Cílem našeho dalšího výletu bylo České Švýcarsko - zde ovšem nešlo o výletní záležitost, ale spíš o pracovní výjezd. Už jsem někdy dřív psala, že studuju geologii a moje diplomka se týká právě oblasti tohoto krásného a tajemného kousku naší země.
No, prostě jsme si udělali takovej menší pracovně poznávací (trošku prodloužený) víkend. Mým záměrem teda původně bylo trochu víc pracovat, ale celou dobu se ve mě tloukla geologické zděšení s turistickým nadšením - musim se teda přiznat, že je to poněkud zoufalý stav:) Ale co si budeme povídat - takhle zaneřáděný skály jsem ještě neviděla... Matka Příroda si zase jednou dala záležet...
První den nás mírně pozlobilo počasí, bylo poněkud deštivěji, než by geologická práce v terénu snesla, ale turistický výlet snese kdeco:) Takže jsem se ulejvala a vydali jsme se ke skalní bráně zvané Pravčická. Počasí se nám nakonec umoudřilo a vykouklo na nás i slunce, bylo málo lidí a tak byla pohoda a klid... Dorazili jsme málem pozdě, ale památeční foto jsme stihli pořídit (pán nás ještě pustil - za pět minut měl zavírat - takže díky pane:))
 |
| Jedno z nejhezčích (a také nejnavštěvovanějších míst ČR) - znak Národního parku České Švýcarsko... prostě Pravčická brána :) (foto: Lenka) |
Z vyhlídky je výhled do širého krásného okolí - např. na Růžovský vrch, kam jsem se teda ještě nikdy neodvážila (respekt u mě má už jenom proto, že se "Růžáku" říká "česká Fudžijááma":). Člověk by tam mohl stát dlouhé hodiny a jen se dívat do otevřené krajiny - zvlášť pokud je deštivý opar protínán paprsky slunce, to se až tají dech... ale kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, takže jsme na to měli čtvrt hodiny:)
 |
| Vyhlídka u Pravčické brány nabízí i jiné zajímavé pohledy... a některé až borovicové :) (foto: Lenka) |
Následující fotka je patrně důsledkem mírné únavy, představy cesty na Mezní louku, spojení myslí dvou lidí nebo dojmem z toho, co jsme viděli... možná kombinace všech faktorů... Ale prostě v těch kořenech se jasně rýsuje nejmenší Pravčická brána - možná sice nikdy nebude tak slavná jako její dvě větší kolegyně, přesto si myslím, že svůj půvab v sobě má:) Jinak jsme celou cestu zpátky hráli slovní fotbal... jinak bych se moc soustředila na to, jak mě ty nový pohorky tlačej:)... emanace... elegán... nosorožec... cvok... kotník... koník... kolečko... Ondra... Andorra... Amazonka... Austálie... entropie... entalpie... elektřina... Andrea... Aneta... alergie... endoskopie...:)
 |
| Nejmenší Pravčická brána - pozorně se dívejte pod nohy a určitě si taky nějakou svojí najdete :)) (foto: Jirka) |
________________________________________________
Druhý den se nesl spíš ve znamení "co je hustý, to je naše" - den jsme strávili v podstatě v hustém pralesovitém porostu. Celou dobu jsme nepotkali živáčka (snad ani mrtváčka) - když teda nepočítám nějaké ty veverky, sojky a bachyni se selátkama...:) Jak jsem psala, na skalách docela mizérie, ale jinak taková lehce depresivní a mrzutá atmosféra... Ale když tak o tom zpětně přemýšlím, tak to svoje neopakovatelné kouzlo prostě má a ráda se tam zase někdy vrátim... Doufám, že černou zvěř budu nadále vídat pouze z protějšího svahu, jako se mi to povedlo tentokrát:) A že vysoká zvěř nám před autem bude běhat v určité vzdálenosti, aby nedošlo k vzájemné úhoně:)
 |
| Stromová chobotnice - pro České Švýcarsko je prostě typický mech všeho druhu :) (foto: Jirka) |
 |
| Smrkové nálety a polomy... a klid... v Českém Švýcarsku (foto: Jirka) |
Samostatnou kapitolou je hmyz - třeba teda mě hrozně překvapil velký modrý lítající brouk, co strašně bzučel... Řikala jsem si, že stisknutím spouště akorát získám další mizernou fotku na smazání, ale jaké pak bylo naše překvapení, když ta fotka je snad ta nejlepčí makro, co jsem kdy vyfotila:) Aby ještě nedošlo k omylu - baví mě se někdy na svět koukat z hmyzí a jiné mini perspektivy, tak snad to nebude nudit (nebo Ty se Jirko nudíš??:)).
 |
| Obrázek ze života brouka aneb chvíli před startem ... nebo chvíli po přistání?? (foto: Lenka) |
________________________________________________
V neděli jsme poslechli doporučení strážce NP a vydali jsme se do Kyjovského údolí - jde o profil pískovcovými skalami (vesměs skryté v hustém lese a pod mechem či kapradím) podél říčky Křinice.
 |
| Romantické Kyjovské údolí a jeho páteřní tok Křinice... (foto: Jirka) |
Údolí poskytuje mnoho zajímavostí a snad nekonečné množství pohledů na něco krásného... Kinského vyhlídka je zajímavá především tím, že přes stromy se žádný výhled nekoná:) Ač se to nezdá, osídlení těchto míst sahá 11 000 do historie (i když pro geologa je v podstatě tento čas směšný:)) - Kyjovský hrádek, který se nachází na jednom ze skalních ostrohů, sloužil jako opevněná osada (ale to až později - ve 13. a 14. století). Když už jsme si mysleli, že cesta povede zpátky na červenou značku, dostali jsme se k nečekanému zpestření - rozevřel se před námi úžasný pohled na zalesněn údolíčko s vykukujícími skálami... To člověk má chuť vážně jenom stát a koukat na tu krásu:)
 |
| Záplava zeleně a skalek (foto: Jirka) |
Při dalším postupu čeká na zdolání menší skalka, velmi nevhodná pro ty, co nejsou pevní v kramflecích - na špičce skály na vás čeká nejprve skulina, kterou je vidět na stromy a cestu pod vámi a pohled přes hranu skály taky neni jeden z příjemnějších - když je tam kolmá stěna a kde nic tu nic:)
Jeskyně Vinný sklep je přímo na břehu říčky, z větší části je zatopena vodou a své jméno dostala od toho, že se zde v zimě tvoří zvláštní rampouchy lahvovitého tvaru:) Vznikla ve skulině mezi velkými bloky pískovců transportované dolů při katastrofickém skalním řícení (známka toho, že geologie je stále živá:)). Jeskyně víl se nachází asi 300 m od hlavní turistická značky a pokud se chcete podívat dovnitř, nezapomeňte na baterku a chovejte se tiše, ať křehká stvoření nerušíte.
 |
| Zase jeden detailek:) a na něm všudypřítomný mech se v detailu tváří docela sympaticky :)) (foto: Lenka) |
 |
| Jako z pohádky - Kyjovské údolí s klikatící se Křinicí (foto: Lenka) |
Po červené značce se dá dojít až na místo bývalé osady Zadní Doubice, kde dnes je jen cedule připomínající těch sedm chalup, které tu byly do roku 1945. O kousek dál, v Temném dole, je památník vězňů, kteří byli zavražděni při pochodu smrti z koncentračního tábora Schwarzheide (r. 1945)... No a tady jsou už německé hranice - takže jsme na skok byli i v zahraničí:)
________________________________________________
V pondělí, den poslední, na nás čekal poklad v podobě úžasné vyhlídky na skalní město nedaleko "Tokáně". Tokáň je vlastně několik budov v alpském stylu v Jetřichovických stěnách (mimo jiné si zde lze zajistit ubytování nebo je tu restaurace - ale na vlastní kůži nevyzkoušeno:). Po žluté turistické značce jsme došli k rozcestí U sv. Eustacha (teda vlastně ani moc o rozcestí nejde, když je zde hranice první zóny NP a vede tu jenom žlutá turistická značka:)).
Jak jsem teď zjistila, ze sv. Eustach patronem lovců... Takže lovu zdar (zvláště tomu beze zbraně!). A nás už jen čekala dlouhá cesta domů...:)
 |
| Pískovcové skalní město nedaleko "Tokáně" (foto: Jirka) |
