Zobrazují se příspěvky se štítkemlondon. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlondon. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 3. dubna 2010

Památky Londýna - IV. den - Kew Gardens

Ráno nastalo velké a definitivní stěhování do hotelu Oliver. Toho rána se potvrdil můj předpoklad, že se do toho pokoje pak už nevejdeme... A tak jsme raději i s Monikou jeli na jedno moc hezké místo. :)

Ovšem nejdřív nás čekala dlouhá cesta metrem. Nejkomplikovanější vždycky je, aby si člověk pohlídal správnou konečnou stanici. Nestačilo se jenom držet barvy linky, protože některé z nich se větvily klidně na dalších pět konečných stanic... :) Proti tomu je pražské metro jako kdyby ho projektovaly děti z mateřské školky. :D

Stanice metra Kew Gardens (foto: Lenka)

Vystoupili jsme na stanici Kew Gardens, čímž jsem už teď prozradila, kam jsme měli namířeno. :) Ale to nevadí. Okolí stanice působilo trochu maloměšťáckým dojmem a vůbec jsem tu neměla pocit, že jsem ještě v Londýně... nebo teda do okamžiku, než nad námi nízko přeletělo letadlo z nedalekého letiště Heathrow. :) 

Domek v jedné ulici u botanických zahrad (foto: Jirka)

No jo, naším cílem byly Kew Gardens, což jsou královské botanické zahrady. Za svůj vznik vděčí lordu Capelovi z Tewkesbury. V této době vznikla exotická zahrada, která později nechala princezna Augusta rozšířit o některé stavby jejichž autorem byl William Chambers. Jednou z nich je i dodnes dochovaná čínská pagoda.

V roce 1840 byly zahrady prohlášeny za národní botanickou zahradu. Pod vedením ředitele Williama Hookera byly zahrady rozšířeny na 30 ha, spolu s arboretem na 109 ha a později do rozměrů, které mají v současnosti - 120 ha.

Palm House (foto: Jirka)

Palm House Pond (foto: Jirka)

Jen co jsme se tu rozkoukali, zalezli jsme do nejbližšího skleníku, kterým byl Palm House. Nejdřív jsme byli nuceni se tu jenom procházet, protože foťáky se nám v nenadálém vlhku zamlžily... Ale za deset minut bylo po problému. :) Palm House byl postaven architekty Decimem Burtonem a Richardem Turnerem v letech 1844 až 1848 a byla to první stavba u níž byla použita tvářená ocel. Původní sklo skleníku bylo oxidem mědi tónováno do zelené barvy. Hlavní část skleníku je vysoká 19 m a je obklopena vyhlídkovým ochozem ve výšce 9 m, odkud je lepší pohled na koruny palem. 

U každé rostliny byla jmenovka s jejím latinským jménem. Některé ze zvláštních nebo významných rostlin byly popsány podrobněji na cedulích. Mezi takto popisované rostliny patřila např. rostliny dávající karamboly, manga, kokosové ořechy, makadamové ořechy, ratan, henu, cukrovou třtinu, ebenové dřevo, černý pepř atd. Jinak rostlin je tu nepočítaně, nedá se v nich ani moc zorientovat, je to jedna velká zelená masa doplněná o řadu barevných květů. :) 

Málem bych zapomněla zmínit, že v tomto skleníku roste nejstarší rostlina pěstované v květináči. Jedná se o Encephalartos altensteinii, která patří mezi cykasovité rostliny a v Kew roste po celou dobu existence botanické zahrady. Do Kew Gardens byla dopravena v roce 1775 z Jihoafrické republiky po dva roky trvající plavbě. V roce 1848 to byla vůbec první rostlina umístěná do tohoto skleníku. :) Docela babička mezi rostlinami! :)

Kvetoucí kmen (foto: Lenka)

Pohled skrz list (foto: Lenka)

Je libo banány? (foto: Jirka)

Palmový list (foto: Lenka)

Ananas (foto: Lenka)

Tak tahle kytička byla ukrutná smrdutka :)) (foto: Lenka)

Klacíkový strom :) Pandamus vandermeeschii (foto: Lenka)

Pohled z ochozu na Palm House (foto: Jirka)

Vysoké palmy (foto: Jirka)

Žluté květy (foto: Jirka)

V suterénu skleníku, dá-li se to tak vůbec nazvat, je expozice o mořských rostlinách - The Princess Margaret Marine Plant House, která byla otevřena 10. července 1991. V několika boxech je tu ukázáno několik mořských ekosystémů se zaměřením na rosliny, ale jsou tu i příbřežní porosty. Ovšem nejvtipnější na této expozici jsou stejně ryby, které jsou v akváriích také... Zvláště ty, co jsou v akváriu, kde je simulován silný příboj, tam rybičky pádlují aby v proudu vůbec někam doplavaly. :)

Expozice vodních rostlin (foto: Jirka)

Mořský koníček (foto: Lenka)

Sasanka (foto: Lenka)

Z Palm House jsme se co nejrychleji snažili přejít k dalšímu skleníku - ke Temperate House. Báli jsme se totiž, že by se nám venku zase ochladily foťáky a my bychom uvnitř zase museli čekat, než se nám odmlži objektivy. :) I když je pravda,  že cestou se nedalo nefotit, minimálně koberce modrých ladoněk k tomu sváděly přímo ukrutně. :)

Stavba skleníku začala v roce 1860 a otevřen až v roce 1898. Se svými 4 800 m2 je tento skleník dvakrát větší než Palm House. V současnosti je Temperate House největším zachovaným viktoriánským skleníkem s unikátní zachovanou konstrukcí. Na konci 60. let 20. století byla započata rekonstrukce skleníku, která byla dokončena až v roce 1982, kdy byl skleník znovuotevřen královnou. :) Rostliny v tomto skleníku jsou rozděleny podle kontinentu, ze kterého pochází. Jsou tu asijské, australské, americké a jihoafrické druhy rostlin z mírného pásma.

Roste tu nejvyšší rostlina pěstovaná ve skleníku - jde o Chilskou palmu (Jubaea chilensis). Z palem je využívána míza (z té se může vyrábět palmové víno nebo sirup), kokosy a z listů se pletou koše. Palma rostoucí v Temperate House vyrostla ze semene zasetého v roce 1846. Tak jako v předchozím skleníku, jsou i zde cedule věnovány některým významným plodinám jako např. olivy, chilli, jojobový olej, eucalyptus, citrusy a avokádo.

Zantedeschia aethiopica (foto: Jirka)

Kvetoucí palma Chamaerops humilis (foto: Lenka)

Temperate House (foto: Lenka)

Jezírko v Temperate House (foto: Lenka)

Po prohlédnutí skleníku jsme se vydali k jedné z novějších atrakcí - k lávce v korunách stromů. :) Ovšem cestou jsme narazili na jednoho fešáka, který se naparoval a ukazoval svá krásná pera. :) Fotilo si ho tady mnoho lidí a on normálně vypadal jako by mu to dělalo dobře. :)) Páv stál u Rhizotronu, což je atrakce otevřená ve stejnou dobu jako lávka v korunách stromů. Názorně dává možnost návštěvníkům, a to především dětem, nahlédnout pod zem a zjistit, co se děje se stromy pod zemí. 

Tokající páv :) (foto: Lenka)

Xstrata Treetop Walkway byl otevřen 24. května 2008. Chodník je dlouhý 200 m a je ve výšce 18 m nad zemí. Akorát jak ještě na stromech nebyly listy, tak tato zajímavost neměla moc význam... :) Byl z ní ale hezký výhled směrem na velké skleníky.

Xstrata Treetop Walkway (foto: Jirka)

Dále jsme šli do dalšího ze zdejších skleníků, tento je menší a nese název Evolution House. Tento skleník návštěvníkům ukazuje, jak se rostliny vyvíjely během 3,5 miliardy let dlouhé doby. Skleník je plný cykasů, kapradin a dalších starobylých rostlin. Ovšem největší haló bylo, když jsme se s Monikou zahleděli na bahenní sopku a okolo chodící lidé se taky pečlivě dívali na bahenní sopku a ani nevěděli proč. :D

Kapradina ve skleníku Evolution House (foto: Lenka)

V Evolution House to na nějaké delší prohlížení nebylo, proto jsme pokračovali dál vlastně bez jasného cíle... Cestou jsme narazili na Mediterranean Garden, v jejímž centru stojí King William´s Temple z roku 1837. Okolo jsou rostliny typické pro středomořské oblasti, dominují jim černé borovice, korkový dub nebo olivovníky. Škoda jenom, že zrovna toho dne nic nebylo vzdálenějšího slunnému středomoří, než sychravý anglický den. :)

Zákoutí se středomořskou florou (foto: Jirka)

Dál jsme procházeli částí, kde jsou staré vzrostlé stromy rostoucí buď solitérně nebo v alejích. Teda jsou to staří krasavci, to se musí nechat. Ovšem nejhezčí místo celých botanických zahrad "Syon Vista", což je krásná alej z mohutných dubů, jež navazuje na záhony s levandulí. Jo, umím si představit, jak to tu vypadá, když ta levandule kvete... prostě paráda! :) I když je pravda, že úplně modrý ladoňkový trávník také není ošklivý. ;)

Krásné stromy (foto: Jirka)

Alej a levandulové záhony (foto: Lenka)

Modrý koberec z květin (foto: Lenka)

Třetí velký skleník byl v Kew Gardens otevřen v roce 1987 a jmenuje se Princess of Wales Conservatory (Skleník princezny z Walesu) na počest princezny Diany. Unikátní je v tom, že v sobě obsahuje skleníky s různými podmínkami pro život rostlin, které odpovídají deseti klimatickým pásmům. Mikroklima ve skleníku je počítačem hlídáno a řízeno. K vidění jsou tu kaktusy a sukulenty, masožravé rostliny, tropické vodní rostliny atd. Bohužel nás z tohoto skleníku vyhnali, protože jej už zavírali, což byla neskutečná škoda, protože nám tak utekly kvetoucí tropické rostliny a třeba i orchideje... No, je pravda, že pár snímků se nám ještě povedlo uloupit, když už nás naháněli, ale to stojí za prd. :))

Princess of Wales Conservatory (foto: Lenka)

Kaktusy (foto: Jirka)

Ano, tyto ryby koušou! :) (foto: Lenka)

Rudý květ Anthuria (foto: Jirka)

Květinové závěsy (foto: Lenka)

Později jsme se potloukali ještě venkovními expozicemi skalniček z různých kontinentů. Dále jsou tu další zajímavá zákoutí s rostlinami, které tou dobou začínaly pučet. No, vážně by mne zajímalo, jak Kew Gardens vypadají v plném květu všech květin... zvláště když už teď tam bylo tak krásně. :)

Temple of Aeolus (foto: Jirka)

Byli jsem se podívat i u Kew Palace, což je nejmenší z královských paláců. Tato budova byla postavena v roce 1631 holandským obchodníkem Samuelem Fortreyem. Později ho koupil Jiří III. Palác stojí na břehu Temže a k ní je i orientováno jeho průčelí. Palác je pro veřejnost otevřen teprve o roku 2006, předtím byl opraven.

Kew Palace resp. jeho zadní část (foto: Lenka)

Čas už se pomalu nachýlil, tak jsme se ještě chvilku procházeli po dosud neviděných místech a pak jsme zaveleli k odchodu. Nicméně, ještě jsme stačili dojít k asijské částí zahrady, zejména japonské zahrady. Nejvýraznějším prvkem viditelným do širokého okolí je čínská pagoda, která stojí v severní části Kew Gardens už od roku 1762. Pagoda je vysoká 50 m a její šířka v nejnižší části je 15 m. Každé poschodí je zakončeno střechou a v každém patře jsou galerie chráněné zábradlím. Schodiště je ukryto uvnitř budovy. Každý roh střechy je ozdoben soškou draka, celkem je jich tu 80. My jsme sem dorazili až ve chvíli, kdy byla pagoda zavřená.

Pagoda (foto: Lenka)

I když jsme strávili v botanických zahradách většinu dne, rozhodně se nám nepodařilo vidět všechno. Konkrétně u tohoto londýnského místa hodně doufám, že se sem ještě někdy podívám. Vážně to tu stojí za návštěvu! :)

Zastavili jsme se ještě na nákup v obchodě, kde jsme rovnou koupili jeden autoatlas. Což jsme si docela oddechli, že ho máme, protože druhý den nás čekalo vyzvednutí aut v půjčovně a první den ježdění po krásách Velké Británie. :) Večer se k nám připojil poslední člen naší cestovní čtveřice - Kuba a už jsme se mohli těšit na to, co nás kde čeká. :)


Další informace:
- oficiální stránky Kew Gardens

pátek 2. dubna 2010

Památky Londýna - III. den

Ráno jsme chtěli vstát tak, abychom v klidu stačili vidět velký tyjátr před Buckingham Palace, ale samozřejmě jsme vyrazili pozdě a cestou jsme ještě trochu fotili... Cestou jsme šli kolem Wellington Arch, což je vlastně první zajímavější památka, co jsem z Londýna viděla... Trochu nostalgie. :)

Wellington je památník vítěze bitvy u Waterloo. Samotný památník je jezdecká socha. Nicméně, zajímavější je Wellington Arch. Wellington Arch - vítězný oblouk, který na svém vrcholu nese bronzovou sochu, která je největší v Evropě a znázorňuje anděla míru... Bitva u Waterloo proběhla v červnu 1815 nedaleko Bruselu - byl poražen Napoleon Bonaparte spojenými vojsky Pruska, Belgie, Holandska a Velké Británie. Spojenecká vojska byla vedena vévodou z Wellingtonu a generálem Blücherem.

Obě památky se nachází v malém zeleném plácku obkrouženém ze všech stran silnicemi s hustým provozem. A když říkám hustý provoz, myslím hustý provoz... :) Ale zase na druhou stranu, mají tu i přejezdy pro koně (nebo přechody pro koně??). :))

Wellington Arch (foto: Jirka)

... za plot jsme se dostali! :) Naštěstí jsme byli na té správné straně spolu s asi milion šesti dalšími lidmi, kteří se různě věšeli po lampách, plotech, bránách a odpadkových koších! Jenom aby viděli, co se to děje... :) Musela jsem se docela smát, jak jsme my lidé tupí a civíme na něco, protože někdo předtím napsal, že to asi bude velká londýnská atrakce... Když on ten pravý Londýn je přece jenom trochu jinde! ;)

Výměna stráží před Buckinghamským palácem (foto: Jirka)

... co všechno lidé neudělají pro malý výhled... :) (foto: Lenka)

Ne ne a ne, prostě ten Buckinghamský palác není ničím až tam moc zajímavý! O tom mne nikdo nepřesvědčí! :) To už mám radši mnohem a mnohem víc koberce kvetoucích rostlin, které jsou vysázeny v trávníku. :) Asi nejlepší jsou narcisy... i když to bude možná tím, že jsem jiné květiny moc kvést neviděla, přece jenom jsem odjela z Londýna moc brzy...

Buckingham Palace, ještě jednou (foto: Jirka)

Žlutý koberec (foto: Jirka)

Protože nás ten šrumec před Buckinghamským palácem přece jenom ani moc nezajímal, chtěli jsme jít dál, ale do cesty nám přišla jízdní formace, která jela od Horse Guard Parade. :) Inu, to bylo docela štěstí, že to davy lidí nečekaly a my na ně měli dobrý výhled. :) Místo koníků šli zase v protisměru stráže od Buckinghamu... teda opravdu mi není jasné, kdo tyhle uniformy se škrtidlem na bradu vymyslel, chudáci chlapi! :)

Vojáci na koních jedoucích k Buckinghamskému paláci... (foto: Lenka)

... a stráže jdoucí k Horse Guard (foto: Lenka)

... No a když bylo po všem, přijel zametací vůz a hezky všechny koblížky smetl a uklidil, aby si sličné turistky nezašpinily podpatky. :)

Jasně, po koních je třeba hned uklidit!! :)) (foto: Lenka)


Kvetoucí St. James´s Park lákal k procházce, tak proč toho nevyužít. :) Ale už jsme tu jednou šli, tak jsme se tu zase tak moc nezdržovali, protože jsme chtěli dojít ještě jinam. :)

Strom v St. James´s Park (foto: Jirka)

St. James´s Park (foto: Jirka)

Holub (foto: Lenka)

Došli jsme k Horse Guard Parade, což je původní kolbiště patřící k Whitehall Palace, kde se za Jindřicha VIII. pořádala rytířské turnaje. Dodnes se tu pořádá každoroční velká přehlídka na oslavu královniných narozenin... Teda jako by monarchie i bez toho nestála dost peněz. :)) Přehlídkové prostranství je lemováno množstvím památníků a trofejí, včetně soch polních maršálů Kitchenera, Robertse a Wolseleyho,tureckého děla vyrobeného v roce 1542, které bylo ukořistěno v roce 1801 v Egyptě a Kádizského památníku.

Pomník před Horse Guard Parade (foto: Jirka)

Toto prostranství sousedí s budovami, v jedné z nich sídlí The Household Cavalery Museum. V muzeu se dá dozvědět mnoho informací o tom, jak probíhají slavnostní přehlídky a oficiální akce kavalerie. Ano, toto muzeum je další z míst, která jsem v Londýně nenavštívila. :)

Z druhé strany této budovy jsou dva jezdci s koňmi na stráži. Konící se nestydí dělat koblížky i na čestné stráži, tak jich pod jejich kopyty vždycky několik je. :) Hoši v uniformách mají opět kamenné obličeje a helmu nasazenou proklatě hluboko do čela. Nicméně jsou jedni z nejfotografovanějších v Londýně, protože se smí stoupnout přímo vedle nich :) Ale takovou fotku jsme si rádi odpustili. ;)

Horse Guard :)) (foto: Lenka)

Cestou od koníků jsme procházeli zase jednou z půvabných zahrad, tentokrát to byly Whitehall Gardens. Tyto zahrady leží mezi komplexem budov Whitehall a nábřežím Temže. Kousek odsud jsme narazili na pomník letcům z druhé světové války, mezi kterými byly uvedeni i ti z Československa.

Never in the field of the human conflict
was so much owed by so many to so few. 
Winston Churchill

Ještě jednou jsme prošli kolem Houses of Parliament a dále jsme šli po nábřeží směrem k London Eye.

Houses of Parliament & Big Ben (foto: Jirka)

Pod London Eye nás chytl docela silný déšť, takže jsme na kolo nešli, i když bychom si asi dali říct, kdyby bylo pěkné počasí a nehrozilo, že výhled z kola bude celý zamlžený a uplakaný... To by byla přece jenom škoda peněz. Radši jsme přešli most a šli jsme se schovat do National Gallery. :) Chtěla jsem se ještě podívat na známé obrazy, které jsem v galerii nestačila vidět... jako že jich byla většina. :)

National Gallery byla založena v roce 1824. Jádrem kolekce se brzy staly obrazy italských mistrů z 15. a 16. století. Galerie vystavuje asi 2000 děl z let 1250 až 1900 (až v roce 1966 bylo rozhodnuto o hraničním roku a tak se část sbírky přesunula do Tate Gallery). Stavba budovy galerie byla zahájena v roce 1837 Wiliamem Wilkinsem. Prostor byl stále malý, aby se do něj vešly všechna díla, ale dalšímu rozvoji bránila budova chudobince. Po jejím zboření bylo mezi lety 1872 až 1876 dostavěno rozsáhlé východní křídlo. Nejnověji bylo dostavěno tzv. Sainsburyho křídlo (z r. 1991). Autorem této dostavby je postmoderní architekt Robert Venturi. V tomto křídle jsou vystaveni renesanční mistři.


Viděli jsme slavná díla, jejichž autory byly např. Rembrandt, Peter Paul Rubens, Edgar Degas, Paul Cézanne, Cloude Monet, Vincent van Gogh a dalších. Největší tlačenice byla v sále, kde byly vystaveni impresionisté a především Slunečnice od Vincenta van Gogha. :) Je to docela fajn pocit koukat z půl metru na tak slavné obrazy! :)

Pohled od Národní galerie k Big Benu :) (foto: Lenka)

Když jsme opustili galerii, už nepršelo a obloha se dokonce protrhala a vypadalo to prostě mnohem lépe. :) Jenom pro pořádek sem dáváme ještě fotku galerie za bílého dne. :) Toho dne se na Trafalgaru odehrávala velikonoční hra s ukřižováním Ježíše... Na to jsme se teda opravdu koukat nemuseli a raději jsme prchli o kus dál... :)

National Gallery (foto: Jirka)

Kousek za Trafalgar Square je londýnská čínská čtvrť. Zdejší čínská čtvrť (tzv. China Town) je největší akumulací čínských obyvatel mimo samotnou Čínu. Historie čínské čtvrti v Londýně sahá do počátku 20. století, kdy na tomto území byla soustředěna čínská komunita. V této době tu asi nebylo úplně radno se pohybovat, protože oblast byla známá svými opioými doupaty... V roce 1934 prošla čtvrť rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byla řada domů i zbourána, ale většina původních obyvatel tu zůstala a jejich rodiny tu žijí dodnes. V dnešní době je tato čínská čtvrť známá svými obchody a restauracemi, ale legálně tu žije jenom málo stálých obyvatel. Vchody do čínské čtvrti se dají snadno rozpoznat podle vstupních bran, kterých je tu hned několik.

China Town (foto: Jirka)

Jinak je tu mnoho čínských restaurací, však jsme viděli mnoho podivuhodně vyhlížejících zřejmě živočichů vystavených ve výlohách. :) Byli jsme srabi a nic jsme si nedali, naše škoda, co? :) ... Koukala jsem ale jak blázen na to, jak funguje místní zásobování. ;) Pán se zřejmě s tou krabičkou nechtěl dřít... Ale kdybyste slyšeli ten děsný randál, co vydával ten vozík drncající přes dlažbu... :)))

Pán se v práci hrozně nadře! (foto: Lenka)

Jirka sem moc chtěl a nedbal mých upozornění, že je to tu hrozné. :) Kdo chce kam, pomozme mu na Picadilly Circus. ;) Jelikož jsem už věděla, do čeho jdu, nemusela jsem se cítit překvapena... Ale Jirka si možná mohl říkat, jestli je to skutečně ono... :) Ano! Bohužel Picadilly Circus je jedním z dopravních uzlů Londýna, podle toho to tu taky vypadá. Děsný hluk. Náměstí je zřejmě slavné pro své neonové reklamy na severní straně náměstí... Nebo Shaftesbury Memorial Fountain se sochou Anděla křesťanské charity (známé spíš pod názvem Eros)? Ale jo, tak splněno Jirka měl a mohli jsme jít rychle dál. :))

Romantické Picadilly Circus :D (foto: Jirka)

Cestou jsme se zastavili pro něco malého k jídlu. No jasně, že pro klasické sandwiche, ty se dají dobře jíst i za chůze. :) Vedla jsem totiž Jirku k hezkému malému parčíku - Berkeley Square Gardens. Tady jsme už v lednu s Monikou neodolaly a slunily jsme se na lavičce. :) Mimochodem, lavičky jsou ve zdejším parku (vlastně i v dalších parcích) někomu věnovány... Dost často asi tak - věnováno tomu a tomu/té a té z lásky, protože tady na té lavičce tak a tak dlouho tak rád sedával/a ... A nebo protože tady jsme se zasnoubili... Nebo tak. Romantika, co? :) Jak je možné, že lavičky v Praze jsou hlavně pokálené od holubů?? :)

Berkeley Square Gardens (foto: Jirka)

Pak jsme se trochu ztratili,  přece jenom jsem v této části Londýna neznala každou uličku, ale šťastně jsme se našli a vyloupli jsme se u Grosvenor Chapel. Základní stavební kámen kaple byl položen už 7. dubna 1730 a o rok později byla stavba zpřístupněna veřejnosti. Mimochodem - natáčely se tu svatební scény z filmu Láska Nebeská. :)

Grosvenor Chapel (foto: Jirka)

Pak už jsme se ocitli v Hyde Parku, kde tradičně kvetly narcis a mnoho lidí joggovalo. :) A tady jsme už nic moc zajímavého neviděli, spíš jsem se procházeli směrem domů... až do chvíle...

Podvečer v Hyde Parku :) (foto: Lenka)

... než jsme potkali mlsné veverky a rozhodli jsme se, že se s nimi podělíme o kousek naší svačinky. :) To je vždycky velká atrakce pro kolemjdoucí lidi. :) Ty mršky drzé jsou ochotné si přijít až ke mně a vzít si z ruky kousek müsli tyčinky. :))

Mlsná veveřice s naší müsli tyčinkou (foto: Lenka)

Kachna v Hyde Parku (foto: Lenka)

Cestou jsme se ještě zastavili na Imperial College, aby se Jirka podíval, kam jsme chodily s Monikou do školy... ale protože se blížily Velikonoce, byla zavřená knihovna, která jinak má otevřeno non stop... A vlastně v celém kampusu bylo tak nějak mrtvo. :)

Aby toho nebylo dneska málo, vzala jsem Jirku ještě do jednoho muzea - byl zrovna pátek a to měli ve Victoria & Albert Museum (The National Museum of Art and Design) prodlouženou otevírací dobu, takže by byla škoda toho nevyužít. :) Přece jenom takováhle muzea v ČR úplně nejsou, takže to chce nasávat atmosféru i informace, jak se dá. ;)

Muzeum bylo založeno v roce 1852 po úspěšné velké výstavě v roce 1851. Původně zde byly vystaveny exponáty jak uměleckého, tak vědeckého charakteru. V roce 1913 došlo v odtržení obou částí a vznikl tak základ Science Museum. Je neuvěřitelné, že se muzeum nachází na 45 000 m2 a že je zde 145 výstavních sálů a 4 milióny exponátů.

Victoria  & Albert Museum (foto: Jirka)

... No, neodvažuji se říct, kolik jsme viděli exponátů z těch čtyřech milionů, ale tak nějak tuším, že to byl opravdu jenom titěrný zlomeček. :) 

Expozice soch ve V & A (foto: Jirka)

Buddha (foto: Lenka)

Prošli jsme jenom oddělení soch a pak jsme na moment zabrousili do asijského sochařského umění, kde bylo vystaveno mnoho Buddhů. :) A pak jsem už šli radši domů, protože jsme za celý den byli uchození. :) V sobotu nás totiž čekalo velké stěhování - všechny věci za tři měsíce jsem musela definitivně dostat do mrňavého hotelového pokoje. :) A na to bylo potřeba se dobře vyspat! :)