Zobrazují se příspěvky se štítkemlondýn. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlondýn. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 20. dubna 2010

Konečně cesta domů...

V osm hodin, jak bylo avízováno, jsme byli nastoupení na nástupišti (v nějaké pokoutné části nádraží Victoria - zřejmě se Česká republika pořád řadí mezi státy východní Evropy:D). Čekali jsme a čekali a žlutý autobus nikde nebyl. Ani v devět hodin po něm nebylo ani vidu, ani slechu... respektive po nich, protože ve stejnou hodinu měly odjíždět autobusy dva.

Nejhorší na tom všem byla ta konfrontace s tolika Čechy, po třech měsících absence! Uf, zvykly jsme si s Monikou se bavit bez ohledu na okolí, protože v Londýně jsme snad celou dobu nepotkaly člověka, který by nám rozuměl. No a těď tohle! Po takové době mi tihle lidé přišli echt český! :D

Autobus nakonec dorazil, no ano, jenom jeden autobus. Ale za nějaký čas po něm dorazil i druhý a to byl ten náš! :) Vskutku jsem za něj byla ráda, že mi ani nevadilo víc jak půlhodinové opoždění. Nakonec, no a co - hlavně, že jsme vyrazili na cestu domů.

První ze žlutých autobusů Londýn - Praha (foto: Lenka)

Jako by někdo řekl "lidi, cpěte se tam!" (foto: Lenka)

Hned na začátek v autobuse vzniknul konflikt, že si nějaká paní koupila místo u okýnka a teď měla sedět jinde. Nestydatost! Tipla bych si, že zrovna téhle paní letadlo neuletělo, ale rozhodla se rovnou prudit v autobuse. ;) Pomalu hned jsme dostali každý svoje sluchátka... a začal filmov maraton... Bournovo ultimátum... (a ráno se pokračovalo nějakou divnou komedií, Mojí tlustou řeckou svatbou, Domem u jezera... a když jsme přijížděli skoro už do Čech, nesměli chybět Účastníci zájezdu, jak trefné!!:)).

Cestovní zábava - sluchátka a včerejší noviny... ale nevadilo to, protože tohle byly první noviny, co jsem po třech měsících viděla :)) (foto: Lenka)

Paradoxem zůstává, že ani nevím, kudy jsme jeli - ztratila jsem se snad ještě v Doveru před Eurotunelem. :) Asi hodinu jsme před tunelem čekali, než bude k dispozici vlak, který by nás odvezl na pevninu. :) Docela by mne zajímalo, jak ten kolos celsý vypadá, ale zavřená v autobusu a ještě za tmy jsem toho moc neviděla). Nicméně nás i s autobusem naložili do velikého vagonu vlaku a za asi půl hodinky jsme už vyjížděli v Calais. Myslím, že jedna čůrací zastvávka byla u benzínky v Belgii, ale kdo ví, no :)

Pohled z okna po východu slunce... snímek byl pořízen neznámo kde :)) (foto: Lenka)

Ale docela dobře jsme poznali, že jsme v Německu... Tak se za záchody platí v eurech. Ještě, že jsme si jich pár před cestou vyměnili. :)

Autobus (foto: Lenka)

No, co si budeme povídat, cesta nějak neutíkala... Ale nakonec jsme přece jenom na Florenci spočinuli, sice s asi dvouhodinovým zpožděním, ale s radostí, že jsme zase doma. :)

neděle 18. dubna 2010

15. den - Den, co měl být poslední, ale nebyl...

No a ráno už veškeré naše naděje pohasly! Jelikož jsme až do poslední chvíle nevěděli, jestli náš let poletí nebo nepoletí... Tak, neletěli jsme. Toho dne jsme museli vrátit auta do půjčovny u letiště Heathrow a pak jsme nevěděli, co bude...

Naštěstí se nám podařilo najít docela levné ubytování nedaleko nádraží Victoria v centru Londýna, takže jsme neváhali a šli po něm. :) S tím, že se prostě uvidí, co budeme dělat v dalších dnech.

