Kostel na Chvojenu a procházka kolem Konopiště

Jak je to dlouho, co jsme se naposledy viděli s kamarádem Davidem? No, nějaký ten pátek to bude... tedy za sebe můžu říct, že to bylo už před pár lety (!) při výletě na Kašperk, to je ale pěkná doba, to se musí nechat. :) Předem jsme si řekli, že podnikneme malý fotografický výlet. Tak když už máme volné víkendy, bylo třeba něco malého a nenáročného podniknout. :) Sešli jsme se odpoledne v Neveklově a tam jsme se rozhodovali, kam vlastně pojedeme. :) Padlo několik návrhů - vyhlídka Máj, Konopiště... Nakonec to vyhrál kostel ve Chvojenu a procházka kolem Konopiště. :) Takže jsme si popojeli autem, zaparkovali jsme u chvojenského hřebčína, tož jsem se koňmi velmi pokochala... ;)

Koníček

Pohled na chvojenský dvůr

Po cestě jsme šli kousek a když se nám začal otevírat pohled na kostel, značně jsme se podivili... Stálo tam totiž nepočítaně aut, kolem kterých chodil farář a buď ty auta světil... a nebo křtil? :)) Hm, čekali jsme, že tu budeme pomalu sami a ono tohle. Znechucení jsme se ani nekoukli ke kostelu blíž... Takže jenom jedna fotka z dálky (na které jsem musela vyretušovat paní, co čůrala a jaksi si nás evidentně nevšimla! :)). To se není co divit, že jsme tam dlouho nebyli. ;)

Kostel sv. Jakuba a Filipa byl postaven v roce 1227 a je ve slohu románském s novogotickými prvky. Kousek od kostela se nachází keltské hradiště, které bylo objeveno pomocí vykopávek. Několikrát vykradený kostel se ve 20. století dostal do smutného stavu - byl v něm sklad nepotřebného stavebního materiálu, ve střeše byly ohromné díry, chybělo mu vybavení... S opravami se začalo v roce 1998 a trvaly asi po deset let, nicméně teď je kostel moc pěkný.

O co tu jde?? :)

Kostel sv. Jakuba ve Chvojenu

S několika čekačkami, než jsem si vyfotila cosi zajímavého, jsme dorazili zase zpátky k autu a jelo se dál. :)

Včelička

U kukuřičného pole

Popojeli jsme si na parkoviště u zámku Konopiště. :) Odtud jsme se vydali do Růžové zahrady - tu jsme totiž po minulé prohlídce zámku nestihli projít, tak jsme to museli napravit. :) Růžovou zahradu nechal vybudovat arcivévoda František Ferdinand d´Este na místě starší barokní zahrady. Plánována byla už od roku 1888, ale k realizaci došlo až mezi lety 1906-13 a v době vzniku tu bylo prý na 200 druhů a kultivarů růží. 

Uprostřed zahrady je Kleopatřin sloup, který se nějakým nedopatřením neobjevuje ani na jedné fotce. :) Dále jsou tu vzácné sochy, vázy a čtyři egyptské obelisky. Na terase byly postaveny skleníky (ve stejné době jako zahrada), kde se dodnes pěstují teplomilné rostliny jako palmy, orchideje. Skleníky prošly v letech 1995-2000 rekonstrukcí a od té doby jsou přístupné veřejnosti. Na jižní straně zahrady je jezírko a jsou tu pěstovány vodní rostliny.

Růžová zahrada u Konopiště 

Páv z nás byl paf :)

Žlutá růže v Růžové zahradě :)

Detail jednoho z obelisků

Růžová zahrada a vyčuhující věžička zámku Konopiště

Cestou kolem kavárny jsme si koupili zmrzku, od té doby to bylo to pravé léto. :) Tedy ne tak úplně pro mě, já jsem si jenom od Jirky ochutnala, ale čokoládová byla dobrá! :)

Vistárie

Ještě jsem se pak došli mrknout na medvěda Jiřího. :) Narodil se 16. ledna 2006 a na Konopiště byl převezen ze ZOO v Lešné ve Zlíně. Medvěd Jiří se řadí ke druhu medvěd ušatý (Ursus thibetanus), který pochází ze střední, jižní a východní Asie, v létě vystupuje do hor až do výšky 4000 m n. m. Je spíš menší druh medvěda, který mívá na hrudi bílou náprsenku ve tvaru písmene Y nebo V. Měří 120-180 cm a váží mězi 70-150 kg. Dožívají se obvykle věku kolem 25 let. Když jsme Jirku pozorovali, zrovna mu chovatelé přinesli mňamku - koblihu. Čekali jsme, že ji zblajzne jako malinu, ale Jirka si způsobně sedl, vzal ji do předních pracek a pomalu ji žvýkal. :) Tenhle medvěd asi je chytrý a ví, že tam není nikdo, kdo by mu jídlo sežral. :)

Medvěd Jiří žere koblížek :)

Mňam, to byla dobrota

Pak už jsme prošli jen kolem zámku, došli jsme zpátky k autu a pak jsem už jenom odvezli Davida do Benešova a my jsme se vydali k domovu. :) Jenom jsem ještě vyfotila pole u Bělice - líbila se mi ta kombinace zoraného hnědého pole a svěže zelené travnaté plochy. Pěkné.

Zámek Konopiště

Pole

Jo a mimochodem... co bylo z toho našeho slavného fotovýletu? David neměl foťák vůbec. Jirka ho sice celou dobu nosil na rameni, ale nakonec nevyfotil vůbec nic - na Chvojenu se mu nelíbil velký počet lidí a u Konopiště podle něj zase nebylo světlo na focení. Nicméně já jsem si výlet i focení náramně užila. :D

Další informace:

- oficiální stránky zámku Konopiště
- hrady.cz - kostel sv. Jakuba (Chvojen), zámek Konopiště

Slovensko - Sivý vrch

Třetí den už bylo načase vypravit se do kopců, no ne? :) Vstávat brzy ráno, to se mi teda nechtělo, ale jak jinak se dostat brzy do hor, že jo... :) Po osmé hodině jsme byli všichni nastoupení na zastávce autobusu, který kupodivu opravdu přijel a svezli jsme se s ním asi dvě zastávky k hájovně. Jmenuje se to tu Horáreň pod Bielou skalou a jsme ve nadmořské výšce 940 m. Tohle je ideální výchozí bod pro túru směrem na Sivý vrch, ale to bych hodně předbíhala. Od rozcestníku vede pěkný stoupáček, fuj. Tam si člověk uvědomí, jaká je lemra. :) Jde o červenou turistickou značku. Vtipné jsou žluté cedulky, které jsou každých sto výškových metrů a to si člověk uvědomí, že je lemra tuplovaná, když se ty cedulky kolem mě plazily tak pomalu... ;)

Zpočátku je cesta smrkovým lesem dost nudná, nikde nejsou žádné zajímavé kytičky ani zvířátka, ale brzy se mezi stromy vynoří bělostné vápencové skály a je tu první vyhlídka. Je to Biela skala, která je v nadmořské výšce 1316 m. Je odsud krásný rozhled do okolí - na Zuberec, kde jsme ještě před chvílí snídali a na okolní skály... a už se začínají objevovat první zajímavé rostliny. Modrá se to tu hořečky a zvonky. Paráda. :)

Výhled z Bielej skaly (foto: Jirka)

Vrchol Biele skaly "zdobí" (no, ono to není asi vhodné slovo, ale teď mě lepší nenapadá) dřevěný kříž na památku Jozefa Prče (1949 - 2002)... Ale netuším, kdo to byl Josef Prč... Nikde jsem o něm nenašla ani zmínku... Teda o jiném pánovi stejného jména ano, ale to byl lesník a žil v letech 1827 až 1902. Je to záhada...

Kříž na vrcholu Bielej skaly (foto: Lenka)

Biela skala je v jedné linii s Radovými skalami, jejichž nejvyšší bod je v nadmořské výšce 1557 m. Jsou to rozeklané vápencové a dolomitové skály s členitými věžemi a roklemi... Ale to bylo ještě před námi. :)

Radové skály (foto: Jirka)

Cestou jsem potkala jednu výjimečnou kytičku. :) A divila jsem se, že jsem jí poznala. Jde o orchidejku kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens). Byla tedy už dost unavená... V českých podmínkách kvete v květnu a červnu. :) Kruštík tmavočervený roste obvykle ve světlých lesích a při okrajích cest, ale hlavně je vázaný na vápnité půdě... takže je tu určitě správně. :)

Kruštík tmavočervený (foto: Lenka)

Cestou jsme minuli ceduli, která vyznačovala hranice národní přírodní rezervaci Sivý vrch. Vyhlášena byla v květnu 1974 a jsou tu chráněna společenstva rostlin rostoucích na zdejších bradlech a krasové jevy vytvořené  ve vápencích a dolomitech. Mezi skalami jsou zářivě zelené porosty kleče. Z rostlinek jsou tu zajímavé kousky. Nejhezčí jsou fialové hořečky (Gentianella)... Hořečků je docela dost druhů., abych byla schopná určit, jaký že jsem to vyfotila druh, takže to je pro mě záhada. :)

Cesta na Sivý vrch (foto: Lenka)

Hořeček (foto: Lenka)

Cesta tam nahoru byla ztížena náročným členitým terénem s několika řetězy. Teda v jednom místě jsem byla ráda za svoje dlouhé nohy, protože bez nich bych asi nevylezla. :D Mezi Radovými skalami je i úzký vstup do jedné z nejhlubších propastí v Západních Tatrách, která dosahuje 88 m. Propast jsme naštěstí nenašli a zdárně jsme dorazili všichni nahoru. Někdo dříve a někdo později. :)) Sivý vrch vyrostl do výšky krásných 1805 m. Hodní pocestní nám udělali jedninou společnou fotku, tak děkujeme. :) Na vrcholu jsme si dali sváču, pokochali jsme se pohledem po okolí a to nejenom vlastními bystrozraky, ale i dalekohledem. :)

My všichni na Sivém vrchu (foto: někdo cizí :))

Radové skály ze Sivého vrchu jsou prostě boží. Úchvatný pohled.

Radové skály ze Sivého vrchu (foto: Jirka)

Chvíli jsme ještě nahoře pobyli, ale brzy byl čas vypravit se zase dolů. Cestou bylo opět několik řetězů v kritických místech, pak ale cesta vedla téměř po rovince. Cestička se klikatila mezi keříky borovice kleče a kolem zase kvetly krásné horské kytičky. Ale nejenom kytičky byly zajímavé, povedlo se mi vyfotit krásnou ještěrku. Z té mám teda radost. :) Radost vzbuzují i krásně modré hořce... Doufám, že jde o hořec tolitovitý (Gentiana Asclepiadea). Zoolog ani botanik už ze mě asi nebude. :))

Ještěrka (foto: Lenka)

Hořec tolitovitý (foto: Lenka)

Cestička v kleči (foto: Lenka)

V sedle Pálenica si kluci došli doplnit zásobu vody, uvařili polívku. Chvíli jsme tu my ostatní s nimi ještě zůstali, ale pak jsme je zanechali vlastnímu osudu. :) Podle původního plánu jsme se s nimi měli vidět až za další dva dny. :)

Je třeba přihřát si svou polívčičku... :) (foto: Lenka)

Čekala nás několika kilometrová cesta zpátky do Zuberce po žluté turistické značce. Cestou jsme si užívali lesních plodů. :) V jednom místě byl malinový ráj, tam bych se mohla zdržet o dost déle, mňam. :) A v lese o kus níž jsme našli několik pěkných hub. Tak jsme nezaváhali a rovnou jsme je sbírali do tašky, sice jich nebylo moc, ale nakonec našli svoje uplatnění. :) Jo aha, tak na území národního parku se nemají sbírat žádné lesní plody, hups. Škoda, že ty zákazy jsme viděli až, když jsme opouštěli les. :)

Co se NESMÍ (foto: Lenka)

Také jsme stihli nakrmit koně v ohradě vedle turistické stezky. Vypadal, že je rád. :) No, ale nechtěla bych mít hejno much v očích, chudák. :(

Koník (foto: Lenka)

Všem nám bylo vyprahlo, proto jsme se rádi zastavili na pivo či pravú hnědú a zmrzlinu. Příjemná pauza to byla a hlavně pohodička pro otlačené nohy. :) U stolečku začala být brzo zima... a jelikož jsme šli zase kolem... museli jsme se zastavit opět u obří houpačky. :)) Navíc bylo potřeba provést experimenty "pivo na houpačce". :)) 

Zase ta mega houpačka :) (foto: Lenka)

Už tam jsme si všimli, že se nějak ženou mraky, tak jsme zatroubili k ústupu a vyrazili jsme dom. Směrem k Roháčům to vypadalo, že každou chvíli začne pršet... A my jsme pak vyrazili do hospody na jídlo. Ale vybrali jsme si jinou než předchozí dny a já si dala pizzu a nebyla tak dobrá jako tam. Škoda... :) Tou dobou Jirka psal, že už zalehávají do spacáků...

Ze sedla Pálenica kluci šli po červené značce po trase Pálenica (1753 m) - Zuberec (1806 m) - Brestová (1903 m) - Salatín (2048 m) - Spálená (2083 m) - Pachoľa (2167 m) - Baníkovské sedlo (2040 m). A kdo ví, jak se cestou měli a co se jim přihodilo... Třeba se Jirka jednou pochlapí a tuto část dopíše on. ;) Byla bych za to ráda. :))

Brestová a Salatín (foto: Jirka)

Brestová (foto: Jirka)

Pohled z Brestové na Osobitou (foto: Jirka)

Sivý vrch ze Salatína (foto: Jirka)

Další informace:

- tůra přes Sivý vrch

- wikipedia - Západní Tatry, Sivý vrch, Plačlivé, kruštík tmavočervený, rody hořeřek a hořec

Pálava VI. - Valtice a okolí na kole

Dalšího dne jsme se rozhodli navštívit druhé slavné městečko v Lednicko-valtickém areálu, kde také stojí hezký zámek. No, ano... jeli jsme do Valtic. :) Původní plán byl, že si prohlédneme zámek a potom si půjčíme kola a projedeme se po okolí. Kupodivu nám i tento plán vyšel, takže je na následujícím obrázku výškový profil trasy, kterou jsme projeli. :)

Trasa cyklovýletu :)

Náměstí ve Valticích je pojato docela velkoryse... Jednu jeho část tvoří zámek, dále je tu radnice, kostel a mnoho dalších hezkých domů. Uprostřed je kašna a je zde i několik vzrostlých stromů a i dostatek prostoru na pořádání na příklad trhů nebo podobných akcí. Nu, takové náměstí bych Dobříši přála taky. :)

Radnice na valtickém náměstí (foto: Jirka)

Naše první kroky ale vedly do informačního centra, kde jsme se chtěli dozvědět, kde jsou ve Valticích půjčovny kol. Kupodivu jsme byli úspěšní a tak jsme se mohli odebrat prozkoumat zámek Valtice, kam jsme z náměstí prošli branou. Samotný zámek totiž stojí na nevysokém návrší nad náměstím. Na místě zámku původě stával hrad, který byl vybudovaný možná již ve 12. století. Od roku 1387 (do roku 1945) patřil zámek Lichtenštějnům. Ti zde měli své hlavní sídlo a zámek Lednice využívalo jen jako letní sídlo. Do současné podoby byl zámek přestavěn v 18. století Johannem Bernardem z Erlachu.

Zámek Valtice (foto: Jirka)

Zámecké budovy jsou značně rozsáhlé, však se jedná o jednu z největších barokních staveb na Moravě. Jedná se o třípatrovou budovu rozčleněnou do čtyřech křídel. Dále jsou tu budovy s konírnou, rokokovým divadlem atd. Před nimi je malý zámecký park s upravenými keři a záhony. Průčelní fasáda zámku je bohatě zdobena alegorickými sochami lidských ctností. 

Před zámkem (foto: Lenka)

Za nemalý peníz jsme si koupili vstupenky na prohlídku zámku. Zpřístupněno je tu asi 17 místností, ale zámek Valtice jich ve svých zdech má kolem stovky! :) Dobře, že jsem nemuseli vidět všechny. :) Paní průvodkyně svou práci zřejmě brala jako velký vopruz, podle toho vypadala celá prohlídka... Moc jsem si z ní tedy neodnesla... :( Mohli jsme nakouknout do zámecké kaple, která si zachovala svůj původní vzhled. Jinak byly interiéry upravovány až do 18. století... Zajímavostí je, že dveře byly ve všech pokojích stavěny ve stejné pozici, takže pokud byly všechny otevřené, naskytl se dlouhý průhled přes celý zámek. 

Tradiční "zámková" obuv :)) (foto: Lenka)

Zámek jsme opustili kolem poledne a poté jsme se vydali hledat jednu z půjčoven kol... No, jedna byla zavřená, tak jsme se museli vypravit k další. A tam jsme už byli úspěšní a zanedlouho jsme každý měl pro sebe jedno staré rozvrzané trekingové kolo. :) Zastavili jsme se ještě u auta, kde jsme se najedli a nechali si tam nějaké věci a pak už jsme šlápli do pedálů a frčeli jsme směr první památka...

A tou byl Dianin chrám, ale více je známý pod názvem Rendez-vous. Jde o romantickou stavbu v podobě římského triumfálního oblouku, která byla postavena v  letech 1810 - 1812. Empírový zámeček má tři poschodí a uvnitř se nachází několik sálů. Okolo se rozkládá přírodní památka Rendez-vous, která má rozlohu asi 14 ha a byla vyhlášena v roce 1990. V Lednicko-valtickém areálu je mnoho staveb, které odkazují na velkou zálibu šlechty - na lov. Je zde mnoho loveckých zámečků, kaple, kde se modlilo za ulovenou zvěř a třeba i právě Dianin chrám, který je zasvěcen bohyni lovu. Fasáda Dianina chrámu se skvěla novotou, pán na pokladně říkal, že je nová, že ještě před rokem byla celá zničená.. Ale bohužel nová fasáda ještě nebyla na pohledech. :) 

Dianin chrám neboli Rendez-vous (foto: Jirka)

Tak a frčeli jsme dál... Ale ne moc daleko, protože zanedlouho se na lesní mýtině vynořila Kaple sv. Huberta. Kaple je nejmladší romantickou stavbou v areálu, byla postavena až v roce 1855 v novogotickém slohu. Kaple je postavena z pískovcových kvádrů, z nichž některé na sobě mají falešné kamenické značky pro větší autentičnost. :) Uprostřed trojboké kaple je socha světce s anděli. Sv. Hubert je patronem myslivců a střelců a dále pak řezníků, kožešníků, matematiků, optiků a kovodělníků. Panečku, docela široké pole působnosti. :)

Svatý Hubert (foto: Jirka)

Následující fotka je pro všechny, kdo nevěří, že jsme tam skutečně byli na kolech! :)

Naše vypůjčené bicykly :) (foto: Lenka)

Po dalších několika kilometrech jsme dojeli ke Chrámu Tří Grácií. Chrám byl vybudován v letech 1824 a 1825 podle návrhu Johanna Karla Engela. Jde o empírovou půlkruhovou stavbu s krytým sloupořadím dvanácti iónských sloupů. Ve výklencích jsou umístěny kopie antických soch, které znázorňují alegorie věd a umění.

Klasicistní kryté sloupořadí U tří grácií (foto: Jirka)

Před chrámem stojí sousoší Tří Grácií, které je vytesáno z jednoho kusu kamene a v životní velikosti zobrazuje tři bohyně - Pallas Athénu, Artemidu a Afroditu. Autorem tohoto sousoší je Johann Martin Fischer a původně bylo umístěno v zámeckém parku v Lednici.

Sousoší Tři Grácie (foto: Lenka)

Výklenky s kopiemi antických soch (foto: Lenka)

Tohle bylo hezké místo na svačinku, takže jsme si tu udělali malou pauzičku, než jsme vyjeli dál. :)

Cestou jsme se ještě zastavili u Nového dvora, což je empírová stavba z let 1809 - 1810 projektovaná Josephem Hardmuthem. Jde o hospodářské budovy, kde se chovaly krávy, ovce a později koně. Dnes je držena v soukromých rukou, chovají se tu angličtí plnokrevníci a do dvora se dá nahlédnout pouze skrz zamřížovaná vrata.

Pasoucí se koník (foto: Lenka)

Za chvilku jsme dojeli už k některému ze soustavy Lednických rybníků, kolem kterých vede naučná stezka, kterou jsme chtěli projet. Naučná stezka je věnována rybníkářství, rostlinám a živočichům, kteří se vyskytují buď přímo v rybnících nebo v jejich okolí. Lednické rybníky byly založeny v 15. století a do jejich soustavy spadají Nesyt (největší moravský rybník), Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký a Podzámecký. Lednické rybníky jsou součástí národní přírodní rezervace zřízené roku 1953 a jsou zastávkou, shromaždištěm a hnízdištěm mnoha druhů vodních ptáků... Což jsme pochopili hned, když jsme spatřili velké hejno labutí. :)

Labuť (foto: Lenka)

První stavba, která nás donutila zastavit a slézt z kola, byl Rybniční zámeček stojící na svahu nad Prostředním rybníkem. Spíše než zámeček, připomíná stavba vilku, která byla navržena architektem Josefem Kornhäuslem a postavena v letech 1816 - 1817. Rybniční zámeček sloužil ke scházení pastva před lovem ptactva a ryb, později tu bydlel zahradník, v roce 1928 darovali Lichtenštejnové zámeček ornitologům a hydrobiologům. Dnes je ve správě Mendelovy univerzity. 

Rybniční zámeček (foto: Jirka)

Na východním okraji Hlohoveckého rybníka jsem narazili na další stavbu - Hraniční zámek. Zajímavostí je, že zámek byl postaven na hranici mezi Moravou (Markrabství moravské) a Dolními Rakousy (arcivévodství dolnorakouské), podle toho tedy dostal i své jméno. Plány budovy vypracoval Karel Schlepa a stavělo se mezi lety 1826 a 1827. Původně zámek sloužil jako letní sídlo, ale dnes je budova využívána komerčně - je tu luxusní hotel s restaurací.

Kdesi u Hlohovce jsme jeli kolem ohrady s koněm, což teda nešlo jinak, než se u něj zastavit a pohladit si ho. :)

Kůň & stín (foto: Lenka)

Jeden ze soustavy "lednických" rybníků (foto: Jirka)

Jednou z posledních dnešních staveb se stal Apollonův chrám, který byl schovaný za plotem... No, přiznám se, že jsem byla líná k němu do toho kopečka vylézt, tak jsem radši pohlídala kola. :D ... Kousek od něj stál původně Chrám Múz, který byl ale zrušen a jeho sochařská výzdoba byla převezena do nově postaveného zámečku zasvěceného Apollónovi. To nastalo v letech 1817 až 1819. Architektem byl Josef Kornhäusel. Výklenek stavby je zdoben plastickým vlysem s výjevy z řecké báje o Apollónovi. 

Apollonův chrám (foto: Jirka)

Zpátky do Valtic jsme se vraceli dlouhou Bezručovou alejí, ze které jsme ještě na chvíli odbočili, abychom dojeli k Belvederu. Empírová budova byla postavena v letech 1802 až 1806 architektem Josephem Hadrmuthem. Zámeček původně sloužil jako bažantnice. byli zde chováni bažanti a pávi. Stavba je osmiboká se dvěma postranními přízemními křídly. Tenhle zámeček v nás ale vyvolal spíše lítost, protože je v docela žalostném stavu. Tak nezbývá, než doufat, že bude brzo opraven.

Pak jsme jenom frčeli z kopečka, vrátili zpátky kola a k autu jsme už museli pokračovat pěšky. Takhle v podvečer byla krásně osvětlená zámecká brána s kostelem... Až nás to hezké světlo zlákalo k návštěvě vinotéky v zámecké bráně. ;) A my jsme tomuto lákání samozřejmě nemohli nepodlehnout. :) Nabízené víno i burčák byly dobré, proto jsem opět neodešli s prázdnou a naše auto se proměnilo v cinkající... ;)

Náměstí ve Valticích (foto: Jirka)

Trochu jsme se tu zdrželi a Valtice jsme opouštěli, když už se šeřilo... V tu dobu měly snad ještě větší kouzlo! :)

... pod zámkem (foto: Lenka)

No a protože jsme měli hlad, vypravili jsme se na nákup do sámošky v Mikulově... Krásně nám to měsíček osvětloval, jen co je pravda. :) A jelikož už bylo opravdu moc hodin a nám se ještě v kempu nechtělo vařit, museli jsme se vydat na nějakou tu dobrotu do hospůdky. :)

Zámek v Mikulově (foto: Lenka)

Vééééčeřééé :) (foto: Lenka)

Kluci se rozhodli zdolat vepřové koleno! :) Teda vepřová kolena - každý svoje. Taky že se jim to podařilo, ale nacpali si tak břicha, že sotva došli k autu... i když moje porce taky rozhodně nepatřila k těm malým... Jo, večer se má jíst lehce a málo! :D ... Návštěva hospůdky se vyplatila i proto, že jsme pak měli možnost se projít nočním Mikulovem, kdy na ulicích bylo velmi málo lidí... a prostě bylo tu hezky! :)

Noční mikulovské náměstí (foto: Lenka)

Po tak dobrém jídle už se nedalo jinak, než zaplout do peřin a nechat si zdát... o nějakém dalším pěkném výletě na jižní Moravě. ;)

Další informace:

- oficiální stránky zámku Valtice, stránky www.lednicko-valticky-areal.cz s popisem jednotlivých památek v Lednicko-valtickém areálu

- www.hrady.cz - zámek Valtice, Dianin chrám, kaple sv. Huberta, chrám Tří Grácií, Nový dvůr, Rybniční zámeček, Hraniční zámek, Apollonův chrám, Belveder