Kostel v Lochovicích

Dnešní lochovický kostel zasvěcený sv. Ondřeji stojí na místě původního kostela sv. Stanislava, který zde stál již v roce 1318, kdy je prvně zmiňován v dokumentech. V průběhu času se na stavbě podepsali válečná tažení - např. husitské války, téměř zničen byl v první polovině 17. století za drancování švédských vojsk.

Po Třicetileté válce zde byly ruiny gotického kostela, byl tedy znovu vystavěn nový kostel v barokním slohu a poté byl zasvěcen sv. Ondřeji. Po polovině 17. století stála vedle kostela dřevěná zvonice. Sou výškou znonice přesahovala samotný kostel, byly v ní tři zvony - Ondřej, Stanislav a Václav. Stávala asi v místech, kde dnes je socha sv. Františka z Asisi. V roce 1787 musela být zvonice stržena pro sešlost věkem.

Kostel sv. Ondřeje v Lochovicích (foto: Jirka)

V roce 1728 byla farnost povýšena na děkanství a kostel na farní. Zdejší farnost zanikla nedávno - v roce 2006, dnes je to kostel filiální spadající pod působnost farnosti v Hořovicích.

Zvláštností kostela je, že v boční stěně se nachází ručička, která ukazovala čas a dřívějších slunečních hodinách, která ale skončily pod nánosem barvy. Třeba ještě někdy busou obnoveny, kostel by si to jistě zasloužil... Lochovice jsou sice malá obec, ale zvídavémuu turistovi jistě mají co nabídnout. :)

Další informace:
- www stránky obce Lochovice
- www.hrady.cz

Advent na zámku v Hořovicích

Pro letošní Advent byly na zámku v Hořovicích pro návštěvníky připraveny tematické adventní prohlídky. První adventní neděle však ani trochu tuto dobu nepřipomínala, po sněhu nebyly ani památky, venku svítilo slunce, jako by nebyl pozdní podzim a skoro i vánoční čas. Přesto bylo hezké se nechat pozvat do dob, kdy adventní a vánoční zvyky neřídila doba komerce a předvánočního šílení, jak je tomu v posledních letech stále častěji. :)

Od poloviny 12. století v Hořovicích stála pravděpodobně tvrz, ve 13. století tu byl hrad. Ve století 16. za pánů z Říčan byl hrad upraven na renesanční zámek. Koncem 17. století do Hořovic přichází rod pánů z Vrbna a Bruntálu. Hrabě Jan František nechal postavit nové sídlo - původní hrad přestavěný na zámek už přestal vyhovovat požadavkům moderní doby. Nový zámek vyrost v raně barokním slohu. V roce 1852 zámek koupil hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm, kníže z Hanau, za něj byl zámek zvýšen o jedno patro a interiéry získaly klasicistní ráz. Potomci knížete vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů převeden do majetku státu. Poté byly části zámku využívány jako nemocnice a Rudou armádou, při těchto aktivitách došlo k nenávratnému poškození stavby i vybavení.

Státní zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

O historii zámku jsme se toho ale příliš mnoho nedozvěděli - na pořadu dne byly opravdu spíše jenom adventní a vánoční zvyky a obyčeje. Atmosféru prohlídky doplňovala adventní výzdoba, historické kostými paní průvodkyň či betlém postavený v zámecké kapli.

Zámecká chodba (foto: Lenka)

Pro návštěvníky byl připraven stánek s občerstvením - pokud by byla někomu po prohlídce zima, mohl se zahřát nějakým teplým nápojem. To nebyl náš případ, sluníčko pěkně rozehřívalo, tak jsme se ještě vydali na obhlídku zámeckého parku, kde jsme také ještě nebyli.

Lev bránu střežící (foto: Lenka)

Jeden z obličejů na fasádě zámku (foto: Lenka)

Nejstarší zmínky o ovocném sadu pocházejí kolem roku 1520. Velký zámecký park byl zbudován krátce po dostavění Nového zámku. Půdovní park měl ráz francouzský - o čemž svědčí nádvoří, které dřívě mělo bohatou květinovou výzdobu. Kolem roku 1800 byl charakter parku změněn na přírodně krajinářský. Hlavní lipová alej přečkala z období "francouzského". V letech 1889 - 1890 došlo k dalším úpravám, které souviseli s umístěním sochy Friedricha Wilhelma Hessenského. Později byl do parku umístěn tenisový kurt a dokonce i rybník, tyto stavby se nezachovaly nebo jsou ve velmi špatném stavu. Zdá se být, že vrcholem zkázy bylo postavení sídliště v bezprostředním sousedství parku... No, při troše dobré vůle se dá tvářit, že sídliště nevidíme. ;))

Zámek z parku (foto: Jirka)

Vedlejší stromová alej (foto: Jirka)

Centrální lipová alej spojuje nádvoří zámku se Sluneční bránou, která odděluje park od ulice. Brána je pozdně barokní, je zasazena do kamenných pilířů, které na sobě nesou sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna (v parku je více soch z této dílny).

Sluneční brána (foto: Jirka)

Těším se, až se sem vypravíme třeba v hlavní turistické sezóně...

Další informace:
- www stránky zámku Hořovice
- www.horovice.info
- www.hrady.cz

Hvíždinec a Černolické skály

Na vyhlídku Hvíždinec, ukrytou v brdských lesích, jsem narazila náhodou na internetu. Místo nás velmi zaujalo, tak při nejbližší příležitosti jsme se sem samozřejmě museli vypravit, nedalo se svítit. :) Autem jsme popojeli do obce Řitka, vydali jsme se po žluté turistické značce a brzy se ponořili do krásného lesa. Les je smíšený, je tu hodně vzrostlých buků.

Nad Řitkou (foto: Jirka)

Smíšený les cestou na Hvíždinec (foto: Jirka)

Honosné buky (foto: Lenka)

Na rozcestí U Šraňku jsme žlutou značku vyměnili za modrou, odtud je to na vyhlídku už jenom jeden kilometr. Cestou jsme potkali malou chatičku. Modrá značka vede do údolí řeky Berounky, do Dobřichovic, ukazatel nás však na odbočku k vyhlídce upozornil. :) Šlapat zpátky do kopce by se mi tedy moc nechtělo. ;))

Kde se vzala, tu se vzala - chatička (foto: Jirka)

Smůla (foto: Lenka)

Kousek od vyhlídky se charakter lesa změnil - stromy tu byly starší a křivolaké. Hlavně duby, borovice a břízy. Po pár metrech se už vynořují prsní skalky, ale nesměli jsme se nechat zmást - schůdky vedoucí na skálu ještě nevedly k samotné vyhlídce. To je až další skalní výchoz. :) Skála je porostlá dřevinami, z nichž nejzajímavější je notně pokroucená stará borovice, na které visí cedulka s upozorněním, že jsme v nadmořské výšce 476 m a také dřevěná schránka s "vrcholovou knihou". :)

Už jsme skoro tam... (foto: Jirka)

Hvíždinec, nejhezčí brdská vyhlídka (foto: Jirka)

Skály jsou tvořené drábovskými křemenci ordovického stáří. Tyto horniny tvoří morfologicky výrazný prvek v oblasti mezi Plzní a Prahou, protože jsou tvrdé a odolnější než okolní horniny, které postupem času vyvětraly.

Pohled z vyhlídky není široký, ale zato je krásný - do údolí Berounky směrem na Řevnice. My jsme měli pohled schovaný trochu v mlze, ale i my jsme mohli vidět špičku střechy hradu Karlštejn (vzdušnou čarou je od vyhlídky vzdálen asi 8 km). Hezké je zadívat se a zaposlouchat do okolní přírody. Je tu prostě krásně, také tím, že tohle místo turisty asi moc objeveno není, my jsme tu za celý den potkali jenom velmi málo lidí.

Mlžné Řevnice (foto: Jirka)

... Vánoce se blíží :) (foto: Lenka)

Když jsme se dostatečně vynadívali na přírodní krásy, vrátili jsme se po modrá značce na rozcestí a odtud jsme se vydali po červené značce směrem k Černolickým skalám. Někdy je tento skalní masivek nazýván "Čertovými skalami". Tak jako vyhlídka Hvíždinec, i Černolické skály jsou tvořeny ordovickými křemenci. V roce 2002 tu byla zřízena přírodní památka o rozloze 2 ha.

Černolické skály (foto: Jirka)

Dost často se tu dají potkat horolezci, však právě tyto skály patří k nejstarším horolezeckým teréům v Čechách - poprvé využity v roce 1904 - 1905. Z vrcholků skal je hezký výhled do okolí - na Černolice, okolní pole... a na dálnici. :)

Nu a pak už nezbývalo, než dojít po silnici zpět do Řitky. :) ... Tady na nás celou dobu statečně čekalo vozítko... a jelo se domů. :)

Další informace:
- www.doprirody.com - Hvíždinec
- www.idnes.cz - Hvíždinec
- www.brdy.org - Černolické skály

Okolí Zlatého koně

Cestou z Tetína jsme si s Jirkou říkali, že je ještě příliš brzy na to, abychom se vydali rovnou domů, proto jsem se ještě zastavili na kratší procházku u Koněpruských jeskyní a kolem vrchu Zlatého koně, kudy vede stejnojmenná naučná stezka. Národní přírodní památkou tato oblast byla vyhlášena v roce 1972 na území o rozloze 30,5 ha.

Rozhled z vrcholku Zlatého koně (foto: Jirka)

Asi poslední letošní prokazatelná květina :) (foto: Lenka)

V tuto roční dobu má takováto procházka jednu nespornou výhodu - skoro nikoho na ní nepotkáte. :) A tak se lze v klidu kochat krásami Českého krasu - např. onou poněkud spornou jizvou - lomem Čertovy schody. Zajímalo by mne, jak dopadne tato oblast po ukončení těžby - zda lom bude navrácen přírodě, jako tomu bylo v případě lomu Na Kobyle... Asi by nemělo moc smysl tvářit se, že tu žádná těžba nikdy nebyla... :)

Velkolom Čertovy schody (foto: Jirka)

Podzemní plody (foto: Lenka)

Težbou byly odkryty devonské horniny - okrajová část útesu, kde jsou velmi hojné zkameněliny jako lilijice (Crinoidea), mechovky (Bryozoa), ramenonožci (Brachiopoda), koráli (Anthozoa) atd. Výhodou je, že se zkameněliny dají najít velmi snadno - v podstatě v každém kusu vápence, který ze země zvednete, se dá něco vidět. Takhle to vždycky rozhodně není. :)

Zkamenělé obyvatelstvo devonského moře (foto: Lenka)

Po takovéhle procházce už jsme na nic dalšího neměli čas ani náladu a nechali jsme se autíčkem dovézt zase zpátky domů. :)

Další informace:
- naučná stezka Zlatý kůň
- NPP Zlatý kůň

Tetín

Zase jsme asi měli trochu smůlu, když jsme vyjeli autem, krásně svítilo sluníčko, když jsme dorazili do Tetína, svítilo nám sluníčko... a když jsme šli dál, sluníčko nám zalezlo a už se mu nechtělo vylézt. :) ... Náš osud, no. :) Tak možná proto je tu ta první fotka, aby bylo vidět, že nelžu a že to sluníčko skutečně svítilo. :)

Nádrž v obci Tetín (foto: Lenka)

Hradiště Tetín bylo založeno už v roce 1288 za vlády Václava II. Historie obce Tetín je ale starší - vlastně patří k nejstarším sídlům u nás - od 10. století o místě existují písemné zprávy. Byl tu knížecí dvorec, kde žila kněžna sv. Ludmila, která tu byla v roce 921 zavražděna. Od roku 1321 patřil hrad do majetku Štěpnána z Tetína, od něhož hrad koupil Karel IV. a připojil ho k nedalekému Karlštejnu. Brzy poté hrad zanikl a okolí bylo ještě velmi poničeno těžbou vápence, takže z hradu samotného toho do dnešních dob mnoho nezbylo.

Berounka pod Tetínem (foto: Jirka)

Volavka (foto: Lenka)

Z hradu jsou vidět jen torza zdí, dneska spíš místo slouží jako připomínka naší historie a jako vyhlídka, k tomuto účelu slouží dvě lavičky... Od hradu je hezký výhled na zaříznuté údolí Berounky na obě strany - směrem k panelákovému Berounu a i k Srbsku. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že vyhlídka je opravdu hojně navštěvována - i přes pozdní podzim by "se tu dveře netrhly", kdyby tu nějaké byly. ;)

Nu, moc toho z hradiště nezbylo (foto: Jirka)

Zajímavý mechorost (foto: Lenka)

Podrostem jsme se proklestili ke krásnému kostelíku a kopečku, který také shlíží do údolí - kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel pravděpodobně stojí na místě, kde stávalo sídlo kněžny Ludmily, později zde stával kostel sv. Archanděla Michaela, který byl v roce 1781 zrušen. V roce 1836 byl kostel zasvěcen sv. Janu Nepomuckému... Kostelík má krásně ponurou atmosféru.

Kostelík sv. Jana Nepomuckého (foto: Jirka)

Hřbitůvek u kostelíka (foto: Lenka)

V Tetíně jsou ještě další dva kostely ležící v bezprostřední blízkosti - kostel sv. Kateřiny a sv. Ludmily. Kostel sv. Kateřiny je postaven v románském slohu a vedle něj se nachází malý hřbitov a zvonice, které jsou datované až do 10. století. U kostela je socha sv. Ludmily od sochaře J. Mache z roku 1858. Bohužel, kostel i hřbitov jsou nepřístupné.

Oproti tomu kostel sv. Kateřiny byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. Tento kostel je přístupný příležitostně - konají se tu např. koncerty, varhany pocházejí z roku 1771.

Tetín - kostely sv. Kateřiny a sv. Ludmily (foto: Jirka)

V obci se nachází ještě malé muzeum (otevřené o víkendech v období od poloviny března do poloviny října) a také zámek, který ale neslouží turistickým účelům... Tetín se nám za trochu ponurého podzimního dne jevil jako ponurým místem české historie, i když velmi významným, takže za návštěvu jistě stojí. :)

Další informace:
- www stránky obce Tetín
- www. hrady.cz - hrad, kostel sv. Ludmily, kostel sv. Kateřiny
- wikipedia

Procházkový podzim

Člověk se ani nenadál a krásné babí léto bylo pryč a nastal šedivý podzim... I když i v tom šedivém podzimu se dalo najít mnoho krásných barev. :)

Brslen (foto: Lenka)

Vypravili jsme se po delší době na procházku s pejskou, bylo podmračené odpoledne, přesto jsme se v lesích a na loukách měli moc hezky. I když se fotit nedalo no, co se dá dělat. ;)

Pes na pastvě :) (foto: Lenka)

Listí podzimní... (foto: Lenka)

Šli jsme kolem dobříšského židovského hřbitova, který je nejstarší židovskou památkou v našem městě. Nejstarší náhrobech je z roku 1650, celekm je tu asi 200 cenných náhrobků barokního typu. Hřbitov byl rozšířen v roce 1781 a 1877. Po II. světové válce byl hřbitov velmi zanedbám, k restaurování se město dostalo až v letech 1988 - 1989. V té době byla zmenšena původní rozloha hřbitova.

Dobříšský židovský hřbitov (foto: Lenka)

Hřbitov je volně nepřístupný, vstup je možný jen po telefonické domluvě se správcem. Škoda, že se tohle místo stávalo (stává ?) tak často terčem vandalů... tohle si naši bývalí spoluobčané přeci nezaslouží...

Další informace:
- www stránky města Dobříš