Zobrazují se příspěvky se štítkemjílové. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjílové. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. května 2012

Jílové u Prahy - památné stromy tam i onde :)

Chtěla jsem pro Wikipedii zvěčnit nějaké památné stromy v Jílovém u Prahy, tak jsme se po rodinné oslavě utrhli a šli jsme po nich pátrat. :) Jeden z nich má růst přímo u kostela na náměstí... ale žádný označený strom tam není, tak jsme obešli kostel sv. Vojtěcha, muzeum a jižní část Masarykova náměstí... Nakonec jsme usoudili, že to bude ten vzrostlý dub, který roste v malinkém parčíku a není u něj cedule se státním znakem... No, nic není dokonalé. :)

Napadá mě, že fotku regionálního muzea v Jílovém u Prahy jsme sem dávali už několikrát, ale vždycky bylo podmračené počasí a ani jednou nebyla fotka se sluníčkem. Tak tentokrát to musíme napravit. ;)

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Kostel sv. Vojtěcha (foto: Jirka)

... na kostelní zdi (foto: Lenka)

Dub letní (Quercus robur) na náměstí je vysoký 35 m, obvod jeho kmene je 313 cm. Strom je pěkně rostlý, pravidelný... snad tu poroste dlouho. :)

Památný strom u jílovského kostela (foto: Lenka)

Ke druhému památnému stromu jsme se nedostali... Obešli jsme kvůli tomu docela velkou část okolí, ale nepovedlo se, protože roste ve vnitrobloku a dá se k němu dostat jenom přes zahrady nebo dvorky. A to my jsme měli smůlu. :) Jediná šance by byla ve všední dny, kdy jsou otevřené obchody, odkud by se možná dalo dostat na příhodnější místo, tak třeba někdy příště. :) Jde o dub letní sloupcovitý zlatý (Quercus robur 'Pyramidalis aurea'), strom je vysoký 30 m a obvod kmene má 353 cm.

Náměstí dominuje nejenom dům Mince (sídlí v něm muzeum), ale i dům Věže - což je jílovská radnice. Gotická věžovitá budova pochází asi z poloviny 14. století, průčelí budovy pochází z 18. století. Už od roku 1696 tu sídlí radnice. Cestou jsme potkali taky žlutý domeček, kde dneska sídlí městská policie a papírnictví a hračky. :) V minulých dobách tu bydlel Leopold Čihák, který se zasloužil o založení zdejšího muzea. :)

Dům, ve kterém bydlel Leopold Čihák (foto: Lenka)

Radnice na náměstí (foto: Jirka)

Pak jsme jeli z Jílového cestou domů, ale domů jsme ještě nedojeli. :)) Zastavili jsme se ale ještě na několika lokalitách s památnými stromy. Dvě z nich jsou u Nových Dvorů... Mohutný dub je u bývalé hospody při hlavní silnici mezi Novým Knínem a Štěchovicemi. Dub u Nové hospody byl vysazen v roce 1864 a od té doby vyrostl do výšky 16,5 m a jeho kmen má 325 cm. Strom byl vyhlášen už 20. října 1981... stejně jako ten druhý v Nových Dvorech, který se nachází u výjezdu ze zdejšího hospodářského dvora. Původně tu rostly dva duby, dnes je tu už jen jeden (ochrana jednoho stromu byla zrušena v roce 2003).

Památný dub u Nové hospody (foto: Lenka)

Dub v Nových Dvorech (foto: Lenka)

Dlouho jsme u stromů neokouněli, protože není moc okounět nad čím. Jeli jsme přes vesničku Krámy, která nám přišla velmi půvabná, tak jsme tam museli zastavit. :) V blízkosti hasičské zbrojnice se nachází kaplička z roku 1807. Jde o čtvercovou stavbu zakončenou věžičkou, ve které je umístěn zvon. Dále je na návsi požární nádrž nebo rybníček nebo co to bylo. :) Je to zvláštní - není tu nic moc extra oproti jiným vesničkám, ale přesto je tu něco zajímavého, co nás donutilo zastavit. :)

Kaplička v Krámech (foto: Jirka)

Náves v Krámech (foto: Jirka)

Domek na návsi (foto: Lenka)

Posledním stromem toho dne byla lípa v Korkyni. Jde o lípu malolistou (Tilia cordata), která má obvod kmene 398 cm a vysoká je 20 m. Tedy byla tak vysoká, ale zřejmě v zimní sezoně byla seříznuta. Bohužel se mi nepovedlo najít, jestli se nějak rozlomila nebo co se s ní stalo. Snad to nebylo jenom z rozmaru... Dříve to byl určitě moc pěkný strom. A tady skončil náš dnešní výlet, na jeden den jsme toho viděli docela dost, tak zase někdy příště. ;))

Lípa v Korkyni (foto: Lenka)


Další informace:
- Wikipedia - Seznam památných stromů v okrese Praha-západ, Seznam památných stromů v okrese Příbram; Jílové v Prahy, Nové Dvory a Krámy
- hrady.cz - kostel sv. Vojtěcha, dům Věže (radnice v Jílovém u Prahy)

sobota 3. března 2012

Železniční most Žampach

Na sobotu jsme měli domluvené promítán fotek z dovolené v Toskánsku u příbuzných v Jílovém u Prahy. Vždycky to tak bývá - když má člověk strávit odpoledne v zatemněné místnosti, je nejkrásnější počasí. :) Ale to se nedá nic dělat. :) Cestou jsme se chtěli ještě zastavit na nějakém pěkném místě - volba padla na most Žampach, protože já jsem ho ještě neviděla a také protože je to časově nenáročné místo. :) První kratičká zastávka ale byla už v Novém Kníně - chtěla jsem tady vyfotit památný strom. Jde o dub letní (Quercus robur) rostoucí v zatáčce silnice z Mokrovrat do Nového Knína. Strom je vysoký 23 m a obvod jeho kmene dosahuje 394 cm. Pěkný doubek. :)

Dub v Novém Kníně (foto: Lenka)

Pak jsme jeli už rovnou k Žampachu. Auto jsme nechali u zdejší bývalé továrny a kousek odsud už údolí překlenuje železniční most. Zrovna přes něj jel vlak. :) Také tu prořezávali stromy a keře... a ještě cosi dělali s odvodněním nebo já nevím - prostě tu bylo dost živo. A zážitek s panem bagristou "ty vole, kdo to tam dal ty vole, to snad neni možný ty vole..." mi zůstane asi dlouho v paměti. :/

Žampašský železniční most (foto: Lenka)

Most byl postaven v letech 1898 - 1899 a dodnes patří k nejvyšším mostům ve střední Evropě. Most na sobě nese železniční trať z Prahy do Čerčan a překlenuje údolí vytvořené potokem Kocour. Most je 109,3 m dlouhý a v nejvyšším místě má 41,73 m (Nuselský most má jen o metr víc). :) Tvoří jej sedm mostních oblouků, které jsou široké 12 m, na stavbu viaduktu byl využit šedavý granodiorit, který byl těžen nedalekých lomech Borek a Kamenný Přívoz na břehu Sázavy. Na stavbě mostu se podíleli nejvíc dělníci z Itálie, kteří byli zvyklí na podobné práce v extrémních podmínkách Na fotkách je vidět, že most není rovný, ale jeho dráha by tvořila kruh o poloměru 180 m. Most byl slavnostně otevřen k 1. květnu 1900, takže  tu stojí již 112 let, jestli dobře počítám... Denně po něm jezdí vlaky, ale je pořád stejně krásný. Jsem ráda, že jsem ho konečně viděla. :)

Žampašský most (foto: Jirka)

Oblouky mostu klenoucího se přes Kocourské údolí (foto: Jirka)

Most už tu skutečně stojí nějaký ten pátek, protože se v obloucích začaly tvořit malé krápníčky. Vidět byly ve více obloucích, ale jen v tom krajním jsem se na ně mohla podívat více zblízka. :) Zvláštní, vápník na jejich stavbu se asi uvolňuje z malty, která spojuje jednotlivé kamenné bloky... jinak tomu nerozumím. :) Ale takovéto krápníčky se mohou nacházet docela často pod mosty, stačí jen zvednout hlavu a podívat se nahoru.  

Kapka  (foto: Lenka)

Jiřík mi hrozně chválil tuhle fotku... A víte, že vlastně ani nevím proč?! :) Ale když je tak skvělá, tak jsem jí sem samozřejmě musela dát, to dá rozum. :)

Prý netradiční fotka... (foto: Lenka)

A ještě jednou most (foto: Jirka)

No a kvůli této fotce jsem se málem rozmázla na bahýnku v jednom kopečku. :) Ale je tu pěkně vidět zakřivení kolejí. Jo a po kolejích se nesmí chodit, protože most prý není zajištěn. Ale nevím, asi bych tam stejně nešla, co kdyby jel vlak... :)))

Pohled na koleje (foto: Lenka)

Jirka si všiml prvního letošního žlutého krokusu. Myslela jsem, že kvetou teprve talovíny a sněženky a ono zatím už tohle. :) No a pod mostem jsme potkali ještě jednoho žlutého "fešáka"... někdy člověk potká zvláštní stroje. :)

Kvetoucí krokus (foto: Lenka)

Bagr (foto: Lenka)

A opravdu poslední pohled na most z pohledu mravence. :) Moc pěkná stavba, jsem ráda, že jsem se sem konečně podívala. :)

No jo, docela vysoký most :) (foto: Lenka)

Poslední obrázek ze Žampachu je ze staré továrny, u které jsme parkovali. Snažila jsem se o ní něco najít, ale nějak se nepodařilo. :) Pak už byl čas jet do Jílového, abychom nepřijeli pozdě...

Žampach (foto: Lenka)

Ale přestože jsme měli ještě asi pět minut k dobru, nedalo mi to a donutila jsem Jirku zajet ještě alespoň na jílovské náměstí. Prostě mi to krásné počasí nedalo a chtěla jsem se sem podívat. Zatím totiž bylo vždycky spíš pod mrakem, když jsme tu byli. :) Kostel sv. Václava pochází ze 14. století a je postaven v gotickém slohu... původně byl zasvěcen sv. Mikuláši. Mikuláš nebo Václav, stejně je to pěkná stavba. :)

Kostel v Jílovém u Prahy (foto: Lenka)

Promítání bylo super, jako vždycky se mi okamžitě zachtělo vyrazit někam daleko. :) Ale na to si budeme ještě muset počkat (snad se dočkáme). A těším se na další promítání - to by měl být Irán! :)


Další informace:

sobota 26. března 2011

Muzeum v Jílovém u Prahy

Pár Jirkových příbuzných žije v Jílovém u Prahy, takže se občas stane, že se vyskytneme ve zdejším muzeu (např. naše první návštěva). :) Muzeum sídlí na velmi reprezentativním místě - v Domě Mince, kde kromě stálé expozice probíhají i krátkodobé výstavy obrazů, fotografií nebo dalších uměleckých děl zaměřené na různá témata. Probíhají tu i další akce jako jarmarky a koncerty. 26. března dopoledne se tu konala vernisáž výstavy Kovářské řemeslo, na kterou jsme i my zamířili. :)

Dům Mince - sídlo Regionálního muzea v Jílovém u Prahy

Musím se přiznat, že jsme dorazili trochu později, takže jsme neslyšeli úvodní slovo na zahájení výstavy. Ale výstavu samotnou jsme zastihli a občerstvení také. :)) V první části expozice jsou vystaveny současné práce jílovských kovářů.

Výstava Kovářské řemeslo

Podkovička pro štěstí

Ozdobou výstavy je velký měch, který sloužil ke vhánění vzduchu do ohně. Dost mne překvapilo, jaké má měch rozměry... Vždycky jsem si je představovala o dost menší. :)

Měch

V druhé části výstavy jsou předměty z depozitáře jílovského muzea - jedná se o historické kovářské výrobky. Všechno jsou to předměty, které naši předkové užívali ve svém každodenním životě. Jde především o podkovy, hřebíky, motyky, zámky, klíče, mříže a nebo i žehličky.

Po zahájení výstavy na nádvoří probíhal doprovodný program - bylo možno shlédnout, jak se pracuje s kladivem a kovadlinou a že to rozhodně není nic snadného. Viděla jsem i několik dětí, které si zkoušeli něco ukout, ale já jsem to nezkusila. :)) Dále tu byla možnost koupit si nějaké hezké kovářské výrobky jako třeba zvonce, svícny nebo věšáky. 

Ukázka kovaných zvonků a svícnů

Kování :))

No a když už jsme v muzeu byli, tak jsme se podívali na stálou expozici i jiné výstavy. Začali jsme ve sklepeních, kde je expozice věnována historii Ostrovského kláštera a je tu dokonce i jeden kostlivec, ale tato místa jsme si v minulosti prohlédli už dvakrát, tak jsme se radši přesunuli dál.

První z výstav, které jsme navštívili byla České minerály ve fotografii Pavla Škáchy. Na výstavě byly zastoupeny hlavně minerály rudních ložisek. Pavel Škácha je dlouholetým sběratelem minerálů a student doktorandského studia na Přírodovědecké fakultě UK.

Velkoplošné fotografie na výstavě "České minerály"

A aby té geologie nebylo málo, šli jsme se pak podívat na výstavu Krása geologických map, kterou má na svědomí Antonín Morysek. :) Dovolila bych si lehce nesouhlasit s tím, jak je zde vypodobněn mapující geolog... Přesto, že jsem nikdy nemapovala, tak bych si troufla říct, že flanelky se dneska už moc nenosí a holinek jsme v terénu také moc nepotkala (převažují pohorky). Ale jinak je ten pan Hugo docela fešák. :))

"Krása geologických map" a mapující geolog Hugo :))

Mapy tu byly vystaveny různé - ty relativně nové, viděla jsem tu mapu, u které jsem byla několikrát zkoušená z regionální geologie (i u státnic) a vyloženě kuriózní jsou mapy odněkud z Libye, kde jsou použity asi dva odstíny žluté a jeden oranžové. :) To vskutku není moc pestrá geologie. Vedle map Českého masivu to vypadá opravdu komicky vzhledem k jeho složitosti. Nejzajímavější jsou ale staré mapy jako například ty, které jsou na dvou obrázcích pod textem. Jsou to mapy z druhé poloviny 19. století.

Mapa okolí pražského

Mapa Českého masivu

Po kráse geologických map jsme pokračovali na výstavu Jeňýk Pacák v srdci náš. Výstava zachycuje průřez tvorbou Jana Antonína Pacáka (1941-2007), což byl ilustrátor a člen skupiny Olympic. Samotné exponáty jsou doplněny mnoha fotografiemi z archivu paní Pacákové.

Exponát z výstavy "Jeňýk Pacák v srdci náš"

Kachle od Jeňýka Pacáka

Poté jsme se prošli ještě částí věnované těžbě zlata... A pak nám bylo naznačeno, že už je docela dost hodin a že bychom měli už jít, protože se blížila polední pauza. :) Docela jsem koukala, jak nám to muzejní prohlížení pěkně uteklo.

My jsme se potom ještě podívali za budovu muzea, kde je malý rybníček a je odsud hezký pohled na vodní hladinu, ve které se odráží objekt muzea a věž kostela. Jojo, v Jílovém je prostě malebně. :)

Dlouhý kachní krk :)

Muzeum a kostel za rybníčkem

A aby toho nebylo málo, našly jsme další důkazy, že už to jaro teda bude opravdu tady. Protože, když už kvetou fialky a kočičky, tak to už není samo sebou. :))

Jaro?

Jaro!! :)

Ale pak už jsme opravdu museli jít, čekal na nás dobrý oběd a potom promítání fotek z nějaké zajímavé exotické země, ale už si nepamatuji, která zem to přesně byla. :) Ale tipovala bych to na nějakou Afriku. ;)


Další informace:

sobota 5. dubna 2008

Cesta za zlatem - Jílové u Prahy

Když se řekne Jílové u Prahy, vybaví se mi spojitost s jedním z nejzajímavějších nerostů - a tím je zlato (vida, o tenhle kamínek se zajímá i nejeden laik:)). V Jílovém je muzeum, jehož jednu část vyplňuje expozice věnovaná zlatu - jeho přírodním podobám a historii těžby. Muzeum ovšem nabízí rozmanitější sortiment:)
My jsme měli štěstí a zároveň neštěstí - vydali jsme se sem první sobotu v měsíci (tedy v den, kdy je vstupné pro všechny zdarma) a to neštěstí spočívalo v tom, že zrovna skončila doprovodná výstava, tudíž část expozice byla ve výstavbě:)
Muzeum sídlí v kamenném domě Mince - je postaven v dolní části náměstí naproti kostelu. Muzeum založil Leopold Čihák (1832 - 1915) a jako základ sloužily předměty v jeho vlastnictví - např. část mamutího zubu:))
Jako první jsme zamířili do sklepa k expozici Ostrovského kláštera, který se nacházel na ostrově poblíž soutoku řek Vltavy a Sázavy, dále pak hradišti na Závisti u Zbraslavi. K vidění je mnoho archeologických předmětů i replik historických artefaktů, každý má příležitost dozvědět se více o historii regionu. Část spodního patra byla věnována nedávným svátkům jara, nebo spíše lidovým zvykům napříč celému roku (vtipná byla ukázka svatebního pečiva, že se to nemá brát, že je to součást výstavy:).

Sklepení domu Mince - expozice Ostrovského kláštěra, je tu vystavena i kostra mnicha... (foto: Lenka)

Dalším zajímavým koutkem je část věnovaná přírodě jižně od hlavního města a trampingu... Opravdu jsem nevěděla, že v oblasti řek Kocába, Sázava a Vltava bylo tolik trampských osad a že žily opravdu svým životem. Zajímavý je pohled na dobové pohorky. :)

Expozice o trampingu (foto: Jirka)

Další patro patří expozici věnované zlatu. To je pro mě jako pro geologie docela krása:) Na Jílovsku byla tradiční těžba zlata - vznik města není přesně datován, ale došlo k tomu spojením několika hornických osad a je jisté, že ve 13. století už existovalo. Těžba tu trvá nejméně po 700 let. Těžba reagovala na vývoj země - to znamená, že v době husitství a třicetileté války došlo k útlumu těžby... Vystaveny jsou mimo jiné i vzorky zlata v jílovských dolů, modely těžebních nástrojů, část prostoru je věnována geologii Jílovska...

Vzorek zlata pod zvětšovacím sklem pocházející z jílovského revíru (foto: Lenka)

No comment :))) (foto: Lenka)


Odpoledne strávené v jílovském muzeu zcela jistě nepatří k nezajímavým a myslím, že se brzy zase přijdeme podívat:) Jelikož nám počasí docela přálo, vydali jsme se po krátkém odpočinku ještě na rozhlednu na kopci Pepř. Cesta vede přes kopec Sv. Anna, z kterého je již také nádherný výhled na celé Jílové. Rozhledna byla otevřena poměrně v nedávné době. Nedoporučovala bych slabým povahám, aby nahoru lezli - podlaha rozhledny je jenom z toho tolik oblíbeného mřížkovaného materiálu, že máte pocit, že každou chvíli spadnete dolů:) Rozhled je ovšem impozantní... Slova jsou zbytečná, nechme mluvit fotky:)

Výhled na Jílové z kopce Sv. Anna (foto: Lenka)

Rozhledna na kopci Pepř (foto: Lenka)


Výhled z rozhledny směrem k Brdům ... (foto: Lenka)