Šumavská jezera

Ráno se ale brzy nevstávalo, protože nám vytrvale na plachtu stanu bubnoval déšť a to se nám moc ven nechtělo. Říkali jsme si, že to přece musí přejít... A taky že ano, déšť přešel... Asi až v půl jedenácté jsme se dohrabali k tomu, abychom si uvařili čaj. Pak nějakou delší dobu jsme na stojáka nebo nepohodlně v autě snídali. A k odchodu jsme se dostali až po jedenácté hodině. No, pěkně nám to začalo. :)) Nejprve jsem se šla ještě jednou podívat na "svou" orchidejku, ale byla už docela odkvetlá... Tak jsem na blog nahrála alespoň jiný důkaz toho, že jsem do té mokré trávy opravdu vlezla - třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum)... Jo a vím, že to nebyl nejlepší nápad, ale už se stalo. :))

Třezalka tečkovaná (foto: Lenka)

Ještě jednou jsem se musela zastavit v Železné Rudě u geologické expozice... A opravdu se mi to nezdálo. Tak jsem se znovu naštvala a mohlo se pokračovat dál... :)

Auto jsme nechali na špičáckém sedlu a odtud jsme šli dál už po svých. Měli jsme namířeno k ledovcovým jezerům - Čertovu a Černému... Ale trochu jsem se začala bát, jestli je vůbec uvidíme, když už v nadmořské výšce kolem 975m byla mlha, že by se dala krájet a vypadalo to, že tu bydlí Rákosníček nebo vodník Kebule. :) Ale i přes riziko, že za celý den skoro nic neuvidíme, jsme se vypravili na cestu. :)

Trochu mlhy... (foto: Lenka)

Šli jsme po žluté turistické značce, které nejprve ze špičáckého sedla klesá, pak vede po rovince a pak do kopečka. Cestou jsme šli přes sjezdovky na Špičáku. Vždycky se mi líbí, jak ty svahy, co se pod sněhem zdají značně krkolomné, bez sněhu vypadají dost nevinně. :) Stejně tak mě baví barevné květy na svazích sjezdovek. Jako příklad je tu žlutavá, po dešti trochu zplihlá prha arnika (Arnica montana). Tento zástupce čeledi hvězdicovitých je znám i pod jinými názvy - prha chlumní, arnika horská nebo prha horská. V České republice se vyskytuje roztroušeně v horských oblastech a je to ohrožený druh.

Sjezdovky na Špičáku (foto: Jirka)

Prha arnika (foto: Lenka)

Hned za sjezdovkami je vyznačeno území přírodní památky Královský hvozd, která má neobvyklou rozlohu na přírodní památku - zaujímá 20,77 km2. PP jsou obvykle nějaké malá území či malé útvary, ale tohle je trošku větší. :) Přírodní památka byla vyhlášena kvůli ochraně geomorfologických útvarů a lesního společenstva, které území zarůstá, však geomorfologie tu musí být docela zajímavá, protože převýšení nejvyšší a nejnižší části je skoro 800 m. Území bylo vyhlášeno k poslednímu dni roku 1991.

Za sjezdovkami jsme vstoupili do lesa (foto: Jirka)

My jsme ale tohle území nijak víc nezkoumali a tupě jsme šli po turistické cestě, jak se a ukázněné návštěvníky Šumavy sluší a patří. :) Ono toho zase tak moc zajímavého kolem cesty nebylo... :)

Lesy v oblasti PP Královský hvozd (foto: Jirka)

Jezerní potok vytékající z Čertova jezera (foto: Lenka)

Ale brzy se před námi vynořilo Čertovo jezero - mimochodem obě jezera tvoří národní přírodní rezervaci nazvanou prostě Černé a Čertovo jezero (o rozloze 208,5 ha, první chráněné části byly vyhlášeny už v roce 1933). NPR chrání území chladnomilná společenstva s několika velmi vzácnými druhy, které rostou jen na jedné nebo dvou lokalitách v ČR - je to především vodní rostlina šídlatka jezerní (Isöetes lacustris). Obě jezera vznikla ve čtvrtohorách v době zalednění, po odtátí údolních ledovců vznikla v bývalých karech jezera. Kar Čertova jezera je zahlouben do podloží tvořeného svory na úbočí Jezerní hory (1343 m). Čertovo jezero  je druhé největší šumavské jezero, má rozlohu 10,3 ha a maximální hloubku 36,7 m. Voda z jezera odtéká Řezným potokem do řeky Řezné a tou teče do Černého moře.

Mlžný opar nad Čertovým jezerem (foto: Jirka)

Z počátku dne se zdálo, že počasí bude mizerné, ale nakonec jsme dohlédli na všechny břehy jezera a cestou jsme ani nezmokli, takže jsme mohli být spokojení. :) Dost se mi líbila budka - očekávala jsem, že tam bude klasický sešit a propiska, ale to ne, bylo tam razítko a polštářek s barvou. A já jsem jako na potvoru neměla svůj sešítek! :)

Starý strom v Čertově jezeře (foto: Jirka)

Kachny (foto: Lenka)

Jen část břehu je přístupná pro návštěvníky, jinak je tu už chráněné území národní přírodní památky... No, ale musím se přiznat, že jsem se prošla i o kousek dál, abych udělala o něco víc fotek. ;) Ale pšššt. Výhodou bylo, že jsme tu viděli i několik modrých kuliček borůvek, což se nám už potom moc nepovedlo. Tenhle rok na borůvky prostě není dobrý - škoda, protože jsem si myslela, že udělám borůvkovou marmeládu. ;)

Borůvčička... jedna z mála (foto: Lenka)

Ale zajímavější byly vážky, kterých jsme tu našli hned několik. Asi odpočívaly čerstvě po vylíhnutí... jestli se tomu vůbec tak říká... ? :) Každopádně byly krásné a také ideální objekty na focení - nikam neutekly. :)

Čerstvě vylíhnutá vážka (foto: Lenka)

Kousek cesty jsme se pak museli vrátit zpátky a potom jsme pokračovali po červené turistické značce směrem k Černému jezeru. Cesta vedla po úbočí Malého Špičáku (1159 m. n. m.), ale odtud vedla neznačená cesta ještě směrem na vrchol Špičáku (1202 m. n. m.). I když byla mlha a bylo jisté, že nic neuvidíme, tak jsme se sem šli podívat... Kdo ví, kdy bychom se sem zase dostali, no ne? :) Kupodivu se ale mraky začaly trhat a začalo být vidět do dálky. :)

Zničené stromy cestou na Špičák (foto: Jirka)

No dobře, nějaké stromy tu zůstaly... (foto: Jirka)

No dobře, tak výlet nahoru neměl zase tak moc smysl, alespoň jsme si ale mohli po výstupu nahoru odpočinou na lavičce turistického odpočívadla. :) Ale jo, bylo tam pěkně. :)

Alespoň se ale můžeme podívat na jednu horskou květinu - jde o jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum), ale o ní jsem psala už někdy minulý rok (v článku z Jiřetína pod Jedlovou), takže se nebudu opakovat. ;)

Jestřábník oranžový (foto: Lenka)

Pak už jsme jenom měli seběhnout dolů k Černému jezeru. ;) No, tedy seběhnout - vede tam asi kilometrová cesta, která je naprosto rovná a rovnoměrně klesá. Taková šumavská turistická dálnice. ;) Šla jsem tudy už podruhé, ale teda nechtěla bych to jít v protisměru, to musí být dost protivná cesta. :)

Dlouhá cesta z kopce :) (foto: Lenka)

U Černého jezera už nám chvílemi i svítilo sluníčko, super no ne?! :) I tohle jezero vzniklo v karu horského ledovce, který se zahlodal do druhé strany Jezerní hory. Voda z tohoto jezera odtéká Černým potokem do řeky Úhlavy a pak do Severního moře. Je to největší šumavské jezero a zároveň nejníže položené, jeho rozloha je 18,4 ha a v nejhlubší části má 39,8 m... Ale kdo ví, jak jsou tyto údaje pravdivé, protože na cedulích u jezer jsou už několik let. :))

... vedoucí k Čertovu jezeru (foto: Jirka)

Jo a abych nezapomněla, koupili jsme si u Černého jezera zmrzlinu! :) Normálně tam stálo vozítko s mrazákem a pán prodával zmrzliny a snad i něco k pití. Tomu se říká kšeft, protože široko daleko nic jiného není a zmrzku si koupil snad každý. :) Docela bodla... Akorát tam trochu nemají vyřešeno, kam s odpadky, které se tu docela hromadily a jediný koš je nestačil všechny sežrat. 

Kameny na břehu jezera (foto: Jirka)

Prošli jsme se kousek podél jezera - tady se to smí, protože tu vede červená turistická značka. :) Opravdu je to moc pěkné jezero, ještě že ho tu máme. :)

A poslední obrázek jezera :) (foto: Jirka)

Zpátky jsme se vraceli po žluté turistické značce, která vedla zpátky k sedlu Špičáku, kde jsme měli zaparkované naše fáro. :) A zase jsem hned v prvním pangejtu našla znovu vemeník dvoulistý, ale tenhle bych o něco zachovalejší než ten předchozí, tak už se nemusím stydět ho sem dát. :) Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) je vytrvalá rostlina z čeledi vstavačovitých, je to jedna z nejhojnějších orchidejí v České republice, ale i tak je chráněná zákonem. Dorůstá až 50 cm, lodyha je dutá a nese jen asi dva až tři drobné lístky, při bázi lodyhy rostou ještě dva oválné přízemní listy. Vemeník dvoulistý kvete od května do července a jeho plodem je tobolka s velkým množstvím semen. 

Orchidejka vemeník dvoulistý (foto: Lenka)

Dále toho na žluté značce není nic moc zajímavého na focení, ale o to zajímavější to je na dozvídání se nových věcí. :) Vede tudy totiž naučná stezka, takže jsme se dozvěděli mnoho o zvláštnostech okolí. V jednom místě je na příklad zachována moréna Černého jezera, kam zasahoval asi kilometr dlouhý ledovec. Moréna je vlastně různorodý materiál, který vznikl po odtátí ledovce. Na druhé z cedulí jsme se dozvěděli o přečerpávací elektrárně, která využívá vodu z Černého jezera a šlo o první takovou elektrárnu v Československu (uvedena do provozu v roce 1930). Voda je přečerpávána do kilometr vzdálené elektrárny v údolí řeky Úhlavy, kde je instalována Peltonova turbína. Zajímavostí je, že za hodinu provozu elektrárny klesne voda v jezeře o jeden centimetr. Dále jsme se dozvěděli něco o buku lesním, který vždycky tvořil významnou dřevinu v šumavských lesích. Na předposlední z tabulí jsme si přečetli o Komárkově jedli, která tu nedaleko rostla po dobu 350 let (až do roku 1983) a byla pojmenována po významném lesmistrovi Juliusovi Komárkovi. A poslední cedule stojí nad trasou železničního tunelu Špičák, který tu prochází v hloubce 180 m pod námi, panečku. K ražení tunelu se používal dynamit a razilo se z obou stran zároveň (divím se, že se oba konce potkali! :)). Stavěn byl v letech 1874 - 1877 a svého času to byl největší tunel v Rakousko-Uhersku. Vzdálenost mezi oběma portály je úctyhodných 1744 m.

Dostatečně jsme se poučili a za chvilku jsme už došli k parkovišti. ;) Ještě jsme si dali klobásku a něco k pití, než jsme vyrazili dál. Ale to jsme jeli už autem...a  přes Železnou Rudu a uznejte, že se nedalo nezastavit u krásně osvětleného kostela. :)

Kostel v Železné Rudě (foto: Lenka)

Protože bylo ještě docela světlo, jeli jsme nafotit ještě jednu lokalitu. Auto jsme nechali na malém odstavném parkovišti, což je mimochodem super věc, že už je to i v Čechách. Zatím jsem něco podobného viděla jenom v zahraničí. Takových parkovišť typu Zaparkuj a jdi dál! jsme tu viděli hned několik. Jsou podél turistických tras či cyklostezek, smí se na nich parkovat mezi 6 a 21. hodinou a jinak by tato místa byla obtížně turisticky přístupná. :) Chvíli nám trvalo, něž jsme se zorientovali a vydali jsme se správným směrem, ale podařilo se. ;)

Šumavské kopečky (foto: Jirka)

Měli jsme namířeno do oblasti přírodní rezervace Prameniště. Oblast se rozkládá na východním svahu horského hřebenu  v ose Pancíř - Můstek - Jedlová a tvoří jí čtyři samostatné části. Důvodem ochrany jsou tu svahová rašeliniště s prameništěm říčky Řezné. Přírodní rezervace byla vyhlášena 9. prosince 1994 na území o rozloze 335,3 ha.

PR Prameniště (foto: Lenka)

Jak jsem zjistili, území je opravdu dost podmáčené a trochu nám pod nohami čvachtalo. :) Cestou zpátky k autu jsme část trasy nešli po cestě, ale courali jsme se loukou. Našli jsme tento pěkný strom s poléhavou trávou. Tohle přesně je pro mě Šumava - krásná poléhavá tráva! :) To mám moc ráda.

Poléhavá tráva (foto: Lenka)

Ale mezi travou se daly najít i opravdové poklady - v přírodní rezervaci Prameniště roste i několik zvláště chráněných druhů rostlin. Jsou to např. prha chlumní, prstnatec májový a prstnatec listenatý. Prhu chlumní jsme našli, ale nebyla moc reprezentativní a protože nebyl máj, nemohli jsme najít ani prstnatec májový. :) Ale s posledně jmenovaným druhem jsme byli úspěšnější. Prstnatec listenatý častěji uváděn jako prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) je až 60 cm vysoká vytrvalá rostlina s květenstvím dosahujícím až 7 cm. Barva květů je proměnlivá - v různých odstínech od bílé, přes růžovou až k nafialovělé. Kvete v červnu a červenci. Udělal mi radost. :)

Květ prstnatce listenatého (foto: Lenka)

Ač počasí ráno vypadalo špatně, nakonec se to vypěknilo a  a my jsme si užili pěkný den. :) Jsem zvědavá, co bude zítra. ;)

Další informace:

- cs.wikipedia - prha arnika, PP Královská hvozd, NPR Černé a Čertovo jezero, orchidej vemeník dvoulistý,  PR Prameniště
-NPR Černé a Čertovo jezero na itras.cz
- prstnatec Fuchsův na stránkách botany.cz

Český ráj - III. část

Nastal čas balení věcí a loučení se s Českým rájem - ráno tedy prozatím jenom s kempem v Sedmihorkách, na "velké" rozloučení jsme si počkali až do odpoledne :)

Vyjeli jsme autem směr ku Kosti... Jenže jsme cestou spatřili pohled na Hrubou Skálu doposud nevídaný, tak jsme zastavili a Jirka se jal zaznamenat tento pohled pro dny příští:))

Zámek Hrubá Skála - tentokrát z podhledu (foto: Jirka)

To byla jenom chvilková zastávka, pak jsme jeli rovnou do vesničky Podkost, kde jsme zaparkovali bujného oře a vydali jsme se ťapat zase hezky po svých;)).

Měli jsme velké štěstí, když jsme přišli ke Kosti, zrovna se zatáhlo... ale když jsme pak popošli dál do údolí Plakánek, vysvitlo sluníčko a jakoby prostě ty naše fotky rozsvítilo! :D
Hrad Kost je postaven na pískovcové skále v údolí... Možná proto nikdy nebyl dobyt - nebyl vidět. :)) Založen byl patrně za Beneše z Vartnberka před rokem 1349. Po roce 1524 byl hrad renesančně přestavěn... Ale jeho sláva pomalu pohasínala - už zde sídlila jen správa panství a byty úředníků... Dnes však hrad patří ke skvostům Českého ráje.

Středověký hrad Kost (foto: Jirka)

Od Kosti se dá jít směrem do údolí Plakánek - pojmenování pochízí už ze 17. století a to podle rodiny Plakánků... Ti v této oblasti pálili dřevěné uhlí a od toho měli uplakané oči. Někdy je údolí nazýváno Kosteleckým dolem... Údolí samotné vzniklo zaříznutím říčky Klenice, proto je údolí kaňonovitého charakteru s kolmými skalními stěnami. V údolí jsou umístěny nenápadné informační tabulky, které upozorňují na zajímavosti z přírody i historie... Podél říčky Klenice původně rostly jasano-olšové lužní lesy, ale v dávné minulosti byly přetvořeny na mozaiku luk a rybníků.

Skalnaté údolí Plakánek s říčkou Klenicí (foto: Jirka)

Turistická trasa dál vedla k Pilskému rybníku (podle tabulky naučně trasy), ale jinak zvaný Obora. Každopádně nic to nemění na tom, že rybník je vážně krásný... Tak jako v případě Věžického rybníka, rostou skály jakoby z vodní hladiny. A hráz má rybník také pěknou, pod ní roubený domeček... Já to prostě nechápu, jak se to v tom Českém ráji povedlo, že se tu naakumulovalo tolik nádher a krás:))

Pilský rybník (Obora) mezi skalami (foto: Jirka)

Kousek za rybníkem Obora jsme uhnuli z červené značky - ale ještě předtím jsme se pokochali pohledem na studánku Roubenka... Jde o kamennou asi metr hlubokou jamku... Okolo je dřevěná lávka s lavičkou... a nad studánkou stojí do dřeva vyřezaná strážkyně zdejšího pramene... Nádhera... Hezčí pramen bych asi jen těžko hledala...:)

Studánka Roubenka (foto: Jirka)

Pod rybníkem jsme tedy odbočili do zarostlé, lesnaté rokle zvané Malý nebo Vesecký Plakánek. Z cedulek jsme se dozvěděli, že na skalním ostrohu bývalo asi v 7. století př.n.l. opevněné hradiště Poráň. Vesecký Plakánek je o poznání ponurejší - je užší, zarostlý lesem, je zde velké vlhko a slunce sem asi moc nesvítí... Přesto tam bylo prostě hezky :) Osu této rokle tvoří drobný Vesecký potok...

