými písečnými čeřinami a zelenými trsy vodních rostlin v malém potoce, je to skoro určitě Jetřichovická Bělá. :) Docela mne překvapilo, že trsy vodních roslin byly i v prosinci zelené... Evidentně na ně nějaký podzim neplatí. :))

Soutok Kamenice a Jetřichovické Bělé (foto: Jirka)

Prošla jsem se ještě kousek po žluté turistické značce směrem k Jetřichovicím a došla jsem k pramenu sv. Huberta, kde jsem se zase otočila a šla jsem zpátky za Jirkou, který zatím fotograficky lovil v okolí Královského smrku.

Pramen s vyobrazením sv. Huberta (foto: Lenka)

Křížek nedaleko Dolského mlýna (foto: Jirka)

Při pohledu na olšové šištice jsem si vybavila šperky Hanuše Lamra, což je designer, který se rád nechává inspirovat přírodou a tak mezi jeho díly lze najít právě i třeba náušnice nebo přívěsky na řetízky ve tvaru olšových šištiček. :) Šperky jsou vyrobeny hlavně ze zlata a ze stříbra, ale mají v sobě vtištěné mnohé z přírody (plody javoru, thuje, různé struktury kůry, chodbičky kůrovců, ale i brouci). Jde o velmi zajímavé kousky. :)

Olše (foto: Lenka)

Pak už jsem se vypravili na cestu zpátky... Naší čtyřnohou kamarádku už jsme nepotkali, asi byla opravdu na cestě kamsi na Růžák. :) U lesa u Vysoké Lípy je malý hřbitůvek, kde jsme se ještě zastavili. Tohle je opravdu hezký hřbitov, už jsem tu byla jednou v létě a i tehdy mne dostal svou zvláštní klidnou atmosférou. Jestli to lze vůbec v souvislosti s takovým místem říct, tak bych řekla, že tu prostě bylo pěkně.

Stromy u hřbitova ve Vysoké Lípě (foto: Lenka)

Pak už jsme viděli jenom na plotě sedící červenku obecnou, která se s námi pro letošek rozloučila s oblasti Českého Švýcarska a Labských pískovců.

Červenka obecná (foto: Lenka)

Rozloučili jsme se vlastně ne jenom pro letošek, ale skoro už ´navždy´, protože já jsem v polovině ledna na pár měsíců mířila do Londýna a pak už jsem měla psát diplomku... Ale však my se sem ještě vrátíme. :))

Jetřichovické vyhlídky v zimě

Jirka chtěl navštívit Jetřichovické vyhlídky už den předem, ale to by nemělo valný účinek, protože se obávám, že by nebylo vidět ani na špičku nosu, natož něco z krajiny. :) Ale radost jsem mu udělala a vypravili jsme se sem hned druhý den - na tradiční okružní procházku. Jako vždy jsme auto nechalu v Jetřichovicích, světe div se, ale byli jsme na parkovišti sami. A brzy jsme začali stoupat k první z vyhlídek - Mariině skále.

Cestou jsme nepotkali ani človíčka, nebo vlastně ano - myslím, že asi dva nebo tři čundráky, kteří někde blízko strávili nocleh. Jinak celistvost cestiček narušovaly jenom kopýtka vysoké zvěře. Za takovýchto podmínek mám České Švýcarsko asi nejradši...

... celý den jsme neviděli jiné stopy, než tyto a naše vlastní (foto: Lenka)

Zpočátku našeho výletu lehce vykukovalo sluníčko, ale to se samozřejmě nenechalo zahanbit a docela rychle se zase ztratilo za hradbou mraků... Jak už to tak většinou bývá. :) Výhled byl stejný, jako vždycky, ale přece jenom něčím jiný... :)

Mariina skála (foto: Jirka)

Jména hloupých na všech sloupích... (foto: Lenka)

Vilemínana stěna a Rudolfův ostroh (foto: Lenka)

... No jo, byla přece jenom už zima... I kyž do té doby tu moc sněhu nespadlo - na vrcholkách skal ležel jenom slabý poprašek sněhu... A během odpoledne začalo jenom lehce sněžit. Stejně bych někdy chtěla ČŠ vidět pod sněhem, ještě lépe v lednu nebo v únoru vidět známé skalní ledopády. To musí být neskutečná krása. :)

Snížek (foto: Lenka)

Padlá červená (foto: Lenka)

Na Vilemíninu stěnu jsme ani nezašli, abychom se nezdržovali, byli jsme tu už později odpoledne a tak jsme se ještě za světla chtěli dostat k autu.

Krásně rostlý strom (foto: Jirka)

Listí podzimní a sníh zimní (foto: Jirka)

Mladý buk (foto: Lenka)

Rudolfův ostroh v mlze (foto: Jirka)

Nicméně výšlap na Rudolfův Ostroh jsme si odpustit nemohli. ;) Tady ale hoodně foukalo a byla zima veliká, takže jsme zase rychle slezli a pelášili k autu. :)

Mlžné České Švýcarsko

Na začátku prosince jsme naposledy vyrazili do terénu v Českém Švýcarsku, že to nebyl úplně nejlepší nápad, se ukázalo až ve chvíli, kdy jsme k Pravčické bráně vynesli všechno lezecké vybavení, spustili je ze skály... To že přes mlhu nebylo příliš mnoho vidět, to by se ještě vydržet dalo. :) Ale ten "lehký" deštík, který se na naše hlavy začal snášet, to už bylo moc na nás všechny. :)

Jak je vidět, i ošklivé počasí nás někdy potká... (foto: Lenka)

Lézt v krutém dešti a mlze na skále je prostě hodno bláznů :) (foto: Lenka)

No, jo, tak úplně lehký deštík to asi nebyl, všichni jsme se ještě před cestou od Pravčické brány dolů vyždímali, dole zas. A v autě jsme museli čekat, než se nám odmlží okýnka, protože jsme si je slušně zapářili. :)) Odměnou za naše úsilí byla mokrá lana, to je vážně lahůdka. ;)

Choroš pomož, dřevo oblož (foto: Lenka)

Nu což, na ubytování jsme se usušili, na dobrou večeři vyrazili, večer si Carcassonne zahráli... A jelikož druhý den byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Osobně podezírám Rákosníčka, že ten svůj rybníček Brčálník má někde v Českém Švýcarsku (i když turistické průvodce o něm mlčí:)).

"Lezecká" část výpravy se vydala zpátky do Prahy, já s Jirkou jsme si pobyt o pár dní prodloužili a místo návratu do Prahy, jsme se vydali za nákupy do Varnsdorfu. :)

Kostel sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu (foto: Jirka)

Vila (foto: Jirka)

Byla jsem ráda, že jsme se v mlze nikdo neztratil... :)

Kostel v Lochovicích

Dnešní lochovický kostel zasvěcený sv. Ondřeji stojí na místě původního kostela sv. Stanislava, který zde stál již v roce 1318, kdy je prvně zmiňován v dokumentech. V průběhu času se na stavbě podepsali válečná tažení - např. husitské války, téměř zničen byl v první polovině 17. století za drancování švédských vojsk.

Po Třicetileté válce zde byly ruiny gotického kostela, byl tedy znovu vystavěn nový kostel v barokním slohu a poté byl zasvěcen sv. Ondřeji. Po polovině 17. století stála vedle kostela dřevěná zvonice. Sou výškou znonice přesahovala samotný kostel, byly v ní tři zvony - Ondřej, Stanislav a Václav. Stávala asi v místech, kde dnes je socha sv. Františka z Asisi. V roce 1787 musela být zvonice stržena pro sešlost věkem.

Kostel sv. Ondřeje v Lochovicích (foto: Jirka)

V roce 1728 byla farnost povýšena na děkanství a kostel na farní. Zdejší farnost zanikla nedávno - v roce 2006, dnes je to kostel filiální spadající pod působnost farnosti v Hořovicích.

Zvláštností kostela je, že v boční stěně se nachází ručička, která ukazovala čas a dřívějších slunečních hodinách, která ale skončily pod nánosem barvy. Třeba ještě někdy busou obnoveny, kostel by si to jistě zasloužil... Lochovice jsou sice malá obec, ale zvídavémuu turistovi jistě mají co nabídnout. :)

Další informace:
- www stránky obce Lochovice
- www.hrady.cz

Advent na zámku v Hořovicích

Pro letošní Advent byly na zámku v Hořovicích pro návštěvníky připraveny tematické adventní prohlídky. První adventní neděle však ani trochu tuto dobu nepřipomínala, po sněhu nebyly ani památky, venku svítilo slunce, jako by nebyl pozdní podzim a skoro i vánoční čas. Přesto bylo hezké se nechat pozvat do dob, kdy adventní a vánoční zvyky neřídila doba komerce a předvánočního šílení, jak je tomu v posledních letech stále častěji. :)

Od poloviny 12. století v Hořovicích stála pravděpodobně tvrz, ve 13. století tu byl hrad. Ve století 16. za pánů z Říčan byl hrad upraven na renesanční zámek. Koncem 17. století do Hořovic přichází rod pánů z Vrbna a Bruntálu. Hrabě Jan František nechal postavit nové sídlo - původní hrad přestavěný na zámek už přestal vyhovovat požadavkům moderní doby. Nový zámek vyrost v raně barokním slohu. V roce 1852 zámek koupil hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm, kníže z Hanau, za něj byl zámek zvýšen o jedno patro a interiéry získaly klasicistní ráz. Potomci knížete vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů převeden do majetku státu. Poté byly části zámku využívány jako nemocnice a Rudou armádou, při těchto aktivitách došlo k nenávratnému poškození stavby i vybavení.

Státní zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

O historii zámku jsme se toho ale příliš mnoho nedozvěděli - na pořadu dne byly opravdu spíše jenom adventní a vánoční zvyky a obyčeje. Atmosféru prohlídky doplňovala adventní výzdoba, historické kostými paní průvodkyň či betlém postavený v zámecké kapli.

Zámecká chodba (foto: Lenka)

Pro návštěvníky byl připraven stánek s občerstvením - pokud by byla někomu po prohlídce zima, mohl se zahřát nějakým teplým nápojem. To nebyl náš případ, sluníčko pěkně rozehřívalo, tak jsme se ještě vydali na obhlídku zámeckého parku, kde jsme také ještě nebyli.

Lev bránu střežící (foto: Lenka)

Jeden z obličejů na fasádě zámku (foto: Lenka)

Nejstarší zmínky o ovocném sadu pocházejí kolem roku 1520. Velký zámecký park byl zbudován krátce po dostavění Nového zámku. Půdovní park měl ráz francouzský - o čemž svědčí nádvoří, které dřívě mělo bohatou květinovou výzdobu. Kolem roku 1800 byl charakter parku změněn na přírodně krajinářský. Hlavní lipová alej přečkala z období "francouzského". V letech 1889 - 1890 došlo k dalším úpravám, které souviseli s umístěním sochy Friedricha Wilhelma Hessenského. Později byl do parku umístěn tenisový kurt a dokonce i rybník, tyto stavby se nezachovaly nebo jsou ve velmi špatném stavu. Zdá se být, že vrcholem zkázy bylo postavení sídliště v bezprostředním sousedství parku... No, při troše dobré vůle se dá tvářit, že sídliště nevidíme. ;))

Zámek z parku (foto: Jirka)

Vedlejší stromová alej (foto: Jirka)

Centrální lipová alej spojuje nádvoří zámku se Sluneční bránou, která odděluje park od ulice. Brána je pozdně barokní, je zasazena do kamenných pilířů, které na sobě nesou sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna (v parku je více soch z této dílny).

Sluneční brána (foto: Jirka)

Těším se, až se sem vypravíme třeba v hlavní turistické sezóně...

Další informace:
- www stránky zámku Hořovice
- www.horovice.info
- www.hrady.cz

Hvíždinec a Černolické skály

Na vyhlídku Hvíždinec, ukrytou v brdských lesích, jsem narazila náhodou na internetu. Místo nás velmi zaujalo, tak při nejbližší příležitosti jsme se sem samozřejmě museli vypravit, nedalo se svítit. :) Autem jsme popojeli do obce Řitka, vydali jsme se po žluté turistické značce a brzy se ponořili do krásného lesa. Les je smíšený, je tu hodně vzrostlých buků.

Nad Řitkou (foto: Jirka)

Smíšený les cestou na Hvíždinec (foto: Jirka)

Honosné buky (foto: Lenka)

Na rozcestí U Šraňku jsme žlutou značku vyměnili za modrou, odtud je to na vyhlídku už jenom jeden kilometr. Cestou jsme potkali malou chatičku. Modrá značka vede do údolí řeky Berounky, do Dobřichovic, ukazatel nás však na odbočku k vyhlídce upozornil. :) Šlapat zpátky do kopce by se mi tedy moc nechtělo. ;))

Kde se vzala, tu se vzala - chatička (foto: Jirka)

Smůla (foto: Lenka)

Kousek od vyhlídky se charakter lesa změnil - stromy tu byly starší a křivolaké. Hlavně duby, borovice a břízy. Po pár metrech se už vynořují prsní skalky, ale nesměli jsme se nechat zmást - schůdky vedoucí na skálu ještě nevedly k samotné vyhlídce. To je až další skalní výchoz. :) Skála je porostlá dřevinami, z nichž nejzajímavější je notně pokroucená stará borovice, na které visí cedulka s upozorněním, že jsme v nadmořské výšce 476 m a také dřevěná schránka s "vrcholovou knihou". :)

Už jsme skoro tam... (foto: Jirka)

Hvíždinec, nejhezčí brdská vyhlídka (foto: Jirka)

Skály jsou tvořené drábovskými křemenci ordovického stáří. Tyto horniny tvoří morfologicky výrazný prvek v oblasti mezi Plzní a Prahou, protože jsou tvrdé a odolnější než okolní horniny, které postupem času vyvětraly.

Pohled z vyhlídky není široký, ale zato je krásný - do údolí Berounky směrem na Řevnice. My jsme měli pohled schovaný trochu v mlze, ale i my jsme mohli vidět špičku střechy hradu Karlštejn (vzdušnou čarou je od vyhlídky vzdálen asi 8 km). Hezké je zadívat se a zaposlouchat do okolní přírody. Je tu prostě krásně, také tím, že tohle místo turisty asi moc objeveno není, my jsme tu za celý den potkali jenom velmi málo lidí.

Mlžné Řevnice (foto: Jirka)

... Vánoce se blíží :) (foto: Lenka)

Když jsme se dostatečně vynadívali na přírodní krásy, vrátili jsme se po modrá značce na rozcestí a odtud jsme se vydali po červené značce směrem k Černolickým skalám. Někdy je tento skalní masivek nazýván "Čertovými skalami". Tak jako vyhlídka Hvíždinec, i Černolické skály jsou tvořeny ordovickými křemenci. V roce 2002 tu byla zřízena přírodní památka o rozloze 2 ha.

Černolické skály (foto: Jirka)

Dost často se tu dají potkat horolezci, však právě tyto skály patří k nejstarším horolezeckým teréům v Čechách - poprvé využity v roce 1904 - 1905. Z vrcholků skal je hezký výhled do okolí - na Černolice, okolní pole... a na dálnici. :)

Nu a pak už nezbývalo, než dojít po silnici zpět do Řitky. :) ... Tady na nás celou dobu statečně čekalo vozítko... a jelo se domů. :)

Další informace:
- www.doprirody.com - Hvíždinec
- www.idnes.cz - Hvíždinec
- www.brdy.org - Černolické skály