Náměstí v Mníšku pod Brdy ... v noci :)

Jednou jsme si takhle večer řekli, proč sedět doma, když je tam venku tak pěkně... Sbalili jsme se, nasedli do auta a dojeli jsme do Mníšku pod Brdy. :) Takovéhle spontánní nápady máme rádi a čas od času je to docela sranda. :))

Zaparkovali jsme v horní části náměstí F. X. Svobody a zjistili jsme, že už tu jsou vidět přípravy na Skaleckou pouť, která se má konat následující sobotu. Byly tu kolotoče a tak... a teď zpětně si říkám, že to trochu vypadalo jako bychom tam šli špiclovat. :) Ale kvůli tomu jsme tam nebyli, my jsme jeli fotit. :) Pohled na kostel sv. Václava nás nezklamal - kostel byl krásně osvětlený. Už několikrát jsme se přesvědčili o tom, že i známá místa dostanou úplně jiný šmrnc, když se fotí za tmy. Jenom je mi trochu líto, že zdejší zámek se utápěl ve tmě, ale je nám jasné, že nemůže být osvětlené všechno, kdo by platil účty za elektřinu?! :)

Osvětlený kostel sv. Václava v Mníšku pod Brdy (foto: Jirka)

Dva plešatí :)) (foto: Lenka)

Stromek (foto: Lenka)

Ještě jednou kostel (foto: Jirka)

Obešli jsme jenom část nedávno rekonstruovaného náměstí... Líbily se nám staré domy - jako třeba č. p. 31, který má zachovaný barokní štít. Škoda, že v nedávné době byla hned vedle postavena prosklená sámoška. Ale to nás v Čechách z doby socialismu asi nemůže moc překvapit, protože podobných zvěrstev se všude najde dost a dost.

Domy v dolní části  mníšeckého náměstí (foto: Lenka)

Vedle kostela stojí socha básníka, spisovatele a dramatika Františka Xavera Svobody (1860 - 1943). Je po něm pojmenováno mníšecké náměstí a nedaleko v Pražské ulici se nachází dům, ve kterém se narodil. Jeho manželkou byla rovněž spisovatelka Růžena Svobodová (rozená Čápová).

Socha F.X. Svobody (foto: Lenka)

Občas nezaškodí dozvědět se něco nového, co jsme nikdy neslyšeli... Nebo možná slyšeli, ale hlava už to milostivě dávno zapomněla, aby uvolnila místo něčemu "důležitějšímu": :)

Další informace:

- oficiální stránky Mníšku pod Brdy

- Wikipedia - Mníšek pod Brdy, František Xaver Svoboda, Růžena Svobodová

- rocoplaya... o cestování (naše návštěvy v Mníšku) - barokní areál na Skalce (únor 2008), , zámek Mníšek (červenec 2010) a Skalecká pouť (2010)

Podruhé v univerzitní Botanické zahradě

Po delší době jsme zase měli chvilku času zajít do Botanické zahrada Univerzity Karlovy v ulici Na Slupi. Byli jsme tu kolem poledního a do zahrady jsme se dostali bočním vjezdem pro auta, nechtělo se nám totiž obcházet zahradu až k oficiálnímu vstupu. ;)) V zahradě krom nás nebyli skoro žádní návštěvníci - jen sem tam prošlo pár lidí, což bylo příjemnější než při naší jarní návštěvě o víkendu. :) Prošli jsme se opět jenom ve venkovní expozici a pečlivě jsme fotografovali rostliny, které nás něčím zaujaly - hlavně tím, že krásně barevně kvetly. :)

Dnešní článek si necháme opět bez velkého povídání a budeme si rostlinek užívat hlavně vizuálně. :) Jirka mi občas ukradl foťák z ruky, takže konečně je tu taky autorem některých fotografií on. ;) Ale evidentně se mu to nedařilo moc často. ;) Tak se pěkně usadíme a jedeme na fotky jenom s komentářem pod fotkou. :)

Nenápadná rostlina routa obecná (Ruta graveolens) roste v jižní  Evropě. Celá
rostlina je jedovatá - obsahuje látky zvané lineární furanokumariny, které za působení
slunečního záření poškozují pokožku. (foto: Lenka)

V botanické zahradě je několik zajímavých soch - tato je od
Lucie Píštělkové pojmenovaná "Skořápky" :) (foto: Lenka)

Detail květů lítošky knížecí (Galtonia princeps) (foto: Lenka)

Nezralé plody na smilacině hroznaté (Smilacina racemosa) jejíž domovina je
v Severní Americe (foto: Lenka)

Část s léčivými a užitkovými rostlinami (foto: Lenka)

Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
... také máme na záhonku :) (foto: Jirka)

Jeden z opylovačů :) (foto: Lenka)

Záhony, kde jsou rostliny uspořádány podle příbuznosti (foto: Jirka)

Rostlina Phytolacca polyandra... bez českého názvu, řadí  se do 
rodu líčidlo (Phytolacca) :) (foto: Jirka)

V části s jehličnany jsou exotické stromy jako je ten s úzkými pichlavými větvemi
blahočet chilský (Araucaria araucana) (foto: Lenka)

Oddělení středomořské vápenomilné květeny (foto: Lenka)

Jinan dvoulaločný "Praga" před skleníky (foto: Lenka)

Plod keře citronečníku trojlistého (Poncirus trifoliata), který pochází z Číny.
Nejedlé plody jsou chloupkaté a po dozrání mají žlutou barvu...   (foto: Lenka)

V létě jsou blízko správní budovy vystaveny subtropické rostliny a je tu také

středomořská skalka... No, teda tohle jsou kaktusy a sukulenty a nejsem si tedy

jistá, jestli rostou ve Středomoří :) Ale botanici asi vědí. ;) (foto: Lenka)

Krásné kvítky ibišku trojdílného (Hibiscus trionum) (foto: Lenka)

... a to by bylo pro dnešek všechno. Pěkný den. ;)


Další informace:
- oficiální stránky Botanické zahrady Univerzity Karlovy

Podvečerní procházka dobříšským parkem

Po delší době jsme v podvečerní době vyrazili na krátkou procházku do dobříšského anglického parku... Celý den byla opět spíše podmračená obloha, ale navečer se docela vypěknilo... Jenže nakonec v našem parku to je stejně jedno, protože na lesních cestách je málo světla a je fuk, jestli nad korunami stromů svítí slunce nebo ne. :) Park je při každé naší návštěvě jiný, teď máme vrchol léta, poslední dobou docela dost prší a jsou bouřky... Takže je všude pěkně zeleno. Objevili jsme taky nedávno ulomenou větev jednoho z majestátních stromů v horní části parku, škoda ho. :( Zajímavé bylo, že jsem asi poprvé v životě šla na procházku parkem opačným směrem než obvykle. :)) Vlastně ani nevím proč... :)

Dneska si dáme článek bez dalších zbytečných řečí... Nakonec, o parku už na našem blogu bylo napsáno mnohé a nemá cenu se o tom opakovat. ;)) 

Pozůstatek nějaké nedávné "pěkné" bouřky

Květinový záhon před bývalým zámeckým divadlem

Kakost luční (Geranium pratence)

Podvečerní slunce v horní části parku

  

Lesní pěšina

Jeden z dobříšských památných stromů

Když park osídlily pohádkové bytosti, obvykle tam nahoře bydlel drak :)

Studánka jako z pohádky...

Lavička u dubu

Vodotrysk... který už mnoho let netryská vodu

... Nebo je to bez velkých žvástů lepší?? ... No a protože jsem se na začátku nechtěla opakovat, můžeme se opakovat, opakovat, opakovat, opakovat, opakovat alespoň s písničkou Opakování od Tata Bojs. :)

Procházka kolem zámku Orlík

Na konci května jsme museli výlet na Orlík zrušit, tak na něj konečně došlo teď o měsíc později. :) Původně jsme si mysleli, že půjdeme i na prohlídku, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší, když se jenom projdeme po okolí a na prohlídku se sem můžeme vypravit někdy příště. :) Zaparkovali jsme mimo hlavní parkoviště u kaple Nanebevzetí Panny Marie... no, proč nešetřit, když to jde. ;)

Orlík nad Vltavou je obec, která leží už v Jihočeském kraji a v okrese Písek. Její jméno je odvozeno od zámku. Orlík má dvě části - Staré sedlo připomínané už ve 13. století a Višňovka. V Orlíku bydlí více než 300 obyvatel, takže nic moc, ale v turistické sezóně je tu asi dost živo. :)

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (foto: Lenka)

Rybníček cestou k zámku (foto: Jirka)

Prošli jsme okolo rybníčku a kavárny a zrovna, když jsme přicházeli k zámku, potkali jsme ohromnou skupinu převážně důchodců, jak také míří k zámku... No, nechtěli jsme jít s davem, tak jsme radši zastavili a pak odbočili dál do parku a směrem k hrobce.  Zámecký park v anglickém stylu vznikl na začátku 19. století a bylo v něm vysazeno mnoho vzácných druhů dřevin. Park byl spolu se zámkem znárodněn v roce 1948 a od té doby začal park pustnout, navíc část jeho rozlohy skončila pod hladinou nádrže Orlík. S opravami se začalo až v roce 1993, kdy byl zámek navrácen původním majitelům. V parku lze i dnes potkat mnoho starých a krásně rostlých stromů. Na jednom z nich seděl v koruně páv a řval na svého kolegu. :) Nejdřív jsme nevěděli, odkud řev jde, ale pak jsme si toho fešáka všimli, slyšet byl ještě docela dlouho poté, co jsme tohle místo opustili. :)

V zámeckém parku je instalováno několik zajímavých dřevěných soch. Nejhezčí mi přišel Sloup z roku 1996 od Davida Medka... Je to vysoká kláda, do které jsou motorovou pilou prořezány otvory. Hodně efektní kousek, klidně bych ho brala i na naší zahradu. ;)

Vysoká lípa s pávem v koruně (foto: Jirka)

Průhled "Sloupem" :) (foto: Lenka)

Zámeckým parkem vede okruh, který je dlouhý asi 3,5 km. Nejprve jsme došli k rybníku Mičan, odkud stezka vede dvěma směry, ale po obou cestách bychom došli k hrobce. Jirka si ale vždy vybere cestu, kde by mohly být nějaké "výhledy", tak jsme tudy šli. :) Cestou jsme narazili na kapli, od které byl pěkný výhled na zámek - ale jenom díky tomu, že tu nedávno byl vykácen kus lesa. Pak jsme šli ještě k jedné vyhlídce, ale ta první byla tedy rozhodně lepší. :)

Kaple (foto: Lenka)

Zámek Orlík (foto: Jirka)

Výhled na zámek a přehradní jezero (foto: Jirka)

Kytička :) (foto: Lenka)

Za chvíli jsme už došli ke Schwarzenbergské hrobce v severní části parku. Do dálky budova svítí svou nově opravenou bělostnou fasádou. :) Hrobka byla postavena v letech 1875-77 v novogotickém slohu. Je to dvoupatrové budova s výraznou schodišťovou rampou a předsunutou věží. Nad vchodem dovnitř je v dřevě vyvedený erb příslušníků rodu Schwarzenbergů a uvnitř jsou uloženy ostatky příslušníků krumlovsko-hlubocké větve. Je to méně honosná hrobka než její kolegyně v Domaníně u Třeboně, ale i tak stojí zato udělat těch pár kroku a dojít k ní. 

Schwarzenbergská hrobka (foto: Jirka)

Erb rodu Swarzenbergů (foto: Lenka)

Po stejné trase jsme se vrátili zpátky a pak jsme se konečně mohli podívat už k zámku. Před zámkem jsme natrefili na páva, který si tu kolem obšlapoval. No, jeho manželka paní pávová byla zavřena pod zámkem. Trochu nespravedlivé, co? Zámek se rozkládá na vysokém skalním ostrohu - ten byl tedy vysoko nad hladinou Vltavy, ale v době, kdy tu ještě nebyla Orlická přehradní nádrž, teď voda dosahuje těsně k zámku. :) Předchůdcem dnešního zámku byl malý dřevěný hrádek, který vyrostl nad brodem řeky Vltavy na cestě z Milevska do Mirovic a byl prvně připomínán už v roce 1253. Na přelomu 13. a 14. století byl hrádek přestavěn na kamenný gotický hrad, byl to opěrný bod a správní centrum královské moci. Za Karla IV. přešel do rukou české šlechty a od té doby se tu vystřídala řada šlechtických rodů (jako např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). V průběhu času byly budovy přestavovány a zvyšovány, poslední přestavby byly v polovině 19. stoleté v novogotickém slohu. V roce 1948 byl zámek zestátněn, ale v roce 1992 byl v restituci navrácen potomkům původních majitelů. Tak se o panství začal starat Karel Schwarzenberg, dnes zámek vlastní jeho syn Jan.

Prostranství před zámkem Orlík (foto: Jirka)

Páv korunkatý (foto: Lenka)

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vchod do zámku vede přes příkop, kam se dneska dá sejít po schůdkách... Kdyby nebyly zavřené branky, dal by se zámek celý kolem dokola obejít. :) Ale než jsme se vydali skoro obejít zámek, koukli jsme se na nádvoří. :) Tedy já jsem si chtěla odskočit, mimochodem záchody tu mají moc zajímavě řešené, jenom to značení trochu hapruje, protože jsem se omylem ocitla u mušlí. :D Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží... Ale to bychom museli jít na prohlídku, ale místo toho jsme chvíli poseděli na lavičce a pak jsem šli obcházet. :) 

Nádvoří zámku (foto: Lenka)

Pod zámkem jsme narazili na přístaviště - tedy místo, kde někdy kotví lodě, ale teď tu žádné nebyly. Tak jsme se odsud alespoň rozhlédli po okolí... Je až neuvěřitelné, že dřív tu bylo 80 m do údolí. Je to trochu škoda, co všechno skončilo na dně přehrad Vltavské kaskády...

Hladina Orlické přehrady (foto: Jirka)

Pohled z příkopu na tří orlické věže (foto: Jirka)

Hladina Orlického přehradního jezera (foto: Jirka)

Cestou jsme se ještě mrkli na květinové záhony, ale už jsme si je moc neužili, protože jsme začali pociťovat hlad a tak se naše myšlenky obrátily k domovu a hlavně na špenátovou pizzu. :) Když jsme vyjížděli, zavolali jsme si, co bychom si dali k jídlu a na Dobříši jsme si už tu mňamku jenom vyzvedli. :)

Květinové záhony (foto: Lenka)

Konipásci :) (foto: Lenka)

Říkala jsem si, že pizzu musím vyfotit... ale vzpomněla jsem si až ve chvíli, kdy byly všechny krabice beznadějně prázdné. :)) Třeba se to povede příště, ale spíš si myslím, že ne! :D

Další informace:
- razítko :)
- oficiální stránky zámku Orlík

- Wikipedia - zámek Orlík, Orlík nad Vltavou

- zámek Orlík na hrady.cz

Hořovice

Ve čtvrtek se u nás zastavil kamarád - na pizzu a na bramboráky. :)) Protože měl nějaké pochůzky v Hořovicích, spojili jsme příjemné (naše výletování) s užitečným (kamarádovo vyřizování) a jeli jsme s Jirkou do Hořovic s ním. Mysleli jsme, že se projdeme po náměstí a už bude volat, kde jsme... Ale byla z toho pěkná procházka po městě a byli jsme i na pár místech, která jsme dříve neviděli. :) V Hořovicích jsme byli několikrát... Poprvé jsme se tu zastavili na krátkou návštěvu, když jsme jeli na Plzeňsko, ale to už je pár let. :) Pak jsme tu byli jeden rok na Cibulovém jarmarku. Při třetí návštěvě jsme konečně navštívili zámek v rámci adventních prohlídek. Takže pokud dobře počítám, byla to ve čtvrtek naše čtvrtá návštěva. ;)

Nechali jsme se vysadit nejprve na hlavním náměstí, kde jsme se prošli kolem hořovického kostela Nejsvětější Trojice. Kostel byl postaven za peníze Bernarda Ignáce z Martinic pro zamýšlený klášter. Autorem je pravděpodobně italský architekt Carlo Lurago, raně barokní kostel byl dostavěn v roce 1674 a zasvěcen Nejsvětější Trojici byl až v roce 1697. Od roku 1684 opravdu sloužil klášteru františkánů. Interiér byl vyzdoben v několika vlnách ještě během baroka, hlavní oltář pochází z roku 1725. My jsme do interiéru ani nenakoukli, protože kostel byl zamčený. :)

Kostel Nejsvětější trojice na náměstí (foto: Lenka)

Hned za kostelem stojí kaple Panny Marie Loretánské, která pochází ze stejného období jako sousední kostel. Kapli inicioval opět hrabě Bernard Ignác z Martinic, dokončena byla za jeho dcery Terezie Františky a v roce 1690 byla kaple vysvěcena. Je to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu s rovnou střechou a bez dalších ozdob. Chvíli jsem si myslela, že jde o nějakou novodobou vodárnu nebo něco takového. :D ... Vedle cestičky pod kaplí roste krásný keř růžově kvetoucího tamaryšku, je to moc hezký keř s drobounkými kvítky. 

Růžově kvetoucí keř tamaryšku (foto: Lenka)

Při procházení městem jsme narazili na bustu českého houslisty a skladatele Josefa Slavíka (1806-33). Pomník s bustou stojí před základní uměleckou školou Josefa Slavíka, která sídlí v bývalé budově františkánského kláštera. Z původní budovy toho moc nezbylo, protože většina byla zničena při požáru v roce 1782. S postavou houslisty jsme se setkali už v Jincích, kde se narodil a kde dodnes stojí jeho rodný dům. Když byl malý, přestěhovala se jeho rodina právě sem do Hořovic. 

Busta Josefa Slavíka (foto: Lenka)

Obešli jsem zbytek náměstí a pak jsem šli k zámku. Cestou jsme se zastavili v knihkupectví, kde jsme pořídili jeden dárek na blížící se oslavu narozenin... Šlo o (mou oblíbenou) Toulavou kameru číslo asi už 14. :) Ale co jsem tak nakukovala, místa tam byla pěkná, tak knihu budeme muset pořídit i do naší knihovny. :) Při odbočení z hlavní silnice jsme se dostali na nějaké parkoviště, odkud byl ale úchvatný pohled na Panskou zahradu. Parčík se nám líbil, tak jsme do něj jenom nenakukovali, ale později jsme ho i navštívili. :)

Pohled přes panskou zahradu k novému zámku (foto: Jirka)

Pak už jsem se nezdržovali a došli jsme rovnou k zámku. Číhali jsme na chvíle, kdy slunce nebylo schované za mraky a dobře jsme udělali. :) Před zámkem přes silnici jsou umístěné dva významné objekty - prvním je památník obětem 1. a 2. světové války, který byl vloni rekonstruován a druhý je krásná kašna. U té bych se chtěla malinko zdržet, protože mě dost zaujala její historie. :)

Kašna byla vyrobena v 17. století ze žehrovického pískovce a původně stála na Koňském trhu v Praze. V roce 1879 kašnu koupili měšťané ze Žebráku, později byla postavena na hořovické náměstí. V 60. letech byla rekonstruována a už se na své původní místo nevrátila a byla uložena do zámku. Po roce 1980 se jednalo dokonce o tom, že by se znovu vrátila do Prahy, ale k tomu nedošlo a v roce 1986 byla postavena na svém současném místě. Pěkná. :)

Zámek a kašna (foto: Jirka)

Detail hořovické kašny (foto: Lenka)

O zámku toho už na našem blogu bylo dost, tak netřeba plýtvat cennou energií na nějaká nová slova. :) Ale je odsud pěkný, ne? :) Nepoužívám nějak často slova jako "pěkný", "krásná", "nádhera" atd.? Asi jo, ale nemůžu si pomoct. ;)

Nový zámek v Hořovicích (foto: Jirka)

Panská zahrada je dnes hezký udržovaný park... Ale vůbec si nevybavuji, jak to tu vypadalo dříve. Dneska je to ale určitě cíl mnoha obyvatel Hořovic a hlavně maminek s dětmi, protože krom laviček je tu i malé dětské hřiště. Škoda jenom, že na druhém konci zahrady je ruina domku, který v současné době není využíván nikým jiným než bezdomovci... Kolemjdoucí paní venčící pejska říkala, že kolikrát je to hrozné a že se tu za tmy bojí chodit. No, nějaká cukrárnička nebo výstavní síň by tomuhle místu moc slušela. :)

Panská zahrada (foto: Jirka)

Po prohlídce Panské zahrady a prostranství před zámkem jsme se vydali do kopečka, kde byly vidět věže dalšího hořovického kostelíka. Cestou jsme šli ulicí pojmenovanou U Labe (nebo K Labi??)... dlouho mi trvalo, než mi došlo, že je tu i hudební klub Labe, takže se ulice asi nejmenuje podle žádné řeky. :)) A jak jsem se teď pohledem na mapy.cz uklidnila, ani tam žádná taková ulice není a všechno je to jenom Vísecké náměstí. :) Stojí tu základní škola, kolem které vedou schody směrem ke kostelu. Abych nezapomněla - vedle schodiště stojí tu socha sv. Rocha.

Sv. Roch z Montpellieru (asi 1295 - 1327) je francouzský katolický světec a patron boje proti moru. Roch pocházel ze zámožné rodiny, ale po smrti rodičů majetek rozdal chudým a odešel jako poutník do Říma, během cesty prý několik lidí zázračně vyléčil od moru... Později se jím ale sám nakazil, ale nezemřel na něj - přidal se k němu pes, který mu přinášel jídlo a Roch se uzdravil... po návratu do rodného Montpellier byl zavřen do vězení, kde i zemřel. Sv. Roch je znázorňován jako poutník, který si vykasává oděv na noze, kde má morové vředy, doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis vytékající z puchýřů. Chudák sv. Roch, jako by nestačil jeho pohnutý osud, ještě vedle jeho sochy musí stát cedule s velkým nápisem "S přispěním fondu kultury a obnovy památek Středočeského kraje a hejtmana MUDr. Davida Ratha". Poslední dobou tohle není moc pěkná vizitka. :))

Socha sv. Rocha (foto: Lenka)

A pak už jsme se konečně ocitli před kostelem sv. Jiljí. :) Jaké bylo naše překvapení, když jsme jej obešli a z druhé strany byl kostel s ošklivou otlučenou omítkou. Tomu říkám k městu huj a na druhou stranu fuj. :)))

Kostel pochází z první poloviny 13. století, kdy hořovické panství patřilo Žirotínům, ale první písemná zmínka je až z roku 1321. Původně byl kostel gotický a z této doby se zachovala spodní část věže, lomená okna a portál do sakristie. Po přestavbě z roku 1583 je kostel trojlodní. Co by to bylo za kostel, kdyby nevyhořel - to se stalo hned dvakrát, v letech 1624 a 1639. V roce 1627 se kostel stal součástí cerhovického vikariátu a ještě před rokem 1651 se Jiří Adam z Martinic zasloužil o jeho povýšení na kostel děkanský. Poté byl kostel upraven v barokním slohu (r. 1687). Při poslední přestavbě z doby rokoka získal kostel typickou báň a nový interiér. Tak jako v mnoha jiných kostelech je i tady zamřížovaný vchod, ale nakouknout se do něj dá. :) Hlavní oltář pochází z poloviny 18. století. Původně se v interiéru nacházelo 15 náhrobních desek pánů z Říčan a jejich příbuzných ze 16. a 17. století, dneska jsou umístěny v márnici, která stojí za kostelem. Od roku 2002 jsou ve věži dva nové zvony zasvěcené Panně Marii a sv. Jiljí.

Fasáda kostela ve stylu "huj a fuj" :) (foto: Jirka) 

Kostel sv. Jiljí (foto: Jirka)

... A pak jsme se vrátili zase k zámku. Už i s Michalem jsme nakoukli do zámeckého parku, ale to bylo jenom na chvilku, protože už jsme museli zase zpátky domů. :) V zámeckém parku za hořovickým zámkem byla v době naší návštěvy instalována výstava "Udělej to z kamene, kdo jsi bez viny", jde o kamenné skulptury od sochaře Dalibora Šebesty. Musím říct, že pískovcové sochy moc hezky doplňují zeleň v parku a do zahrady se taková výstava vyloženě hodí. 

Kamenné sochy v zámeckém parku (foto: Lenka)

Pískovcová socha (foto: Lenka)

Tak a ještě poslední obrázek ze zámeckého parku... a už opravdu nasedáme do auta a frčíme domů. :) Na druhý den jsme si naplánovali výlet na Orlík, ale bohužel k němu nedošlo, protože mě bolelo v krku. Ale na seznamu ho budu teď mít... Myslím na seznamu svých ostud - tedy míst, která jsou tak blízko a já jsme je ostudně ještě nikdy nenavštívila. :))

Strom v zámeckém parku (foto: Lenka)

Další informace:

- oficiální stránky Hořovic

- oficiální stránky hořovického zámku

- hrady.cz - kostel Nejsvětější Trojice, kaple Panny Marie Loretánské, klášter františkánů (dnešní ZUŠ), zámek a kostel sv. Jiljí