Podvečerní procházka Novým Městem pražským

Posledních pár dní bylo docela horkých, tak jsme nechtěli odpoledne za největšího pařáku chodit ven... Ale jednou se nám poštěstilo vyrazit na příjemnou podvečerní procházku a to už byly teploty příjemnější... Vlastně úplně akorát na tričko s krátkým rukávem. :)

A jako bonus pro nás bylo krásné měkké podvečerní světlo, které je na focení přímo ideální. ;) Díky tomu se povedlo docela normálně zvěčnit porodnici u Apolináře, což se mi zatím nepovedlo. :) Procházeli jsme se po místech, kde jsme už byli během dubna, ale přece jenom se okolí změnilo díky zeleni, která se nádherně zazelenala.

Porodnice u Apolináře

Výhled nad Albertovem

Tentokrát jsme navíc sešli po malých albertovských schodech dolů a já jsem se šla nostalgicky podívat na svou vysokou školu - Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. :) Tohle je hlavní budova fakulty a sídlí tu moje geologie :) ... a ještě geografie. Jojo, tady jsem v minulých letech strávila docela dost času, ale byly to pěkné časy, to jo. :)

Jedna z budov Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Na rohu budovy je pamětní deska upomínající na Sametovou revoluci, protože právě tady se sešli 17. listopadu 1989 studenti pražských vysokých škol na manifestaci k 50. výročí zavření škol nacisty. Odsud se dav studentů vydal na pochod až k Národní třídě a celkem se ho účastnilo až padesát tisíc lidí... No, ještě, že Sametová revoluce proběhla!

Pamětní deska připomínající Sametovou revoluci

Hned za budovou na Albertově je budova chemie, kterou jsem nikdy neměla ráda... ale to asi bude tím, že jsem nikdy příliš neměla ráda chemii. :) Ale chodila jsem sem na skvělou přednášku od profesora Vladimíra Karpenka, který se normálně věnuje vědecké práci, ale spíš jako svého koníčka se také zabývá historií alchymie a to tedy byly hodně zajímavé přednášky... Nepovinné, ale přesto tam bývalo poměrně plno a to se ještě konaly docela pozdě večer. Na budově má ale jiný proslulý chemik svou pamětní desku - jde o Jaroslava Heyrovského, který dostal za svou práci v oboru chemie Nobelovu cenu. Heyrovský tu působil jako profesor mezi lety 1919-1950.

Pamětní deska s Jaroslava Heyrovského

Pak jsme šli zase zpátky do kopce, ale vzali jsme to přes zahradu Ztracenka, kde jsme také nedávno byli... Dneska byla zase trochu jiná. Chvíli jsme koukali na titěrné žabičky, jak se proplétají travou, poseděli jsme na lavičce a zase jsme šli dál. 

Zahrada Ztracenka

Schody ve Ztracence

U růžového keře... :)

Nedalo nám to a opět jsme zabloudili do prostoru Bastionu XXXI. U božích muk... Prostě je to krásné místo. Není třeba další fotky komentovat... Jenom mě zaujalo, že jsme konečně taky někoho viděli v restauraci na jídle... Tak evidentně se najde někdo, komu nevadí vyšší ceny. :)

Moderní zábradlí

Bastion XXXI. U božích muk

Pohled do Nuslí :)

Pohled směrem ke Karlovu

Tak to byla naše podvečerní procházka... Hezky se mi potom spalo, to se musí nechat. :)


Další informace:
- o Sametové revoluci na Wikipedii

Velikonoční procházka po Novém Městě

Dlouho jsem přemýšlela, zda to sem napsat nebo ne... Ale což... takový je život. Možná je to vidět i na tomto blogu, že se tu delší dobu neobjevilo nic moc nového. Není to tím, že bychom byli líní a nikam nechodili... ale mou vážnou nemocí. Nemá cenu se bavit o tom, co je to za nemoc a kde ležím a jaký je můj zdravotní stav. Tento blog je o cestování a výletech a při tom i zůstane. :) Sice to teď nebudou klasické výlety, ale spíš krátké procházky po okolí nemocnice... ale ono i to okolí je pěkné a určitě se bude na co koukat. To jenom na vysvětlenou...

Na velikonoční pondělí bylo konečně pěkné počasí, takže když jsme si odbyli typické velikonoční povinnosti, vydali jsme se na procházku po okolí. :) Sluníčko vyloženě lákalo ven, sice nebylo úplně teplo, ale v černé bundě s kapucí se to dalo vydržet. :) Ještě štěstí, že jsem si nechala přivézt foťák a mohla jsem tak během procházky pořídit pár obrázků. Mám procházení centrem Prahy ráda, protože člověk narazí na zajímavost na každém kroku. :)

Louže, stín, odraz

Nešli jsme nijak daleko. Od nemocnice jsme došli na křižovatku ulic U nemocnice, Benátská, Viničná, Kateřinská a Lípová. Dál jsme pokračovali Viničnou, která ve volný den zela prázdnotou. Ve všední dny se to tu hemží študáky, hlavně biologického druhu (sídlí tu biologická sekce Přírodovědecká fakulty). :) Cestou jsem obdivovala sošnou výzdobu domů... a stíny, které vrhaly ještě bezlisté stromy. A byla jsem upřímně ráda, že jsme zase po delší době venku. :)

Někdy si toho na zádech neseme moc...

Stíny ve Viničné ulici

Cestou jsme si všimli několika malůvek. :) Pěkné, ne?? ... Ale radši nezkoumám, čím je toto tak hezky hnědě namalováno. ;)

Pouliční umění

V malém domku v Apolinářské ulici jsme šli kolem velvyslanectví Lucemburského velkovévodství. Ani jsem nevěděla, že v Praze má taková malá zem svoje zastoupení. :)

Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství v České republice 

Malý basketbalista

Na Novém Městě stojí několik středověkých kostelů, které v promyšleném rozmístění nechal vybudovat Karel IV. do tvaru kříže. Nové Město tedy bylo prvním městem, které vzniklo podle urbanistického plánu. Delší osa je tvořena bazilikou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kostelem Zvěstování Panny Marie v ulici Na Slupi, kostelem sv. Apolináře a kostelem sv. Kateřiny. Kratší rameno je mezi klášterem Na Slovanech (Emauzy) a kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Ve středu obou ramen stojí právě kostel sv. Apolináře, který jsme si na procházce prohlíželi. :)

Kostel sv. Apolináře byl postaven na návrší, kterému se říká Větrov a které z jedné strany strmě klesá směrem k Albertovu. Jednolodní gotická bazilika byla vystavěna v letech 1362-76, kostel byl v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby, ale koncem 19. století byl zase architektem Josefem Mockerem přestavěn do gotické podoby. V interiéru jsou útržkovitě zachovány malby pocházející z doby kolem roku 1390. Na jihozápadní straně kostela je 42 m vysoká věž v které je zvon Apolinář z roku 1867.

Kostel sv. Apolináře... poprvé

... a podruhé

Až se divím, že jsem nikdy kostelu nevěnovala větší pozornost... no, hlavně, že jsem tu chodila šest let do školy. :) Ale následující výhled, ten zase znám docela dobře. Kolikrát já se kochala pohledem na pěkné panorama Prahy, když jsem šlapala nahoru do malých albertovských schodů... :) Albertovské stráně jsou v posledních pár letech v hledáčku studentů a zaměstnanců Přírodovědecké fakulty, kteří se tu snaží vytvořit přírodě blízké biotopy a vytvořit tak vhodná místa pro zajímavé druhy rostlin a živočichů. Pravidelně jsou tu ničeny invazivní druhy rostlin jako je popínavá rostlina opletka. Měly by tu vzniknout teplomilné trávníky a cíleně tu zůstanou zachovány hromady klád a dřeva, které budou sloužit jako úkryt pro menší živočichy (myšice, ježky, hmyz atd.). Držíme palce, ať se práce povede.

Vyhlídka nad Albertovskými stráněmi

Jelikož toho mé nohy měly dost, museli jsme se chvíli zastavit na lavičkách u slavné porodnice U Apolináře, kde se narodil Jirka. :) Slovy kamarádky... nemusím mít nic extra, takže já jsem se narodila v Příbrami. :) Pražská porodnice se nacházela nejprve v budově blízko kostela, ale přestala vyhovovat a proto musela být postavena nová porodnice. Architektem stavby byl Josef Hlávka, který hledal inspiraci v nemocnicích ve Vídni, Bruselu či Paříži. Stavba probíhala v letech 1867-70, v době vzniku šlo o největší porodnici v Evropě. Kolem centrálního nádvoříčka je několik pavilonů, které jsou propojeny chodbami, ale v případě potřeby se dají vzájemně izolovat. Dodnes dělá novogotická budova z červených režných cihel velkou parádu. :)

Apolinářská ulice a slavná porodnice :)

Další informace:

- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené přímo v chodnících, součástí je i mnoho památek na Novém Městě - např. kostel sv. Apolináře, porodnice U Apolináře (více viz. některý z dalších článků :)

- stránky Praha stověžatá - věnována pražským věžím a výhledům z nich, jsou tam i virtuální prohlídky věží  - kostel sv. Apolináře (další budou asi také v následujících článcích :))

- kostel sv. Apolináře na stránkách hrady.cz

Štoly Mořina a na skok do Karlštejna

Původně jsme v sobotu chtěli s kamarády Péťou a Michalem vyrazit na rozhlednu Děd u Berouna, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. :) Totiž už před několika lety plánoval náš soused výpravu do štol v okolí Mořiny, odkud pochází... ale pak někdo spadl do Velké Ameriky a umřel tam a z tohoto plánu na dlouhá léta sešlo. Ale nedávno se začala plánovat nová výprava, akorát to jsem si myslela, že o ní bude velký zájem a ani se tam nevejdeme. Shodou okolností někdo narychlo odřekl a my jsme se všichni čtyři vešli do počtu dvaceti lidí z Dobříše (vesměs to byli naši sousedi, i moje maminka :)), který byl později doplněn o dalších asi dvacet lidí z Mořiny a okolí. Celkem velká výprava to byla. :)

Sice jsme si říkali, že to je škoda strávit tak pěkný slunečný den někde v podzemí, ale nakonec jsme všichni byli moooc rádi, že jsme jeli. :) A ani nám nevadilo brzké vstávání - už v devět byl odjezd od našeho domu. :) Do Mořiny to od nás není tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli na místě a už jsme vystupovali z aut přímo v lomech Mořina. Lomů jsem coby geoložka viděla opravdu hodně, ale stejně mě tyhle místa dost baví. :) Přes malé organizační zmatky jsme se stihli trochu porozhlédnout po okolí. Tímto posílám pozdrav blogu eL Familia, kterým se líbil nějaký bagřík, který jsem nedávno vyfotila u Žampachu. :)) Tenhle se mi líbí víc. :)

Na některé lomy z oblasti Mořiny jsme se byli podívat před asi půl rokem... Více o tom naleznete tady.

Bagřík :) (foto: Lenka)

Pak jsme vyfasovali helmy - všichni a ne jenom ti velcí, jak běžela první fáma. ;) A jak jsem byla ráda, že jsem jí měla... Jinak by se mi pěkně rozsvítilo během pobytu v podzemí, protože jsem se do hlavy praštila několikrát. :)) Prohlídku jsme začali u lomu Kanada, který je hned v areálu podniku Lomy Amerika spol. s. r. o.

Jo a ráda bych se na tomto místě omluvila, že je tu těch fotek tolik... Snažila jsem se je nějak probrat, ale prostě se mi to nevedlo. Nejsem sice příznivcem mnoha fotek na jedno téma, ale přijde mi, že tohle místo je tak unikátní, že více fotek (snad) neuškodí. :)) Takže díky za pochopení. :)

Vápenec v oblasti českého krasu byl využíván asi už v době železné, kdy byl využíván při hutnění železné rudy. Za Jana Lucemburského a Karla IV. byl zdejší vápenec oblíbený jako stavební kámen a později byl využíván i na štuky a omítky. Tehdy se ale spíš sbíraly opadané kameny či olamovaly skalní výchozy. O cílené těžbě lze hovořit až v době železářství, kdy se vápenec přidával jako struskotvorná přísada k železné rudě ve velkém. Těžba v okolí Mořiny byla zahájena v roce 1891, nejprve se tu pracovalo ručně a od roku 1908 v lomech byly zaváděny pneumatické mechanismy. Po znárodnění v roce 1945 byly lomy začleněny pod těžební podnik v Kladně, poté v Ejpovicích a nakonec v Příbrami. Od roku 1994 je tu současný podnik. Vápence jsou v současné době využívány k odsiřování tepelných elektráren, jako saturační činidlo v cukrovarech, na výrobu cementu (v Radotíně) a zbytky se používají jako stavební kamenivo. Uf, mnoho textu na začátek... tak se jdeme raději nořit do podzemí. :)

Krystaly kalcitu ve svitu čelovky :) (foto: Lenka)

Brzy nás temnotou dovedli k Malé Americe, kde je několik průhledů směrem do lomu. Do štol jsem se docela nabalila, protože jsem získala dojem, že tam musí být zima, ale jak tady na některá místa svítilo sluníčko, bylo tu neskutečné vedro. :) Na hladině lomu byla ještě šlupka ledu jako památka na docela nedávné silné mrazy. Říkám si, že by tam ve správnou dobu muselo být super bruslení, ale to by muselo být spojeno se slaňováním, protože jinak se dolu dostat nedá. :) Když jsme u Malé Ameriky byli v září a koukali jsme na ďoury štol v lomových stěnách, nenapadlo by mě, že za půl roku budeme z těchto ďour koukat na lom. :)

Průhled do lomu Malá Amerika (foto: Lenka)

Ve 3. těžebním patře vede Hlavní sběrná chodba, která je směrem dolu spojena se 4. těžebním patrem svislou šachtou. Chodba má právě směrem do lomu několik průhledů... Proto se tomuto místu říká Galerie.

"Galerie" u Malé Ameriky (foto: Lenka)

Rozcestník pod zemí :) (foto: Lenka)

Cestou štolami jsme narazili na naše první netopýry. Panečku, nikdy jsem je takhle zblízka neviděla (no dobře, když nepočítám toho, co mi vylezl po kalhotách, když jsme byli na Pálavě - článek tady :)). Myslím, že na tyhle dva chudáky svítili a bleskali naprosto všichni, protože to byli jedni z prvních, které jsme viděli. :)

První setkání s netopýry (foto: Lenka)

S podzemím v okolí Mořiny je spojeno několik různých pověstí... ale ta nejznámější je o Hansi Hagenovi. Existuje několik verzí příběhu a nikdo už s určitostí neví, kde je pravda... Ale mohlo to být nějak takto. Za války i po válce pracoval Hans Hagen v lomu Malá Amerika. Byl to sice Němec, ale byl to válečný trestanec a zarytý antifašista. Několik let po válce došlo v lomech a štolách ke katastrofě, při které se prolomily podzemní prameny a to způsobilo otřesy a zasypání štol. V jedné štole zůstal zavalen i Hagen s dalšími dvěma dělníky, ale jen Hagen zůstal naživu a jako zázrakem se dokázal znovu prohrabat ven. Štěstím  se smál, brečel, volal na své dva zasypané kolegy a nevěděl, že jsou mrtví... Z toho všeho se asi zbláznil. Od té doby Hans Hagen žil ve štolách v okolí a vyznal se v nich jako nikdo jiný, mezi trampy se začaly šířit podivné historky o Hagenovi, byl slyšet řev a smích podobající se zpěvu lelka... Neví se, jak to s ním dopadlo a zda tu náhodou není dodnes...

V jedné ze štol visí kolejnice, která svého času sloužila k vyhlašování poplachů, kdy se na ni bušilo kovovým předmětem. Když se na ní třikrát bouchne, měl by přijít Hagen... nebo by ten člověk měl do roka a do dne zemřít. Hagen nepřišel... Asi se tam buší normálně, ale uvidíme za rok. :) Ve štole jsme našli cedulku, na které se někdo sháněl po rodinném domě či bytě v této lokalitě... Že by se tu Hansi Hagenovi už nelíbilo? :)

Hagenova traverza (foto: Lenka)

Jak jsme postupovali směrem k Pustému lomu, přibývalo množství zimujících netopýrů. Největší skupina je zachycena na fotce pod textem. Je to opravdu fascinující podívaná, když pozorujete takovou masu malých myších okřídlených tělíček. Prý je pro ně letošní zima docela špatná a jsou docela hubení, tak snad se letos přes léto víc nadlábnou a další zima pro ně bude v pohodě.

Jedná se asi o netopýry velké (Mytotis myotis), což je největší a nejhojnější netopýr nejen v Česku, ale i v celé Evropě (mimo severské země). Tento druh netopýra dorůstá 6,5-8 cm (+ ocas) a rozpětí křídel je až 37 cm. Z horní strany má netopýr velký nejčastěji šedohnědou barvu a bříško má šedobílé. Museli jsme si dávat pozor (nebo ne všichni, ale jen já? :)), abychom je helmou neshodili a neodnesli jsme si ho s sebou za límcem. :) Byla jsem z netopýrů dost unešená a vůbec nechápu, jak o nich někdo může říct, že jsou oškliví... Chápete to? :)

Opravdu hodně netopýrů (foto: Lenka)

... a zase netopýři (foto: Lenka)

... naposledy netopýři (foto: Lenka)

Ještě nějakou dobu jsme šlapali tmou, když se znenadání ze tmy vynořilo i denní světlo a my jsme se ocitli v Pustém lomu, kde pro nás byl přichystaný hořící oheň, teplá dršťková polévka, něco sladkého k zakousnutí. Vzhledem k tomu, že jsme se až večer dozvěděli, že můžeme také jet, neměli jsme připravené svačinky, ale naštěstí jsme od naší maminky dostali dva buřtíky, takže jsme ostatním nemuseli jenom závidět. ;) Ještě že ty hodné maminky jsou. :)) Východ do Pustého lomu (znám i pod názvy Pusťák nebo Rokle růží) je na úrovni 2. těžebního patra a ve východní části lomu je zahloubení do 3. patra. Lom je dobře skryt mezi stromy a shora se dá špatně najít.

Oběd v Pustém lomu (foto: Lenka)

Buřty (foto: Lenka)

V Pustém lomu jsme si asi půl hodiny odpočinuli, dobře jsme se najedli, porozhlédli jsme se po lomu. Pak jsme si sbalili svoje věci a vyrazili jsme zase zpátky  do podzemí. Šli jsme zase stejnou trasou, kterou jsme sem přišli... Cestou jsem se opět kochala zdejšími geologickými zajímavostmi - no nejsou takové drobné vápencové krápníčky krásné?

Zpátky pod zem... krápníčky (foto: Lenka)

Brzy jsme se vynořili zase na denním světle v podniku Lomy Mořina, odskočili jsme si na záchůdky a vyrazili jsme na druhou část prohlídkové trasy... Původně jsme si mysleli, že třeba v půlce odjedeme někam jinam, ale jsem fakt ráda, že jsme to neudělali, byla by to velká škoda, protože i tam toho bylo hodně zajímavého k vidění. :)

Lomy Mořina (foto: Lenka)

Štoly u Velké Ameriky (foto: Lenka)

Na asi dvou místech do štol prosakuje voda. To jsou hodně pěkná místa - malá jezírka z vápenců, kde se oválením tvoří jeskynní perly... Moc pěkná ukázka.

Jeskynní perly (foto: Lenka)

Nejprve nás naši průvodci zavedli k lomu Mexiko (Trestanecký lom), kde jsme se všichni vystřídali u malinkého průhledového okénka. Naneštěstí skoro proti nám svítilo sluníčko, takže fotka není dokonalá... ale zajímavá určitě. :)

Průhled na lom Mexiku (foto: Lenka)

Nejlepší ale vždycky je a bude Velká Amerika. :) Takže nám byly dopřány netradiční pohledy na lom hned z několika míst. Lom se mi zdá odsud ještě větší než když na něj člověk kouká shora. :) Paradoxně nejvíc nás asi zaujala slečna, která šla na jedné straně lomu... a která si sundala boty a kalhoty a jala se brodit veeeelmi ledovou vodou na druhou stranu, kde na ní čekal asi přítel se psem. Bylo to pro nás docela zajímavé představení... No, co si budeme povídat, slečně se nepodařilo přebrodit, pěkně se vykoupala. Voda prý takhle brzy po zimě má asi tak 4°C, takže jsme jí nikdo nezáviděl! Brrr.

Velká Amerika (foto: Lenka)

Po prohlídce štol jsme si ještě koupili pohledy, nechali jsme si otisknout razítko. :)) Chtěli ještě vydat na ten (pro nás nešťastný) Děd, ale shodli jsme se, že už by to nemělo moc cenu, protože bylo docela pozdě odpoledne. Takže jsme se nejprve zastavili u kostela v Mořině, kde jsme se pokochali jeho krásou.

Gotický kostel sv. Stanislava byl založen v roce 1353 za Karla IV., v 18. století byl barokně upraven. Jde o jednolodní stavbu s výraznou hranolovou věží. Kostel je obklopen hřbitovem s barokní branou. Před kostelem rostou dvě památné lípy, která jsou státem chráněné. Jsou staré asi 200 resp. 100 let a obvody kmenů mají 470 a 230 cm. Pěkné stromy.

Památná lípa před kostelem v Moříně (foto: Jirka)

Řešili jsme, co budeme dělat dál... Jirka chtěl vidět prý nejhezčí vyhlídku na hrad Karlštejn, tak jsme si řekli proč ne. :) Akorát úplně přesně nevěděl, kde to je. Tak jsme nechali auto kdesi na poli a hned jsme narazili na žlutou turistickou značku, jo tak jsme tam byli správně. :) Polní cesta spojující Hlásnou Třebáň a Karlštejn  vede hezkou kulturní krajinou. Nedaleko stojí kaplička a vedle ní další památný strom. Bohužel jsem nenašla žádné podrobnější informace o kapličce, tak alespoň něco málo o stromu. ;) Jde o 16 m vysokou lípu malolistou (Tilia cordata), obvod kmene má 215 cm. Nejedná se o nějakého obra, ale o pravidelný a pěkně rostlý strom, jenž tvoří dominantu krajiny... A přesně takové by památné stromy měly být...

Památný strom s kapličkou (foto: Lenka)

Cestou z kopečka jsme mezi listnatými stromy narazili na fialové kvítky jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), tak jsme k nim já i Péťa zaklekly a jaly jsme se je řádně zdokumentovat. :) Nemůžu za to, byly to moje letošní první, tak jsem měla radost, že jaro už je konečně tu. :)

Jaterník podléška  (foto: Lenka)

Vyfuněli jsme malý kopeček, prošli jsme kolem kamenného křížku a ocitli jsme se na TOM místě. :) Skutečně je odsud moc hezký výhled na hrad Karlštejn, který trůní mezi okolními kopečky. S Jirkou jsme na Karlštejně byli před pár lety na podzim, tehdy to byl také moc pěkný výlet, ale když tak koukám na článeček, napadá mě, že začátky jsou vždycky těžké. :)) Hrad byl založen Karlem IV. v roce 1348 a byl vystavěn ve vrcholně gotickém slohu... Sice zajímavá historie, ale o tom zase někdy jindy. Doufám, že se na hrad zase někdy podíváme. :)

Nejhezčí vyhlídka na Karlštejn (foto: Jirka)

Kluci se vrátili zpátky pro auto a my holky jsme šly do Karlštejna přes kopec. Cestou jsme ještě obdivovaly další jarní kytičky... a v Karlštejně jsme se zase děsily cetek, co tam prodávají. Musely jsme tam vypadat jako z jiného světa - zvlášť já s kalhotami zablácenými až ke kolenům, což byla památka na mořinské štoly. :) Ale tam to nikdo nevěděl a vypadala jsem jako největší prase... Zvlášť mezi slečinkami, které se vždycky na takovýchto místech berou ani nevím odkud. ;)

Sněženky (foto: Lenka)

A ještě jednou monumentální Karlštejn... krása, no ne?! :) (foto: Lenka)

Společně jsme pak přejeli ke Krčmě u Ezopa, kde jsme si už doma  naplánovali gastronomickou zastávku. :) Na louce u Vltavy zrovna nafukovali balón a pak se vydali na vzdušný výlet. :) To musí být krááása proletět se nad Karlštejnem a Českým krasem... No, vlastně proletět se balonem kdekoliv jinde musí být super zážitek. :) Jen kdyby to nebylo tak drahé. :)

Vzlétající balón (foto: Lenka)

Pak už jsme měli v bříšku tak akorát místo na něco dobrého. :) ... Jako jediná jsem si dala polévku - kulajdu  se ztraceným vejcem a dobře jsem udělala. Byla skvělá... Pak jsem měla lasagne a kluci si dali žebírka. No, to už bylo horší... Lasagne vypadaly jako kdyby šlo o koupený polotovar a žebírka plavala v tuku... ještě v kombinaci s hranolkama a koupenou pálivou omáčku. No, moc si na tom záležet nedali... Byla jsem z toho jídla zklamána, tak snad příště budeme mít šťastnější ruku při výběru restaurace. ;)

Jídlo (foto: Lenka)

S těžkými břichy jsme nasedli do auta a v prudkých zatáčkách jsme v autě trochu trpěli. Ale celkově to dneska byl moc a moc vydařený výlet. :)

Další informace:

- stránky o lomech a štolách v okolí Mořiny a ještě jedny a pověst o Hansi Hagenovi

- Wikipedie - vápencové lomy Amerika (Malá Amerika, Mexiko, Velká Amerika), netopýr velký, Seznam památných stromů v okrese Beroun, jaterník podléška, sněženka podsněžník, hrad Karlštejn
- hrady.cz - kostel sv. Stanislava v Mořině, Karlštejn

- oficiální stránky hradu Karlštejn

- Krčma u Ezopa

Praha věžatá II. - Žižkovská věž

Blížil se konec května a s ním i platnost poukázky, kterou jsem koupila na některém slevovém serveru. Znáte to, výhodná nabídka... Vstup pro dva za cenu jednoho. :) Akorát pak člověk nestíhá a nebo zapomene... Ale my jsme nezapomněli a stihli jsme to. Takže jsme se v úterý v podvečer s Jirkou sešli kdesi u Olšanských hřbitovů a odtud už jsme šli pěšky. :)

Žižkovská televizní věž je v Praze vidět snad odevšad. Však je to také nejvyšší pražská stavba, tak ještě aby nebyla vidět! ;)  Má neuvěřitelných 216 m. Chtěli jsme si věž vyfotit nejprve zespoda jako celek, ale je tak velká, že je problém to do fotky narvat. :)) Věž byla postavena uprostřed Mahlerových sadů a stalo se to mezi lety 1985 až 1992 podle návrhu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka. Konstrukce je složena ze tří ocelových tubusů (v jednom z nich jsou rychlovýtahy) a nad nimi je anténní nástavec, který má skoro 100 m na výšku. Tubusy na sobě nesou tři kabiny - první je ve výšce 66 m a bývala tu otevřena restaurace, ve výšce 93 m jsou vyhlídkové kabiny a nejvýše je kabina s vysílací technikou. Z anténního nástavce vysílají televizní i rozhlasové stanice, jsou tu také vysílače mobilních operátorů a dokonce se tu měří kvalita ovzduší. Nelze si nevšimnout černých miminek z laminátu, která lezou po ocelových tubusech. Je jich deset a jejich autorem je výtvarník a provokatér David Černý. :) Poprvé tu byla pověšena v rámci projektu Praha Evropské město kultury 2000, ke konci roku byla sundána, ale už v roce 2001 byla instalována znovu. Tři obdobná miminka vyrobená z bronzu jsou instalována v parku na Kampě. Myslím, že bez miminek by to už nebylo ono. ;)

Pražská dominanta zblízka  :) (foto: Jirka)

Výtah nás vyvezl rychlostí 4m/s (no jo, jsou tu jedny z nejrychlejších výtahů ve střední Evropě) a my jsme šli do první vyhlídkové kabiny. Vlastně to tam působí docela dobově - vybavení zřejmě nezaznamenalo žádnou změnu od doby, kdy byla věž postavena. Není si tam ani kam sednout... Ale jo, výhled je odsud krásný, to jo. :) Škoda jenom, že jsme si vybrali den, kdy nebyla úplně dobrá viditelnost. Z věže se dá vidět až 100 km do dálky a to dneska rozhodně nebylo. Kdybychom sem šli někdy jindy, mohli bychom vidět až města jako jsou Děčín, Liberec, Hradec Králové, Poděbrady, Tábor, Písek či Plzeň. Hmm, velká věž s velkým rozhledem. :)

Výhled na Prahu (foto: Jirka)

Logicky, nejhezčí výhled je na Prahu a její jednotlivé dominanty. Krásně je vidět Pražský hrad, rozhledna na Petříně, chrám sv. Mikuláše, Staroměstská radnice atd. Ale ještě lepší je pozorovat domy a ulice v nejbližším okolí. :)

Domy, domy a zase domy (foto: Lenka)

Když se slunce dostatečně nachýlilo k západu, nestačily ho už mraky schovávat a ono na nás vykouklo a vykouzlilo pak svůj krásný západ. :) Naštěstí jsme nikam nespěchali a mohli jsme si to tu dosyta užít. :)

Zapadání sluníčka (foto: Lenka)

Jedna ze tří vyhlídkových kabin (foto: Jirka)

Pokročilejší západ slunce (foto: Jirka)

Čekali jsme, až padne tma a rozsvítí se pouliční lampy... ale nebylo to moc efektní, nezačala svítit celá Praha najednou. I když ono se to tak asi nedělá, co? :D ... Nicméně i za tmy stála vyhlídka za to a Praha vypadala docela jinak než za světla. Vychutnat si to mohou všichni, protože věž je přístupná od 10 do 23 hodin každý den. Akorát teda mě trochu dojal pán, co tam přišel a ve všech kabinách rozsvítil světla, takže se okamžitě začalo ve sklech odrážet vybavení kabiny a nebylo pomalu vidět ven. No, ještě, že jsme si všimli, kde tam mají vypínače. ;)

Večerní Praha :) (foto: Lenka)

Trochu rozmazaný Pražský hrad (foto: Lenka)

Ač se to nezdálo, strávili jsme nahoře skoro hodinu a půl času... No, docela bych uvítala, kdyby se tam uvnitř dalo na něco sednout... Ale je pravda, že jinak se tam ostatní návštěvníci prošli, koukli a zase odešli. My jsme byli jediní, kdo se tam zdržoval. ;)

A když jsme konečně sjeli dolů a vyšli ven, zjistili jsme, že věž během té doby získala zajímavý barevný odstín. :) Ten pohled přímo nahoru mě docela fascinuje. :)

Věž zespodu :) (foto: Lenka)

Docela jsem litovala, že jsem se trochu víc neoblékla, protože ono před desátou hodinou už opravdu moc teplo nebylo. :) Výjimečně jsme jeli domů autem, tak jsme ani nemuseli spěchat na autobus, což bylo také příjemné. Pěkný výlet to byl. :)

Další informace:

- ceny, otevírací doba na stránkách www.tower.cz
- cs.wikipedia - Žižkovský vysílač, David Černý