Výhledy nad Albertovem

Je těžké nacházet něco nového, když se člověk pohybuje v omezeném prostoru. :) Ale díky jarnímu rozpuku vypadají tatáž místa už jenom po pár dnech zase jinak, takže jsme vyrazili na místo první vycházky a to nad Albertovské stráně. 

Odpočívající číča

Psí víno

Na žádné velké chození jsem neměla nějak moc náladu, takže jsme se posadili na lavičku a zvědavě jsme okukovali ptáky a funící studenty, kteří mířili po schodech nahoru a naopak ty vesele hopkající, ale ti běželi dolů. :) Ze strání je zase jiný pohled na kostel sv. Apolináře... tak proč sem ten obrázek nedat? :)

A zase ten kostel sv. Apolináře :)

Sluníčko se nejdřív tvářilo, že chce být schováno za mraky, ale nakonec na nás alespoň na chvíli vykouklo. Jinak jsou tyhle dny krásně jarní, tak snad to dlouho vydrží...

Pohled přes střechy k Vyšehradu

Schody

A takhle se to tu zazelenalo za ty asi dva týdny, před kterými jsme tu byli naposledy. Zelenější je to hezčí, ne? :) Rovněž se mi líbila straka, kterých tu bývá v okolí docela dost... také je tu hodně sojek, ale tu se mi nikdy nepovedlo vyfotit zblízka. :)

Albertovská stráně a pohled směrem ke Karlovu

Straka na stromě

Bastion XXXI. U božích muk

Na procházky se snažíme chodit, jak jen to jde... I když to vypadá na déšť, vždycky nám to vyšlo a déšť se nám nakonec vyhnul. Akorát nových míst, kam se dá jít, už moc není... i tak se snažíme nové objevovat. :) V neděli jsme se šli podívat zase směrem ke Karlovu... Cestou jsme odbočili směrem k Albertovu, kde jsme se ale jenom rozhlíželi po nabízených panorámatech, ale dolů jsme nešli. :) Když ještě nejsou výhledy zarostlé, naskýtá se tu pěkný pohled směrem k Vyšehradu (dvě věže patří chrámu sv. Petra a Pavla), ale i na kostel sv. Apolináře, o kterém jsme psali v některém z předchozích článků.

Výhled od Albertovských schodů

Kostel sv. Apolináře

Pak jsme se ještě jednou porozhlíželi u kostela a kláštera na Karlově, potkali jsme tu veselého pejska, který po nás chtěl házet míček... no, neházela jsem, ale kopala jsem mu ho. :)) Pak jsme se ho ale nemohli zbavit, nicméně jsme šli dál a on si posléze našel jinou oběť. :) Chtěla jsem se podívat na bastion XXXI. U božích muk, který se mi líbil, když jsme tu byli s kolegou. Tohle místo jsme objevili úplnou náhodou, když jsme z práce mířili na fakultu na nějakou přednášku. Byli jsme zvědaví a měli jsme chvíli času, tak jsme sem zahnuli a moc dobře jsme udělali, protože tohle místo je jedno z těch nejúchvatnějších v Praze - alespoň mezi těmi revitalizovanými (a podle mého názoru). :)

Bastion XXXI. u Božích muk

Bastion je součástí hradeb, které opevňovaly Nové Město už za Karla IV. Tento prostor vznikl při navázání barokních hradeb na ty gotické. Na revitalizaci tohoto místa vypsala radnice Prahy 2 architektonickou soutěž v roce 2007. Soutěž vyhrál návrh Pavly Melkové a Miroslava Cikána z kanceláře MCA Atelier a tento návrh byl v roce 2011 opravdu realizován. Kamenné zdi byly doplněny modernějšími prvky jako je beton a korodovaná ocel, ze které jsou lavičky, zábradlí i odpadkové koše. Celkově to působí harmonicky i moderně... moc se mi to líbí.

Suprová kovová lavička

Je tu otevřena restaurace Bastion Prague, která patří spíše do kategorie těch dražších... ale na druhou stranu je na opravdu krásném místě a z interiéru je velkými okny krásný výhled směrem na Vyšehrad. Vždycky jsem tam viděla teda jenom pár odvážlivců, ale třeba to je jenom tím, že jsem tu byla vždycky ve špatnou denní dobu. :)

Z terasy jsou krásné výhledy... tedy ten směrem k Nuselskému mostu narušují divné vysoké budovy... Ale výhled na Nusle s údolím potoka Botiče a parkem Folimanka je lepší. :) V neděli to tam dost žilo - na hřištích si hrály děti, dospělí se procházeli. Líbí se mi velmi točité kovové schody v rohu bastionu, které směřují dolů a propojují obě strany hradeb. Vzniká tu tak možnost, jak se dostat z Nuslí na Albertov... a vypadá to, že tu vznikne všude udržovaný park. Tak se to povede a dlouho se tu udrží pořádek.

Nuselský most

Výhled z terasy - domy v Nuslích

Jsem zvědavá, jak se toto místo dostane do povědomí... Přijde mi to tu ideální na pořádání různých kulturních akcí, ale nikde jsem nenašla, jestli se tu už něco pořádalo nebo si veškerý prostor pro sebe zabrala jenom výše zmíněná restaurace. :)

Pohled přes terasu směrem ke Karlo

Hradby oddělující od sebe Nové Město a Nusle vedou směrem k Vyšehradu, kde byly napojeny na tamější pevnost. Vyšehradská pevnost byla vybudována po třicetileté válce, tedy v polovině 17. století, kdy se ukázalo, že hradby z období Karla IV. nestačí k obraně města... Ale o tom zase někdy jindy, třeba někdy dorazíme až na Vyšehrad. :)

Opevnění Nového Města... a Vyšehrad

Rovněž zajímavá je stěnová kaple U božích muk pocházející z 18. století, která byla doplněna o současnou kovovou skulpturu, která je tvořena několika vrstvami kovových desek s prořezanými stranami... Moc zajímavé a kaplička byla dokonce i vysvěcena.

Kaple U božích muk

Kousínek od kaple je vchod do zahrady Ztracenka, kam jsme také na chvilku nakoukli... Ale už jsme neměli čas, ta jsme si jí museli nechat na někdy jindy. :) Zahrada byla nedávno také upravena, takže se na ní budeme těšit. :)

Další informace:
- článek o bastionu na idnes.cz
- o revitalizaci bastionu na stránkách o architektuře earch.cz
- restaurace Bastion Prague

Karlov a Kateřinská zahrada

V týdnu se naše oddělení v nemocnici začalo rekonstruovat a nás vyšoupli do staré budovy v ulici Na Bojišti... Tak jsem byla ráda, že mě tu v sobotu moje návštěva našla a ještě raději jsem se nechala vyvenčit. :) Nejprve jsme zamířili ulicí Ke Karlovu... směrem ke Karlovu. :)) Obloha byla zamračená, vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Cestou jsme si povídali, kochali se rozkvétající přírodou... tohle období roku mám asi nejraději ze všech - baví mě pozorovat, jak se dlouho spící příroda probouzí. Taky zbožňuju svěží jarní zelenou barvu mladých lístků... a v kombinaci s bílými kvítky je to pastva pro oči. :) Ale je pravda, že každý keřík jsem takhle neobdivovala, pár jich ovšem bylo. ;)

Kvítka hrušně (foto: Lenka)

V areálu Karlova jsme si sedli na lavičku a kochali jsme se pohledem na monumentální kostel nad kterým se nepěkně honily mraky. A také že ano, po chvíli začalo pršet... Sice ne moc, jenže stejně nás to vyhnalo na cestu zpátky. Pár obrázků jsem si stejně neodpustila, když jsem tu byla poprvé s fotoaparátem v ruce. :)

