Zobrazují se příspěvky se štítkemnáměstí. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnáměstí. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. července 2012

Náměstí v Mníšku pod Brdy ... v noci :)

Jednou jsme si takhle večer řekli, proč sedět doma, když je tam venku tak pěkně... Sbalili jsme se, nasedli do auta a dojeli jsme do Mníšku pod Brdy. :) Takovéhle spontánní nápady máme rádi a čas od času je to docela sranda. :))

Zaparkovali jsme v horní části náměstí F. X. Svobody a zjistili jsme, že už tu jsou vidět přípravy na Skaleckou pouť, která se má konat následující sobotu. Byly tu kolotoče a tak... a teď zpětně si říkám, že to trochu vypadalo jako bychom tam šli špiclovat. :) Ale kvůli tomu jsme tam nebyli, my jsme jeli fotit. :) Pohled na kostel sv. Václava nás nezklamal - kostel byl krásně osvětlený. Už několikrát jsme se přesvědčili o tom, že i známá místa dostanou úplně jiný šmrnc, když se fotí za tmy. Jenom je mi trochu líto, že zdejší zámek se utápěl ve tmě, ale je nám jasné, že nemůže být osvětlené všechno, kdo by platil účty za elektřinu?! :)

Osvětlený kostel sv. Václava v Mníšku pod Brdy (foto: Jirka)

Dva plešatí :)) (foto: Lenka)

Stromek (foto: Lenka)

Ještě jednou kostel (foto: Jirka)

Obešli jsme jenom část nedávno rekonstruovaného náměstí... Líbily se nám staré domy - jako třeba č. p. 31, který má zachovaný barokní štít. Škoda, že v nedávné době byla hned vedle postavena prosklená sámoška. Ale to nás v Čechách z doby socialismu asi nemůže moc překvapit, protože podobných zvěrstev se všude najde dost a dost.

Domy v dolní části  mníšeckého náměstí (foto: Lenka)

Vedle kostela stojí socha básníka, spisovatele a dramatika Františka Xavera Svobody (1860 - 1943). Je po něm pojmenováno mníšecké náměstí a nedaleko v Pražské ulici se nachází dům, ve kterém se narodil. Jeho manželkou byla rovněž spisovatelka Růžena Svobodová (rozená Čápová).

Socha F.X. Svobody (foto: Lenka)

Občas nezaškodí dozvědět se něco nového, co jsme nikdy neslyšeli... Nebo možná slyšeli, ale hlava už to milostivě dávno zapomněla, aby uvolnila místo něčemu "důležitějšímu": :)


Další informace:
- oficiální stránky Mníšku pod Brdy
- rocoplaya... o cestování (naše návštěvy v Mníšku) - barokní areál na Skalce (únor 2008), , zámek Mníšek (červenec 2010) a Skalecká pouť (2010)

neděle 20. května 2012

Jílové u Prahy - památné stromy tam i onde :)

Chtěla jsem pro Wikipedii zvěčnit nějaké památné stromy v Jílovém u Prahy, tak jsme se po rodinné oslavě utrhli a šli jsme po nich pátrat. :) Jeden z nich má růst přímo u kostela na náměstí... ale žádný označený strom tam není, tak jsme obešli kostel sv. Vojtěcha, muzeum a jižní část Masarykova náměstí... Nakonec jsme usoudili, že to bude ten vzrostlý dub, který roste v malinkém parčíku a není u něj cedule se státním znakem... No, nic není dokonalé. :)

Napadá mě, že fotku regionálního muzea v Jílovém u Prahy jsme sem dávali už několikrát, ale vždycky bylo podmračené počasí a ani jednou nebyla fotka se sluníčkem. Tak tentokrát to musíme napravit. ;)

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Kostel sv. Vojtěcha (foto: Jirka)

... na kostelní zdi (foto: Lenka)

Dub letní (Quercus robur) na náměstí je vysoký 35 m, obvod jeho kmene je 313 cm. Strom je pěkně rostlý, pravidelný... snad tu poroste dlouho. :)

Památný strom u jílovského kostela (foto: Lenka)

Ke druhému památnému stromu jsme se nedostali... Obešli jsme kvůli tomu docela velkou část okolí, ale nepovedlo se, protože roste ve vnitrobloku a dá se k němu dostat jenom přes zahrady nebo dvorky. A to my jsme měli smůlu. :) Jediná šance by byla ve všední dny, kdy jsou otevřené obchody, odkud by se možná dalo dostat na příhodnější místo, tak třeba někdy příště. :) Jde o dub letní sloupcovitý zlatý (Quercus robur 'Pyramidalis aurea'), strom je vysoký 30 m a obvod kmene má 353 cm.

Náměstí dominuje nejenom dům Mince (sídlí v něm muzeum), ale i dům Věže - což je jílovská radnice. Gotická věžovitá budova pochází asi z poloviny 14. století, průčelí budovy pochází z 18. století. Už od roku 1696 tu sídlí radnice. Cestou jsme potkali taky žlutý domeček, kde dneska sídlí městská policie a papírnictví a hračky. :) V minulých dobách tu bydlel Leopold Čihák, který se zasloužil o založení zdejšího muzea. :)

Dům, ve kterém bydlel Leopold Čihák (foto: Lenka)

Radnice na náměstí (foto: Jirka)

Pak jsme jeli z Jílového cestou domů, ale domů jsme ještě nedojeli. :)) Zastavili jsme se ale ještě na několika lokalitách s památnými stromy. Dvě z nich jsou u Nových Dvorů... Mohutný dub je u bývalé hospody při hlavní silnici mezi Novým Knínem a Štěchovicemi. Dub u Nové hospody byl vysazen v roce 1864 a od té doby vyrostl do výšky 16,5 m a jeho kmen má 325 cm. Strom byl vyhlášen už 20. října 1981... stejně jako ten druhý v Nových Dvorech, který se nachází u výjezdu ze zdejšího hospodářského dvora. Původně tu rostly dva duby, dnes je tu už jen jeden (ochrana jednoho stromu byla zrušena v roce 2003).

Památný dub u Nové hospody (foto: Lenka)

Dub v Nových Dvorech (foto: Lenka)

Dlouho jsme u stromů neokouněli, protože není moc okounět nad čím. Jeli jsme přes vesničku Krámy, která nám přišla velmi půvabná, tak jsme tam museli zastavit. :) V blízkosti hasičské zbrojnice se nachází kaplička z roku 1807. Jde o čtvercovou stavbu zakončenou věžičkou, ve které je umístěn zvon. Dále je na návsi požární nádrž nebo rybníček nebo co to bylo. :) Je to zvláštní - není tu nic moc extra oproti jiným vesničkám, ale přesto je tu něco zajímavého, co nás donutilo zastavit. :)

Kaplička v Krámech (foto: Jirka)

Náves v Krámech (foto: Jirka)

Domek na návsi (foto: Lenka)

Posledním stromem toho dne byla lípa v Korkyni. Jde o lípu malolistou (Tilia cordata), která má obvod kmene 398 cm a vysoká je 20 m. Tedy byla tak vysoká, ale zřejmě v zimní sezoně byla seříznuta. Bohužel se mi nepovedlo najít, jestli se nějak rozlomila nebo co se s ní stalo. Snad to nebylo jenom z rozmaru... Dříve to byl určitě moc pěkný strom. A tady skončil náš dnešní výlet, na jeden den jsme toho viděli docela dost, tak zase někdy příště. ;))

Lípa v Korkyni (foto: Lenka)


Další informace:
- Wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Praha-západ, Seznam památných stromů v okrese Příbram; Jílové v Prahy, Nové Dvory a Krámy
- hrady.cz - kostel sv. Vojtěcha, dům Věže (radnice v Jílovém u Prahy)

pondělí 30. dubna 2012

Jižní část Karlova náměstí

Tak a po chvíli, co jsem byla doma, bylo zase potřeba jet do Prahy na kontrolu. Ale tak proč ne, když je to jenom na dopoledne a pak jsme zase frčeli domů. :) Nejprve nalačno na odběr krve, pak svačinka v malém parčíku. Ale takhle když ráno svítí sluníčko, je tu krásně. Bylo tu spoustu kvetoucích keřů, kde převažovaly zcela jasně šeříky - teď je jejich čas... a je odsud netradiční pohled na kostel sv. Ignáce, který obvykle známe jenom z Karlova náměstí.

Kostel sv. Ignáce s původní jezuitskou kolejí se řadí k jedněm z prvních raně barokních staveb na území Prahy. Architektem stavby byl Carlo Lurago, kostel byl postaven na místě zbořených 23 středověkých domů. Kostel byl zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly, což je patron jezuitského řádu. Na kostele je nápadná socha sv. Ignáce na vrcholu průčelí, která má svatozář kolem celého těla a ne jenom kolem hlavy, jak je obvyklé... Ale odsud socha není vidět, to jenom z Karlova náměstí. ;)

Kostel sv. Ignáce

Kvítka šeříku

Karlovo náměstí je největší náměstí v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě, jeho rozloha činí 80 550 m2. Tomuto místu se dlouho říkalo Dobytčí trh, protože se tu pořádaly dobytčí trhy pro celou Prahu. Náměstí bylo založeno v roce 1354 při budování Nového Města pražského za Karla IV., v té době tu byly každoročně vystavovány říšské korunovační klenoty a ostatky svatých. Dneska je většina plochy náměstí upravena jako park, rostou tu hlavně kaštany, platany, z keřů převažují šeříky, také jsou tu květinové záhony, fontány, lavičky a dětská hřiště.

Zeleň na Karlově náměstí

V nejjižnější části stojí pomník s kovovou sochou Benedikta Roezla (1824-85), což byl zahradník, botanik a cestovatel. Jeho otec byl zahradník v premonstrátském klášteře v Horoměřicích, takže od něj se malý Benedikt učil lásce k rostlinám. Chtěl se stát zahradníkem po vzoru otce, tak v roce 1936 přišel do učení v zahradách hraběte F. A. Thuna, kde se i poprvé setkal s orchidejemi, které se staly jeho celoživotní vášní. Po vyučení pracoval v zahradách po celé Evropě, později pracoval jako botanik v obchodním zahradnictví v belgickém Gentu. V březnu roku 1855 odplul na cestu do Ameriky, tady se pokoušel podnikat a pěstovat rostliny. V roce 1868 přišel na Kubě o levou ruku a poté až do roku 1875 hodně cestoval. Poté se usadil v Praze, v roce 1880 založil první  odborný spolek zahradnický Flora, spolek brzy začal s vydáváním stejnojmenného odborného časopisu. To jsme se pěkně poučili o muži o němž jsme neměli dříve ani tušení... :) Jeho pomník byl postaven v roce 1898 a jeho autory jsou sochaři Augustin Zoula a Čeněk Vosmík.

Památník Benedikta Roezla

Kašna na Karlově náměstí

Na zelené ploše Karlova náměstí jsme potkali ještě jednu sochu významného českého muže a to sochu Jana Evangelisty Purkyně (1787-1869). Soch je tu ještě několik, ale už ne v této části náměstí a dál jsem už nešli. :) Jan Evangelista Purkyně se narodil v Libochovicích jako syn správce zámku. Po krátké kariéře duchovního začal v roce 1807 studovat v Praze na filozofické, přírodovědecké a později i na lékařské fakultě. Ve 30 letech byl doktorem a pak se stal výborným vědcem. Na poli vědy se mu dařilo, ale v osobním životě to bylo horší - v roce 1827 se oženil, ale brzy mu zemřely v raném věku dvě dcery a později i manželka, zůstali mu jen dva malí synové. V souvislosti s jeho jménem se uvádí, že byl fyziolog, anatom, biolog, básník, filozof, psycholog, pedagog, politik, národní obrozenec a světoobčan... Není toho málo, že?  Tak proto si takovou pěknou sochu na Karlově náměstí zaslouží. :))

Socha Jana Evangelisty Purkyně

Tenhle dům na Karlově náměstí na mě působil vždycky tak nějak tajemně... i když se není co divit, protože Faustův dům je opředen mnoha pověstmi... Ve středověku tohle místo bylo významné kvůli jeho poloze při cestě od Vyšehradu a v té době tu měli sídlo opavští vévodové. V 16. století patřil dům Eduardu Kellymu, dvornímu alchymistovi císaře Rudolfa II. Roku 1721 získal palác Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk (od Mladotů je odvozen dnešní druhý název Mladotický palác). Josef Mladota se zajímal o fyziku a chemii a pravděpodobně přiživil faustovské pověsti o tomto paláci. V letech 1736-50 byl palác přestavěn v barokním slohu, brzy poté byla v západním křídle umístěna fara kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. V roce 1902 zakoupila palác Všeobecná nemocnice, dneska tu je otevřena lékárna.

Za Mladotů při chemických pokusech prý z oken šlehaly plameny, což přimělo Pražany uvažovat o tom, že v tomto domě řádí ďábel. V době romantismu byl tento dům spojen s pověstí o Faustovi, který upsal duši ďáblu a ten si jen odnesl střechou... Na tuto událost zůstala památka ve střeše - prý tam byla díra, kterou se velmi dlouho nedařilo zazdít...

Faustův dům

Hned vedle Faustova domu je brána, která vede do zahrady kostela sv. Jana Na Skalce. Kostel pochází z doby baroka, projektoval ho Kilián Ignác Dientzenhofer a je zasvěcen jednomu z nejoblíbenějších svatých té doby - sv. Janu Nepomuckému. Dnešní název kostela je odvozen od neobvyklé polohy na skále... ale víc se rozepisovat nebudu, třeba se kostelu budeme věnovat někdy víc a podrobněji. :)

Brána do zahrady kostela sv. Jana Na Skalce

Z terasy kostela sv. Jana, která je nad silnicí a tramvajovou tratí mě zaujal pohled na zadní část kláštera Emauzy. Klášter s kostelem za sebou má pohnutou historii - především tedy z doby druhé světové války, kdy část kostela byla poničena. Po rekonstrukci tu od roku 1990 opět působí benediktinský řád. Zaujalo mě, když jsem si na internetových stránkách opatství přečetla, že je část prostor zpřístupněna veřejnosti... To je určitě zajímavý tip na výlet, tak doufám, že se nám povede se sem brzy podívat. :)

Zadek kláštera Emauzy :)

No jóó, ale my jsme museli spěchat zase zpátky na Dobříš, kam mě Jírka odvezl, otočil se a zase frčel do práce. :) To se moc nevyplatí, ale co se se mnou dá dělat jiného... :)


Další informace:
- stránky Prague City Line - Karlovo náměstí a jeho historie (I. část a II. část), kostel sv. Ignáce, botanik Benedikt Roezl, Jan Evangelista Purkyně, Faustův dům, kostel sv. Jana Na Skalce, Emauzy
- stránky hrady.cz - kostel sv. Ignáce, pomník Benedikta Roezla, Faustův dům, Emauzy
- oficiální stránky Emauzského opatství

neděle 29. dubna 2012

Noční Hostomice

Kolikrát my jsme jenom přes Hostomice jeli? A kolikrát jsme si u toho říkali, že se někdy musíme zastavit u kostela... Samozřejmě jsme to nikdy neudělali, až do teď. :) Paradoxně jsme sem vyrazili teda až za tmy, ale co... i večer je vhodný na krátkou procházku a myslím, že i na fotky jsme měli docela štěstí. :) Stativ jsme neměli, takže k focení velmi dobře posloužil i klacík opřený o foťák. Ale osobně si myslím, že klacík je mnohem lepší než stativ... :)

První zmínky o kostelu Nastolení sv. Petra v Antiochii jsou už z roku 1343, při tomto původním středověkém kostele stála zvonice. Kostel byl přestavěn v období baroka - presbytář je z roku 1743 a loď kostela z roku 1762. V roce 1875 se stal dosud filiální kostel spadající pod faru v Bezdědicích kostelem farním, ale dnes už zase svého faráře nemá.

Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii 

Kostel je jednolodní s presbytářem, který je ukončen polokruhovou apsidou. Západní průčelí kostela je zakončeno vysokou věží z roku 1855 s hodinami. Vedle vchodu jsou dvě niky, kde jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla, které pocházejí patrně z dílny Ignáce Františka Platzera. Před kostelem stojí barokní mariánský sloup z roku 1714, ale na ten jsme v té tmě už nenarazili. :) 

Socha sv. Petra, západní průčelí kostela

Šli jsme se porozhlédnout ještě krapet kolem, došli jsme ke hřbitovu, kde panovala ponurá nálada... Chtěla jsem se tam jít podívat, ale takhle večer hrozilo, že by nás tam někdo opravdu zavřel jako se nám to už jednou stalo na dobříšském hřbitově, takže jsme tam radši nešli. :) Zato jsem si doma ještě trochu pohrála při úpravě fotek a vyšla z toho velmi ponurá nálada... ale co, trochu toho neuškodí. :)

Kříže na hostomickém hřbitově

Hra světla a stínu

Obešli jsme část náměstí, které je mimochodem moc hezké - má obdélníkový tvar a na délku má skoro půl kilometru. Cestou zpátky k autu jsem si nemohla odpustit ještě jednu fotku kostela. :) Jiřík výrazně radil, co a jak mám namačkat a myslím, že se nám snímeček docela povedl na to, že kostel je osvětlen jenom pouličními lampami. :)

Ještě jednou pohled na kostel

Byl to hezký noční výlet, ale myslím si, že příště bychom přece jenom měli vyrazit o pár hodin dříve. :)


Další informace:
- o kostelu na oficiálních stránkách Hostomic

sobota 20. srpna 2011

Kroměříž - zastávka cestou na Slovensko

Doposud jsem ještě na Slovensku nebyla... Ostuda, co!? Nejvyšší čas to napravit. ;) Proto jsme konečně souhlasili a kývli jsme na pozvání do Roháčů, kde naši kamarádi byli už několikrát a rádi se tam vrací. :) Dříve tam jezdili vlakem, ale letos se vyráželo auty. Celkem se této akce účastnilo sedm lidí... Tak já je vyjmenuji, ať v tom máme pořádek. ;) Byli jsme tam - já (Lenka), Jirka, Matěj, Monika, Kuba, Míša a Martin. Koukám, že absolutně převažují jména začínající na M. ;) Pár týdnů před odjezdem jsme se sešli u hory kuřecích křidýlek a paliček... abychom se vzájemně seznámili. Jen Matěj tam chyběl, protože se rozhoupal až krátce před odjezdem, že tedy s námi také pojede. ;) To by bylo základní info jenom pro pořádek. :)

Byli jsme domluvení s Matějem, že ho vyzvedneme v Praze na Smíchově někdy brzy ráno... Jako je již tradičně zvykem, tak se domluvená hodina nedodržela a my jsme vyrazili později. Razím optimistické heslo - pozdě, ale přece. ;) Měli jsme naplánovanou jednu zastávku - v Kroměříži a tam jsme také před jednou hodinou po obědě dorazili. Na náměstí zrovna probíhala velká kulturní sláva - dožínky. Při té příležitosti jsme kluky musela zvěčnit u jednoho ze zde vystavených pekelných strojů. ;) Však jim to tam také sluší.

Dožínky na kroměřížském náměstí (foto: Lenka)

První písemná zmínka o Kroměříži je z roku 1110, od roku 1260 je Kroměříž městem. Za třicetileté války bylo město hodně poničeno švédskými vojsky, poté se na počtu obyvatel podepsal mor (v roce 1725 byl postaven morový sloup). V polovině 19. století tu bylo otevřeno arcibiskupské gymnázium. V roce 1870 dostalo město autonomní statut a dostalo se tak na úroveň Jihlavy, Brna, Olomouce nebo Znojma. Na začátku 20. století tu byl postaven ústav pro choromyslné, nemocnice a synagoga. Na městě se podepsaly obě světové války... Po roce 1990 se začalo s obnovou historického centra, která se asi povedla, protože v roce 1998 byly zahrady a zámek připsány na seznam světového dědictví UNESCO. :)

Brzy poté, co jsme dorazili do Kroměříže, ozvala se druhá parta, která nepochodila s prohlídkou jeskyní v Moravském krasu, protože se musí objednávat předem, ale oni neobjednali. Domluvili jsme se, že zajedou také do Kroměříže a dojdeme si společně někam na oběd. 

Zámecká věž (foto: Jirka)

Čas ještě byl, než měli přijet, tak jsme se šli zatím podívat směrem k arcibiskupskému zámku. Už počátky tohoto místa jsou spjaty s olomouckými biskupy. Na začátku 12. století na tomto místě stálo hradiště, ve 13. století bylo nahrazeno gotickým hradem, který byl později přestavěn na renesanční zámek. Ten byl ale zničen v roce 1643 během třicetileté války. Za biskupa Karla II. Lichtensteina a pod vedením vídeňských architektů Filiberta Lucchese a Giovanniho Pietra Tencalla byl zámek znovu rekonstruován v barokním slohu. V roce 1752 zámek opět vyhořel a poté byl upraven ještě v rokoku... Docela slušnou historii za sebou má. :) V současné době zámek z části patří státu a z části olomouckému arcibiskupství.

V bezprostřední blízkosti zámku je Podzámecká zahrada spojená se samotným zámkem salla terrenou. Zahrada byla založena už ve středověku, ale v 19. století byla upravena jako anglický park s rozlohou 64 ha. V zahradě jsou tři rybníčky, na 270 druhů dřevin, sochařská výzdoba a drobné stavby jako mostky a altány. Sem jsme se nepodívali. :)

Ptáček na nádvoří :) (foto: Lenka)

Zámku dominuje 84 m vysoká věž čtyřbokého tvaru s osmibokým segmentem na vrcholu věže. Věž pochází z velké přestavby po třicetileté válce a byla postavena mezi lety 1664 - 1695. No a právě na tuhle věž jsme se šli podívat a vylezli jsme na vyhlídkový ochoz. Odsud je třeba konstatovat, že Kroměříž je vážně moc pěkné město. Dokonce nám k tomu rozhlížení vyhrávala z náměstí dechovka... kdy se nám znovu něco takového poštěstí? :))

Z věže jsou vidět další věže - především ty, které patří zdejším kostelům. Na zámek je napojena Mlýnská brána, vedle ní arcibiskupské gymnázium a vedle něj kostel sv. Mořice, což je jedna z nejvyšších gotických staveb v České republice. Kostel vybudoval olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku v roce 1265, od té doby byl několikrát opravován po požárech, po husitských válkách a na vzhledu se podepsala i třicetiletá válka. Východně od Velkého náměstí je vidět další z kostelů - kostel Nanebevzetí Panny Marie, který nechal vybudovat také Bruno ze Schauenburku a to v roce 1247. Po napadení Švédy se zachovaly jenom věže, jinak byl kostel znovu postaven v 18. století a z té doby pochází i barokní vybavení kostela.

Výhled na kostel sv. Moříce, arcibiskupské gymnázium a Mlýnská brána (foto: Jirka)

Velké náměstí ze zámecké věže (foto: Lenka)

Zjistili jsme, že to tu je s hospodama docela problém... Nakonec jsme si vybrali klasickou jídelnu, ale asi tu zrovna v sobotu je horší směna nebo co. :)) ... Nicméně bych ráda ocenila to autentické prostředí dob minulých, které tu dýchalo z každé židle, vybledlého obrázku, z kuchařek, skleniček, příborů... Asi to nebude jen tím, že jsem v tomto kraji pro všechny Pražáci. :D ... Měla jsem jakési divné maso se smetanovou omáčkou... a věru, moc jsem si nepochutnala. A nezachránilo to ani kafe, na které jsme si došli na zahrádku jiné hospody. No, jo... zdá se, že v Kroměříži tohle nějak neumí. :) Ani jsem pak neměla chuť na zmrzlinu, kterou si pár z nás dalo.

Poté jsme se zase rozloučili a každá skupinka si pokračovala po vlastní ose, ale se stejným cílem. :) My jsme měli namířeno do květných zahrad, které prý opravdu stojí zato vidět... Na Masarykově náměstí jsme mohli obdivovat další zajímavé budovy. Jednou z nich je kostel sv. Jana Křtitele s výraznou kopulí a dvěma věžemi. Postaven byl mezi lety 1737 a 1768 na místě, kde stával románský kostelík a komendy johanitů. Hned vedle je justiční škola, jejíž budova byla postavena v letech 1875 až 1877 v novorenesančním slohu. V roce 1995 tu byla zřízena škola pro vzdělávání vyšších soudních úředníků a v roce 2005 sem byla přesunuta justiční akademie. Hm, ale neptejte se mě, co ta předchozí věta znamená, protože tomu teda nerozumím. :)) Před justiční akademií je socha T.G. Masaryka... jak jinak, když je tu Masarykovo náměstí.

Justiční škola a kostel sv. Jana (foto: Lenka)

Velmi mě pobavila tahle cedulka... nic se neděje, když o něco Marie v zubní laboratoři zavadí, protože Helena to okamžitě opraví. :D

Marie zavadila , Helena opravila :) (foto: Lenka)

Do zahrad už to byl jenom kousek, vstupné za 40 Kč a šup dovnitř... Byla jsem na ten unikát docela zvědavá. :)

Záhony před vstupem do Květných zahrad (foto: Jirka)

Za vchodovou budovou jsou dva skleníky v empírovém slohu, v jednom není skoro nic až na sochu Neptuna, tady to na žádné velké prohlížení není. :) Tak jsme radši přeběhli do toho druhého... a stále živá je vzpomínka na Kew Gardens, takže bych se o skleníku opravdu nerozepisovala. :)) Na jednom ze skleníků seděla obří moucha... no, plácačku jsme s sebou neměli...

Místo bylo založeno v letech 1665 až 1675 biskupem a knížetem Karlem II. z Lichtensteina. Bylo to za hradbami města na neúrodné a podmáčené půdě. Vznikl tak raně barokní tzv. Libosad na návrh italského architekta Filiberta Luccheseho. Taková zahrada je v rámci evropského kontinentu unikátní - no, proto je asi taky součástí UNESCO. :)

Co je štěstí...? (foto: Lenka)

Šli jsme nejprve směrem ke kolonádě, která je dlouhá 244 m a původně sloužila jako vstupní místo do zahrady. Kolonáda má 46 arkád s nikami, kde je umístěno 46 antikou inspirovaných soch. Z kolonády je nejhezčí pohled na květné labyrinty a na Rotundu, která stojí v centrálním prostoru této části zahrady. :) Tahle osmiboká stavba byla postavena mezi lety 1666 a 1668 podle projektu Giovanniho Pietra Tencally. Interiér je bohatě zdobený, v současné době je rotunda rekonstruována... teda nevím, jestli je normálně přístupná, ale při naší návštěvě nebyla.

Květná zahrada a rotunda z kolonády (foto: Jirka)

Podloubíčko (foto: Lenka)

V parku je asi 5,5 km cestiček, které jsou lemované vysokými stříhanými živými ploty. Nízké živé plůtky jsou pak kolem dvou nízkých návrší v druhé části, kde už nejsou květinové záhony, ale spíš plochy zelené trávy.

... také podloubíčko :) (foto: Jirka)

V zahradě jsme potkávali takové zvláštní věci... umělecké věci. Až pak jsem si přečetla, že se jedná o exponáty druhého ročníku výstavy Sochy v zahradě. Výstava probíhá od 6. srpna do 30. září a se sochami se lze setkat nejen tady v Květné zahradě, ale i v Podzámecké zahradě, na nádvoří zámku nebo v centru města. Jsou to různé předměty z rozličných materiálů od dvacítky mladých umělců a zajímavě oživují prostředí zahrady... Tak doufám, že se povede uspořádat další ročník, protože to je pěkný nápad.

Součástí výstavy je i ta obří moucha (Co je štěstí? od Michala Trpáka), zajímavá je i dřevěná popelnice (tu jsem odhalila po dlouhé době, že patří k výstavě) a když tak o tom přemýšlím, i ten červený ptáček z nádvoří zámku možná patřil k výstavě. :) Tyhle obří "ořechy" zavěšené na kaštanu vypadaly na dálku lehce absurdně, když člověk ještě neví, o co jde. :))

Jeden z exponátů výstavy Sochy v zahradě (foto: Lenka)

Stínohra (foto: Lenka)

Jo vida, tady jsou ještě dvě fotky skleníku a vstupní budovy, o kterých jsem psala někde výš, ale Jirka je vyfotil, až když jsme odsud odcházeli. :)

Skleník v Květné zahradě (foto: Jirka)

Poslední pohled na Kroměříž (foto: Jirka)

Nějak se nám to v té Kroměříži protáhlo... Cestou zpátky k autu jsme si ještě dali zmrzlinu - už jsme na ní měli chuť. :) Pak jsme se ještě museli zastavit na nákup, abychom na tom Slovensku hned první den netrpěli hlady. No a pak jsme si tak nějak všimli, že se značně protahují stíny a dost se připozdívá, ale to jsme už naštěstí byli na cestě...

Dloooouhý stín (foto: Lenka)

Do Zuberce jsme dorazili už za hustohusté tmy, myslím, že už bylo kolem jedenácté hodiny. Nejdřív jsme se jeli podívat, kde že to vlastně bydlíme a když jsme se shodli, že to asi bude ten dům, tak jsme se jeli podívat na ostatní do jedné z místních hospůdek. :) Bohužel už nám nedali nic k jídlu, béé, břicha prázdná a do nich nám hnedka přistál tatranský čaj... tss... jenom 52%. :)) No, dlouho jsme se tu už nezdrželi a všichni jsme se vypravili do postelí. Ostatní museli pěšky, my jsme se vezli autem. Frajersky jsme si zaparkovali a čekali jsme, až ostatní dorazí. :) Tak nějak velmi pomalu nám došlo, že je zvláštní, že nikde nevidíme auto druhé skupiny... a pak nám docvaklo, že jsme omylem zajeli do zahrady sousedního domu. :D :D To byl opravdu povedený začátek zdejšího pobytu. :D ... Radši honem spát a doufat, že je opravdu ráno moudřejší večera. ;)


Další informace:

čtvrtek 3. února 2011

Roma II. - Città del Vaticano a procházka městem

Měli jsme předsevzetí, že vstaneme brzy, abychom si co nejvíce užili dne. :) Vstávali jsme před osmou a hned poté nám přinesli snídani. No, teda jestli se ty sušenky z pytlíku dají považovat vůbec za snídani. :) I když je pravda, že to bylo lepší než nic. :)

Naše snídaně :) (foto: Lenka)

Po snídani jsme se vypravili a nákup, však jsme to neměli daleko - jenom přes ulici. :) Pak jsem si naskládali jídlo do batohu a potom už jsme se vydali za krásami Říma. :) Řím (Roma) je hlavním městem Itálie, což asi každý ví. :) Lež v oblasti Lazio a provincii Roma. Hlavní město se rozkládá na ploše 1285 km2 a žije tu 2,7 milionu lidí... Když k tomu připočteme počet turistů, je z toho docela dost lidí. :) Krajina okolo Říma není rovná, okolo jsou vidět docela vysoké hory a samotný Řím se rozkládá na sedmi pahorcích - Kapitol, Aventinus, Palatinus, Caelius, Quirinalis, Viminalis a Esquilinus. Bylo by divné, kdyby město plné starých památek nebylo součástí světového dědictví UNESCO - stalo se tak už v roce 1980, kdy na seznam bylo připsána historická část města a Vatikán.

My jsme nejdřív zamířili k nábřeží řeky Tibery (italsky Tevere). Tibera je dlouhá 405 km a je to třetí nejdelší řeka v Itálii. Míří do Tyrrhénského moře, do kterého to ze Říma nemá moc daleko. :) 

Poplach u řeky (foto: Lenka)

Hned o kousek dál jsou dvě velmi staré památky - jde o Andělský hrad (Castel Sant´Angelo) a Andělský most (Ponte Sant´Angelo). Castel Sant´Angelo, dříve to bylo Hadriánovo mauzoleum, je mohutná stavba kruhového tvaru, která byla vystavěna už mezi lety 135 - 139. Stavbu nechal vybudovat císař Hadrián jako rodinné mauzoleum, později tu byla papežská rezidence nebo vězení. Most - Ponte Sant´Angelo byl vybudován také na příkaz císaře Hadriána a to mezi roky 134 a 139. Již od dob svého vzniku byl most zdoben sochami, ale o těch nejstarších se nedochovaly žádné zmínky. Od roku 1535 byly na most umístěny sochy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla a později byly přidány sochy čtyř evangelistů a sochy Noema, Abrahama, Adama a Mojžíše.

V roce 1669 objednal papež Kliment IX. v dílně barokního sochaře Giana Lorenze Berniniho deset soch andělů s nástroji umučení. Sám Bernini zhotovil pouze dvě sochy, které ale na mostě nikdy nebyly. Ostatní sochy pocházejí od spolupracovníků z jeho dílny, dnes jsou na mostě jejich kopie. Ale jsou to opravdu krásné sochy. :) 

Ponte Sant´Angelo vedoucí k Castel Sant´Angelo (foto: Jirka)

Ještě bych se chvilku zastavila u sochaře Berniniho... Giovanni Lorenzo Bernini (1598 - 1680) je dnes považován za jednoho z nejvšestrannějších umělců 17. století. Věnoval se nejen sochařství, ale i malířství a architektuře a velmi ovlivnil vývoj italského baroka. Bernini se těšil podpory papeže Urbana VIII., který mu zadal několik významných zakázek - např. baldachýn ve Sv. Petru... Bernini se osvědčil a byly mu zadávány stále významnější zakázky a v roce 1629 se stal oficiálním architektem katedrály sv. Petra. V Římě lze potkat jeho dílo doslova na každém kroku... 

My jsme se chvíli ještě procházeli podél Tibery a nechávali jsme se okouzlovat pohledy na různí římské památky...

Mostní oblouk a pohled směrem k Vatikánu (foto: Lenka)

Ještě jednou Castel Sant´Angelo (foto: Jirka)

Cestou jsme si uvědomili, že si Jirka nechal v batohu nůž a my jsme měli namířeno do baziliky sv. Petra, kam se s noži a podobnými věcmi rozhodně nesmí. Proto jsme se vypravili hledat nějaké místo, kam bychom mohli nůž ukrýt a pak si ho zase vzít. :) Takové místo se nám povedlo najít před kostelem La Chiesa di Santo Spirito in Sassia. :) Tady jsme viděli i první pomeranče. :) Úkol byl zdárně splněn a my jsme mohli pokračovat dál... 

Do Vatikánu. Oficiální název státu je Stato della Città del Vaticano a jeho hlavním městem je Città Del Vaticano... Akorát mi teda není jasné, kde končí stát a kde začíná to hlavní město... Zvláštně zařízené to je. :) Státní zřízení Vatikánu je teokratická absolutní monarchie v čele s papežem. Ve Vatikánu žije 444 lidí (údaj z letošního roku). Řadí se tak k jednomu z nejmenších států na světě, ale zároveň s velkou hustotou zalidnění. Zemička plná paradoxů, tak vzhůru za jejím poznáváním. ;)

Piazza San Pietro - bazilika sv. Petra a fontána od Carla Maderna (foto: Jirka)

Piazza San Pietro je jedno z nejznámějších a nejkrásnějších náměstí na světě. V takto monumentální podobě bylo vybudováno za papeže Alexandra VII., který zadal podobu nového náměstí Berninimu. Ve středu náměstí je umístěn 25 m vysoký obelisk. Zrovna když jsme tu byli, tak kolem probíhaly nějaké práce a tak se do středové části náměstí nedalo dostat, což byla daň za to, že zrovna nebyla hlavní sezóna. :) Dále jsou tu fontány, jejichž autorem je Carlo Maderna (1556 - 1629), což byl architekt, který se podílel mimo jiného i na fasádě baziliky sv. Petra. Náměstí je po obou stranách lemováno 17 m širokou kolonádou, kterou celkem tvoří 284 sloupů a 88 pilířů. Na římse kolonády jsou umístěny sochy světců (celkem je jich tu 34). Nad vchodem do baziliky jsou další sochy v jejichž středu je umístěna socha Krista.

My jsme si náměstí docela prohlédli během času, co jsme čekali ve frontě na vstup. :)) Každý, kdo chce jít dovnitř, musí projít bezpečnostní branou a nesmí u sebe mít ostré předměty a nesmí na sobě mít krátká trička, sukně či kraťasy, což v únoru šlo docela dobře dodržet. :) Fronta nakonec postupovala docela rychle a asi za 10 minut jsme byli uvnitř. Opravdu si neumím představit, jak vypadá fronta uprostřed hlavní turistické sezony! :)

Pořádná fronta na vstup! :) (foto: Lenka)

Cestou do baziliky jsme viděli dva příslušníky švýcarské gardy, jak cosi hlídají... Vůbec jsou to docela legrační pánové v těch svých punčoškách. ;)) Papežská švýcarská garda je poslední zbytek těchto dříve žoldnéřů, kteří dříve chránili panovnická sídla a byli v armádách mnoha evropských zemí. Je neuvěřitelné, že papežská švýcarská garda byla založena už v roce 1506 a tak nedávno oslavila půlstoletí své existence. Členem se může stát svobodný Švýcar katolického vyznání ve věku 19-30 let, který je vysoký alespoň 174 cm a musí mít středoškolské nebo odborné vzdělání... Hm, neumím si představit, že by se kdekoliv jinde ptali na takové osobní věci. :D Gardisté nosí uniformy, jejichž konečná podoba je z roku 1914, ale vychází už z renesančních kreseb. Zajímavostí je, že se uniformy šijí v České republice - v Třešti u Jihlavy. My jsme gardisty zastihli s tmavým pláštěm, který mívají v chladném počasí... Naštěstí je plášť bez rukávů, tak byla alespoň trochu vidět barevnost uniformy. Jedná se totiž o nejbarevnější uniformu na světě. :)

Švýcarský garda (foto: Jirka)

Pak jsme zaplatili každý 5 € za vstup na vyhlídkový ochoz na věži baziliky. Mohli jsme si zvolit i dražší a komfortnější variantu za 7€ a část trasy se svézt výtahem. Byla jsem ale ráda, že jsme nebyli líní, protože tu pohodlnější část se lidé svezli a navíc na výtah stáli frontu... My jsme si v pohodě došli po širokém točitém schodišti na první vyhlídkovou terasu. Už odsud byl docela hezký výhled na některé části Říma, chvíli jsme se pokochali a pokračovali jsme zase dál. Část trasy vedla ochozem pod kopulí, odsud jsme pozorovali krásu interiéru baziliky... Celá kopule je vyskládaná z drobných kamínků různých barev... Možná právě tyhle mozaiky mě fascinovaly nejvíc... Byla to prostě krása. Škoda jenom, že ochoz byl lemován hustým pletivem, přes které se dalo fotit jenom hodně omezeně, ale přesně tohle byl asi záměr. :)

Obří kopule (foto: Lenka)

Na venkovní vyhlídkový ochoz vedly docela vtipné úzké chodbičky, kde člověk musel jít nahnutý k pravé straně - hold kopule má nějaké zakřivení! :)) Krom chodbiček tu byla úzká schodiště a tohle byla jedna z chvil, kdy jsem si říkala, že je moc dobře, že jsem tu v únoru a není tu moc lidí, jinak by to musela být úmorná cesta nahoru. Celkem jsme ušli 551 schodů... a ti, co si připlatili 2 € ušli "jen" 320 schodů, těch náročnějších. :)

Jako by nestačila tlačenice, která panovala nahoře... Měla jsem pocit, že víc lidí sem přicházelo, než jich odcházelo. :) Ale to se mi možná jenom zdálo. :) Každopádně, výhled odsud je famózní a to zvlášť směrem k svatopetrskému náměstí, které odsud získá snad ještě více na monumentálnosti. Velmi se mi líbily také vatikánské zahrady, které nejsou pro běžné návštěvníky přístupné a proto jsou liduprázdné... No, chtěla bych se do nich podívat, to nepopírám. :)

Výhled z kopule na svatopetrské náměstí (foto: Jirka)

Vatikánské zahrady (foto: Jirka)

Cestou zpátky jsem šli zase naklonění, ale tentokrát na levou stranu. :) Alespoň to je pozitivní - nemíchají se tu lidi, kteří jdou nahoru s těmi, kteří směřují dolu. Opět jsme se ocitli na terase, ale byla to jiná než předtím. Z téhle byl částečně výhled na náměstí. Společnost nám dělal racek, který se tvářil jako by to tu také neznal a kochal by se pohledem na věčné město. :) ... No, on i pohled na kopuli, ze které jsme právě sestoupili, byl monumentální... Prostě žádný drobeček to není. :)

Racek na střeše :) (foto: Lenka)

Monumentální kopule baziliky sv. Petra (foto: Jirka)

Historie místa, na kterém stojí bazilika sv. Petra, je velmi stará. První modlitebny tu stály už v polovině 2. století, která vznikla kolem hrobu sv. Petra. V roce 500 papežové přesídlili do Vatikánu, který se stal jejich centrem (do té doby byli v Lateranu). V roce 847 budovy vyhořeli a papežové se přesunuli zpět do Lateranu. Během 13. století byla bazilika upravena v gotickém slohu. Ve 14. století budovy opět chátraly, což vedlo k vydání dekretu na stavbu nového chrámu za papeže Mikuláše V. Bazilika byla stavěna dlouho, mezi lety 1505 a 1629. Prvním architektem byl Donato Bramante, po jeho smrti vedli stavbu Raffael Santi, Antonia da Sangallo mladší, Michelangelo, Giacomo della Porta, Carlo Maderno a také Gian Lorenzo Bernini. Když se tak koukám na ta jména, jsou to ti nejlepší a nejslavnější ze všech. :)

Kopule byla vystavěna teprve v roce 1606, skládá se ze dvou plášťů... mezi kterými jsou chodby a schodiště, kterými se jde na vyhlídkovou plošinu. Bazilika sv. Petra se stala největším křesťanských chrámem na světě (tedy byla jím až do roku 1990, kdy byla vysvěcena bazilika v západní Africe ve státě Pobřeží slonoviny). Vnitřní průměr kopule chrámu je 43,56 m a její celková výška je 136,57 m (o 93 m přesahuje střechu)... No, žádný drobeček to tedy není. :) Ještě pro zajímavost - kříž, který je na vršku kupole, má krásných 5 m! :)

A také sochy, které ze svatopetrského náměstí vypadají tak nějak normálně, jsou obří, když se dostanete do jejich bezprostřední blízkosti. :)

Takové menší sošky (foto: Jirka)

My jsem si ještě nahoře na střeše dali takového menšího šlofíčka. Koupili jsme tu pohledy, které jsme rovnou napsali a hodili do schránky. :) Asi nikdy jsem nepsala pohled na střeše a ještě k tomu na střeše takovéto budovy. :) 

Potom jsme pokračovali dolů a šli jsme se podívat do vnitřku baziliky, který je neméně impozantní. Střední loď dosahuje výšky 46,2 m a vejde se sem neuvěřitelných 60 tisíc lidí. Nikdy bych neřekla, že uvnitř může být 30 oltářů, ale je to tak. V prostředku stojí baldachýn nad hrobem sv. Petra od Berniniho, který byl dokončen v roce 1633. Baldachýn je vysoký asi 29 m, na mramorových podstavcích s papežskými erby stojí černé kroucené sloupy, které jsou zdobeny zlatými listy. V horní části baldachýnu jsou sochy andělů.

Neuvěřitelný interiér baziliky, pohled od vstupního portálu (foto: Jirka)

Pro mě byl asi největší zážitek možnost vidět krásné sousoší Pieta od Michelangela. Socha vznikala v letech 1498 - 1499 a je vyrobena z mramoru. Zachycuje Pannu Marii, která má v náručí Krista sejmutého z kříže. Celé dílo je příkladem vrcholné renesance a je jedním z mála příkladů dokončené sochy od Michelangela.

Dál jsme pak obdivovali bronzovou sochu sv. Petra, jejímž autorem je Arnolfo di Cambio. Zajímavostí je, že socha je každoročně 29. června oblékána do papežského roucha.

Sousoší Pieta od Michelangela (foto: Lenka)

Socha sv. Petra (foto: Lenka)

Pak jsem se ještě podívali do části, kde je uveden kompletní seznam papežů... No, ještě tam je docela místo na další. Potom jsme zamířili ještě do sklepení, abychom se podívali na papežské hroby. Sice se tu nesmí fotit, ale jeden obrázek jsem si neodpustila. V rozsáhlých kryptách je v současné době více než sto hrobů. Většina z nich jsou hroby papežů (celkem 91), je zde i několik panovníků. jediný Čech, který tu odpočívá je kardinál Josef Beran (1888 - 1969). Nejsmutnější byl pohled na hrob Jana Pavla II., u kterého klečelo několik věřících... (pozn. 14. ledna 2011 bylo oznámeno, že Jan Pavel II. splnil všechny podmínky pro blahoslavení, ke kterému dojde 1. května letošního roku).

Papežské hroby (foto: Lenka)

A protože jsme měli hlad, sedli jsme si chvíli na náměstí a nechávali jsme na sebe působit zdejší atmosféru. :) No a také jsme se lehce nechali obtěžovat zdejšími holubi a racky, kteří by si jistě rádi uloupli z našeho "oběda". :)) Nutno dodat, že se mi zdálo, že racci jsou tu nad holubi v silné převaze a holubi byli vytěsnění směrem k okrajům náměstí. :)

Momentka s holuby (foto: Lenka)

Poté jsme se vypravili zpátky do truhlíku před kostelem La Chiesa di Santo Spirito in Sassia, kde jsme si s úspěchem vyzvedli náš nůž. :) A protože slunce postoupilo a hezky osvětlilo pomeranče, dávám fotku pomerančů až na tohle místo. :) Potom jsme se po nábřeží vraceli směrem k Andělskému hradu a pozorovali jsme jednak řeku, ale především hustou dopravu. No, asi bych snad radši chodila po Římě pěšky, než bych se pokoušela někam dostat autem. :) Zastavili jsme se chvíli v našem "domově", kde jsme si odpočinuli...

Únorové pomeranče (foto: Lenka)

Trochu hustší odpolední doprava v Římě (foto: Lenka)

... Ale neodpočívali jsme dlouho a za chvíli jsme vyrazili znovu do ulic. :) Trochu jsme zabloudili a najednou se před námi vylouplo jedno velmi slavné místo. Původně jsme chtěli teda někam jinam, ale když už jsme tu byli, tak proč se tu neporozhlédnout. :) Přešli jsme po mostě Ponte Cavour a pak jsme se několika uličkami napojili na Via dei Condoti, která vede už rovnou ke Španělským schodům! :) Cestou jsme šli kolem luxusních krámků Dolce & Gabbana, Dior, Louis Vuitton, Gucci, Bvlgari atd. :) 

Ocitli jsme se na náměstí Piazza di Spagna. :) Chtěla jsem napsat, že prvním překvapením pro mne bylo schodiště nebo kostel... nebo fontána... Ale nebyla by to pravda, prvním velkým překvapením pro mě byli prodejci růží, které mi prostě strčili do ruky a prý, že za to nic nechtějí. Ale tak laciné to samozřejmě nebylo. :) No, jednu mi Jirka koupil, aby se neřeklo. Ale musím uznat, že ten prvotní šok byl velký, protože jsem něco takového nečekala. Pak už jsme se s takovými existencemi setkávali zbytečně, ale vždycky jsem už na ně byla připravená.. Kdyby ne, tak bych si odvezla svítící modýlek Colossea nebo nějaký pěkně barevný šátek nebo další z těch cetek, co  tu lehce přičmoudlí mladíci prodávali. :) I když jsem se pak mnohokrát bavila pozorováním jejích praktik - jedna slečna si kytku vzala, poděkovala a šla dál... a mladíček za ní utíkal a utíkal. :) No jejich ostražitost před policisty byla taky vtipná. :))

Ale zpátky k zajímavostem na náměstí. :) Jméno náměstí je odvozeno od Palazzo di Spagna, kde v 17. století sídlil španělský velvyslanec. V ose ulice, po které jsme přišli a hned pod schody je Fontana della Barcaccia, kterou vytvořil Pietro Bernini (otec slavného sochaře) v roce 1629 a má tvar potápějící se bárky. Odtud vede 136 barokních schodů - jo, to jsou Španělské schody (v italštině se používá název Scalinata della Trinita dei Monti), které jsou z let 1723 až 1726. Schody už tehdy měly usnadňovat přístup ke kostelu Nejsvětější Trojice - Santa Trinità dei Monti. Před kostelem stojí obelisk, který tu stojí od roku 1788 a jedná se o antickou kopii původního egyptského sloupu. Tak tohle je jedno z klasických míst v Římě.

Piazza di Spagna a proslulé Španělské schody (foto: Jirka)

A hned o kousek dál jsme došli k dalšímu proslulému místu - Piazza di Trevi, kde není vlastně nic jiného než Fontana di Trevi... Kdo neví, neřekl by, ale nic jiného se na náměstí ani nevejde. :) Škoda jenom, že tu bylo opravdu husto, co se lidí týkalo a tak nám tady nebylo úplně moc dobře. Voda do fontány původně proudila z akvaduktu, který sem přiváděl vodu z 20 km vzdáleného pramene. Tento akvadukt byl vybudován již v roce 19 př. n. l. a nazýval se Aqua Vergine. V roce 1453 tu byla postavena kašna. V roce 1762 byl pověřen sochař Nicola Salvi, ale na konci akvaduktu umístil barokní sochu. Salvi využil celou jednu stranu přilehlého paláce a vytvořil neuvěřitelnou fontánu se sochou Neptuna, který jede na lasturovém kočáře, který je tažen mořskými koni a dvěma tritony. Je to sice krásné místo, ale zde platí "vyfotit a šup pryč"! :) 

Fontana di Trevi (foto: Jirka)

Slepá ulička?? (foto: Lenka)

Pak jsem se motali uličkami, ani pořádně nevíme kudy... Až jsme se vyloupli na Piazza Venezzia, jehož dominantu tvoří památník Viktora Emanuela II. (Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.). A odtud už to bylo coby kamenem dohodil k přeslavnému Colosseu, kam jsme rozhodně neměli v plánu toho dne dojít, ale co už - stalo se, tak jsme se k němu zašli podívat. :)) V té době už nad Římem panovala tma a všechno najednou získalo trochu jiný ráz. :) Původně jsme měli v plánu se sem vydat až následující den a proto si nějaké další informace nechám na zítra... však toho už bylo dost. :)

Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II. (foto: Jirka)

Colosseo (foto: Jirka)

Smutné bylo, že i v tuto hodinu kolem památek chodili prodejci cetek... A protože lidí už tu bylo málo, neunikli jsme ani my jejich pozornosti. Ale nic jsme si nekoupili, samozřejmě. :)

Arco di Constantino (foto: Jirka)

... Trochu mi vrtala hlavou záhada Trajánova sloupu, který stojí uprostřed vykopávek Foro di Traiano, ale já už jsem ho viděla někde jinde... V Londýně ve Victocia  & Albert Museum, kde je jeho kopie rozdělená na dvě části protože jinak by se do budovy muzea nevešel. :) ... Ale také jsem ho viděla na sestřiných fotkách, ale to ten sloup stál uprostřed nějakého římského náměstí. No, prostě to je záhada. ;) 

Foro di Traiano (foto: Jirka)

... A pak jsme se vraceli ve vlastních stopách. :) Došli jsme opět k Fontaně di Trevi, kde bylo stále ještě rušno. Dali jsme si tu kousek pizzy, která teda nebyla moc dobrá, ale co nám zbylo jiného, když jsme měli hlad?! :) Šli jsme i přes Piazza Spagna a Španělské schody, kde stále ještě působili prodejci cetek (tak nějak by mě zajímalo, kdy tihle chlapíci spí!). 

Fontana di Trevi večer (foto: Jirka)

Španělské schody (foto: Jirka)

Nohy už mě tou dobou bolely docela dost, ale zamířili jsme cestou ještě na Piazza del Popolo, kde už bylo liduprázdno a prodejců růží jsme si radši nevšímali. :) Historie tohoto místa sahá do roku 1538, ale jeho současná podoba pochází z let 1816-1820. Uprostřed náměstí stojí egyptský obelisk, který má 24 m, ale s podstavcem a křížem dosahuje celkové výšky 36 m. Kolem podstavce jsou čtyři lví fontány. Na náměstí byl umístěn už v roce 1589. Okolo náměstí stojí kostely jako Santa Maria in Monte Santo a Santa Maria dei Miracoli, což jsou dva identické kostely. Vedle původní brány do Říma (Porta del Popolo) stojí kostel Santa Maria del Popolo.

Obelisk na Piazza del Popolo (foto: Jirka)

Ale my už jsme teda neměli na žádné další památky ani pomyšlení a zdrchaně jsme zamířili k našemu domovu. :) Však to bylo ještě docela daleko... Byli jsme rádi, že nás tam nohy donesli a docela brzy jsme šli spát. :)


Další informace:
- švýcarská garda na www.rozhlas.cz