Kostel na Chvojenu a procházka kolem Konopiště

Jak je to dlouho, co jsme se naposledy viděli s kamarádem Davidem? No, nějaký ten pátek to bude... tedy za sebe můžu říct, že to bylo už před pár lety (!) při výletě na Kašperk, to je ale pěkná doba, to se musí nechat. :) Předem jsme si řekli, že podnikneme malý fotografický výlet. Tak když už máme volné víkendy, bylo třeba něco malého a nenáročného podniknout. :) Sešli jsme se odpoledne v Neveklově a tam jsme se rozhodovali, kam vlastně pojedeme. :) Padlo několik návrhů - vyhlídka Máj, Konopiště... Nakonec to vyhrál kostel ve Chvojenu a procházka kolem Konopiště. :) Takže jsme si popojeli autem, zaparkovali jsme u chvojenského hřebčína, tož jsem se koňmi velmi pokochala... ;)

Koníček

Pohled na chvojenský dvůr

Po cestě jsme šli kousek a když se nám začal otevírat pohled na kostel, značně jsme se podivili... Stálo tam totiž nepočítaně aut, kolem kterých chodil farář a buď ty auta světil... a nebo křtil? :)) Hm, čekali jsme, že tu budeme pomalu sami a ono tohle. Znechucení jsme se ani nekoukli ke kostelu blíž... Takže jenom jedna fotka z dálky (na které jsem musela vyretušovat paní, co čůrala a jaksi si nás evidentně nevšimla! :)). To se není co divit, že jsme tam dlouho nebyli. ;)

Kostel sv. Jakuba a Filipa byl postaven v roce 1227 a je ve slohu románském s novogotickými prvky. Kousek od kostela se nachází keltské hradiště, které bylo objeveno pomocí vykopávek. Několikrát vykradený kostel se ve 20. století dostal do smutného stavu - byl v něm sklad nepotřebného stavebního materiálu, ve střeše byly ohromné díry, chybělo mu vybavení... S opravami se začalo v roce 1998 a trvaly asi po deset let, nicméně teď je kostel moc pěkný.

O co tu jde?? :)

Kostel sv. Jakuba ve Chvojenu

S několika čekačkami, než jsem si vyfotila cosi zajímavého, jsme dorazili zase zpátky k autu a jelo se dál. :)

Včelička

U kukuřičného pole

Popojeli jsme si na parkoviště u zámku Konopiště. :) Odtud jsme se vydali do Růžové zahrady - tu jsme totiž po minulé prohlídce zámku nestihli projít, tak jsme to museli napravit. :) Růžovou zahradu nechal vybudovat arcivévoda František Ferdinand d´Este na místě starší barokní zahrady. Plánována byla už od roku 1888, ale k realizaci došlo až mezi lety 1906-13 a v době vzniku tu bylo prý na 200 druhů a kultivarů růží. 

Uprostřed zahrady je Kleopatřin sloup, který se nějakým nedopatřením neobjevuje ani na jedné fotce. :) Dále jsou tu vzácné sochy, vázy a čtyři egyptské obelisky. Na terase byly postaveny skleníky (ve stejné době jako zahrada), kde se dodnes pěstují teplomilné rostliny jako palmy, orchideje. Skleníky prošly v letech 1995-2000 rekonstrukcí a od té doby jsou přístupné veřejnosti. Na jižní straně zahrady je jezírko a jsou tu pěstovány vodní rostliny.

Růžová zahrada u Konopiště 

Páv z nás byl paf :)

Žlutá růže v Růžové zahradě :)

Detail jednoho z obelisků

Růžová zahrada a vyčuhující věžička zámku Konopiště

Cestou kolem kavárny jsme si koupili zmrzku, od té doby to bylo to pravé léto. :) Tedy ne tak úplně pro mě, já jsem si jenom od Jirky ochutnala, ale čokoládová byla dobrá! :)