Jak už název potoka napovídá, teče směrem od Vesce, kde nás zastihla napříjemná sněhová vánice! :) Vesec je moc hezká a malebná vesnička s návsí okrouhlého typu, roubené domečky, nikde ani památky po drátěnkových plotech! :) ... Uprostřed návsi stojí sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1843 od Jana Zemana. ... Musim říct, že jestli se někdy někam odstěhuju za klidným stářím, tak to musí být sem... :D

Sněhová vánice se brzy přehnala a na nás zase zasvítili slunce... Paradox celého našeho výletu, počasí se prostě střídalo jako kdyby byl aríl:) ... Neúprosně před námi utíkaly vteřiny a metry, které nám ještě zbývaly z pobývání v Českém ráji... Ve Vesci jsme se napojili na silnici mize Sobotkou a Podkostí. A to především kvůli Semtínské lípě - ta prostě nemohla chybět...;) Okolo roku 1730 byly k sosě sv. Jana Nepomuckého vysazeny dvě lípy - jednu vyvrátil vítr v roce 1858 a druhou po vichřici 27. května 2000. V blízkosti ale byla nedávno vysazena lípa nová, tak jí přejme, aby brzy dorostla podobně majestátních rozměrů jako měla "stará" Semtínská lípa (vysoká 35 m, obvod kmene 8 m, šířka koruny 35 m).

... to zbylo ze Semtínské lípy (foto: Lenka)

Ach jo... pak už nezbývalo nic jiného, než dojít k autu a pomalu zamířit dom... :) Přesto jsme ještě vylezli na protější kopec, abychom dobře viděli na Kost... Jirka měl dobrej nápad, vznikla z toho pěkná fotka, která by tu nemohla chybět :)

Ještě jedou Kost :) (foto: Lenka)

... No, tak a to je prostě úplnej ko-ko-konec :) ... Tak se těším někdy příště!

Český ráj - II. část

Druhý výletní den jsme si nedali tak nesplnitelný cíl jako vstát v sedm nebo v kolik:)... Jeli jsme "na pohodu":)... Nicméně, když jsem si nazula pohory, tak jsem zjistila, že to až taková pohoda nebude a že se místo chození spíš budu ploužit... Nicméně i při mé nerychlosti jsem byla rychlejší než Jirka, který si hrál s filtrama a nastavením foťáku a tvořil a tvořil;))

Popojeli jsme si autem... trochu lenost, ale na druhou stranu - stmívalo se brzy a kdybychom si nevozili zadek, tak toho tolik nevidíme :) ... Navštívili jsme Podrtosecká údolí, kde je několik krásných rybníků a celá oblast je rezervací (o rozloze asi 141 ha, vyhlášena v roce 1999).

Zaparkovali jsme u rybníka Vidlák. Z cedule jsem se dozvěděla, že na rybníku žijí ptačí druhy jako kachna divoká, lyska černá, ledňáček, konipas horský, potápka malá, volavka popelavá, volavka bílá... A já jsme neviděla ani peříčko!:)

Přírodní rezervace Vidlák (foto: Jirka)

Nicméně o kousek dál jsem viděla svojí letošní první jarní květinu... Akorát teda nevím, jak se jmenuje (takže kdybyste někdo věděl, určitě se mi s touto vědomostí pochlubte:)...

První setkání s jarem... :) (foto: Lenka)

Minuly jsme další z rybníků - Krčák, ze kterého tedy moc vidět není, protože turistická trasa ho spíše míjí...
Podtrosecká údolí jsou chráněna především kvůli svým mokřadním biotopům, které vytváří specifické podmínky pro život mnoha vzácných druhů rostlin (suchopýr štíhlý, rosnatka okrouhlolistá, pryskyřník velký...) i živočichů. Mezi rybníky jsou místy zachovány tzv. květnaté louky, které jsou druhově bohaté, ale potřebují k tomu paradoxně obhospodařování člověkem - pravidelné sekání trávy a odvážení sena. Na tyto biotopy je vázáno několik chráněných druhů motýlů (modrásek bahenní).

Dalším z rybníků je Věžický rybník neboli zkráceně Věžák.. Natáčel se zde film Jak dostat tatínka do polepšovny, ale "naživo" je rybník ještě lepší... Velmi by mě zajímalo, jak rybník vypadá, když se stromy rozpučí a zelená příroda se probere k životu... Takhle přece jenom okolí rybníka působilo trochu smutně...

Věžický rybník (foto: Jirka)

Vodní hladina má rozsah až 9 ha... Vypadá to jakoby skály vyrůstaly přímo z vodní hladiny... Fakt nádhera... V těsné blízkosti rybníka se od roku 1980 nachází informační středisko CHKO Český ráj... které bylo v tomto období pochopitelně také zavřené:)

Velmi se mi líbil jeden dům, který měl na předzahrádce výběh, ve kterém byl bílý králík, kterého z bezprostřední blízkosti sledovaly asi tři kočky:)... A za plotem byl pejsek, který jim do toho ještě hezky poštěkával:) Nadchla mě především ta kočko-králičí "symbióza" :D

Věžický rybník... vodník se ale někam schoval ... :) (foto: Jirka)

Turistická trasa vedla dál po silnici... minuli jsme pramen Prdlavka (ehm, nechápu, proč tak Jirka trval na tom, aby si mě s ním vyfotil;)). Provoz byl poměrně klidný, takže jsme si bezpečně došli k další kuriozitce - Pekařově bráně :) Celá skalka se nazývá Mnich, v celé šíři silnice je v ní vytesán otvor, aby mohla projíždět auta :) Název je odvozen od názvu stezky, která se tudy táhla (od Valdštějna na Kost) a byla původně pojmenovaná po historikovi Dr. Josefu Pekařovi.
My jsme skále užili svou obědovou pauzu... Takže takřka pod námi projížděly auta ... zajímavé místo :)

Skalka Mnich s Pekařovou bránou (foto: Jirka)

Jsme rádi, že jsme si sem kousek zašli, přesto, že jsme se museli asi kilometr vracet zpátky... Pak už jsme se vrhli do dalšího údolíčka mezi skalami... Kde na mě čekalo překvapení - jaro už se na někom alespoň podepsalo a síla slunce začala ze země tahat první bledule jarní (Leucojum vernum)... :) Jsem z těch květin ještě těd unešena! :)

Bledule jarní (foto: Lenka)

Celé údolíčko mělo úžasnou atmosféru, byli jsem tam téměř sami, takže jsme si i sami mohli užívat ticha, stromů, skal, zurčící vody ... a bledulí ;)) ... U Podsemínského rybníka (někde se uvádí Semínský rybník) je dokonce Podsemínský mlýn a několik dalších zajímavých domečků... Nejzajímavější na tomto místě je ale patrně mostek přes říčku Žehrovku... V současné době je v havarijním stavu a vstup na něj je na vlastní nebezpěčí :)

Podsemínský most (foto: Jirka)

Pohled směrem od Podsemínského mostku po proudu říčky (foto: Jirka)

Samotný Podsemínský rybník je velmi mělký a bažinatý... V dřivějších dobách měl daleko větší rozsah, dnes už zarůstá bažinnou vegetací. Přesto je rybník velmi půvabný... doteď vidím asi půl metru vysoké bochany trav, jak čnějí nad vodní hladinu... Pro údolí jsou typické bizardní chatky a chatičky postavené na skalách a na malých výklencích:) Hodně zvláštní stavbičky:)

Ještě o další kousek cesty na nás čekal poslední rybník tohoto dne... Byl to Nebákov, při jeho hrázi stojí Nebákovský mlýn (někdy zvaný též Vlkův mlýn). Jedná se o původně barokní mlýn postavený v roce 1455 (dnešní podoba ale až z roku 1743). Ve skalním výklenku u hráze rybníka je výklenek se soškou sv. Jana Nepomuckého.
Hladinu rybníka jsem už viděli ale jen z výšky, protože jsme začali zvolna stoupat a odpojovat se od údolí Žehrovky. Naše kroky mířily zvolna směrem k Troskám... které na nás mrkaly svojí majestátností z mlžného oparu, který je objímal...

Už jsme málem nevěděli kudy kam... ale naštěstí... :)) (foto: Lenka)

Jirkovi se cesta zdála dlouhá, ale co se dalo dělat... Museli jsme po svých :) Přímo na Troskách jsme nebyli, stanuli jsme jenom u rozcestníku pod jejich vrcholem. Ovšem , hezký pohled na ně nebyl - jakoby se na nás mračily za to počasí, co na nás seslal nějaký místní strážce Českého ráje;) Od Trosek to bylo coby kamenem dohodil a zbytek došel... Akorát unavené nohy už to přeci jenom hůř snášely :) Dorazili jsme! :)

A jako odměnu ja turistický výkon jsme si dopřáli večeři ne z vlastních zdrojů jako den předem, ale pořádný nášup:)... Vyhřáté spacáky pak byly už jenom sladkou tečkou;)))

Plešivec

Čím to, že tvrdím, že byl poslední hezkej víkend a ono mě to počasí vždycky převeze a najde se nějaký čas ještě hezčí?!:) No, pravda, někdo by mohl oponovat a tvrdit, že hezky je i v zimě... a jistě by měl pravdu:)

Musim si teda přiznat, že jsem pěkná ostuda - bydlet v Brdech a neznat Brdy, to je prostě ostuda. Kdo by to byl řekl, že cca 15 km takřka na západ od Dobříše je tak úžasné místo, jakým Plešivec, dosahující 654 m nadmořské výšky, rozhodně je. Ode dneška to ale vím a hned je mi líp:)) Přes Hostomice jsme se přiblížili do Běštína a odtud jsme už kráčeli po vlastních nohách vzhůru:)

Obrázek z brdské krajiny - aneb po žluté na Plešivec (foto: Jirka)

Vyrazit na tohle místo byl poměrně spontánní nápad, takže jsem si o něm ani moc nezjistila, věděla jsem jen, co zhruba je tu k vidění, ale na historii a pověsti jsem se koukala až "po" a jako že jsem fakt koukala!:) I když je půlka listopadu, tak se dá říct, že počasí bylo fakt úžasný (i když ani moc nelituju toho, že jsme nejeli na čundr na Mostecko, což jsme taky mohli, ale prostě jsem vyměkla a nikam jsme nejeli - to abych si trochu posypala vlastní hlavu popelem:)).

Majestátní strom (foto: Jirka)

Líbí se mi, že když se člověk kouká po krajině, všude najde něco, co je krásné a co stojí za to si prohlédnout a vnímat. Nedávno jsem dočetla knížku Krajiny vnitřní a vnější od geologa a stále více i klimatologa Václava Cílka. Když tak nad tím přemejšlím, tak bych ani přesně neuměla specifikovat, o čem vlastně knížka je:) Celkově na mě působí moc laskavým dojmem, když nenásilnou formou "nabádá" k tomu, abychom se ke krajině chovali lépe a lépe v ní uměli číst. Silně se mě toto téma dotýká... A na Plešivci, jako by se dotýkalo nějak víc:) Nu, ale vrátím se zpátky na zem;)

Cesta vzhůru (foto: Jirka)

Na žluté turistické značce se dají potkat dva prameny - Křížový (na kovovém štítku jsme se dozvěděli, že byl opraven 8.-9. dubna 2000) a Fabiánův pramen (opraven 31. března 2001). Druhý ze zmíněných pramenů nese jméno brdských lesů pána - Fabiána. Fabián sice nesídlí na Plešivci, ale na blízkém kopci Baba, ale má tu svou zahrádku, kde pěstuje léčivé ale smrtelníkům neviditelné byliny... Ale ten, kdo do brdských lesů přijde škodit, se zlou se potáže...

Fabiánův pramen (foto: Jirka)

Následující fotka je pro městské obyvatele naší zemičky - aby nezapomněli, jak to vypadá v lese a že je tam vlastně obyčejně hezky. I když je pravda, že zrovna dneska se na Plešivci pohybovalo mnoho lidí, kteří to asi vědí, že ve Fabiánově království je hezky. Na můj vkus tam bylo (nás pocestných) přehršel. :)

Podzimní les s bělostnými břízkami (foto: Jirka)

Lesní cesta a posléze pěšina nás zavedla k údajnému sídlu hadí královny, které se usídlila v Plešiveckém jezírku (někdy je zvané též smaragdové). Jedná se o malý bývalý lom, který má průzračnou vodu. Podle legendy se říká, že kdo uslyší nářek hadí královny, do roka zemře... Tak uvidíme, co se stane...

Plešivecké "smaragdové" jezírko (foto: Jirka)

Moc hezké místo toto jezírko, jeho okolí je takové kopečkaté - asi pozůstatky po těžbě kamene... Nebo možná vzniklé nějakými nadpřirozenými silami?... Kdo ví?:)

Přiskakující minuty na hodinách nás ale přiměly vyrazit o něco výš - žlutku jsme změnili za zalenku, ale dlouho nám to nevydrželo - při pohledu na mapu jsme si přečetli, že se kousek nachází ona již zmíněný Fabiánova zahrádka (akorát si nejsem jistá, co to vlastně je a jak vypadá, takže nevim, jestli jsme jí našli či nenašli - takže kdyby někdo věděl, dejte mi taky vědět:)). Nicméně jsme narazili po chvíli na červenou značku a pak na skalnatý pahorek. Akorát chyba byla, že sluníčko svítilo proti nám a my jsme nějak nic moc neviděli a druhá chybka byl silný vítr, díky kterému nám byla zima, jakmile jsme se zastavili:) Ale přesto jsme se zastavili:) Po chvíli jsem si všimla malého pomíčku na kameni - v podobě kovového kovbojského klobouku. Byla tu i cedulka:"Kamarád a poslední kovboj, Pavel Meresjev Josefus, * 30.11.1944 + 10.2.2005, Ahoj kamarádi.". Zvláštní místo.

Výhled z Plešivce, je vidět i kamenné moře (foto: Jirka)

Kamenné moře mě teda dost fascinovalo a musela jsem se s nim seznámit trochu blíž. Je to teda další ostuda, ale takovýhle větší množství kameniva jsem viděla jen v recentních lomech:) Tady se jedná o velkou hromadu kamení, okolo je les. Prostě se mi to moc líbilo:) A mělo to taky velkou výhodu - ono je přece jenom namáhavý si lézt po šutrech, takže mě zima nedostihla tak výrazně jako Jirku, kterej mrznul u kovového stativu, když pořizoval tu úžasnou fotečku (tu o něco výš:)).

Kamenné moře na svahu Plešivce (foto: Lenka)

Při klopýtání jsem přemýšlela o takovýhle stanovištích a o mechu a lišejníku a o tom, co asi žije v takových biotopech... Nevim jak tady, ale někde na takovýchto suťových polích vznikají úplně jiné mikroklimatické vlastnosti, což dovoluje vzniku zajímavých společenstev. Líbí se mi ta koexistence kamenů a života:) A ještě malá geologická poznámka - jedná se o ordovické křemence (skalecké křemence, stáří dobrotiv). :) Tohle nešlo vynechat;)))

Lišejník (foto: Lenka)

O další kousek dál čekala dominanta a patrně nejnavštěvovanější místo Plešivce - Čertova kazatelna. Je tu rozsáhlá rovná kamenná plošina, pod kterou je sráz (bývalá lomová stěna) s rozsáhlým kamenným mořem. Čert kdysi prý nechal zkamenět město a do dneška z něj jsou kameny a suť... Z tohoto místa je nádherný výhled na údolí říčky Litavky. Nás tu zrovna zastihl krásný červenavý západ slunce, takže toto místo mělo ještě jiný rozměr než za denního světla.

Skalnatá hrana Čertovy kazatelny (foto: Lenka)

Místo má velice prastarou historii - v dávných dobách asi 1000 let př.n.l. tu bývalo rozsáhlé hradiště. Je vlastně vtipné, když geolog (??:)) řekne "v dávných dobách", přece jenom se ten geologický čas většinou počítá na miliony let... :))

Hradiště dosahuje velkých rozměrů - asi 56 ha a tato stavba zaujímala velkou část vrchu. Hradiště je z doby, kdy u nás byla knovízská kultura (1300 - 950 př.n.l.) - mladší doba bronzová. Do dnešní doby se zachovaly jen terénní nerovnosti, ale i tak je to impozantní představa, jak to tu asi muselo vypadat v dobách, kdy hradiště bylo v provozu... Jak asi lidé žili, co nosili, co jedli, v co věřili...? Zvláštní představy. Někdy by bylo zajímavé cestovat v čase:) Když si teď na internetu čtu nějaké informace o knovízské kultuře, tak se mi pomalu osvětluje, co lidé jedli - dočetla jsem se mimo jiné, že tito lidé provozovali rituální kanibalismus.

Když zapadlo sluníčko, nebylo už moc času na další otálení a tak jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsme ještě šli okolo Viklanu. Správný viklan by se měl ale viklat, ale tento už se prý sto let neviklá. Kdo ví, jestli se někdy vůbec viklal:) Ale balvan je to teda pořádnej:) V jeho okolí se nachází mnoho malinkých stavbiček z navršených kamenů i kamínků. Zajímalo by mě, kdo tyto kamenné mužíčky tvoří:) Jestli si jenom děti hrají nebo jsou to opravdu zakletí permoníci... Na Plešivci by bylo možné asi všechno...

Je to hodně zvláštní místo... Na internetu se dá dočíst z mnoha zdrojů, jak má Plešivec negativní energii a jak se na něm citlivější lidé necítí dobře... a že je to zřejmě spojeno s tím, že tu Keltové prováděli nějaké obřady. Nevím, jak to je, ale probouzí to ve mě silnou zvědavost, asi nejlepším řešením je se tam někdy vrátit a nechat na sebe energie působit...