Jedeme vrátit autíčka... (foto: Lenka)

Vrácení aut proběhlo v pořádku, mikrobus nás odvezl na letiště, odkud jsme se dopravili na metro... Potud to bylo všechno v pohodě. :) Ale jenom bylo divný, jak na letišti nikdo nebyl a jak vzduchoprostor byl netknutej, přesto že normálně tu letadla pomalu stojí frontu na přistání. :) Islandská sopka Eyjafjallajökull nám tak dala poznat dosud nepoznaný Londýn. :)

Naše nemalá bagáž... největší kufr je můj Golem! :)) (foto: Lenka)

Skoro liduprázdné Heathrow (foto: Lenka)

... cancelled... cancelled... cancelled... (foto: Lenka)

Jojo, Heathrow je jedno z největších letišť v Evropě :) (foto: Lenka)

Trochu jsme se kodrcali se zavazadlama - tou dobou jsme s sebou stále měly varnou konvici a našeho heatra, co kdyby se to ještě někdy hodilo?! :) Můj kufr Golem dosahoval úctyhodné váhy i rozměrů a nebyl žádný med si ho odtáhnout z recepce jednoho hotelu do našeho skutečného "bydliště", kam nás poslali s plánkem v ruce. :) Přežili jsme a postel na jednu noc byla naše! Akorát jsme teda zjistili, že prostě ne a nefunguje internet a my zoufale potřebovali informace a tak jsme se vydali za internetem do města. ;)

Uf, jistá postel na jednu noc (foto: Lenka)

Bydleli jsme asi pět minut od Victoria Station... a blízko od něj stojí Westminster Cathedral, kde jsme s Monikou byly na první londýnské vycházce v lednu. Kruh se uzavřel.

Věž Westminster Cathedral (foto: Lenka)

Na internet jsme dorazili do McDonalda, kam jinam taky, no. :) Po chvíli se nám internet podařilo rozběhnout a po chvíli zkoumání letové situace jsem se jen tak ze setrvačnosti podívala na stránky Student Agency... No a stal se malý zázrak - přidali autobusy!!! Hned na druhý den večer byly volné jízdenky! Jupííí, neváhali jsme a hned jsme si zabookovali čtyři krásná místečka na 21:00. Uf, tohle se tedy povedlo! Místa pak rychle ubývala, museli jsme se trefit zrovna do chvíle, kdy ty jízdenky zveřejnili. Ač to bylo nečekané, byl před námi poslední večer a den v Londýně!

Potom jsme se vydali na prohlídku nádraží, abychom věděli, kam máme druhý den jít. Na Victorii bylo velmi, ale velmi rušno... Však se není co divit, když se jinak z Londýna dostat nedalo. Tehdy jsem poprvé a naplno pocítila nevýhodu toho, že je Velká Británie ostrovní země... Přece jenom z kontinentální Evropy by se nějak jinak dostat dalo, přinejmenším by pro nás někdo přijel autem... Fronty u kanceláře Eurolines byly děsivé a trochu smutné byly cedulky, že do různých destinací jsou jízdenky volné až za týden a někdy i déle.

No jo... a Victoria Station naopak praskalo ve švech... (foto: Lenka)

Fronty na vyprodané autobusové jízdenky (foto: Lenka)

Našli jsme londýnskou kancelář Student Agency a ti nám řekli, kde nástupiště hledat. Našli jsme jej a pak jsme se v klidu mohli vrátit do našeho pokoje. Tak tohle se tedy povedlo! :)


Další informace:
- ubytování - Collin House (104 Ebury Street, Victoria, Belgravia, SW1W 9QD London) ... resp. tenhle hotel jsme si bookovali, ale nakonec nás s plánkem poslali asi o dvě ulice dál; měl tu být internet, ale nepodařilo se nám ho rozběhnout (nakonec se umoudřil druhý den ráno, ale jenom na jednom ze dvou počítačů - můj to ale nebyl:)); jinak cena i místo velmi výhodné a vzhledem k situaci, že nelétala letadla a Londýn byl plný lidí, tak jsme měli velké štěstí! Navíc byly pokoje prostorné, koupelna pěkná a dokonce tam byla i varná konvice a mikrovlnná trouba (na centrum Londýna hodně dobré!)

sobota 3. dubna 2010

Památky Londýna - IV. den - Kew Gardens

Ráno nastalo velké a definitivní stěhování do hotelu Oliver. Toho rána se potvrdil můj předpoklad, že se do toho pokoje pak už nevejdeme... A tak jsme raději i s Monikou jeli na jedno moc hezké místo. :)

Ovšem nejdřív nás čekala dlouhá cesta metrem. Nejkomplikovanější vždycky je, aby si člověk pohlídal správnou konečnou stanici. Nestačilo se jenom držet barvy linky, protože některé z nich se větvily klidně na dalších pět konečných stanic... :) Proti tomu je pražské metro jako kdyby ho projektovaly děti z mateřské školky. :D

Stanice metra Kew Gardens (foto: Lenka)

Vystoupili jsme na stanici Kew Gardens, čímž jsem už teď prozradila, kam jsme měli namířeno. :) Ale to nevadí. Okolí stanice působilo trochu maloměšťáckým dojmem a vůbec jsem tu neměla pocit, že jsem ještě v Londýně... nebo teda do okamžiku, než nad námi nízko přeletělo letadlo z nedalekého letiště Heathrow. :) 

Domek v jedné ulici u botanických zahrad (foto: Jirka)

No jo, naším cílem byly Kew Gardens, což jsou královské botanické zahrady. Za svůj vznik vděčí lordu Capelovi z Tewkesbury. V této době vznikla exotická zahrada, která později nechala princezna Augusta rozšířit o některé stavby jejichž autorem byl William Chambers. Jednou z nich je i dodnes dochovaná čínská pagoda.

V roce 1840 byly zahrady prohlášeny za národní botanickou zahradu. Pod vedením ředitele Williama Hookera byly zahrady rozšířeny na 30 ha, spolu s arboretem na 109 ha a později do rozměrů, které mají v současnosti - 120 ha.

Palm House (foto: Jirka)

Palm House Pond (foto: Jirka)

Jen co jsme se tu rozkoukali, zalezli jsme do nejbližšího skleníku, kterým byl Palm House. Nejdřív jsme byli nuceni se tu jenom procházet, protože foťáky se nám v nenadálém vlhku zamlžily... Ale za deset minut bylo po problému. :) Palm House byl postaven architekty Decimem Burtonem a Richardem Turnerem v letech 1844 až 1848 a byla to první stavba u níž byla použita tvářená ocel. Původní sklo skleníku bylo oxidem mědi tónováno do zelené barvy. Hlavní část skleníku je vysoká 19 m a je obklopena vyhlídkovým ochozem ve výšce 9 m, odkud je lepší pohled na koruny palem. 

U každé rostliny byla jmenovka s jejím latinským jménem. Některé ze zvláštních nebo významných rostlin byly popsány podrobněji na cedulích. Mezi takto popisované rostliny patřila např. rostliny dávající karamboly, manga, kokosové ořechy, makadamové ořechy, ratan, henu, cukrovou třtinu, ebenové dřevo, černý pepř atd. Jinak rostlin je tu nepočítaně, nedá se v nich ani moc zorientovat, je to jedna velká zelená masa doplněná o řadu barevných květů. :) 

Málem bych zapomněla zmínit, že v tomto skleníku roste nejstarší rostlina pěstované v květináči. Jedná se o Encephalartos altensteinii, která patří mezi cykasovité rostliny a v Kew roste po celou dobu existence botanické zahrady. Do Kew Gardens byla dopravena v roce 1775 z Jihoafrické republiky po dva roky trvající plavbě. V roce 1848 to byla vůbec první rostlina umístěná do tohoto skleníku. :) Docela babička mezi rostlinami! :)

Kvetoucí kmen (foto: Lenka)

Pohled skrz list (foto: Lenka)

Je libo banány? (foto: Jirka)

Palmový list (foto: Lenka)

Ananas (foto: Lenka)

Tak tahle kytička byla ukrutná smrdutka :)) (foto: Lenka)

Klacíkový strom :) Pandamus vandermeeschii (foto: Lenka)

Pohled z ochozu na Palm House (foto: Jirka)

Vysoké palmy (foto: Jirka)

Žluté květy (foto: Jirka)

V suterénu skleníku, dá-li se to tak vůbec nazvat, je expozice o mořských rostlinách - The Princess Margaret Marine Plant House, která byla otevřena 10. července 1991. V několika boxech je tu ukázáno několik mořských ekosystémů se zaměřením na rosliny, ale jsou tu i příbřežní porosty. Ovšem nejvtipnější na této expozici jsou stejně ryby, které jsou v akváriích také... Zvláště ty, co jsou v akváriu, kde je simulován silný příboj, tam rybičky pádlují aby v proudu vůbec někam doplavaly. :)

Expozice vodních rostlin (foto: Jirka)

Mořský koníček (foto: Lenka)

Sasanka (foto: Lenka)

Z Palm House jsme se co nejrychleji snažili přejít k dalšímu skleníku - ke Temperate House. Báli jsme se totiž, že by se nám venku zase ochladily foťáky a my bychom uvnitř zase museli čekat, než se nám odmlži objektivy. :) I když je pravda,  že cestou se nedalo nefotit, minimálně koberce modrých ladoněk k tomu sváděly přímo ukrutně. :)

Stavba skleníku začala v roce 1860 a otevřen až v roce 1898. Se svými 4 800 m2 je tento skleník dvakrát větší než Palm House. V současnosti je Temperate House největším zachovaným viktoriánským skleníkem s unikátní zachovanou konstrukcí. Na konci 60. let 20. století byla započata rekonstrukce skleníku, která byla dokončena až v roce 1982, kdy byl skleník znovuotevřen královnou. :) Rostliny v tomto skleníku jsou rozděleny podle kontinentu, ze kterého pochází. Jsou tu asijské, australské, americké a jihoafrické druhy rostlin z mírného pásma.

Roste tu nejvyšší rostlina pěstovaná ve skleníku - jde o Chilskou palmu (Jubaea chilensis). Z palem je využívána míza (z té se může vyrábět palmové víno nebo sirup), kokosy a z listů se pletou koše. Palma rostoucí v Temperate House vyrostla ze semene zasetého v roce 1846. Tak jako v předchozím skleníku, jsou i zde cedule věnovány některým významným plodinám jako např. olivy, chilli, jojobový olej, eucalyptus, citrusy a avokádo.

Zantedeschia aethiopica (foto: Jirka)

Kvetoucí palma Chamaerops humilis (foto: Lenka)

Temperate House (foto: Lenka)

Jezírko v Temperate House (foto: Lenka)

Po prohlédnutí skleníku jsme se vydali k jedné z novějších atrakcí - k lávce v korunách stromů. :) Ovšem cestou jsme narazili na jednoho fešáka, který se naparoval a ukazoval svá krásná pera. :) Fotilo si ho tady mnoho lidí a on normálně vypadal jako by mu to dělalo dobře. :)) Páv stál u Rhizotronu, což je atrakce otevřená ve stejnou dobu jako lávka v korunách stromů. Názorně dává možnost návštěvníkům, a to především dětem, nahlédnout pod zem a zjistit, co se děje se stromy pod zemí. 

Tokající páv :) (foto: Lenka)

Xstrata Treetop Walkway byl otevřen 24. května 2008. Chodník je dlouhý 200 m a je ve výšce 18 m nad zemí. Akorát jak ještě na stromech nebyly listy, tak tato zajímavost neměla moc význam... :) Byl z ní ale hezký výhled směrem na velké skleníky.

Xstrata Treetop Walkway (foto: Jirka)

Dále jsme šli do dalšího ze zdejších skleníků, tento je menší a nese název Evolution House. Tento skleník návštěvníkům ukazuje, jak se rostliny vyvíjely během 3,5 miliardy let dlouhé doby. Skleník je plný cykasů, kapradin a dalších starobylých rostlin. Ovšem největší haló bylo, když jsme se s Monikou zahleděli na bahenní sopku a okolo chodící lidé se taky pečlivě dívali na bahenní sopku a ani nevěděli proč. :D

Kapradina ve skleníku Evolution House (foto: Lenka)

V Evolution House to na nějaké delší prohlížení nebylo, proto jsme pokračovali dál vlastně bez jasného cíle... Cestou jsme narazili na Mediterranean Garden, v jejímž centru stojí King William´s Temple z roku 1837. Okolo jsou rostliny typické pro středomořské oblasti, dominují jim černé borovice, korkový dub nebo olivovníky. Škoda jenom, že zrovna toho dne nic nebylo vzdálenějšího slunnému středomoří, než sychravý anglický den. :)

Zákoutí se středomořskou florou (foto: Jirka)

Dál jsme procházeli částí, kde jsou staré vzrostlé stromy rostoucí buď solitérně nebo v alejích. Teda jsou to staří krasavci, to se musí nechat. Ovšem nejhezčí místo celých botanických zahrad "Syon Vista", což je krásná alej z mohutných dubů, jež navazuje na záhony s levandulí. Jo, umím si představit, jak to tu vypadá, když ta levandule kvete... prostě paráda! :) I když je pravda, že úplně modrý ladoňkový trávník také není ošklivý. ;)

Krásné stromy (foto: Jirka)

Alej a levandulové záhony (foto: Lenka)

Modrý koberec z květin (foto: Lenka)

Třetí velký skleník byl v Kew Gardens otevřen v roce 1987 a jmenuje se Princess of Wales Conservatory (Skleník princezny z Walesu) na počest princezny Diany. Unikátní je v tom, že v sobě obsahuje skleníky s různými podmínkami pro život rostlin, které odpovídají deseti klimatickým pásmům. Mikroklima ve skleníku je počítačem hlídáno a řízeno. K vidění jsou tu kaktusy a sukulenty, masožravé rostliny, tropické vodní rostliny atd. Bohužel nás z tohoto skleníku vyhnali, protože jej už zavírali, což byla neskutečná škoda, protože nám tak utekly kvetoucí tropické rostliny a třeba i orchideje... No, je pravda, že pár snímků se nám ještě povedlo uloupit, když už nás naháněli, ale to stojí za prd. :))

Princess of Wales Conservatory (foto: Lenka)

Kaktusy (foto: Jirka)

Ano, tyto ryby koušou! :) (foto: Lenka)

Rudý květ Anthuria (foto: Jirka)

Květinové závěsy (foto: Lenka)

Později jsme se potloukali ještě venkovními expozicemi skalniček z různých kontinentů. Dále jsou tu další zajímavá zákoutí s rostlinami, které tou dobou začínaly pučet. No, vážně by mne zajímalo, jak Kew Gardens vypadají v plném květu všech květin... zvláště když už teď tam bylo tak krásně. :)

Temple of Aeolus (foto: Jirka)

Byli jsem se podívat i u Kew Palace, což je nejmenší z královských paláců. Tato budova byla postavena v roce 1631 holandským obchodníkem Samuelem Fortreyem. Později ho koupil Jiří III. Palác stojí na břehu Temže a k ní je i orientováno jeho průčelí. Palác je pro veřejnost otevřen teprve o roku 2006, předtím byl opraven.

Kew Palace resp. jeho zadní část (foto: Lenka)

Čas už se pomalu nachýlil, tak jsme se ještě chvilku procházeli po dosud neviděných místech a pak jsme zaveleli k odchodu. Nicméně, ještě jsme stačili dojít k asijské částí zahrady, zejména japonské zahrady. Nejvýraznějším prvkem viditelným do širokého okolí je čínská pagoda, která stojí v severní části Kew Gardens už od roku 1762. Pagoda je vysoká 50 m a její šířka v nejnižší části je 15 m. Každé poschodí je zakončeno střechou a v každém patře jsou galerie chráněné zábradlím. Schodiště je ukryto uvnitř budovy. Každý roh střechy je ozdoben soškou draka, celkem je jich tu 80. My jsme sem dorazili až ve chvíli, kdy byla pagoda zavřená.

Pagoda (foto: Lenka)

I když jsme strávili v botanických zahradách většinu dne, rozhodně se nám nepodařilo vidět všechno. Konkrétně u tohoto londýnského místa hodně doufám, že se sem ještě někdy podívám. Vážně to tu stojí za návštěvu! :)

Zastavili jsme se ještě na nákup v obchodě, kde jsme rovnou koupili jeden autoatlas. Což jsme si docela oddechli, že ho máme, protože druhý den nás čekalo vyzvednutí aut v půjčovně a první den ježdění po krásách Velké Británie. :) Večer se k nám připojil poslední člen naší cestovní čtveřice - Kuba a už jsme se mohli těšit na to, co nás kde čeká. :)


Další informace:
- oficiální stránky Kew Gardens