Libštejn

Další naše putování po přírodních a kulturních památkách nás zavedlo ke zřícenině hradu Libštejn. Místo se nachází cca 20 km severně od Rokycan. Mezi Radnicemi a Liblínem vede odbočka do lesa, která vede až ke zřícenině. Zřícenina hradu je položena mezi lesnatými kopci v těsné blízkosti řeky Berounky. O historii hradu jsme zde na blogu už psali, takže se nebudeme opakovat;) (koho by to zajímalo - první den letního putování:).

Zřícenina hradu Libštejn (foto: Jirka)

Tato výprava byla spojena zase jak jinak než s geologickou prací:) Geologie je věda pestrá a zahrnuje pod sebe mnoho oborů a my jsme se vypravili jednu malinkou část poznat:) No, abychom to upřesnili - kamarád a kolega (pokud se to tak dá říct) má jako své diplomkové téma průzkum archeologické lokality pomocí geofyzikálních metod. Mno, to ještě zní docela zajímavě:) Vybrán byl tedy hrad Libštejn, to zní ještě zajímavějc... Ale... ;))

Jirka: Mě vždy, když sem slyšel podobné názvy vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Proto se rozepisovat o tom v čem spočívala naše pomoc nebudu - radši spíše tyto zážitky z hlavy vyženu...:)

Lenka: Já bych to ale docela ráda okomentovala:) A možná přidáme i fotku;) Naše práce spočívala v tom, že nejdřív jsme natáhli mezi kolíky šňůry na prádlo o délce 30 metrů... Byl to celkem teda čtverec 30×30m, kde byly šňůry každé dva metry a na nich značky po metru, kterých jsme později viděli moc a moc... Poté se začala pravá opruz práce;) Celkem jsou čtyři elektrody, který se zapíchnou do země v metrových rozestupech, pak se pustí proud a zaznamená se napětí a proud a z toho se počítá odpor... a pak se z t oho asi pozná, jestli tam někde nejsou nějaký starý zdi atd. Ale tomu já už nerozumim... Každopádně to vypadá jak fronta na maso (ještě, když jeden má na zádech batůžek:D...), když jsou k tomu potřeba čtyři lidi a pátej, co ještě zapisuje;)

Tak fotka přece jenom bude ;) - měření geoelektrickou metodou (foto: Monika  - dík)

První den nás bylo pět, druhý den jsme se pak rozrostli o dalšího vědátora a ještě o stihoman špatného počasí, který se s námi odpoledne táhl... Nic méně, co nás nezabije, to nás posílí... a nezabilo nás to, takže jsme asi posíleni:)) Vzhledem k tomu, že nás bylo víc, tak si Jirka odskočil a pořídil hezkou fotečku a o tu se nejde nepodělit;) Jak říká - Výhled z hradu není moc dobrý, snad v zi mním období, kdy opadá listí ze stromů bude lepší. Kolem zříceniny se dá po turistické trase sejít až k řece. Díky chabým turistickým návštěvám (asi pět lidí za dva dny co jsme tam byli... a to nám vlastně ani nevadilo:)) bylo celé místo vlastně naše. Zvláště u řeky bylo tak krásné ticho, že pomalu podzimní sychravé počasí paradoxně dodávalo místu úžasnou komorní atmosféru...

Berounka pod Libštejnem (foto: Jirka)

Lidí se tu během těch dvou dnů opravdu moc neukázalo (možná dobře, alespoň se nezabili o ty natažený šňůry na prádlo, který při zemi nebyly moc vidět:). Nicméně, co nebylo v lidech, vynahradila nám zvířena... Nebo teda alespoň já jsem poprvé v životě viděla mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). No, abych byla přesná, tak jsme jich viděli víc na několika místech... Nádhera je tento černo žlutý tvoreček... Trochu jsem si na něj zableskala, tak bych se mu tímto chtěla omluvit za způsobenou újmu, ale nepo čítám s tím, že bych ho zase někdy v brzké době potkala;)

Mlok skvrnitý (foto: Lenka)

Jak si teď o mlokách čtu na wikipedii, tak se musim podělit o několik zajímavých informací... Dočetla jsem se, že se mloci neliší zbarvením podle pohlaví - takže nevíme, jestli jsme potkali mločí slečnu nebo mločího pána. Je to noční živočich, což možná vysvětluje, proč před náma utíkal pod kořeny:)... (i když přímé sluneční záření mu ten den opravdu nehrozilo). Taky jsem nevěděla, že jsou jedovatí a jed (samandarin) vyměšují ze žláz za očima - pro člověka příliš nebezpečný není. Taky je pro mne ohromující, že se tohle zviřátko dožívá až dvaceti let (v zajetí to může být až dvojnásobek). A poslední poznámka - je velmi chráněný, tak pozor na ně:) Bylo mi ctí:)