Kostel s klášterem na Karlově byl založen v roce 1350 v rámci budování Nového Města pražského (o tom více v tomto článku). Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého byl vysvěcen v roce 1377 a byl postaven v gotickém slohu, jak jinak. V kostele je klenba, která pochází z roku 1575 a přesto že nemá jakoukoliv oporu, dosahuje úctyhodných rozměrů: 17,7 m na výšku a její průměr je 22,8 m. Střecha se třemi kopulemi je barokní (z roku 1756). Kostel i s klášterem byly zrušeny v roce 1785, ale už v roce 1789 byl kostel znovu vysvěcen a začal sloužit svému účelu. Do interiéru kostela jsme se nepodívali - bývá otevřen jen o nedělích od 14 do 16:30. Vedle kostela byl postaven augustiniánský klášter, původně byl gotický a také byl barokně přestavěn. Po zrušení kláštera tu byla nemocnice, za války středisko pro válečné rekonvalescenty, od roku 1960 tu byl Státní oblastní archiv. Od roku 1991 je většina kláštera využívána jako Muzeum Policie ČR. Dobrý tip na výlet na někdy jindy. ;)

Karlov (foto: Lenka)

Na nádvoří se nachází ještě kašna (asi... protože v této době je bez vody) a kaplička se sochou Karla IV. Socha pochází od sochaře Jana Maxy, je z roku 1837 a původně byla na Starém Městě.

Socha Karla IV. (foto: Lenka)

A teď honem zpátky... hlavně, abych nepromokla... to jsou mi ale starosti. Chvíli to na déšť vypadá, chvíli ne - vládne pravé aprílové počasí. :) Malá zastávka u porodnice - líbil se mi kontrast tmavých cihel a bílých květů třešně nebo co to bylo za strom... Elegantní, ne? :)

Třešeň u Apolináře (foto: Lenka)

Když jsme došli k nemocnici, počasí se asi definitivně rozhodlo, že nás asi nebude zlobit a skoro přestalo pršet. Ještě, že hned přes silnici je malý parčík, kam všichni rádi chodíme na procházky. Vlastně nejde o parčík, ale Kateřinskou zahradu. Není sice velká, ale i tak jde o příjemnou oázu zeleně uprostřed ulic. Nejprve jsme se tu trochu prošli, pak jsme si teprve našli lavičku, na které jsme se na chvíli zabydleli. :)

Kateřinská zahrada (foto: Lenka)

Zahradám dominuje štíhlá věž kostela sv. Kateřiny Alexandrijské s bývalým klášterem obutých augustiniánek, je to další ze staveb, které vznikly při budování Nového Města Karlem IV. Budovy byly stavěny v letech 1354-67. Klášter byl vysvěcen v listopadu 1367 za přítomnosti samotného císaře Karla IV. Prosperita staveb netrvala moc dlouho, už za husitských válek v roce 1420 byly rozebrány krovy střechy kostela. Kostel s klášterem byly opraveny s nástupem Jagelonců na trůn (mezi lety 1512-22), ale už v roce 1565 vymřel konvent smrtí převorky. V roce 1603 kostel zasáhl požár, poté si budovy vzali do péče augustiniáni od sv. Tomáše, kteří se tu po bitvě na Bílé hoře usídlili natrvalo. Na začátku 18. století se mecenáškou stala baronka Veronika Becková a za ní vznikl nový barokní klášter jejímž autorem je buď František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer (ten je autorem přestavby kostela).

V roce 1784 za Josefa II. byl zrušen klášter. V roce 1826 byl v areálu zřízen ústav pro choromyslné, kostel byl stále využíván k bohoslužbám, později tu byla postavena "nová budova". Po druhé světové válce byla do staré klášterní budovy přestěhována neurologická klinika a do nové budovy klinika psychiatrická. Po roce 1950 byl kostel odsvěcen a přešel do majetku města, nejprve tu pořádali výstavy, koncerty, později tu byl depozitář. Citlivá rekonstrukce proběhla v letech 1999-2007 a pak byl kostel propůjčen Řádu křižovníků s červenou hvězdou a od roku 2009 tu probíhají pravidelně bohoslužby.

Věž kostela sv. Kateřiny (foto: Lenka)

Červená kvítka (foto: Lenka)

V areálu Kateřinské zahrady je stále psychiatrická léčebna... takže není vhodné se tu moc často producírovat v modrých igelitových návlecích na botách. :)) Takže je dobře, že se tohle Jirkovi povedlo jenom jednou. :D ... Ale tak zase výhoda je, že by ho nevezli nijak moc daleko. :)

Kateřinská zahrada (foto: Lenka)

Cestička k psychiatrii :) (foto: Jirka)

Z lavičky jsem pozorovala koruny stromů... pomalu začínají rašit svěže zelené listy. Paráda. Povídali jsme si a při tom tlachání nám utekla ta hoďka a půl dost rychle, takže jsme se rozloučili a já jsem se nechala zase zavřít. :)

Koruny stromů (foto: Lenka)

Dneska to byla moc pěkná procházka. Zprvu to vypadalo, že pěkně zmokneme a místo toho na nás pak vykukovalo sluníčko a obloha byla jako vymetená. :)

Další informace:
- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené v chodnících - kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, Muzeum Policie ČR, kostel sv. Kateřiny
- stránky Praha Stověžatá - kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, kostel sv. Kateřiny

Botanická zahrada PřF UK

Jakmile to zase jenom bylo možné, vypravili jsme se na další krátkou procházku. Tentokrát přišla řada na blízkou Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Teda znám jí docela důvěrně, protože jsme v tomto areálu měli na vysoké škole studijní oddělení a občas jsem se sem chodila i jen tak projít. :) A na procházení je to tu ideální a je tu i dost laviček, kde se dá odpočívat. :)

Čtyřlístek pro štěstí

Zahrada není rozlohou příliš velká, ale je terénně docela členitá a je rozdělená na několik tematických okruhů. Součástí jsou i skleníky, kde jsem nikdy nebyla a ani dnes jsme tam nešli... nemůžeme, ale až bude lépe, tak určitě. :) Původní univerzitní botanická zahrada byla založena v roce 1775 na Smíchově, kolem roku 1840 se tu pěstovalo přes 13 tisíc druhů domácích i cizokrajných rostlin... Dnešními pozůstatky této zahrady jsou Dienzenhoferovy sady. Na současném místě byla zahrada otevřena v roce 1898, v té době bylo území i sbírky rostlin rozděleno mezi českou a německou univerzitu. Po druhé světové válce převzala obě části zahrady Univerzita Karlova. Botanická zahrada se rozkládá na rozloze 3,5 ha. Ve sklenících jsou tropické a subtropické rostliny, z nichž některé jsou velmi staré a pocházejí z původní zahrady na Smíchově (např. cykasy, kamélie, myrta). Z venkovních expozic je nejvýznamnější středoevropská květena rozdělená do několika druhů biotopů.

Skleník botanické zahrady Univerzity Karlovy

Je to překvapující, ale v botanické zahradě už pučí rododendrony! V Praze je asi opravdu o dost tepleji než jinde, protože mám pocit, že rododendrony u nás kvetou až o dost později. :)

Pupenec rododendronu

Vedle skleníků nedaleko hlavního vchodu do botanické zahrady jsou rostliny typické pro střední Evropu. Součástí je i malé jezírko s vodními rostlinami, které je na jaře osídleno několika žábami. :) Akorát je teda jezírko docela hluboké a žáby zrovna byly na jeho dně, takže se mi je nepovedlo vyfotit, ach jo. :)

Žabí jezírko se zrcadlícím se stromem :)

V botanické zahradě jsou i zajímavé stromy, třeba metasekvoje čínská a sbírka zajímavých jehličnanů. Ale tradičně je nejokukovanějším jinan dvoulaločný Ginkgo biloba cv. Praga. Strom tu roste asi 150 let, ale i tak je jeho vzrůst malý - jde o jakousi větší bonsaj, dříve tak byl skutečně pěstován. Později byl vysazen do volné půdy vedle skleníků, ale stále je ovlivňován jeho tvar - silný a nízký kmen nese širokou korunu s rovnými větvemi. My jsme zastihli teprve jeho pučení... nevypadá trochu jako z jiné planety? :)

Pučící jinan dvoulaločný

A zpátky ke středoevropské květeně... Jedním z jejích zástupců je i řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), kteří mnozí z nás mají na své zahrádce. Jeho typickým znakem jsou elegantně kostkované květy. Je to 15-30 cm vysoká vytrvalá bylina se střídavými listy, každá lodyha nese jeden květ. Kvete od května do dubna a plodem jsou tobolky. Typicky tento druh roste na občasně zaplavovaných loukách a někdy i v lužních lesích. Ještě před druhou světovou válkou rostl i v české přírodě, ale není jasné, zda šlo o původní výskyty, či sem byl uměle zavlečen. Nejblíž roste na několika lokalitách na Slovensku, hojný je v pásu mezi Velkou Británií, Španělskem až po Rusko. Opravdu moc pěkná kytička.

Řebčík kostkovaný

Tohle je v této jarní době asi nejzajímavější místo - koberec kvetoucích jarních rostlin ponechaný svému vývoji... A nebo se to tu rozrostlo neplánovaně? Těžko říct, ale mě se tohle místo líbilo asi nejvíc. :) K vidění jsou tu bílé květy sasanky hajní (Anemone nemorosa), žlutá sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a dymnivka dutá (Corydalis cava) s květy v barvách nachové a bílé.

Koberec z květin

Cestou botanickou zahradou nejde minout jednu z literárních stezek, která tu vznikla v rámci projektu Praha - město literatury. Je tu na zemi napsán úryvek povídky Ukradený kaktus, kterou napsal Karel Čapek v roce 1929 a která vyšla v souboru Povídky z druhé kapsy. Je to pěkný nápad, jak upozornit na zajímavá místa spojená s literaturou... vždyť na literární odkazy narazíme v Praze pomalu na každém kroku. 

Literární stezka - Povídky z druhé kapsy

Po troše literatury jsme pátrali po nějakých těch obojživelnících... :) A měli jsme štěstí, v nádržích s vodními rostlinami jsme našli několik jedinců jednoho z nejrozšířenějších druhů žab v Česku - ropuchy obecné (Bufo bufo). Ještě před pár dny tu nebyly, ale to bude asi tím, že to bylo v době, kdy byly teploty docela nízko, takže se žáby možná jenom schovaly před zimou. :) Ale je dobře, že je další generace zajištěna. V nádržích byly vidět i čolci, ale pohybovali se jenom u dna, takže se nenechali vyfotit, potvůrky. :)

Žáby párující se ve vodní nádrži :)

Pak už mě dost bolely nohy, tak jsme se usadili na jednu z laviček, pozorovali jsme frmol kolem a užívali jsme si pěkného jarního počasí. Docela mě to překvapilo, že tu během sobotního odpoledne bylo docela hodně lidí. Ale ono se nebylo co divit, když bylo po delší době příjemně a v zahradě toho bylo k vidění tolik kvetoucího... :) Na lavičce jsme seděli docela dlouho, ale pak už byl čas, abychom se zvedli... musela jsem se vrátit. Cestou zpátky jsem si ale neodpustila ještě několik fotek (tomu se nedalo opravdu odolat :)).