Vistárie

Ještě jsem se pak došli mrknout na medvěda Jiřího. :) Narodil se 16. ledna 2006 a na Konopiště byl převezen ze ZOO v Lešné ve Zlíně. Medvěd Jiří se řadí ke druhu medvěd ušatý (Ursus thibetanus), který pochází ze střední, jižní a východní Asie, v létě vystupuje do hor až do výšky 4000 m n. m. Je spíš menší druh medvěda, který mívá na hrudi bílou náprsenku ve tvaru písmene Y nebo V. Měří 120-180 cm a váží mězi 70-150 kg. Dožívají se obvykle věku kolem 25 let. Když jsme Jirku pozorovali, zrovna mu chovatelé přinesli mňamku - koblihu. Čekali jsme, že ji zblajzne jako malinu, ale Jirka si způsobně sedl, vzal ji do předních pracek a pomalu ji žvýkal. :) Tenhle medvěd asi je chytrý a ví, že tam není nikdo, kdo by mu jídlo sežral. :)

Medvěd Jiří žere koblížek :)

Mňam, to byla dobrota

Pak už jsme prošli jen kolem zámku, došli jsme zpátky k autu a pak jsem už jenom odvezli Davida do Benešova a my jsme se vydali k domovu. :) Jenom jsem ještě vyfotila pole u Bělice - líbila se mi ta kombinace zoraného hnědého pole a svěže zelené travnaté plochy. Pěkné.

Zámek Konopiště

Pole

Jo a mimochodem... co bylo z toho našeho slavného fotovýletu? David neměl foťák vůbec. Jirka ho sice celou dobu nosil na rameni, ale nakonec nevyfotil vůbec nic - na Chvojenu se mu nelíbil velký počet lidí a u Konopiště podle něj zase nebylo světlo na focení. Nicméně já jsem si výlet i focení náramně užila. :D

Další informace:

- oficiální stránky zámku Konopiště
- hrady.cz - kostel sv. Jakuba (Chvojen), zámek Konopiště

Petrovicko

Červencové svátky letos vyšly pěkně a napojily se pěkně na víkendové dny, takže vznikly čtyři dny volna (no, ne že by mi to letos vlastně nebylo jedno). Na druhý sváteční den jsme se vypravili do oblasti, kam jsem se už delší dobu chtěla podívat, ale pořád to nevycházelo. Kraj kamenů, jak by se Petrovicko dalo nazvat, je úžasný kus středních Čech. Dojeli jsme nejprve k Husově kazatelně, takže jsme na Den upálení mistra Jana Husa navštívili místo, kde údajně mistr Jan Hus kázal lidu... i když tato spojitost je zcela náhodná a došlo mi to až večer doma. :D 

Autem jsme si dojeli až do bezprostřední blízkosti, ale tak co... Alespoň jsme díky tomu stihli tohle místo ozářené sluncem - brzy totiž na obloze převládly mraky. :) Hned u silnice se vyloupla kamenitá krajina. Kameny jsou tvořeny granity či granodiority, což jsou původně horniny vzniklé ve velkých hloubkách pod povrchem. Ve vychladlých horninách se puklinami prosakovala voda a docházelo tak k hloubkovému zvětrávání. Tyto pochody trvaly dlouhou dobu, až okolní méně odolné horniny úplně zvětraly a zbyla jenom nejodolnější jádra, která se v dnešní krajině zachovala jako velké balvany. Pěkné, no ne?! :)

Kamenitá krajina kolem Petrovic (foto: Jirka)

Jetelíček :) (foto: Lenka)

Samotný viklan Husova kazatelna je tvořen amfibolicko - biotitickým granodioritem typu Čertovo břemeno (studentům geologie by mohly trochu vstávat vlasy na hlavě ;)). Kolem je kamenů mnoho, ale jen tento jeden je viklanem (balvan, který se jenom malým povrchem dotýká podloží a lze docela snadno rozpohybovat). Je to největší český viklan - má rozměry 3 × 1,8 m  a vysoký je asi 2 m. Podle pověsti tu v roce 1413 kázal mistr Jan Hus, když pobýval na hradě Zveřinci. Na vršku balvanu je prohlubeň lidově nazývaná obětní mísa a další z pověstí říká, že tento balvan sloužil jako obětiště.

Husova kazatelna (foto: Jirka)

Lesík s Husovou kazatelnou a dalšími balvany byl už v roce 1977 vyhlášen jako přírodní památka. Rozlohu má 9,07 ha. Lesík je lemován světlými loukami, kde se proháněly ještěrky, ale bohužel jsem na ně byla moc pomalá a nepodařilo se mi je vyfotit. :) Také tu kvetou pěkné kytičky... nejkrásněji voněla mateřídouška, až se člověku chtělo jen tak lehnout do trávy a vdechovat tu příjemnou vůni. :)

Mateřídouška (foto: Lenka)

Modrá kytička (foto: Lenka)

Housenka (foto: Lenka)

Kameny u Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Nejen Husova kazatelna, ale i širší okolí Petrovic bylo v roce 2008 vyhlášeno jako přírodní park Petrovicko, z důvodu ochrany krajinného rázu krajiny, které dominují nepravidelně roztroušené skalky a balvany. Okolí je tu velmi půvabné - zelené stromy, sem tam se povalují balvany, malé roztroušené vesničky, někde zajímavá kulturní památka. Už když jsme tu byli na gymplu na školním výletě, tak se mi tu moc líbilo. :) Prošli jsme se loukou kolem přírodní památky, viděli jsme tu mnoho motýlů a dalšího hmyzu. Škoda jenom, že obloha začala brzy tmavnout a my jsme radši kvaltovali, abychom nezmokli. ;)

Louka na Petrovicku (foto: Jirka)

Krajina v okolí Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Okáč sosá (foto: Lenka)

Vřetenušky (foto: Lenka)

A naposledy pohled  na balvanitou krajinu :) (foto: Jirka)

Nechtěli jsme ještě před deštěm ujíždět, doufali jsme, že třeba budeme mít štěstí a déšť se Petrovicku nakonec vyhne... :) Zajeli jsme do vesnice Obděnice (patří pod obec Petrovic). Věděla jsem, že tu je pěkný kostel, protože jsme tu byli na tom výše zmíněném školním výletě, ale zaboha jsem si nemohla vůbec vybavit, jak ten kostel vypadá. :) No jo, byla to doba bez digitálních fotoaparátů, tak se není co divit. ;)

Obděnice je jedna z nejstarších obcí na Sedlčansku, pochází z 12. století. Ze stejného období je i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je zdejší nejstarší stavbou. Patří k typu románských tribunových kostelů a typickým prvkem jsou románská sdružená okna na kostelní věži. Kostel stojí na nízkém návrší a obklopuje jej hřbitov, kde se nachází ve hřbitovní zdi nejstarší náhrobní kámen pocházející až z románského období.  Obděnice si vybral Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan jako místo svého odpočinku - nechal si tu vybudovat hrobku, dosud není známo, jestli je v ní uložen nebo ne... Na náhrobním kameni chybí datum úmrtí, říká se, že  Jakub Krčín byl zlý člověk a nebyl tedy nikdo, kdo by dal na jeho hrob vytesat datum úmrtí. Ještě před vstupem ke kostelu je památník obětem světové války nejen z Obděnice, ale i z blízkého okolí.

Obec Obděnice u Petrovic (foto: Lenka)

Památník padlým ve světové válce, na kterém je umístěna deska
s reliéfem sv. Jiří věnována obětem komunismu (foto: Lenka)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Obděnice (foto: Jirka)

A déšť stále ještě nepřicházel, tak jsme se zastavili ještě v Petrovicích, kde jsme zaparkovali na náměstí, jehož okolí jsme si prohlédli... :) První zmínka o Petrovicích je z roku 1219, v té době tu sídlili vladykové (podle vladyky Petra a jeho bratra Obidena byly pojmenovány Petrovice a Obděnice). Dneska je to menší obec s asi 1400 obyvateli.

Hned na náměstí je několik zajímavých budov - nejviditelnější je kostel sv. Petra a Pavla. Původně gotický kostel byl zmiňován už v roce 1350, v 18. století patřil jezuitům a byl barokně přestavěn. U kostela se nachází původní starý hřbitov. Dále tu je jezuitská letní rezidence ze 17. století, jde o budovu, která zaujme jednak tím, že má věžičku a také je obrostlá psím vínem. Vlastně jsme u této budovy vůbec nevěděli, kam ji zařadit. :) Kousek za touto budovou se nachází druhá jezuitská budova v obci - zámeček. Dnes po jeho stranách jsou zubaté věže a sídlí tu obecní úřad. Nakoukli jsme i do zámeckého parku se vzrostlými stromy, ale tam se nám moc nelíbilo - asi tím, jak bylo šero a v parčíku byly temné stíny kvůli starým stromům, tak tam nebylo moc přívětivě. :)

Kostel v Petrovicích (foto: Lenka)

Graffiti za zámkem v Petrovicích (foto: Lenka)

