Ptačí den :)

V neděli se zdálo, že se počasí trochu umoudří a nebude horko, tak jsme se šli na chvíli vyvenčit. :) Původně jsme si říkali, že bychom se mohli podívat do botanické zahrady, ale pak nás ten nápad přešel a nechtělo se nám plahočit se tak daleko, takže zase jednou naše kroky zamířily do zahrady u Michnova letohrádku, kde sídlí Muzeum Antonína Dvořáka... Tentokrát jsme měli štěstí na sluníčko... ale stejně se ještě pořád všude kolem dělají fasády, takže ochranné sítě všechny fotky spolehlivě "krášlí". :)

Muzeum Antonína Dvořáka - pohled z ulice...

... a ze zahrady

Šli jsme se posadit na lavičku...a brzy jsem pochopila v jakém duchu se ponese dnešní den. ;) Zaujala mne totiž sojka, které přistála na větvi jen malý kousek nad námi... Ale než jsem stačila zmáčknout spoušť, už letěla pryč... Lepší fotku jsem pak už nezískala. Ale stejně jsem se o ní pokoušela. :) A snažila jsem se ulovit i jiné ptáčky, s některými se to vedlo, s jinými ne. :) Proto bych tento den ráda nazvala ptačím dnem. :)

Sojka

Vykračující si holub

... i holub hřivnáč jde zobat bobule

Za chvíli se mi ptačí osazenstvo malé zahrady okoukalo a už nebylo na koho číhat... Tak jsme se rozhodli změnit lokalitu. :) Ve vchodových dveřích do muzea odpočívala chundelatá kočka... či spíš kocour, opravdu nádherný chundeláč. Hm, asi mu také bylo teplo v tom horku. ;)

Nádherná kočka

Pak jsme šli zkoumat opeřence do protější Kateřinské zahrady. Dlouho jsme seděli tiše na lavičkách a koukali do korun stromů, kde co lítá. :) Nakonec se mi povedlo toho dne zachytit holuby, což mě překvapilo, že jsme viděli i holuba hřivnáče (Columba palumbus), dále sojku obecnou (Garrulus glandarius), straku obecnou (Pica pica) a samici kosa černého (Turdus merula), která sháněla materiál na hnízdo. :) A viděli jsme i žlunu zelenou (Picus viridis), ale ta se pak někam schovala a nebyla už k nalezení... Nicméně mě dost překvapuje, kolik v takovém malinkém parku může žít ptactva. A je to dobře, je příjemné se i ve městě po ránu probouzet se zpíváním ptáků. ;)

Straka vysoko ve větvích stromů

Shánění materiálu na hnízdečko :)

Straka na pěším výletě :)

Holubi

A potom jsme nenašli už ani peříčko... no, tak peříčko jo... prostě byl čas jít zase zpátky. :) Jo, vida, ale teď jsem si vzpomněla ještě na jeden "zážitek"... Viděli jsme nějakého mladíka, jak se nudí a opaluje se na dece. :D Nudí jako nudí a ne nudí jako nudí, chápete? V centru Prahy v malém parku... no, to už je moc. Vidíte, tak nějak tematicky se to sem taky hodí. Prostě ptačí den. :D

Peříčko

Další informace:

- V Praze v poslední době přibývá divokých ptáků, zato vrabci mizí (idnes.cz) - obrázky

- Wikipedia - sojka obecná, holub domácí, holub hřivnáč, kos černý, straka obecná, žluna zelená

Jílové u Prahy - památné stromy tam i onde :)

Chtěla jsem pro Wikipedii zvěčnit nějaké památné stromy v Jílovém u Prahy, tak jsme se po rodinné oslavě utrhli a šli jsme po nich pátrat. :) Jeden z nich má růst přímo u kostela na náměstí... ale žádný označený strom tam není, tak jsme obešli kostel sv. Vojtěcha, muzeum a jižní část Masarykova náměstí... Nakonec jsme usoudili, že to bude ten vzrostlý dub, který roste v malinkém parčíku a není u něj cedule se státním znakem... No, nic není dokonalé. :)

Napadá mě, že fotku regionálního muzea v Jílovém u Prahy jsme sem dávali už několikrát, ale vždycky bylo podmračené počasí a ani jednou nebyla fotka se sluníčkem. Tak tentokrát to musíme napravit. ;)

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Kostel sv. Vojtěcha (foto: Jirka)

... na kostelní zdi (foto: Lenka)

Dub letní (Quercus robur) na náměstí je vysoký 35 m, obvod jeho kmene je 313 cm. Strom je pěkně rostlý, pravidelný... snad tu poroste dlouho. :)

Památný strom u jílovského kostela (foto: Lenka)

Ke druhému památnému stromu jsme se nedostali... Obešli jsme kvůli tomu docela velkou část okolí, ale nepovedlo se, protože roste ve vnitrobloku a dá se k němu dostat jenom přes zahrady nebo dvorky. A to my jsme měli smůlu. :) Jediná šance by byla ve všední dny, kdy jsou otevřené obchody, odkud by se možná dalo dostat na příhodnější místo, tak třeba někdy příště. :) Jde o dub letní sloupcovitý zlatý (Quercus robur 'Pyramidalis aurea'), strom je vysoký 30 m a obvod kmene má 353 cm.

Náměstí dominuje nejenom dům Mince (sídlí v něm muzeum), ale i dům Věže - což je jílovská radnice. Gotická věžovitá budova pochází asi z poloviny 14. století, průčelí budovy pochází z 18. století. Už od roku 1696 tu sídlí radnice. Cestou jsme potkali taky žlutý domeček, kde dneska sídlí městská policie a papírnictví a hračky. :) V minulých dobách tu bydlel Leopold Čihák, který se zasloužil o založení zdejšího muzea. :)

Dům, ve kterém bydlel Leopold Čihák (foto: Lenka)

Radnice na náměstí (foto: Jirka)

Pak jsme jeli z Jílového cestou domů, ale domů jsme ještě nedojeli. :)) Zastavili jsme se ale ještě na několika lokalitách s památnými stromy. Dvě z nich jsou u Nových Dvorů... Mohutný dub je u bývalé hospody při hlavní silnici mezi Novým Knínem a Štěchovicemi. Dub u Nové hospody byl vysazen v roce 1864 a od té doby vyrostl do výšky 16,5 m a jeho kmen má 325 cm. Strom byl vyhlášen už 20. října 1981... stejně jako ten druhý v Nových Dvorech, který se nachází u výjezdu ze zdejšího hospodářského dvora. Původně tu rostly dva duby, dnes je tu už jen jeden (ochrana jednoho stromu byla zrušena v roce 2003).

Památný dub u Nové hospody (foto: Lenka)

Dub v Nových Dvorech (foto: Lenka)

Dlouho jsme u stromů neokouněli, protože není moc okounět nad čím. Jeli jsme přes vesničku Krámy, která nám přišla velmi půvabná, tak jsme tam museli zastavit. :) V blízkosti hasičské zbrojnice se nachází kaplička z roku 1807. Jde o čtvercovou stavbu zakončenou věžičkou, ve které je umístěn zvon. Dále je na návsi požární nádrž nebo rybníček nebo co to bylo. :) Je to zvláštní - není tu nic moc extra oproti jiným vesničkám, ale přesto je tu něco zajímavého, co nás donutilo zastavit. :)

Kaplička v Krámech (foto: Jirka)

Náves v Krámech (foto: Jirka)

Domek na návsi (foto: Lenka)

Posledním stromem toho dne byla lípa v Korkyni. Jde o lípu malolistou (Tilia cordata), která má obvod kmene 398 cm a vysoká je 20 m. Tedy byla tak vysoká, ale zřejmě v zimní sezoně byla seříznuta. Bohužel se mi nepovedlo najít, jestli se nějak rozlomila nebo co se s ní stalo. Snad to nebylo jenom z rozmaru... Dříve to byl určitě moc pěkný strom. A tady skončil náš dnešní výlet, na jeden den jsme toho viděli docela dost, tak zase někdy příště. ;))

Lípa v Korkyni (foto: Lenka)

Další informace:
- Wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Praha-západ, Seznam památných stromů v okrese Příbram; Jílové v Prahy, Nové Dvory a Krámy
- hrady.cz - kostel sv. Vojtěcha, dům Věže (radnice v Jílovém u Prahy)

Muzeum Antonína Dvořáka

Je ještě jedno místo, kde jsme doposud nebyli s foťákem v ruce a přitom je hned vedle domu, kde teď trávím nejvíc času. Je to Michnův letohrádek v ulici Ke Karlovu, kde v současné době sídlí Muzeum Antonína Dvořáka (patřící pod České muzeum hudby).

Jde o jednopatrovou budovu, která byla postavena mezi lety 1715-20 pro hraběte Václava Michnu z Vacínova. Jde patrně  první stavbu od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera v Praze po návratu z italských studií. V patře budovy je sál s freskami od Jana Ferdinanda Schora. Po dostavění hrabě Michna stavbu prodal, poté se majitelé často střídali. V roce 1826 tu byla otevřena restaurace Amerika, po roce 1843 to byla už jenom pustnoucí nemovitost. Pak je stavba v majetku obce, konaly se tu dobytčí trhy a později od roku 1890 tu sídlilo dívčí gymnázium Minerva. Od roku 1932 v letohrádku sídlila první expozice o životě Antonína Dvořáka (1841-1904). Dnes je expozice věnována cestám Dvořáka po světě, protože právě on ve své době patřil k největším českým světoběžníkům a dále jsou tu krátkodobé výstavy.

Michnův letohrádek neboli letohrádek Amerika

My jsme ale do muzea nešli, jenom jsme si prohlédli zahradu, která letohrádek obklopuje. :) Je znát, že jaro pokročilo... nebo se to alespoň zdálo z pohledu na dnes už rozkvetlé rododendrony před muzeem. :)

Květy rododendronu

Sochy v zahradě i před letohrádkem jsou z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V Zahradě jsou dvě sousoší z pískovce znázorňující roční období a dále jsou tu zdobné vázy a postavy satyrů.

Zdobná váza...

... s prdýlkou :)

Na letohrádek je snad hezčí pohled ze zahrady... Alespoň v téhle době určitě, ale to kvůli tomu, že snad všechny okolní domy jsou teď obaleny zelenou sítí, protože se na nich dělá fasáda... No, vlastně tak jako na vstupní bráně k letohrádku. :) Sedli jsme si na lavičku a užívali jsme si klidu zahrady (co fasádníci na okolních domech dovolili :))...  Ale dlouho jsme tu nebyli, za chvíli přišla paní, že už zahradu bude zavírat, tak jsme se museli přesunout jinam...

Zahrada u Michnova letohrádku

Tvář lorda Voldemorta :)

... A kam jinam, než  zase do Kateřinské zahrady. Tady jsme si udělali asi dvě nebo tři zdravotní kolečka a pak jsme si sedli na lavičku a zahráli jsme si na důchodce... Asi poprvé v životě jsem v parku krmila holuby. Ale šlo nám to náramně! :)))

Holubi se k nám přibližují...

... a zobají náš chleba :)

Tak jsem si užili procházky, trochu jsme se poučili, nakrmili jsme zvířátka. Inu, opět velmi vydařená procházka to byla. :) 

Další informace:

- oficiální stránky Muzea Antonína Dvořáka (patří pod České muzeum hudby a to patří pod Národní muzeum)

- o Michnově letohrádku - stránky Prague City Line, hrady.cz, Wikipedia

Slovensko - Juráňova dolina a skanzen

Ráno jsme se konečně podívali, jak to po okolí vypadá. :) A vypadalo to náramně, zvlášť to sluníčko a vymetená obloha vypadaly hodně zajímavě. :)) Zdá se, že Slovensko je krásné. ;) Nebo minimálně toho dne ty kopečky nad Zubercem... Lyžovat se tam musí taky pěkně. :)

A co že to Zuberec vlastně je? Je to obec na okraji Západních Tater (Roháče jsou jen jednou částí) a nachází se při okraji Tatranského národního parku (TANAP). Obec se rozkládá přibližně v nadmořské výšce 750 m a žije tu asi 1850 obyvatel (údaj z roku 2005,  takže teď to bude asi o něco více). Název obce je odvozen, jak správně tušíte, od zubra - ten žil kdysi dávno i v oblasti Roháčů. 

Ranní pohled z okna (foto: Lenka)

Druhý den jsme se rozjížděli pomalu, žádný stres... :) Snídaně proběhla v klidu, pak jsme si sbalili věci a jsme jeli do Oravice, odkud jsme vyrazili na kratší procházku po červené značce Tichou dolinou. Stezka vede z části po asfaltce údolím řeky nazvané Oravica, pak se cesta stočila na louku, kde kvetly ocúny jesenní... tedy asi by kvetly víc, kdyby louka nebyla nedávno posekaná. :) Tady jsme si za pochodu chvíli házeli frisbeečko, teda já stylem na levoně, ale to neva, byla to sranda. :)

Ocún jesenní (foto: Lenka)

Hlavním cílem naší malé procházky byla Juráňova dolina, což je úzká a hluboká část údolí Juráňova potoka, spodní část se nazývá Tiesňavy. Dolina je součástí národní přírodní rezervace... takže se to tu jmenuje po slovensky: národná prírodná rezervácia Juráňová dolina. :) NPR byla vyhlášena v roce 1974 a zaujímá rozlohu 434 ha. Chráněno je tu geomorfologicky pestré údolí, kde se vytvořilo rozmanité společenství horských a vysokohorských druhů vápenomilných rostlin. 

Cesta vede kolem potoka, občas jsou tu dřevěné žebříky a místy i řetězy, pomocí kterých se dá přitáhnout, ale není tu žádný extra náročný terén. Potok je místy dost prudký a vytváří i malé vodopády a peřeje. Voda je křišťálově čistá... radost pohledět. ;)

Juráňova dolina  (foto: Lenka)

Z chráněných druhů tu jsou zastoupeny např. protěž alpská (Leontopodium alpinum), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calcaelus), koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), dřípatka karpatská (Soldanella carpatica), tučnice alpská (Pinguicula alpina) nebo prvosenka lysá (Primula auricula). Škoda jenom, že nevím, jak se jmenují kytičky, co jsem tam vyfotila. :)) Jo, k tomu focení - Jirka pořád čekal, až budou nějaké výhledy, takže dopoledne ani foťák nevyndal... A přitom dolina byla taaak pěkná. :)

Květinka (foto: Lenka)

Přes Tiesňavy byl mezi lety 1885 - 1886 vybudován most, který tu zůstal až do první světové války. Most byl  dlouhý 983 m a sloužil k převážení dřeva. Dnes je tu zachováno několik původních nosníků. Ale teda mám dojem, že to nejsou ty, co jsou na obrázku pod tímto textem. Ale to je vcelku jedno. :)

Potok v Juránově dolině (foto: Lenka)

Ze zvířat se tu dají potkat datel černý (Dryocopus martius), skorec vodní (Cinclus cinclus), orel skalní (Aquila chrisaetos), krkavec černý (Corvux corax), zedníček skalní (Tichodroma muraria). Z velkých savců tu jsou jelen lesní (Cervus elephus), srnec obecný (Capreolus capreolus), rys ostrovid (Linx linx), vlk obecný (Canis lupus) a dokonce i medvěd hnědý (Ursus arctos). Medvěda jsme naštěstí nepotkali... jenom tenhle divný hmyz s průsvitnými žlutými křídly. A opět nemám tušení, co je to zač. :) 

Žlutokřídlý hmyz :) (foto: Lenka)

Rozcestník Sedlo Umrlá je v nadmořské výšce 980 m a to bylo i místo, kde jsme byli nejvýše. Dali jsme si tu malou svačinku a pak jsme už jen seběhli zpátky do Oravice, kde jsme měli zaparkovaná auta...

Kolem modré turistické značky rostly bodláky, které jsou hojně využívány nejrůznějšími motýly k sosání nektaru. :) Najít se tu daly krásní jedinci... ale i ti, co byli na konci léta a možná i svého života dost potrhaní... Na fotce je třeba babočka paví oko (Inachis io).

... na bodláku (foto: Lenka)

Zaparkovali jsme "doma", chvíli jsme si odpočinuli a pak jsme se už po vlastních vydali směrem Brestová... Zdejší elektrické vedení mě dost fascinuje. :))

Elektrické vedení (foto: Lenka)

Po necelé hoďce jsme došli k Múzeu oravskej dedinky v Zuberci - Brestové... Nejprve jsme ale zalezli do hospody na pivo nebo tu pravú hnědú (Kofolu) a polévku. Však bylo potřeba se posilnit, aby se nám skanzen dobře prohlížel. :) ... Pak už jsme se šli ponořit do historie Oravy. Skanzen vznikl na pastvinách, kde původně nestály žádné domy, postupně sem byly dováženy domy z oravských vesnic a stavěly se přímo na místě. Některé domy jsou odkoupené od původních majitelů a některé jsou jen kopie. Skanzen byl stavěn od roku 1967 - základní kámen byl položen 24. září. :) Areálem protéká horský potok Studená, který je zdrojem vody pro mlýn... Koukám ale, že jsem nevybrala ani jednu fotku, kde by byl potok zachycen. :)

Muzeum pod širým nebem je rozděleno do několika částí, jejich pojmenování bych si dovolila ponechat v původní řeči. :) Jsou to: Dolnooravský rínok, Hornooravská ulica, Goralské lazy, Kostol s cintorínom a Mlynisko. :)

Múzeum oravskej dediny - dolnooravská část (foto: Jirka)

V první části hned za vstupem jsou chalupy z dolní Oravy. V této oblasti se domy omítaly hlínou a bílily vápnem s přidáním jemného barviva. Takže většina domů v této části má charakteristickou nažloutlou barvu omítky a krásnou dřevěnou střechu. První pohled každého musí padnout na vysokou stavbu zvonice, která původně stávala v Záskalie. Postavena byla v roce 1860, ve spodní části bývala požární zbrojnice a obecní archiv. V dřevěné doškové věži je zvon z Kraľovian a na vrcholku cibulové střechy je kovový kohout, který symbolizuje ochranu před požárem. 

Zvonice (foto: Jirka)

Hned vedle zvonice je zemanský dvůr původně z Vyšného Kubína, který se skládá ze dvou obytných částí. Starší část pochází z roku 1752 a byla tu soukromá latinská škola, kterou vedl Absolón Meško, jeden z majitelů dvora. Přední část byla vybudována v polovině 19. století a dnes tam je instalován původní nábytek, který měli doma zemané, kteří se řadí k nižší šlechtě. Do vnitřních prostor domu se dá nakouknout jenom ode dveří - ale tak je to tu ve všech chalupách. Kdyby tomu tak nebylo, umím si představit, že by tu ani nebylo na co koukat. ;)

Vybavení zemanského stavení (foto: Lenka)

