Kostel na Chvojenu a procházka kolem Konopiště

Jak je to dlouho, co jsme se naposledy viděli s kamarádem Davidem? No, nějaký ten pátek to bude... tedy za sebe můžu říct, že to bylo už před pár lety (!) při výletě na Kašperk, to je ale pěkná doba, to se musí nechat. :) Předem jsme si řekli, že podnikneme malý fotografický výlet. Tak když už máme volné víkendy, bylo třeba něco malého a nenáročného podniknout. :) Sešli jsme se odpoledne v Neveklově a tam jsme se rozhodovali, kam vlastně pojedeme. :) Padlo několik návrhů - vyhlídka Máj, Konopiště... Nakonec to vyhrál kostel ve Chvojenu a procházka kolem Konopiště. :) Takže jsme si popojeli autem, zaparkovali jsme u chvojenského hřebčína, tož jsem se koňmi velmi pokochala... ;)

Koníček

Pohled na chvojenský dvůr

Po cestě jsme šli kousek a když se nám začal otevírat pohled na kostel, značně jsme se podivili... Stálo tam totiž nepočítaně aut, kolem kterých chodil farář a buď ty auta světil... a nebo křtil? :)) Hm, čekali jsme, že tu budeme pomalu sami a ono tohle. Znechucení jsme se ani nekoukli ke kostelu blíž... Takže jenom jedna fotka z dálky (na které jsem musela vyretušovat paní, co čůrala a jaksi si nás evidentně nevšimla! :)). To se není co divit, že jsme tam dlouho nebyli. ;)

Kostel sv. Jakuba a Filipa byl postaven v roce 1227 a je ve slohu románském s novogotickými prvky. Kousek od kostela se nachází keltské hradiště, které bylo objeveno pomocí vykopávek. Několikrát vykradený kostel se ve 20. století dostal do smutného stavu - byl v něm sklad nepotřebného stavebního materiálu, ve střeše byly ohromné díry, chybělo mu vybavení... S opravami se začalo v roce 1998 a trvaly asi po deset let, nicméně teď je kostel moc pěkný.

O co tu jde?? :)

Kostel sv. Jakuba ve Chvojenu

S několika čekačkami, než jsem si vyfotila cosi zajímavého, jsme dorazili zase zpátky k autu a jelo se dál. :)

Včelička

U kukuřičného pole

Popojeli jsme si na parkoviště u zámku Konopiště. :) Odtud jsme se vydali do Růžové zahrady - tu jsme totiž po minulé prohlídce zámku nestihli projít, tak jsme to museli napravit. :) Růžovou zahradu nechal vybudovat arcivévoda František Ferdinand d´Este na místě starší barokní zahrady. Plánována byla už od roku 1888, ale k realizaci došlo až mezi lety 1906-13 a v době vzniku tu bylo prý na 200 druhů a kultivarů růží. 

Uprostřed zahrady je Kleopatřin sloup, který se nějakým nedopatřením neobjevuje ani na jedné fotce. :) Dále jsou tu vzácné sochy, vázy a čtyři egyptské obelisky. Na terase byly postaveny skleníky (ve stejné době jako zahrada), kde se dodnes pěstují teplomilné rostliny jako palmy, orchideje. Skleníky prošly v letech 1995-2000 rekonstrukcí a od té doby jsou přístupné veřejnosti. Na jižní straně zahrady je jezírko a jsou tu pěstovány vodní rostliny.

Růžová zahrada u Konopiště 

Páv z nás byl paf :)

Žlutá růže v Růžové zahradě :)

Detail jednoho z obelisků

Růžová zahrada a vyčuhující věžička zámku Konopiště

Cestou kolem kavárny jsme si koupili zmrzku, od té doby to bylo to pravé léto. :) Tedy ne tak úplně pro mě, já jsem si jenom od Jirky ochutnala, ale čokoládová byla dobrá! :)

Vistárie

Ještě jsem se pak došli mrknout na medvěda Jiřího. :) Narodil se 16. ledna 2006 a na Konopiště byl převezen ze ZOO v Lešné ve Zlíně. Medvěd Jiří se řadí ke druhu medvěd ušatý (Ursus thibetanus), který pochází ze střední, jižní a východní Asie, v létě vystupuje do hor až do výšky 4000 m n. m. Je spíš menší druh medvěda, který mívá na hrudi bílou náprsenku ve tvaru písmene Y nebo V. Měří 120-180 cm a váží mězi 70-150 kg. Dožívají se obvykle věku kolem 25 let. Když jsme Jirku pozorovali, zrovna mu chovatelé přinesli mňamku - koblihu. Čekali jsme, že ji zblajzne jako malinu, ale Jirka si způsobně sedl, vzal ji do předních pracek a pomalu ji žvýkal. :) Tenhle medvěd asi je chytrý a ví, že tam není nikdo, kdo by mu jídlo sežral. :)

Medvěd Jiří žere koblížek :)

Mňam, to byla dobrota

Pak už jsme prošli jen kolem zámku, došli jsme zpátky k autu a pak jsem už jenom odvezli Davida do Benešova a my jsme se vydali k domovu. :) Jenom jsem ještě vyfotila pole u Bělice - líbila se mi ta kombinace zoraného hnědého pole a svěže zelené travnaté plochy. Pěkné.

Zámek Konopiště

Pole

Jo a mimochodem... co bylo z toho našeho slavného fotovýletu? David neměl foťák vůbec. Jirka ho sice celou dobu nosil na rameni, ale nakonec nevyfotil vůbec nic - na Chvojenu se mu nelíbil velký počet lidí a u Konopiště podle něj zase nebylo světlo na focení. Nicméně já jsem si výlet i focení náramně užila. :D

Další informace:

- oficiální stránky zámku Konopiště
- hrady.cz - kostel sv. Jakuba (Chvojen), zámek Konopiště

Procházka kolem zámku Orlík

Na konci května jsme museli výlet na Orlík zrušit, tak na něj konečně došlo teď o měsíc později. :) Původně jsme si mysleli, že půjdeme i na prohlídku, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší, když se jenom projdeme po okolí a na prohlídku se sem můžeme vypravit někdy příště. :) Zaparkovali jsme mimo hlavní parkoviště u kaple Nanebevzetí Panny Marie... no, proč nešetřit, když to jde. ;)

Orlík nad Vltavou je obec, která leží už v Jihočeském kraji a v okrese Písek. Její jméno je odvozeno od zámku. Orlík má dvě části - Staré sedlo připomínané už ve 13. století a Višňovka. V Orlíku bydlí více než 300 obyvatel, takže nic moc, ale v turistické sezóně je tu asi dost živo. :)

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (foto: Lenka)

Rybníček cestou k zámku (foto: Jirka)

Prošli jsme okolo rybníčku a kavárny a zrovna, když jsme přicházeli k zámku, potkali jsme ohromnou skupinu převážně důchodců, jak také míří k zámku... No, nechtěli jsme jít s davem, tak jsme radši zastavili a pak odbočili dál do parku a směrem k hrobce.  Zámecký park v anglickém stylu vznikl na začátku 19. století a bylo v něm vysazeno mnoho vzácných druhů dřevin. Park byl spolu se zámkem znárodněn v roce 1948 a od té doby začal park pustnout, navíc část jeho rozlohy skončila pod hladinou nádrže Orlík. S opravami se začalo až v roce 1993, kdy byl zámek navrácen původním majitelům. V parku lze i dnes potkat mnoho starých a krásně rostlých stromů. Na jednom z nich seděl v koruně páv a řval na svého kolegu. :) Nejdřív jsme nevěděli, odkud řev jde, ale pak jsme si toho fešáka všimli, slyšet byl ještě docela dlouho poté, co jsme tohle místo opustili. :)

V zámeckém parku je instalováno několik zajímavých dřevěných soch. Nejhezčí mi přišel Sloup z roku 1996 od Davida Medka... Je to vysoká kláda, do které jsou motorovou pilou prořezány otvory. Hodně efektní kousek, klidně bych ho brala i na naší zahradu. ;)

Vysoká lípa s pávem v koruně (foto: Jirka)

Průhled "Sloupem" :) (foto: Lenka)

Zámeckým parkem vede okruh, který je dlouhý asi 3,5 km. Nejprve jsme došli k rybníku Mičan, odkud stezka vede dvěma směry, ale po obou cestách bychom došli k hrobce. Jirka si ale vždy vybere cestu, kde by mohly být nějaké "výhledy", tak jsme tudy šli. :) Cestou jsme narazili na kapli, od které byl pěkný výhled na zámek - ale jenom díky tomu, že tu nedávno byl vykácen kus lesa. Pak jsme šli ještě k jedné vyhlídce, ale ta první byla tedy rozhodně lepší. :)

Kaple (foto: Lenka)

Zámek Orlík (foto: Jirka)

Výhled na zámek a přehradní jezero (foto: Jirka)

Kytička :) (foto: Lenka)

Za chvíli jsme už došli ke Schwarzenbergské hrobce v severní části parku. Do dálky budova svítí svou nově opravenou bělostnou fasádou. :) Hrobka byla postavena v letech 1875-77 v novogotickém slohu. Je to dvoupatrové budova s výraznou schodišťovou rampou a předsunutou věží. Nad vchodem dovnitř je v dřevě vyvedený erb příslušníků rodu Schwarzenbergů a uvnitř jsou uloženy ostatky příslušníků krumlovsko-hlubocké větve. Je to méně honosná hrobka než její kolegyně v Domaníně u Třeboně, ale i tak stojí zato udělat těch pár kroku a dojít k ní. 

Schwarzenbergská hrobka (foto: Jirka)

Erb rodu Swarzenbergů (foto: Lenka)

Po stejné trase jsme se vrátili zpátky a pak jsme se konečně mohli podívat už k zámku. Před zámkem jsme natrefili na páva, který si tu kolem obšlapoval. No, jeho manželka paní pávová byla zavřena pod zámkem. Trochu nespravedlivé, co? Zámek se rozkládá na vysokém skalním ostrohu - ten byl tedy vysoko nad hladinou Vltavy, ale v době, kdy tu ještě nebyla Orlická přehradní nádrž, teď voda dosahuje těsně k zámku. :) Předchůdcem dnešního zámku byl malý dřevěný hrádek, který vyrostl nad brodem řeky Vltavy na cestě z Milevska do Mirovic a byl prvně připomínán už v roce 1253. Na přelomu 13. a 14. století byl hrádek přestavěn na kamenný gotický hrad, byl to opěrný bod a správní centrum královské moci. Za Karla IV. přešel do rukou české šlechty a od té doby se tu vystřídala řada šlechtických rodů (jako např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). V průběhu času byly budovy přestavovány a zvyšovány, poslední přestavby byly v polovině 19. stoleté v novogotickém slohu. V roce 1948 byl zámek zestátněn, ale v roce 1992 byl v restituci navrácen potomkům původních majitelů. Tak se o panství začal starat Karel Schwarzenberg, dnes zámek vlastní jeho syn Jan.

Prostranství před zámkem Orlík (foto: Jirka)

Páv korunkatý (foto: Lenka)

Průčelí zámku zdobí tři věže. Vchod do zámku vede přes příkop, kam se dneska dá sejít po schůdkách... Kdyby nebyly zavřené branky, dal by se zámek celý kolem dokola obejít. :) Ale než jsme se vydali skoro obejít zámek, koukli jsme se na nádvoří. :) Tedy já jsem si chtěla odskočit, mimochodem záchody tu mají moc zajímavě řešené, jenom to značení trochu hapruje, protože jsem se omylem ocitla u mušlí. :D Na vlastním nádvoří je v jihovýchodní části kaple posvěcení Matky boží... Ale to bychom museli jít na prohlídku, ale místo toho jsme chvíli poseděli na lavičce a pak jsem šli obcházet. :) 

Nádvoří zámku (foto: Lenka)

Pod zámkem jsme narazili na přístaviště - tedy místo, kde někdy kotví lodě, ale teď tu žádné nebyly. Tak jsme se odsud alespoň rozhlédli po okolí... Je až neuvěřitelné, že dřív tu bylo 80 m do údolí. Je to trochu škoda, co všechno skončilo na dně přehrad Vltavské kaskády...

Hladina Orlické přehrady (foto: Jirka)

Pohled z příkopu na tří orlické věže (foto: Jirka)

Hladina Orlického přehradního jezera (foto: Jirka)

Cestou jsme se ještě mrkli na květinové záhony, ale už jsme si je moc neužili, protože jsme začali pociťovat hlad a tak se naše myšlenky obrátily k domovu a hlavně na špenátovou pizzu. :) Když jsme vyjížděli, zavolali jsme si, co bychom si dali k jídlu a na Dobříši jsme si už tu mňamku jenom vyzvedli. :)

Květinové záhony (foto: Lenka)

Konipásci :) (foto: Lenka)

Říkala jsem si, že pizzu musím vyfotit... ale vzpomněla jsem si až ve chvíli, kdy byly všechny krabice beznadějně prázdné. :)) Třeba se to povede příště, ale spíš si myslím, že ne! :D

Další informace:
- razítko :)
- oficiální stránky zámku Orlík

- Wikipedia - zámek Orlík, Orlík nad Vltavou

- zámek Orlík na hrady.cz

Památky Londýna - IV. den - Kew Gardens

Ráno nastalo velké a definitivní stěhování do hotelu Oliver. Toho rána se potvrdil můj předpoklad, že se do toho pokoje pak už nevejdeme... A tak jsme raději i s Monikou jeli na jedno moc hezké místo. :)

Ovšem nejdřív nás čekala dlouhá cesta metrem. Nejkomplikovanější vždycky je, aby si člověk pohlídal správnou konečnou stanici. Nestačilo se jenom držet barvy linky, protože některé z nich se větvily klidně na dalších pět konečných stanic... :) Proti tomu je pražské metro jako kdyby ho projektovaly děti z mateřské školky. :D

Stanice metra Kew Gardens (foto: Lenka)

Vystoupili jsme na stanici Kew Gardens, čímž jsem už teď prozradila, kam jsme měli namířeno. :) Ale to nevadí. Okolí stanice působilo trochu maloměšťáckým dojmem a vůbec jsem tu neměla pocit, že jsem ještě v Londýně... nebo teda do okamžiku, než nad námi nízko přeletělo letadlo z nedalekého letiště Heathrow. :) 

Domek v jedné ulici u botanických zahrad (foto: Jirka)

No jo, naším cílem byly Kew Gardens, což jsou královské botanické zahrady. Za svůj vznik vděčí lordu Capelovi z Tewkesbury. V této době vznikla exotická zahrada, která později nechala princezna Augusta rozšířit o některé stavby jejichž autorem byl William Chambers. Jednou z nich je i dodnes dochovaná čínská pagoda.

V roce 1840 byly zahrady prohlášeny za národní botanickou zahradu. Pod vedením ředitele Williama Hookera byly zahrady rozšířeny na 30 ha, spolu s arboretem na 109 ha a později do rozměrů, které mají v současnosti - 120 ha.

Palm House (foto: Jirka)

Palm House Pond (foto: Jirka)

Jen co jsme se tu rozkoukali, zalezli jsme do nejbližšího skleníku, kterým byl Palm House. Nejdřív jsme byli nuceni se tu jenom procházet, protože foťáky se nám v nenadálém vlhku zamlžily... Ale za deset minut bylo po problému. :) Palm House byl postaven architekty Decimem Burtonem a Richardem Turnerem v letech 1844 až 1848 a byla to první stavba u níž byla použita tvářená ocel. Původní sklo skleníku bylo oxidem mědi tónováno do zelené barvy. Hlavní část skleníku je vysoká 19 m a je obklopena vyhlídkovým ochozem ve výšce 9 m, odkud je lepší pohled na koruny palem. 

U každé rostliny byla jmenovka s jejím latinským jménem. Některé ze zvláštních nebo významných rostlin byly popsány podrobněji na cedulích. Mezi takto popisované rostliny patřila např. rostliny dávající karamboly, manga, kokosové ořechy, makadamové ořechy, ratan, henu, cukrovou třtinu, ebenové dřevo, černý pepř atd. Jinak rostlin je tu nepočítaně, nedá se v nich ani moc zorientovat, je to jedna velká zelená masa doplněná o řadu barevných květů. :) 

Málem bych zapomněla zmínit, že v tomto skleníku roste nejstarší rostlina pěstované v květináči. Jedná se o Encephalartos altensteinii, která patří mezi cykasovité rostliny a v Kew roste po celou dobu existence botanické zahrady. Do Kew Gardens byla dopravena v roce 1775 z Jihoafrické republiky po dva roky trvající plavbě. V roce 1848 to byla vůbec první rostlina umístěná do tohoto skleníku. :) Docela babička mezi rostlinami! :)

Kvetoucí kmen (foto: Lenka)

Pohled skrz list (foto: Lenka)

Je libo banány? (foto: Jirka)

Palmový list (foto: Lenka)

Ananas (foto: Lenka)

Tak tahle kytička byla ukrutná smrdutka :)) (foto: Lenka)

Klacíkový strom :) Pandamus vandermeeschii (foto: Lenka)

Pohled z ochozu na Palm House (foto: Jirka)

Vysoké palmy (foto: Jirka)

Žluté květy (foto: Jirka)

V suterénu skleníku, dá-li se to tak vůbec nazvat, je expozice o mořských rostlinách - The Princess Margaret Marine Plant House, která byla otevřena 10. července 1991. V několika boxech je tu ukázáno několik mořských ekosystémů se zaměřením na rosliny, ale jsou tu i příbřežní porosty. Ovšem nejvtipnější na této expozici jsou stejně ryby, které jsou v akváriích také... Zvláště ty, co jsou v akváriu, kde je simulován silný příboj, tam rybičky pádlují aby v proudu vůbec někam doplavaly. :)

Expozice vodních rostlin (foto: Jirka)

Mořský koníček (foto: Lenka)

Sasanka (foto: Lenka)

Z Palm House jsme se co nejrychleji snažili přejít k dalšímu skleníku - ke Temperate House. Báli jsme se totiž, že by se nám venku zase ochladily foťáky a my bychom uvnitř zase museli čekat, než se nám odmlži objektivy. :) I když je pravda,  že cestou se nedalo nefotit, minimálně koberce modrých ladoněk k tomu sváděly přímo ukrutně. :)

Stavba skleníku začala v roce 1860 a otevřen až v roce 1898. Se svými 4 800 m2 je tento skleník dvakrát větší než Palm House. V současnosti je Temperate House největším zachovaným viktoriánským skleníkem s unikátní zachovanou konstrukcí. Na konci 60. let 20. století byla započata rekonstrukce skleníku, která byla dokončena až v roce 1982, kdy byl skleník znovuotevřen královnou. :) Rostliny v tomto skleníku jsou rozděleny podle kontinentu, ze kterého pochází. Jsou tu asijské, australské, americké a jihoafrické druhy rostlin z mírného pásma.

Roste tu nejvyšší rostlina pěstovaná ve skleníku - jde o Chilskou palmu (Jubaea chilensis). Z palem je využívána míza (z té se může vyrábět palmové víno nebo sirup), kokosy a z listů se pletou koše. Palma rostoucí v Temperate House vyrostla ze semene zasetého v roce 1846. Tak jako v předchozím skleníku, jsou i zde cedule věnovány některým významným plodinám jako např. olivy, chilli, jojobový olej, eucalyptus, citrusy a avokádo.

Zantedeschia aethiopica (foto: Jirka)

Kvetoucí palma Chamaerops humilis (foto: Lenka)

Temperate House (foto: Lenka)

Jezírko v Temperate House (foto: Lenka)

Po prohlédnutí skleníku jsme se vydali k jedné z novějších atrakcí - k lávce v korunách stromů. :) Ovšem cestou jsme narazili na jednoho fešáka, který se naparoval a ukazoval svá krásná pera. :) Fotilo si ho tady mnoho lidí a on normálně vypadal jako by mu to dělalo dobře. :)) Páv stál u Rhizotronu, což je atrakce otevřená ve stejnou dobu jako lávka v korunách stromů. Názorně dává možnost návštěvníkům, a to především dětem, nahlédnout pod zem a zjistit, co se děje se stromy pod zemí. 

Tokající páv :) (foto: Lenka)

Xstrata Treetop Walkway byl otevřen 24. května 2008. Chodník je dlouhý 200 m a je ve výšce 18 m nad zemí. Akorát jak ještě na stromech nebyly listy, tak tato zajímavost neměla moc význam... :) Byl z ní ale hezký výhled směrem na velké skleníky.

Xstrata Treetop Walkway (foto: Jirka)

Dále jsme šli do dalšího ze zdejších skleníků, tento je menší a nese název Evolution House. Tento skleník návštěvníkům ukazuje, jak se rostliny vyvíjely během 3,5 miliardy let dlouhé doby. Skleník je plný cykasů, kapradin a dalších starobylých rostlin. Ovšem největší haló bylo, když jsme se s Monikou zahleděli na bahenní sopku a okolo chodící lidé se taky pečlivě dívali na bahenní sopku a ani nevěděli proč. :D

Kapradina ve skleníku Evolution House (foto: Lenka)

V Evolution House to na nějaké delší prohlížení nebylo, proto jsme pokračovali dál vlastně bez jasného cíle... Cestou jsme narazili na Mediterranean Garden, v jejímž centru stojí King William´s Temple z roku 1837. Okolo jsou rostliny typické pro středomořské oblasti, dominují jim černé borovice, korkový dub nebo olivovníky. Škoda jenom, že zrovna toho dne nic nebylo vzdálenějšího slunnému středomoří, než sychravý anglický den. :)

Zákoutí se středomořskou florou (foto: Jirka)

Dál jsme procházeli částí, kde jsou staré vzrostlé stromy rostoucí buď solitérně nebo v alejích. Teda jsou to staří krasavci, to se musí nechat. Ovšem nejhezčí místo celých botanických zahrad "Syon Vista", což je krásná alej z mohutných dubů, jež navazuje na záhony s levandulí. Jo, umím si představit, jak to tu vypadá, když ta levandule kvete... prostě paráda! :) I když je pravda, že úplně modrý ladoňkový trávník také není ošklivý. ;)

Krásné stromy (foto: Jirka)

Alej a levandulové záhony (foto: Lenka)

Modrý koberec z květin (foto: Lenka)

Třetí velký skleník byl v Kew Gardens otevřen v roce 1987 a jmenuje se Princess of Wales Conservatory (Skleník princezny z Walesu) na počest princezny Diany. Unikátní je v tom, že v sobě obsahuje skleníky s různými podmínkami pro život rostlin, které odpovídají deseti klimatickým pásmům. Mikroklima ve skleníku je počítačem hlídáno a řízeno. K vidění jsou tu kaktusy a sukulenty, masožravé rostliny, tropické vodní rostliny atd. Bohužel nás z tohoto skleníku vyhnali, protože jej už zavírali, což byla neskutečná škoda, protože nám tak utekly kvetoucí tropické rostliny a třeba i orchideje... No, je pravda, že pár snímků se nám ještě povedlo uloupit, když už nás naháněli, ale to stojí za prd. :))

Princess of Wales Conservatory (foto: Lenka)

Kaktusy (foto: Jirka)

Ano, tyto ryby koušou! :) (foto: Lenka)

Rudý květ Anthuria (foto: Jirka)

Květinové závěsy (foto: Lenka)

Později jsme se potloukali ještě venkovními expozicemi skalniček z různých kontinentů. Dále jsou tu další zajímavá zákoutí s rostlinami, které tou dobou začínaly pučet. No, vážně by mne zajímalo, jak Kew Gardens vypadají v plném květu všech květin... zvláště když už teď tam bylo tak krásně. :)

Temple of Aeolus (foto: Jirka)

Byli jsem se podívat i u Kew Palace, což je nejmenší z královských paláců. Tato budova byla postavena v roce 1631 holandským obchodníkem Samuelem Fortreyem. Později ho koupil Jiří III. Palác stojí na břehu Temže a k ní je i orientováno jeho průčelí. Palác je pro veřejnost otevřen teprve o roku 2006, předtím byl opraven.

Kew Palace resp. jeho zadní část (foto: Lenka)

Čas už se pomalu nachýlil, tak jsme se ještě chvilku procházeli po dosud neviděných místech a pak jsme zaveleli k odchodu. Nicméně, ještě jsme stačili dojít k asijské částí zahrady, zejména japonské zahrady. Nejvýraznějším prvkem viditelným do širokého okolí je čínská pagoda, která stojí v severní části Kew Gardens už od roku 1762. Pagoda je vysoká 50 m a její šířka v nejnižší části je 15 m. Každé poschodí je zakončeno střechou a v každém patře jsou galerie chráněné zábradlím. Schodiště je ukryto uvnitř budovy. Každý roh střechy je ozdoben soškou draka, celkem je jich tu 80. My jsme sem dorazili až ve chvíli, kdy byla pagoda zavřená.

Pagoda (foto: Lenka)

I když jsme strávili v botanických zahradách většinu dne, rozhodně se nám nepodařilo vidět všechno. Konkrétně u tohoto londýnského místa hodně doufám, že se sem ještě někdy podívám. Vážně to tu stojí za návštěvu! :)

Zastavili jsme se ještě na nákup v obchodě, kde jsme rovnou koupili jeden autoatlas. Což jsme si docela oddechli, že ho máme, protože druhý den nás čekalo vyzvednutí aut v půjčovně a první den ježdění po krásách Velké Británie. :) Večer se k nám připojil poslední člen naší cestovní čtveřice - Kuba a už jsme se mohli těšit na to, co nás kde čeká. :)

Další informace:
- oficiální stránky Kew Gardens