Podvečerní procházka Novým Městem pražským

Posledních pár dní bylo docela horkých, tak jsme nechtěli odpoledne za největšího pařáku chodit ven... Ale jednou se nám poštěstilo vyrazit na příjemnou podvečerní procházku a to už byly teploty příjemnější... Vlastně úplně akorát na tričko s krátkým rukávem. :)

A jako bonus pro nás bylo krásné měkké podvečerní světlo, které je na focení přímo ideální. ;) Díky tomu se povedlo docela normálně zvěčnit porodnici u Apolináře, což se mi zatím nepovedlo. :) Procházeli jsme se po místech, kde jsme už byli během dubna, ale přece jenom se okolí změnilo díky zeleni, která se nádherně zazelenala.

Porodnice u Apolináře

Výhled nad Albertovem

Tentokrát jsme navíc sešli po malých albertovských schodech dolů a já jsem se šla nostalgicky podívat na svou vysokou školu - Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. :) Tohle je hlavní budova fakulty a sídlí tu moje geologie :) ... a ještě geografie. Jojo, tady jsem v minulých letech strávila docela dost času, ale byly to pěkné časy, to jo. :)

Jedna z budov Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Na rohu budovy je pamětní deska upomínající na Sametovou revoluci, protože právě tady se sešli 17. listopadu 1989 studenti pražských vysokých škol na manifestaci k 50. výročí zavření škol nacisty. Odsud se dav studentů vydal na pochod až k Národní třídě a celkem se ho účastnilo až padesát tisíc lidí... No, ještě, že Sametová revoluce proběhla!

Pamětní deska připomínající Sametovou revoluci

Hned za budovou na Albertově je budova chemie, kterou jsem nikdy neměla ráda... ale to asi bude tím, že jsem nikdy příliš neměla ráda chemii. :) Ale chodila jsem sem na skvělou přednášku od profesora Vladimíra Karpenka, který se normálně věnuje vědecké práci, ale spíš jako svého koníčka se také zabývá historií alchymie a to tedy byly hodně zajímavé přednášky... Nepovinné, ale přesto tam bývalo poměrně plno a to se ještě konaly docela pozdě večer. Na budově má ale jiný proslulý chemik svou pamětní desku - jde o Jaroslava Heyrovského, který dostal za svou práci v oboru chemie Nobelovu cenu. Heyrovský tu působil jako profesor mezi lety 1919-1950.

Pamětní deska s Jaroslava Heyrovského

Pak jsme šli zase zpátky do kopce, ale vzali jsme to přes zahradu Ztracenka, kde jsme také nedávno byli... Dneska byla zase trochu jiná. Chvíli jsme koukali na titěrné žabičky, jak se proplétají travou, poseděli jsme na lavičce a zase jsme šli dál. 

Zahrada Ztracenka

Schody ve Ztracence

U růžového keře... :)

Nedalo nám to a opět jsme zabloudili do prostoru Bastionu XXXI. U božích muk... Prostě je to krásné místo. Není třeba další fotky komentovat... Jenom mě zaujalo, že jsme konečně taky někoho viděli v restauraci na jídle... Tak evidentně se najde někdo, komu nevadí vyšší ceny. :)

Moderní zábradlí

Bastion XXXI. U božích muk

Pohled do Nuslí :)

Pohled směrem ke Karlovu

Tak to byla naše podvečerní procházka... Hezky se mi potom spalo, to se musí nechat. :)


Další informace:
- o Sametové revoluci na Wikipedii

Bastion XXXI. U božích muk

Na procházky se snažíme chodit, jak jen to jde... I když to vypadá na déšť, vždycky nám to vyšlo a déšť se nám nakonec vyhnul. Akorát nových míst, kam se dá jít, už moc není... i tak se snažíme nové objevovat. :) V neděli jsme se šli podívat zase směrem ke Karlovu... Cestou jsme odbočili směrem k Albertovu, kde jsme se ale jenom rozhlíželi po nabízených panorámatech, ale dolů jsme nešli. :) Když ještě nejsou výhledy zarostlé, naskýtá se tu pěkný pohled směrem k Vyšehradu (dvě věže patří chrámu sv. Petra a Pavla), ale i na kostel sv. Apolináře, o kterém jsme psali v některém z předchozích článků.