Řekli jsme si, že je ještě škoda jet domů a protože jsem se chtěla podívat na druhou přírodní památku v okolí - Vrškámen, tak jsme šli tam. :) Cestou jsme procházeli kolem mateřské školky, na které je obrázek Červené Karkulky a vlka, docela nás to pobavilo. :)

Také graffiti? :)) Pohádka o červené karkulce :)) (foto: Lenka)

K Vrškameni to nebylo daleko, ale dost nám dělalo problém ten šutrák najít. :D Byla tam totiž utržená cedulka, která upozorňovala na odbočku k Vrškameni a my jsme šli dál a dál, do polí, luk a lesů. :D ... Hezky jsme se prodrali kukuřičným polem a podobně. :D Asi na dvacátý pokus jsem ho konečně našli - sice to je ohromný kámen, ale z dálky vidět není. :)

Obilí (foto: Lenka)

Vrškámen je tvořen porfyrickým syenitem až syenodioritem s vyrostlicemi živců. Balvan má rozměry 3,5 × 5,5 m a vysoký je 3,2 m. Kámen byl v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou a jde o jedno z nejmenších chráněných území u nás. :) Někdy se kámen nazývá Čertův kámen, což souvisí s pověstí podle které sem byl kamen svržen čertem, který stavěl Krčínovi tvrz v Obděnicích. :) ... A pak to všichni známe, že kohout zakokrhal dřív než čert dílo dokončil a Krčín nepřišel o svou duši. Dodnes jsou prý na kameni viditelné stopy po řetězu, kterým měl čert kámen připoutaný k zádům.

Vrškámen (foto: Jirka)

Když jsme si doma plánovali výlet, myslela jsem, že se stihneme ještě zastavit u hráze Orlické přehrady... Ale už pršelo a my jsme měli navíc uchozené nohy, tak jsme se na to vyprdli a musíme se tam zastavit někdy jindy. :)

Další informace:

- Wikipedie - chráněná území - PP Husova kazatelna, Přírodní park Petrovicko, PP Vrškámen; obce - Obděnice, Petrovice

- hrady.cz - Husova kazatelna; kostel Nanebevzetí Panny Marie; Petrovice - kostel sv. Petra a Pavla, jezuitská letní rezidence, zámek, Vrškámen

Chvojínek

Chvojínek je malá vesnice u Neveklova.... takových vesnic je bezesporu mraky, ale jenom pár jich má takovou zajímavost jako právě Chvojínek. Je to malý kostelík vypínající se na nízkém vršku nad okolní krajinu. Určitě si jej nejde nevšimnout, když jedete po staré silnici z Konopiště do Neveklova... Dlouho jsem se ke kostelíku chtěla podívat a teď se to konečně povedlo. :) Auto jsme nechali ve vesničce a kousek jsme se prošli po okolí.

Pole u Chvojínku (foto: Jirka)

Kostel je zasvěcen sv. Václavu a stojí tu už od konce 13. století. Postaven byl v gotickém slohu, ale vnější úprava kostela je novorománská. Zachovalý trojboký presbytář má tři lomená okna s původními kružbami, ve kterých jsou vitráže z barevného skla. Jinak se o kostelíku moc dalších informací najít nedá. Škoda, je to krásná stará stavba, ale jakoby se o ní ani moc nevědělo. Snad alespoň v místních kronikách by se toho dalo najít víc...

Kolem kostela se natáčel film Kytice, který vznikl na motivy balad od Karla Jaromíra Erbena. Režisér a kameraman F. A. Brabec si vybral pěkné místo, úplně si umím představit, že se tu některé z balad mohly odehrát. :)

Kostel sv. Václava ve Chvojínku (foto: Jirka)

Chtěla jsem se podívat na kostelík taky odjinud než jenom z bezprostřední blízkosti, tak jsme se šli projít kousek dál, respektive níž. :) Šli jsme po cestičce mezi loukou a řepkovým polem. Škoda, že jsem si na nohách nechala sandály, jinak bych se snažila podívat i k rybníku na Černíkovickém potoce, který tam dole je. Rybník byl docela zarostlý, tak se mi nechtělo v sandálech bloudit ve vysoké trávě a mezi keři. :)

Jak je z fotografií vidět, bylo ten den krásně slunečno, takže se celý dnešní malý výlet nesl v takovém rozzářeném duchu. Bezesporu za to může i zářivá řepka...

Řepkové pole pod kostelíkem (foto: Jirka)

Řepka (foto: Lenka)

Protože jsme si nenašli jinou cestu, museli jsme se zase vrátit po té samé do kopce směrem ke kostelíku. :) Je na něj krásný pohled i z bezprostřední blízkosti a zvlášť pěkně vypadá s kamenným křížem, který před kostelem stojí. Kříž pochází z roku 1885.

Kostel sv. Václava (foto: Jirka)

Než jsme prošli vstupní branou, koukli jsme se ještě kolem... Opět se nám otvíraly pěkné pohledy na okolní málo obydlenou krajinu... Jakoby se člověk najednou ocitl jinde než v hustě obydlených Středních Čechách. Ale takových krásných koutů je na Neveklovsku nepočítaně, tak snad se nám je tady povede postupně lépe zdokumentovat. :)

Všimla jsem si, že v trávě právě kvete pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), přišlo mi vtipné spojení této rostliny s tímto místem. :) Chvojka na Chvojínku. :) Jinak asi tato kytička nebude zase ničím moc zajímavá, jedná se o běžný druh, který je vidět snad v celé České republice. Pryšec chvojka se někdy přezdívá hadí mléko a to proto, že při poranění rostliny vydávají rychle tuhnoucí husté bílé mléko... ale pozor, jedná se o jedovatou rostlinu. 

Pryšec chvojka... na Chvojínku (foto: Lenka)

Zelená políčka (foto: Lenka)

Pak jsme už konečně prošli branou a ocitli jsme se na malém hřbitůvku. Na drátech elektrického vedení nad vchodem ke kostelu po celou dobu naší návštěvy vysedával holub a zvědavě na nás koulel svýma očkama... :) Docela jsem se divila, že se nás nelekl a neuletěl...

Brána vedoucí ke kostelíku (foto: Lenka)

Zvědavý holub (foto: Lenka)

Jak jsem se zmínila už výše, je kostel obklopen starým hřbitůvkem... V nejstarším hrobě leží Josef Černý - neveklovský kněz z přelomu 18. a 19. století.

Od hřbitova je pěkný výhled do krajiny (foto: Jirka)

Poslední obrázek je malinko nechutný, ale co... i to je okolní svět, který se snažíme dokumentovat. :)) Už když jsme obcházeli kolem kostelíka, všimla jsem si divných pavučin na keřích kolem hřbitovní zdi. Až při pozdějším bližším ohledání jsem zjistila, že to nejsou pavučinky, ale že se jedná nejspíš o nějaké housenčí mateřské školky. No, docela by mě zajímalo, co z těchto housenek nakonec bude, ale obávám se, že krásní motýli asi moc ne, spíš nějaká pohroma na úrodu nebo tak něco... :)

Housenky kam se podíváš (foto: Lenka)

Musím konstatovat, že se mi dnešní zastávka na cestě z Prahy do Neveklova velmi a velmi líbila. :) Chvíli jsme se v Neveklově zdrželi, dostali jsme dokonce i večeři, mňam. :)

Další informace:

- článek o Neštětické hoře a Chvojínku

- pryšec chvojka na stránkách botany.cz

Cyklistický výlet po okolních obcích

Jedno dubnové sobotní odpoledne jsme se vydali na vyjížďku na kole.. a samozřejmě jsme si s sebou vzali i naše fotografické přístroje, kdyby se nám cestou naskytla nějaká pěkné scenérie, tak by bylo škoda jí nezaznamenat. :) No, mě se těch scenérií naskytlo mnohem víc, protože jsem si foťák vezla u pasu, ale Jirka ho měl na zádech v batohu, tak byl občas líný si foťák vyndat. :)

Z Dobříše jsme jeli směrem ke Staré Huti a k rybníku Strž, k památníku Karla Čapka na Strži jsme už ale nedojeli, protože kousek před ním jsme uhnuli a jeli jsme dál po modré turistické značce... respektive spíš po cyklotrase č. 308. :)

Louky a lesy za Starou Hutí (foto: Jirka)

Toho dne bylo krásné počasí, sluníčko se pečivě činilo a vytvořilo počasíčko tak akorát na ježdění na kole - takže ani teplo, ani zima. Okolní příroda byla asi spokojená taky, protože všude kolem to všechno pučelo, kvetlo, vonělo. :)

Mě se nejvíce líbily nafialovělé kvítky barvínku menšího (Vinca minor), což je hojně rozšířená kytička, které je často vidět v jarních měsících (kvete od března do června). Dorůstá až 20 cm, má plazivý oddenek a nápadná je také sytě zelenými lístečky, které si udržují barvu i dlouho po utržení - proto je někdy používá jako ozdoby do různých květinových vazeb. :) Barvínek menší přirozeně roste ve světlých listnatých lesích, křovinách nebo na skalách, ale často je vysazován i na hřbitovech, parcích, zámeckých zahradách atd.

