Padrťské rybníky

Tento víkend byl asi jedním z posledních, kdy sluníčko hřálo a lákalo do přírody a když se mlha zvedla, chtělo se ven už asi i největším lenochodům (jako jsme my:)). Teda až potom, co máma řikala, že jede někam na výlet... Dnešní volba padla na jedno rozkošné místečko v srdci Brd - na Padrťské rybníky. Jsou lokalizovány ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy a k jejich zpřístupnění došlo až v letošním roce... Nad délkou zpřístupnění visí otazník - kdo ví, jak to bude s radarem v Brdech...

Původně jsem si myslela, že jsou k nám blíž, ale cesta se rozhodně vyplatila - už jenom jet autem v poměrně řídkém nedělním provozu (tedy při cestě tam) mezi kopci, poli, loukami a malebnými městečky, to už samo o sobě je takovej malej zážitek:) Zastavili jsme se až ve vesničce Míšov, která se stala naším výchozím bodem. Odtud to k našemu cíli bylo cca 4 km "vojenským" lesem. Po očku jsme stále sledovali mapu, abychom se neztratili, ale ono to nehrozí - značené to tam sice není, ale jde se v podstatě jenom po lesní silnici.

Blyštivé šperky paní Přírody (foto: Lenka)

Les se rozevřel a nám se naskytl pohled na jakousi vojenskou budovu - před ní se nachází cílový prostor (ani se mi moc nechce domejšlet, co se tu odehrávalo a odehrává - tyto myšlenky jsou tak jediné, které kazí zdejší takřka dokonalou přírodu)...

Cílový prostor Padrť - u Dolejšího rybníka (foto: Jirka)

Potom nás cesta zavedla k stromořadí, které lemuje cestu kousek od prvního z rybníků - tedy on není ani tak první, když je menší, ale nám se do cesty postavil dříve než jeho větší kolega:) Jednalo se o Dolejší padrťský rybník - jeho rozloha je 65 ha. Je umístěn severněji a ještě kousek na ním bývala ještě v polovině 20. století vesnice Padrť, podle které jsou i zdejší rybníky pojmenovány. Historicky sahá až do 17. století a pro okolí typická byla zpracováním železa - její osou byl Padrťský potok (jedena z významných zdrojnic řeky Klabavy), na kterém bylo 5 hamrů. Zánik obce je velmi smutný - v roce 1952 musela ustoupit rozšiřujícímu se vojenskému prostoru a domy byly zbourány... Ale to už je historie, dnes tu bují vegetace (hojně) a probíhají vojenská cvičení (občas).

Lepší je se ale dívat po přírodních krásách - nějak si zdejší krajinu teď neumím představit jinak než v podzimním hávu se zahnědlou trávou, zlatavým listím na břízách a dubovým pod nohama... Když ze vší té nádhery začne modravě zářit hladina rybníka... to se mi ani pořád nechce opakovat, jaká je to nádhera a krása - ale stejně se tomu neumim ubránit:)

Podzimní barvy (foto: Jirka)

Stromy a modrající se hladina Dolejšího rybníka (foto: Jirka)

Ještě, že jsme si vzali svačinu - to jsme si mohli v klidu sednout na hrázi a našťouchat si bříška:) Sice se to původně nezdálo, ale jak se člověk nepohyboval, tak zima byla - ale silně to kompenzovalo sluníčko, seč mu podzimní síly stačily:) Po malém odpočinku jsme se šli podívat ještě kousek severně a narazili jsme na malý půvabný rybníček a až teď z mapy jsem přišla na to, že za prvním modravým korálkem se nacházeli ještě další tři a tak tvořili už pěknou šňůrku:)

Malý rybníček na Padrťském potoce (foto: Jirka)

Sluníčko se počínalo už pomalu chystat k západu, tak jsme se radši už nepouštěli do žádných větších akcí a vrátili jsme se zpátky na rozcestí a odtud ještě k druhému rybníku. Hořejší padrťský rybník je větší - má 115 ha a maximální hloubka je až 2,5 m. Zajímavé je porovnat oba rybníky z hlediska jeho okolí - Dolejší obklopují spíš slatiny a vodní plocha zarůstá rákosím, oproti tomu okolí Hořejšího rybníka tvoří lesy.

Traviny na hrázi vypuštěného Hořejšího rybníka (foto: Lenka)

Rybníky se nachází v nadmořské výšce 635 m a jedná se o nejvýše položené chovné rybníky ve středních Čechách. Plave v nich především kapr a údajně je všude známý pro jeho chutné maso... ale já jsme o něm ještě neslyšela:) Rybníky jsou obhospodařovány v dvouletém cyklu - což možná vysvětluje fakt, že Hořejší rybník jsme zastihli v jaksi ušlém stavu:) Prostě zrovna byl téměř bez vody:)

Kdo by to byl řekl, že tyto rybníky jsou v Brdech už po více než čtyři století... Oblast byla na hranici mirošovského a rožmitálského panství, ale už v 16. století patřili jednomu majiteli - Florianu Gryspekovi z Gryspachu, který pravděpodobně nechal rybníky zbudovat.

Oba rybníky jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace - tedy Padrťské rybníky. Rozloha je 200 ha a vyhlášena byla v roce 1966. Mě se teda hrozně líbilo, že jsem poprvé v životě viděla hejno volavek - vždycky jsem viděla jednu nebo dvě a tady jsem jich napočítala 12 a určitě to nebyly všechny. Však taky tato oblast má velký ornitologický význam. Lze zde spatřit např. orla mořského, čápa černého, kormorána a samozřejmě kachny divoké a sem tam i nějaká ta labuť bude... :)

Zarůstající Dojelší rybník z hráze rybníka Hořejšího (foto: Jirka)

Hodně mě překvapilo, kolik se tam pohybovalo lidí - bývala bych si byla myslela, že na takovém místě člověk bude víc sám, ale cestou jsme se míjeli s mnoha cyklisty i turisty a dokonce jsme zahlédli i rodinky s kočárky a malými dětmi. Evidentně se tedy jedná o místo velmi oblíbené:) Pozdě odpoledne (zrovna po změně letního času na zimní) se docela rychle blížila tma, tak jsme si řekli, že se nebudeme tak úplně vracet zpátky a vezmeme to jinou cestou. Ještě jsem se chtěla podívat na "zbytky teslínského kláštera":) Místo se nachází v lesích, kousek od Hořejšího padrťského rybníka a asi 2 km severně od dnešní obce Teslíny.

Místo jsem nakonec našli, ale jde opravdu jen o zbytky - nebo spíš terénní náznaky nějakých staveb. Filiální klášter s kostelem sv. Jana Křitele byl zřízen asi na konci 11. století ostrovskými benediktiny. Místo ale bylo zničeno během husitských válek - v roce 1421. Loď kostela byla asi 45 m dlouhá a 10 m široká, zbytky zdí se zachovaly až do 19. století... Ale dnes lze najít už jenom stromy a tabulku s výzvou "poutníče, postůj a pomni dnů minulých".

No, jak říkám - zpátky jsme se už nevraceli... takže jsme narazili na elektrický ohradník, ostnaté dráty... a posléze terénní automobil, kde seděl pán v maskáčovaném mundůru... No, trochu mi v tu chvíli zatrnulo... ale nestalo se nic děsnýho... Jenže si stejně myslim, že příště se už radši vrátíme:))

Kostelík v Bělici

Kousek od Neveklova směrem k Slapské přehradě je malá obec nazývající se Bělice. Dominantu tvoří kostelík, který půvabně vykukuje z údolíčka a vždycky, když jsme s Jirkou jeli kolem, tak jsme si řikali, že si ho musíme zvěčnit:) Až dneska se to povedlo - dost tomu nahrávalo nádherné babí léto:)

Kostel sv. Maří Magdaleny (foto: Lenka)

Kostel sv. Maří Magdalény pochází až ze 14. století - postaven byl v roce 1355 v gotickém stavebním slohu. Jak už to tak bývá, byl později ještě barokně přestavěn. Okolo je malý hřbitov (údajně) - tam jsme nebyli, tak třeba někdy jindy:)

Provodná večer a zas ráno... :)

Čím vyplnit trochu času v podvečerních hodinách, když se nacházíte v krásné krajině Neveklovska? Jirka vybral Provodnou - tedy podle internetu je správně Provodná hora, ale ono je to vlastně asi fuk:) Místečko je kousek od Neveklova ve vesničce Straný a kopec dosahuje nadmořské výšky 498,6 m... No a víc už se zjistit nedá nebo alespoň internet mlčí a místní rodák taky nic neříká:))

Výhled z Provodné na západ a na západ slunce :) (foto: Jirka)

Zatímco si Jirka hraje se správním nastavením svojí zrcadlovky, tak já se tak trochu z dlouhé chvíle koukám, kde co lítá a fotím detaily a blbosti:) Občas se to i povede (ale to jako bych nenapsala - aby to tu nesmrdělo samochválou:)

Vodní kapičky na listu (foto: Lenka)

Západ slunce byl úchvatný, ale potom už rychle padla tma... Koukali jsem na světélkující Neveklov a řekli jsme si, že se na tohle rrrozkošné místečko vrátíme ještě druhý den ráno - když nebude mlha (teda mlha byla, ale pro nás ráno neni tak úplně ráno...:)). V názvu článečku je sice ráno použito, ale to je spíš jenom kvůli tomu hezkému dvojsmyslu;)

--------------------------------------------------

Druhý den (po obědě!:)) nás čekalo krásné slunečné počasíčko, takže jsme se na tomhle místě dost zdrželi, ale ono to jinak nešlo:) Člověk ale musí někde načerpat pozitivní energii do těch sychravých podzimních dnů, které nás brzo čekají:)

Pohled na vrcholek Provodné v podzimní náladě... (foto: Jirka)

Kontrast barev (foto: Jirka)

Na vrcholku je žulový pomník "padlým a zemřelým vojínům z obce Straný ve světové válce 1914 - 1918"... Jsou zde uvedena jména - M. Adam, K. Bára, A. Blahoš, J. Bouša, B. Havlíček, J. Hlaváček, V. Hodinka, J. Chomát, J. Jahoda, S. Janoušek, A. Neterda, B. Járka, V. Perniček, J. Poustka, J. Poustka, J. Rejzek, J. Schůt, J. Steiger, F. Tremčinský, J. Tremčinský, A. Tremčinský, J. Turnovec, A. Vacek, A. Voříšek, J. Vyskočil a A. Zmek....

26 jmen... dnes už se asi nedozvíme, co se s kterým stalo a jak to tehdy bylo... Ale pomníky padlým ve mne vzbuzují úctu. Čest jejich památce.

Pomník vojínům padlým v I. světové válce (foto: Jirka)

Plaňkový plůtek a kontrast červeného a žlutého olistění (foto: Jirka)

Z vršku nevysokého kopečku je výhled směrem ku Neveklovu, který je schoulen mezi okolními kopečky... Opravdu moc hezká krajina! Ještě, když se z nedaleké louky ozývalo bečení ovcí:) Napadá mne Ladův obrázek a veršík "Sluníčko zapadá za hory, pasáčci pečou brambory":) Beeee beeeeeee...

Výhled směrem k Neveklovu (foto: Jirka)

Třešňový sad (nebo že by višňový? :)) (foto: Jirka)

Tak a to je konec přátelé;) Místo pro někoho možná nevýrazné... ale mě se tu prostě mooc líbilo - je hezký se někde zastavit a koukat se na malebný ráz krajiny zalité podzimním sluncem, jak se utápí v teplých odstínech žluté, hnědé, oranžové a červené... jak se směje na ty, kteří jí jsou ochotní naslouchat a těšit se z jejích krás...

Praha fotografická...

Páteční den se vydařil a byl naplněn kultůrou (která večer byla plná kultů:)). Vydali jsme se do Karolina na výstavu fotografií World Press Photo. Jedná se o putovní výstavu a v České republice se soubor snímků zastavil v období 19.září - 12. října. K vidění toho byly vítězné fotografie z mnoha kategorií, největší část výstavy byla věnována válečným konfliktům a vlastně "zlu" mezi námi a sociálními dopady na obyčejné lidi žijící v postižených oblastech. U některých fotek člověka mrazilo... Zvláštní pocity... Vítězná fotografie WPP 2007 se věnuje konfliktu v Afghánistánu (autor: Tim Hetherington, GB, pro Vanity Fair).

Výstava Wolrd Press Photo - Křížová chodba v Karolinu (foto: Jirka)

V prostorách Křížové chodby Karolina, kde se výstava konala, se mohlo fotit, takže jsme toho malinko využili:) Nejzajímavější "věc" jsem si objevila až na konci výstavy, ale pobavila mě, takže se na to můžete podívat i vy, pokud chcete:). Fotografie od Davida Liittschwagera (USA, pro National Geografic) a jsou u nich doslovné popisky: "Mořská voda se hemží životem, často mikroskopickým. Mořská mikrofauna z oceánu poblíž Havaje je tady zaostřena zblízka". Na obrázku jsou vyfoceny fotografie, tak doufám, že to není považováno za porušení autorských práv, ale mě se to prostě moc líbí:)... Nahoře je "Potěr mečouna neměří ani 2,5 cm, přesto doroste do třímetrového obra". Dole pak je " Štíhlá mola, druh slunečnice perské, které v dospělosti dosahuje délky přes půl metru".

Mikroskopický rybí potěr - vypadá spíš jako mimozemský :) (foto: Lenka a původně David Liittschwager)

Nevýhodou výstavy je snad jen velký počet návštěvníků, ale s tím se nedá nic dělat... Možná by to bylo lepší, kdybychom tam šli ve všední den dopoledne... a ne v pátek odpoledne:).

Potom jsme se zvolna vydali směr Anděl, ale ještě jsme se šli projít přes Staroměstské náměstí, které taky bylo v obležení turistů:) Snad se jim u nás líbí:)) Cestou jsme tak trochu fotili (jak jinak taky;). Asi nemá cenu psát popisky ke všem fotografiím, takže spíš necháme mluvit fotky samotné:))

Dav lidu všelijakého světového a kostel sv. Mikuláše (foto: Lenka)

Staroměstské náměstí - Týnský chrám a sousoší s Mistrem Janem Husem (foto: Lenka)

Pražský hrad (foto: Jirka)

Nejznámější most u nás... s krásnou mosteckou věží (foto: Jirka)

A to by bylo asi tak všechno:)... Už jsme museli jet domů - přeci jen nás ještě čekal koncert buránka Xaviera Baumaxy - to od něj je písnička Kultůra je plná kultů:)

Dobříš pod hvězdami

I v noci je Dobříš krásná, jak se můžete přesvědčit z následujících dvou obrázků:) Nebo možná je Dobříš v noci krásnější ve dne, než v noci? Nu, posuďte sami:)

Zamířili jsme k našemu krásnému zámku, kde se i naproti přes silnici rozkládá katolický kostel Nejsvětější trojice. Silnice Jirkovi docela zavařila, protože ve večerním provozu bylo docela těžký vychytat to tak, aby třeba dvacet vteřin nic nejelo a nedělalo to pak na fotce světelný stopy:).

Stavba samotná stojí na místě, kde původně byla loretánská kaple Panny Marie, která byla zbořena roku 1794. Současný kostel byl vystavěn v letech 1794 - 1797 za působení knížete Františka Gundakara I. (náleží k rodu Colloredo-Mannsfeldů). Stavbu provedl panský zednický mistr dobříšský František Josef Moravec podle projektu J. Jöndla. V roce 1867 kostel prodělal stavební úpravy, později byl ještě barokně přestavěn a v roce 1907 znovu vysvěcen.

Katolický kostel Nejsvětější trojice (foto: Jirka)

Věž kostela se dříve honosila třemi zvony z roku 1797 - Nejsvětějíší trojice, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián. Poslední jmenovaný je nejmenší (průměr 57 cm), ale jako jediný se zachoval do dneška - tedy v roce 1868 byl přelitý. Zvony byly sundány za I. světové války a využity pro vojenské účely, v roce 1929 byly nahrazeny novými, ale za II. světové války byly zkonfiskovány.

V roce 2001 se k Floriánovi přidal zvon nesoucí jméno sv. Tomáš. Zvon je pojmenován po patronovi města Dobříše (je vyobrazen i v městském znaku).

Budova kostela ještě v nedávné době byla vícebarevná - béžová s bílou, ale před několika lety byl kostel při rekonstrukci převlečen do žlutavého odstínu, kterým prý původně byly natřeny zdi. Rekonstrukce velmi prospěla slunečním hodinám, které dostaly novou podobu, která jim vyloženě sluší:)

O zámku asi už nic psát nebudu, když jsem se o něm rozepisovala v některém z našich předchozích cestovatelských povídání:) Přesto, že kolem něj člověk chodí pomalu dnes a denně, je zajímavé se zastavit a prohlídnout si všechny ty architektonické detaily a sochy... Prostě se mi líbí, co nadělám:))

Osvětlený dobříšský zámek (foto: Jirka)

Tak co myslíte... Je Dobříš hezčí ve dne nebo v noci? A nebo snad není hezká vůbec... Mimoděk se mi teď vybavila Jednota, čtrnáctipatrák, sídliště Větrník atd... Ale to holt patří k většině měst i vesniček - komunismus prostě musel zanechat svou stopu...:(

Dobříš za slunečního svitu

Uff, tenhle víkend byl náročný - tedy rozumějte, plný oslav byl;) Takže jsme si z té v pořadí třetí odskočili... Jirka udělal několik pěkných obrázků a já jsem sbírala s dětma kaštany:))

Jednou z hezkých dobříšských staveb je bezesporu Kopáčkův dům, který má č.p. 103. Jedná se o pozdně barokní dům pocházející z 18. století. V minulosti dům fungoval jako hostinec nebo řeznictví. V roce 1796 koupil dům Jan Kopáček (v té době primas města), patřil do rodu významných dobříšských občanů, nejznámější je patrně Ludvík Kopáček - historik a uznávaný myslitel...

V roce 1948 byl rodině dům zabaven. Poté tu byla dobříšská městská knihovna - na knihovnu to bylo moc hezké místo, protože to podle mého názoru knihy tak trochu vtahovalo do centra dění (vzhledem k tomu, že Kopáčkův dům je na náměstí). V současné době je městská knihovna ve sportovní hale... Ale zpět ke Kopáčkovu domu:). Po revoluci, přesněji v roce 1998, byl navrácen potomkům původních majitelů.

Dům tu stojí ve stejné podobě, co já pamatuju (no, moc dlouho to neni:))... A doufám, že ještě dlouho tu stát bude...

Kopáčkův dům čp. 103 (foto: Jirka)

Domky na další fotografii za sebou nemají dlouhou historii a ani nejsou ničím nijak moc zajímavé a výjimečné - jde spíš o tu podzimní náladu, která je umocněna úžasným slunečním počasím:)).

Podzim na dobříšském sídlišti (foto: Jirka)

Tak a to z odpoledne stačí:) Zahnali jsme pak děti zpátky na hřiště a potom k babičce domů, kde na nás čekalo moc a moc dobrot:)) ... Znáte babičky, ne?;)