Zobrazují se příspěvky se štítkemrostlina. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrostlina. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 17. července 2012

Podruhé v univerzitní Botanické zahradě

Po delší době jsme zase měli chvilku času zajít do Botanické zahrada Univerzity Karlovy v ulici Na Slupi. Byli jsme tu kolem poledního a do zahrady jsme se dostali bočním vjezdem pro auta, nechtělo se nám totiž obcházet zahradu až k oficiálnímu vstupu. ;)) V zahradě krom nás nebyli skoro žádní návštěvníci - jen sem tam prošlo pár lidí, což bylo příjemnější než při naší jarní návštěvě o víkendu. :) Prošli jsme se opět jenom ve venkovní expozici a pečlivě jsme fotografovali rostliny, které nás něčím zaujaly - hlavně tím, že krásně barevně kvetly. :)

Dnešní článek si necháme opět bez velkého povídání a budeme si rostlinek užívat hlavně vizuálně. :) Jirka mi občas ukradl foťák z ruky, takže konečně je tu taky autorem některých fotografií on. ;) Ale evidentně se mu to nedařilo moc často. ;) Tak se pěkně usadíme a jedeme na fotky jenom s komentářem pod fotkou. :)

Nenápadná rostlina routa obecná (Ruta graveolens) roste v jižní  Evropě. Celá
rostlina je jedovatá - obsahuje látky zvané lineární furanokumariny, které za působení
slunečního záření poškozují pokožku. (foto: Lenka)

V botanické zahradě je několik zajímavých soch - tato je od
Lucie Píštělkové pojmenovaná "Skořápky" :) (foto: Lenka)

Detail květů lítošky knížecí (Galtonia princeps) (foto: Lenka)

Nezralé plody na smilacině hroznaté (Smilacina racemosa) jejíž domovina je
v Severní Americe (foto: Lenka)

Část s léčivými a užitkovými rostlinami (foto: Lenka)

Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
... také máme na záhonku :) (foto: Jirka)

Jeden z opylovačů :) (foto: Lenka)

Záhony, kde jsou rostliny uspořádány podle příbuznosti (foto: Jirka)

Rostlina Phytolacca polyandra... bez českého názvu, řadí  se do 
rodu líčidlo (Phytolacca) :) (foto: Jirka)

V části s jehličnany jsou exotické stromy jako je ten s úzkými pichlavými větvemi
blahočet chilský (Araucaria araucana) (foto: Lenka)

Oddělení středomořské vápenomilné květeny (foto: Lenka)

Jinan dvoulaločný "Praga" před skleníky (foto: Lenka)

Plod keře citronečníku trojlistého (Poncirus trifoliata), který pochází z Číny.
Nejedlé plody jsou chloupkaté a po dozrání mají žlutou barvu...   (foto: Lenka)

V létě jsou blízko správní budovy vystaveny subtropické rostliny a je tu také
středomořská skalka... No, teda tohle jsou kaktusy a sukulenty a nejsem si tedy
jistá, jestli rostou ve Středomoří :) Ale botanici asi vědí. ;) (foto: Lenka)

Krásné kvítky ibišku trojdílného (Hibiscus trionum) (foto: Lenka)

... a to by bylo pro dnešek všechno. Pěkný den. ;)


Další informace:
- oficiální stránky Botanické zahrady Univerzity Karlovy

sobota 14. dubna 2012

Botanická zahrada PřF UK

Jakmile to zase jenom bylo možné, vypravili jsme se na další krátkou procházku. Tentokrát přišla řada na blízkou Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Teda znám jí docela důvěrně, protože jsme v tomto areálu měli na vysoké škole studijní oddělení a občas jsem se sem chodila i jen tak projít. :) A na procházení je to tu ideální a je tu i dost laviček, kde se dá odpočívat. :)

Čtyřlístek pro štěstí

Zahrada není rozlohou příliš velká, ale je terénně docela členitá a je rozdělená na několik tematických okruhů. Součástí jsou i skleníky, kde jsem nikdy nebyla a ani dnes jsme tam nešli... nemůžeme, ale až bude lépe, tak určitě. :) Původní univerzitní botanická zahrada byla založena v roce 1775 na Smíchově, kolem roku 1840 se tu pěstovalo přes 13 tisíc druhů domácích i cizokrajných rostlin... Dnešními pozůstatky této zahrady jsou Dienzenhoferovy sady. Na současném místě byla zahrada otevřena v roce 1898, v té době bylo území i sbírky rostlin rozděleno mezi českou a německou univerzitu. Po druhé světové válce převzala obě části zahrady Univerzita Karlova. Botanická zahrada se rozkládá na rozloze 3,5 ha. Ve sklenících jsou tropické a subtropické rostliny, z nichž některé jsou velmi staré a pocházejí z původní zahrady na Smíchově (např. cykasy, kamélie, myrta). Z venkovních expozic je nejvýznamnější středoevropská květena rozdělená do několika druhů biotopů.

Skleník botanické zahrady Univerzity Karlovy

Je to překvapující, ale v botanické zahradě už pučí rododendrony! V Praze je asi opravdu o dost tepleji než jinde, protože mám pocit, že rododendrony u nás kvetou až o dost později. :)

Pupenec rododendronu

Vedle skleníků nedaleko hlavního vchodu do botanické zahrady jsou rostliny typické pro střední Evropu. Součástí je i malé jezírko s vodními rostlinami, které je na jaře osídleno několika žábami. :) Akorát je teda jezírko docela hluboké a žáby zrovna byly na jeho dně, takže se mi je nepovedlo vyfotit, ach jo. :)

Žabí jezírko se zrcadlícím se stromem :)

V botanické zahradě jsou i zajímavé stromy, třeba metasekvoje čínská a sbírka zajímavých jehličnanů. Ale tradičně je nejokukovanějším jinan dvoulaločný Ginkgo biloba cv. Praga. Strom tu roste asi 150 let, ale i tak je jeho vzrůst malý - jde o jakousi větší bonsaj, dříve tak byl skutečně pěstován. Později byl vysazen do volné půdy vedle skleníků, ale stále je ovlivňován jeho tvar - silný a nízký kmen nese širokou korunu s rovnými větvemi. My jsme zastihli teprve jeho pučení... nevypadá trochu jako z jiné planety? :)

Pučící jinan dvoulaločný

A zpátky ke středoevropské květeně... Jedním z jejích zástupců je i řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), kteří mnozí z nás mají na své zahrádce. Jeho typickým znakem jsou elegantně kostkované květy. Je to 15-30 cm vysoká vytrvalá bylina se střídavými listy, každá lodyha nese jeden květ. Kvete od května do dubna a plodem jsou tobolky. Typicky tento druh roste na občasně zaplavovaných loukách a někdy i v lužních lesích. Ještě před druhou světovou válkou rostl i v české přírodě, ale není jasné, zda šlo o původní výskyty, či sem byl uměle zavlečen. Nejblíž roste na několika lokalitách na Slovensku, hojný je v pásu mezi Velkou Británií, Španělskem až po Rusko. Opravdu moc pěkná kytička.

Řebčík kostkovaný

Tohle je v této jarní době asi nejzajímavější místo - koberec kvetoucích jarních rostlin ponechaný svému vývoji... A nebo se to tu rozrostlo neplánovaně? Těžko říct, ale mě se tohle místo líbilo asi nejvíc. :) K vidění jsou tu bílé květy sasanky hajní (Anemone nemorosa), žlutá sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a dymnivka dutá (Corydalis cava) s květy v barvách nachové a bílé.

Koberec z květin

Cestou botanickou zahradou nejde minout jednu z literárních stezek, která tu vznikla v rámci projektu Praha - město literatury. Je tu na zemi napsán úryvek povídky Ukradený kaktus, kterou napsal Karel Čapek v roce 1929 a která vyšla v souboru Povídky z druhé kapsy. Je to pěkný nápad, jak upozornit na zajímavá místa spojená s literaturou... vždyť na literární odkazy narazíme v Praze pomalu na každém kroku. 

Literární stezka - Povídky z druhé kapsy

Po troše literatury jsme pátrali po nějakých těch obojživelnících... :) A měli jsme štěstí, v nádržích s vodními rostlinami jsme našli několik jedinců jednoho z nejrozšířenějších druhů žab v Česku - ropuchy obecné (Bufo bufo). Ještě před pár dny tu nebyly, ale to bude asi tím, že to bylo v době, kdy byly teploty docela nízko, takže se žáby možná jenom schovaly před zimou. :) Ale je dobře, že je další generace zajištěna. V nádržích byly vidět i čolci, ale pohybovali se jenom u dna, takže se nenechali vyfotit, potvůrky. :)

Žáby párující se ve vodní nádrži :)

Pak už mě dost bolely nohy, tak jsme se usadili na jednu z laviček, pozorovali jsme frmol kolem a užívali jsme si pěkného jarního počasí. Docela mě to překvapilo, že tu během sobotního odpoledne bylo docela hodně lidí. Ale ono se nebylo co divit, když bylo po delší době příjemně a v zahradě toho bylo k vidění tolik kvetoucího... :) Na lavičce jsme seděli docela dlouho, ale pak už byl čas, abychom se zvedli... musela jsem se vrátit. Cestou zpátky jsem si ale neodpustila ještě několik fotek (tomu se nedalo opravdu odolat :)).

Botanické tulipány druhu Tulipa tarda

Hrušeň vrbolistá v květu

Cestou k východu jsme prošli přes geologický park věnovaný horninám a geologickému vývoji Českého masivu, který tu byl otevřen 22. června 2010. Jsou tu dvě velké informační tabule, kde je stručně popsán geologický vývoj hornin, po kterých v Česku chodíme. Celkem je tu vystaveno 32 velkých hornin a u každé z nich je tabulka s podrobným popisem a s lokalitou, odkud horniny pochází. Líbí se mi, že u každého kamene je vyleštěná ploška, kde kamen získá úplně jiný vzhled. Nejradši mám zelený páskovaný amfibolit z Markovic. Tam jsme byli v prváku na exkurzi a od té doby je to můj favorit. :)

Geopark v botanické zahradě

No, ale je fakt, že geoparkem jsme spíš jenom prosvištěli a dál jsme šli k východu. Cestou si nešlo nevšimnout žlutě zářících květů tulipánu planého (Tulipa sylvestris), který pochází z jižní a jihovýchodní Evropy.

Květ tulipánu planého

A ještě poslední fotka s nachovými kvítky dymnivky duté (Corydalis cava), což je vytrvalá kytička z čeledi mákovitých. Z duté hlízy vyrůstá každý rok lodyha se dvěma listy, jednotlivé kvítky jsou složeny do hroznu. Barvy květů mohou být nejenom jako na obrázku, ale i bílé. Roste na vlhkých a humózních půdách, nejčastěji v parcích, světlých lesích či okrajích potoků. Kvete brzy na jaře, kdy využívá toho, že stromy ještě nejsou olistěné a tak má dostatek světla.

Dymnivka dutá

Pak už byl tak akorát čas dobelhat se zpátky. Ale pěkně mě Jirka vyvenčil, to zase jo. :)


Další informace:

sobota 3. dubna 2010

Památky Londýna - IV. den - Kew Gardens

Ráno nastalo velké a definitivní stěhování do hotelu Oliver. Toho rána se potvrdil můj předpoklad, že se do toho pokoje pak už nevejdeme... A tak jsme raději i s Monikou jeli na jedno moc hezké místo. :)

Ovšem nejdřív nás čekala dlouhá cesta metrem. Nejkomplikovanější vždycky je, aby si člověk pohlídal správnou konečnou stanici. Nestačilo se jenom držet barvy linky, protože některé z nich se větvily klidně na dalších pět konečných stanic... :) Proti tomu je pražské metro jako kdyby ho projektovaly děti z mateřské školky. :D

Stanice metra Kew Gardens (foto: Lenka)

Vystoupili jsme na stanici Kew Gardens, čímž jsem už teď prozradila, kam jsme měli namířeno. :) Ale to nevadí. Okolí stanice působilo trochu maloměšťáckým dojmem a vůbec jsem tu neměla pocit, že jsem ještě v Londýně... nebo teda do okamžiku, než nad námi nízko přeletělo letadlo z nedalekého letiště Heathrow. :) 

Domek v jedné ulici u botanických zahrad (foto: Jirka)

No jo, naším cílem byly Kew Gardens, což jsou královské botanické zahrady. Za svůj vznik vděčí lordu Capelovi z Tewkesbury. V této době vznikla exotická zahrada, která později nechala princezna Augusta rozšířit o některé stavby jejichž autorem byl William Chambers. Jednou z nich je i dodnes dochovaná čínská pagoda.

V roce 1840 byly zahrady prohlášeny za národní botanickou zahradu. Pod vedením ředitele Williama Hookera byly zahrady rozšířeny na 30 ha, spolu s arboretem na 109 ha a později do rozměrů, které mají v současnosti - 120 ha.

Palm House (foto: Jirka)

Palm House Pond (foto: Jirka)

Jen co jsme se tu rozkoukali, zalezli jsme do nejbližšího skleníku, kterým byl Palm House. Nejdřív jsme byli nuceni se tu jenom procházet, protože foťáky se nám v nenadálém vlhku zamlžily... Ale za deset minut bylo po problému. :) Palm House byl postaven architekty Decimem Burtonem a Richardem Turnerem v letech 1844 až 1848 a byla to první stavba u níž byla použita tvářená ocel. Původní sklo skleníku bylo oxidem mědi tónováno do zelené barvy. Hlavní část skleníku je vysoká 19 m a je obklopena vyhlídkovým ochozem ve výšce 9 m, odkud je lepší pohled na koruny palem. 

U každé rostliny byla jmenovka s jejím latinským jménem. Některé ze zvláštních nebo významných rostlin byly popsány podrobněji na cedulích. Mezi takto popisované rostliny patřila např. rostliny dávající karamboly, manga, kokosové ořechy, makadamové ořechy, ratan, henu, cukrovou třtinu, ebenové dřevo, černý pepř atd. Jinak rostlin je tu nepočítaně, nedá se v nich ani moc zorientovat, je to jedna velká zelená masa doplněná o řadu barevných květů. :) 

Málem bych zapomněla zmínit, že v tomto skleníku roste nejstarší rostlina pěstované v květináči. Jedná se o Encephalartos altensteinii, která patří mezi cykasovité rostliny a v Kew roste po celou dobu existence botanické zahrady. Do Kew Gardens byla dopravena v roce 1775 z Jihoafrické republiky po dva roky trvající plavbě. V roce 1848 to byla vůbec první rostlina umístěná do tohoto skleníku. :) Docela babička mezi rostlinami! :)

Kvetoucí kmen (foto: Lenka)

Pohled skrz list (foto: Lenka)

Je libo banány? (foto: Jirka)

Palmový list (foto: Lenka)

Ananas (foto: Lenka)

Tak tahle kytička byla ukrutná smrdutka :)) (foto: Lenka)

Klacíkový strom :) Pandamus vandermeeschii (foto: Lenka)

Pohled z ochozu na Palm House (foto: Jirka)

Vysoké palmy (foto: Jirka)

Žluté květy (foto: Jirka)

V suterénu skleníku, dá-li se to tak vůbec nazvat, je expozice o mořských rostlinách - The Princess Margaret Marine Plant House, která byla otevřena 10. července 1991. V několika boxech je tu ukázáno několik mořských ekosystémů se zaměřením na rosliny, ale jsou tu i příbřežní porosty. Ovšem nejvtipnější na této expozici jsou stejně ryby, které jsou v akváriích také... Zvláště ty, co jsou v akváriu, kde je simulován silný příboj, tam rybičky pádlují aby v proudu vůbec někam doplavaly. :)

Expozice vodních rostlin (foto: Jirka)

Mořský koníček (foto: Lenka)

Sasanka (foto: Lenka)

Z Palm House jsme se co nejrychleji snažili přejít k dalšímu skleníku - ke Temperate House. Báli jsme se totiž, že by se nám venku zase ochladily foťáky a my bychom uvnitř zase museli čekat, než se nám odmlži objektivy. :) I když je pravda,  že cestou se nedalo nefotit, minimálně koberce modrých ladoněk k tomu sváděly přímo ukrutně. :)

Stavba skleníku začala v roce 1860 a otevřen až v roce 1898. Se svými 4 800 m2 je tento skleník dvakrát větší než Palm House. V současnosti je Temperate House největším zachovaným viktoriánským skleníkem s unikátní zachovanou konstrukcí. Na konci 60. let 20. století byla započata rekonstrukce skleníku, která byla dokončena až v roce 1982, kdy byl skleník znovuotevřen královnou. :) Rostliny v tomto skleníku jsou rozděleny podle kontinentu, ze kterého pochází. Jsou tu asijské, australské, americké a jihoafrické druhy rostlin z mírného pásma.

Roste tu nejvyšší rostlina pěstovaná ve skleníku - jde o Chilskou palmu (Jubaea chilensis). Z palem je využívána míza (z té se může vyrábět palmové víno nebo sirup), kokosy a z listů se pletou koše. Palma rostoucí v Temperate House vyrostla ze semene zasetého v roce 1846. Tak jako v předchozím skleníku, jsou i zde cedule věnovány některým významným plodinám jako např. olivy, chilli, jojobový olej, eucalyptus, citrusy a avokádo.

Zantedeschia aethiopica (foto: Jirka)

Kvetoucí palma Chamaerops humilis (foto: Lenka)

Temperate House (foto: Lenka)

Jezírko v Temperate House (foto: Lenka)

Po prohlédnutí skleníku jsme se vydali k jedné z novějších atrakcí - k lávce v korunách stromů. :) Ovšem cestou jsme narazili na jednoho fešáka, který se naparoval a ukazoval svá krásná pera. :) Fotilo si ho tady mnoho lidí a on normálně vypadal jako by mu to dělalo dobře. :)) Páv stál u Rhizotronu, což je atrakce otevřená ve stejnou dobu jako lávka v korunách stromů. Názorně dává možnost návštěvníkům, a to především dětem, nahlédnout pod zem a zjistit, co se děje se stromy pod zemí. 

Tokající páv :) (foto: Lenka)

Xstrata Treetop Walkway byl otevřen 24. května 2008. Chodník je dlouhý 200 m a je ve výšce 18 m nad zemí. Akorát jak ještě na stromech nebyly listy, tak tato zajímavost neměla moc význam... :) Byl z ní ale hezký výhled směrem na velké skleníky.

Xstrata Treetop Walkway (foto: Jirka)

Dále jsme šli do dalšího ze zdejších skleníků, tento je menší a nese název Evolution House. Tento skleník návštěvníkům ukazuje, jak se rostliny vyvíjely během 3,5 miliardy let dlouhé doby. Skleník je plný cykasů, kapradin a dalších starobylých rostlin. Ovšem největší haló bylo, když jsme se s Monikou zahleděli na bahenní sopku a okolo chodící lidé se taky pečlivě dívali na bahenní sopku a ani nevěděli proč. :D

Kapradina ve skleníku Evolution House (foto: Lenka)

V Evolution House to na nějaké delší prohlížení nebylo, proto jsme pokračovali dál vlastně bez jasného cíle... Cestou jsme narazili na Mediterranean Garden, v jejímž centru stojí King William´s Temple z roku 1837. Okolo jsou rostliny typické pro středomořské oblasti, dominují jim černé borovice, korkový dub nebo olivovníky. Škoda jenom, že zrovna toho dne nic nebylo vzdálenějšího slunnému středomoří, než sychravý anglický den. :)

Zákoutí se středomořskou florou (foto: Jirka)

Dál jsme procházeli částí, kde jsou staré vzrostlé stromy rostoucí buď solitérně nebo v alejích. Teda jsou to staří krasavci, to se musí nechat. Ovšem nejhezčí místo celých botanických zahrad "Syon Vista", což je krásná alej z mohutných dubů, jež navazuje na záhony s levandulí. Jo, umím si představit, jak to tu vypadá, když ta levandule kvete... prostě paráda! :) I když je pravda, že úplně modrý ladoňkový trávník také není ošklivý. ;)

Krásné stromy (foto: Jirka)

Alej a levandulové záhony (foto: Lenka)

Modrý koberec z květin (foto: Lenka)

Třetí velký skleník byl v Kew Gardens otevřen v roce 1987 a jmenuje se Princess of Wales Conservatory (Skleník princezny z Walesu) na počest princezny Diany. Unikátní je v tom, že v sobě obsahuje skleníky s různými podmínkami pro život rostlin, které odpovídají deseti klimatickým pásmům. Mikroklima ve skleníku je počítačem hlídáno a řízeno. K vidění jsou tu kaktusy a sukulenty, masožravé rostliny, tropické vodní rostliny atd. Bohužel nás z tohoto skleníku vyhnali, protože jej už zavírali, což byla neskutečná škoda, protože nám tak utekly kvetoucí tropické rostliny a třeba i orchideje... No, je pravda, že pár snímků se nám ještě povedlo uloupit, když už nás naháněli, ale to stojí za prd. :))

Princess of Wales Conservatory (foto: Lenka)

Kaktusy (foto: Jirka)

Ano, tyto ryby koušou! :) (foto: Lenka)

Rudý květ Anthuria (foto: Jirka)

Květinové závěsy (foto: Lenka)

Později jsme se potloukali ještě venkovními expozicemi skalniček z různých kontinentů. Dále jsou tu další zajímavá zákoutí s rostlinami, které tou dobou začínaly pučet. No, vážně by mne zajímalo, jak Kew Gardens vypadají v plném květu všech květin... zvláště když už teď tam bylo tak krásně. :)

Temple of Aeolus (foto: Jirka)

Byli jsem se podívat i u Kew Palace, což je nejmenší z královských paláců. Tato budova byla postavena v roce 1631 holandským obchodníkem Samuelem Fortreyem. Později ho koupil Jiří III. Palác stojí na břehu Temže a k ní je i orientováno jeho průčelí. Palác je pro veřejnost otevřen teprve o roku 2006, předtím byl opraven.

Kew Palace resp. jeho zadní část (foto: Lenka)

Čas už se pomalu nachýlil, tak jsme se ještě chvilku procházeli po dosud neviděných místech a pak jsme zaveleli k odchodu. Nicméně, ještě jsme stačili dojít k asijské částí zahrady, zejména japonské zahrady. Nejvýraznějším prvkem viditelným do širokého okolí je čínská pagoda, která stojí v severní části Kew Gardens už od roku 1762. Pagoda je vysoká 50 m a její šířka v nejnižší části je 15 m. Každé poschodí je zakončeno střechou a v každém patře jsou galerie chráněné zábradlím. Schodiště je ukryto uvnitř budovy. Každý roh střechy je ozdoben soškou draka, celkem je jich tu 80. My jsme sem dorazili až ve chvíli, kdy byla pagoda zavřená.

Pagoda (foto: Lenka)

I když jsme strávili v botanických zahradách většinu dne, rozhodně se nám nepodařilo vidět všechno. Konkrétně u tohoto londýnského místa hodně doufám, že se sem ještě někdy podívám. Vážně to tu stojí za návštěvu! :)

Zastavili jsme se ještě na nákup v obchodě, kde jsme rovnou koupili jeden autoatlas. Což jsme si docela oddechli, že ho máme, protože druhý den nás čekalo vyzvednutí aut v půjčovně a první den ježdění po krásách Velké Británie. :) Večer se k nám připojil poslední člen naší cestovní čtveřice - Kuba a už jsme se mohli těšit na to, co nás kde čeká. :)


Další informace:
- oficiální stránky Kew Gardens