Květ barvínku (foto: Lenka)

Na rozcestí u Čtvrtého hamru jsme se odpojili od modré značky a chtěli jsme jet po žluté značce. Chvíli to bylo v pohodě, ale najednou koukáme a žlutá nikde. :) Takže jsme se chvíli s kolem museli projít po lese, než jsme zase žlutou našli. :) Ale i tak si říkám, že je dobře, že jsou v přírodě vyznačovány cyklostezky i trasy pro turisty... Mám dojem, že používání turistických tras s kolem je občas slušně řečeno o ústa. :))

Stromy v květu (foto: Lenka)

Žlutá nás nakonec dovedla na rozcestí se silnicí kousek nad Kozími Horami. Kozí Hory byly dříve samostatnou vsí, ale od roku 1960 patří k městu Nový Knín, které odsud leží kousek po proudu říčky Kocáby, které tu tvoří svažité údolíčko... no, chytře jsme si to sjeli dolů a pak jsme museli zase šlapat nahoru. :)) Ve vyšších partiích vesnice stojí malá kaplička sv. Anny, která byla postavená v 19. století.

Kaplička nad Kozími Horami (foto: Lenka)

Z Kozích Hor jsme jeli po silnici přes ves Hranice, která rovněž patří pod Nový Knín a o kus dále jsme se zase napojili na modrou turistickou značku a cyklostezku č. 308. Pak jsme dorazili do Chramiště, které rovněž patří pod Nový Knín. Vesnička je to malinká, je tu trvale hlášeno asi 34 obyvatel, ale nám se tu docela líbilo. I když možná to bylo tím, že nám ves osvětlovalo měkké podvečerní světlo a za vesnicí prosvěcovala žlutá řepková pole... i když objektivně řečeno - asi tu nic moc pěkného není. :)

Chramiště (foto: Jirka)

Řepkové pole (foto: Lenka)

Dále jsme pokračovali na Dražetice, které už patří do katastru Borotic. :) Zastavili jsme se u ohrady s kobylami a koukli jsme se na ně. Je trochu škoda, že o těchto malých vesničkách se na internetu nedá nikde nic moc najít. O Dražeticích jsem se dozvěděla akorát, že zdejší kaplička hranolového tvaru je z roku 1760.

Cestou dál jsme se dostali už na dohled rozhledny na Veselém vrchu, za kterou jsme už tušili Vltavu. No a to jsem se snažila nemyslet na to, jak daleko ještě jsme od Dobříše. :) Ale krásně zbarvená obloha mi pomáhala na vzdálenosti zapomenout. :)

Zapadající slunce (foto: Lenka)

Do Borotic to byl kousek, hlavně z kopečka dolů. :) Borotice jsou v historických pramenech poprvé zmiňovány v roce 1207, takže před pár lety zdejší obyvatelé oslavili 800 let od založení obce. Z památek tu najdete kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně gotický, ale později byl barokně přestavěn. Dále tu jsou pošta, škola, fotbalové hřiště, ale hlavně - hospoda. :) No, uvědomuji si, že jsem teď trochu zlá, ale hospod v tomto kraji skutečně moc nepotkáte. ;)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Boroticích (foto: Lenka)

Poslední pohled na krvavý západ slunce... a pak ještě několik kopečků, projet Drhovy, Rybníky a kolem Budínku do Dobříše. :)

Ohnivé slunce (foto: Lenka)

Ke konci jsme už na cestu moc neviděli a domů jsme dorazili za úplně tmy a s bolavýma nohama, ale byl to pěkný cyklo-foto výlet. ;)

Další informace:
- oficiální stránky obce Borotice

- cs.wikipedia - části Nového Knína: Kozí Hory, Hranice, Chramiště; a pod Borotice patřící Dražetice