Venčící...

Nedělní odpoledne vypadalo zamračeně a nevlídně, ale přesto jsme si řekli, že vyvenčit sebe a po delší době i pejsku nebude na škodu. :) Nakonec se počasí vypěknilo a my jsme si užili krásnou slunečnou procházku po tradiční trase, která už tu několikrát také byla... Ale asi ne ve slunečném předjaří. :)

Nejprve jsme museli jít na louku kousek od domu, aby se pejska vyběhala a potom nás zbytečně netahala (i když do kopečka by to moc nevadilo :)).

Předjarní louka... (foto: Jirka)

Hele, tohle je asi první letošní hmyzák. A jestli to dobře chápu, tak tohle způsobuje svědivé štípance, když se to namnoží v nesekané trávě... Ale jinak je sametka docela pěkná. :)

Sametka (foto: Lenka)

Jako tradičně jsme šli kolem židovského hřbitova, o kterém jsme psali už tady... A nic nového se o něm napsat nedá. Pořád je zavřený na zámek a může se na něj jenom po telefonické domluvě se správcem (je to firma, která se stará o židovské památky). Ale zdálo se mi jako by druhá část byla opravená oproti stavu, v jakém to tu bylo ještě nedávno... I na vratech visí zpráva o tom, že "projekt byl realizován v letech 2011 - 2012 za finanční podpory Středočeského kraje". Ale o jaký projekt že to jde, o tom tam není ani slovo. :)

Dobříšský židovský hřbitov přes plot... (foto: Lenka)

Náhrobky na židovském hřbitově (foto: Lenka)

Tady následují klasické venčící fotky z tohoto místa. :) Ono tu také nic moc zajímavého na focení není... Dokonce ani žádné kvetoucí kytičky jsem tu neviděla, škoda. :)

Rozcestí zelené a modré turistické značky (foto: Jirka)

Borovice (foto: Jirka)

A tady jsme my všichni. :))

Stíny mé oblíbené :) (foto: Lenka)

Část cesty vždycky vede kolem obory Aglaia, ale o té jsme už také psala někdy dříve. :) Fotky z této doby jsou takové podivně mdlé kvůli seschlé trávě, ale zároveň prozářené slunečním svitem... No, ale snad už se brzy zazelená, to teprve bude všechno fotogenické. :)

Obora Aglaia (foto: Jirka)

Seník u obory (foto: Lenka)

I když už bylo docela teplo, v lesích jsme ještě našli zbytky ledu, které nestihly zatím roztát... a v něm uvízlý dubový list. Ale to už jsme byli jenom kousek od hájovny Obora... a od hradiště...

Dubový list (foto: Lenka)

Plůtky u hájovny Obora (foto: Jirka)

U hájovny Obora se nachází bývalé nížinné hradiště, kterému se říkalo také Obora, Dvorce nebo Na valech. V současné době je tu více-méně rovinatá plocha, která je obehnána valy oválného tvaru, za kterými je vodní příkop. Z větší části je v příkopu opravdu po celý rok voda, ale v severovýchodní části už dnes voda nebývá. Valy vymezují prostor o rozměrech přibližně 90 × 60 m. Při archeologickém průzkumu tu byly nalezeny denáry z doby knížete Boleslava I., takže je možné odhadovat dobu fungování hradiště do období prvních Přemyslovců. Vlastně je to divné, ale nikdy předtím jsem tu nebyla... a teď mi vysvětlete, jak je to možné!? :)

Val hradiště Obora s vodním příkopem (foto: Lenka)

Obdobnou fotku z loňského podzimu jsme už také na blog dávali. Pěkný pohled na kaštanovou alejku... :) 

Jírovcová alej (foto: Jirka)

Dál jsme si cestu zkrátili přes louku... což nebyl úplně dobrý nápad, ale my jsme se "loužím" dovedli vyhnout. :) I když to by pejska asi taky dovedla, kdyby chtěla. :) Asi si chtěla umýt ťapky předtím, než zaryla čumák do krtin. :))

Čvachtáme :) (foto: Lenka)

Poté jsme šli podél Lipížského potoka směrem k rybníku Papež. A to byla tedy chuťovka, louky byly velmi (ale velmi!) podmáčené, tak jsme se lehce podmáčeli i my. :) Hlavně kalhoty dopadly tragicky a cákance bahna jsme měli až ke kolenům. :) Ještě, že nejsme ani trochu z cukru. :)

Louky u Lipížského potoka (foto: Jirka)

Blízko břehu rybníka Papeže rostl tento strom - myslím, že to byl topol, před pár lety při nějaké bouřce spadl, ale velká část jeho kmene zůstala na místě a nedávno z něj někdo vyřezal tuto pěknou sošku... Kdo to asi mohl být??

Dříve strom, nyní socha (foto: Lenka)

Pěkná procházka, měli bychom se chodit venčit častěji. :) 

Cestou nějak vzalo za své moje přesvědčení, že k večeři udělám zeleninový salát a raději jsme si za odměnu dojeli pro pizzu - špenátovou, protože ta je nejlepší. :))

Další informace:

- židovský hřbitov Dobříš (hrady.cz)

- hradiště Dvorce - článek na blogu Petra Šnajdra, informace na stránkách stredovek.com, hrady.cz

Železniční most Žampach

Na sobotu jsme měli domluvené promítán fotek z dovolené v Toskánsku u příbuzných v Jílovém u Prahy. Vždycky to tak bývá - když má člověk strávit odpoledne v zatemněné místnosti, je nejkrásnější počasí. :) Ale to se nedá nic dělat. :) Cestou jsme se chtěli ještě zastavit na nějakém pěkném místě - volba padla na most Žampach, protože já jsem ho ještě neviděla a také protože je to časově nenáročné místo. :) První kratičká zastávka ale byla už v Novém Kníně - chtěla jsem tady vyfotit památný strom. Jde o dub letní (Quercus robur) rostoucí v zatáčce silnice z Mokrovrat do Nového Knína. Strom je vysoký 23 m a obvod jeho kmene dosahuje 394 cm. Pěkný doubek. :)

Dub v Novém Kníně (foto: Lenka)

Pak jsme jeli už rovnou k Žampachu. Auto jsme nechali u zdejší bývalé továrny a kousek odsud už údolí překlenuje železniční most. Zrovna přes něj jel vlak. :) Také tu prořezávali stromy a keře... a ještě cosi dělali s odvodněním nebo já nevím - prostě tu bylo dost živo. A zážitek s panem bagristou "ty vole, kdo to tam dal ty vole, to snad neni možný ty vole..." mi zůstane asi dlouho v paměti. :/

Žampašský železniční most (foto: Lenka)

Most byl postaven v letech 1898 - 1899 a dodnes patří k nejvyšším mostům ve střední Evropě. Most na sobě nese železniční trať z Prahy do Čerčan a překlenuje údolí vytvořené potokem Kocour. Most je 109,3 m dlouhý a v nejvyšším místě má 41,73 m (Nuselský most má jen o metr víc). :) Tvoří jej sedm mostních oblouků, které jsou široké 12 m, na stavbu viaduktu byl využit šedavý granodiorit, který byl těžen nedalekých lomech Borek a Kamenný Přívoz na břehu Sázavy. Na stavbě mostu se podíleli nejvíc dělníci z Itálie, kteří byli zvyklí na podobné práce v extrémních podmínkách Na fotkách je vidět, že most není rovný, ale jeho dráha by tvořila kruh o poloměru 180 m. Most byl slavnostně otevřen k 1. květnu 1900, takže  tu stojí již 112 let, jestli dobře počítám... Denně po něm jezdí vlaky, ale je pořád stejně krásný. Jsem ráda, že jsem ho konečně viděla. :)

Žampašský most (foto: Jirka)

Oblouky mostu klenoucího se přes Kocourské údolí (foto: Jirka)

Most už tu skutečně stojí nějaký ten pátek, protože se v obloucích začaly tvořit malé krápníčky. Vidět byly ve více obloucích, ale jen v tom krajním jsem se na ně mohla podívat více zblízka. :) Zvláštní, vápník na jejich stavbu se asi uvolňuje z malty, která spojuje jednotlivé kamenné bloky... jinak tomu nerozumím. :) Ale takovéto krápníčky se mohou nacházet docela často pod mosty, stačí jen zvednout hlavu a podívat se nahoru.  

Kapka  (foto: Lenka)

Jiřík mi hrozně chválil tuhle fotku... A víte, že vlastně ani nevím proč?! :) Ale když je tak skvělá, tak jsem jí sem samozřejmě musela dát, to dá rozum. :)

Prý netradiční fotka... (foto: Lenka)

A ještě jednou most (foto: Jirka)

No a kvůli této fotce jsem se málem rozmázla na bahýnku v jednom kopečku. :) Ale je tu pěkně vidět zakřivení kolejí. Jo a po kolejích se nesmí chodit, protože most prý není zajištěn. Ale nevím, asi bych tam stejně nešla, co kdyby jel vlak... :)))

Pohled na koleje (foto: Lenka)

Jirka si všiml prvního letošního žlutého krokusu. Myslela jsem, že kvetou teprve talovíny a sněženky a ono zatím už tohle. :) No a pod mostem jsme potkali ještě jednoho žlutého "fešáka"... někdy člověk potká zvláštní stroje. :)

Kvetoucí krokus (foto: Lenka)

Bagr (foto: Lenka)

A opravdu poslední pohled na most z pohledu mravence. :) Moc pěkná stavba, jsem ráda, že jsem se sem konečně podívala. :)

No jo, docela vysoký most :) (foto: Lenka)

Poslední obrázek ze Žampachu je ze staré továrny, u které jsme parkovali. Snažila jsem se o ní něco najít, ale nějak se nepodařilo. :) Pak už byl čas jet do Jílového, abychom nepřijeli pozdě...

Žampach (foto: Lenka)

Ale přestože jsme měli ještě asi pět minut k dobru, nedalo mi to a donutila jsem Jirku zajet ještě alespoň na jílovské náměstí. Prostě mi to krásné počasí nedalo a chtěla jsem se sem podívat. Zatím totiž bylo vždycky spíš pod mrakem, když jsme tu byli. :) Kostel sv. Václava pochází ze 14. století a je postaven v gotickém slohu... původně byl zasvěcen sv. Mikuláši. Mikuláš nebo Václav, stejně je to pěkná stavba. :)

Kostel v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Promítání bylo super, jako vždycky se mi okamžitě zachtělo vyrazit někam daleko. :) Ale na to si budeme ještě muset počkat (snad se dočkáme). A těším se na další promítání - to by měl být Irán! :)

Další informace:

- Wikipedia - Žampašský most, Jílové u Prahy

- hrady.cz - Žampšský most, kostel sv. Vojtěcha

První letošní kvítka

Ráno jsem si všimla z okna, že už kvetou! Drobné žluté kvítky talovínu zimního (Eranthis hyemalis). A odpoledne se mi je povedlo i vyfotit. Jaro sice ještě není, ale tavolíny jsou jedny z prvních kvítků, které v únoru či březnu můžeme najít. V době, kdy už vzduch začíná být lehce cítit jarem - letos ještě výrazněji po těch dvacetistupňových mrazech. :)

Trsík talovínů zimních (foto: Lenka)

Detail květu talovínu (foto: Lenka)

Krom talovínů jsem našla i trs sněženek podsněžník (Galanthus nivalis). Jsou to poslední sněženky, které nám na zahradě zůstaly a ještě jsou schované pod malým modřínem. Ale na jaře se vždycky zmátoří a krásně kvetou. :)

Sněženka (foto: Lenka)

Tak snad už brzy bude příjemné počasí... a také čas na podniknutí nějakých výletů. Už se nemůžu dočkat. :)

Další informace:

- botany.cz - talovín zimní, sněženka podsněžník

Procházka do Staré Huti

Poslední únorový víkend se nesl ve znamení pěkného slunečného počasí. Dokonce i neděle taková byla, ač se nejprve zdálo a předpověď počasí to hlásila předem, že bude zataženo a spíš ošklivě. :) My jsme se rozhodli vyvětrat tentokrát nejen sebe, ale i naši fenu a dokonce i synovce. :) Takovou velkou rodinnou procházku jsme dlouho nepodnikli. Nejprve se zdálo, že nám počasí moc přát nebude, ale brzy se zpoza mraků vyklubalo sluníčko a chvílemi pěkně svítilo. :)

Chtěli jsme se podívat na malý zvěřinec... :) Hned vedle rychlostní silnice R4 sídlí firma Joalis, která se zabývá výrobou preparátů pro metodu řízené i kontrolované detoxikace a ve svém areálu má takovou malou ZOO. V ohradě tu běhají ovce, kozy, prasátka, lama, osel, husy, slepice, perličky, emu, mufloni, daňci nebo co to je. A to bude asi všechno, co jsem dokázala identifikovat. :) Jirka chudák musel s pejskou čekat stranou, než jsme si se synovcem všechno to zvířectvo řádně prohlédli. :)

Běžící prasátko (foto: Lenka)

Kozy (foto: Lenka)

Lama (foto: Lenka)

Oslík (foto: Lenka)

Protože pořád bylo krásné počasí, šli jsme se projít ještě k Huťskému rybníku (někde je uváděn pod názvem Starohuťský), který taky hned vedle rychlostní silnice. Rybník od sebe odděluje Dobříš a Starou Huť, zasahuje do anglického parku a nad jeho vodami se zvedá hrad Vargač, takže už jsem jej v několika našich článcích zmiňovala. Je to ten rybník, kde byla poprvé v Evropě vypuštěna ondatra pižmová. Ale jinak nic jiného o rybníku nevím. :) Docela jsem při pohledu na něj litovali, že jsme sem nestačili jít bruslit. Led sice ještě je, ale už není bezpečné na něj chodit. Škoda... Sice byl silný, ale moc dlouho nevydržel, takže jsme si ani bruslení moc neužili.

Huťský rybník (foto: Lenka)

Huťský rybník ještě jednou (foto: Jirka)

No, on ten Huťák není zase tak moc hvězdné místo, když odsud je jako na dlani dobříšské průmyslové panoráma. ;) Válí se tu dost odpadků a rozbitého skla a sama bych se sem asi spíš bála jít. Na fotkách to vidět není, ale nebudeme si tu hrát na kdejakou nádheru. :) No, ale některá grafitti tu jsou docela pěkná. Tohle je přesně místo, kde by takovéhle "umění" být mělo, hodí se sem a místo oživuje.

Grafitti pod dálnicí (foto: Lenka)

Zaskočili jsme se podívat ještě na náves do Staré Hutě. Uprostřed stojí kaplička Nanebevzetí Panny Marie postavená v novogotickém slohu a pocházející z roku 1897. Z druhé strany se mi jí už nepodařilo vyfotit pěkně osvětlenou sluncem, protože zrovna zalezlo... tak nic. :) Ale stejně by výhled na ní hyzdila zaparkovaná auta... tady je jenom autobusová zastávka. :))

Kaple ve Staré Huti (foto: Lenka)

Naneštěstí je vedle kapličky hospoda, takže synovec to na nás okamžitě začal zkoušet: "Já mám hlad, dal bych si hranolky s kečupem". :) No, nedostal je. Místo toho jsme se obrátili k domovu... bylo na čase, ta černá obloha nevěstila nic moc dobrého. :) Takže jsme vyfotili poslední obrázky se sluníčkem...

Že by se blížilo nějaké sněžení? (foto: Jirka)

Stínohraní (foto: Jirka)

... asi tak dvě minuty po pořízení té poslední fotky se zatáhlo a za další chviličku se z oblohy začal sypat ostrý sníh a foukat studený vítr. Brrr... A domů to bylo ještě kus cesty po louce. No a protože nemrzlo, sníh na nás pěkně hned tál a měli jsme mokré kalhoty, bundy, čepice, prostě všechno. To máme asi proto, abychom si nemysleli, že už tu bude jaro, pořád má v rukou vládu chladná zima. ;) Když jsme dorazili domů, byla jsem tedy docela vyřízená. A vtipné bylo, že jsme si ještě ani neudělali teplý čaj a už přestalo sněžit a brzy se zase rozzářilo sluníčko. :) Dneska si s námi počasí pěkně hrálo. :) 

Škoda, že jsme nikam nevyrazili v sobotu (ač výlet byl naplánován), bylo stálejší počasí... Ale když si ty páteční večírky občas vyberou svou daň. :))) ... Pěkných dní ještě bude... :)

Další informace:
- oficiální stránky Staré Huti
- Joalis

Razítkovník - nový blog :)

Dovolte mi, abych vás upozornila na náš druhý blog, který jsem založila asi před týdnem - jmenuje se RAZÍTKOVNÍK :) (a najdete ho TADY). I když nevím, jestli bych měla psát "náš", protože razítka asi budou jenom mou úchylkou, takže by Jirka k tomuto nařčení přišel jako slepý k houslím. ;)

Snad odjakživa mě bavily pohledy, které jsem jeden čas sbírala... Dneska je sice oficiálně nesbírám, ale kdykoliv někde jsem, tak si alespoň jeden či dva pohledy koupím na památku. A nesmí na nich chybět turistické razítko. Přijde mi to praktičtější než turistické známky - pohled je přece jenom placatý a snadno se nějak uklidí. :) Sešítek na razítka (tzv. vandrbuch, což je slovo německého původu a vůbec se mi nelíbí, takže zásadně říkám sešítek!:)) jsem poprvé zavedla, když jsem jela na svůj první čundr do Českého ráje... za rok to bylo Náchodsko a Broumovsko a pak kratší výlety a jak plynul čas, hromadily se vzpomínky na krásná místa v podobě těch malých otisků... "Sbírka" turistických razítek tak sahá hlouběji do minulosti, než tento blog, ale snad to nikoho nebude pohoršovat. :)

Možná je to úplně zbytečný blog, ale říkám si, že blogová scéna snad ještě unese takovou banalitu plnou vzpomínek na místa a lidi, oboje už není a nebude takové, jako ve chvíli, kdy jsme tam byli... Dost sentimentu! Budu ráda, když tento blog budete sledovat, pokud vás zaujme a když budete komentovat příspěvky, pokud máte co říct. :) Mějte se pěkně a přejeme vám spoustu krásných dní a sobě pěkné výlety, ať máme o čem psát. ;)

Lenka (a snad i Jirka) ;)