Výhled od Albertovských schodů

Kostel sv. Apolináře

Pak jsme se ještě jednou porozhlíželi u kostela a kláštera na Karlově, potkali jsme tu veselého pejska, který po nás chtěl házet míček... no, neházela jsem, ale kopala jsem mu ho. :)) Pak jsme se ho ale nemohli zbavit, nicméně jsme šli dál a on si posléze našel jinou oběť. :) Chtěla jsem se podívat na bastion XXXI. U božích muk, který se mi líbil, když jsme tu byli s kolegou. Tohle místo jsme objevili úplnou náhodou, když jsme z práce mířili na fakultu na nějakou přednášku. Byli jsme zvědaví a měli jsme chvíli času, tak jsme sem zahnuli a moc dobře jsme udělali, protože tohle místo je jedno z těch nejúchvatnějších v Praze - alespoň mezi těmi revitalizovanými (a podle mého názoru). :)

Bastion XXXI. u Božích muk

Bastion je součástí hradeb, které opevňovaly Nové Město už za Karla IV. Tento prostor vznikl při navázání barokních hradeb na ty gotické. Na revitalizaci tohoto místa vypsala radnice Prahy 2 architektonickou soutěž v roce 2007. Soutěž vyhrál návrh Pavly Melkové a Miroslava Cikána z kanceláře MCA Atelier a tento návrh byl v roce 2011 opravdu realizován. Kamenné zdi byly doplněny modernějšími prvky jako je beton a korodovaná ocel, ze které jsou lavičky, zábradlí i odpadkové koše. Celkově to působí harmonicky i moderně... moc se mi to líbí.

Suprová kovová lavička

Je tu otevřena restaurace Bastion Prague, která patří spíše do kategorie těch dražších... ale na druhou stranu je na opravdu krásném místě a z interiéru je velkými okny krásný výhled směrem na Vyšehrad. Vždycky jsem tam viděla teda jenom pár odvážlivců, ale třeba to je jenom tím, že jsem tu byla vždycky ve špatnou denní dobu. :)

Z terasy jsou krásné výhledy... tedy ten směrem k Nuselskému mostu narušují divné vysoké budovy... Ale výhled na Nusle s údolím potoka Botiče a parkem Folimanka je lepší. :) V neděli to tam dost žilo - na hřištích si hrály děti, dospělí se procházeli. Líbí se mi velmi točité kovové schody v rohu bastionu, které směřují dolů a propojují obě strany hradeb. Vzniká tu tak možnost, jak se dostat z Nuslí na Albertov... a vypadá to, že tu vznikne všude udržovaný park. Tak se to povede a dlouho se tu udrží pořádek.

Nuselský most

Výhled z terasy - domy v Nuslích

Jsem zvědavá, jak se toto místo dostane do povědomí... Přijde mi to tu ideální na pořádání různých kulturních akcí, ale nikde jsem nenašla, jestli se tu už něco pořádalo nebo si veškerý prostor pro sebe zabrala jenom výše zmíněná restaurace. :)

Pohled přes terasu směrem ke Karlo

Hradby oddělující od sebe Nové Město a Nusle vedou směrem k Vyšehradu, kde byly napojeny na tamější pevnost. Vyšehradská pevnost byla vybudována po třicetileté válce, tedy v polovině 17. století, kdy se ukázalo, že hradby z období Karla IV. nestačí k obraně města... Ale o tom zase někdy jindy, třeba někdy dorazíme až na Vyšehrad. :)

Opevnění Nového Města... a Vyšehrad

Rovněž zajímavá je stěnová kaple U božích muk pocházející z 18. století, která byla doplněna o současnou kovovou skulpturu, která je tvořena několika vrstvami kovových desek s prořezanými stranami... Moc zajímavé a kaplička byla dokonce i vysvěcena.

Kaple U božích muk

Kousínek od kaple je vchod do zahrady Ztracenka, kam jsme také na chvilku nakoukli... Ale už jsme neměli čas, ta jsme si jí museli nechat na někdy jindy. :) Zahrada byla nedávno také upravena, takže se na ní budeme těšit. :)

Další informace:
- článek o bastionu na idnes.cz
- o revitalizaci bastionu na stránkách o architektuře earch.cz
- restaurace Bastion Prague

Hrnčířské a řemeslné trhy 2011

Květen = Jarní hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně... Už třetí rok pro nás tohle slovní spojení platí. Nemohli jsme tuhle akci vynechat - tím spíš, že jsme potřebovali koupit hrnečky do našeho společného bydlení. :) Vypravili jsme se sem v sobotu, protože jsme se báli, aby ostatní návštěvníci trhů nevykoupili to nejlepší. :)

Nejprve jsem byla (opět) trochu zoufalá, když jsem procházela mezi stánky a nemohla jsem si vůbec vybrat - jeden hrneček byl hezčí než druhý a člověk by si domů nejraději odnesl úplně všechny... ale to by se do té naší nové kuchyně už nic jiného nevešlo. :))

Jeden ze vchodů na berounské náměstí

Děti se učí s hrnčířským kruhem :)

Napadá mne, že jsme tu už potřetí a vlastně jsem tu ještě nenapsala nic o historii Berouna jako města. První zmínka o Berouně je z roku 1265, ale místo bylo osídleno už dříve... Brzy poté ale význam města poklesl a za Václava II. muselo být znovu vystavěno, z té doby pocházejí i zbytky hradeb, které se zachovaly v některých místech Berouna. Název města Beroun je odvozen od německého pojmenování severoitalské Verony (tedy ze slov Beronia nebo Bern). Hm, kdo by to byl řekl, že středočeské město bude mít nějakou spojitost se severní Itálií. :) Docela se mi líbily některé starší domy, které stojí kolem náměstí... Vlastně jsem si jich nikdy dřív moc nevšila, asi jsem měla oči jen pro hrnečky. :)

Historický domek v boční uličce

Jako v minulém roce jsme se šli podívat až do dolní části náměstí a chtěli jsme jít ještě kousek dál, ale když jsme procházeli kolem Dolní neboli Pražské brány, zjistili jsme, že je otevřená (dokonce zdarma), a tak jsme se vypravili nahoru. Pražská i Plzeňská brána byly součástí městského opevnění a je dobře, že se obě zachovaly do dnes... Na Plzeňské bráně jsme byli už před dvěma lety, kdy jsme také jen tak náhodou šli kolem. :))

Brána byla postavena naproti brodu přes řeku Berounku ve směru od Prahy (což není těžké uhodnout z názvu,který je dnes pro bránu používán :) ) ve 13. století. Brána byla v roce 1421 poškozena, stavební úpravy prodělala v roce 1846 a poslední opravy proběhly v roce 2004, kdy byly opraveny na příklad i korouhvičky s českým lvem. V korouhvích byly nalezeny kovové schránky z dopisy (z let 1846, 1892 a 1936 - k nim byl přidán i nový z roku 2004, který podepsali starosta, místostarosta a tajemník Berouna). V prostoru brány je od roku 2001 výstavní síň, která je roku 2003 nese jméno fotografa, který se v Berouně narodil - Výstavní síň Jiřího Jeníčka.

Pražská brána

Ovšem většina lidí nahoru šplhala kvůli hezkému výhledu - zajímavé bylo pozorovat mravenčení lidí na náměstí, ale je škoda, že nejzajímavější výhled byl proti sluníčku, ale i tak byl pohled na další berounské dominanty pěkný (např. kostel Jakuba st., rozhledna Městská hora nebo druhá z bran - Horní neboli Plzeňská).

Výhled z Pražské brány na náměstí a hrnčířské trhy

Docela starý vzkaz... :)

Vedle brány býval domeček pro ponocného, ve věži bydlel hlásný a někdy ve věži bylo dokonce vězení. Pod krovem byl zvon, který sloužil jako poplašný v době nečekaných událostí. Zajímavé je i kruhový otvor, kterým je vidět z prvního patra na cestu vedoucí pod klenbě průjezdu, a který sloužil jako výtah, ale měl i svou obrannou funkci v dobách obležení města.

Mohutné trámy tvoří střechu Pražské brány

Byla to nečekaná návštěva zajímavého místa... klidně více takových. :) Pak jsme si koupili trdlo a šli jsme se podívat na lávku přes Berounku, odkud je hezký pohled na Berounku, překvapivě. :))

Berounka v Berouně

Pak jsme se zase vrátili na náměstí - však před námi byla snad ještě více než polovina stánků! :) Pár hrnečků jsme ještě pořídili, ale pak už jsme se jenom procházeli s tím, že teda už máme batohy těžké dost a že už nic dalšího nechceme... Každý rok jsou trhy věnovány jednomu řemeslu - které tvoří jakýsi doprovodný rámec, letos to bylo ševcovské řemeslo, takže bylo k vidění několik stánků s různými botkami. :) Viděla jsem hezké barevné polobotky, ale i plné poctivé boty nebo sandálky z tenkých pásků. Takové botky vypadají lépe, než barevné Crocsy, co? :))

Umění

Bohužel už se čas nachýlil a my jsme se museli vydat zpátky - přece jenom někteří z nás museli ještě do práce, tak nebylo radno s tím otálet. :)

Zbytek městských hradeb

... Při cestě zpátky k autu jsme přemýšleli, kolik jsme si vlastně odnesli těch hrnečků... a došli jsme k číslu devět, které bylo později upraveno ještě o dva další zapomenuté hrnečky - takže celkem jsme jich měli 11, opravdu neuvěřitelné číslo! :)) Asi k nám bude muset chodit hodně lidí na kafe nebo čaj. :))

Další informace:
- Muzea a galerie v Berouně
- Stránky Hrnčířských trhů

13. den - York a Bradgate Park

Ráno, raníčko proběhlo skoro jako každé jiné. Snídaně toho dne byla docela bohatá, bylo na výběr z cereálií, obložených toastů, sladké pečivo, džusy atd. A dokonce žádné párky ani vajíčka v dohledu, takže jsme si to užili. ;) Po snídani nám opět nezbylo nic jiného, než si sbalit svých pár věcí a dát je do auta, no a potom jsme už vyrazili do centra Yorku za památkami. :)

York je hlavním městem tradičního hrabství Yorkshire, rozkládá se při soutoku řek Ouse a Foss a žije tu kolem 140 tisíc obyvatel. Město bylo založeno už v roce 71 a ve své době bylo centrem římské provincie i vikingského království Jórvik. York byl hlavním městem Anglie ještě před Londýnem, ale jeho význam poklesl po průmyslové revoluci, která ale paradoxně ušetřila mnoho historických staveb, které v jiných městech byly zbourány ve jménu pokroku.

Naší prohlídku Yorku jsme pro jistotu začali tam, kde jsme to znali už z předchozího dne a zase jsme se rozdělili na dvě skupinky, abychom se vzájemně neomezovali. :) Došli jsme ke starým hradbám, kde stávaly i hradby římské, které jsou nyní pod zemí. Ale my jsem ještě zůstali v prostoru za hradbami. Před yorskou galerií stojí socha Williama Ettyho, před kterou je kašna. William Etty (1787 - 1849) se narodil v Yorku a byl to britský malíř, který je známý především kvůli malování aktů. :) Vedle galerie je dům King´s Manor, který pochází z 12. století a sloužil jako dům opatů ze sousedního opatství, v 15. století byl přestavěn a od roku 1963 tu sídlí University of York. 

Fontána se sochou Williama Ettyho za denního světla (foto: Lenka)

O kousek dál je Museum Garden, jedná se o zahradu s několika historickými památkami... Ale na první pohled mne tedy uchvátily (opět, zas a znovu) kvetoucí narcisy. :)

Zas ty narcisy... :) (foto: Lenka)

Jedna z významných historických památek je zřícenina opatství - St. Mary´s Abbey. Je zde zachováno několik zdí a okenních výklenků, ale z větší části toto opatství zachováno. Nicméně i tak lze dobře vystopovat půdorys stavby, protože v trávníku jsou často zachovány patky sloupů nebo spodní části zdí, spolu s popisky si tak lze utvořit alespoň rámcovou představu, jak stavba byla veliká. Původní klášter byl založen v roce 1055, byl zasvěcen sv. Olafu a klášterní život tu vedli benediktini. Přestavba proběhla v letech 1271 až 1294 a  opatství bylo zasvěceno sv. Marii. Po rozpuštění klášterů v 16. století došlo k postupnému zničení staveb až do současného stavu. No, z historie si toho asi moc pamatovat nebudu, ale oproti tomu si ale moc dobře pamatuji, že tu zrovna sekali trávu a všude to kolem krásně vonělo. :))

Ruiny St. Mary´s Abbey v Museum Gardens  (foto: Jirka)

Hned vedle zbytků opatství stojí malý hřbitov a anglikánský kostel Church of St. Olave, který je zasvěcen sv. Olafu, což je patron Norska. Stavba byla stavěna kolem roku 1050, značně rozšířen a opraven byl kostel v 15. století, další úpravy následovaly ve 20. letech 18. století a i později. Části stavby dříve patřili dokonce i k opatství a ke kostelu byly připojeny po jeho zrušení.

Hřbitůvek u Church of St. Olave (foto: Jirka)

Od kostela k nábřeží řeky to byl už jenom kousek.Tam ale nic moc zajímavého nebylo, takže jsme po nábřeží zamířili zase o kus dál - směrem k Lendal Bridge. :) Most je z roku 1863 a je zajímavé, že před jeho stavbou se lidé mezi oběma břehy přepravovali přívozem. Na této straně řeky u mostu stojí stejnojmenná věž - Lendal Tower, která je datována do 13. století. Ve věži bývalo uchováváno kování, které se umísťovalo každou noc mezi Lendal a protilehlou Barker Tower, tak se mělo chránit město. Později věž sloužila k vodárenským účelům a k čerpání vody, ale dnes je už soukromým majetkem.

Nábřeží řeky Ouse (foto: Jirka)

Veselé veslařky :) (foto: Lenka)

Na protější straně tedy stojí Baker Tower, která je o něco nižší než její sousedka a také má kuželovitou stříšku, kdežto Lendal Tower je zakončena cimbuřím. Původně byla postavena jako hodinová věž ve 14. století, od té doby sloužila mnoha účelům... třeba i jako umrlčí domeček. ;) Za mostem byly schůdky, které vedly na yorské hradby, tak jsme samozřejmě neodolali a po hradbách jsme se museli projít. :) Byl odsud krásný pohled na katedrálu, no ale taky na okolní dopravní šrumec, protože kolem vedou silnice a je tu i železniční nádraží. :) Hradby jsou dlouhé 2 míle (tedy 3,4 km) a projít se dají tak za hoďku až dvě. Je zde několik bran a věží a historie hradeb sahá na dva tisíce let do minulosti.

Hradby a yorská katedrála (foto: Jirka)

Nevýhoda teda je, že z hradeb nevede moc únikových cest, takže jsme si prošli docela velký kus. :)) Po Skeldergate Bridge jsme zase šupajdili na druhou stranu řeky Ouse. :) Ale to už jsme se vyloupli u Clifford Tower, což je vlastně menší hrádek na kuželovitém kopečku. V centru velkého města taková zvláštní stavba vypadala docela nepatřičně. :) Akorát je škoda, že jsme sem neměli už čas jít. Věž byla součástí hradu, který tu nechal zbudovat Vilém Dobyvatel, samotná věž známá jako "Velká věž" byla vybudovaná mezi lety 1245 a 1262 za Jindřicha III. Věž byla obehnána vodním příkopem, který byl napájen vodou z řeky Foss. Na začátku 19. století hrad sloužil jako vězení a po roce 1935 byl hrad zbourán až zbylo jenom centrální "oko". :)

Clifford Tower (foto: Jirka)

Málem už bych si myslela, že zabloudíme, ale v Yorku na turisty rozhodně myslí a dokonce jim i zlatým písmem cesty značí. :))

Aby turisté nebloudili... :) (foto: Lenka)

Ale je pravda, že jsme trochu bloudili... a nebo spíš jsme rychle hledali nějaká zajímavá místa, protože už se zase blížil čas, kdy bychom měli York opustit. Cestou jsme procházeli kolem Jorviku, což je jakési vikingské muzeum. Akorát tu teda stálo frontu hrozně moc lidí a vlastně nás to pak už vůbec nelákalo... a navíc jsme ani neměli ten čas... No, prostě jsme s klidem pokračovali dál. :)


Cestou jsme minuli mimo jiné i St. Martin´s Church, který údajně patří k jednomu z nejhezčích kostelů v Yorku. Nejstarší části kostela pochází z normanské doby, z konce 11. století. Ale většina stavby byla rekonstruována v 15. století. Za II. světové války (v r. 1942) byl kostel velmi poničen bombami. V roce 1961 byl kostel znovu opraven a v roce 1968 došlo k jeho opětovnému vysvěcení. Na kostele jsou oboustranné hodiny, které byly instalovány poprvé v roce 1668, na jejich boku je pozlacená hlava (ale ta není původní, jedná se o repliku - originál byl zničen při náletech).  V 18. století doplněny o sošku stojícího admirála. :)

St. Martin´s Church (foto: Jirka)

... a hodiny na kostele (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autům jsme s Jirkou neminuli Newgate Market, který se nám pustoprázdný v noci dost líbil. Ve dne to ovšem bylo o dost horší. Sice se tu prodávaly květiny, ovoce a nějaké tradičnější anglické potraviny. Ale také tu měli oblečení a dokonce i posilovací stroje! :)) To jsem na tržišti teda nikde jinde neviděla. :)) Pak už jsme ale opravdu skoro spěchali k autu. :) Nicméně, podruhé jsem se cítila velmi překvapena, když jsme narazili na hospodu s českým pivem. Měli tu nepasterovaného Bernarda! :))

Tržiště v Yorku (foto: Lenka)

Pivní - hospoda s českým Bernardem (foto: Lenka)

Poslední památkou, kterou jsme v Yorku viděli, byla katedrála... Teda známá pod označením York Minster. Tu jsem si ale prohlédli jenom zvenku, protože už opravdu nebyl čas. No, drobeček to tedy není! :) Je to největší katedrála svého druhu v severní části Evropy. Na stejném místě už v 7. století stával dřevěný kostel, který byl později nahrazen kamenným. Stavba katedrály započala v roce 1220 v raně gotickém slohu. O třicet let později byla hotova hlavní loď a věž. Zajímavé je, že na počátku 15. století se zřítila hlavní věž, posléze jí byly zesíleny pilíře a byla postavena znovu. Roku 1472 byla stavba dokončena a také vysvěcena.

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Původně jsme chtěli v Yorku navštívit ještě nějaký atomový kryt nebo co že to bylo, ale tam měli nějak prapodivně otevřeno, že jsme se zrovna netrefili do těch správných dní a hodin. :) Takže jsme měli smolíka a museli jsme nasednou do aut a popojet zase dost na jih. Nicméně, cestu nám alespoň zpříjemňovaly podobné kuriozity jako je karavan se Smartem na přívěsu (hmm, lehce převozuschopné vozítko, ideální na dovolenou:)). Na jednom z odpočívadel jsme si zase s Monikou užily květinovou výzdobu na záchodech. :) To mě prostě bere! :)) Ale tentokrát nás nejvíc dostaly okvětní lístky růží, které byly v misce u odpadkového koše. Přírodní osvěžovač vzduchu, super, ne? :)

Přibližovadlo na rodinnou dovolenou :D (foto: Lenka)

Dekorace z čerstvých květin na záchodcích !! (foto: Lenka)

Toho dne jsme byli ubytovaní ve Fieldhead Hotel v Markfieldu.Když jsem viděla ten luxusní pokoj, byla jsem za něj opravdu ráda. :) Tohle bylo zase jedno z ubytování, která bych nominovala na přední příčky. :) Hotel se nachází v původním farmářském domě, který je z roku 1672. Pokoje jsou moderně zařízeny, koupelny jsou nové a čisté. Co víc si přát?! :)

Pohodlná postel ve Fieldhead Hotel (foto: Lenka)

No a protože bylo ještě brzy odpoledne, vypravili jsme se auty o kousek dál a navštívili jsme krásný kousek krajiny. Zaparkovali jsme na parkovišti a vydali jsme se po cestě do kopečka, prošli jsme branou a ocitli jsme se v Bradgate Country Park. Park zabírá rozlohu asi jen 3 km² a rozprostírá se částečně v lese ´Charnwood forest´. První zmínka o tomto území je už z roku 1241, kdy byl stanoven jako lovecký park. Území často střídalo majitele, ale po pět století až do roku 1928, území drželi Greyové.

Bradgate Country Park (foto: Jirka)

Od středověku tu jsou stáda vysoké zvěře - hlavně jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka evropského (Dama dama). Teda my jsme viděli jenom stáda daňků, ale zato byla docela početná. Docela mě překvapilo, jak byli ochotní si nás pustit docela blízko k sobě... Ale je pravda, že si vzdálenost hlídali a když jsme jí překročili, tak zas poodešli do bezpečí. :) Nicméně i tak to byl velký zážitek! :)

Krotcí deeři :) (foto: Lenka)

Docela zajímavé je také geologie této oblasti. :) V kopcovité části parku vystupuje docela dost skalek a většina z nich reprezentuje jedny z nejstarších hornin ve Velké Británii - jde o horniny prekambrického stáří. Zastoupeny jsou tu i kambrické a terciérní horniny a ledovcové sedimenty z poslední doby ledové. Nejstarší horniny jsou staré 560 milionů let a jedná se hlavně o popel z nedaleké sopky, na kterém jsou patrné podmořské sesuvy. Nejjižněji jsou přítomny nejmladší prekambrické horniny, jde o vulkanické diority, které vznikly výlevem magmatu ve velké hloubce a jeho pomalým tuhnutím. Mladší, kambrické horniny, jsou zastoupeny na malém území. To většího rozsahu dosahují terciérní (třetihorní) sedimentární horniny. Před 350 miliony lety bylo toto území součástí kontinentu Pangea a panovalo tu suché klima během kterého byl prašný materiál větrem nafoukán do míst, kde se uchoval. Později byl podmáčen a z červeného prachu vznikly hlíny. Tento materiál byl pak využit na tvorbu cihel, ze kterých se v okolí stavělo. :)

Lenka a odlesky :)) (foto: Jirka)

V parku se vyskytují lokality s nálezy tzv. ediacarské fauny!! Panečku... a já to nevěděla, když jsme tu byli!! :))) Ediacarská fauna je teda docela fenomén v geologicko-paleotologickém světě. Jedná se o fosílie živočichů, kteří ještě neměli pevné schránky a proto je malý zázrak, že se vlastně v sedimentárním záznamu zachovaly. Další nálezy jsou např. z Austrálie nebo Ruska. Přesná lokalizace těchto nálezů ale není návštěvníkům prozrazena, aby nedocházelo k ničení zkamenělin. Takže stejně smůla, no! :)

Jo, tak by poslední dva odstavce jsem si mohla klidně odpustit... Ale nešlo to, když už jsem na taaak zajímavé informace narazila. :)))

Výchozy ;) (foto: Jirka)

Na nejvyšším místě parku stojí sympatické věž zvané Old John Tower. Věž byla postavena v roce 1784 za Grayových na památku pracovníka jejich panství, který tu uhořel. Ale jméno Old John je už na mapě z roku 1745, zvláštní. ;) Věž v minulosti sloužila k setkávání lovců při honech nebo jako kontrolní věž koňského závodiště, které kolem vedlo. Kousek pod vrcholem kopce je ještě válečný památník upomínající na I. i na II. světovou válku a bojovníky, kteří v obou válkách zahynuli.

Old John Tower (foto: Jirka)

Válečný památník (foto: Jirka)

Semtam stromy (foto: Jirka)

The Bradgate House byl postaven v roce 1501 a po 245 let tu žila rodina Greyů. Dům je rodným místem Jany Greyové (1536 - 1554), která se později do dějin zapsala jako tzv Devítidenní královna. Jana Greyová byla praneteří Jindřicha VIII., nastoupila na trůn 10. července 1553, ale už o devět dní později byla z trůnu sesazena svou nevlastní sestrou Marií. 12. února 1554 byla na příkaz Marie popravena uvnitř londýnského Toweru.

Z domu se toho dodnes zachovalo docela hodně... Ale bohužel v dobu, kdy jsme tu byli, byl už objekt za uzamčeným plotem.

Ruiny rodného domu Jany Greyové (foto: Jirka)

Pod Bradgate House protéká říčka Lin, takže je zdejší údolíčko zelenější než okolní suché kopce. I když co o tom můžeme soudit, když ještě kolem moc zeleno nebylo. :)) Řeka teče směrem k nádrži ´Cropston Reservoir´, která leží v jihovýchodní části parku. Vybudována byla v roce 1871. Ale až k nádrži jsme nedošli... Chvilku jsme se zastavili na břehu a koukali jsme na daňky a také na kavky a pak jsem se pomalu vraceli k východu z parku. :)

... zelená krajina... (foto: Jirka)

Kavka (foto: Lenka)

Danňci se ´poflakovali´ mezi krásnými starými duby... Některé z nich vypadaly jako by si pamatovaly opravdu dlouhý kus historie. Tito krásní solitérní velikáni docela slušně vynahrazují fakt, že tu chybí nějaký souvislejší porost stromů (rozuměj les:))... Taky je fajn, že mezi starými stromy jsou už vysázené nové stromky, takže se (snad) v blízké době nezmění charakter parku... No a my jsme se jako ti daňci také poflakovali mezi stromy. :))

Krásný strom v parku (foto: Jirka)

No a protože nás čekal jeden z posledních večerů v Anglii, došli jsme si na večeři. :) Zašli jsem do pubu přímo v našem hotelu a docela se to vyplatilo. Já jsem si pochutnala na trochu nezvyklé kombinaci kuřecího steaku s rizotem, šunkou a houbami. :) Dobrota! :) Jirka si dal klasický Beef Burger... který jsem si já nějak nestihla nikde dát, takže jsem ten pravý dobrý neochutnala! :( K jídlu jsme si dali naše oblíbená piva - Foster´s a Guinness. :) Teda normálně pivo skoro nepiju, ale je několik míst, kde by byl hřích nedat si pivo... Anglické puby teda rozhodně patří mezi ně... ;)

Rizoto s houbami, slanikou a kuřecím masem (foto: Lenka)

Jirky večeře - Beef Burger :) (foto: Lenka)

Jídlo i pivo byly fajn... Neštěstí přišlo z nečekané strany - jelikož byl pátek, tak byl na programu zábavný program s half-playbackem nebo jak to nazvat... :) Naštěstí už si příliš nepamatuju, co ten plešatý pořez zpíval, ale ono to je asi milosrdnější. Ale zato si pamatuju, že potom nám už tolik nechutnalo. A okolní osazenstvo se dobře bavilo, takže jsme je rádi nechali bavit a odebrali jsme se do postelí. :)) Akorát bujará zábava pokračovala docela dlouho do noci a jelikož jsme měli okno na dvoreček, kam všichni chodili kouřit, tak jsme si hluku užili dost a dost. :))

Další informace:

- turistické informace pro návštěvníky Yorku (EN); York na wikipedii (CZ), (EN); oficiální stránky Yorkshire Museum (EN); oficiální stránky Clifford Tower (EN); Clifford Tower na stránkách English Heritage (EN); oficiální stránky York Minster (EN); wikipedie - St. Mary´s Abbey (EN), York Museum Gardens (EN), Clifford Tower (EN), York Minster (EN), (CZ); Bradgate Park (EN)

- Bradgate Country Park na internetových stránkách The National Forest (EN)

- ubytování - Fieldhead Hotel (Markfield Lane, Markfield, Leicester) - cena byla za pokoj i se snídaní; pokoje byly hezky vybavené a čisté; restaurace s dobrým jídlem