Ve čtvrtek se u nás zastavil kamarád - na pizzu a na bramboráky. :)) Protože měl nějaké pochůzky v Hořovicích, spojili jsme příjemné (naše výletování) s užitečným (kamarádovo vyřizování) a jeli jsme s Jirkou do Hořovic s ním. Mysleli jsme, že se projdeme po náměstí a už bude volat, kde jsme... Ale byla z toho pěkná procházka po městě a byli jsme i na pár místech, která jsme dříve neviděli. :) V
Hořovicích jsme byli několikrát... Poprvé jsme se tu zastavili na krátkou návštěvu, když jsme jeli na
Plzeňsko, ale to už je pár let. :) Pak jsme tu byli jeden rok na
Cibulovém jarmarku. Při třetí návštěvě jsme konečně navštívili zámek v rámci
adventních prohlídek. Takže pokud dobře počítám, byla to ve čtvrtek naše čtvrtá návštěva. ;)
Nechali jsme se vysadit nejprve na hlavním náměstí, kde jsme se prošli kolem hořovického kostela Nejsvětější Trojice. Kostel byl postaven za peníze Bernarda Ignáce z Martinic pro zamýšlený klášter. Autorem je pravděpodobně italský architekt Carlo Lurago, raně barokní kostel byl dostavěn v roce 1674 a zasvěcen Nejsvětější Trojici byl až v roce 1697. Od roku 1684 opravdu sloužil klášteru františkánů. Interiér byl vyzdoben v několika vlnách ještě během baroka, hlavní oltář pochází z roku 1725. My jsme do interiéru ani nenakoukli, protože kostel byl zamčený. :)
 |
| Kostel Nejsvětější trojice na náměstí (foto: Lenka) |
Hned za kostelem stojí kaple Panny Marie Loretánské, která pochází ze stejného období jako sousední kostel. Kapli inicioval opět hrabě Bernard Ignác z Martinic, dokončena byla za jeho dcery Terezie Františky a v roce 1690 byla kaple vysvěcena. Je to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu s rovnou střechou a bez dalších ozdob. Chvíli jsem si myslela, že jde o nějakou novodobou vodárnu nebo něco takového. :D ... Vedle cestičky pod kaplí roste krásný keř růžově kvetoucího tamaryšku, je to moc hezký keř s drobounkými kvítky.
 |
| Růžově kvetoucí keř tamaryšku (foto: Lenka) |
Při procházení městem jsme narazili na bustu českého houslisty a skladatele Josefa Slavíka (1806-33). Pomník s bustou stojí před základní uměleckou školou Josefa Slavíka, která sídlí v bývalé budově františkánského kláštera. Z původní budovy toho moc nezbylo, protože většina byla zničena při požáru v roce 1782. S postavou houslisty jsme se setkali už v Jincích, kde se narodil a kde dodnes stojí jeho rodný dům. Když byl malý, přestěhovala se jeho rodina právě sem do Hořovic.
 |
| Busta Josefa Slavíka (foto: Lenka) |
Obešli jsem zbytek náměstí a pak jsem šli k zámku. Cestou jsme se zastavili v knihkupectví, kde jsme pořídili jeden dárek na blížící se oslavu narozenin... Šlo o (mou oblíbenou) Toulavou kameru číslo asi už 14. :) Ale co jsem tak nakukovala, místa tam byla pěkná, tak knihu budeme muset pořídit i do naší knihovny. :) Při odbočení z hlavní silnice jsme se dostali na nějaké parkoviště, odkud byl ale úchvatný pohled na Panskou zahradu. Parčík se nám líbil, tak jsme do něj jenom nenakukovali, ale později jsme ho i navštívili. :)
 |
| Pohled přes panskou zahradu k novému zámku (foto: Jirka) |
Pak už jsem se nezdržovali a došli jsme rovnou k zámku. Číhali jsme na chvíle, kdy slunce nebylo schované za mraky a dobře jsme udělali. :) Před zámkem přes silnici jsou umístěné dva významné objekty - prvním je památník obětem 1. a 2. světové války, který byl vloni rekonstruován a druhý je krásná kašna. U té bych se chtěla malinko zdržet, protože mě dost zaujala její historie. :)
Kašna byla vyrobena v 17. století ze žehrovického pískovce a původně stála na Koňském trhu v Praze. V roce 1879 kašnu koupili měšťané ze Žebráku, později byla postavena na hořovické náměstí. V 60. letech byla rekonstruována a už se na své původní místo nevrátila a byla uložena do zámku. Po roce 1980 se jednalo dokonce o tom, že by se znovu vrátila do Prahy, ale k tomu nedošlo a v roce 1986 byla postavena na svém současném místě. Pěkná. :)
 |
| Zámek a kašna (foto: Jirka) |
 |
| Detail hořovické kašny (foto: Lenka) |
O zámku toho už na našem blogu bylo dost, tak netřeba plýtvat cennou energií na nějaká nová slova. :) Ale je odsud pěkný, ne? :) Nepoužívám nějak často slova jako "pěkný", "krásná", "nádhera" atd.? Asi jo, ale nemůžu si pomoct. ;)
 |
| Nový zámek v Hořovicích (foto: Jirka) |
Panská zahrada je dnes hezký udržovaný park... Ale vůbec si nevybavuji, jak to tu vypadalo dříve. Dneska je to ale určitě cíl mnoha obyvatel Hořovic a hlavně maminek s dětmi, protože krom laviček je tu i malé dětské hřiště. Škoda jenom, že na druhém konci zahrady je ruina domku, který v současné době není využíván nikým jiným než bezdomovci... Kolemjdoucí paní venčící pejska říkala, že kolikrát je to hrozné a že se tu za tmy bojí chodit. No, nějaká cukrárnička nebo výstavní síň by tomuhle místu moc slušela. :)
 |
| Panská zahrada (foto: Jirka) |
Po prohlídce Panské zahrady a prostranství před zámkem jsme se vydali do kopečka, kde byly vidět věže dalšího hořovického kostelíka. Cestou jsme šli ulicí pojmenovanou U Labe (nebo K Labi??)... dlouho mi trvalo, než mi došlo, že je tu i hudební klub Labe, takže se ulice asi nejmenuje podle žádné řeky. :)) A jak jsem se teď pohledem na mapy.cz uklidnila, ani tam žádná taková ulice není a všechno je to jenom Vísecké náměstí. :) Stojí tu základní škola, kolem které vedou schody směrem ke kostelu. Abych nezapomněla - vedle schodiště stojí tu socha sv. Rocha.
Sv. Roch z Montpellieru (asi 1295 - 1327) je francouzský katolický světec a patron boje proti moru. Roch pocházel ze zámožné rodiny, ale po smrti rodičů majetek rozdal chudým a odešel jako poutník do Říma, během cesty prý několik lidí zázračně vyléčil od moru... Později se jím ale sám nakazil, ale nezemřel na něj - přidal se k němu pes, který mu přinášel jídlo a Roch se uzdravil... po návratu do rodného Montpellier byl zavřen do vězení, kde i zemřel. Sv. Roch je znázorňován jako poutník, který si vykasává oděv na noze, kde má morové vředy, doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis vytékající z puchýřů. Chudák sv. Roch, jako by nestačil jeho pohnutý osud, ještě vedle jeho sochy musí stát cedule s velkým nápisem "S přispěním fondu kultury a obnovy památek Středočeského kraje a hejtmana MUDr. Davida Ratha". Poslední dobou tohle není moc pěkná vizitka. :))
 |
| Socha sv. Rocha (foto: Lenka) |
A pak už jsme se konečně ocitli před kostelem sv. Jiljí. :) Jaké bylo naše překvapení, když jsme jej obešli a z druhé strany byl kostel s ošklivou otlučenou omítkou. Tomu říkám k městu huj a na druhou stranu fuj. :)))
Kostel pochází z první poloviny 13. století, kdy hořovické panství patřilo Žirotínům, ale první písemná zmínka je až z roku 1321. Původně byl kostel gotický a z této doby se zachovala spodní část věže, lomená okna a portál do sakristie. Po přestavbě z roku 1583 je kostel trojlodní. Co by to bylo za kostel, kdyby nevyhořel - to se stalo hned dvakrát, v letech 1624 a 1639. V roce 1627 se kostel stal součástí cerhovického vikariátu a ještě před rokem 1651 se Jiří Adam z Martinic zasloužil o jeho povýšení na kostel děkanský. Poté byl kostel upraven v barokním slohu (r. 1687). Při poslední přestavbě z doby rokoka získal kostel typickou báň a nový interiér. Tak jako v mnoha jiných kostelech je i tady zamřížovaný vchod, ale nakouknout se do něj dá. :) Hlavní oltář pochází z poloviny 18. století. Původně se v interiéru nacházelo 15 náhrobních desek pánů z Říčan a jejich příbuzných ze 16. a 17. století, dneska jsou umístěny v márnici, která stojí za kostelem. Od roku 2002 jsou ve věži dva nové zvony zasvěcené Panně Marii a sv. Jiljí.
 |
| Fasáda kostela ve stylu "huj a fuj" :) (foto: Jirka) |
 |
| Kostel sv. Jiljí (foto: Jirka) |
... A pak jsme se vrátili zase k zámku. Už i s Michalem jsme nakoukli do zámeckého parku, ale to bylo jenom na chvilku, protože už jsme museli zase zpátky domů. :) V zámeckém parku za hořovickým zámkem byla v době naší návštěvy instalována výstava "Udělej to z kamene, kdo jsi bez viny", jde o kamenné skulptury od sochaře Dalibora Šebesty. Musím říct, že pískovcové sochy moc hezky doplňují zeleň v parku a do zahrady se taková výstava vyloženě hodí.
 |
| Kamenné sochy v zámeckém parku (foto: Lenka) |
 |
| Pískovcová socha (foto: Lenka) |
Tak a ještě poslední obrázek ze zámeckého parku... a už opravdu nasedáme do auta a frčíme domů. :) Na druhý den jsme si naplánovali výlet na Orlík, ale bohužel k němu nedošlo, protože mě bolelo v krku. Ale na seznamu ho budu teď mít... Myslím na seznamu svých ostud - tedy míst, která jsou tak blízko a já jsme je ostudně ještě nikdy nenavštívila. :))
 |
| Strom v zámeckém parku (foto: Lenka) |
Další informace:
