Kostel na Chvojenu a procházka kolem Konopiště

Jak je to dlouho, co jsme se naposledy viděli s kamarádem Davidem? No, nějaký ten pátek to bude... tedy za sebe můžu říct, že to bylo už před pár lety (!) při výletě na Kašperk, to je ale pěkná doba, to se musí nechat. :) Předem jsme si řekli, že podnikneme malý fotografický výlet. Tak když už máme volné víkendy, bylo třeba něco malého a nenáročného podniknout. :) Sešli jsme se odpoledne v Neveklově a tam jsme se rozhodovali, kam vlastně pojedeme. :) Padlo několik návrhů - vyhlídka Máj, Konopiště... Nakonec to vyhrál kostel ve Chvojenu a procházka kolem Konopiště. :) Takže jsme si popojeli autem, zaparkovali jsme u chvojenského hřebčína, tož jsem se koňmi velmi pokochala... ;)

Koníček

Pohled na chvojenský dvůr

Po cestě jsme šli kousek a když se nám začal otevírat pohled na kostel, značně jsme se podivili... Stálo tam totiž nepočítaně aut, kolem kterých chodil farář a buď ty auta světil... a nebo křtil? :)) Hm, čekali jsme, že tu budeme pomalu sami a ono tohle. Znechucení jsme se ani nekoukli ke kostelu blíž... Takže jenom jedna fotka z dálky (na které jsem musela vyretušovat paní, co čůrala a jaksi si nás evidentně nevšimla! :)). To se není co divit, že jsme tam dlouho nebyli. ;)

Kostel sv. Jakuba a Filipa byl postaven v roce 1227 a je ve slohu románském s novogotickými prvky. Kousek od kostela se nachází keltské hradiště, které bylo objeveno pomocí vykopávek. Několikrát vykradený kostel se ve 20. století dostal do smutného stavu - byl v něm sklad nepotřebného stavebního materiálu, ve střeše byly ohromné díry, chybělo mu vybavení... S opravami se začalo v roce 1998 a trvaly asi po deset let, nicméně teď je kostel moc pěkný.

O co tu jde?? :)

Kostel sv. Jakuba ve Chvojenu

S několika čekačkami, než jsem si vyfotila cosi zajímavého, jsme dorazili zase zpátky k autu a jelo se dál. :)

Včelička

U kukuřičného pole

Popojeli jsme si na parkoviště u zámku Konopiště. :) Odtud jsme se vydali do Růžové zahrady - tu jsme totiž po minulé prohlídce zámku nestihli projít, tak jsme to museli napravit. :) Růžovou zahradu nechal vybudovat arcivévoda František Ferdinand d´Este na místě starší barokní zahrady. Plánována byla už od roku 1888, ale k realizaci došlo až mezi lety 1906-13 a v době vzniku tu bylo prý na 200 druhů a kultivarů růží. 

Uprostřed zahrady je Kleopatřin sloup, který se nějakým nedopatřením neobjevuje ani na jedné fotce. :) Dále jsou tu vzácné sochy, vázy a čtyři egyptské obelisky. Na terase byly postaveny skleníky (ve stejné době jako zahrada), kde se dodnes pěstují teplomilné rostliny jako palmy, orchideje. Skleníky prošly v letech 1995-2000 rekonstrukcí a od té doby jsou přístupné veřejnosti. Na jižní straně zahrady je jezírko a jsou tu pěstovány vodní rostliny.

Růžová zahrada u Konopiště 

Páv z nás byl paf :)

Žlutá růže v Růžové zahradě :)

Detail jednoho z obelisků

Růžová zahrada a vyčuhující věžička zámku Konopiště

Cestou kolem kavárny jsme si koupili zmrzku, od té doby to bylo to pravé léto. :) Tedy ne tak úplně pro mě, já jsem si jenom od Jirky ochutnala, ale čokoládová byla dobrá! :)

Vistárie

Ještě jsem se pak došli mrknout na medvěda Jiřího. :) Narodil se 16. ledna 2006 a na Konopiště byl převezen ze ZOO v Lešné ve Zlíně. Medvěd Jiří se řadí ke druhu medvěd ušatý (Ursus thibetanus), který pochází ze střední, jižní a východní Asie, v létě vystupuje do hor až do výšky 4000 m n. m. Je spíš menší druh medvěda, který mívá na hrudi bílou náprsenku ve tvaru písmene Y nebo V. Měří 120-180 cm a váží mězi 70-150 kg. Dožívají se obvykle věku kolem 25 let. Když jsme Jirku pozorovali, zrovna mu chovatelé přinesli mňamku - koblihu. Čekali jsme, že ji zblajzne jako malinu, ale Jirka si způsobně sedl, vzal ji do předních pracek a pomalu ji žvýkal. :) Tenhle medvěd asi je chytrý a ví, že tam není nikdo, kdo by mu jídlo sežral. :)

Medvěd Jiří žere koblížek :)

Mňam, to byla dobrota

Pak už jsme prošli jen kolem zámku, došli jsme zpátky k autu a pak jsem už jenom odvezli Davida do Benešova a my jsme se vydali k domovu. :) Jenom jsem ještě vyfotila pole u Bělice - líbila se mi ta kombinace zoraného hnědého pole a svěže zelené travnaté plochy. Pěkné.

Zámek Konopiště

Pole

Jo a mimochodem... co bylo z toho našeho slavného fotovýletu? David neměl foťák vůbec. Jirka ho sice celou dobu nosil na rameni, ale nakonec nevyfotil vůbec nic - na Chvojenu se mu nelíbil velký počet lidí a u Konopiště podle něj zase nebylo světlo na focení. Nicméně já jsem si výlet i focení náramně užila. :D

Další informace:

- oficiální stránky zámku Konopiště
- hrady.cz - kostel sv. Jakuba (Chvojen), zámek Konopiště

Procházka kolem zámku Orlík

Na konci května jsme museli výlet na Orlík zrušit, tak na něj konečně došlo teď o měsíc později. :) Původně jsme si mysleli, že půjdeme i na prohlídku, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší, když se jenom projdeme po okolí a na prohlídku se sem můžeme vypravit někdy příště. :) Zaparkovali jsme mimo hlavní parkoviště u kaple Nanebevzetí Panny Marie... no, proč nešetřit, když to jde. ;)

Orlík nad Vltavou je obec, která leží už v Jihočeském kraji a v okrese Písek. Její jméno je odvozeno od zámku. Orlík má dvě části - Staré sedlo připomínané už ve 13. století a Višňovka. V Orlíku bydlí více než 300 obyvatel, takže nic moc, ale v turistické sezóně je tu asi dost živo. :)

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (foto: Lenka)

Rybníček cestou k zámku (foto: Jirka)

Prošli jsme okolo rybníčku a kavárny a zrovna, když jsme přicházeli k zámku, potkali jsme ohromnou skupinu převážně důchodců, jak také míří k zámku... No, nechtěli jsme jít s davem, tak jsme radši zastavili a pak odbočili dál do parku a směrem k hrobce.  Zámecký park v anglickém stylu vznikl na začátku 19. století a bylo v něm vysazeno mnoho vzácných druhů dřevin. Park byl spolu se zámkem znárodněn v roce 1948 a od té doby začal park pustnout, navíc část jeho rozlohy skončila pod hladinou nádrže Orlík. S opravami se začalo až v roce 1993, kdy byl zámek navrácen původním majitelům. V parku lze i dnes potkat mnoho starých a krásně rostlých stromů. Na jednom z nich seděl v koruně páv a řval na svého kolegu. :) Nejdřív jsme nevěděli, odkud řev jde, ale pak jsme si toho fešáka všimli, slyšet byl ještě docela dlouho poté, co jsme tohle místo opustili. :)

V zámeckém parku je instalováno několik zajímavých dřevěných soch. Nejhezčí mi přišel Sloup z roku 1996 od Davida Medka... Je to vysoká kláda, do které jsou motorovou pilou prořezány otvory. Hodně efektní kousek, klidně bych ho brala i na naší zahradu. ;)

Vysoká lípa s pávem v koruně (foto: Jirka)

Průhled "Sloupem" :) (foto: Lenka)

Zámeckým parkem vede okruh, který je dlouhý asi 3,5 km. Nejprve jsme došli k rybníku Mičan, odkud stezka vede dvěma směry, ale po obou cestách bychom došli k hrobce. Jirka si ale vždy vybere cestu, kde by mohly být nějaké "výhledy", tak jsme tudy šli. :) Cestou jsme narazili na kapli, od které byl pěkný výhled na zámek - ale jenom díky tomu, že tu nedávno byl vykácen kus lesa. Pak jsme šli ještě k jedné vyhlídce, ale ta první byla tedy rozhodně lepší. :)

Kaple (foto: Lenka)

Zámek Orlík (foto: Jirka)

Výhled na zámek a přehradní jezero (foto: Jirka)

Kytička :) (foto: Lenka)

Za chvíli jsme už došli ke Schwarzenbergské hrobce v severní části parku. Do dálky budova svítí svou nově opravenou bělostnou fasádou. :) Hrobka byla postavena v letech 1875-77 v novogotickém slohu. Je to dvoupatrové budova s výraznou schodišťovou rampou a předsunutou věží. Nad vchodem dovnitř je v dřevě vyvedený erb příslušníků rodu Schwarzenbergů a uvnitř jsou uloženy ostatky příslušníků krumlovsko-hlubocké větve. Je to méně honosná hrobka než její kolegyně v Domaníně u Třeboně, ale i tak stojí zato udělat těch pár kroku a dojít k ní. 

Schwarzenbergská hrobka (foto: Jirka)

Erb rodu Swarzenbergů (foto: Lenka)

Po stejné trase jsme se vrátili zpátky a pak jsme se konečně mohli podívat už k zámku. Před zámkem jsme natrefili na páva, který si tu kolem obšlapoval. No, jeho manželka paní pávová byla zavřena pod zámkem. Trochu nespravedlivé, co? Zámek se rozkládá na vysokém skalním ostrohu - ten byl tedy vysoko nad hladinou Vltavy, ale v době, kdy tu ještě nebyla Orlická přehradní nádrž, teď voda dosahuje těsně k zámku. :) Předchůdcem dnešního zámku byl malý dřevěný hrádek, který vyrostl nad brodem řeky Vltavy na cestě z Milevska do Mirovic a byl prvně připomínán už v roce 1253. Na přelomu 13. a 14. století byl hrádek přestavěn na kamenný gotický hrad, byl to opěrný bod a správní centrum královské moci. Za Karla IV. přešel do rukou české šlechty a od té doby se tu vystřídala řada šlechtických rodů (jako např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). V průběhu času byly budovy přestavovány a zvyšovány, poslední přestavby byly v polovině 19. stoleté v novogotickém slohu. V roce 1948 byl zámek zestátněn, ale v roce 1992 byl v restituci navrácen potomkům původních majitelů. Tak se o panství začal starat Karel Schwarzenberg, dnes zámek vlastní jeho syn Jan.

Prostranství před zámkem Orlík (foto: Jirka)

Páv korunkatý (foto: Lenka)

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vchod do zámku vede přes příkop, kam se dneska dá sejít po schůdkách... Kdyby nebyly zavřené branky, dal by se zámek celý kolem dokola obejít. :) Ale než jsme se vydali skoro obejít zámek, koukli jsme se na nádvoří. :) Tedy já jsem si chtěla odskočit, mimochodem záchody tu mají moc zajímavě řešené, jenom to značení trochu hapruje, protože jsem se omylem ocitla u mušlí. :D Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží... Ale to bychom museli jít na prohlídku, ale místo toho jsme chvíli poseděli na lavičce a pak jsem šli obcházet. :) 

Nádvoří zámku (foto: Lenka)

Pod zámkem jsme narazili na přístaviště - tedy místo, kde někdy kotví lodě, ale teď tu žádné nebyly. Tak jsme se odsud alespoň rozhlédli po okolí... Je až neuvěřitelné, že dřív tu bylo 80 m do údolí. Je to trochu škoda, co všechno skončilo na dně přehrad Vltavské kaskády...

Hladina Orlické přehrady (foto: Jirka)

Pohled z příkopu na tří orlické věže (foto: Jirka)

Hladina Orlického přehradního jezera (foto: Jirka)

Cestou jsme se ještě mrkli na květinové záhony, ale už jsme si je moc neužili, protože jsme začali pociťovat hlad a tak se naše myšlenky obrátily k domovu a hlavně na špenátovou pizzu. :) Když jsme vyjížděli, zavolali jsme si, co bychom si dali k jídlu a na Dobříši jsme si už tu mňamku jenom vyzvedli. :)

Květinové záhony (foto: Lenka)

Konipásci :) (foto: Lenka)

Říkala jsem si, že pizzu musím vyfotit... ale vzpomněla jsem si až ve chvíli, kdy byly všechny krabice beznadějně prázdné. :)) Třeba se to povede příště, ale spíš si myslím, že ne! :D

Další informace:
- razítko :)
- oficiální stránky zámku Orlík

- Wikipedia - zámek Orlík, Orlík nad Vltavou

- zámek Orlík na hrady.cz

Hořovice

Ve čtvrtek se u nás zastavil kamarád - na pizzu a na bramboráky. :)) Protože měl nějaké pochůzky v Hořovicích, spojili jsme příjemné (naše výletování) s užitečným (kamarádovo vyřizování) a jeli jsme s Jirkou do Hořovic s ním. Mysleli jsme, že se projdeme po náměstí a už bude volat, kde jsme... Ale byla z toho pěkná procházka po městě a byli jsme i na pár místech, která jsme dříve neviděli. :) V Hořovicích jsme byli několikrát... Poprvé jsme se tu zastavili na krátkou návštěvu, když jsme jeli na Plzeňsko, ale to už je pár let. :) Pak jsme tu byli jeden rok na Cibulovém jarmarku. Při třetí návštěvě jsme konečně navštívili zámek v rámci adventních prohlídek. Takže pokud dobře počítám, byla to ve čtvrtek naše čtvrtá návštěva. ;)

Nechali jsme se vysadit nejprve na hlavním náměstí, kde jsme se prošli kolem hořovického kostela Nejsvětější Trojice. Kostel byl postaven za peníze Bernarda Ignáce z Martinic pro zamýšlený klášter. Autorem je pravděpodobně italský architekt Carlo Lurago, raně barokní kostel byl dostavěn v roce 1674 a zasvěcen Nejsvětější Trojici byl až v roce 1697. Od roku 1684 opravdu sloužil klášteru františkánů. Interiér byl vyzdoben v několika vlnách ještě během baroka, hlavní oltář pochází z roku 1725. My jsme do interiéru ani nenakoukli, protože kostel byl zamčený. :)

Kostel Nejsvětější trojice na náměstí (foto: Lenka)

Hned za kostelem stojí kaple Panny Marie Loretánské, která pochází ze stejného období jako sousední kostel. Kapli inicioval opět hrabě Bernard Ignác z Martinic, dokončena byla za jeho dcery Terezie Františky a v roce 1690 byla kaple vysvěcena. Je to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu s rovnou střechou a bez dalších ozdob. Chvíli jsem si myslela, že jde o nějakou novodobou vodárnu nebo něco takového. :D ... Vedle cestičky pod kaplí roste krásný keř růžově kvetoucího tamaryšku, je to moc hezký keř s drobounkými kvítky. 

Růžově kvetoucí keř tamaryšku (foto: Lenka)

Při procházení městem jsme narazili na bustu českého houslisty a skladatele Josefa Slavíka (1806-33). Pomník s bustou stojí před základní uměleckou školou Josefa Slavíka, která sídlí v bývalé budově františkánského kláštera. Z původní budovy toho moc nezbylo, protože většina byla zničena při požáru v roce 1782. S postavou houslisty jsme se setkali už v Jincích, kde se narodil a kde dodnes stojí jeho rodný dům. Když byl malý, přestěhovala se jeho rodina právě sem do Hořovic. 

Busta Josefa Slavíka (foto: Lenka)

Obešli jsem zbytek náměstí a pak jsem šli k zámku. Cestou jsme se zastavili v knihkupectví, kde jsme pořídili jeden dárek na blížící se oslavu narozenin... Šlo o (mou oblíbenou) Toulavou kameru číslo asi už 14. :) Ale co jsem tak nakukovala, místa tam byla pěkná, tak knihu budeme muset pořídit i do naší knihovny. :) Při odbočení z hlavní silnice jsme se dostali na nějaké parkoviště, odkud byl ale úchvatný pohled na Panskou zahradu. Parčík se nám líbil, tak jsme do něj jenom nenakukovali, ale později jsme ho i navštívili. :)

Pohled přes panskou zahradu k novému zámku (foto: Jirka)

Pak už jsem se nezdržovali a došli jsme rovnou k zámku. Číhali jsme na chvíle, kdy slunce nebylo schované za mraky a dobře jsme udělali. :) Před zámkem přes silnici jsou umístěné dva významné objekty - prvním je památník obětem 1. a 2. světové války, který byl vloni rekonstruován a druhý je krásná kašna. U té bych se chtěla malinko zdržet, protože mě dost zaujala její historie. :)

Kašna byla vyrobena v 17. století ze žehrovického pískovce a původně stála na Koňském trhu v Praze. V roce 1879 kašnu koupili měšťané ze Žebráku, později byla postavena na hořovické náměstí. V 60. letech byla rekonstruována a už se na své původní místo nevrátila a byla uložena do zámku. Po roce 1980 se jednalo dokonce o tom, že by se znovu vrátila do Prahy, ale k tomu nedošlo a v roce 1986 byla postavena na svém současném místě. Pěkná. :)

Zámek a kašna (foto: Jirka)

Detail hořovické kašny (foto: Lenka)

O zámku toho už na našem blogu bylo dost, tak netřeba plýtvat cennou energií na nějaká nová slova. :) Ale je odsud pěkný, ne? :) Nepoužívám nějak často slova jako "pěkný", "krásná", "nádhera" atd.? Asi jo, ale nemůžu si pomoct. ;)

Nový zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

Panská zahrada je dnes hezký udržovaný park... Ale vůbec si nevybavuji, jak to tu vypadalo dříve. Dneska je to ale určitě cíl mnoha obyvatel Hořovic a hlavně maminek s dětmi, protože krom laviček je tu i malé dětské hřiště. Škoda jenom, že na druhém konci zahrady je ruina domku, který v současné době není využíván nikým jiným než bezdomovci... Kolemjdoucí paní venčící pejska říkala, že kolikrát je to hrozné a že se tu za tmy bojí chodit. No, nějaká cukrárnička nebo výstavní síň by tomuhle místu moc slušela. :)

Panská zahrada (foto: Jirka)

Po prohlídce Panské zahrady a prostranství před zámkem jsme se vydali do kopečka, kde byly vidět věže dalšího hořovického kostelíka. Cestou jsme šli ulicí pojmenovanou U Labe (nebo K Labi??)... dlouho mi trvalo, než mi došlo, že je tu i hudební klub Labe, takže se ulice asi nejmenuje podle žádné řeky. :)) A jak jsem se teď pohledem na mapy.cz uklidnila, ani tam žádná taková ulice není a všechno je to jenom Vísecké náměstí. :) Stojí tu základní škola, kolem které vedou schody směrem ke kostelu. Abych nezapomněla - vedle schodiště stojí tu socha sv. Rocha.

Sv. Roch z Montpellieru (asi 1295 - 1327) je francouzský katolický světec a patron boje proti moru. Roch pocházel ze zámožné rodiny, ale po smrti rodičů majetek rozdal chudým a odešel jako poutník do Říma, během cesty prý několik lidí zázračně vyléčil od moru... Později se jím ale sám nakazil, ale nezemřel na něj - přidal se k němu pes, který mu přinášel jídlo a Roch se uzdravil... po návratu do rodného Montpellier byl zavřen do vězení, kde i zemřel. Sv. Roch je znázorňován jako poutník, který si vykasává oděv na noze, kde má morové vředy, doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis vytékající z puchýřů. Chudák sv. Roch, jako by nestačil jeho pohnutý osud, ještě vedle jeho sochy musí stát cedule s velkým nápisem "S přispěním fondu kultury a obnovy památek Středočeského kraje a hejtmana MUDr. Davida Ratha". Poslední dobou tohle není moc pěkná vizitka. :))

Socha sv. Rocha (foto: Lenka)

A pak už jsme se konečně ocitli před kostelem sv. Jiljí. :) Jaké bylo naše překvapení, když jsme jej obešli a z druhé strany byl kostel s ošklivou otlučenou omítkou. Tomu říkám k městu huj a na druhou stranu fuj. :)))

Kostel pochází z první poloviny 13. století, kdy hořovické panství patřilo Žirotínům, ale první písemná zmínka je až z roku 1321. Původně byl kostel gotický a z této doby se zachovala spodní část věže, lomená okna a portál do sakristie. Po přestavbě z roku 1583 je kostel trojlodní. Co by to bylo za kostel, kdyby nevyhořel - to se stalo hned dvakrát, v letech 1624 a 1639. V roce 1627 se kostel stal součástí cerhovického vikariátu a ještě před rokem 1651 se Jiří Adam z Martinic zasloužil o jeho povýšení na kostel děkanský. Poté byl kostel upraven v barokním slohu (r. 1687). Při poslední přestavbě z doby rokoka získal kostel typickou báň a nový interiér. Tak jako v mnoha jiných kostelech je i tady zamřížovaný vchod, ale nakouknout se do něj dá. :) Hlavní oltář pochází z poloviny 18. století. Původně se v interiéru nacházelo 15 náhrobních desek pánů z Říčan a jejich příbuzných ze 16. a 17. století, dneska jsou umístěny v márnici, která stojí za kostelem. Od roku 2002 jsou ve věži dva nové zvony zasvěcené Panně Marii a sv. Jiljí.

Fasáda kostela ve stylu "huj a fuj" :) (foto: Jirka) 

Kostel sv. Jiljí (foto: Jirka)

... A pak jsme se vrátili zase k zámku. Už i s Michalem jsme nakoukli do zámeckého parku, ale to bylo jenom na chvilku, protože už jsme museli zase zpátky domů. :) V zámeckém parku za hořovickým zámkem byla v době naší návštěvy instalována výstava "Udělej to z kamene, kdo jsi bez viny", jde o kamenné skulptury od sochaře Dalibora Šebesty. Musím říct, že pískovcové sochy moc hezky doplňují zeleň v parku a do zahrady se taková výstava vyloženě hodí. 

Kamenné sochy v zámeckém parku (foto: Lenka)

Pískovcová socha (foto: Lenka)

Tak a ještě poslední obrázek ze zámeckého parku... a už opravdu nasedáme do auta a frčíme domů. :) Na druhý den jsme si naplánovali výlet na Orlík, ale bohužel k němu nedošlo, protože mě bolelo v krku. Ale na seznamu ho budu teď mít... Myslím na seznamu svých ostud - tedy míst, která jsou tak blízko a já jsme je ostudně ještě nikdy nenavštívila. :))

Strom v zámeckém parku (foto: Lenka)

Další informace:

- oficiální stránky Hořovic

- oficiální stránky hořovického zámku

- hrady.cz - kostel Nejsvětější Trojice, kaple Panny Marie Loretánské, klášter františkánů (dnešní ZUŠ), zámek a kostel sv. Jiljí

Návštěva zámeckého parku v rámci oslav 100 let muzejnictví na Dobříši

V sobotu 12. května se tak porůznu slavilo 100 let muzejnictví na Dobříši. V rámci oslav probíhalo několik akcí v Kulturním domě, byl otevřen depozitář muzea a na pódiu u KD byl rozmanitý kulturní program... Brr, v této zimě se nám nechtělo dlouho okounět venku. V rámci akce byl otevřen francouzský park u dobříšského zámku a také se bylo možno podívat do Zrcadlového sálu... Takže alespoň takto symbolicky jsme dobříšské muzejnictví oslavili. :)

Celý den jsme si při pohledu z okna říkali, jaké je to smůla, že je tak ošklivé počasí... docela pršelo a bylo dost větrno. Když jsme ale vystrčili my nos ven, udělalo se docela pěkně a při procházce francouzskou zahradou na nás sluníčko pěkně svítilo. :) 

Zámek Dobříš (foto: Jirka)

Na pravém trávníku od přístupové cesty k zámku je památník sovětského hrdiny A. F. Saveljeva, který na tomto místě padl v květnu 1945. Dlouho jsme tu neokouněli, ale šli jsme na nádvoří zámku... Ale tam odtud máme fotek na blogu už spoustu, tak ani tady jsme dlouho nebyli... :)

Pomník (foto: Lenka)

Nádvoří zámku (foto: Jirka)

V rámci muzejnické akce byla možnost podívat se do Zrcadlového sálu. Je to krásný sál v prvním patře zámku, konají se tu svatby, vítání občánků nebo různé kulturní akce a také nám tu před lety předávali maturitní vysvědčení. :) Sál rozhodně není pro Dobříšáky neznámým a možná právě proto si běžně nevšimneme zajímavých detailů. :) Sál jsme si prohlíželi s hudebním doprovodem Martina Řehouta, který hrál několik písní na klavír. Krom nás tu bylo pár dalších lidí a mezi nimi i chlapeček s holčičkou, co k hudbě tančili. :)) Bylo to roztomilé... Pro přespolní bych ještě ráda uvedla, že tento sál měli možnost vidět v několika filmech. Namátkou mě teď napadá pohádka Princezna ze mlejna... nebo zahraniční film Iluzionista, ale určitě jich bylo ještě víc. :)

Zrcadlový sál dobříšského zámku (foto: Jirka)

Jedno ze zrcadel v Zrcadlovém sále (foto: Lenka)

Fascinoval mě pohled z okna sálu směrem do zahrady.  Sál se totiž nachází v prvním patře a tak je odsud zahrada jako na dlani a hezky vynikají její terasy. Krása, co myslíte? :)

Zahrada ve francouzském stylu (foto: Lenka)

Pak už jsme šli honem do parku, abychom si jej stačili celý projít. Příjemné bylo, že jsme tu potkali jenom pár lidí a ti spíš odcházeli, protože normálně je park otevřený do 18 hodin, dnes to bylo do 19. :) V parku jsme byli naposledy minulý rok na podzim (kuk sem), ale to bylo už v době, kdy na stromech a keřích nebylo listí... Tentokrát byl pohled na zahradu o něco veselejší. :)

Následujících pár fotografií bude bez rozsáhlejšího komentáře - co také pořád dokola plkat o těch samých místech?! :) Fotky jsou to pěkné, netřeba je kazit zbytečnými slovy. ;)

Schodiště v zahradě (foto: Lenka)

Sousoší Únos Persefóny (foto: Jirka)

Zátiší s kaštany... (foto: Jirka)

Průhled živým plotem (foto: Lenka)

Mlčení poruším na tomto místě. :) Nejvíc nadšená jsem byla z fontány Napájení Heliových koní, kterou jsem poprvé viděla po rekonstrukci v celé kráse. Na podzim totiž byly sochy už schované pod čepičkami na zimní období a při dřívějších návštěvách ještě nebyla obnova fontány dokončena. :) Takže letos poprvé! Fontána je opravdu krásná - je doplněna o pozlacené předměty a znaky Helia, což je starořecký bůh slunce a tak sousoší s koňmi nese na sobě dvě pozlacená slunce.

Fontána Napájení Heliových koní (foto: Jirka)

A ještě jednou fontána... (foto: Lenka)

Tato fotka tvoří protipól té, kterou jsem pořídila ze Zrcadlového sálu... Už se těším, až bude dokončena rekonstrukce oranžerie, tím bude celý park zářit novotou a troufám si říct, že to pak opravdu bude jedna z nejhezčích zahrad v Čechách. :) Během průzkumu oranžerie bylo zjištěno složení omítek a ty by měly být obnoveny v původním rozsahu. Omítky by měly být dokončeny ještě letos a do konce roku 2015 by měly být hotové i iluzivní malby podle fotografické dokumentace z roku 1978. Opravdu jsem na výsledek moc zvědavá, tak za pár let se o tom na našem blogu snad budete moci dočíst. :))

Pohled z nejvyšší terasy zpět k zámku (foto: Jirka)

No, tak asi budu ukecaná... Ještě jsem chtěla upozornit na domek, který se nachází přímo v zámecké zahradě a kde bydlí několik rodin. Kdo dneska může říct, že bydlí na zámku?? :)) Ale to bylo tak poslední, co jsme tu viděli... pak jsme prosvištěli kolem růžové zahrady (na růže je ještě brzy, tak na ně dojde opět někdy příště :)) a jako předposlední návštěvníci jsme opustili zahradu. :) Udělalo mi to radost, že jsme nebyli úplně poslední - nebýt poslední, to vždycky potěší. :D

Domek ve francouzské zahradě (foto: Lenka)

Růžová zahrada (foto: Jirka)

Tak a co bychom na závěr měli popřát muzejnictví na Dobříši? Snad to, aby se mu dobře dařilo, aby se nacházely nové zajímavé dokumenty dokládající historii našeho města... a aby se našly prostory pro chystané muzeum rukavičkářství (kde jinde by mělo být, než na Dobříši?!).

Další informace:

- oficiální stránky zámku Dobříš