Botanické tulipány druhu Tulipa tarda

Hrušeň vrbolistá v květu

Cestou k východu jsme prošli přes geologický park věnovaný horninám a geologickému vývoji Českého masivu, který tu byl otevřen 22. června 2010. Jsou tu dvě velké informační tabule, kde je stručně popsán geologický vývoj hornin, po kterých v Česku chodíme. Celkem je tu vystaveno 32 velkých hornin a u každé z nich je tabulka s podrobným popisem a s lokalitou, odkud horniny pochází. Líbí se mi, že u každého kamene je vyleštěná ploška, kde kamen získá úplně jiný vzhled. Nejradši mám zelený páskovaný amfibolit z Markovic. Tam jsme byli v prváku na exkurzi a od té doby je to můj favorit. :)

Geopark v botanické zahradě

No, ale je fakt, že geoparkem jsme spíš jenom prosvištěli a dál jsme šli k východu. Cestou si nešlo nevšimnout žlutě zářících květů tulipánu planého (Tulipa sylvestris), který pochází z jižní a jihovýchodní Evropy.

Květ tulipánu planého

A ještě poslední fotka s nachovými kvítky dymnivky duté (Corydalis cava), což je vytrvalá kytička z čeledi mákovitých. Z duté hlízy vyrůstá každý rok lodyha se dvěma listy, jednotlivé kvítky jsou složeny do hroznu. Barvy květů mohou být nejenom jako na obrázku, ale i bílé. Roste na vlhkých a humózních půdách, nejčastěji v parcích, světlých lesích či okrajích potoků. Kvete brzy na jaře, kdy využívá toho, že stromy ještě nejsou olistěné a tak má dostatek světla.

Dymnivka dutá

Pak už byl tak akorát čas dobelhat se zpátky. Ale pěkně mě Jirka vyvenčil, to zase jo. :)

Další informace:

- oficiální stránky Botanické zahrady UK v Praze
- Praha - město literatury

- Wikipedia - Botanická zahrada Univerzity Karlovy, Jinan dvoulaločný Praga, ropucha obecná, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, dymnivka dutá, 

- botany.cz - řebčík kostkovaný, tulipán Tulipa tarda, tulipán planý, dymnivka dutá

Velikonoční procházka po Novém Městě

Dlouho jsem přemýšlela, zda to sem napsat nebo ne... Ale což... takový je život. Možná je to vidět i na tomto blogu, že se tu delší dobu neobjevilo nic moc nového. Není to tím, že bychom byli líní a nikam nechodili... ale mou vážnou nemocí. Nemá cenu se bavit o tom, co je to za nemoc a kde ležím a jaký je můj zdravotní stav. Tento blog je o cestování a výletech a při tom i zůstane. :) Sice to teď nebudou klasické výlety, ale spíš krátké procházky po okolí nemocnice... ale ono i to okolí je pěkné a určitě se bude na co koukat. To jenom na vysvětlenou...

Na velikonoční pondělí bylo konečně pěkné počasí, takže když jsme si odbyli typické velikonoční povinnosti, vydali jsme se na procházku po okolí. :) Sluníčko vyloženě lákalo ven, sice nebylo úplně teplo, ale v černé bundě s kapucí se to dalo vydržet. :) Ještě štěstí, že jsem si nechala přivézt foťák a mohla jsem tak během procházky pořídit pár obrázků. Mám procházení centrem Prahy ráda, protože člověk narazí na zajímavost na každém kroku. :)

Louže, stín, odraz

Nešli jsme nijak daleko. Od nemocnice jsme došli na křižovatku ulic U nemocnice, Benátská, Viničná, Kateřinská a Lípová. Dál jsme pokračovali Viničnou, která ve volný den zela prázdnotou. Ve všední dny se to tu hemží študáky, hlavně biologického druhu (sídlí tu biologická sekce Přírodovědecká fakulty). :) Cestou jsem obdivovala sošnou výzdobu domů... a stíny, které vrhaly ještě bezlisté stromy. A byla jsem upřímně ráda, že jsme zase po delší době venku. :)

Někdy si toho na zádech neseme moc...

