Zobrazují se příspěvky se štítkemstín. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstín. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. července 2012

Náměstí v Mníšku pod Brdy ... v noci :)

Jednou jsme si takhle večer řekli, proč sedět doma, když je tam venku tak pěkně... Sbalili jsme se, nasedli do auta a dojeli jsme do Mníšku pod Brdy. :) Takovéhle spontánní nápady máme rádi a čas od času je to docela sranda. :))

Zaparkovali jsme v horní části náměstí F. X. Svobody a zjistili jsme, že už tu jsou vidět přípravy na Skaleckou pouť, která se má konat následující sobotu. Byly tu kolotoče a tak... a teď zpětně si říkám, že to trochu vypadalo jako bychom tam šli špiclovat. :) Ale kvůli tomu jsme tam nebyli, my jsme jeli fotit. :) Pohled na kostel sv. Václava nás nezklamal - kostel byl krásně osvětlený. Už několikrát jsme se přesvědčili o tom, že i známá místa dostanou úplně jiný šmrnc, když se fotí za tmy. Jenom je mi trochu líto, že zdejší zámek se utápěl ve tmě, ale je nám jasné, že nemůže být osvětlené všechno, kdo by platil účty za elektřinu?! :)

Osvětlený kostel sv. Václava v Mníšku pod Brdy (foto: Jirka)

Dva plešatí :)) (foto: Lenka)

Stromek (foto: Lenka)

Ještě jednou kostel (foto: Jirka)

Obešli jsme jenom část nedávno rekonstruovaného náměstí... Líbily se nám staré domy - jako třeba č. p. 31, který má zachovaný barokní štít. Škoda, že v nedávné době byla hned vedle postavena prosklená sámoška. Ale to nás v Čechách z doby socialismu asi nemůže moc překvapit, protože podobných zvěrstev se všude najde dost a dost.

Domy v dolní části  mníšeckého náměstí (foto: Lenka)

Vedle kostela stojí socha básníka, spisovatele a dramatika Františka Xavera Svobody (1860 - 1943). Je po něm pojmenováno mníšecké náměstí a nedaleko v Pražské ulici se nachází dům, ve kterém se narodil. Jeho manželkou byla rovněž spisovatelka Růžena Svobodová (rozená Čápová).

Socha F.X. Svobody (foto: Lenka)

Občas nezaškodí dozvědět se něco nového, co jsme nikdy neslyšeli... Nebo možná slyšeli, ale hlava už to milostivě dávno zapomněla, aby uvolnila místo něčemu "důležitějšímu": :)


Další informace:
- oficiální stránky Mníšku pod Brdy
- rocoplaya... o cestování (naše návštěvy v Mníšku) - barokní areál na Skalce (únor 2008), , zámek Mníšek (červenec 2010) a Skalecká pouť (2010)

pondělí 9. dubna 2012

Velikonoční procházka po Novém Městě

Dlouho jsem přemýšlela, zda to sem napsat nebo ne... Ale což... takový je život. Možná je to vidět i na tomto blogu, že se tu delší dobu neobjevilo nic moc nového. Není to tím, že bychom byli líní a nikam nechodili... ale mou vážnou nemocí. Nemá cenu se bavit o tom, co je to za nemoc a kde ležím a jaký je můj zdravotní stav. Tento blog je o cestování a výletech a při tom i zůstane. :) Sice to teď nebudou klasické výlety, ale spíš krátké procházky po okolí nemocnice... ale ono i to okolí je pěkné a určitě se bude na co koukat. To jenom na vysvětlenou...

Na velikonoční pondělí bylo konečně pěkné počasí, takže když jsme si odbyli typické velikonoční povinnosti, vydali jsme se na procházku po okolí. :) Sluníčko vyloženě lákalo ven, sice nebylo úplně teplo, ale v černé bundě s kapucí se to dalo vydržet. :) Ještě štěstí, že jsem si nechala přivézt foťák a mohla jsem tak během procházky pořídit pár obrázků. Mám procházení centrem Prahy ráda, protože člověk narazí na zajímavost na každém kroku. :)

Louže, stín, odraz

Nešli jsme nijak daleko. Od nemocnice jsme došli na křižovatku ulic U nemocnice, Benátská, Viničná, Kateřinská a Lípová. Dál jsme pokračovali Viničnou, která ve volný den zela prázdnotou. Ve všední dny se to tu hemží študáky, hlavně biologického druhu (sídlí tu biologická sekce Přírodovědecká fakulty). :) Cestou jsem obdivovala sošnou výzdobu domů... a stíny, které vrhaly ještě bezlisté stromy. A byla jsem upřímně ráda, že jsme zase po delší době venku. :)

Někdy si toho na zádech neseme moc...

Stíny ve Viničné ulici

Cestou jsme si všimli několika malůvek. :) Pěkné, ne?? ... Ale radši nezkoumám, čím je toto tak hezky hnědě namalováno. ;)

Pouliční umění

V malém domku v Apolinářské ulici jsme šli kolem velvyslanectví Lucemburského velkovévodství. Ani jsem nevěděla, že v Praze má taková malá zem svoje zastoupení. :)

Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství v České republice 

Malý basketbalista

Na Novém Městě stojí několik středověkých kostelů, které v promyšleném rozmístění nechal vybudovat Karel IV. do tvaru kříže. Nové Město tedy bylo prvním městem, které vzniklo podle urbanistického plánu. Delší osa je tvořena bazilikou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kostelem Zvěstování Panny Marie v ulici Na Slupi, kostelem sv. Apolináře a kostelem sv. Kateřiny. Kratší rameno je mezi klášterem Na Slovanech (Emauzy) a kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Ve středu obou ramen stojí právě kostel sv. Apolináře, který jsme si na procházce prohlíželi. :)

Kostel sv. Apolináře byl postaven na návrší, kterému se říká Větrov a které z jedné strany strmě klesá směrem k Albertovu. Jednolodní gotická bazilika byla vystavěna v letech 1362-76, kostel byl v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby, ale koncem 19. století byl zase architektem Josefem Mockerem přestavěn do gotické podoby. V interiéru jsou útržkovitě zachovány malby pocházející z doby kolem roku 1390. Na jihozápadní straně kostela je 42 m vysoká věž v které je zvon Apolinář z roku 1867.

Kostel sv. Apolináře... poprvé

... a podruhé

Až se divím, že jsem nikdy kostelu nevěnovala větší pozornost... no, hlavně, že jsem tu chodila šest let do školy. :) Ale následující výhled, ten zase znám docela dobře. Kolikrát já se kochala pohledem na pěkné panorama Prahy, když jsem šlapala nahoru do malých albertovských schodů... :) Albertovské stráně jsou v posledních pár letech v hledáčku studentů a zaměstnanců Přírodovědecké fakulty, kteří se tu snaží vytvořit přírodě blízké biotopy a vytvořit tak vhodná místa pro zajímavé druhy rostlin a živočichů. Pravidelně jsou tu ničeny invazivní druhy rostlin jako je popínavá rostlina opletka. Měly by tu vzniknout teplomilné trávníky a cíleně tu zůstanou zachovány hromady klád a dřeva, které budou sloužit jako úkryt pro menší živočichy (myšice, ježky, hmyz atd.). Držíme palce, ať se práce povede.

Vyhlídka nad Albertovskými stráněmi

Jelikož toho mé nohy měly dost, museli jsme se chvíli zastavit na lavičkách u slavné porodnice U Apolináře, kde se narodil Jirka. :) Slovy kamarádky... nemusím mít nic extra, takže já jsem se narodila v Příbrami. :) Pražská porodnice se nacházela nejprve v budově blízko kostela, ale přestala vyhovovat a proto musela být postavena nová porodnice. Architektem stavby byl Josef Hlávka, který hledal inspiraci v nemocnicích ve Vídni, Bruselu či Paříži. Stavba probíhala v letech 1867-70, v době vzniku šlo o největší porodnici v Evropě. Kolem centrálního nádvoříčka je několik pavilonů, které jsou propojeny chodbami, ale v případě potřeby se dají vzájemně izolovat. Dodnes dělá novogotická budova z červených režných cihel velkou parádu. :)

Apolinářská ulice a slavná porodnice :)


Další informace:
- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené přímo v chodnících, součástí je i mnoho památek na Novém Městě - např. kostel sv. Apolináře, porodnice U Apolináře (více viz. některý z dalších článků :)
- stránky Praha stověžatá - věnována pražským věžím a výhledům z nich, jsou tam i virtuální prohlídky věží  - kostel sv. Apolináře (další budou asi také v následujících článcích :))
- kostel sv. Apolináře na stránkách hrady.cz

úterý 6. března 2012

Zastaveníčko v Dlouhé Lhotě a Obořišti

Není od věci občas odejít z práce dřív a jít se někam podívat... zvlášť, když je krásně slunečné počasí. :) To se mi povedlo jen tak v úterý, bez nějakého velkého plánování mě Jirka, který měl dovolenou, vyzvedl u autobusu hned po mém příjezdu na Dobříš. Přivezl mi kalhoty na převlečení, boty (to kdybychom se rozhodli jít někam, kde je hodně bahna :)) a hlavně foťák - no a mohlo se jet! :) Jenže kam?? ... Při pohledu na mapu mě napadla Dlouhá Lhota - nikdy jsem se tu nezastavila, vždycky jsem byla jenom projíždějící a teď si říkám, jak je možné, že jsem nezastavila nikdy dřív, když je tu tak pěkně. :) Zaparkovali jsme u místní bývalé sámošky a šli jsme se rozhlížet po návsi a okolí... Místní na nás koukali jako na exoty a vlastně se jim ani trochu nedivím. :D

První zmínka o Dlouhé Lhotě je z roku 1336, kdy vládl Jan Lucemburský. Původně se to tu jmenovalo Nová Lhota a později Bavorova Lhota podle vladyky Viléma Bavora ze Strakonic, který založil kostel. V roce 1654 se vrátil název Dlouhá Lhota. V polovině 18. a začátkem 19. století v souvislosti s rozvojem těžby v okolí vzrostl počet obyvatel až na 600, dnes tu bydlí 331 lidí, jak jsem se dočetla na internetových stránkách obce. Centrem obce je velká náves obdélníkového tvaru, dříve bývala nezastavěné a kolem čtyřech rybníčků byla jen zeleň a kostel. Později tu vyrostl obecní úřad, hasičská zbrojnice, škola a  několik obytných domů... Škoda nechat nějaký volný prostor bez domů, že? :( ... Ale i tak je náves dost rozsáhlá a prostorná.

Jeden ze čtyřech rybníků na návsi v Dlouhé Lhotě (foto: Jirka)

My jsme nejdříve šli ke zdejšímu zámku... Hele, nevíte někdo, co to je za háčky na následující fotce?? :) Jediný význam mě napadl - šibenice pro kapry, ale to nebude dobře. :)

Háčky :) (foto: Lenka)

Na místě zámku stávala tvrz, ale ta byla vypálena během třicetileté války. Na jejím místě vyrostl na konci 17. století barokní zámek, který byl klasicistně přestavěn v 18. století. JZD tu kdysi mělo své kanceláře a podle toho i zámek dneska vypadá. V současné době je v soukromém vlastnictví... Byla jsem zase jednou zvědavá a normálka jsem se šla podívat, co se to tam děje, když už byla otevřená příjezdová brána. Tak se rozhlížím a koukám a najednou ke mě jde pán a ptá se, co tam dělám... :) Tak jsem říkala, že jsem se prostě jenom šla podívat blíž, ten pán byl nějaký stavební dozor z firmy, která zámek v současné době rekonstruuje. Mělo by tu být muzeum skla. A kupodivu mě ani pán nevyhodil. :) Je dobře, že takové památky někdo rekonstruuje a snaží se je tak zachovat pro další generace. Doufám, že se rekonstrukce povede a my se sem brzy půjdeme podívat do muzea... i když je pro mě záhadou, proč zrovna muzeum skla, když výroba skla není spojena s naším krajem.

Zámek v Dlouhé Lhotě (foto: Jirka)

Zámek je jednopatrová budova s věžičkou nad vstupním schodištěm. Je tu zachován jakýsi hospodářský dvůr a za zámkem by měl být anglický park, ale tam jsme už radši nešli. :) Park by měl být také v zanedbaném stavu, ale snad i tam dojde brzy na nějakou obnovu. V parku roste památný strom "dub vladyky Barovora", ale na něj jsem přišla až doma, tak škoda, mohlo být na Wikipedii o jeden nafocený strom víc, takhle jsme vyfotili jenom vrcholky jeho větví a víc nic. :) Dub je 27 m vysoký a obvod jeho kmene dosahuje krásných 512 cm.

Socha u vstupního zámeckého schodiště (foto: Lenka)

Prostě tím chci říct, že se sem budu "muset" ještě někdy vrátit... pokud strom nevyfotí někdo jiný. ;) My jsme se pak šli volným krokem projít po rozsáhlé návsi. Celou dobu jsme nevěděli, kam dřív s očima. Všude se bylo na co dívat. Moc se mi líbily i domy kolem návsi - jsou to takové ty typická domkářská stavení s hospodářským zázemím, kde se i dneska musí pěkně bydlet. :) Cestou jsme u rybníka viděli kvetoucí kočičky, konečně se začíná něco zajímavého z rostlinné říše klubat. :)

Domek na návsi (foto: Jirka)

Kočička (foto: Lenka)

Postupně jsme se propracovali až ke kostelu, nejprve jsme si prohlédli vedle něj stojící barokní sochu sv. Jana Nepomuckého pocházející z druhé poloviny 18. století. Kostel je obehnán barokní zdí, která je prolomena bránou. Za kostelem je rovněž barokní márnice. Kostel sv. Jana Evangelisty je starší než márnice a socha a je postaven v gotickém slohu. Původně tu stávala kaple (ze 14. století), která byla v 16. století nahrazena kostelíkem, který byl v roce 1897 přestavěn. Dnes patří pod dobříšskou farnost. Nejstarší součástí vybavení je skládací křídlový oltář ze 14. století (dnes je nahrazen kopií). Kostel, socha i zámek jsou zařazeny mezi kulturní památky.

Kostel sv. Jana Evangelisty (foto: Jirka)

Na další fotce je patrové odpočívadlo pro holuby, které je instalováno na vrcholu cibulové věže kostela. ;)

Holubi na báni (foto: Lenka)

Od kostela jsme se šli podívat ještě na druhou stranu návsi... Už se ale začaly protahovat stíny (ještě, že ne ksichty)... A to je zas něco pro mě a nedalo mi to, abychom se nezvěčnili s kolemjdoucím pánem alespoň stínově. :) Když jsem fotila stíny od vinné révy, říkala jsem si, zda-li pak na mě někdo z toho domu nechápavě civí. Snad ne... :))

Stínový portrét s kolemjdoucím pánem :) (foto: Lenka)

Stínování (foto: Lenka)

Z druhé strany rybníčku byl zase jiný a moc pěkný pohled na kostelík, takže jsme samozřejmě nemohli odolat několika dalším fotkám. To bychom byli přeci hloupí kdybychom je jen tak nechali "viset ve vzduchu". :) I když jsem tady už dost mrzli, takže jsem radši schovávala ruce, než bych fotila. :)

Rybníček s kostelem (foto: Jirka)

A na cestu domů nám krásně svítil měsíček... :)

Měsíčku na nebi vysokéééém (foto: Lenka)

Brrr, toho dne byla fakt hrozná, i když krásně svítilo sluníčko... Ale velká tragédie nastala, až když slunce zalezlo za okolní domy. To nám byla fakt zima! Tak jsme radši nasedli do auta a jeli jsme zpátky. Přeci jenom mi to nedalo a zastavili jsme se ještě v Obořišti. :) První zmínky o Obořišti jsou z roku 1333, zdejší tvrz je poprvé zmiňována v roce 1408, v roce 1425 byla tvrz vypálena husity. Sídlo pak bylo obnoveno a střídalo majitele, mezi lety 1681 - 1688 bylo zbořeno a na jeho místě vyrostl klášter pro řád paulánů.

Kostel sv. Josefa v Obořišti (foto: Jirka)

Slunce zapadající nad rybník v Obořišti (foto: Lenka)

Kostel sv. Josefa byl k jižní zdi kláštera přistavěn v letech 1702 - 1711 pravděpodobně podle plánů K.I. Dienzenhofera. Kostel byl vysvěcen 21. března 1712, takže zanedlouho to bude 300 let... Tak jako všechny kláštery v českých zemích, i tento byl zrušen za Josefa II. V současné době ve starých klášterních sídlí výchovný ústav pro mládež... čili pasťák. 

Kostel při jižní straně bývalého kláštera (foto: Lenka)

Souměrnost od kostelních dveří (foto: Lenka)

Zima nad námi vyhrála a byl čas vrátit se domů - oba jsme se do toho teplíčka už těšili. :)) 


Další informace:
- oficiální stránky Dlouhé Lhoty a Obořiště
- wikipedia - Dlouhá Lhota, Obořiště

neděle 4. března 2012

Venčící...

Nedělní odpoledne vypadalo zamračeně a nevlídně, ale přesto jsme si řekli, že vyvenčit sebe a po delší době i pejsku nebude na škodu. :) Nakonec se počasí vypěknilo a my jsme si užili krásnou slunečnou procházku po tradiční trase, která už tu několikrát také byla... Ale asi ne ve slunečném předjaří. :)

Nejprve jsme museli jít na louku kousek od domu, aby se pejska vyběhala a potom nás zbytečně netahala (i když do kopečka by to moc nevadilo :)).

Předjarní louka... (foto: Jirka)

Hele, tohle je asi první letošní hmyzák. A jestli to dobře chápu, tak tohle způsobuje svědivé štípance, když se to namnoží v nesekané trávě... Ale jinak je sametka docela pěkná. :)

Sametka (foto: Lenka)

Jako tradičně jsme šli kolem židovského hřbitova, o kterém jsme psali už tady... A nic nového se o něm napsat nedá. Pořád je zavřený na zámek a může se na něj jenom po telefonické domluvě se správcem (je to firma, která se stará o židovské památky). Ale zdálo se mi jako by druhá část byla opravená oproti stavu, v jakém to tu bylo ještě nedávno... I na vratech visí zpráva o tom, že "projekt byl realizován v letech 2011 - 2012 za finanční podpory Středočeského kraje". Ale o jaký projekt že to jde, o tom tam není ani slovo. :)

Dobříšský židovský hřbitov přes plot... (foto: Lenka)

Náhrobky na židovském hřbitově (foto: Lenka)

Tady následují klasické venčící fotky z tohoto místa. :) Ono tu také nic moc zajímavého na focení není... Dokonce ani žádné kvetoucí kytičky jsem tu neviděla, škoda. :)

Rozcestí zelené a modré turistické značky (foto: Jirka)

Borovice (foto: Jirka)

A tady jsme my všichni. :))

Stíny mé oblíbené :) (foto: Lenka)

Část cesty vždycky vede kolem obory Aglaia, ale o té jsme už také psala někdy dříve. :) Fotky z této doby jsou takové podivně mdlé kvůli seschlé trávě, ale zároveň prozářené slunečním svitem... No, ale snad už se brzy zazelená, to teprve bude všechno fotogenické. :)

Obora Aglaia (foto: Jirka)

Seník u obory (foto: Lenka)

I když už bylo docela teplo, v lesích jsme ještě našli zbytky ledu, které nestihly zatím roztát... a v něm uvízlý dubový list. Ale to už jsme byli jenom kousek od hájovny Obora... a od hradiště...

Dubový list (foto: Lenka)

Plůtky u hájovny Obora (foto: Jirka)

U hájovny Obora se nachází bývalé nížinné hradiště, kterému se říkalo také Obora, Dvorce nebo Na valech. V současné době je tu více-méně rovinatá plocha, která je obehnána valy oválného tvaru, za kterými je vodní příkop. Z větší části je v příkopu opravdu po celý rok voda, ale v severovýchodní části už dnes voda nebývá. Valy vymezují prostor o rozměrech přibližně 90 × 60 m. Při archeologickém průzkumu tu byly nalezeny denáry z doby knížete Boleslava I., takže je možné odhadovat dobu fungování hradiště do období prvních Přemyslovců. Vlastně je to divné, ale nikdy předtím jsem tu nebyla... a teď mi vysvětlete, jak je to možné!? :)

Val hradiště Obora s vodním příkopem (foto: Lenka)

Obdobnou fotku z loňského podzimu jsme už také na blog dávali. Pěkný pohled na kaštanovou alejku... :) 

Jírovcová alej (foto: Jirka)

Dál jsme si cestu zkrátili přes louku... což nebyl úplně dobrý nápad, ale my jsme se "loužím" dovedli vyhnout. :) I když to by pejska asi taky dovedla, kdyby chtěla. :) Asi si chtěla umýt ťapky předtím, než zaryla čumák do krtin. :))

Čvachtáme :) (foto: Lenka)

Poté jsme šli podél Lipížského potoka směrem k rybníku Papež. A to byla tedy chuťovka, louky byly velmi (ale velmi!) podmáčené, tak jsme se lehce podmáčeli i my. :) Hlavně kalhoty dopadly tragicky a cákance bahna jsme měli až ke kolenům. :) Ještě, že nejsme ani trochu z cukru. :)

Louky u Lipížského potoka (foto: Jirka)

Blízko břehu rybníka Papeže rostl tento strom - myslím, že to byl topol, před pár lety při nějaké bouřce spadl, ale velká část jeho kmene zůstala na místě a nedávno z něj někdo vyřezal tuto pěknou sošku... Kdo to asi mohl být??

Dříve strom, nyní socha (foto: Lenka)

Pěkná procházka, měli bychom se chodit venčit častěji. :) 

Cestou nějak vzalo za své moje přesvědčení, že k večeři udělám zeleninový salát a raději jsme si za odměnu dojeli pro pizzu - špenátovou, protože ta je nejlepší. :))


Další informace:
- hradiště Dvorce - článek na blogu Petra Šnajdra, informace na stránkách stredovek.com, hrady.cz

čtvrtek 24. března 2011

Okolí Pražského hradu

Jednoho březnového odpoledne jsme byli pozvaní na ČZU na promoci... a když už jsme nebyli v práci, tak jsme se šli poté projít do okolí Pražského hradu... Vlastně jsme tu společně byli asi poprvé. :) Bylo krásně a moc se nám líbilo toulat se tu po okolí a dívat se na Prahu očima turistů, což jde docela těžko, když jsme tu pomalu každý den. :) Vysazeni jsme byli kdesi v Dejvicích kousek od ulice Milady Horákové, odkud to bylo k Pražskému hradu kousek...

Pozn.: Jirka s sebou neměl foťák, tak jsou fotky uvedeny beze jména autora, protože jsou všechny moje. ;)

Stínohra

Pražský hrad, který sice běžně pomalu ani nevnímáme, odsud vypadá opravdu monumentálně a projít a prozkoumat všechny jeho součásti by jistě zabralo i několik dní a rovná se tak slavným památkám, které jsme v poslední době navštívili ve Velké Británii a v Itálii. :) Však je to největší hradní komplex na světě a jeho celkové rozměry jsou úctyhodné - 570 m na délku a 130 m na šířku.

Historie tohoto místa sahá až do raného středověku, kdy tu bylo hradiště. Od 9. století tu sídlili česká knížata a králové a po vzniku republiky v roce 1918 tu sídlí prezidenti. Na vzhledu Pražského hradu se podepsal románský sloh, gotika, renesance i baroko a jeho historie je tak moc složitá, že se mi v tom asi nechce vyznávat a proto jí s čistým svědomím přeskočím, když dovolíte. ;)

Pod Pražským hradem

My jsme nejprve prošli kolem Královských zahrad a kolem Jeleního příkopu. Jelení příkop je přírodní rokle, která je součástí areálu Pražského hradu a má rozlohu asi 8 ha. Původně tudy tekl potok Brusnice, který je dnes vede v potrubí, za Rudolfa II. tu byla vysazena jelení zvěř (a z toho odvozen dnešní název). Protože v 17. století byla vybudována jízdárna na druhé straně Jeleního příkopu, byl k ní vybudován i most (Prašný most), který spojoval Královské zahrady a jízdárnu s vlastním Pražským hradem. Za Marie Terezie byl most vyměněn za sypanou hráz a tím se Jelení příkop rozdělil na dvě části.

Každopádně na mě Jelení příkop působil anglickým charakterem. Asi jsem už s tou Anglií trapná, ale nemůžu si pomoct. ;)

Jelení příkop a Míčovna

Pak už jsme kolem památníku vzniku Československého státu a prvních zástupců hradní stráže prošli na druhé nádvoří Pražského hradu. Dominantou II. nádvoří je kaple sv. Kříže, které je obehnána jinak nepříliš zajímavými budovami (myslím exteriéry!). Na nádvoří je Kohlova fontána a studna s kovanou mříží z roku 1702.

Tudy jsme jenom prošli na třetí nádvoří a tady už se nám naskytl pohled na Katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. No... vlastně před námi tyčila do výšky a ani vyfotit se ten kolos moc nedá. :) Na místě, kde dnes stojí katedrála, dříve stála rotunda z 10. století a románská bazilika. Historie současné katedrály se píše od roku 1344, kdy započala její stavba, která probíhala pod dohledem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Stavba katedrály byla definitivně dokončena až o neuvěřitelných téměř 600 let později , kdy byla dostavována mezi lety 1873 a 1929.

Chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Víc o historii asi nemá cenu řešit, když se tak koukám na zájem chlapíka na následující fotce. ;))

Obličej :)

Šli jsme se podívat i do interiéru, kam se smí v současné době zadarmo... :) I když jsme jenom nakoukli do hlavní lodi a dál jsme už nešli. :) Katedrála má kromě hlavní lodi ještě dvě nižší postranní lodi, strop je tvořen síťovou klenbou od Petra Parléře. Kolem je na 19 kaplí, je zde také 21 bust, které zobrazují rodinu Karla IV., arcibiskupy a architekty, kteří se podíleli na stavbě. Nejvzácnější částí kaple je Svatováclavská kaple, ve které jsou umístěny ostatky svatého Václava, odtud vedou dveře na schodiště směrem do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. Klíčů od korunovačních klenotů je celkem 7 a byly svěřeny nejvyšším představitelům země a Prahy.

My jsme sem jen rychle nakoukli, obdivovali jsme výzdobu a především ohromná vitrážová okna a pak jsme se zase vrátili na III. nádvoří, odkud jsme se kochali pohledem na katedrálu. :) Teda vlastně jsem si musela zalézt až do nejzazšího rožku a stejně se mi na fotku celá katedrála pořádně nevešla. :)

Interiér chrámu s barevnými sloupy :)

Krása barevných sklíček

... No jo, jak jsem psala... celá se tam pořádně nevešla a ještě aby jo, když chrámová věž dosahuje skoro 100 m?! :) Věž nese čtyři zvony, z nichž největším je bronzový zvon Zikmund dosahující výšky 203 cm. III. nádvoří je největším nádvořím na Pražském hradě a do přibližně současné podoby bylo proměněno v polovině 16. století. Archeologické výzkumy prokázaly, že toto místo bylo osídleno již od 9. století. V jižním traktu budov sídlí prezident České republiky.

Vedle budovy starého probošství stojí žulový monolit, který kupodivu nebyl ukraden v Egyptě ani nikde jinde, ale pochází z Mrákotína a je tu od roku 1928, kdy ho tu nechal vztyčit prezident T.G. Masaryk. Monolit dosahuje výšky 16 m a slouží jako památník obětem první světové války.

Pohled na chrám

Další významnou památkou na III. nádvoří je socha sv. Jiří bojujícího s drakem. Dnes je zde umístěna kopie a originální bronzová je umístěna v Národní galerii. Zajímavostí je, že jednu kopii mají i v londýnském Victoria  & Albert Museum. Socha byla vyrobena v roce 1373 a jedná se o jednu z nejvýznamnějších českých gotických soch z bronzu. Ale my se tu stejně můžeme podívat jenom na její stín. ;)

Sv. Jiří bojuje s drakem

Dále jsme se vydali Jiřskou ulicí směrem ke Zlaté uličce, která ještě nebyla otevřena... I když se znovuotevření po náročné rekonstrukci blížilo. Trochu mě od její návštěvy odrazuje vysoké vstupné. :( Ale co si tak pamatuju, tak maličkaté domky byly pěkné. :)

Jiřskou ulicí k Černé věži 

Škoda jenom, že nám ve zdejší kavárně nechtěli prodat vodu na pití. :) Slečna měla pocit, že tohle je kavárna a voda jenom pro cizince a že to je hodně drahý a doporučila nám, abychom si vodu koupili někde níž pod hradbami. :) Trochu blbý, když jsem už tou dobou měla dost dlouho žízeň. :))

Pohodička u kávy :)

Pak už jsme se ocitli na vyhlídce nad Starými zámeckými schody. Chvíli trvalo, než jsme se dostali vůbec k okraji vyhlídky, abychom se mohli pořádně rozhlédnout. :) Je to tu evidentně hodně oblíbené. :) A vlastně se není co divit, když je odsud tak krásný pohled na Prahu, která odsud je jako na dlani. :) Snad nejhezčí pohled je na hradí zahrady - zejména na Ledeburskou zahradu, ale i na zahradu Na valech, Valdštejnskou a Feustenburskou. Když tak o tom přemýšlím, tak bych stejně nevěděla, která je která! :)

Vyhlídka nad Prahou

Praha, krásná.

Pražské mosty

Spolu s námi se to rozhlížel velký černý pták - pravděpodobně šlo o kavku obecnou (Corvus monedula). Tito krkavcovití ptáci jsou velmi společenští a vyskytují se ve velkých hejnech, ale přesto vytváří monogamní páry, které spolu vydrží celý život. Zajímavostí je, že kavka obecná se v roce 2001 stala ptákem roku. :)

Pták

Mysleli jsme si, že jenom sejdeme po Starých zámeckých schodech, ale nakonec jsme po nich skoro ani nešli. Zabloudili jsme ke Svatováclavské vinici. Podle legendy byl na tomto místě založen vinohrad sv. Václavem už v 10. století a jedná se tak o jednu z nejstarších vinic na území Čech. Karel IV. nechal vinici obehnat zdí a ve 30. letech 19. století tu byla postavena Richterova vila, která byla pojmenována podle svého stavitele (Emanuela Richtera) a dnes v ní sídlí luxusní restaurace. Příjemné místo (tedy vinice, ne restaurace - tu jsme nenavštívili :).

Svatováclavská vinice

Jaro

Poslední obrázek jenom potvrzuje, jak byl krásný den. :) Takových ke konci března zase až tak moc nebývá a vlastně bylo pěkné si místo práce vyrazit projít mezi slavné pražské památky. :) Jo a mimochodem - u vinice jsme si koupili dokonce i něco k pití, ale levné to ještě moc nebylo... Ale výhodu to mělo v tom, že jsme ani jeden nelekli žízní. :))

Svatováclavská vinice

Abych se přiznala... Tak jsme po dlouhé procházce skončili na jídle v KFC. :)) A potom jsme už mazali domů.


Další informace:
- oficiální stránky Pražského hradu, kde jsou popsány jeho jednotlivé části - stačí jenom trochu hledat. :)
- oficiální stránky Katedrály sv. Vita, Václava a Vojtěcha