Podvečerní procházka Novým Městem pražským

Posledních pár dní bylo docela horkých, tak jsme nechtěli odpoledne za největšího pařáku chodit ven... Ale jednou se nám poštěstilo vyrazit na příjemnou podvečerní procházku a to už byly teploty příjemnější... Vlastně úplně akorát na tričko s krátkým rukávem. :)

A jako bonus pro nás bylo krásné měkké podvečerní světlo, které je na focení přímo ideální. ;) Díky tomu se povedlo docela normálně zvěčnit porodnici u Apolináře, což se mi zatím nepovedlo. :) Procházeli jsme se po místech, kde jsme už byli během dubna, ale přece jenom se okolí změnilo díky zeleni, která se nádherně zazelenala.

Porodnice u Apolináře

Výhled nad Albertovem

Tentokrát jsme navíc sešli po malých albertovských schodech dolů a já jsem se šla nostalgicky podívat na svou vysokou školu - Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. :) Tohle je hlavní budova fakulty a sídlí tu moje geologie :) ... a ještě geografie. Jojo, tady jsem v minulých letech strávila docela dost času, ale byly to pěkné časy, to jo. :)

Jedna z budov Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Na rohu budovy je pamětní deska upomínající na Sametovou revoluci, protože právě tady se sešli 17. listopadu 1989 studenti pražských vysokých škol na manifestaci k 50. výročí zavření škol nacisty. Odsud se dav studentů vydal na pochod až k Národní třídě a celkem se ho účastnilo až padesát tisíc lidí... No, ještě, že Sametová revoluce proběhla!

Pamětní deska připomínající Sametovou revoluci

Hned za budovou na Albertově je budova chemie, kterou jsem nikdy neměla ráda... ale to asi bude tím, že jsem nikdy příliš neměla ráda chemii. :) Ale chodila jsem sem na skvělou přednášku od profesora Vladimíra Karpenka, který se normálně věnuje vědecké práci, ale spíš jako svého koníčka se také zabývá historií alchymie a to tedy byly hodně zajímavé přednášky... Nepovinné, ale přesto tam bývalo poměrně plno a to se ještě konaly docela pozdě večer. Na budově má ale jiný proslulý chemik svou pamětní desku - jde o Jaroslava Heyrovského, který dostal za svou práci v oboru chemie Nobelovu cenu. Heyrovský tu působil jako profesor mezi lety 1919-1950.

Pamětní deska s Jaroslava Heyrovského

Pak jsme šli zase zpátky do kopce, ale vzali jsme to přes zahradu Ztracenka, kde jsme také nedávno byli... Dneska byla zase trochu jiná. Chvíli jsme koukali na titěrné žabičky, jak se proplétají travou, poseděli jsme na lavičce a zase jsme šli dál. 

Zahrada Ztracenka

Schody ve Ztracence

U růžového keře... :)

Nedalo nám to a opět jsme zabloudili do prostoru Bastionu XXXI. U božích muk... Prostě je to krásné místo. Není třeba další fotky komentovat... Jenom mě zaujalo, že jsme konečně taky někoho viděli v restauraci na jídle... Tak evidentně se najde někdo, komu nevadí vyšší ceny. :)

Moderní zábradlí

Bastion XXXI. U božích muk

Pohled do Nuslí :)

Pohled směrem ke Karlovu

Tak to byla naše podvečerní procházka... Hezky se mi potom spalo, to se musí nechat. :)


Další informace:
- o Sametové revoluci na Wikipedii

Velikonoční procházka po Novém Městě

Dlouho jsem přemýšlela, zda to sem napsat nebo ne... Ale což... takový je život. Možná je to vidět i na tomto blogu, že se tu delší dobu neobjevilo nic moc nového. Není to tím, že bychom byli líní a nikam nechodili... ale mou vážnou nemocí. Nemá cenu se bavit o tom, co je to za nemoc a kde ležím a jaký je můj zdravotní stav. Tento blog je o cestování a výletech a při tom i zůstane. :) Sice to teď nebudou klasické výlety, ale spíš krátké procházky po okolí nemocnice... ale ono i to okolí je pěkné a určitě se bude na co koukat. To jenom na vysvětlenou...

Na velikonoční pondělí bylo konečně pěkné počasí, takže když jsme si odbyli typické velikonoční povinnosti, vydali jsme se na procházku po okolí. :) Sluníčko vyloženě lákalo ven, sice nebylo úplně teplo, ale v černé bundě s kapucí se to dalo vydržet. :) Ještě štěstí, že jsem si nechala přivézt foťák a mohla jsem tak během procházky pořídit pár obrázků. Mám procházení centrem Prahy ráda, protože člověk narazí na zajímavost na každém kroku. :)

Louže, stín, odraz

Nešli jsme nijak daleko. Od nemocnice jsme došli na křižovatku ulic U nemocnice, Benátská, Viničná, Kateřinská a Lípová. Dál jsme pokračovali Viničnou, která ve volný den zela prázdnotou. Ve všední dny se to tu hemží študáky, hlavně biologického druhu (sídlí tu biologická sekce Přírodovědecká fakulty). :) Cestou jsem obdivovala sošnou výzdobu domů... a stíny, které vrhaly ještě bezlisté stromy. A byla jsem upřímně ráda, že jsme zase po delší době venku. :)

Někdy si toho na zádech neseme moc...

Stíny ve Viničné ulici

Cestou jsme si všimli několika malůvek. :) Pěkné, ne?? ... Ale radši nezkoumám, čím je toto tak hezky hnědě namalováno. ;)

Pouliční umění

V malém domku v Apolinářské ulici jsme šli kolem velvyslanectví Lucemburského velkovévodství. Ani jsem nevěděla, že v Praze má taková malá zem svoje zastoupení. :)

Velvyslanectví Lucemburského velkovévodství v České republice 

Malý basketbalista

Na Novém Městě stojí několik středověkých kostelů, které v promyšleném rozmístění nechal vybudovat Karel IV. do tvaru kříže. Nové Město tedy bylo prvním městem, které vzniklo podle urbanistického plánu. Delší osa je tvořena bazilikou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kostelem Zvěstování Panny Marie v ulici Na Slupi, kostelem sv. Apolináře a kostelem sv. Kateřiny. Kratší rameno je mezi klášterem Na Slovanech (Emauzy) a kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Ve středu obou ramen stojí právě kostel sv. Apolináře, který jsme si na procházce prohlíželi. :)

Kostel sv. Apolináře byl postaven na návrší, kterému se říká Větrov a které z jedné strany strmě klesá směrem k Albertovu. Jednolodní gotická bazilika byla vystavěna v letech 1362-76, kostel byl v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby, ale koncem 19. století byl zase architektem Josefem Mockerem přestavěn do gotické podoby. V interiéru jsou útržkovitě zachovány malby pocházející z doby kolem roku 1390. Na jihozápadní straně kostela je 42 m vysoká věž v které je zvon Apolinář z roku 1867.

Kostel sv. Apolináře... poprvé

... a podruhé

Až se divím, že jsem nikdy kostelu nevěnovala větší pozornost... no, hlavně, že jsem tu chodila šest let do školy. :) Ale následující výhled, ten zase znám docela dobře. Kolikrát já se kochala pohledem na pěkné panorama Prahy, když jsem šlapala nahoru do malých albertovských schodů... :) Albertovské stráně jsou v posledních pár letech v hledáčku studentů a zaměstnanců Přírodovědecké fakulty, kteří se tu snaží vytvořit přírodě blízké biotopy a vytvořit tak vhodná místa pro zajímavé druhy rostlin a živočichů. Pravidelně jsou tu ničeny invazivní druhy rostlin jako je popínavá rostlina opletka. Měly by tu vzniknout teplomilné trávníky a cíleně tu zůstanou zachovány hromady klád a dřeva, které budou sloužit jako úkryt pro menší živočichy (myšice, ježky, hmyz atd.). Držíme palce, ať se práce povede.

Vyhlídka nad Albertovskými stráněmi

Jelikož toho mé nohy měly dost, museli jsme se chvíli zastavit na lavičkách u slavné porodnice U Apolináře, kde se narodil Jirka. :) Slovy kamarádky... nemusím mít nic extra, takže já jsem se narodila v Příbrami. :) Pražská porodnice se nacházela nejprve v budově blízko kostela, ale přestala vyhovovat a proto musela být postavena nová porodnice. Architektem stavby byl Josef Hlávka, který hledal inspiraci v nemocnicích ve Vídni, Bruselu či Paříži. Stavba probíhala v letech 1867-70, v době vzniku šlo o největší porodnici v Evropě. Kolem centrálního nádvoříčka je několik pavilonů, které jsou propojeny chodbami, ale v případě potřeby se dají vzájemně izolovat. Dodnes dělá novogotická budova z červených režných cihel velkou parádu. :)

Apolinářská ulice a slavná porodnice :)

Další informace:

- stránky Prague City Line - trasy Prahou vyznačené přímo v chodnících, součástí je i mnoho památek na Novém Městě - např. kostel sv. Apolináře, porodnice U Apolináře (více viz. některý z dalších článků :)

- stránky Praha stověžatá - věnována pražským věžím a výhledům z nich, jsou tam i virtuální prohlídky věží  - kostel sv. Apolináře (další budou asi také v následujících článcích :))

- kostel sv. Apolináře na stránkách hrady.cz