Zobrazují se příspěvky se štítkempřírodní památka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempřírodní památka. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 6. července 2012

Petrovicko

Červencové svátky letos vyšly pěkně a napojily se pěkně na víkendové dny, takže vznikly čtyři dny volna (no, ne že by mi to letos vlastně nebylo jedno). Na druhý sváteční den jsme se vypravili do oblasti, kam jsem se už delší dobu chtěla podívat, ale pořád to nevycházelo. Kraj kamenů, jak by se Petrovicko dalo nazvat, je úžasný kus středních Čech. Dojeli jsme nejprve k Husově kazatelně, takže jsme na Den upálení mistra Jana Husa navštívili místo, kde údajně mistr Jan Hus kázal lidu... i když tato spojitost je zcela náhodná a došlo mi to až večer doma. :D 

Autem jsme si dojeli až do bezprostřední blízkosti, ale tak co... Alespoň jsme díky tomu stihli tohle místo ozářené sluncem - brzy totiž na obloze převládly mraky. :) Hned u silnice se vyloupla kamenitá krajina. Kameny jsou tvořeny granity či granodiority, což jsou původně horniny vzniklé ve velkých hloubkách pod povrchem. Ve vychladlých horninách se puklinami prosakovala voda a docházelo tak k hloubkovému zvětrávání. Tyto pochody trvaly dlouhou dobu, až okolní méně odolné horniny úplně zvětraly a zbyla jenom nejodolnější jádra, která se v dnešní krajině zachovala jako velké balvany. Pěkné, no ne?! :)

Kamenitá krajina kolem Petrovic (foto: Jirka)

Jetelíček :) (foto: Lenka)

Samotný viklan Husova kazatelna je tvořen amfibolicko - biotitickým granodioritem typu Čertovo břemeno (studentům geologie by mohly trochu vstávat vlasy na hlavě ;)). Kolem je kamenů mnoho, ale jen tento jeden je viklanem (balvan, který se jenom malým povrchem dotýká podloží a lze docela snadno rozpohybovat). Je to největší český viklan - má rozměry 3 × 1,8 m  a vysoký je asi 2 m. Podle pověsti tu v roce 1413 kázal mistr Jan Hus, když pobýval na hradě Zveřinci. Na vršku balvanu je prohlubeň lidově nazývaná obětní mísa a další z pověstí říká, že tento balvan sloužil jako obětiště.

Husova kazatelna (foto: Jirka)

Lesík s Husovou kazatelnou a dalšími balvany byl už v roce 1977 vyhlášen jako přírodní památka. Rozlohu má 9,07 ha. Lesík je lemován světlými loukami, kde se proháněly ještěrky, ale bohužel jsem na ně byla moc pomalá a nepodařilo se mi je vyfotit. :) Také tu kvetou pěkné kytičky... nejkrásněji voněla mateřídouška, až se člověku chtělo jen tak lehnout do trávy a vdechovat tu příjemnou vůni. :)

Mateřídouška (foto: Lenka)

Modrá kytička (foto: Lenka)

Housenka (foto: Lenka)

Kameny u Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Nejen Husova kazatelna, ale i širší okolí Petrovic bylo v roce 2008 vyhlášeno jako přírodní park Petrovicko, z důvodu ochrany krajinného rázu krajiny, které dominují nepravidelně roztroušené skalky a balvany. Okolí je tu velmi půvabné - zelené stromy, sem tam se povalují balvany, malé roztroušené vesničky, někde zajímavá kulturní památka. Už když jsme tu byli na gymplu na školním výletě, tak se mi tu moc líbilo. :) Prošli jsme se loukou kolem přírodní památky, viděli jsme tu mnoho motýlů a dalšího hmyzu. Škoda jenom, že obloha začala brzy tmavnout a my jsme radši kvaltovali, abychom nezmokli. ;)

Louka na Petrovicku (foto: Jirka)

Krajina v okolí Husovy kazatelny (foto: Jirka)

Okáč sosá (foto: Lenka)

Vřetenušky (foto: Lenka)

A naposledy pohled  na balvanitou krajinu :) (foto: Jirka)

Nechtěli jsme ještě před deštěm ujíždět, doufali jsme, že třeba budeme mít štěstí a déšť se Petrovicku nakonec vyhne... :) Zajeli jsme do vesnice Obděnice (patří pod obec Petrovic). Věděla jsem, že tu je pěkný kostel, protože jsme tu byli na tom výše zmíněném školním výletě, ale zaboha jsem si nemohla vůbec vybavit, jak ten kostel vypadá. :) No jo, byla to doba bez digitálních fotoaparátů, tak se není co divit. ;)

Obděnice je jedna z nejstarších obcí na Sedlčansku, pochází z 12. století. Ze stejného období je i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je zdejší nejstarší stavbou. Patří k typu románských tribunových kostelů a typickým prvkem jsou románská sdružená okna na kostelní věži. Kostel stojí na nízkém návrší a obklopuje jej hřbitov, kde se nachází ve hřbitovní zdi nejstarší náhrobní kámen pocházející až z románského období.  Obděnice si vybral Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan jako místo svého odpočinku - nechal si tu vybudovat hrobku, dosud není známo, jestli je v ní uložen nebo ne... Na náhrobním kameni chybí datum úmrtí, říká se, že  Jakub Krčín byl zlý člověk a nebyl tedy nikdo, kdo by dal na jeho hrob vytesat datum úmrtí. Ještě před vstupem ke kostelu je památník obětem světové války nejen z Obděnice, ale i z blízkého okolí.

Obec Obděnice u Petrovic (foto: Lenka)

Památník padlým ve světové válce, na kterém je umístěna deska
s reliéfem sv. Jiří věnována obětem komunismu (foto: Lenka)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v obci Obděnice (foto: Jirka)

A déšť stále ještě nepřicházel, tak jsme se zastavili ještě v Petrovicích, kde jsme zaparkovali na náměstí, jehož okolí jsme si prohlédli... :) První zmínka o Petrovicích je z roku 1219, v té době tu sídlili vladykové (podle vladyky Petra a jeho bratra Obidena byly pojmenovány Petrovice a Obděnice). Dneska je to menší obec s asi 1400 obyvateli.

Hned na náměstí je několik zajímavých budov - nejviditelnější je kostel sv. Petra a Pavla. Původně gotický kostel byl zmiňován už v roce 1350, v 18. století patřil jezuitům a byl barokně přestavěn. U kostela se nachází původní starý hřbitov. Dále tu je jezuitská letní rezidence ze 17. století, jde o budovu, která zaujme jednak tím, že má věžičku a také je obrostlá psím vínem. Vlastně jsme u této budovy vůbec nevěděli, kam ji zařadit. :) Kousek za touto budovou se nachází druhá jezuitská budova v obci - zámeček. Dnes po jeho stranách jsou zubaté věže a sídlí tu obecní úřad. Nakoukli jsme i do zámeckého parku se vzrostlými stromy, ale tam se nám moc nelíbilo - asi tím, jak bylo šero a v parčíku byly temné stíny kvůli starým stromům, tak tam nebylo moc přívětivě. :)

Kostel v Petrovicích (foto: Lenka)

Graffiti za zámkem v Petrovicích (foto: Lenka)

Řekli jsme si, že je ještě škoda jet domů a protože jsem se chtěla podívat na druhou přírodní památku v okolí - Vrškámen, tak jsme šli tam. :) Cestou jsme procházeli kolem mateřské školky, na které je obrázek Červené Karkulky a vlka, docela nás to pobavilo. :)

Také graffiti? :)) Pohádka o červené karkulce :)) (foto: Lenka)

K Vrškameni to nebylo daleko, ale dost nám dělalo problém ten šutrák najít. :D Byla tam totiž utržená cedulka, která upozorňovala na odbočku k Vrškameni a my jsme šli dál a dál, do polí, luk a lesů. :D ... Hezky jsme se prodrali kukuřičným polem a podobně. :D Asi na dvacátý pokus jsem ho konečně našli - sice to je ohromný kámen, ale z dálky vidět není. :)

Obilí (foto: Lenka)

Vrškámen je tvořen porfyrickým syenitem až syenodioritem s vyrostlicemi živců. Balvan má rozměry 3,5 × 5,5 m a vysoký je 3,2 m. Kámen byl v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou a jde o jedno z nejmenších chráněných území u nás. :) Někdy se kámen nazývá Čertův kámen, což souvisí s pověstí podle které sem byl kamen svržen čertem, který stavěl Krčínovi tvrz v Obděnicích. :) ... A pak to všichni známe, že kohout zakokrhal dřív než čert dílo dokončil a Krčín nepřišel o svou duši. Dodnes jsou prý na kameni viditelné stopy po řetězu, kterým měl čert kámen připoutaný k zádům.

Vrškámen (foto: Jirka)

Když jsme si doma plánovali výlet, myslela jsem, že se stihneme ještě zastavit u hráze Orlické přehrady... Ale už pršelo a my jsme měli navíc uchozené nohy, tak jsme se na to vyprdli a musíme se tam zastavit někdy jindy. :)


Další informace:
- Wikipedie - chráněná území - PP Husova kazatelna, Přírodní park Petrovicko, PP Vrškámen; obce - Obděnice, Petrovice

sobota 14. ledna 2012

Pařezitý u Svatého Pole

Už od Vánoc jsem byla nemocná, což mě dost mrzelo, když jsem tak smutně koukala, jak je za oknem pěkně a já jsme nemohla nikam fotit... :)  V pátek ráno (no, spíš dopoledne - kdo by vstával brzy, když nemusí; )) jsem konečně roztáhla žaluzie a venku ležel sníh! Jupíí... Sice přes den ještě trochu roztál, ale někde už zůstal a navečer ještě další připadl, takže v sobotu už se opravdu dalo mluvit o tom, že napadl sníh. ;))

Nedávno jsem kdesi v literatuře objevila, že v roce 2009 byla vyhlášená nová přírodní památka a já jsem o tom neměla ani tušení... Tedy nebyla v databázi, odkud se čerpají data pro českou Wikipedii. Smůla no... Ale brzy poté, co jsem přišla na tento nedostatek, dostala se památka do databáze = zákon schválnosti. :) Docela dlouho jsem si musela počkat, než jsem se sem dostali na focení, ale vyplatilo se, protože slunce a sníh vždycky vykouzlí pěkné fotky. :) Jeli jsme přes Budínek a auto jsme nechali jenom kousek odsud, na břehu Svatopolského rybníku, který je vcelku oblíbenou koupací lokalitou... No, teda já jsem se tu nikdy nekoupala, tak nevím no. :) Koukala jsem ale, že rybník má dost nízko hladinu a jsou odhalené kamenité břehy... ale to je asi tím, že je málo vody. Bylo kolem nuly a přesto že se sluníčko docela snažilo, byla dost zima a fučel vítr, tak jsem byla ráda, že mě Jirka donutil, abych si vzala čepici. :)

Svatopolský rybník (foto: Jirka)

Silnice ze Svatého Pole do Budínku (foto: Jirka)

Hranice přírodní památky je jenom kousek od silnice. Přírodní památka Pařezitý byla vyhlášena krajským úřadem Středočeského kraje k 11. říjnu 2009 na území o rozloze 10,32 ha. Důvodem ochrany je zachovalý komplex pobřežích rostlin Pařezitého rybníka a na něj navazující mokřady. Je zde zaznamenána řada ptáků, ale i obojživelníků a bezobratlých.

Přírodní památka - Pařezitý (foto: Jirka)

Dneska to tak nevypadá, ale opravdu se jedná o rybník a byl vybudován v podstatě docela nedávno - v 90. letech 19. století. Název rybníka je odvozen od místa, kde byl rybník vybudován - jedná se o vykácený les. První krok k ochraně rybníka byl učiněn v roce 1995, kdy tu městským úřadem Dobříš byl vyhlášen tzv. významný krajinný prvek.

Zimní pohled na rybník (foto: Lenka)

Lokalita je významná z ornitologického hlediska, hnízdí tu nebo dočasně pobývá tu řada zajímavých druhů ptáků. Jsou to například volavka popelavá (Ardea cinerea) a bílá (A. alba), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia)... A nebo třeba kormoráni... Akorát já jsem je vyplašila dřív, než jsem si jich stihla všimnout, takže jenom zakroužili nad rybníkem a byli pryč... Tak alespoň jejich fotka v letu. :) Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) není žádný ptačí drobeček - dorůstá až jednoho metru a váží až 3,5 kg. Denně spořádá více než půl kila ryb. Což se ukazuje v posledních letech docela jako problém, kormorán je u nás chráněným druhem, ale v posledních letech se jeho počty upravily a dneska se zdá, že je to druh až přemnožený. V některých oblastech České republiky pustoší obyvatele řek a rybníků docela vytrvale.  Stát sice tyhle škody proplácí, ale není to málo - v roce 2008 to prý bylo 36 milionů korun!

Letící kormoráni (foto: Lenka)

V letu se mi povedlo vyfotit i volavku bílou... Bohužel si vždycky sedla na strom na druhé straně rybníka, takže lépe vyfocenou jí nemám. :) Dorůstá až metr do délky a má rozpětí křídel až 1,70 m, je celá bílá jen s tmavými končetinami a žlutým zobákem. Což tmavé nohy vidět jsou a žlutý zobák spíš ne. :) Vyskytuje se ve velké části světa - v Africe a Jižní Americe je celoročně, v Evropě hlavně zimuje... Což je případ i České republiky, zatím tu nebylo hnízdění zaznamenáno (ale v sousedním Rakousku už ano, tak se nám třeba také poštěstí :).

... a volavka bílá (foto: Lenka)

Břehy rybníka jsou porostlé orobincem širokolistým (Typha latifolia), jestli jsem tedy správně určila druh. :) Snad jo, protože se jedná o nejrozšířenější druh orobince, takže tu asi nemáme nic extra. :) Dorůstá do výšky 1-2,5 m, listy mají souběžnou žilnatinu a jsou široké až 2 cm. Nejvýraznější na rostlině je květenství složené do tlustých klasů... kterým se běžně říká doutníky. :) I v zimě je kolem každého rybníka doutníků dost. Tyhle ale byly o to vtipnější, že z jedné strany byly ofoukané a bílé od sněhu... hm, ale bohužel je to ta druhá strana, než je na fotce. :))

Porosty orobince (foto: Lenka)

Rybník jsme celý obešli... Z druhé strany je to dost podmáčené, tak jsme museli jít až po louce za rybníkem, ale zase je výhoda, že tam jsme se mohli brouzdat sněhem, což se nám skoro rok nepoštěstilo. :)) Se sněhem ta šedá zimní příroda vypadá hned zajímavěji. :)

Čerstvý sníh (foto: Jirka)

Stromy z jedné strany zafoukané sněhem jsou úplně boží. :) Akorát bych nemusela úplně být u toho, když se na ně ten sníh foukal, to musel být docela nepříjemný krut. :)

Zasněžené stromy... (foto: Jirka)

... odkud vítr vál (foto: Jirka)

A když jsme se z druhé strany dostali znovu blízko k rybníku, překvapili jsme tam labutě velké (Cygnus olor), které dostatečně rychle nestačily odplavat na druhou stranu rybníka. :) U labutí je zvláštní vidět, že jsou plaché, protože většinou plavou k lidem blíž, aby si vysomrovaly nějakou "dobrotu". :)

Labutě (foto: Lenka)

A ještě naposledy se podíváme na Pařezitý rybník v celé jeho kráse. :) ... Můžeme si jenom přát, ať mu tenhle přírodní charakter vydrží co nejdřív... No, dálnici ani benzínku tu snad nikdo nebude chtít stavět. 

Pařezitý... naposledy :) (foto: Jirka)

A s dnešním kratičkým fotovýletem do přírody se rozloučíme ještě pohledem na mraky nad Svatým Polem... Tď už zbývalo jenom oklepat sníh z bot a nohavic a jet domů. :)

Mraky nad Svatopolským rybníkem (foto: Lenka)

Ale ráda jsem si pak doma na zahřátí uvařila čaj. Sice bylo kolem nuly, na sluníčku o něco víc, ale letošní zima je tak zvláštní, že mi to počasí dneska přišlo jako velká zima. :) Snad si brzy zvykneme na skutečnou zimu. :)


Další informace:

neděle 11. září 2011

Otmíčská hora, berounské trhy a lomy Amerika

Na jarní hrnčířské trhy v Berouně jezdíme už asi tři roky po sobě, ale na podzim jsme tu ještě nebyli... až letos. :) A proč nevyužít hezkého počasí i k malému výletu?! :)

Cestou do Berouna jsme měli v plánu se zastavit v Lochovicích a vyfotit památný strom, který má růst vedle kostela. Skutečně jsme tu památný strom našli a celkem snadno - jedná se o lípu malolistou (Tilia cordata), která byla za památný strom vyhlášena v roce 1987. Obvod kmene je 325 cm a výška stromu 16 m. Nejedná se o nějaký rekordní strom, spíš je tato lípa pěkně rostlá a na zajímavém místě.

Památný strom vedle kostela v Lochovicích (foto: Lenka)

U kostela jsme se zastavovali už jednou, když jsme jeli ze zámku v Hořovicích. Více informací o kostele sv Ondřeje je tedy v předchozím článku. Minule jsme se nebyli podívat uvnitř kostela, což se nám tentokrát povedlo, i když to bylo jenom od zamřížovaných dveří, ale i tak byl pohled do interiéru zajímavý.

Interiér lochovického kostela (foto: Lenka)

Pak jsme autem přejeli k Otmíčské hoře, jejíž vrchol a okolí byly v roce 1986 vyhlášeny jako přírodní památka o rozloze 5,3 ha. Otmíčská hora je vysoká 401 m a je tvořena diabasem ordovického stáří. Kopec tvoří zalesněný zelený ostrov mezi okolními poli, ale jeho celistvost narušuje bývalý lom v jihozápadní straně kopce. Na jednu stranu narušuje celistvost, ale dnes určuje charakter chráněného území.

Otmíčská hora (foto: Jirka)

Tato lokalita byla osídlena už v době eneolitu, v době halštatské tu existovalo hradiště. Raně středověké hradiště tu nejspíš nebylo vzhledem k prokázanému rozsáhlému hradišti v nedalekých Lochovicích. Dnes je ale oblast osídlená a je odsud pěkný výhled třeba směrem k hradu Točík. :) 

Hrad Točník (foto: Jirka)

Pro lokalitu jsou problémem náletové a rychle rostoucí nepůvodní druhy keřů a stromů, které vytlačují původní vegetaci... nebo tedy alespoň relativně původní vegetaci. :) Jedná se především o trnovníku akátu (Robenia pseudoacacia) a borovice černé (Pinus nigra). Myslím, že směle mezi ně můžeme zařadit i šípky a podobné keře, které jsou v jižní a jihozápadní části a znesnadňují tak přístup k lokalitě, proto jsme museli část přírodní památky obejít, než jsme si našli skulinu, kudy se dalo vcelku pohodlně jít dále. :)

Lesy na Otmíčské hoře (foto: Jirka)

Svízel syřišťový (foto: Lenka)

Většina území přírodní památky je tvořena dubo-habrovým lesem s patřičnou vegetací, část s bývalým lomem je charakteristická biotopy skalní stepi. Z významnějších rostlin tu rostou bělozářka liliovitá (Anthericum lilagum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), čistec přímý (Stachys recta), ostřici nízkou (Carex humilis), kostřavu walliskou (Festuca valesiaca) a sivou (F. glauca) nebo ožanku hroznatou (Teucrium botrys).

Krom významných druhů rostlin žijí na území přírodní památky zástupci teplomilné fauny bezobratlých jako hmyz, motýli a měkkýši. Třeba jako suchomilka obecná (Xerolenta obvia), která je velmi hojná právě na osluněných teplých stanovištích jako jsou staré lomy.

Suchomilka obecná (foto: Lenka)

Stará borovice nad lomem (foto: Jirka)

Sestup dolů byl trochu horší - chytře jsem si nevzala pohory, takže se mi šlo opravdu "moc příjemně". Takže jsme se dolů plazili po kamenné suti neúměrně dlouho, ale bylo tu krásně, to jo. :) Alespoň jsem si prohlédla zbylé kvetoucí kytičky, ale zajímavější byl třeba ten podivný lusk a chmýrem. :) Takže kdybyste někdo věděl, oč se jedná, nebojte se to napsat jako příspěvek pod článek. Díky. ;)

(foto: Lenka)

Dole jsme přišli na to, že k lokalitě vede pohodlná široká cesta... No, i když nevím, proč se divím, když tu byl dřív lom a nějak odsud kamen vozit museli! :D ... Ne vždycky mi to pálí, no! :))

Ale k autu se nám šlo krásně. :) Odtud jsme jeli do Berouna, kde se konaly podzimní hrnčířské trhy... Které jsou překvapivě skoro stejné jako ty jarní a protože jsme tu byli letos i na jaře, tak jsme byli hrochu překeramikováni. :) Ale potřebovali jsme koupit pár misek do naší kuchyně. Měli jsme ale slušný hlad, tak jsme si nejdřív dali předražené halušky se zelím a uzeným masem. No co, hlad je nejlepší kuchař... :)

Keramické výrobky na berounském náměstí (foto: Lenka)

Nakonec jsme vybrali pěkné misky a také krásnou konvici na čaj s rybičkami. :) Stejnou máme i jednu misku, ale tu jsme tu koupili už na jarních trzích. Ale jsou krásné. :)

Kvetoucí hlava (foto: Lenka)

Pak už jsme nic nekupovali a jenom jsme se prošli kolem stánků se zajímavými věcmi. Někteří prodejci mají asi už soje oblíbená místa, protože jsme je na nich opět našli... a my máme některé oblíbené prodejce, tak jsme je alespoň mohli snadněji najít. ;) Ale mám pocit, že bychom si měli alespoň na rok dát s hrnčířskými trhy oraz, jinak by se nám kuchyň přesytila krásnými, ale neskladnými věcmi. :))

Mozaikové obrázky (foto: Lenka)

Potom jsme ještě jeli směrem k Mořině, protože jsme se chtěli podívat po okolních lomech a vlastně už je to docela dávno, co jsme tu byli a spolu jsme tu ještě nebyli... :) Zastavili jsme na parkovišti nad Velkou Amerikou a pomalu jsme ani neměli kde zaparkovat, kolik tu všude bylo aut a lidí. Hups, asi je to tu oblíbená lokalita. :)

Amerika je vžitý název pro soustavu vápencových lomů, které se nachází v okolí obce Mořina. Jednotlivé lomy jsou vzájemně propojené soustavou podzemních štol. K založení těžby v okolí Mořiny došlo v roce 1891, za tu dobu tu vznikly asi dvě desítky lomů různých velikostí a tvarů... :) Dnes se tu netěží, většina území je pod ochranou (součást CHKO Český kras či NPR Karlštejn), ale živo je tu hodně, protože okolí je velmi oblíbeným turistickým cílem. 

Podzimní květy (foto: Lenka)

My jsme se nejprve šli podívat na malý zarostlý lůmek Kozolupy, kde je dnes přírodní památka Lom Kozolup. Chráněné území tu bylo vyhlášeno na rozloze 2 ha už k 7. říjnu 1981. Hlavním důvodem, proč je to tu chráněno je geologický profil silurskými sedimenty ve střední části Pražské pánve a naleziště mnoha druhů zkamenělin (koráli, ramenonožci). Lom je dnes hodně zarostlý křovinami a z geologie toho tady moc vidět není. Druhotně byl lom osídlen i zajímavějšími druhy, postupně se tu vytvořily biotopy skalních stepí a teplomilných trávníků. Z mechů tu roste ohrožený druh s půvabným názvem tučnolístek tuhý (Aloina rigida). :)

Lom Kozolupy (foto: Jirka)

Poté jsme šli po žluté turistické značce, ze které jsme odbočili na cestu, která vede na vyhlídku nad nejznámějším, největším a nejvíce vyhledávaným lomem v této oblasti - nad slavnou Velkou Amerikou (neboli Východní lom či lom Východ). Lom má rozměry 750 × 150 m a hluboký je až 80 m, někdy je nazýván jako český Grand Canyon... což je trochu směšné, ale co no. :)) Na dně lomu je jezero, které je zhusta využíváno ke koupání, přesto že do lomu je vstup zakázán. :) Na vyhlídku jsme dorazili tak akorát včas, abychom ještě mohli lom vyfotit ve fotogenickém světle... ale slunce rychle klesalo a stíny v lomu se protahovaly. Ale i tak si myslím, že se Jirkovi fotka povedla. :)

Velká Amerika (foto: Jirka)

O kus dál je další lom pojmenovaná po americku - Mexiko (jinak se mu říká také Trestanecký nebo Deštivý lom či lom Schniloušák). Mě teda nejvíce oslovuje název "Schniloušák". :) Druhý název lomu nevznikl náhodou - v letech 1949 až 1953 byla v lomu využívána práce politických vězňů. Vězni zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, zesláblí už z vazby nestíhali plnit svoje pracovní podmínky... Na jejich památku je nad lomem postaven pomník z otesaného vápence.

Pomník politických vězňů nad lomem Mexiko (foto: Lenka)

Lom sice nemá takové rozměry jako Velká Amerika, ale i tak vzbuzuje respekt... Jeho rozměry jsou 300 × 100 m, strmé stěny dosahují hloubky až 80 m. Na dně je několik jezírek a celkově je tento lom takový pochmurnější - asi je to tím, že na jeho dno svítí málo slunce a je více zarostlý dnes už docela velkými stromy. V lomových stěnách je vidět několik štol... Je možné se tu někde setkat i s duchem Hanse Hagena, což prý byl německý voják, který se v této oblasti schovával před Rudou armádou. Pohyboval se tu po okolí a aby měl co jíst, kradl horníkům jídlo. V dole ho zasypalo kamení a odřízlo ho od vnějšího světa, pak se zastřelil... No a říká se, že jeho duch tu je pořád... A já ho teda nehledala!


Lom Mexiko (foto: Lenka)

Za Mexikem cesta vede po louce a z jednoho místa je vidět kousek z hadu Karlštejna. Bohužel to není víc, než je vidět na fotce. :) Ale i tak je to pěkné. ;)

Jukající Karlštejn (foto: Lenka)

A kousek za "vyhlídkou" na Karlštejn začíná zase les, který už ale patří do národní přírodní rezervace Karlštejn. Chráněna je tu nejrozsáhlejší a nejtypičtější ukázka přírody Českého krasu. Podloží je tvořeno silurskými a devonskými vápenci a břidlicemi. Na nich se vyvinuly rozmanité typy společenství s mnoha chráněnými druhy rostlin i živočichů... Ale my jsme toho ani moc neviděli, protože jsme územím NPR procházeli jenom na kousku trasy. Cestou jsme prošli ještě kolem Malé Ameriky, což je hodně zarostlý lom s jezerem na dně... Ani jsme se tu už moc nezdržovali a radši jsme šli dál. :)

Poslední významnou "památkou" na doby minulé je Dub sedmi bratří (někdy nazýván i Dub u dvou bratří... tak vlastně nevíme, jestli byli dva nebo jich bylo sedm :)), což je památný strom asi kilometr od Karlštejna. Roste tu už asi 350 let hned vedle modré turistické značky... teda předpokládám, že dub tu byl dřív než modrá. ;) Dub letní (Quercus robur) je vysoký 16 m a obvod kmenu je 480 cm a je to údajně největší strom v chráněné krajinné oblasti Český kras.

Dub sedmi bratří (foto: Lenka)

Odtud jsme šli ještě do Mořiny, kde jsme si chtěli dát alespoň něco k pití, ale nebyla šance. :) Jediná hospoda zavírala už někdy odpoledne a druhá je prý někde na druhém konci vesnice... A já měla taaakový hlad a žízeň! Ale vypadalo to, že utřeme nos. :) 

Čuníci :) (foto: Lenka)

... Ale někdo se na nás smiloval a po cestě jsme potkali nějakou zapadlou hospodu nebo spíš soukromou hospodu. :) Ale dali nám najíst i napít! :)) Ale limča a hlavně moravský vrabec resp.  utopenci opravdu bodli. :) Akorát se teda šlo špatně do toho kopce, co před námi byl. Ale nakonec jsme ho vyběhli v pohodě... A po tmě jsme jeli domu. ;) Docela jsem se divila, jak nám tento výlet vyšel tak, jak jsme si ho naplánovali, protože obvykle nestihneme všechno, co jsme si naplánovali. :)


Další informace: