Petrovicko

Červencové svátky letos vyšly pěkně a napojily se pěkně na víkendové dny, takže vznikly čtyři dny volna (no, ne že by mi to letos vlastně nebylo jedno). Na druhý sváteční den jsme se vypravili do oblasti, kam jsem se už delší dobu chtěla podívat, ale pořád to nevycházelo. Kraj kamenů, jak by se Petrovicko dalo nazvat, je úžasný kus středních Čech. Dojeli jsme nejprve k Husově kazatelně, takže jsme na Den upálení mistra Jana Husa navštívili místo, kde údajně mistr Jan Hus kázal lidu... i když tato spojitost je zcela náhodná a došlo mi to až večer doma. :D 

Autem jsme si dojeli až do bezprostřední blízkosti, ale tak co... Alespoň jsme díky tomu stihli tohle místo ozářené sluncem - brzy totiž na obloze převládly mraky. :) Hned u silnice se vyloupla kamenitá krajina. Kameny jsou tvořeny granity či granodiority, což jsou původně horniny vzniklé ve velkých hloubkách pod povrchem. Ve vychladlých horninách se puklinami prosakovala voda a docházelo tak k hloubkovému zvětrávání. Tyto pochody trvaly dlouhou dobu, až okolní méně odolné horniny úplně zvětraly a zbyla jenom nejodolnější jádra, která se v dnešní krajině zachovala jako velké balvany. Pěkné, no ne?! :)

Kamenitá krajina kolem Petrovic (foto: Jirka)

Jetelíček :) (foto: Lenka)

Samotný viklan Husova kazatelna je tvořen amfibolicko - biotitickým granodioritem typu Čertovo břemeno (studentům geologie by mohly trochu vstávat vlasy na hlavě ;)). Kolem je kamenů mnoho, ale jen tento jeden je viklanem (balvan, který se jenom malým povrchem dotýká podloží a lze docela snadno rozpohybovat). Je to největší český viklan - má rozměry 3 × 1,8 m  a vysoký je asi 2 m. Podle pověsti tu v roce 1413 kázal mistr Jan Hus, když pobýval na hradě Zveřinci. Na vršku balvanu je prohlubeň lidově nazývaná obětní mísa a další z pověstí říká, že tento balvan sloužil jako obětiště.

Husova kazatelna (foto: Jirka)

Lesík s Husovou kazatelnou a dalšími balvany byl už v roce 1977 vyhlášen jako přírodní památka. Rozlohu má 9,07 ha. Lesík je lemován světlými loukami, kde se proháněly ještěrky, ale bohužel jsem na ně byla moc pomalá a nepodařilo se mi je vyfotit. :) Také tu kvetou pěkné kytičky... nejkrásněji voněla mateřídouška, až se člověku chtělo jen tak lehnout do trávy a vdechovat tu příjemnou vůni. :)

Mateřídouška (foto: Lenka)

Modrá kytička (foto: Lenka)

Housenka (foto: Lenka)

Kameny u Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Nejen Husova kazatelna, ale i širší okolí Petrovic bylo v roce 2008 vyhlášeno jako přírodní park Petrovicko, z důvodu ochrany krajinného rázu krajiny, které dominují nepravidelně roztroušené skalky a balvany. Okolí je tu velmi půvabné - zelené stromy, sem tam se povalují balvany, malé roztroušené vesničky, někde zajímavá kulturní památka. Už když jsme tu byli na gymplu na školním výletě, tak se mi tu moc líbilo. :) Prošli jsme se loukou kolem přírodní památky, viděli jsme tu mnoho motýlů a dalšího hmyzu. Škoda jenom, že obloha začala brzy tmavnout a my jsme radši kvaltovali, abychom nezmokli. ;)

Louka na Petrovicku (foto: Jirka)

Krajina v okolí Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Okáč sosá (foto: Lenka)

Vřetenušky (foto: Lenka)

A naposledy pohled  na balvanitou krajinu :) (foto: Jirka)

Nechtěli jsme ještě před deštěm ujíždět, doufali jsme, že třeba budeme mít štěstí a déšť se Petrovicku nakonec vyhne... :) Zajeli jsme do vesnice Obděnice (patří pod obec Petrovic). Věděla jsem, že tu je pěkný kostel, protože jsme tu byli na tom výše zmíněném školním výletě, ale zaboha jsem si nemohla vůbec vybavit, jak ten kostel vypadá. :) No jo, byla to doba bez digitálních fotoaparátů, tak se není co divit. ;)

Obděnice je jedna z nejstarších obcí na Sedlčansku, pochází z 12. století. Ze stejného období je i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je zdejší nejstarší stavbou. Patří k typu románských tribunových kostelů a typickým prvkem jsou románská sdružená okna na kostelní věži. Kostel stojí na nízkém návrší a obklopuje jej hřbitov, kde se nachází ve hřbitovní zdi nejstarší náhrobní kámen pocházející až z románského období.  Obděnice si vybral Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan jako místo svého odpočinku - nechal si tu vybudovat hrobku, dosud není známo, jestli je v ní uložen nebo ne... Na náhrobním kameni chybí datum úmrtí, říká se, že  Jakub Krčín byl zlý člověk a nebyl tedy nikdo, kdo by dal na jeho hrob vytesat datum úmrtí. Ještě před vstupem ke kostelu je památník obětem světové války nejen z Obděnice, ale i z blízkého okolí.

Obec Obděnice u Petrovic (foto: Lenka)

Památník padlým ve světové válce, na kterém je umístěna deska
s reliéfem sv. Jiří věnována obětem komunismu (foto: Lenka)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Obděnice (foto: Jirka)

A déšť stále ještě nepřicházel, tak jsme se zastavili ještě v Petrovicích, kde jsme zaparkovali na náměstí, jehož okolí jsme si prohlédli... :) První zmínka o Petrovicích je z roku 1219, v té době tu sídlili vladykové (podle vladyky Petra a jeho bratra Obidena byly pojmenovány Petrovice a Obděnice). Dneska je to menší obec s asi 1400 obyvateli.

Hned na náměstí je několik zajímavých budov - nejviditelnější je kostel sv. Petra a Pavla. Původně gotický kostel byl zmiňován už v roce 1350, v 18. století patřil jezuitům a byl barokně přestavěn. U kostela se nachází původní starý hřbitov. Dále tu je jezuitská letní rezidence ze 17. století, jde o budovu, která zaujme jednak tím, že má věžičku a také je obrostlá psím vínem. Vlastně jsme u této budovy vůbec nevěděli, kam ji zařadit. :) Kousek za touto budovou se nachází druhá jezuitská budova v obci - zámeček. Dnes po jeho stranách jsou zubaté věže a sídlí tu obecní úřad. Nakoukli jsme i do zámeckého parku se vzrostlými stromy, ale tam se nám moc nelíbilo - asi tím, jak bylo šero a v parčíku byly temné stíny kvůli starým stromům, tak tam nebylo moc přívětivě. :)

Kostel v Petrovicích (foto: Lenka)

Graffiti za zámkem v Petrovicích (foto: Lenka)

Řekli jsme si, že je ještě škoda jet domů a protože jsem se chtěla podívat na druhou přírodní památku v okolí - Vrškámen, tak jsme šli tam. :) Cestou jsme procházeli kolem mateřské školky, na které je obrázek Červené Karkulky a vlka, docela nás to pobavilo. :)

Také graffiti? :)) Pohádka o červené karkulce :)) (foto: Lenka)

K Vrškameni to nebylo daleko, ale dost nám dělalo problém ten šutrák najít. :D Byla tam totiž utržená cedulka, která upozorňovala na odbočku k Vrškameni a my jsme šli dál a dál, do polí, luk a lesů. :D ... Hezky jsme se prodrali kukuřičným polem a podobně. :D Asi na dvacátý pokus jsem ho konečně našli - sice to je ohromný kámen, ale z dálky vidět není. :)

Obilí (foto: Lenka)

Vrškámen je tvořen porfyrickým syenitem až syenodioritem s vyrostlicemi živců. Balvan má rozměry 3,5 × 5,5 m a vysoký je 3,2 m. Kámen byl v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou a jde o jedno z nejmenších chráněných území u nás. :) Někdy se kámen nazývá Čertův kámen, což souvisí s pověstí podle které sem byl kamen svržen čertem, který stavěl Krčínovi tvrz v Obděnicích. :) ... A pak to všichni známe, že kohout zakokrhal dřív než čert dílo dokončil a Krčín nepřišel o svou duši. Dodnes jsou prý na kameni viditelné stopy po řetězu, kterým měl čert kámen připoutaný k zádům.

Vrškámen (foto: Jirka)

Když jsme si doma plánovali výlet, myslela jsem, že se stihneme ještě zastavit u hráze Orlické přehrady... Ale už pršelo a my jsme měli navíc uchozené nohy, tak jsme se na to vyprdli a musíme se tam zastavit někdy jindy. :)

Další informace:

- Wikipedie - chráněná území - PP Husova kazatelna, Přírodní park Petrovicko, PP Vrškámen; obce - Obděnice, Petrovice

- hrady.cz - Husova kazatelna; kostel Nanebevzetí Panny Marie; Petrovice - kostel sv. Petra a Pavla, jezuitská letní rezidence, zámek, Vrškámen