Štoly Mořina a na skok do Karlštejna

Původně jsme v sobotu chtěli s kamarády Péťou a Michalem vyrazit na rozhlednu Děd u Berouna, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. :) Totiž už před několika lety plánoval náš soused výpravu do štol v okolí Mořiny, odkud pochází... ale pak někdo spadl do Velké Ameriky a umřel tam a z tohoto plánu na dlouhá léta sešlo. Ale nedávno se začala plánovat nová výprava, akorát to jsem si myslela, že o ní bude velký zájem a ani se tam nevejdeme. Shodou okolností někdo narychlo odřekl a my jsme se všichni čtyři vešli do počtu dvaceti lidí z Dobříše (vesměs to byli naši sousedi, i moje maminka :)), který byl později doplněn o dalších asi dvacet lidí z Mořiny a okolí. Celkem velká výprava to byla. :)

Sice jsme si říkali, že to je škoda strávit tak pěkný slunečný den někde v podzemí, ale nakonec jsme všichni byli moooc rádi, že jsme jeli. :) A ani nám nevadilo brzké vstávání - už v devět byl odjezd od našeho domu. :) Do Mořiny to od nás není tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli na místě a už jsme vystupovali z aut přímo v lomech Mořina. Lomů jsem coby geoložka viděla opravdu hodně, ale stejně mě tyhle místa dost baví. :) Přes malé organizační zmatky jsme se stihli trochu porozhlédnout po okolí. Tímto posílám pozdrav blogu eL Familia, kterým se líbil nějaký bagřík, který jsem nedávno vyfotila u Žampachu. :)) Tenhle se mi líbí víc. :)

Na některé lomy z oblasti Mořiny jsme se byli podívat před asi půl rokem... Více o tom naleznete tady.

Bagřík :) (foto: Lenka)

Pak jsme vyfasovali helmy - všichni a ne jenom ti velcí, jak běžela první fáma. ;) A jak jsem byla ráda, že jsem jí měla... Jinak by se mi pěkně rozsvítilo během pobytu v podzemí, protože jsem se do hlavy praštila několikrát. :)) Prohlídku jsme začali u lomu Kanada, který je hned v areálu podniku Lomy Amerika spol. s. r. o.

Jo a ráda bych se na tomto místě omluvila, že je tu těch fotek tolik... Snažila jsem se je nějak probrat, ale prostě se mi to nevedlo. Nejsem sice příznivcem mnoha fotek na jedno téma, ale přijde mi, že tohle místo je tak unikátní, že více fotek (snad) neuškodí. :)) Takže díky za pochopení. :)

Vápenec v oblasti českého krasu byl využíván asi už v době železné, kdy byl využíván při hutnění železné rudy. Za Jana Lucemburského a Karla IV. byl zdejší vápenec oblíbený jako stavební kámen a později byl využíván i na štuky a omítky. Tehdy se ale spíš sbíraly opadané kameny či olamovaly skalní výchozy. O cílené těžbě lze hovořit až v době železářství, kdy se vápenec přidával jako struskotvorná přísada k železné rudě ve velkém. Těžba v okolí Mořiny byla zahájena v roce 1891, nejprve se tu pracovalo ručně a od roku 1908 v lomech byly zaváděny pneumatické mechanismy. Po znárodnění v roce 1945 byly lomy začleněny pod těžební podnik v Kladně, poté v Ejpovicích a nakonec v Příbrami. Od roku 1994 je tu současný podnik. Vápence jsou v současné době využívány k odsiřování tepelných elektráren, jako saturační činidlo v cukrovarech, na výrobu cementu (v Radotíně) a zbytky se používají jako stavební kamenivo. Uf, mnoho textu na začátek... tak se jdeme raději nořit do podzemí. :)

Krystaly kalcitu ve svitu čelovky :) (foto: Lenka)

