ROCOPLAYA ... o cestování: Začátek adventu

Řekla jsem si, že letošní advent bude v klidu a že si ho užijeme. :) Ale jo, ještě v sobotu před první adventní nedělí jsme vyrazili odpoledne (převážně) na jedlové větve, abych mohla udělat adventní věnec. Sice je tu adventní čas, ale venku to vypadá spíš jako o měsíc méně, před rokem touhle dobou už byl sníh... Nebo si alespoň vzpomínám, jak jsme se v hlubokém sněhu brodili ke stromkům a jak mi padal sníh za krk, když jsem stříhala větve. :)

Jo a mimochodem - nepokáceli jsme celý les, máme jedno takové místečko... A na zlaté prasátko si musíme počkat do Štědrého dne. :)

Les na "našem místečku" :)

No a když už jsem u toho stříhání větví - někteří lidé se s tím opravdu moc nepářou. A já se tam snažím stříhat z každého stromku jenom pár krátkých větviček. I když ono je to nejspíš jedno, protože stromy jsou tam nahusto, takže by stejně všechny nepřežily.

Větev

V sobotu večer přišel čas na perníčky. Zajímalo by mě, proč jsem se ještě nepoučila a vždycky udělám dvě dávky - to je kilo mouky a další suroviny, takže z toho je obří hrouda perníkového těsta... kterou někdo musí dál zpracovat. Co někdo... ale já! :)

Koření, šnek a veverka...

Na obrázku tu sice jsou 3kg mouky, ale těsto je "jenom" z kila. :) Ale i tak je to nakonec ohromná hrouda... A to si každoročně říkám, že takovou chybu už neudělám, že toho je hrohně moc a ani to nestíháme sníst, natož nazdobit. Ale evidentně jsem se nepoučila! :)

Suroviny na perníčky

Těsto! :)

Těsto odpočívá v lednici a já si myslím, že skoro hodina po půlnoci je nejvyšší čas na to, abych šla odpočívat taky... Ráno mě čeká adventní věnec, tak ať na něj mám dost sil. :)

_______________________________________________________

Tak na věnec nedošlo tak úplně ráno, ale spíš až odpoledne. :) Ale co se dá dělat, nejsem žádná vzorná hospodyňka. :))

Jdu tvořit adventní věnec

Věnec jsem ani nestačila dodělat a už byl čas vyrazit na domluvenou adventní procházku. Vlastně už bylo spíš pozdě, abychom to stihli. Ale akademickou čvrthodinku jsem nepřešvihli. :)

Ostatní na nás čekali u kostela a odtamtud jsme zamířili do anglického parku, kde bylo úplně úžasně krásně. :) Jak by taky ne, když je konec listopadu a advent a venku deset stupňů a sluníčko svítí co mu pozdimní síly stačí. Jedním slovem - PARÁDA! :)

Kostel Nejsvětější Trojice, Dobříš

Skleník v anglickém parku

Šli jsme kolem Huťského rybníka, odkud je pěkný pohled na hrad Vargač - ale jenom zimní pohled... Asi by z něj moc nebylo, kdyby stromy byly obsypané listy. :)

Vargač nad Huťákem

Pak chvíli do kopečka a ocitli jsme se v místě zkratky do Staré Huti... No, on ten kamenný plot už na více místech není to, co býval, ale tady snad nikdy nebyl celý. Mám dojem, že se tudy muselo chodit vždycky. :)

Stará Huť

A o kus dál jsme došli k Čertovu mostu... Zvláštní to místo, protože most se klene přes údolíčko, ale neteče tu žádná řeka. Stojí tu od roku 1864 a jeho název je pravděpodobně odvozen z materiálu, ze kterého je postaven. Jedná se o strusku z nedalekých hutí v dnešní Staré Huti. Most je opředen pověstmi o ševci, kterému na tomto místě pomohl čert... Ale zpátky k faktům, navíc bych musela najít knihu Dobříšských pověstí a já vůbec nevím, kde je. ;) ... Most má dva oblouky, je dlouhý 36m a vysoká kousek přes 7m... A já jsem se po něm dneska neprošla, abych mohla udělat následující fotku. ;)

Cestou přes Čertův most

Procházka příjemně utekla a my jsme zvolna došli do našeho oblíbeného Velblouda, kam jsme se těšili - hlavně na něco teplého na zahřátí... a dobrého na zub. ;) Moje chutě byly uspokojeny čokoládovým dortem. A nechápu, že jsem si ho tu nedala nikdy dřív, protože byl moc a moc dobrý. ;)) Ale nebudu dělat reklamu kavárně, které ani snad reklamu nepotřebuje. :)

Dobroty v kavárně

Abychom pořád jenom netlachali o blbostech, dali jsme si ve čtyřech jednu partičku Člověče, nezlob se. :) Jak dlouho já jsem to nehrála? Ale sranda byla. :))

Člověče, nezlob (se)!

Cestou zpátky jsme šli kolem krásně osvětleného zámku. A už tu mají stromeček... na akci, které se bude konat příští týden, tak uvidíme, jestli se tam zase uvidíme. :)

Noční zámek

Doma jsem dozdobila adventní věnec. A znovu jsem objevila kouzlo tavicí pistolky, malé a velmi šikovné věcičky. :) Ale to určitě všichni znáte, jenom já jsme si pro sebe objevila ameriku, protože vždycky jsem všechno přidělávala pomocí drátků, ale lepidlo je přece jenom o něco efektivnější. :) Jenom je mi trochu líto, že ta zelená voňavá věc doma tak rychle seschne...

Hotový adventní věnec

A večer přišel čas na pečení perníčků. U toho jsem si také udělala svůj malý osobní objev - potřela jsem je rozšlehaným vejcem až poté, co jsem je upečené (některé i připečené) vyndala z trouby. A světe div se, pěkně se teď lesknou. :) Hm, ještě mám co dělat - upekla jsem asi jenom čtvrtinu těsta!