Asi nemá cenu popisovat každý z domů, stejně bych se v tom brzy nevyznala. ;) Dalšími objekty jsou třeba mandl, dům drobného rolníka, sýpka aj. Když jsme tu byli, zrovna tu probíhaly ukázky tradičních řemesel, tak jsme třeba narazili na hrnčíře a nebo jsme potkali krojovanou rodinku. :)

Chalupy z dolní Oravy (foto: Jirka)

Kroje (foto: Lenka)

U mostku před potok Studená je bývalý mlýn pocházející z vesnice Novoť. Je tu využívána voda z potoka, která je náhonem přiváděna k mlýnu, kde pohání skoro třímetrové kolo. V mlýně se šrotovalo zrno, ale jen výjimečně se mlela kvalitní mouka. Dneska je tu krčma, tak jsme si dali alespoň zmrzlinu. ;)

Mlýn (foto: Jirka)

Za potokem jsou budovy uspořádané do hornooravské ulice. Většina domů pochází z 15. a 16. století. Při zakládání nových usedlostí dostala každá obec od oravského panstva zakládací listinu, kde byly stanovena základní práva a povinnosti osadníků. Daně se odváděli rychtáři (na Slovensku nazýván šoltýs), který rozdělil půdu osadníkům. Většinou se jednalo o pásy půdy táhnoucí se od potoka k horskému hřebeni. Domy byly stavěny blízko potoka a jak se rodiny rozrůstaly, vytvořila se jakási ulice. Ulice, která je vystavěna zde v muzeu je typickým příkladem řadové zástavby mnoha oravských vesnic.

Dominantním domem je hned ten první na rohu s předzahrádkou a peřinami v okně. :) Jde o usedlost zámožného rolníka z roku 1923, co stávala v Hruštíně. Zajímavým znakem domů z Hruštína jsou dvakrát lomené střechy. U domu je rozsáhlejší dvůr s technickými předměty, které si člověk může sám prozkoumat, což se moc líbilo klukům. :) 

Hornooravská ulice (foto: Lenka)

Květiny... pod okny s peřinami :) (foto: Lenka)

Ve stínu stromů a u vahadlové studně stojí šoltýsky dom pocházející z roku 1928 z Rabčic. Jde o největší obytný dům v muzeu. Uvnitř jsou v několika místnostech instalovány předměty vztahující se k vyšší vrstvě obyvatel. V jedné části je kuchyně s kamny a mnoha předměty denní potřeby. V jiné místnosti jsou obecní míry a váhy. V největší části je úřadovna rychtáře s dlouhým stolem, u kterého zasedala obecní rada. Před tímto domem je základní kámen muzea.

Kuchyně šoltýského domu (foto: Lenka)

V této části jsou dále budovy jako kovářská výheň a hrnčířská pec. Zajímavou stavbou je plátenícká kúria, která je z roku 1790 a stála ve Štefanově. Jde o dům barvířů a obchodníků s plátnem a je to jediná budova postavená z kamene. Dům do dálky září bělostnou fasádou a bíle vymalované jsou i zdi uvnitř budovy a nejsou tu ani dřevěné stropy jako v ostatních domech. Naproti plátenickému domu je velká dvojchalupa v přední části s pavlačí - což je také neobvyklé. Uvnitř jsou vystaveny kresby a fotografie dřevěných kostelů z okolí i zdaleka.

Skoro jako oravská dědinka :) (foto: Jirka)

Hezký interiér se sušenými bylinkami je v kopii zuberecké chalupy z přelomu 18. a 19. století, která byla usedlostí patřící střednímu rolníkovi.

Pec (foto: Lenka)

Kostel sv. Alžběty je obehnán jakýmisi hradbami, kde by normálně býval hřbitov (cintorín), ale tady žádná pohřbená těla nejsou (doufám), protože kostel sem byl přenesen z vesnice Zábřež. Kostel vznikl pravděpodobně začátkem 15. století jako pobočka římsko-katolického kostela ve Veličné. Na přelomu století v něm vznikl krásný malovaný strop s rostlinnými ornamenty. V polovině 17. století za působení protestantů byla ke kostelu přistavěna zvonice a z té doby pochází i renesanční oltář,  křtitelnice a malby apoštolů. Oltářní obraz pochází z roku 1806 a je na něm patronka kostela - sv. Alžběta Uherská. Do kostela se dá nakouknout jenom skrz dveře, ale i tak je to krása.

Dřevěný kostel (foto: Jirka)

V horní části cintorína je malá budova, která sloužila jako márnice - je to kopie budovy, která stála v Racčicích. Do tohoto domku si hrobník ukládal nářadí a když ve vesnici zemřel někdo, kdo nevlastnil dům (žebrák, žoldák atd.), byl uložen do takové márnice. Dnes tu jsou vystaveny kříže a rakve... :)

Mezi kostelem a další budovou je ukázka malého políčka, kde jsou pěstovány typické plodiny pro tento kraj. :) Mak, tekvica, šalát, kôpor, cvikla a třeba ľan. :) ... Tak jsme si zavzpomínali na krtečka, jak ke kalhotkám přišel... A část expozice jednoho z domků byla věnována tomu, jak se upravuje len po sklizni. :)... Jo a nesměl samozřejmě chybět také strašák do zelí, i když asi nestrašil v zelí, ale to nevadí. ;) Slaměné snopy už jenom šikovně dokreslovaly atmosféru... no nejsou skvěle fotogenické? :)

Slaměné snopy (foto: Jirka)

Část pojmenovaná goralské lazy je věnována nejchudším obyvatelům horských oblastí na severním svahu Beskyd. Zastoupeny jsou tu sezónní stavby - salaše, které byly využívány v teplých obdobích roku. Jsou to domky s malou obytnou místností, ale velkým prostorem pro ovce a případně další dobytek. Kolem bývaly pastviny pro krávy a také malá políčka. Je tu rolnická usedlost, koliba a také lisovna oleje. Tuhle část jsme si ale nestačili už moc prohlédnout, tak snad někdy příště. ;)

Za sebe musím říct, že mě to v muzeu hodně bavilo, je skvělé vidět, jak se tu žilo... A je to tu uděláno zajímavě. Měli jsme už málo času, abychom si to prohlédli celé dopodrobna a to je škoda. Řekla bych, že se tu dá v pohodě strávit i celý den. :) Nás by už ale určitě brzo vyhodili, tak jsme radši šli sami. ;)

Jablíčka (foto: Lenka)

Autobus zrovna žádný nejel, ale ono to zpátky do Zuberce není zase tak tragicky daleko, tak jsme šlapali pěkně po svých. Ale ještě jednu malou zastávku jsme měli - u skvělé obří houpačky. :)) Řekla bych, že je je nejzajímavější atrakce, co tu je. :D ... Monika s Kubou jí objevili před lety, když tu byli poprvé a od té doby sem chodí každý rok. :) A nedivím se, je to pořádný zážitek :D Stojí to trochu námahy tenhle kolos rozhýbat, ale stojí to za to. ;)

Mega houpačka (foto: Lenka)

Cestou jsme šli kolem zdejšího kostela, který je zasvěcen sv. Vendelínu. Postaven byl až mezi léty 1929 a 1933 a to hlavně z důvodu nedostatku místa ve farním kostele v sousední Habovce. Stavbu navrhl architekt Milan Michal Harminc. 

Věž kostela v Zuberci (foto: Lenka)

Poté, co jsme si urovnali prostor v žaludku, šli jsme ho nechat zaplnit nějakým dobrým jídlem. ;) Však už byl taky čas na večeři. :) Konečně došlo na halušky a strapačky... A i na Šariš došlo. :))

Další informace:

- oficiální stránky Zuberce - v galerii tam mají krásné historické fotky, určitě stojí zato si je prohlédnout

- Múzeum oravskej dediny Zuberec - Brestová