Zobrazují se příspěvky se štítkemzápad slunce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzápad slunce. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. května 2012

Narozeninová procházka :)

Proč narozeninová procházka? No, protože tento den jsme se narodila. ;) Nejprve jsme narozeniny náležitě oslavili s rodinou, ale navečer jsme se stihli vydat na pěknou procházku po Dobříši. :) Nejprve jsme šli Pražskou ulicí, kde krásně kvetly kaštany... nutno podotknout, že už jich tu moc za ta léta nezbylo a nové město také nevysadilo, takže se obávám, že časem tu nezbude ani stromeček. :( Na zeleň se sice pěkně kouká, ale péče o ní je už náročnější a proto je jednodušší ji nechat vykácet... Nemám to ráda, když z městské zástavby najednou zmizí strom, vždycky jsou taková místa jakoby nahatá.

Kaštany, co zbyly z původní aleje... (foto: Lenka)

Ještě nedávno louka pod hřbitovem zářila žlutě... teda já to neviděla, jenom tak předpokládám. ;) My jsme tu zastihli už jenom "moře" bílých ochmýřených kouliček. :) Pro zahrádkáře mor, ale na pohled jsou moc pěkné. :))

Pampelišková louka (foto: Jirka)

Motýlek na pampelišce (foto: Lenka)

Nejprve jsme zamířili na zdejší urnový háj. :) Trochu morbidní, ale co... Kostelík Povýšení sv. Kříže je pěkný a sochy sv. Judy a sv. Tadeáše, které stojí na terase nad silnicí vedoucí kolem, jsou pěkné... Nedávno jejich okolí bylo upraveno, takže už se netopí mezi hustými keři jako dřív. Docela jim to prospělo. :) Teď se topí v plevelu, alespoň je ale nízký. :)

Kostel Povýšení sv. Kříže (foto: Jirka)

Sochy sv. Tadeáše a sv. Judy (foto: Jirka)

Na hřbitově je ale ještě jedno zajímavé místo... Chodím sem pokaždé, když na tento hřbitov jdu, snad ani jednou jsem nevynechala, ale tady na blogu jsme ho doposud ještě neměli... Zvláštní je, že jsem tu byla i  přesně před deseti lety, kdy jsme se tu s kamarády stavovali v podvečer cestou na koncert dnes už neexistující kapely -123 min. :) Inu takový je život, něco se mění a něco jiného zůstává... Je to malá terasa nad rybníkem Koryto, odkud je docela zajímavý pohled na zámek a kostel... ale to je v zimě. Na jaře je výhled zarostlý mnoha listy, ale i tak je tu krásně. Lze tu posedět na lavičce a kochat se pohledem na fialkové šeříky. :)

Vyhlídková terasa (foto: Jirka)

Průhled skrz zábradlí :) (foto: Lenka)

Ze hřbitova jsme se ještě skočili mrknout kousek dál ulicí U Ovčína, kde ke staré vile vede zdobená brána, která byla údajně navržena architektem Josefem Gočárem. No, kdo ví, kolik je na tom pravdy, žádné bližší informace jsem o tom nenašla... :)

Brána k vile (foto: Lenka)

Pak jsme šli na druhou stranu rybníka Koryto, odkud je krásný pohled na protější stranu, tedy hlavně na kostelík, který se odráží v klidné hladině rybníka... Pěkné místo, i když tady malinko otravovali komáři, tak jsme radši zase šupajdili dál, abychom nebyli poštípaní. :)

Kostelík nahoře i dole :) (foto: Jirka)

A to je vila, ke které vede výše vyobrazená brána. Pěkná, co? :) Akorát mi vždycky přišla spíš jako dům hrůzy - ale to asi jenom kvůli poloze těsně vedle urnového háje... Dnes ji vnímám spíš jako jednu z nejhonosnějších vil na Dobříši. Vlastně tu moc takových nemáme. :) 

Vila nad rybníkem Koryto (foto: Lenka)

Vrátili jsme se na náměstí Svobody, což bylo první centrum Dobříše, v době kdy místo zámku stála ještě původní obytná tvrz. Dnes tudy vede Pražská ulice a část je využívána jako parkoviště, tak by si člověk ani nevšiml, že tu nějaké náměstí vlastně je. :) Nachází se tu nejstarší dobříšské budovy, kromě zmíněného zámku to je ještě kostel a bývalý statek, ve kterém dnes sídlí soukromá firma.  Na zeleném prostranství stojí socha sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1734. V roce 1856 byla přestěhována na tohle místo.

A zase ten zámek... :) (foto: Jirka)

Socha sv. Jana Nepomuckého (foto: Lenka)

Dále jsme šli ulicí Na nábřeží, kolem "zvláštní školy"... my jsme jí vždycky přezdívali "zelený gympl" podle toho, že sídlí v budově natřené na zeleno. Trochu škodolibé, já vím... ale ještě dříve se prý této škole říkalo "Třešňákova univerzita" podle ředitele. Tak si říkám, že to s naší generací ještě není tak špatné. :)) Poté jsme pokračovali Zahradní ulicí, kde se mi dlouhá léta líbí tenhle zvláštní domeček... Snad jsem tu ani nikdy nikoho neviděla, ale vždycky mají za oknem takové zvláštní věcičky. :) Jako by to jenom potvrzoval kamenný ksichtík vytesaný do podstavce, který stojí vedle vchodu do domku...

Domeček (foto: Lenka)

Ksichtík :) (foto: Lenka)

Domek stojí sice v ulici Zahradní, ale je i součástí hlavní silnice Partyzána Svobody, kudy jsme pokračovali směrem k domovu. Stojí tu i druhá socha sv. Jana Nepomuckého, kterou na Dobříši máme. :) Tahle byla zhotovena v roce 1864 Josefem Platzerem a původně stála na Malostranském mostě, který dnes už neexistuje. Původně tudy tekl potok, přes který se klenul most... Ale to už je docela dávno, dříve tu býval i rybníček, který byl ale zasypán, aby tu mohly být postaveny další budovy. Škoda.

Když kolem této sochy jezdil synovec v kočárku, vždycky prý zdaleka na tuto sochu křičel "teta"... no, nevím, dřív jsem si nikdy nevšimla, že jsme si s Janem Nepomuckým tolik podobní. :D

A druhá socha sv. Jana Nepomuckého (foto: Lenka)

Pak už jsme se podívali jenom k rybníku Papež, který takhle v podvečer bývá nejkouzelnější z celého dne. Hezky se v něm totiž zrcadlí každodenní západy slunce. Docela mě překvapilo, že tu je tak málo vody... letošní jaro je docela suché, tak jestli pořádně nezaprší, bude takové i léto... I když aby se to zase nepřehnalo jako vloni v létě, kdy pršelo zase moc a voda se do rybníka málem nechtěla vejít.

Rybník Papež (foto: Jirka)

Pěkný západ slunce, co? :) Nad poloostrůvkem je lavička, z ní je pěkný pohled na celý rybník a odsud se dají západy slunce krásně pozorovat. My jsme si ale už nesedli, ale radši jsme zamířili k domovu...

Kamenný břeh... (foto: Jirka)

Pohled k ostrůvku a na západ slunce (foto: Lenka)

Uf, a byla jsem ráda, že jsme domů došli... nožičky mě pěkně bolely. Je neuvěřitelné, jak člověk za takovou chvíli tak snadno zleniví. Ach jo. :)

úterý 1. května 2012

Bzdinka

Dlouho jsem se chtěla podívat k rybníčku Bzdinka... teda byla jsem tu v létě minulý rok, ale bohužel jsem neviděla památný strom, který jsem tu hledala a nenašla. :D Mezi tím tu byl fotit Jirka a říkal, že strom tam je i s cedulí, no tak hurá... No a jelikož teď to s takovým krátkým výletem šlo, tak jsme na něj vyrazili. :) Tedy autem, to jsme nechali při cestě k rybníčku a odtud jsme pokračovali pěšky. Chtěla jsem okouknout kapli sv. Jáchyma, ale mezi stromy nebyla ani vidět. Takže na okoukávání této kapličky doporučuji pozdní podzim nebo zimu... Ale ne, že by ty jírovce byly ošklivé. :)) Vlastně ne, kvetoucí kaštany jsou moc pěkné - jsou typické pro začátek května stejně jako fialkové šeříky a svěže zelené listy. Tohle jaro v rozpuku mám asi nejradši ze všech ročních období (ale kdybych to náhodou tvrdila i o pozdimu, létě nebo zimě, tak se nedivte:)).

Kaplička schovaná za dvěma jírovci (foto: Lenka)

Kaple mezi stromy přece jenom je. :)) Kaplička sv. Jáchyma byla postavena v roce 1758 a je typickou ukázkou venkovské sakrální architektury z období pozdního baroka. Tolik stojí na cedulce i na internetových stránkách města Dobříše a víc o kapli se mi nikde najít nepodařilo, takže se musíme spokojit s tím, co je. :)

A tady je kaple sv. Jáchyma už vidět :) (foto: Lenka)

Jojo, to už vypadá na květen :) (foto: Lenka)

Alespoň zadní strana kaple je vidět :) (foto: Jirka)

Po dlouhé době jsem se procházela takhle pěkně přírodou, tak jsem si to musela řádně vychutnat a pomalu každou pampelišku jsem si náležitě užívala. :)

Pampelišky (foto: Lenka)

Mezi kapličkou sv. Jáchyma a rybníkem je několik řad jabloní, která na prvního máje nádherně kvetly... Tak jsme se tu chvilku zastavili a zdrželi. ;) A je odsud také hezký pohled přes louku s kvetoucími žlutými pryskyřníky směrem k Dobříši. Paneláky sice i odsud celému výhledu dominují, ale přece jenom je to odsud nějak snesitelnější. :)

Pohled směrem k panelákové Dobříši (foto: Jirka)

Jabloňová stromořadí (foto: Lenka)

Na první máj jsme nezapomněli... A pro tuto vzácnou příležitost si vypůjčíme několik slov od Karla Hynka Máchy... :)

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
(...)

Jabloňový květ (foto: Lenka)

Pak jsem došli k rybníčku Bzdinka (vlastně jsou tu rybníčky dva, ten menší je hodně zarostlý a bydlí v něm žáby), místo je pojmenováno podle Jana Hvězdy z Vícemilic zvaného Bzdinka, což byl husitský vojevůdce. Podle jedné z dobříšských pověstí se na dně rybníčku měl ukrývat poklad z husitské doby. Truhla s penězi patřila bohatému sedlákovi, právě k tomuto rybníčku měl sedlák Sýkorský dovézt truhlu se všemi svými zlaťáky a dát je stařeně, která měla uzdravit jeho ženu. Stařena poznala, že zlaťáky nejsou všechny a že se ji sedlák snažil podvést, shodila truhlu do rybníčku, truhla se při pádu otevřela a zlaťáky se všechny vysypaly a proměnily se v kameny...Tak kdysi bohatý sedlák přišel nejen o peníze, ale o svou ženu a stal se z něj žebrák. Protože v té době táhli krajem husité pod vedením Bzdinky, dostal tento rybníček jméno po něm... Tolik v kostce něco málo z knížky Dobříšské pověsti (od Sašy Lorenzové a Sylvy Stambergové), což je taková tenká knížečka, kterou jsme kdysi doma také měli, ale už hodně let jsem jí neviděla. Ještě, že se dá leccos najít na internetu. ;)

Rybníček Bzdinka (foto: Jirka)

Poklad jsme nenašli a ani jsem ho nehledali... Naším pokladem tu byly zcela jiné krásy a s tím jsme už úspěšní byli. :) I když jsme byli lehce zoufalí z jednoho malého mráčku, který se nám usídlil před sluníčkem a asi 20 minut se prostě nehnul pryč. To bylo snad moje nejdelší čekání na lepší světlo. :))

Čekání jsem si krátila koukáním do menšího rybníčku mezi loňský orobinec, jestli tam neuvidím nějakou žábu... Slyšet byly, ale dlouho se nechtěly ukázat, potvůrky. Čekání se ale vyplatilo a jeden skokánek (asi) vyplaval k hladině a nechal se hezky zvěčnit. Dokonce nezmizel ani, když jsem se k němu přiblížila, co strmý břeh dovolil. Kupodivu jsem ani já nežbluňkla do vody, která nevypadala úplně čistě... Zavládla pak všeobecná spokojenost. :)

Duby na břehu rybníka (foto: Jirka)

Za rybníčkem Bzdinka je ještě jeden malinkatý rybníček, který je skoro celý zarostlý orobincem. Slyšeli jsme z něj kvákající žáby... dlooouho jsem se snažila nějakou žábu najít a nakonec se mi to i povedlo. Dokonce jsem jí i vyfotila... Ale podle hlavičky čouhající ze špinavé vody nejsem schopná určit, který druh skokana to je. Ale nedávno jsem četla, že určit skokana je oříšek i pro odborníky, tak to snad není ani taková tragédie, že tu máme skokana no name. :)

Orobincem zarostlý rybníček (foto: Lenka)

Skokan (foto: Lenka)

No jóó a u rybníčka už je skupina starých dubů...A ten nejstarší a nejmocnější je úplně nejvíce vzadu... Jak to, že jsem si ho vloni v létě nevšimla? :) Asi byl zarostlý dalšími stromy... No, stane se. :) Památný dub letní (Quercus robur) zvaný stejně jako rybníček "Bzdinka" byl vyhlášen teprve 8. ledna 2004, je vysoký 29 m a obvod jeho kmene činí 466 cm. Vyniká svým pravidelným vzrůstem a má významnou krajinotvornou funkci... Z druhé strany je vidět pěkně široko daleko. ;)) Podnět k vyhlášení podali členové klubu vysokohorské turistiky klubu českých turistů z Dobříše. Je dobré vědět, že podat návrh na vyhlášení může vlastně kdokoliv... budu se muset porozhlédnout po okolí, jestli náhodou někde není zajímavý strom, který by stálo za to chránit. :)

Cedule památného stromu (foto: Lenka)

Památný strom u rybníku Bzdinka (foto: Jirka)

Připomíná vám následující fotka něco? Jirka udělal snímek ve stylu pracovních ploch počítačů s operačním systémem Windows. :))

Modrá & zelená (foto: Jirka)

Od Bzdinky jsme šli cestou mezi poli směrem k lesu rovnou za nosem směrem na západ... Docela mě udivily domy, které stály na pozemcích u lesa. Sice měli popisná čísla jako chaty, ale bydlení pro čtyři lidi to bylo pohodlné... Někdo si to asi dobře rozmyslel. :)

Jabloňka v květu a v květnu (foto: Lenka)

Cestička - pohled směrem k Dobříši (foto: Lenka)

Od lesa jsme šli kousíček lesem, kde nic moc zajímavého nebylo... Ale možná jsem nic zajímavého neviděla jenom proto, že jsem byla unavená. :) To nám ale ještě zbýval kousek cesty k autu...

U lesa (foto: Jirka)

Cestou jsme v pangejtu šli kolem krásných blatouchů bahenních. I když mě nohy bolely, zalezla jsem tam udělat pár obrázků... Ne, že by to byly nějak zářné fotky, ale přece jenom je tu letos ještě nemáme. ;)

Blatouch bahenní (foto: Lenka)

Na cestu domů se s námi s dnešní procházkou loučil krásný západ slunce. Kupodivu jsme ještě stačili rychlý nákup nějakého proviantu, takže jsme ani nemuseli trpět hlady. :) Pěkná prvomájová procházka to byla. ;)

Západ slunce (foto: Lenka)

PS.: Než jsem dopsala článek, knížečku Dobříšských pověstí jsem v knihovně objevila. ;))


Další informace:
- Bzdinka na stránkách geocaching.com
- Karel Hynek Mácha - Máj
- Wikipedia - seznam památných stromů v okrese Příbram

úterý 6. března 2012

Zastaveníčko v Dlouhé Lhotě a Obořišti

Není od věci občas odejít z práce dřív a jít se někam podívat... zvlášť, když je krásně slunečné počasí. :) To se mi povedlo jen tak v úterý, bez nějakého velkého plánování mě Jirka, který měl dovolenou, vyzvedl u autobusu hned po mém příjezdu na Dobříš. Přivezl mi kalhoty na převlečení, boty (to kdybychom se rozhodli jít někam, kde je hodně bahna :)) a hlavně foťák - no a mohlo se jet! :) Jenže kam?? ... Při pohledu na mapu mě napadla Dlouhá Lhota - nikdy jsem se tu nezastavila, vždycky jsem byla jenom projíždějící a teď si říkám, jak je možné, že jsem nezastavila nikdy dřív, když je tu tak pěkně. :) Zaparkovali jsme u místní bývalé sámošky a šli jsme se rozhlížet po návsi a okolí... Místní na nás koukali jako na exoty a vlastně se jim ani trochu nedivím. :D

První zmínka o Dlouhé Lhotě je z roku 1336, kdy vládl Jan Lucemburský. Původně se to tu jmenovalo Nová Lhota a později Bavorova Lhota podle vladyky Viléma Bavora ze Strakonic, který založil kostel. V roce 1654 se vrátil název Dlouhá Lhota. V polovině 18. a začátkem 19. století v souvislosti s rozvojem těžby v okolí vzrostl počet obyvatel až na 600, dnes tu bydlí 331 lidí, jak jsem se dočetla na internetových stránkách obce. Centrem obce je velká náves obdélníkového tvaru, dříve bývala nezastavěné a kolem čtyřech rybníčků byla jen zeleň a kostel. Později tu vyrostl obecní úřad, hasičská zbrojnice, škola a  několik obytných domů... Škoda nechat nějaký volný prostor bez domů, že? :( ... Ale i tak je náves dost rozsáhlá a prostorná.

Jeden ze čtyřech rybníků na návsi v Dlouhé Lhotě (foto: Jirka)

My jsme nejdříve šli ke zdejšímu zámku... Hele, nevíte někdo, co to je za háčky na následující fotce?? :) Jediný význam mě napadl - šibenice pro kapry, ale to nebude dobře. :)

Háčky :) (foto: Lenka)

Na místě zámku stávala tvrz, ale ta byla vypálena během třicetileté války. Na jejím místě vyrostl na konci 17. století barokní zámek, který byl klasicistně přestavěn v 18. století. JZD tu kdysi mělo své kanceláře a podle toho i zámek dneska vypadá. V současné době je v soukromém vlastnictví... Byla jsem zase jednou zvědavá a normálka jsem se šla podívat, co se to tam děje, když už byla otevřená příjezdová brána. Tak se rozhlížím a koukám a najednou ke mě jde pán a ptá se, co tam dělám... :) Tak jsem říkala, že jsem se prostě jenom šla podívat blíž, ten pán byl nějaký stavební dozor z firmy, která zámek v současné době rekonstruuje. Mělo by tu být muzeum skla. A kupodivu mě ani pán nevyhodil. :) Je dobře, že takové památky někdo rekonstruuje a snaží se je tak zachovat pro další generace. Doufám, že se rekonstrukce povede a my se sem brzy půjdeme podívat do muzea... i když je pro mě záhadou, proč zrovna muzeum skla, když výroba skla není spojena s naším krajem.

Zámek v Dlouhé Lhotě (foto: Jirka)

Zámek je jednopatrová budova s věžičkou nad vstupním schodištěm. Je tu zachován jakýsi hospodářský dvůr a za zámkem by měl být anglický park, ale tam jsme už radši nešli. :) Park by měl být také v zanedbaném stavu, ale snad i tam dojde brzy na nějakou obnovu. V parku roste památný strom "dub vladyky Barovora", ale na něj jsem přišla až doma, tak škoda, mohlo být na Wikipedii o jeden nafocený strom víc, takhle jsme vyfotili jenom vrcholky jeho větví a víc nic. :) Dub je 27 m vysoký a obvod jeho kmene dosahuje krásných 512 cm.

Socha u vstupního zámeckého schodiště (foto: Lenka)

Prostě tím chci říct, že se sem budu "muset" ještě někdy vrátit... pokud strom nevyfotí někdo jiný. ;) My jsme se pak šli volným krokem projít po rozsáhlé návsi. Celou dobu jsme nevěděli, kam dřív s očima. Všude se bylo na co dívat. Moc se mi líbily i domy kolem návsi - jsou to takové ty typická domkářská stavení s hospodářským zázemím, kde se i dneska musí pěkně bydlet. :) Cestou jsme u rybníka viděli kvetoucí kočičky, konečně se začíná něco zajímavého z rostlinné říše klubat. :)

Domek na návsi (foto: Jirka)

Kočička (foto: Lenka)

Postupně jsme se propracovali až ke kostelu, nejprve jsme si prohlédli vedle něj stojící barokní sochu sv. Jana Nepomuckého pocházející z druhé poloviny 18. století. Kostel je obehnán barokní zdí, která je prolomena bránou. Za kostelem je rovněž barokní márnice. Kostel sv. Jana Evangelisty je starší než márnice a socha a je postaven v gotickém slohu. Původně tu stávala kaple (ze 14. století), která byla v 16. století nahrazena kostelíkem, který byl v roce 1897 přestavěn. Dnes patří pod dobříšskou farnost. Nejstarší součástí vybavení je skládací křídlový oltář ze 14. století (dnes je nahrazen kopií). Kostel, socha i zámek jsou zařazeny mezi kulturní památky.

Kostel sv. Jana Evangelisty (foto: Jirka)

Na další fotce je patrové odpočívadlo pro holuby, které je instalováno na vrcholu cibulové věže kostela. ;)

Holubi na báni (foto: Lenka)

Od kostela jsme se šli podívat ještě na druhou stranu návsi... Už se ale začaly protahovat stíny (ještě, že ne ksichty)... A to je zas něco pro mě a nedalo mi to, abychom se nezvěčnili s kolemjdoucím pánem alespoň stínově. :) Když jsem fotila stíny od vinné révy, říkala jsem si, zda-li pak na mě někdo z toho domu nechápavě civí. Snad ne... :))

Stínový portrét s kolemjdoucím pánem :) (foto: Lenka)

Stínování (foto: Lenka)

Z druhé strany rybníčku byl zase jiný a moc pěkný pohled na kostelík, takže jsme samozřejmě nemohli odolat několika dalším fotkám. To bychom byli přeci hloupí kdybychom je jen tak nechali "viset ve vzduchu". :) I když jsem tady už dost mrzli, takže jsem radši schovávala ruce, než bych fotila. :)

Rybníček s kostelem (foto: Jirka)

A na cestu domů nám krásně svítil měsíček... :)

Měsíčku na nebi vysokéééém (foto: Lenka)

Brrr, toho dne byla fakt hrozná, i když krásně svítilo sluníčko... Ale velká tragédie nastala, až když slunce zalezlo za okolní domy. To nám byla fakt zima! Tak jsme radši nasedli do auta a jeli jsme zpátky. Přeci jenom mi to nedalo a zastavili jsme se ještě v Obořišti. :) První zmínky o Obořišti jsou z roku 1333, zdejší tvrz je poprvé zmiňována v roce 1408, v roce 1425 byla tvrz vypálena husity. Sídlo pak bylo obnoveno a střídalo majitele, mezi lety 1681 - 1688 bylo zbořeno a na jeho místě vyrostl klášter pro řád paulánů.

Kostel sv. Josefa v Obořišti (foto: Jirka)

Slunce zapadající nad rybník v Obořišti (foto: Lenka)

Kostel sv. Josefa byl k jižní zdi kláštera přistavěn v letech 1702 - 1711 pravděpodobně podle plánů K.I. Dienzenhofera. Kostel byl vysvěcen 21. března 1712, takže zanedlouho to bude 300 let... Tak jako všechny kláštery v českých zemích, i tento byl zrušen za Josefa II. V současné době ve starých klášterních sídlí výchovný ústav pro mládež... čili pasťák. 

Kostel při jižní straně bývalého kláštera (foto: Lenka)

Souměrnost od kostelních dveří (foto: Lenka)

Zima nad námi vyhrála a byl čas vrátit se domů - oba jsme se do toho teplíčka už těšili. :)) 


Další informace:
- oficiální stránky Dlouhé Lhoty a Obořiště
- wikipedia - Dlouhá Lhota, Obořiště