Stíny ve Viničné ulici

Cestou jsme si všimli několika malůvek. :) Pěkné, ne?? ... Ale radši nezkoumám, čím je toto tak hezky hnědě namalováno. ;)

Pouliční umění

V malém domku v Apolinářské ulici jsme šli kolem velvyslanectví Lucemburského velkovévodství. Ani jsem nevěděla, že v Praze má taková malá zem svoje zastoupení. :)

Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství v České republice 

Malý basketbalista

Na Novém Městě stojí několik středověkých kostelů, které v promyšleném rozmístění nechal vybudovat Karel IV. do tvaru kříže. Nové Město tedy bylo prvním městem, které vzniklo podle urbanistického plánu. Delší osa je tvořena bazilikou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kostelem Zvěstování Panny Marie v ulici Na Slupi, kostelem sv. Apolináře a kostelem sv. Kateřiny. Kratší rameno je mezi klášterem Na Slovanech (Emauzy) a kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Ve středu obou ramen stojí právě kostel sv. Apolináře, který jsme si na procházce prohlíželi. :)

Kostel sv. Apolináře byl postaven na návrší, kterému se říká Větrov a které z jedné strany strmě klesá směrem k Albertovu. Jednolodní gotická bazilika byla vystavěna v letech 1362-76, kostel byl v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby, ale koncem 19. století byl zase architektem Josefem Mockerem přestavěn do gotické podoby. V interiéru jsou útržkovitě zachovány malby pocházející z doby kolem roku 1390. Na jihozápadní straně kostela je 42 m vysoká věž v které je zvon Apolinář z roku 1867.

Kostel sv. Apolináře... poprvé

... a podruhé

Až se divím, že jsem nikdy kostelu nevěnovala větší pozornost... no, hlavně, že jsem tu chodila šest let do školy. :) Ale následující výhled, ten zase znám docela dobře. Kolikrát já se kochala pohledem na pěkné panorama Prahy, když jsem šlapala nahoru do malých albertovských schodů... :) Albertovské stráně jsou v posledních pár letech v hledáčku studentů a zaměstnanců Přírodovědecké fakulty, kteří se tu snaží vytvořit přírodě blízké biotopy a vytvořit tak vhodná místa pro zajímavé druhy rostlin a živočichů. Pravidelně jsou tu ničeny invazivní druhy rostlin jako je popínavá rostlina opletka. Měly by tu vzniknout teplomilné trávníky a cíleně tu zůstanou zachovány hromady klád a dřeva, které budou sloužit jako úkryt pro menší živočichy (myšice, ježky, hmyz atd.). Držíme palce, ať se práce povede.

Vyhlídka nad Albertovskými stráněmi

Jelikož toho mé nohy měly dost, museli jsme se chvíli zastavit na lavičkách u slavné porodnice U Apolináře, kde se narodil Jirka. :) Slovy kamarádky... nemusím mít nic extra, takže já jsem se narodila v Příbrami. :) Pražská porodnice se nacházela nejprve v budově blízko kostela, ale přestala vyhovovat a proto musela být postavena nová porodnice. Architektem stavby byl Josef Hlávka, který hledal inspiraci v nemocnicích ve Vídni, Bruselu či Paříži. Stavba probíhala v letech 1867-70, v době vzniku šlo o největší porodnici v Evropě. Kolem centrálního nádvoříčka je několik pavilonů, které jsou propojeny chodbami, ale v případě potřeby se dají vzájemně izolovat. Dodnes dělá novogotická budova z červených režných cihel velkou parádu. :)

Apolinářská ulice a slavná porodnice :)

Další informace:

- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené přímo v chodnících, součástí je i mnoho památek na Novém Městě - např. kostel sv. Apolináře, porodnice U Apolináře (více viz. některý z dalších článků :)

- stránky Praha stověžatá - věnována pražským věžím a výhledům z nich, jsou tam i virtuální prohlídky věží  - kostel sv. Apolináře (další budou asi také v následujících článcích :))

- kostel sv. Apolináře na stránkách hrady.cz