Brzy nás temnotou dovedli k Malé Americe, kde je několik průhledů směrem do lomu. Do štol jsem se docela nabalila, protože jsem získala dojem, že tam musí být zima, ale jak tady na některá místa svítilo sluníčko, bylo tu neskutečné vedro. :) Na hladině lomu byla ještě šlupka ledu jako památka na docela nedávné silné mrazy. Říkám si, že by tam ve správnou dobu muselo být super bruslení, ale to by muselo být spojeno se slaňováním, protože jinak se dolu dostat nedá. :) Když jsme u Malé Ameriky byli v září a koukali jsme na ďoury štol v lomových stěnách, nenapadlo by mě, že za půl roku budeme z těchto ďour koukat na lom. :)

Průhled do lomu Malá Amerika (foto: Lenka)

Ve 3. těžebním patře vede Hlavní sběrná chodba, která je směrem dolu spojena se 4. těžebním patrem svislou šachtou. Chodba má právě směrem do lomu několik průhledů... Proto se tomuto místu říká Galerie.

"Galerie" u Malé Ameriky (foto: Lenka)

Rozcestník pod zemí :) (foto: Lenka)

Cestou štolami jsme narazili na naše první netopýry. Panečku, nikdy jsem je takhle zblízka neviděla (no dobře, když nepočítám toho, co mi vylezl po kalhotách, když jsme byli na Pálavě - článek tady :)). Myslím, že na tyhle dva chudáky svítili a bleskali naprosto všichni, protože to byli jedni z prvních, které jsme viděli. :)

První setkání s netopýry (foto: Lenka)

S podzemím v okolí Mořiny je spojeno několik různých pověstí... ale ta nejznámější je o Hansi Hagenovi. Existuje několik verzí příběhu a nikdo už s určitostí neví, kde je pravda... Ale mohlo to být nějak takto. Za války i po válce pracoval Hans Hagen v lomu Malá Amerika. Byl to sice Němec, ale byl to válečný trestanec a zarytý antifašista. Několik let po válce došlo v lomech a štolách ke katastrofě, při které se prolomily podzemní prameny a to způsobilo otřesy a zasypání štol. V jedné štole zůstal zavalen i Hagen s dalšími dvěma dělníky, ale jen Hagen zůstal naživu a jako zázrakem se dokázal znovu prohrabat ven. Štěstím  se smál, brečel, volal na své dva zasypané kolegy a nevěděl, že jsou mrtví... Z toho všeho se asi zbláznil. Od té doby Hans Hagen žil ve štolách v okolí a vyznal se v nich jako nikdo jiný, mezi trampy se začaly šířit podivné historky o Hagenovi, byl slyšet řev a smích podobající se zpěvu lelka... Neví se, jak to s ním dopadlo a zda tu náhodou není dodnes...

V jedné ze štol visí kolejnice, která svého času sloužila k vyhlašování poplachů, kdy se na ni bušilo kovovým předmětem. Když se na ní třikrát bouchne, měl by přijít Hagen... nebo by ten člověk měl do roka a do dne zemřít. Hagen nepřišel... Asi se tam buší normálně, ale uvidíme za rok. :) Ve štole jsme našli cedulku, na které se někdo sháněl po rodinném domě či bytě v této lokalitě... Že by se tu Hansi Hagenovi už nelíbilo? :)

Hagenova traverza (foto: Lenka)

Jak jsme postupovali směrem k Pustému lomu, přibývalo množství zimujících netopýrů. Největší skupina je zachycena na fotce pod textem. Je to opravdu fascinující podívaná, když pozorujete takovou masu malých myších okřídlených tělíček. Prý je pro ně letošní zima docela špatná a jsou docela hubení, tak snad se letos přes léto víc nadlábnou a další zima pro ně bude v pohodě.

Jedná se asi o netopýry velké (Mytotis myotis), což je největší a nejhojnější netopýr nejen v Česku, ale i v celé Evropě (mimo severské země). Tento druh netopýra dorůstá 6,5-8 cm (+ ocas) a rozpětí křídel je až 37 cm. Z horní strany má netopýr velký nejčastěji šedohnědou barvu a bříško má šedobílé. Museli jsme si dávat pozor (nebo ne všichni, ale jen já? :)), abychom je helmou neshodili a neodnesli jsme si ho s sebou za límcem. :) Byla jsem z netopýrů dost unešená a vůbec nechápu, jak o nich někdo může říct, že jsou oškliví... Chápete to? :)

Opravdu hodně netopýrů (foto: Lenka)

... a zase netopýři (foto: Lenka)

... naposledy netopýři (foto: Lenka)

Ještě nějakou dobu jsme šlapali tmou, když se znenadání ze tmy vynořilo i denní světlo a my jsme se ocitli v Pustém lomu, kde pro nás byl přichystaný hořící oheň, teplá dršťková polévka, něco sladkého k zakousnutí. Vzhledem k tomu, že jsme se až večer dozvěděli, že můžeme také jet, neměli jsme připravené svačinky, ale naštěstí jsme od naší maminky dostali dva buřtíky, takže jsme ostatním nemuseli jenom závidět. ;) Ještě že ty hodné maminky jsou. :)) Východ do Pustého lomu (znám i pod názvy Pusťák nebo Rokle růží) je na úrovni 2. těžebního patra a ve východní části lomu je zahloubení do 3. patra. Lom je dobře skryt mezi stromy a shora se dá špatně najít.

Oběd v Pustém lomu (foto: Lenka)

Buřty (foto: Lenka)

V Pustém lomu jsme si asi půl hodiny odpočinuli, dobře jsme se najedli, porozhlédli jsme se po lomu. Pak jsme si sbalili svoje věci a vyrazili jsme zase zpátky  do podzemí. Šli jsme zase stejnou trasou, kterou jsme sem přišli... Cestou jsem se opět kochala zdejšími geologickými zajímavostmi - no nejsou takové drobné vápencové krápníčky krásné?

Zpátky pod zem... krápníčky (foto: Lenka)

Brzy jsme se vynořili zase na denním světle v podniku Lomy Mořina, odskočili jsme si na záchůdky a vyrazili jsme na druhou část prohlídkové trasy... Původně jsme si mysleli, že třeba v půlce odjedeme někam jinam, ale jsem fakt ráda, že jsme to neudělali, byla by to velká škoda, protože i tam toho bylo hodně zajímavého k vidění. :)

Lomy Mořina (foto: Lenka)

Štoly u Velké Ameriky (foto: Lenka)

Na asi dvou místech do štol prosakuje voda. To jsou hodně pěkná místa - malá jezírka z vápenců, kde se oválením tvoří jeskynní perly... Moc pěkná ukázka.

Jeskynní perly (foto: Lenka)

Nejprve nás naši průvodci zavedli k lomu Mexiko (Trestanecký lom), kde jsme se všichni vystřídali u malinkého průhledového okénka. Naneštěstí skoro proti nám svítilo sluníčko, takže fotka není dokonalá... ale zajímavá určitě. :)

Průhled na lom Mexiku (foto: Lenka)

Nejlepší ale vždycky je a bude Velká Amerika. :) Takže nám byly dopřány netradiční pohledy na lom hned z několika míst. Lom se mi zdá odsud ještě větší než když na něj člověk kouká shora. :) Paradoxně nejvíc nás asi zaujala slečna, která šla na jedné straně lomu... a která si sundala boty a kalhoty a jala se brodit veeeelmi ledovou vodou na druhou stranu, kde na ní čekal asi přítel se psem. Bylo to pro nás docela zajímavé představení... No, co si budeme povídat, slečně se nepodařilo přebrodit, pěkně se vykoupala. Voda prý takhle brzy po zimě má asi tak 4°C, takže jsme jí nikdo nezáviděl! Brrr.

Velká Amerika (foto: Lenka)

Po prohlídce štol jsme si ještě koupili pohledy, nechali jsme si otisknout razítko. :)) Chtěli ještě vydat na ten (pro nás nešťastný) Děd, ale shodli jsme se, že už by to nemělo moc cenu, protože bylo docela pozdě odpoledne. Takže jsme se nejprve zastavili u kostela v Mořině, kde jsme se pokochali jeho krásou.

Gotický kostel sv. Stanislava byl založen v roce 1353 za Karla IV., v 18. století byl barokně upraven. Jde o jednolodní stavbu s výraznou hranolovou věží. Kostel je obklopen hřbitovem s barokní branou. Před kostelem rostou dvě památné lípy, která jsou státem chráněné. Jsou staré asi 200 resp. 100 let a obvody kmenů mají 470 a 230 cm. Pěkné stromy.

Památná lípa před kostelem v Moříně (foto: Jirka)

Řešili jsme, co budeme dělat dál... Jirka chtěl vidět prý nejhezčí vyhlídku na hrad Karlštejn, tak jsme si řekli proč ne. :) Akorát úplně přesně nevěděl, kde to je. Tak jsme nechali auto kdesi na poli a hned jsme narazili na žlutou turistickou značku, jo tak jsme tam byli správně. :) Polní cesta spojující Hlásnou Třebáň a Karlštejn  vede hezkou kulturní krajinou. Nedaleko stojí kaplička a vedle ní další památný strom. Bohužel jsem nenašla žádné podrobnější informace o kapličce, tak alespoň něco málo o stromu. ;) Jde o 16 m vysokou lípu malolistou (Tilia cordata), obvod kmene má 215 cm. Nejedná se o nějakého obra, ale o pravidelný a pěkně rostlý strom, jenž tvoří dominantu krajiny... A přesně takové by památné stromy měly být...

Památný strom s kapličkou (foto: Lenka)

Cestou z kopečka jsme mezi listnatými stromy narazili na fialové kvítky jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), tak jsme k nim já i Péťa zaklekly a jaly jsme se je řádně zdokumentovat. :) Nemůžu za to, byly to moje letošní první, tak jsem měla radost, že jaro už je konečně tu. :)

Jaterník podléška  (foto: Lenka)

Vyfuněli jsme malý kopeček, prošli jsme kolem kamenného křížku a ocitli jsme se na TOM místě. :) Skutečně je odsud moc hezký výhled na hrad Karlštejn, který trůní mezi okolními kopečky. S Jirkou jsme na Karlštejně byli před pár lety na podzim, tehdy to byl také moc pěkný výlet, ale když tak koukám na článeček, napadá mě, že začátky jsou vždycky těžké. :)) Hrad byl založen Karlem IV. v roce 1348 a byl vystavěn ve vrcholně gotickém slohu... Sice zajímavá historie, ale o tom zase někdy jindy. Doufám, že se na hrad zase někdy podíváme. :)

Nejhezčí vyhlídka na Karlštejn (foto: Jirka)

Kluci se vrátili zpátky pro auto a my holky jsme šly do Karlštejna přes kopec. Cestou jsme ještě obdivovaly další jarní kytičky... a v Karlštejně jsme se zase děsily cetek, co tam prodávají. Musely jsme tam vypadat jako z jiného světa - zvlášť já s kalhotami zablácenými až ke kolenům, což byla památka na mořinské štoly. :) Ale tam to nikdo nevěděl a vypadala jsem jako největší prase... Zvlášť mezi slečinkami, které se vždycky na takovýchto místech berou ani nevím odkud. ;)

Sněženky (foto: Lenka)

A ještě jednou monumentální Karlštejn... krása, no ne?! :) (foto: Lenka)

Společně jsme pak přejeli ke Krčmě u Ezopa, kde jsme si už doma  naplánovali gastronomickou zastávku. :) Na louce u Vltavy zrovna nafukovali balón a pak se vydali na vzdušný výlet. :) To musí být krááása proletět se nad Karlštejnem a Českým krasem... No, vlastně proletět se balonem kdekoliv jinde musí být super zážitek. :) Jen kdyby to nebylo tak drahé. :)

Vzlétající balón (foto: Lenka)

Pak už jsme měli v bříšku tak akorát místo na něco dobrého. :) ... Jako jediná jsem si dala polévku - kulajdu  se ztraceným vejcem a dobře jsem udělala. Byla skvělá... Pak jsem měla lasagne a kluci si dali žebírka. No, to už bylo horší... Lasagne vypadaly jako kdyby šlo o koupený polotovar a žebírka plavala v tuku... ještě v kombinaci s hranolkama a koupenou pálivou omáčku. No, moc si na tom záležet nedali... Byla jsem z toho jídla zklamána, tak snad příště budeme mít šťastnější ruku při výběru restaurace. ;)

Jídlo (foto: Lenka)

S těžkými břichy jsme nasedli do auta a v prudkých zatáčkách jsme v autě trochu trpěli. Ale celkově to dneska byl moc a moc vydařený výlet. :)

Další informace:

- stránky o lomech a štolách v okolí Mořiny a ještě jedny a pověst o Hansi Hagenovi

- Wikipedie - vápencové lomy Amerika (Malá Amerika, Mexiko, Velká Amerika), netopýr velký, Seznam památných stromů v okrese Beroun, jaterník podléška, sněženka podsněžník, hrad Karlštejn
- hrady.cz - kostel sv. Stanislava v Mořině, Karlštejn

- oficiální stránky hradu Karlštejn

- Krčma u Ezopa

Otmíčská hora, berounské trhy a lomy Amerika

Na jarní hrnčířské trhy v Berouně jezdíme už asi tři roky po sobě, ale na podzim jsme tu ještě nebyli... až letos. :) A proč nevyužít hezkého počasí i k malému výletu?! :)

Cestou do Berouna jsme měli v plánu se zastavit v Lochovicích a vyfotit památný strom, který má růst vedle kostela. Skutečně jsme tu památný strom našli a celkem snadno - jedná se o lípu malolistou (Tilia cordata), která byla za památný strom vyhlášena v roce 1987. Obvod kmene je 325 cm a výška stromu 16 m. Nejedná se o nějaký rekordní strom, spíš je tato lípa pěkně rostlá a na zajímavém místě.

Památný strom vedle kostela v Lochovicích (foto: Lenka)

U kostela jsme se zastavovali už jednou, když jsme jeli ze zámku v Hořovicích. Více informací o kostele sv Ondřeje je tedy v předchozím článku. Minule jsme se nebyli podívat uvnitř kostela, což se nám tentokrát povedlo, i když to bylo jenom od zamřížovaných dveří, ale i tak byl pohled do interiéru zajímavý.

Interiér lochovického kostela (foto: Lenka)

Pak jsme autem přejeli k Otmíčské hoře, jejíž vrchol a okolí byly v roce 1986 vyhlášeny jako přírodní památka o rozloze 5,3 ha. Otmíčská hora je vysoká 401 m a je tvořena diabasem ordovického stáří. Kopec tvoří zalesněný zelený ostrov mezi okolními poli, ale jeho celistvost narušuje bývalý lom v jihozápadní straně kopce. Na jednu stranu narušuje celistvost, ale dnes určuje charakter chráněného území.

Otmíčská hora (foto: Jirka)

Tato lokalita byla osídlena už v době eneolitu, v době halštatské tu existovalo hradiště. Raně středověké hradiště tu nejspíš nebylo vzhledem k prokázanému rozsáhlému hradišti v nedalekých Lochovicích. Dnes je ale oblast osídlená a je odsud pěkný výhled třeba směrem k hradu Točík. :) 

Hrad Točník (foto: Jirka)

Pro lokalitu jsou problémem náletové a rychle rostoucí nepůvodní druhy keřů a stromů, které vytlačují původní vegetaci... nebo tedy alespoň relativně původní vegetaci. :) Jedná se především o trnovníku akátu (Robenia pseudoacacia) a borovice černé (Pinus nigra). Myslím, že směle mezi ně můžeme zařadit i šípky a podobné keře, které jsou v jižní a jihozápadní části a znesnadňují tak přístup k lokalitě, proto jsme museli část přírodní památky obejít, než jsme si našli skulinu, kudy se dalo vcelku pohodlně jít dále. :)

Lesy na Otmíčské hoře (foto: Jirka)

Svízel syřišťový (foto: Lenka)

Většina území přírodní památky je tvořena dubo-habrovým lesem s patřičnou vegetací, část s bývalým lomem je charakteristická biotopy skalní stepi. Z významnějších rostlin tu rostou bělozářka liliovitá (Anthericum lilagum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), čistec přímý (Stachys recta), ostřici nízkou (Carex humilis), kostřavu walliskou (Festuca valesiaca) a sivou (F. glauca) nebo ožanku hroznatou (Teucrium botrys).

Krom významných druhů rostlin žijí na území přírodní památky zástupci teplomilné fauny bezobratlých jako hmyz, motýli a měkkýši. Třeba jako suchomilka obecná (Xerolenta obvia), která je velmi hojná právě na osluněných teplých stanovištích jako jsou staré lomy.

Suchomilka obecná (foto: Lenka)

Stará borovice nad lomem (foto: Jirka)

Sestup dolů byl trochu horší - chytře jsem si nevzala pohory, takže se mi šlo opravdu "moc příjemně". Takže jsme se dolů plazili po kamenné suti neúměrně dlouho, ale bylo tu krásně, to jo. :) Alespoň jsem si prohlédla zbylé kvetoucí kytičky, ale zajímavější byl třeba ten podivný lusk a chmýrem. :) Takže kdybyste někdo věděl, oč se jedná, nebojte se to napsat jako příspěvek pod článek. Díky. ;)

(foto: Lenka)

Dole jsme přišli na to, že k lokalitě vede pohodlná široká cesta... No, i když nevím, proč se divím, když tu byl dřív lom a nějak odsud kamen vozit museli! :D ... Ne vždycky mi to pálí, no! :))

Ale k autu se nám šlo krásně. :) Odtud jsme jeli do Berouna, kde se konaly podzimní hrnčířské trhy... Které jsou překvapivě skoro stejné jako ty jarní a protože jsme tu byli letos i na jaře, tak jsme byli hrochu překeramikováni. :) Ale potřebovali jsme koupit pár misek do naší kuchyně. Měli jsme ale slušný hlad, tak jsme si nejdřív dali předražené halušky se zelím a uzeným masem. No co, hlad je nejlepší kuchař... :)

Keramické výrobky na berounském náměstí (foto: Lenka)

Nakonec jsme vybrali pěkné misky a také krásnou konvici na čaj s rybičkami. :) Stejnou máme i jednu misku, ale tu jsme tu koupili už na jarních trzích. Ale jsou krásné. :)

Kvetoucí hlava (foto: Lenka)

Pak už jsme nic nekupovali a jenom jsme se prošli kolem stánků se zajímavými věcmi. Někteří prodejci mají asi už soje oblíbená místa, protože jsme je na nich opět našli... a my máme některé oblíbené prodejce, tak jsme je alespoň mohli snadněji najít. ;) Ale mám pocit, že bychom si měli alespoň na rok dát s hrnčířskými trhy oraz, jinak by se nám kuchyň přesytila krásnými, ale neskladnými věcmi. :))

Mozaikové obrázky (foto: Lenka)

Potom jsme ještě jeli směrem k Mořině, protože jsme se chtěli podívat po okolních lomech a vlastně už je to docela dávno, co jsme tu byli a spolu jsme tu ještě nebyli... :) Zastavili jsme na parkovišti nad Velkou Amerikou a pomalu jsme ani neměli kde zaparkovat, kolik tu všude bylo aut a lidí. Hups, asi je to tu oblíbená lokalita. :)

Amerika je vžitý název pro soustavu vápencových lomů, které se nachází v okolí obce Mořina. Jednotlivé lomy jsou vzájemně propojené soustavou podzemních štol. K založení těžby v okolí Mořiny došlo v roce 1891, za tu dobu tu vznikly asi dvě desítky lomů různých velikostí a tvarů... :) Dnes se tu netěží, většina území je pod ochranou (součást CHKO Český kras či NPR Karlštejn), ale živo je tu hodně, protože okolí je velmi oblíbeným turistickým cílem. 

Podzimní květy (foto: Lenka)

My jsme se nejprve šli podívat na malý zarostlý lůmek Kozolupy, kde je dnes přírodní památka Lom Kozolup. Chráněné území tu bylo vyhlášeno na rozloze 2 ha už k 7. říjnu 1981. Hlavním důvodem, proč je to tu chráněno je geologický profil silurskými sedimenty ve střední části Pražské pánve a naleziště mnoha druhů zkamenělin (koráli, ramenonožci). Lom je dnes hodně zarostlý křovinami a z geologie toho tady moc vidět není. Druhotně byl lom osídlen i zajímavějšími druhy, postupně se tu vytvořily biotopy skalních stepí a teplomilných trávníků. Z mechů tu roste ohrožený druh s půvabným názvem tučnolístek tuhý (Aloina rigida). :)

Lom Kozolupy (foto: Jirka)

Poté jsme šli po žluté turistické značce, ze které jsme odbočili na cestu, která vede na vyhlídku nad nejznámějším, největším a nejvíce vyhledávaným lomem v této oblasti - nad slavnou Velkou Amerikou (neboli Východní lom či lom Východ). Lom má rozměry 750 × 150 m a hluboký je až 80 m, někdy je nazýván jako český Grand Canyon... což je trochu směšné, ale co no. :)) Na dně lomu je jezero, které je zhusta využíváno ke koupání, přesto že do lomu je vstup zakázán. :) Na vyhlídku jsme dorazili tak akorát včas, abychom ještě mohli lom vyfotit ve fotogenickém světle... ale slunce rychle klesalo a stíny v lomu se protahovaly. Ale i tak si myslím, že se Jirkovi fotka povedla. :)

Velká Amerika (foto: Jirka)

O kus dál je další lom pojmenovaná po americku - Mexiko (jinak se mu říká také Trestanecký nebo Deštivý lom či lom Schniloušák). Mě teda nejvíce oslovuje název "Schniloušák". :) Druhý název lomu nevznikl náhodou - v letech 1949 až 1953 byla v lomu využívána práce politických vězňů. Vězni zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, zesláblí už z vazby nestíhali plnit svoje pracovní podmínky... Na jejich památku je nad lomem postaven pomník z otesaného vápence.

Pomník politických vězňů nad lomem Mexiko (foto: Lenka)

Lom sice nemá takové rozměry jako Velká Amerika, ale i tak vzbuzuje respekt... Jeho rozměry jsou 300 × 100 m, strmé stěny dosahují hloubky až 80 m. Na dně je několik jezírek a celkově je tento lom takový pochmurnější - asi je to tím, že na jeho dno svítí málo slunce a je více zarostlý dnes už docela velkými stromy. V lomových stěnách je vidět několik štol... Je možné se tu někde setkat i s duchem Hanse Hagena, což prý byl německý voják, který se v této oblasti schovával před Rudou armádou. Pohyboval se tu po okolí a aby měl co jíst, kradl horníkům jídlo. V dole ho zasypalo kamení a odřízlo ho od vnějšího světa, pak se zastřelil... No a říká se, že jeho duch tu je pořád... A já ho teda nehledala!

Lom Mexiko (foto: Lenka)

Za Mexikem cesta vede po louce a z jednoho místa je vidět kousek z hadu Karlštejna. Bohužel to není víc, než je vidět na fotce. :) Ale i tak je to pěkné. ;)

Jukající Karlštejn (foto: Lenka)

A kousek za "vyhlídkou" na Karlštejn začíná zase les, který už ale patří do národní přírodní rezervace Karlštejn. Chráněna je tu nejrozsáhlejší a nejtypičtější ukázka přírody Českého krasu. Podloží je tvořeno silurskými a devonskými vápenci a břidlicemi. Na nich se vyvinuly rozmanité typy společenství s mnoha chráněnými druhy rostlin i živočichů... Ale my jsme toho ani moc neviděli, protože jsme územím NPR procházeli jenom na kousku trasy. Cestou jsme prošli ještě kolem Malé Ameriky, což je hodně zarostlý lom s jezerem na dně... Ani jsme se tu už moc nezdržovali a radši jsme šli dál. :)

Poslední významnou "památkou" na doby minulé je Dub sedmi bratří (někdy nazýván i Dub u dvou bratří... tak vlastně nevíme, jestli byli dva nebo jich bylo sedm :)), což je památný strom asi kilometr od Karlštejna. Roste tu už asi 350 let hned vedle modré turistické značky... teda předpokládám, že dub tu byl dřív než modrá. ;) Dub letní (Quercus robur) je vysoký 16 m a obvod kmenu je 480 cm a je to údajně největší strom v chráněné krajinné oblasti Český kras.

Dub sedmi bratří (foto: Lenka)

Odtud jsme šli ještě do Mořiny, kde jsme si chtěli dát alespoň něco k pití, ale nebyla šance. :) Jediná hospoda zavírala už někdy odpoledne a druhá je prý někde na druhém konci vesnice... A já měla taaakový hlad a žízeň! Ale vypadalo to, že utřeme nos. :) 

Čuníci :) (foto: Lenka)

... Ale někdo se na nás smiloval a po cestě jsme potkali nějakou zapadlou hospodu nebo spíš soukromou hospodu. :) Ale dali nám najíst i napít! :)) Ale limča a hlavně moravský vrabec resp.  utopenci opravdu bodli. :) Akorát se teda šlo špatně do toho kopce, co před námi byl. Ale nakonec jsme ho vyběhli v pohodě... A po tmě jsme jeli domu. ;) Docela jsem se divila, jak nám tento výlet vyšel tak, jak jsme si ho naplánovali, protože obvykle nestihneme všechno, co jsme si naplánovali. :)

Další informace:

- cs.wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Beroun, PP Otmířská hora, PP Lom Kozolupy, vápencové lomy Amerika, Dub sedmi bratří
- stránky o lomech Amerika
- PP Lom u Kozolup (stránky ochranaprirody.cz)

Okolí Zlatého koně

Cestou z Tetína jsme si s Jirkou říkali, že je ještě příliš brzy na to, abychom se vydali rovnou domů, proto jsem se ještě zastavili na kratší procházku u Koněpruských jeskyní a kolem vrchu Zlatého koně, kudy vede stejnojmenná naučná stezka. Národní přírodní památkou tato oblast byla vyhlášena v roce 1972 na území o rozloze 30,5 ha.

Rozhled z vrcholku Zlatého koně (foto: Jirka)

Asi poslední letošní prokazatelná květina :) (foto: Lenka)

V tuto roční dobu má takováto procházka jednu nespornou výhodu - skoro nikoho na ní nepotkáte. :) A tak se lze v klidu kochat krásami Českého krasu - např. onou poněkud spornou jizvou - lomem Čertovy schody. Zajímalo by mne, jak dopadne tato oblast po ukončení těžby - zda lom bude navrácen přírodě, jako tomu bylo v případě lomu Na Kobyle... Asi by nemělo moc smysl tvářit se, že tu žádná těžba nikdy nebyla... :)

Velkolom Čertovy schody (foto: Jirka)

Podzemní plody (foto: Lenka)

Težbou byly odkryty devonské horniny - okrajová část útesu, kde jsou velmi hojné zkameněliny jako lilijice (Crinoidea), mechovky (Bryozoa), ramenonožci (Brachiopoda), koráli (Anthozoa) atd. Výhodou je, že se zkameněliny dají najít velmi snadno - v podstatě v každém kusu vápence, který ze země zvednete, se dá něco vidět. Takhle to vždycky rozhodně není. :)

Zkamenělé obyvatelstvo devonského moře (foto: Lenka)

Po takovéhle procházce už jsme na nic dalšího neměli čas ani náladu a nechali jsme se autíčkem dovézt zase zpátky domů. :)

Další informace:
- naučná stezka Zlatý kůň
- NPP Zlatý kůň