Mám dojem, že před Jiřetín pod Jedlovou jsme jeli tolikrát, že bych to ani nespočítala, ale nikdy jsme se tu nezastavili. Až v posledním možnou chvíli. ;) Jsem ráda, že mě Jiřetín i okolí nezklamaly, je to pěkná obec a rozhodně stojí za návštěvu.
Osobně se teď tedy cítím překvapena, když jsem zjistila, že Jiřetín pod Jedlovou je "jen" obec a že tu bydlí kolem 640 obyvatel... Vždycky to na mě dělalo větší dojem. :) Historie tolštejnsko-rumburského panství je úzce spjata s těžbou rud. Nejstarší zmínky o těžbě na tomto panství pocházejí z let 1274 a 1284, ale první zmínka o samotném Jiřetínu je až z roku 1548. Tehdy se Jiřetín jmenoval po německu Sankt Georgenthal a tento název se používal až do roku 1945, kdy Němci byli vysídleni a pohraniční města a obce byla přejmenována. V roce 1599 potkal městečko mor při kterém zahynulo kolem 300 lidí a neblahé důsledky na kraj měla i třicetiletá válka, během které byl vypálen blízký hrad Tolštejn. Od roku 1878 v Jiřetíně sídlí ženský řeholní řád.
Auto jsme nechali na hlavním Jiřího náměstí a vydali jsme se dál pěšky. Náměstí dominuje zdejší kostel Nejsvětější Trojice. Stavba kostela začala už v roce 1590, ale kostel byl vysvěcen až v roce 1612. Kostel byl původně bez věže, tak němu byla přistavěna až později a ta současná je z roku 1793. Zvony pocházely z Mladé Boleslavi, ale za první a i za druhé světové války byly roztaveny. Dnes je ve věži jen jeden zvon, ale i ten je nefunkční. Většina z vybavení interiéru pochází z 18. století. Vedle kostela stojí sloup sv. Vavřince, což je křesťanský patron hasičů. Na následující fotce je i část budovy fary, která pochází z roku 1755. Jde o stavbu v jednoduchém barokním slohu s mansardovou střechou. Od roku 1998 je tu otevřeno malé muzeum zaměřené na historii hradu Tolštejn a dolování rud.
 |
| Kostel Nejsvětější trojice na náměstí (foto: Jirka) |
Od kostela jsem šli po žluté turistické značce ulicí Tolštýnská, kde jsme objevili mnoho krásných starých chalup a dohromady tu bylo velmi malebně. :) A nejvíc se mi líbila jedna stará paní, která myla okna zmačkanými novinami...
 |
| Střešní srdce :) (foto: Lenka) |
 |
| Krásné domky v Jiřetíně pod Jedlovou (foto: Lenka) |
Za nedlouho jsme už opustili zástavbu domů... i když Jiřetín pod Jedlovou je pěkný, tak na nás čekaly ještě pěknější věci a místa... :)
 |
| Jiřetín pod Jedlovou (foto: Jirka) |
... a také docela stoupáky, když tak koukám na následující fotku. :)
 |
| ... jo, až tam jdeme, na Jedlovou (foto: Jirka) |
Část cesty vede po louce, která v polovině června byla plná neznámých kvetoucích rostlin. Jako je třeba kostival lékařský (Symphytum officinale). Jde o zástupce z čeledi brutnákovitých, která dorůstá až jednoho metru (ale někde je uváděno i více). Lodyhy jsou přímé, s vejčitě kopinatými až kopinatými listy. Květy jsou uspořádány do dvojvijanu a mají barvu v odstínech fialové a červené, vzácně i bílé a růžové. Plodem jsou lesklé tvrdky. Rostlina je to docela hojná - v téměř celé Evropě a některých částech Asie, druhotně byla zavlečena do Severní Ameriky. Jak už název napovídá je tento druh kostivalu používán jako léčivka, ale více méně jenom k zevnímu použití, protože jsou možné jeho karcinogenní účinky. I jako součást pícniny není kostival dobrý - má tendence vytlačovat ostatní byliny, protože ho dobytek nežere.
 |
| Kostival lékařský (foto: Lenka) |
... Ale na květinách a zvlášť bylinách mě baví staré české názvy, které se za léta používání vžily... Pro kostival lékařský se používají názvy - černý kořen, volský jazyk, lupen sladký, medunice, nebo kobylí mléko. No, nejsou to půvabné názvy?! :))
 |
| Luční pěšina (foto: Jirka) |
Tak a ještě můžeme ztratit pár slov o jestřábníku oranžovém (Hieracium aurantiacum), což je horský druh rostoucí na světlých loukách a pastvinách. V rámci České republiky roste na všech horách, ale je to i oblíbená květina v zahradách... Akorát z vlastní zkušenosti můžu říct, že to je docela plevel a dost se mu daří, což je problém, protože se ze zahrádek rozšiřuje do míst, kde by přirozeně nerostl. Jestřábník oranžový je i přesto ohroženým druhem české přírody. Rod jestřábník má asi nejvíce druhů a všechny jsou si velmi podobné, ale jestřábník oranžový je mezi nimi snadno rozpoznatelný, protože jinak jsou květy žluté. :)
 |
| Jestřábník oranžový (foto: Lenka) |
Po žluté značce jsme došli na okraj Lesného, které leží asi 1,5 km od Jiřetína pod Jedlovou. Původně tu stával jenom jeden dům, ve kterém byl mlýn a později sloužil jako rekreační středisko. V polovině 18. století tu stálo už 21 domů, kde žili hlavně dřevorubci - od toho byl odvozen německý název vesničky Buschdörfel, což znamená Lesní víska a počeštěním po roce 1945 vznikl dnešní český název.
My jsem ale jenom prošli okrajem vísky a dál jsme pokračovali po červené značce směrem k Tolštejnu. Procházeli jsme tu přímo kolem malebných zahrádek mezi chatami a chalupami, kde barevnosti dominovaly hlavně lupiny... Tedy přesně vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), které v červnu začaly kvést. Jedná se o nepůvodní druh v české přírodě - byly sem dovezeny v 19. století ze západu USA. Byly vysazovány v lesích, kde měly obohatit na živiny chudou půdu dusíkem, který se váže na jejich kořeny (to je typické pro bobovité rostliny) a také jako pastva pro zvěř. Asi není třeba zmiňovat, že se lupiny velmi rozšířili po celé České republice od nížin až po hory. V zahradách jsou k vidění vyšlechtěné druhy s různou barvou květů, což je i případ těch, které jsme viděli mezi chalupami u Tolštejna. :)
 |
| Vlčí bob mnoholistý nemoli lupina mnoholistá (foto: Lenka) |
Pod Tolštejnem jsme potkali skupinu pracujících obyvatel... Teda alespoň dámy s hráběmi poctivě makaly... ale tento pán malinko zahálel. :) Ale prý jsem si ho mohla vyfotit a dát ho do novin... V novinách zcela jistě nebude, ale na našem blogu mu patří čestný titul Flákač roku. :))
 |
| Úchvatné pracovní nasazení :) (foto: Lenka) |
A pak už jsme konečně razili k zřícenině hradu Tolštejn... Bohužel jsme zjistili, že s námi tam razí i skupinka sekáčů a hrabáčů, kteří měli pauzu na oběd a šli se najít do hospody na hradě. :)... Tak jsme se jimi nechali inspirovat a také jsme se šli nejdřív najíst... Z nouze jsme si dali smažený sýr s hranolkama. A co si budeme povídat, horší jídlo jsem dost dlouho nejedla. Tuk by se z toho dal ždímat a jakýsi salátek totálně promáčel hranolky. :) A jak je známo, hlad je nejlepší kuchař... a my jsme hlad měli.
V hospodě jsme si taktéž zakoupili žetony k vstupu na hrad, odkud je úžasný výhled na okolní krajinu, které dominuje vrchol Jedlové.
 |
| Jedlová z Tolštejna (foto: Jirka) |
Tolštejn stojí na vrcholku strmé a špičaté skály, která dosahuje nadmořské výšky 670 m. Na vrcholek dvou vulkanických skal dnes vedou železné schody a z původní vrcholové části se mnoho nezachovalo, což svědčí o tom, že tady stavby byly hlavně dřevěné. Hrad byl založen pány v Vartemberka (jedna z větví Markvarticů) pravděpodobně na počátku 14. století. Ale je možno, že tu hrad stával dříve. První spolehlivý záznam o hradě pochází z roku 1337, kdy byl hrad dobyt lužickým vojskem. V roce 1402 byl hrad prodán Hynkovi Berkovi z Dubé, který nechal hrad opravit a dokonce k němu přistavět i věž. Za husitských válek byl hrad v relativním bezpečí a to hlavně za trochu bezpáteřní chování Jana Berky z Dubé, který se vždy přiklonil buď na stranu husitů nebo katolíků a to na základě toho, jak se mu to zrovna hodilo do krámu. Na konci 15. století za Hugolta ze Šlejnic byl hrad výrazně rozšířen. Šlejnicové ale brzy přesídlili do Rumburka a vrcholem zkázy bylo vypálení Švédy v roce 1642. Z hradu se dnes zachovaly obvodové zdi, brána a náznaky několika budov a místností. Každopádně už kvůli výhledu stojí toto místo za návštěvu.
 |
| Tolštejn, nebo spíš to, co z něj zbylo (foto: Lenka) |
Z Tolštejna jsme pokračovali dál po červené značce směrem k Jedlové hoře, což je asi 2 km. Ale nám se nešlo moc rychle, protože jsme se samozřejmě kochali krásami zdejší přírody. Fascinují mě staré bukové lesy, kde je i v plném olistění dostatek světla... kam se na ně hrabou ty zpropadené smrkové monokultury?! :(
 |
| Okáč (foto: Lenka) |
 |
| Krásný listnatý les (foto: Lenka) |
Část Jedlové jsme obešli po mírně stoupající cestě, až jsme narazili na odbočku z turistické trasy, která strmě stoupala nahoru a která nás dovedla až k chatě a rozhledně a do nadmořské výšky 774m. Je to třetí nejvyšší vrchol Lužických hor. Přes vrchol vede evropské rozvodí, což v praxi znamená, že voda ze severního svahu odteče do Baltského moře a voda z jižního svahu do Severního moře. :) Kamenná rozhledna dosahující 23m tu stojí od roku 1891 a v té samé době tu František Kinský nechal postavit výletní restauraci. Oba objekty zaznamenaly období zmaru, především po druhé světové válce oba objekty hodně chátraly. To trvalo až do roku 1992, kdy se začalo s rekonstrukcí a ke znovuotevření došlo 3. července 1993, v roce 1995 byla otevřena i restaurace. My jsme ještě před výstupem na rozhlednu poseděli na zahrádce restaurace a dali jsme si pivo/limo, abychom nabrali sílu na schody. :) Opět bylo potřeba koupit si žetonek ke vstupu na rozhlednu. :)
 |
| Rozhledna na Jedlové hoře (foto: Jirka) |
Před hostincem je
pomník německého básníka
Friedricha Schillera (žil v letech 1759-1805), který postavili členové horského spolku pro nejsevernější Čechy. Památník byl odhalen v červnu 1905. Je to 19 jednotlivých bloků kamene z okolí a na největším z nich byl vsazen portrét básníka a deska s věnováním. Po druhé světové válce byl i pomník v dezolátním stavu, k opravám se přistoupilo až po zpřístupnění rozhledny a hostince a slavnostně odhalen byl 21.září 1996.
Siluetu Jedlové docela kazí radiokomunikační stožár, který sem byl umístěn v červenci 1997. Je vysoký 49m, takže tvoří dominantu celé hory a je viditelný opravdu odevšad. Ale to je prokletí snad všech vysokých kopců a hor.
 |
| Věžička rozhledny (foto: Lenka) |
 |
| Výhled z rozhledny... na radiokomunikační stožár (foto: Jirka) |
Z Jiřetína vede nahoru na Jedlovou lyžařský vlek. Jsou tu dvě sjezdařské tratě o celkové délce tisíc metrů a s převýšením 250m... No, to není špatné na takové malé hory. :) Na budce u vleku byl umístěn teploměr, který ukazoval krásných 14°C, což moc nevypadalo na parné léto. :)
 |
| Lyžařský vlek v létě :) (foto: Lenka) |
Pak už byl čas vyrazit zase dolů, takže jsme po červené sešli na červenou. :) ... Cesta vedla po vrstevnici, pak prudce klesala z kopce dolů až k rozcestí Jedlová (sjezdovka), kde jsem červenou vyměnili za zelenou, která nás měla dovézt zpátky do Jiřetína... Procházeli jsme okolo ohrady s krávami, no jo, zvířátka všeho druhu, to je něco pro mě. ;)
 |
| Cestou pod Jedlovou ... (foto: Jirka) |
 |
| ... potkali jsme krávy (foto: Lenka) |
Potom před námi byl už jen areál na
Křížové hoře (563 m). Jo, uvědomuji si, že jít křížovou cestu shora dolů asi není úplně nejlepší... ale o dost příjemnější to je. A co si budeme povídat, my asi ani jeden nejsme žádný velký křesťan. :) Poutní místo tu vzniklo ve spojitosti se zjevením Spasitele na kříži sedmi bratrům. V letech 1696 - 1704 nechal místní farář Wenzel Grutler vystavět na Křížové hoře první dřevěné kříže, na což navázal jiný farář Gottfried Liessner, který začal s výstavbou křížové cesty, která byla vysvěcena
17. září 1764.
 |
| Kaple božího hrobu, 14. zastavení křížové cesty (foto: Jirka) |
V nejspodnější části je výjev z Getsemanské zahrady - sochy spících apoštolů Petra, Jakuba a Jana a modlícího se Ježíše. Dále je tu křížová cesta s jedenácti kapličkami, kaple Povýšení sv. Kříže (12. a 13. zastavení) a kaple božího hrobu (14. zastavení). Areál doplňuje socha Ecce homo znázorňující Ježíše s trnovou korunou z roku 1859 a socha Panny Marie z roku 1869.
 |
| Kaple Povýšení sv. Kříže (foto: Jirka) |
Kaple Povýšení sv. Kříže byla vystavěna na místě původní dřevěné kaple. V roce 1783 byl položen základní kámen, ale stavba byla dokončena až v roce 1796. Věž v průčelí kaple byla postavena později než kaple samotná a to v roce 1886. Západně od kaple byla v roce 1769 vyhloubena studna, jejíž vody nikdy nevysychají.
 |
| Ecce homo (foto: Lenka) |
Celé poutní místo je v majetku obce Jiřetín pod Jedlovou a od roku 1993 je areál rekonstruován. Každoročně jsou tu pořádány poutě a to první neděli po svátku Povýšení sv. Kříže, který je 14. září. Ale nám nevěřícím bych doporučila spíš návštěvu kdykoliv jindy... :)
 |
| Křížová cesta (foto: Jirka) |
Na závěr dlouhého dne jsme si koupili meloun a toho jsem si teda dost užila, protože k létu meloun prostě patří. :)
Další informace:
