Jižní část Karlova náměstí

Tak a po chvíli, co jsem byla doma, bylo zase potřeba jet do Prahy na kontrolu. Ale tak proč ne, když je to jenom na dopoledne a pak jsme zase frčeli domů. :) Nejprve nalačno na odběr krve, pak svačinka v malém parčíku. Ale takhle když ráno svítí sluníčko, je tu krásně. Bylo tu spoustu kvetoucích keřů, kde převažovaly zcela jasně šeříky - teď je jejich čas... a je odsud netradiční pohled na kostel sv. Ignáce, který obvykle známe jenom z Karlova náměstí.

Kostel sv. Ignáce s původní jezuitskou kolejí se řadí k jedněm z prvních raně barokních staveb na území Prahy. Architektem stavby byl Carlo Lurago, kostel byl postaven na místě zbořených 23 středověkých domů. Kostel byl zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly, což je patron jezuitského řádu. Na kostele je nápadná socha sv. Ignáce na vrcholu průčelí, která má svatozář kolem celého těla a ne jenom kolem hlavy, jak je obvyklé... Ale odsud socha není vidět, to jenom z Karlova náměstí. ;)

Kostel sv. Ignáce

Kvítka šeříku

Karlovo náměstí je největší náměstí v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě, jeho rozloha činí 80 550 m2. Tomuto místu se dlouho říkalo Dobytčí trh, protože se tu pořádaly dobytčí trhy pro celou Prahu. Náměstí bylo založeno v roce 1354 při budování Nového Města pražského za Karla IV., v té době tu byly každoročně vystavovány říšské korunovační klenoty a ostatky svatých. Dneska je většina plochy náměstí upravena jako park, rostou tu hlavně kaštany, platany, z keřů převažují šeříky, také jsou tu květinové záhony, fontány, lavičky a dětská hřiště.

Zeleň na Karlově náměstí

V nejjižnější části stojí pomník s kovovou sochou Benedikta Roezla (1824-85), což byl zahradník, botanik a cestovatel. Jeho otec byl zahradník v premonstrátském klášteře v Horoměřicích, takže od něj se malý Benedikt učil lásce k rostlinám. Chtěl se stát zahradníkem po vzoru otce, tak v roce 1936 přišel do učení v zahradách hraběte F. A. Thuna, kde se i poprvé setkal s orchidejemi, které se staly jeho celoživotní vášní. Po vyučení pracoval v zahradách po celé Evropě, později pracoval jako botanik v obchodním zahradnictví v belgickém Gentu. V březnu roku 1855 odplul na cestu do Ameriky, tady se pokoušel podnikat a pěstovat rostliny. V roce 1868 přišel na Kubě o levou ruku a poté až do roku 1875 hodně cestoval. Poté se usadil v Praze, v roce 1880 založil první  odborný spolek zahradnický Flora, spolek brzy začal s vydáváním stejnojmenného odborného časopisu. To jsme se pěkně poučili o muži o němž jsme neměli dříve ani tušení... :) Jeho pomník byl postaven v roce 1898 a jeho autory jsou sochaři Augustin Zoula a Čeněk Vosmík.

Památník Benedikta Roezla

Kašna na Karlově náměstí

Na zelené ploše Karlova náměstí jsme potkali ještě jednu sochu významného českého muže a to sochu Jana Evangelisty Purkyně (1787-1869). Soch je tu ještě několik, ale už ne v této části náměstí a dál jsem už nešli. :) Jan Evangelista Purkyně se narodil v Libochovicích jako syn správce zámku. Po krátké kariéře duchovního začal v roce 1807 studovat v Praze na filozofické, přírodovědecké a později i na lékařské fakultě. Ve 30 letech byl doktorem a pak se stal výborným vědcem. Na poli vědy se mu dařilo, ale v osobním životě to bylo horší - v roce 1827 se oženil, ale brzy mu zemřely v raném věku dvě dcery a později i manželka, zůstali mu jen dva malí synové. V souvislosti s jeho jménem se uvádí, že byl fyziolog, anatom, biolog, básník, filozof, psycholog, pedagog, politik, národní obrozenec a světoobčan... Není toho málo, že?  Tak proto si takovou pěknou sochu na Karlově náměstí zaslouží. :))

Socha Jana Evangelisty Purkyně

Tenhle dům na Karlově náměstí na mě působil vždycky tak nějak tajemně... i když se není co divit, protože Faustův dům je opředen mnoha pověstmi... Ve středověku tohle místo bylo významné kvůli jeho poloze při cestě od Vyšehradu a v té době tu měli sídlo opavští vévodové. V 16. století patřil dům Eduardu Kellymu, dvornímu alchymistovi císaře Rudolfa II. Roku 1721 získal palác Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk (od Mladotů je odvozen dnešní druhý název Mladotický palác). Josef Mladota se zajímal o fyziku a chemii a pravděpodobně přiživil faustovské pověsti o tomto paláci. V letech 1736-50 byl palác přestavěn v barokním slohu, brzy poté byla v západním křídle umístěna fara kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. V roce 1902 zakoupila palác Všeobecná nemocnice, dneska tu je otevřena lékárna.

Za Mladotů při chemických pokusech prý z oken šlehaly plameny, což přimělo Pražany uvažovat o tom, že v tomto domě řádí ďábel. V době romantismu byl tento dům spojen s pověstí o Faustovi, který upsal duši ďáblu a ten si jen odnesl střechou... Na tuto událost zůstala památka ve střeše - prý tam byla díra, kterou se velmi dlouho nedařilo zazdít...

Faustův dům

Hned vedle Faustova domu je brána, která vede do zahrady kostela sv. Jana Na Skalce. Kostel pochází z doby baroka, projektoval ho Kilián Ignác Dientzenhofer a je zasvěcen jednomu z nejoblíbenějších svatých té doby - sv. Janu Nepomuckému. Dnešní název kostela je odvozen od neobvyklé polohy na skále... ale víc se rozepisovat nebudu, třeba se kostelu budeme věnovat někdy víc a podrobněji. :)

Brána do zahrady kostela sv. Jana Na Skalce

Z terasy kostela sv. Jana, která je nad silnicí a tramvajovou tratí mě zaujal pohled na zadní část kláštera Emauzy. Klášter s kostelem za sebou má pohnutou historii - především tedy z doby druhé světové války, kdy část kostela byla poničena. Po rekonstrukci tu od roku 1990 opět působí benediktinský řád. Zaujalo mě, když jsem si na internetových stránkách opatství přečetla, že je část prostor zpřístupněna veřejnosti... To je určitě zajímavý tip na výlet, tak doufám, že se nám povede se sem brzy podívat. :)

Zadek kláštera Emauzy :)

No jóó, ale my jsme museli spěchat zase zpátky na Dobříš, kam mě Jírka odvezl, otočil se a zase frčel do práce. :) To se moc nevyplatí, ale co se se mnou dá dělat jiného... :)

Další informace:
- stránky Prague City Line - Karlovo náměstí a jeho historie (I. část a II. část), kostel sv. Ignáce, botanik Benedikt Roezl, Jan Evangelista Purkyně, Faustův dům, kostel sv. Jana Na Skalce, Emauzy
- stránky hrady.cz - kostel sv. Ignáce, pomník Benedikta Roezla, Faustův dům, Emauzy
- oficiální stránky Emauzského opatství

Noční Hostomice

Kolikrát my jsme jenom přes Hostomice jeli? A kolikrát jsme si u toho říkali, že se někdy musíme zastavit u kostela... Samozřejmě jsme to nikdy neudělali, až do teď. :) Paradoxně jsme sem vyrazili teda až za tmy, ale co... i večer je vhodný na krátkou procházku a myslím, že i na fotky jsme měli docela štěstí. :) Stativ jsme neměli, takže k focení velmi dobře posloužil i klacík opřený o foťák. Ale osobně si myslím, že klacík je mnohem lepší než stativ... :)

První zmínky o kostelu Nastolení sv. Petra v Antiochii jsou už z roku 1343, při tomto původním středověkém kostele stála zvonice. Kostel byl přestavěn v období baroka - presbytář je z roku 1743 a loď kostela z roku 1762. V roce 1875 se stal dosud filiální kostel spadající pod faru v Bezdědicích kostelem farním, ale dnes už zase svého faráře nemá.

Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii 

Kostel je jednolodní s presbytářem, který je ukončen polokruhovou apsidou. Západní průčelí kostela je zakončeno vysokou věží z roku 1855 s hodinami. Vedle vchodu jsou dvě niky, kde jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla, které pocházejí patrně z dílny Ignáce Františka Platzera. Před kostelem stojí barokní mariánský sloup z roku 1714, ale na ten jsme v té tmě už nenarazili. :) 

Socha sv. Petra, západní průčelí kostela

Šli jsme se porozhlédnout ještě krapet kolem, došli jsme ke hřbitovu, kde panovala ponurá nálada... Chtěla jsem se tam jít podívat, ale takhle večer hrozilo, že by nás tam někdo opravdu zavřel jako se nám to už jednou stalo na dobříšském hřbitově, takže jsme tam radši nešli. :) Zato jsem si doma ještě trochu pohrála při úpravě fotek a vyšla z toho velmi ponurá nálada... ale co, trochu toho neuškodí. :)

Kříže na hostomickém hřbitově

Hra světla a stínu

Obešli jsme část náměstí, které je mimochodem moc hezké - má obdélníkový tvar a na délku má skoro půl kilometru. Cestou zpátky k autu jsem si nemohla odpustit ještě jednu fotku kostela. :) Jiřík výrazně radil, co a jak mám namačkat a myslím, že se nám snímeček docela povedl na to, že kostel je osvětlen jenom pouličními lampami. :)

Ještě jednou pohled na kostel

Byl to hezký noční výlet, ale myslím si, že příště bychom přece jenom měli vyrazit o pár hodin dříve. :)

Další informace:

- o kostelu na oficiálních stránkách Hostomic

Muzeum Antonína Dvořáka

Je ještě jedno místo, kde jsme doposud nebyli s foťákem v ruce a přitom je hned vedle domu, kde teď trávím nejvíc času. Je to Michnův letohrádek v ulici Ke Karlovu, kde v současné době sídlí Muzeum Antonína Dvořáka (patřící pod České muzeum hudby).

Jde o jednopatrovou budovu, která byla postavena mezi lety 1715-20 pro hraběte Václava Michnu z Vacínova. Jde patrně  první stavbu od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera v Praze po návratu z italských studií. V patře budovy je sál s freskami od Jana Ferdinanda Schora. Po dostavění hrabě Michna stavbu prodal, poté se majitelé často střídali. V roce 1826 tu byla otevřena restaurace Amerika, po roce 1843 to byla už jenom pustnoucí nemovitost. Pak je stavba v majetku obce, konaly se tu dobytčí trhy a později od roku 1890 tu sídlilo dívčí gymnázium Minerva. Od roku 1932 v letohrádku sídlila první expozice o životě Antonína Dvořáka (1841-1904). Dnes je expozice věnována cestám Dvořáka po světě, protože právě on ve své době patřil k největším českým světoběžníkům a dále jsou tu krátkodobé výstavy.

Michnův letohrádek neboli letohrádek Amerika

My jsme ale do muzea nešli, jenom jsme si prohlédli zahradu, která letohrádek obklopuje. :) Je znát, že jaro pokročilo... nebo se to alespoň zdálo z pohledu na dnes už rozkvetlé rododendrony před muzeem. :)

Květy rododendronu

Sochy v zahradě i před letohrádkem jsou z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V Zahradě jsou dvě sousoší z pískovce znázorňující roční období a dále jsou tu zdobné vázy a postavy satyrů.

Zdobná váza...

... s prdýlkou :)

Na letohrádek je snad hezčí pohled ze zahrady... Alespoň v téhle době určitě, ale to kvůli tomu, že snad všechny okolní domy jsou teď obaleny zelenou sítí, protože se na nich dělá fasáda... No, vlastně tak jako na vstupní bráně k letohrádku. :) Sedli jsme si na lavičku a užívali jsme si klidu zahrady (co fasádníci na okolních domech dovolili :))...  Ale dlouho jsme tu nebyli, za chvíli přišla paní, že už zahradu bude zavírat, tak jsme se museli přesunout jinam...

Zahrada u Michnova letohrádku

Tvář lorda Voldemorta :)

... A kam jinam, než  zase do Kateřinské zahrady. Tady jsme si udělali asi dvě nebo tři zdravotní kolečka a pak jsme si sedli na lavičku a zahráli jsme si na důchodce... Asi poprvé v životě jsem v parku krmila holuby. Ale šlo nám to náramně! :)))

Holubi se k nám přibližují...

... a zobají náš chleba :)

Tak jsem si užili procházky, trochu jsme se poučili, nakrmili jsme zvířátka. Inu, opět velmi vydařená procházka to byla. :) 

Další informace:

- oficiální stránky Muzea Antonína Dvořáka (patří pod České muzeum hudby a to patří pod Národní muzeum)

- o Michnově letohrádku - stránky Prague City Line, hrady.cz, Wikipedia

Výhledy nad Albertovem

Je těžké nacházet něco nového, když se člověk pohybuje v omezeném prostoru. :) Ale díky jarnímu rozpuku vypadají tatáž místa už jenom po pár dnech zase jinak, takže jsme vyrazili na místo první vycházky a to nad Albertovské stráně. 

Odpočívající číča

Psí víno

Na žádné velké chození jsem neměla nějak moc náladu, takže jsme se posadili na lavičku a zvědavě jsme okukovali ptáky a funící studenty, kteří mířili po schodech nahoru a naopak ty vesele hopkající, ale ti běželi dolů. :) Ze strání je zase jiný pohled na kostel sv. Apolináře... tak proč sem ten obrázek nedat? :)

A zase ten kostel sv. Apolináře :)

Sluníčko se nejdřív tvářilo, že chce být schováno za mraky, ale nakonec na nás alespoň na chvíli vykouklo. Jinak jsou tyhle dny krásně jarní, tak snad to dlouho vydrží...

Pohled přes střechy k Vyšehradu

Schody

A takhle se to tu zazelenalo za ty asi dva týdny, před kterými jsme tu byli naposledy. Zelenější je to hezčí, ne? :) Rovněž se mi líbila straka, kterých tu bývá v okolí docela dost... také je tu hodně sojek, ale tu se mi nikdy nepovedlo vyfotit zblízka. :)

Albertovská stráně a pohled směrem ke Karlovu

Straka na stromě

Bastion XXXI. U božích muk

Na procházky se snažíme chodit, jak jen to jde... I když to vypadá na déšť, vždycky nám to vyšlo a déšť se nám nakonec vyhnul. Akorát nových míst, kam se dá jít, už moc není... i tak se snažíme nové objevovat. :) V neděli jsme se šli podívat zase směrem ke Karlovu... Cestou jsme odbočili směrem k Albertovu, kde jsme se ale jenom rozhlíželi po nabízených panorámatech, ale dolů jsme nešli. :) Když ještě nejsou výhledy zarostlé, naskýtá se tu pěkný pohled směrem k Vyšehradu (dvě věže patří chrámu sv. Petra a Pavla), ale i na kostel sv. Apolináře, o kterém jsme psali v některém z předchozích článků.

Výhled od Albertovských schodů

Kostel sv. Apolináře

Pak jsme se ještě jednou porozhlíželi u kostela a kláštera na Karlově, potkali jsme tu veselého pejska, který po nás chtěl házet míček... no, neházela jsem, ale kopala jsem mu ho. :)) Pak jsme se ho ale nemohli zbavit, nicméně jsme šli dál a on si posléze našel jinou oběť. :) Chtěla jsem se podívat na bastion XXXI. U božích muk, který se mi líbil, když jsme tu byli s kolegou. Tohle místo jsme objevili úplnou náhodou, když jsme z práce mířili na fakultu na nějakou přednášku. Byli jsme zvědaví a měli jsme chvíli času, tak jsme sem zahnuli a moc dobře jsme udělali, protože tohle místo je jedno z těch nejúchvatnějších v Praze - alespoň mezi těmi revitalizovanými (a podle mého názoru). :)

Bastion XXXI. u Božích muk

Bastion je součástí hradeb, které opevňovaly Nové Město už za Karla IV. Tento prostor vznikl při navázání barokních hradeb na ty gotické. Na revitalizaci tohoto místa vypsala radnice Prahy 2 architektonickou soutěž v roce 2007. Soutěž vyhrál návrh Pavly Melkové a Miroslava Cikána z kanceláře MCA Atelier a tento návrh byl v roce 2011 opravdu realizován. Kamenné zdi byly doplněny modernějšími prvky jako je beton a korodovaná ocel, ze které jsou lavičky, zábradlí i odpadkové koše. Celkově to působí harmonicky i moderně... moc se mi to líbí.

Suprová kovová lavička

Je tu otevřena restaurace Bastion Prague, která patří spíše do kategorie těch dražších... ale na druhou stranu je na opravdu krásném místě a z interiéru je velkými okny krásný výhled směrem na Vyšehrad. Vždycky jsem tam viděla teda jenom pár odvážlivců, ale třeba to je jenom tím, že jsem tu byla vždycky ve špatnou denní dobu. :)

Z terasy jsou krásné výhledy... tedy ten směrem k Nuselskému mostu narušují divné vysoké budovy... Ale výhled na Nusle s údolím potoka Botiče a parkem Folimanka je lepší. :) V neděli to tam dost žilo - na hřištích si hrály děti, dospělí se procházeli. Líbí se mi velmi točité kovové schody v rohu bastionu, které směřují dolů a propojují obě strany hradeb. Vzniká tu tak možnost, jak se dostat z Nuslí na Albertov... a vypadá to, že tu vznikne všude udržovaný park. Tak se to povede a dlouho se tu udrží pořádek.

Nuselský most

Výhled z terasy - domy v Nuslích

Jsem zvědavá, jak se toto místo dostane do povědomí... Přijde mi to tu ideální na pořádání různých kulturních akcí, ale nikde jsem nenašla, jestli se tu už něco pořádalo nebo si veškerý prostor pro sebe zabrala jenom výše zmíněná restaurace. :)

Pohled přes terasu směrem ke Karlo

Hradby oddělující od sebe Nové Město a Nusle vedou směrem k Vyšehradu, kde byly napojeny na tamější pevnost. Vyšehradská pevnost byla vybudována po třicetileté válce, tedy v polovině 17. století, kdy se ukázalo, že hradby z období Karla IV. nestačí k obraně města... Ale o tom zase někdy jindy, třeba někdy dorazíme až na Vyšehrad. :)

Opevnění Nového Města... a Vyšehrad

Rovněž zajímavá je stěnová kaple U božích muk pocházející z 18. století, která byla doplněna o současnou kovovou skulpturu, která je tvořena několika vrstvami kovových desek s prořezanými stranami... Moc zajímavé a kaplička byla dokonce i vysvěcena.

Kaple U božích muk

Kousínek od kaple je vchod do zahrady Ztracenka, kam jsme také na chvilku nakoukli... Ale už jsme neměli čas, ta jsme si jí museli nechat na někdy jindy. :) Zahrada byla nedávno také upravena, takže se na ní budeme těšit. :)

Další informace:
- článek o bastionu na idnes.cz
- o revitalizaci bastionu na stránkách o architektuře earch.cz
- restaurace Bastion Prague

Karlov a Kateřinská zahrada

V týdnu se naše oddělení v nemocnici začalo rekonstruovat a nás vyšoupli do staré budovy v ulici Na Bojišti... Tak jsem byla ráda, že mě tu v sobotu moje návštěva našla a ještě raději jsem se nechala vyvenčit. :) Nejprve jsme zamířili ulicí Ke Karlovu... směrem ke Karlovu. :)) Obloha byla zamračená, vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Cestou jsme si povídali, kochali se rozkvétající přírodou... tohle období roku mám asi nejraději ze všech - baví mě pozorovat, jak se dlouho spící příroda probouzí. Taky zbožňuju svěží jarní zelenou barvu mladých lístků... a v kombinaci s bílými kvítky je to pastva pro oči. :) Ale je pravda, že každý keřík jsem takhle neobdivovala, pár jich ovšem bylo. ;)

Kvítka hrušně (foto: Lenka)

V areálu Karlova jsme si sedli na lavičku a kochali jsme se pohledem na monumentální kostel nad kterým se nepěkně honily mraky. A také že ano, po chvíli začalo pršet... Sice ne moc, jenže stejně nás to vyhnalo na cestu zpátky. Pár obrázků jsem si stejně neodpustila, když jsem tu byla poprvé s fotoaparátem v ruce. :)

Kostel s klášterem na Karlově byl založen v roce 1350 v rámci budování Nového Města pražského (o tom více v tomto článku). Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého byl vysvěcen v roce 1377 a byl postaven v gotickém slohu, jak jinak. V kostele je klenba, která pochází z roku 1575 a přesto že nemá jakoukoliv oporu, dosahuje úctyhodných rozměrů: 17,7 m na výšku a její průměr je 22,8 m. Střecha se třemi kopulemi je barokní (z roku 1756). Kostel i s klášterem byly zrušeny v roce 1785, ale už v roce 1789 byl kostel znovu vysvěcen a začal sloužit svému účelu. Do interiéru kostela jsme se nepodívali - bývá otevřen jen o nedělích od 14 do 16:30. Vedle kostela byl postaven augustiniánský klášter, původně byl gotický a také byl barokně přestavěn. Po zrušení kláštera tu byla nemocnice, za války středisko pro válečné rekonvalescenty, od roku 1960 tu byl Státní oblastní archiv. Od roku 1991 je většina kláštera využívána jako Muzeum Policie ČR. Dobrý tip na výlet na někdy jindy. ;)

Karlov (foto: Lenka)

Na nádvoří se nachází ještě kašna (asi... protože v této době je bez vody) a kaplička se sochou Karla IV. Socha pochází od sochaře Jana Maxy, je z roku 1837 a původně byla na Starém Městě.

Socha Karla IV. (foto: Lenka)

A teď honem zpátky... hlavně, abych nepromokla... to jsou mi ale starosti. Chvíli to na déšť vypadá, chvíli ne - vládne pravé aprílové počasí. :) Malá zastávka u porodnice - líbil se mi kontrast tmavých cihel a bílých květů třešně nebo co to bylo za strom... Elegantní, ne? :)

Třešeň u Apolináře (foto: Lenka)

Když jsme došli k nemocnici, počasí se asi definitivně rozhodlo, že nás asi nebude zlobit a skoro přestalo pršet. Ještě, že hned přes silnici je malý parčík, kam všichni rádi chodíme na procházky. Vlastně nejde o parčík, ale Kateřinskou zahradu. Není sice velká, ale i tak jde o příjemnou oázu zeleně uprostřed ulic. Nejprve jsme se tu trochu prošli, pak jsme si teprve našli lavičku, na které jsme se na chvíli zabydleli. :)

Kateřinská zahrada (foto: Lenka)

Zahradám dominuje štíhlá věž kostela sv. Kateřiny Alexandrijské s bývalým klášterem obutých augustiniánek, je to další ze staveb, které vznikly při budování Nového Města Karlem IV. Budovy byly stavěny v letech 1354-67. Klášter byl vysvěcen v listopadu 1367 za přítomnosti samotného císaře Karla IV. Prosperita staveb netrvala moc dlouho, už za husitských válek v roce 1420 byly rozebrány krovy střechy kostela. Kostel s klášterem byly opraveny s nástupem Jagelonců na trůn (mezi lety 1512-22), ale už v roce 1565 vymřel konvent smrtí převorky. V roce 1603 kostel zasáhl požár, poté si budovy vzali do péče augustiniáni od sv. Tomáše, kteří se tu po bitvě na Bílé hoře usídlili natrvalo. Na začátku 18. století se mecenáškou stala baronka Veronika Becková a za ní vznikl nový barokní klášter jejímž autorem je buď František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer (ten je autorem přestavby kostela).

V roce 1784 za Josefa II. byl zrušen klášter. V roce 1826 byl v areálu zřízen ústav pro choromyslné, kostel byl stále využíván k bohoslužbám, později tu byla postavena "nová budova". Po druhé světové válce byla do staré klášterní budovy přestěhována neurologická klinika a do nové budovy klinika psychiatrická. Po roce 1950 byl kostel odsvěcen a přešel do majetku města, nejprve tu pořádali výstavy, koncerty, později tu byl depozitář. Citlivá rekonstrukce proběhla v letech 1999-2007 a pak byl kostel propůjčen Řádu křižovníků s červenou hvězdou a od roku 2009 tu probíhají pravidelně bohoslužby.

Věž kostela sv. Kateřiny (foto: Lenka)

Červená kvítka (foto: Lenka)

V areálu Kateřinské zahrady je stále psychiatrická léčebna... takže není vhodné se tu moc často producírovat v modrých igelitových návlecích na botách. :)) Takže je dobře, že se tohle Jirkovi povedlo jenom jednou. :D ... Ale tak zase výhoda je, že by ho nevezli nijak moc daleko. :)

Kateřinská zahrada (foto: Lenka)

Cestička k psychiatrii :) (foto: Jirka)

Z lavičky jsem pozorovala koruny stromů... pomalu začínají rašit svěže zelené listy. Paráda. Povídali jsme si a při tom tlachání nám utekla ta hoďka a půl dost rychle, takže jsme se rozloučili a já jsem se nechala zase zavřít. :)

Koruny stromů (foto: Lenka)

Dneska to byla moc pěkná procházka. Zprvu to vypadalo, že pěkně zmokneme a místo toho na nás pak vykukovalo sluníčko a obloha byla jako vymetená. :)

Další informace:
- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené v chodnících - kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, Muzeum Policie ČR, kostel sv. Kateřiny
- stránky Praha Stověžatá - kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, kostel sv. Kateřiny

Botanická zahrada PřF UK

Jakmile to zase jenom bylo možné, vypravili jsme se na další krátkou procházku. Tentokrát přišla řada na blízkou Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Teda znám jí docela důvěrně, protože jsme v tomto areálu měli na vysoké škole studijní oddělení a občas jsem se sem chodila i jen tak projít. :) A na procházení je to tu ideální a je tu i dost laviček, kde se dá odpočívat. :)

Čtyřlístek pro štěstí

Zahrada není rozlohou příliš velká, ale je terénně docela členitá a je rozdělená na několik tematických okruhů. Součástí jsou i skleníky, kde jsem nikdy nebyla a ani dnes jsme tam nešli... nemůžeme, ale až bude lépe, tak určitě. :) Původní univerzitní botanická zahrada byla založena v roce 1775 na Smíchově, kolem roku 1840 se tu pěstovalo přes 13 tisíc druhů domácích i cizokrajných rostlin... Dnešními pozůstatky této zahrady jsou Dienzenhoferovy sady. Na současném místě byla zahrada otevřena v roce 1898, v té době bylo území i sbírky rostlin rozděleno mezi českou a německou univerzitu. Po druhé světové válce převzala obě části zahrady Univerzita Karlova. Botanická zahrada se rozkládá na rozloze 3,5 ha. Ve sklenících jsou tropické a subtropické rostliny, z nichž některé jsou velmi staré a pocházejí z původní zahrady na Smíchově (např. cykasy, kamélie, myrta). Z venkovních expozic je nejvýznamnější středoevropská květena rozdělená do několika druhů biotopů.

Skleník botanické zahrady Univerzity Karlovy

Je to překvapující, ale v botanické zahradě už pučí rododendrony! V Praze je asi opravdu o dost tepleji než jinde, protože mám pocit, že rododendrony u nás kvetou až o dost později. :)

Pupenec rododendronu

Vedle skleníků nedaleko hlavního vchodu do botanické zahrady jsou rostliny typické pro střední Evropu. Součástí je i malé jezírko s vodními rostlinami, které je na jaře osídleno několika žábami. :) Akorát je teda jezírko docela hluboké a žáby zrovna byly na jeho dně, takže se mi je nepovedlo vyfotit, ach jo. :)

Žabí jezírko se zrcadlícím se stromem :)

V botanické zahradě jsou i zajímavé stromy, třeba metasekvoje čínská a sbírka zajímavých jehličnanů. Ale tradičně je nejokukovanějším jinan dvoulaločný Ginkgo biloba cv. Praga. Strom tu roste asi 150 let, ale i tak je jeho vzrůst malý - jde o jakousi větší bonsaj, dříve tak byl skutečně pěstován. Později byl vysazen do volné půdy vedle skleníků, ale stále je ovlivňován jeho tvar - silný a nízký kmen nese širokou korunu s rovnými větvemi. My jsme zastihli teprve jeho pučení... nevypadá trochu jako z jiné planety? :)

Pučící jinan dvoulaločný

A zpátky ke středoevropské květeně... Jedním z jejích zástupců je i řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), kteří mnozí z nás mají na své zahrádce. Jeho typickým znakem jsou elegantně kostkované květy. Je to 15-30 cm vysoká vytrvalá bylina se střídavými listy, každá lodyha nese jeden květ. Kvete od května do dubna a plodem jsou tobolky. Typicky tento druh roste na občasně zaplavovaných loukách a někdy i v lužních lesích. Ještě před druhou světovou válkou rostl i v české přírodě, ale není jasné, zda šlo o původní výskyty, či sem byl uměle zavlečen. Nejblíž roste na několika lokalitách na Slovensku, hojný je v pásu mezi Velkou Británií, Španělskem až po Rusko. Opravdu moc pěkná kytička.

Řebčík kostkovaný

Tohle je v této jarní době asi nejzajímavější místo - koberec kvetoucích jarních rostlin ponechaný svému vývoji... A nebo se to tu rozrostlo neplánovaně? Těžko říct, ale mě se tohle místo líbilo asi nejvíc. :) K vidění jsou tu bílé květy sasanky hajní (Anemone nemorosa), žlutá sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a dymnivka dutá (Corydalis cava) s květy v barvách nachové a bílé.

Koberec z květin

Cestou botanickou zahradou nejde minout jednu z literárních stezek, která tu vznikla v rámci projektu Praha - město literatury. Je tu na zemi napsán úryvek povídky Ukradený kaktus, kterou napsal Karel Čapek v roce 1929 a která vyšla v souboru Povídky z druhé kapsy. Je to pěkný nápad, jak upozornit na zajímavá místa spojená s literaturou... vždyť na literární odkazy narazíme v Praze pomalu na každém kroku. 

Literární stezka - Povídky z druhé kapsy

Po troše literatury jsme pátrali po nějakých těch obojživelnících... :) A měli jsme štěstí, v nádržích s vodními rostlinami jsme našli několik jedinců jednoho z nejrozšířenějších druhů žab v Česku - ropuchy obecné (Bufo bufo). Ještě před pár dny tu nebyly, ale to bude asi tím, že to bylo v době, kdy byly teploty docela nízko, takže se žáby možná jenom schovaly před zimou. :) Ale je dobře, že je další generace zajištěna. V nádržích byly vidět i čolci, ale pohybovali se jenom u dna, takže se nenechali vyfotit, potvůrky. :)

Žáby párující se ve vodní nádrži :)

Pak už mě dost bolely nohy, tak jsme se usadili na jednu z laviček, pozorovali jsme frmol kolem a užívali jsme si pěkného jarního počasí. Docela mě to překvapilo, že tu během sobotního odpoledne bylo docela hodně lidí. Ale ono se nebylo co divit, když bylo po delší době příjemně a v zahradě toho bylo k vidění tolik kvetoucího... :) Na lavičce jsme seděli docela dlouho, ale pak už byl čas, abychom se zvedli... musela jsem se vrátit. Cestou zpátky jsem si ale neodpustila ještě několik fotek (tomu se nedalo opravdu odolat :)).

Botanické tulipány druhu Tulipa tarda

Hrušeň vrbolistá v květu

Cestou k východu jsme prošli přes geologický park věnovaný horninám a geologickému vývoji Českého masivu, který tu byl otevřen 22. června 2010. Jsou tu dvě velké informační tabule, kde je stručně popsán geologický vývoj hornin, po kterých v Česku chodíme. Celkem je tu vystaveno 32 velkých hornin a u každé z nich je tabulka s podrobným popisem a s lokalitou, odkud horniny pochází. Líbí se mi, že u každého kamene je vyleštěná ploška, kde kamen získá úplně jiný vzhled. Nejradši mám zelený páskovaný amfibolit z Markovic. Tam jsme byli v prváku na exkurzi a od té doby je to můj favorit. :)

Geopark v botanické zahradě

No, ale je fakt, že geoparkem jsme spíš jenom prosvištěli a dál jsme šli k východu. Cestou si nešlo nevšimnout žlutě zářících květů tulipánu planého (Tulipa sylvestris), který pochází z jižní a jihovýchodní Evropy.

Květ tulipánu planého

A ještě poslední fotka s nachovými kvítky dymnivky duté (Corydalis cava), což je vytrvalá kytička z čeledi mákovitých. Z duté hlízy vyrůstá každý rok lodyha se dvěma listy, jednotlivé kvítky jsou složeny do hroznu. Barvy květů mohou být nejenom jako na obrázku, ale i bílé. Roste na vlhkých a humózních půdách, nejčastěji v parcích, světlých lesích či okrajích potoků. Kvete brzy na jaře, kdy využívá toho, že stromy ještě nejsou olistěné a tak má dostatek světla.

Dymnivka dutá

Pak už byl tak akorát čas dobelhat se zpátky. Ale pěkně mě Jirka vyvenčil, to zase jo. :)

Další informace:

- oficiální stránky Botanické zahrady UK v Praze
- Praha - město literatury

- Wikipedia - Botanická zahrada Univerzity Karlovy, Jinan dvoulaločný Praga, ropucha obecná, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, dymnivka dutá, 

- botany.cz - řebčík kostkovaný, tulipán Tulipa tarda, tulipán planý, dymnivka dutá