Vysočina podruhé...

Stalo se, že moje přání bylo vyslyšeno a na chalupu na Vysočině jsme opět byli pozváni:) Tentokráte v překrásném jarním období a příde mi naprosto úžasný sledovat, jak se podzimní krajina změnila na tu jarní, rozkvetlou, svěže zelenou. Chaloupka je to stejná, jako je v článku předchozím, takže to můžeme brát jako pokračování započatého příběhu:)

Prodloužené volno vyloženě lákalo k tomu, abychom podnikli nějakou výpravu za krásami naší země, přesto to ale nakonec vyšlo tak, že mne a Jirky se to týkalo "jen" od pátku do neděle... Chaloupka je ve vesničce, kde končí silnice... počet obyvatel se zmenšil na čtyři...

Počásko nám poměrně přálo, sice jsme i několikrát mírně zmokli, ale myslim si, že žádná tragédie se nekonala:) První výletní zastávkou byla "Haškova" Lipnice nad Sázavou... Po stopách Jaroslava Haška jsme tentokrát nešli, ale spíš nás zajímala lipnická zřícenina hradu.

Hrad v Lipnici nad Sázavou (foto: Jirka)

Historie hradu se začala psát na počátku 14. století, kdy byl založen pány z Lichtemburka. V 16. století došlo k pozdně gotické přestavbě za panování rodu Trčků z Lípy. V roce 1869 hrad vyhořel, od té doby víceméně chátrá - dneska je majetkem státu. Za studentské vstupné 20,- Kč (které mi teda příde hodně v pohodě) se naskytne úžasná podívaná:) Prohlídka trvá chvilku - respektive spíš povídání průvodkyně na asi třech místech, nastínění několika pověstí a až pohádkových příběhů... A pak dostanete prostor pro samostatné prozkoumávání a procházení se po hradě na vlastní pěst. A jako že toho k vidění je nemálo. Vyhlídková terasa Velké věže nabízí pohled do širokého okolí a za pěkného počasí skýtá mnoho a mnoho krásných pohledů. Věž je napůl zřícena a původně dosahovala větší výšky (takže výhledy musely být ještě krásnější:)). Z Trčkovského paláce také moc nezbylo - jde o obvodové zdivo se zachovanými okny. Podle některých by se tento prostor měl zastřešit, ale podle mě Lipnici sluší takový háv, jaký právě nosí a nějako větší stavební úpravy by akorát narušili "genius loci". Kaple je krásná, ale já s Jirkou jsme ji viděli jen zvenčí (protože jsme troubové a zapomněli jsme se podívat dovnitř:)). Starší gotická kaple z 14. stol, zasvěcená sv. Vavřinci byla v 17. století přestavěna a zasvěcena Sv. Josefovi. Podle mého názoru je nezajímavějším místem sklepení Thurnovského paláce - když se vám poštěstí, že tam budete sami, působí to velice temnou atmosférou... paráda:) Thurnovský palác je v současné době opravován, stejně jako "Samson" - myslím, že jde o původně obytné místnosti a připravují se k otevření...

Sklepení Thurnovského paláce (foto: Lenka)

Netuším, jestli hrad v současné době má nějaké trvalé obyvatele - zda nějakou bílou paní... Ale určitě se zde dají vidět kavky a poštolky:) Místy to může připomínat lidské sídliště - především klevetivé sousedky... no, jsou to kavky!:)

Kavky sousedky na hradě Lipnice (foto: Lenka)

Malou zastávkou v cestě byla Světlá nad Sázavou, kde jsme se prošli v zámeckém parku a nakoukli na zámecké nádvoří:) Zámek je čtyřkřídlová novorenesanční budova - v současné době tu sídlí škola (od roku 1949), a také Muzeum Světlicka, které jsme nenavštívili... Zámek i zámecký park získal současnou podobu v rozsáhlé rekonstrukci v letech 1868 - 1873 pod taktovkou Františka Josefa ze Salm Reifferscheidtu. Poslední úpravy provedeny v letech 1998 - 2001 (cena 12 000 000 Kč:)).

Novorenesanční zámek ve Světlé nad Sázavou (foto: Jirka)

Poslední sobotní zastávkou ve výletovém putování byla přírodní rezervace Stvořidla. Jde o chráněné území o rozloze 246,4 ha. Důvodem ochrany je zachování geomorfologicky významného úseku přirozeného toku řeky Sázavy mezi hřbetem kopce Žebrákov a vrchem Melechov. Údolí řeky je zahloubenu v granitoidech a rulách a vytváří řadu peřejí a překážek. Rezervaci z 85% tvoří lesnaté porosty...

Stylem toto místo připomíná řečiště Vydry na Šumavě, zde se ale dají potkat kanoe a rafty vodáků:) Musim přiznat, že když Jirka fotí, tak to chce pořádnou trpělivost - takže díky za ní, milí spouvýletníci:)) A taky bych chtěla konstatovat, že kameny porostlé mechem jsou fakt hodně kluzký (au, au:)).

Přírodní rezervace Stvořidla - přirozené řečiště řeky Sázav (foto: Jirka)

Blatouchová květena stvořidelské rezervace :) (foto: Lenka)

Po tom hezkém přírodním zážitku jsme se přesunuli vozítkem zpátky na chaloupku, kde jsme opejkali vuřty (to slovo je děsný, normálně bych asi použila "buřty":)) a grilovali a tak:)

Večer rychle uběhl a překulil se do dne, kdy jsme měli jet domů - naštěstí nás od toho okamžiku dělily ještě tři věci - spánek, hrad Český Šternberk a sekaná s chlebem (mňam!)... Těžko tvrdit, co z toho bylo nejlepší (ale pro tento web asi zlatá střední cesta:))...

Hrad Český Šternberk byl na moje přání a jsem ráda, že jsme toto místo navštívili, i když v neděli stejný nápad mělo vážně hodně lidí a tak bylo poměrně plno na prohlídce a do některých místností se ani všichni nevešli:( Hrad se tyčí nad silnicí, kopeček nahoru ale není vysoký (pro natěšené turisty:)). Při pohledu z vyhlídkové terasy se naskytne pohled do údolí s líně plynoucí řekou Sázavou (jak jinak v tomto kraji), můžete se zaposlouchat do vyprávění sokolníka o dravých ptácích, který se snaží vtěsnat do času od zakoupení vstupenky k prohlídce a ne vždy se mu to podaří:) Uvnitř hradu na nás pak čekal příjemný interiér zařízený nábytkem a např. četnými obrazy a grafickými listy.

Hrad samotný byl založen v roce 1241 za panování Zdeslava z Divišova (dnes je obec Divišov asi 6 km vzdálená). Ve 14. století byla dostavěna třípatrová obranná věž kruhovitého půdorysu spojená pomocí mostu s vlastním hradem. Roku 1467 byl hrad dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad, který využil toho, že na hradě není zdroj vody a nechal ho na suchu. Na přelomu 15. a 16. století byla zdokonalena obrana - vybudováním jižní věže a hladomorny (za poplatek 5,- Kč se můžete na věž, kde je hladomorna podívat - je odtamtud docela hezký výhled). Po druhé světové válce byl hrad znárodněn, aby mohl být v roce 1992 vrácen v restituci Zdenku Sternbergovi - potomkovi rodu, který hrad založil.

Osobnosti s historií hradu spojené měly rozmanité koníčky - mezi nimi byl i Kašpar Maria hrabě ze Šternberka. Vůbec mě nenapadlo, že toho pána tu na hradě můžu vidět shlížet z obrazu, když jsem ho viděla v geologických knihách:) Kdo by to byl řek, že mezi šlechtou se najde fanoušek paleontologie (dokonce zakladatel paleobotaniky:)).

Sídlo rodu Sternbergů - posázavský hrad Český Šternberk (foto: Jirka)

A to je vše z výletničení kolem Sázavy a krajem Vysočina... Zajímalo by mne, kam nás osud zavane příště, na jaká pěkná a zajímavá místa... Budeme se těšit:))