Petrovicko

Červencové svátky letos vyšly pěkně a napojily se pěkně na víkendové dny, takže vznikly čtyři dny volna (no, ne že by mi to letos vlastně nebylo jedno). Na druhý sváteční den jsme se vypravili do oblasti, kam jsem se už delší dobu chtěla podívat, ale pořád to nevycházelo. Kraj kamenů, jak by se Petrovicko dalo nazvat, je úžasný kus středních Čech. Dojeli jsme nejprve k Husově kazatelně, takže jsme na Den upálení mistra Jana Husa navštívili místo, kde údajně mistr Jan Hus kázal lidu... i když tato spojitost je zcela náhodná a došlo mi to až večer doma. :D 

Autem jsme si dojeli až do bezprostřední blízkosti, ale tak co... Alespoň jsme díky tomu stihli tohle místo ozářené sluncem - brzy totiž na obloze převládly mraky. :) Hned u silnice se vyloupla kamenitá krajina. Kameny jsou tvořeny granity či granodiority, což jsou původně horniny vzniklé ve velkých hloubkách pod povrchem. Ve vychladlých horninách se puklinami prosakovala voda a docházelo tak k hloubkovému zvětrávání. Tyto pochody trvaly dlouhou dobu, až okolní méně odolné horniny úplně zvětraly a zbyla jenom nejodolnější jádra, která se v dnešní krajině zachovala jako velké balvany. Pěkné, no ne?! :)

Kamenitá krajina kolem Petrovic (foto: Jirka)

Jetelíček :) (foto: Lenka)

Samotný viklan Husova kazatelna je tvořen amfibolicko - biotitickým granodioritem typu Čertovo břemeno (studentům geologie by mohly trochu vstávat vlasy na hlavě ;)). Kolem je kamenů mnoho, ale jen tento jeden je viklanem (balvan, který se jenom malým povrchem dotýká podloží a lze docela snadno rozpohybovat). Je to největší český viklan - má rozměry 3 × 1,8 m  a vysoký je asi 2 m. Podle pověsti tu v roce 1413 kázal mistr Jan Hus, když pobýval na hradě Zveřinci. Na vršku balvanu je prohlubeň lidově nazývaná obětní mísa a další z pověstí říká, že tento balvan sloužil jako obětiště.

Husova kazatelna (foto: Jirka)

Lesík s Husovou kazatelnou a dalšími balvany byl už v roce 1977 vyhlášen jako přírodní památka. Rozlohu má 9,07 ha. Lesík je lemován světlými loukami, kde se proháněly ještěrky, ale bohužel jsem na ně byla moc pomalá a nepodařilo se mi je vyfotit. :) Také tu kvetou pěkné kytičky... nejkrásněji voněla mateřídouška, až se člověku chtělo jen tak lehnout do trávy a vdechovat tu příjemnou vůni. :)

Mateřídouška (foto: Lenka)

Modrá kytička (foto: Lenka)

Housenka (foto: Lenka)

Kameny u Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Nejen Husova kazatelna, ale i širší okolí Petrovic bylo v roce 2008 vyhlášeno jako přírodní park Petrovicko, z důvodu ochrany krajinného rázu krajiny, které dominují nepravidelně roztroušené skalky a balvany. Okolí je tu velmi půvabné - zelené stromy, sem tam se povalují balvany, malé roztroušené vesničky, někde zajímavá kulturní památka. Už když jsme tu byli na gymplu na školním výletě, tak se mi tu moc líbilo. :) Prošli jsme se loukou kolem přírodní památky, viděli jsme tu mnoho motýlů a dalšího hmyzu. Škoda jenom, že obloha začala brzy tmavnout a my jsme radši kvaltovali, abychom nezmokli. ;)

Louka na Petrovicku (foto: Jirka)

Krajina v okolí Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Okáč sosá (foto: Lenka)

Vřetenušky (foto: Lenka)

A naposledy pohled  na balvanitou krajinu :) (foto: Jirka)

Nechtěli jsme ještě před deštěm ujíždět, doufali jsme, že třeba budeme mít štěstí a déšť se Petrovicku nakonec vyhne... :) Zajeli jsme do vesnice Obděnice (patří pod obec Petrovic). Věděla jsem, že tu je pěkný kostel, protože jsme tu byli na tom výše zmíněném školním výletě, ale zaboha jsem si nemohla vůbec vybavit, jak ten kostel vypadá. :) No jo, byla to doba bez digitálních fotoaparátů, tak se není co divit. ;)

Obděnice je jedna z nejstarších obcí na Sedlčansku, pochází z 12. století. Ze stejného období je i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je zdejší nejstarší stavbou. Patří k typu románských tribunových kostelů a typickým prvkem jsou románská sdružená okna na kostelní věži. Kostel stojí na nízkém návrší a obklopuje jej hřbitov, kde se nachází ve hřbitovní zdi nejstarší náhrobní kámen pocházející až z románského období.  Obděnice si vybral Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan jako místo svého odpočinku - nechal si tu vybudovat hrobku, dosud není známo, jestli je v ní uložen nebo ne... Na náhrobním kameni chybí datum úmrtí, říká se, že  Jakub Krčín byl zlý člověk a nebyl tedy nikdo, kdo by dal na jeho hrob vytesat datum úmrtí. Ještě před vstupem ke kostelu je památník obětem světové války nejen z Obděnice, ale i z blízkého okolí.

Obec Obděnice u Petrovic (foto: Lenka)

Památník padlým ve světové válce, na kterém je umístěna deska
s reliéfem sv. Jiří věnována obětem komunismu (foto: Lenka)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Obděnice (foto: Jirka)

A déšť stále ještě nepřicházel, tak jsme se zastavili ještě v Petrovicích, kde jsme zaparkovali na náměstí, jehož okolí jsme si prohlédli... :) První zmínka o Petrovicích je z roku 1219, v té době tu sídlili vladykové (podle vladyky Petra a jeho bratra Obidena byly pojmenovány Petrovice a Obděnice). Dneska je to menší obec s asi 1400 obyvateli.

Hned na náměstí je několik zajímavých budov - nejviditelnější je kostel sv. Petra a Pavla. Původně gotický kostel byl zmiňován už v roce 1350, v 18. století patřil jezuitům a byl barokně přestavěn. U kostela se nachází původní starý hřbitov. Dále tu je jezuitská letní rezidence ze 17. století, jde o budovu, která zaujme jednak tím, že má věžičku a také je obrostlá psím vínem. Vlastně jsme u této budovy vůbec nevěděli, kam ji zařadit. :) Kousek za touto budovou se nachází druhá jezuitská budova v obci - zámeček. Dnes po jeho stranách jsou zubaté věže a sídlí tu obecní úřad. Nakoukli jsme i do zámeckého parku se vzrostlými stromy, ale tam se nám moc nelíbilo - asi tím, jak bylo šero a v parčíku byly temné stíny kvůli starým stromům, tak tam nebylo moc přívětivě. :)

Kostel v Petrovicích (foto: Lenka)

Graffiti za zámkem v Petrovicích (foto: Lenka)

Řekli jsme si, že je ještě škoda jet domů a protože jsem se chtěla podívat na druhou přírodní památku v okolí - Vrškámen, tak jsme šli tam. :) Cestou jsme procházeli kolem mateřské školky, na které je obrázek Červené Karkulky a vlka, docela nás to pobavilo. :)

Také graffiti? :)) Pohádka o červené karkulce :)) (foto: Lenka)

K Vrškameni to nebylo daleko, ale dost nám dělalo problém ten šutrák najít. :D Byla tam totiž utržená cedulka, která upozorňovala na odbočku k Vrškameni a my jsme šli dál a dál, do polí, luk a lesů. :D ... Hezky jsme se prodrali kukuřičným polem a podobně. :D Asi na dvacátý pokus jsem ho konečně našli - sice to je ohromný kámen, ale z dálky vidět není. :)

Obilí (foto: Lenka)

Vrškámen je tvořen porfyrickým syenitem až syenodioritem s vyrostlicemi živců. Balvan má rozměry 3,5 × 5,5 m a vysoký je 3,2 m. Kámen byl v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou a jde o jedno z nejmenších chráněných území u nás. :) Někdy se kámen nazývá Čertův kámen, což souvisí s pověstí podle které sem byl kamen svržen čertem, který stavěl Krčínovi tvrz v Obděnicích. :) ... A pak to všichni známe, že kohout zakokrhal dřív než čert dílo dokončil a Krčín nepřišel o svou duši. Dodnes jsou prý na kameni viditelné stopy po řetězu, kterým měl čert kámen připoutaný k zádům.

Vrškámen (foto: Jirka)

Když jsme si doma plánovali výlet, myslela jsem, že se stihneme ještě zastavit u hráze Orlické přehrady... Ale už pršelo a my jsme měli navíc uchozené nohy, tak jsme se na to vyprdli a musíme se tam zastavit někdy jindy. :)

Další informace:

- Wikipedie - chráněná území - PP Husova kazatelna, Přírodní park Petrovicko, PP Vrškámen; obce - Obděnice, Petrovice

- hrady.cz - Husova kazatelna; kostel Nanebevzetí Panny Marie; Petrovice - kostel sv. Petra a Pavla, jezuitská letní rezidence, zámek, Vrškámen

Plešivec

Čím to, že tvrdím, že byl poslední hezkej víkend a ono mě to počasí vždycky převeze a najde se nějaký čas ještě hezčí?!:) No, pravda, někdo by mohl oponovat a tvrdit, že hezky je i v zimě... a jistě by měl pravdu:)

Musim si teda přiznat, že jsem pěkná ostuda - bydlet v Brdech a neznat Brdy, to je prostě ostuda. Kdo by to byl řekl, že cca 15 km takřka na západ od Dobříše je tak úžasné místo, jakým Plešivec, dosahující 654 m nadmořské výšky, rozhodně je. Ode dneška to ale vím a hned je mi líp:)) Přes Hostomice jsme se přiblížili do Běštína a odtud jsme už kráčeli po vlastních nohách vzhůru:)

Obrázek z brdské krajiny - aneb po žluté na Plešivec (foto: Jirka)

Vyrazit na tohle místo byl poměrně spontánní nápad, takže jsem si o něm ani moc nezjistila, věděla jsem jen, co zhruba je tu k vidění, ale na historii a pověsti jsem se koukala až "po" a jako že jsem fakt koukala!:) I když je půlka listopadu, tak se dá říct, že počasí bylo fakt úžasný (i když ani moc nelituju toho, že jsme nejeli na čundr na Mostecko, což jsme taky mohli, ale prostě jsem vyměkla a nikam jsme nejeli - to abych si trochu posypala vlastní hlavu popelem:)).

Majestátní strom (foto: Jirka)

Líbí se mi, že když se člověk kouká po krajině, všude najde něco, co je krásné a co stojí za to si prohlédnout a vnímat. Nedávno jsem dočetla knížku Krajiny vnitřní a vnější od geologa a stále více i klimatologa Václava Cílka. Když tak nad tím přemejšlím, tak bych ani přesně neuměla specifikovat, o čem vlastně knížka je:) Celkově na mě působí moc laskavým dojmem, když nenásilnou formou "nabádá" k tomu, abychom se ke krajině chovali lépe a lépe v ní uměli číst. Silně se mě toto téma dotýká... A na Plešivci, jako by se dotýkalo nějak víc:) Nu, ale vrátím se zpátky na zem;)

Cesta vzhůru (foto: Jirka)

Na žluté turistické značce se dají potkat dva prameny - Křížový (na kovovém štítku jsme se dozvěděli, že byl opraven 8.-9. dubna 2000) a Fabiánův pramen (opraven 31. března 2001). Druhý ze zmíněných pramenů nese jméno brdských lesů pána - Fabiána. Fabián sice nesídlí na Plešivci, ale na blízkém kopci Baba, ale má tu svou zahrádku, kde pěstuje léčivé ale smrtelníkům neviditelné byliny... Ale ten, kdo do brdských lesů přijde škodit, se zlou se potáže...

Fabiánův pramen (foto: Jirka)

Následující fotka je pro městské obyvatele naší zemičky - aby nezapomněli, jak to vypadá v lese a že je tam vlastně obyčejně hezky. I když je pravda, že zrovna dneska se na Plešivci pohybovalo mnoho lidí, kteří to asi vědí, že ve Fabiánově království je hezky. Na můj vkus tam bylo (nás pocestných) přehršel. :)

Podzimní les s bělostnými břízkami (foto: Jirka)

Lesní cesta a posléze pěšina nás zavedla k údajnému sídlu hadí královny, které se usídlila v Plešiveckém jezírku (někdy je zvané též smaragdové). Jedná se o malý bývalý lom, který má průzračnou vodu. Podle legendy se říká, že kdo uslyší nářek hadí královny, do roka zemře... Tak uvidíme, co se stane...

Plešivecké "smaragdové" jezírko (foto: Jirka)

Moc hezké místo toto jezírko, jeho okolí je takové kopečkaté - asi pozůstatky po těžbě kamene... Nebo možná vzniklé nějakými nadpřirozenými silami?... Kdo ví?:)

Přiskakující minuty na hodinách nás ale přiměly vyrazit o něco výš - žlutku jsme změnili za zalenku, ale dlouho nám to nevydrželo - při pohledu na mapu jsme si přečetli, že se kousek nachází ona již zmíněný Fabiánova zahrádka (akorát si nejsem jistá, co to vlastně je a jak vypadá, takže nevim, jestli jsme jí našli či nenašli - takže kdyby někdo věděl, dejte mi taky vědět:)). Nicméně jsme narazili po chvíli na červenou značku a pak na skalnatý pahorek. Akorát chyba byla, že sluníčko svítilo proti nám a my jsme nějak nic moc neviděli a druhá chybka byl silný vítr, díky kterému nám byla zima, jakmile jsme se zastavili:) Ale přesto jsme se zastavili:) Po chvíli jsem si všimla malého pomíčku na kameni - v podobě kovového kovbojského klobouku. Byla tu i cedulka:"Kamarád a poslední kovboj, Pavel Meresjev Josefus, * 30.11.1944 + 10.2.2005, Ahoj kamarádi.". Zvláštní místo.

Výhled z Plešivce, je vidět i kamenné moře (foto: Jirka)

Kamenné moře mě teda dost fascinovalo a musela jsem se s nim seznámit trochu blíž. Je to teda další ostuda, ale takovýhle větší množství kameniva jsem viděla jen v recentních lomech:) Tady se jedná o velkou hromadu kamení, okolo je les. Prostě se mi to moc líbilo:) A mělo to taky velkou výhodu - ono je přece jenom namáhavý si lézt po šutrech, takže mě zima nedostihla tak výrazně jako Jirku, kterej mrznul u kovového stativu, když pořizoval tu úžasnou fotečku (tu o něco výš:)).

Kamenné moře na svahu Plešivce (foto: Lenka)

Při klopýtání jsem přemýšlela o takovýhle stanovištích a o mechu a lišejníku a o tom, co asi žije v takových biotopech... Nevim jak tady, ale někde na takovýchto suťových polích vznikají úplně jiné mikroklimatické vlastnosti, což dovoluje vzniku zajímavých společenstev. Líbí se mi ta koexistence kamenů a života:) A ještě malá geologická poznámka - jedná se o ordovické křemence (skalecké křemence, stáří dobrotiv). :) Tohle nešlo vynechat;)))

Lišejník (foto: Lenka)

O další kousek dál čekala dominanta a patrně nejnavštěvovanější místo Plešivce - Čertova kazatelna. Je tu rozsáhlá rovná kamenná plošina, pod kterou je sráz (bývalá lomová stěna) s rozsáhlým kamenným mořem. Čert kdysi prý nechal zkamenět město a do dneška z něj jsou kameny a suť... Z tohoto místa je nádherný výhled na údolí říčky Litavky. Nás tu zrovna zastihl krásný červenavý západ slunce, takže toto místo mělo ještě jiný rozměr než za denního světla.

Skalnatá hrana Čertovy kazatelny (foto: Lenka)

Místo má velice prastarou historii - v dávných dobách asi 1000 let př.n.l. tu bývalo rozsáhlé hradiště. Je vlastně vtipné, když geolog (??:)) řekne "v dávných dobách", přece jenom se ten geologický čas většinou počítá na miliony let... :))

Hradiště dosahuje velkých rozměrů - asi 56 ha a tato stavba zaujímala velkou část vrchu. Hradiště je z doby, kdy u nás byla knovízská kultura (1300 - 950 př.n.l.) - mladší doba bronzová. Do dnešní doby se zachovaly jen terénní nerovnosti, ale i tak je to impozantní představa, jak to tu asi muselo vypadat v dobách, kdy hradiště bylo v provozu... Jak asi lidé žili, co nosili, co jedli, v co věřili...? Zvláštní představy. Někdy by bylo zajímavé cestovat v čase:) Když si teď na internetu čtu nějaké informace o knovízské kultuře, tak se mi pomalu osvětluje, co lidé jedli - dočetla jsem se mimo jiné, že tito lidé provozovali rituální kanibalismus.

Když zapadlo sluníčko, nebylo už moc času na další otálení a tak jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsme ještě šli okolo Viklanu. Správný viklan by se měl ale viklat, ale tento už se prý sto let neviklá. Kdo ví, jestli se někdy vůbec viklal:) Ale balvan je to teda pořádnej:) V jeho okolí se nachází mnoho malinkých stavbiček z navršených kamenů i kamínků. Zajímalo by mě, kdo tyto kamenné mužíčky tvoří:) Jestli si jenom děti hrají nebo jsou to opravdu zakletí permoníci... Na Plešivci by bylo možné asi všechno...

Je to hodně zvláštní místo... Na internetu se dá dočíst z mnoha zdrojů, jak má Plešivec negativní energii a jak se na něm citlivější lidé necítí dobře... a že je to zřejmě spojeno s tím, že tu Keltové prováděli nějaké obřady. Nevím, jak to je, ale probouzí to ve mě silnou zvědavost, asi nejlepším řešením je se tam někdy vrátit a nechat na sebe energie působit...