Na jarní hrnčířské trhy v Berouně jezdíme už asi tři roky po sobě, ale na podzim jsme tu ještě nebyli... až letos. :) A proč nevyužít hezkého počasí i k malému výletu?! :)
Cestou do Berouna jsme měli v plánu se zastavit v Lochovicích a vyfotit památný strom, který má růst vedle kostela. Skutečně jsme tu památný strom našli a celkem snadno - jedná se o lípu malolistou (Tilia cordata), která byla za památný strom vyhlášena v roce 1987. Obvod kmene je 325 cm a výška stromu 16 m. Nejedná se o nějaký rekordní strom, spíš je tato lípa pěkně rostlá a na zajímavém místě.
 |
| Památný strom vedle kostela v Lochovicích (foto: Lenka) |
U kostela jsme se zastavovali už jednou, když jsme jeli ze zámku v Hořovicích. Více informací o
kostele sv Ondřeje je tedy v
předchozím článku. Minule jsme se nebyli podívat uvnitř kostela, což se nám tentokrát povedlo, i když to bylo jenom od zamřížovaných dveří, ale i tak byl pohled do interiéru zajímavý.
 |
| Interiér lochovického kostela (foto: Lenka) |
Pak jsme autem přejeli k Otmíčské hoře, jejíž vrchol a okolí byly v roce 1986 vyhlášeny jako přírodní památka o rozloze 5,3 ha. Otmíčská hora je vysoká 401 m a je tvořena diabasem ordovického stáří. Kopec tvoří zalesněný zelený ostrov mezi okolními poli, ale jeho celistvost narušuje bývalý lom v jihozápadní straně kopce. Na jednu stranu narušuje celistvost, ale dnes určuje charakter chráněného území.
 |
| Otmíčská hora (foto: Jirka) |
Tato lokalita byla osídlena už v době eneolitu, v době halštatské tu existovalo hradiště. Raně středověké hradiště tu nejspíš nebylo vzhledem k prokázanému rozsáhlému hradišti v nedalekých Lochovicích. Dnes je ale oblast osídlená a je odsud pěkný výhled třeba směrem k hradu Točík. :)
 |
| Hrad Točník (foto: Jirka) |
Pro lokalitu jsou problémem náletové a rychle rostoucí nepůvodní druhy keřů a stromů, které vytlačují původní vegetaci... nebo tedy alespoň relativně původní vegetaci. :) Jedná se především o trnovníku akátu (Robenia pseudoacacia) a borovice černé (Pinus nigra). Myslím, že směle mezi ně můžeme zařadit i šípky a podobné keře, které jsou v jižní a jihozápadní části a znesnadňují tak přístup k lokalitě, proto jsme museli část přírodní památky obejít, než jsme si našli skulinu, kudy se dalo vcelku pohodlně jít dále. :)
 |
| Lesy na Otmíčské hoře (foto: Jirka) |
 |
| Svízel syřišťový (foto: Lenka) |
Většina území přírodní památky je tvořena dubo-habrovým lesem s patřičnou vegetací, část s bývalým lomem je charakteristická biotopy skalní stepi. Z významnějších rostlin tu rostou bělozářka liliovitá (Anthericum lilagum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), čistec přímý (Stachys recta), ostřici nízkou (Carex humilis), kostřavu walliskou (Festuca valesiaca) a sivou (F. glauca) nebo ožanku hroznatou (Teucrium botrys).
Krom významných druhů rostlin žijí na území přírodní památky zástupci teplomilné fauny bezobratlých jako hmyz, motýli a měkkýši. Třeba jako suchomilka obecná (Xerolenta obvia), která je velmi hojná právě na osluněných teplých stanovištích jako jsou staré lomy.
 |
| Suchomilka obecná (foto: Lenka) |
 |
| Stará borovice nad lomem (foto: Jirka) |
Sestup dolů byl trochu horší - chytře jsem si nevzala pohory, takže se mi šlo opravdu "moc příjemně". Takže jsme se dolů plazili po kamenné suti neúměrně dlouho, ale bylo tu krásně, to jo. :) Alespoň jsem si prohlédla zbylé kvetoucí kytičky, ale zajímavější byl třeba ten podivný lusk a chmýrem. :) Takže kdybyste někdo věděl, oč se jedná, nebojte se to napsat jako příspěvek pod článek. Díky. ;)
 |
| (foto: Lenka) |
Dole jsme přišli na to, že k lokalitě vede pohodlná široká cesta... No, i když nevím, proč se divím, když tu byl dřív lom a nějak odsud kamen vozit museli! :D ... Ne vždycky mi to pálí, no! :))
Ale k autu se nám šlo krásně. :) Odtud jsme jeli do Berouna, kde se konaly podzimní hrnčířské trhy... Které jsou překvapivě skoro stejné jako ty jarní a protože jsme tu byli letos i na jaře, tak jsme byli hrochu překeramikováni. :) Ale potřebovali jsme koupit pár misek do naší kuchyně. Měli jsme ale slušný hlad, tak jsme si nejdřív dali předražené halušky se zelím a uzeným masem. No co, hlad je nejlepší kuchař... :)
 |
| Keramické výrobky na berounském náměstí (foto: Lenka) |
Nakonec jsme vybrali pěkné misky a také krásnou konvici na čaj s rybičkami. :) Stejnou máme i jednu misku, ale tu jsme tu koupili už na jarních trzích. Ale jsou krásné. :)
 |
| Kvetoucí hlava (foto: Lenka) |
Pak už jsme nic nekupovali a jenom jsme se prošli kolem stánků se zajímavými věcmi. Někteří prodejci mají asi už soje oblíbená místa, protože jsme je na nich opět našli... a my máme některé oblíbené prodejce, tak jsme je alespoň mohli snadněji najít. ;) Ale mám pocit, že bychom si měli alespoň na rok dát s hrnčířskými trhy oraz, jinak by se nám kuchyň přesytila krásnými, ale neskladnými věcmi. :))
 |
| Mozaikové obrázky (foto: Lenka) |
Potom jsme ještě jeli směrem k Mořině, protože jsme se chtěli podívat po okolních lomech a vlastně už je to docela dávno, co jsme tu byli a spolu jsme tu ještě nebyli... :) Zastavili jsme na parkovišti nad Velkou Amerikou a pomalu jsme ani neměli kde zaparkovat, kolik tu všude bylo aut a lidí. Hups, asi je to tu oblíbená lokalita. :)
Amerika je vžitý název pro soustavu vápencových lomů, které se nachází v okolí obce Mořina. Jednotlivé lomy jsou vzájemně propojené soustavou podzemních štol. K založení těžby v okolí Mořiny došlo v roce 1891, za tu dobu tu vznikly asi dvě desítky lomů různých velikostí a tvarů... :) Dnes se tu netěží, většina území je pod ochranou (součást CHKO Český kras či NPR Karlštejn), ale živo je tu hodně, protože okolí je velmi oblíbeným turistickým cílem.
 |
| Podzimní květy (foto: Lenka) |
My jsme se nejprve šli podívat na malý zarostlý lůmek Kozolupy, kde je dnes přírodní památka Lom Kozolup. Chráněné území tu bylo vyhlášeno na rozloze 2 ha už k 7. říjnu 1981. Hlavním důvodem, proč je to tu chráněno je geologický profil silurskými sedimenty ve střední části Pražské pánve a naleziště mnoha druhů zkamenělin (koráli, ramenonožci). Lom je dnes hodně zarostlý křovinami a z geologie toho tady moc vidět není. Druhotně byl lom osídlen i zajímavějšími druhy, postupně se tu vytvořily biotopy skalních stepí a teplomilných trávníků. Z mechů tu roste ohrožený druh s půvabným názvem tučnolístek tuhý (Aloina rigida). :)
 |
| Lom Kozolupy (foto: Jirka) |
Poté jsme šli po žluté turistické značce, ze které jsme odbočili na cestu, která vede na vyhlídku nad nejznámějším, největším a nejvíce vyhledávaným lomem v této oblasti - nad slavnou Velkou Amerikou (neboli Východní lom či lom Východ). Lom má rozměry 750 × 150 m a hluboký je až 80 m, někdy je nazýván jako český Grand Canyon... což je trochu směšné, ale co no. :)) Na dně lomu je jezero, které je zhusta využíváno ke koupání, přesto že do lomu je vstup zakázán. :) Na vyhlídku jsme dorazili tak akorát včas, abychom ještě mohli lom vyfotit ve fotogenickém světle... ale slunce rychle klesalo a stíny v lomu se protahovaly. Ale i tak si myslím, že se Jirkovi fotka povedla. :)
 |
| Velká Amerika (foto: Jirka) |
O kus dál je další lom pojmenovaná po americku - Mexiko (jinak se mu říká také Trestanecký nebo Deštivý lom či lom Schniloušák). Mě teda nejvíce oslovuje název "Schniloušák". :) Druhý název lomu nevznikl náhodou - v letech 1949 až 1953 byla v lomu využívána práce politických vězňů. Vězni zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, zesláblí už z vazby nestíhali plnit svoje pracovní podmínky... Na jejich památku je nad lomem postaven pomník z otesaného vápence.
 |
| Pomník politických vězňů nad lomem Mexiko (foto: Lenka) |
Lom sice nemá takové rozměry jako Velká Amerika, ale i tak vzbuzuje respekt... Jeho rozměry jsou 300 × 100 m, strmé stěny dosahují hloubky až 80 m. Na dně je několik jezírek a celkově je tento lom takový pochmurnější - asi je to tím, že na jeho dno svítí málo slunce a je více zarostlý dnes už docela velkými stromy. V lomových stěnách je vidět několik štol... Je možné se tu někde setkat i s duchem Hanse Hagena, což prý byl německý voják, který se v této oblasti schovával před Rudou armádou. Pohyboval se tu po okolí a aby měl co jíst, kradl horníkům jídlo. V dole ho zasypalo kamení a odřízlo ho od vnějšího světa, pak se zastřelil... No a říká se, že jeho duch tu je pořád... A já ho teda nehledala!
 |
| Lom Mexiko (foto: Lenka) |
Za Mexikem cesta vede po louce a z jednoho místa je vidět kousek z hadu Karlštejna. Bohužel to není víc, než je vidět na fotce. :) Ale i tak je to pěkné. ;)
 |
| Jukající Karlštejn (foto: Lenka) |
A kousek za "vyhlídkou" na Karlštejn začíná zase les, který už ale patří do národní přírodní rezervace Karlštejn. Chráněna je tu nejrozsáhlejší a nejtypičtější ukázka přírody Českého krasu. Podloží je tvořeno silurskými a devonskými vápenci a břidlicemi. Na nich se vyvinuly rozmanité typy společenství s mnoha chráněnými druhy rostlin i živočichů... Ale my jsme toho ani moc neviděli, protože jsme územím NPR procházeli jenom na kousku trasy. Cestou jsme prošli ještě kolem Malé Ameriky, což je hodně zarostlý lom s jezerem na dně... Ani jsme se tu už moc nezdržovali a radši jsme šli dál. :)
Poslední významnou "památkou" na doby minulé je Dub sedmi bratří (někdy nazýván i Dub u dvou bratří... tak vlastně nevíme, jestli byli dva nebo jich bylo sedm :)), což je památný strom asi kilometr od Karlštejna. Roste tu už asi 350 let hned vedle modré turistické značky... teda předpokládám, že dub tu byl dřív než modrá. ;) Dub letní (Quercus robur) je vysoký 16 m a obvod kmenu je 480 cm a je to údajně největší strom v chráněné krajinné oblasti Český kras.
 |
| Dub sedmi bratří (foto: Lenka) |
Odtud jsme šli ještě do Mořiny, kde jsme si chtěli dát alespoň něco k pití, ale nebyla šance. :) Jediná hospoda zavírala už někdy odpoledne a druhá je prý někde na druhém konci vesnice... A já měla taaakový hlad a žízeň! Ale vypadalo to, že utřeme nos. :)
 |
| Čuníci :) (foto: Lenka) |
... Ale někdo se na nás smiloval a po cestě jsme potkali nějakou zapadlou hospodu nebo spíš soukromou hospodu. :) Ale dali nám najíst i napít! :)) Ale limča a hlavně moravský vrabec resp. utopenci opravdu bodli. :) Akorát se teda šlo špatně do toho kopce, co před námi byl. Ale nakonec jsme ho vyběhli v pohodě... A po tmě jsme jeli domu. ;) Docela jsem se divila, jak nám tento výlet vyšel tak, jak jsme si ho naplánovali, protože obvykle nestihneme všechno, co jsme si naplánovali. :)
Další informace:
