13. den - York a Bradgate Park

Ráno, raníčko proběhlo skoro jako každé jiné. Snídaně toho dne byla docela bohatá, bylo na výběr z cereálií, obložených toastů, sladké pečivo, džusy atd. A dokonce žádné párky ani vajíčka v dohledu, takže jsme si to užili. ;) Po snídani nám opět nezbylo nic jiného, než si sbalit svých pár věcí a dát je do auta, no a potom jsme už vyrazili do centra Yorku za památkami. :)

York je hlavním městem tradičního hrabství Yorkshire, rozkládá se při soutoku řek Ouse a Foss a žije tu kolem 140 tisíc obyvatel. Město bylo založeno už v roce 71 a ve své době bylo centrem římské provincie i vikingského království Jórvik. York byl hlavním městem Anglie ještě před Londýnem, ale jeho význam poklesl po průmyslové revoluci, která ale paradoxně ušetřila mnoho historických staveb, které v jiných městech byly zbourány ve jménu pokroku.

Naší prohlídku Yorku jsme pro jistotu začali tam, kde jsme to znali už z předchozího dne a zase jsme se rozdělili na dvě skupinky, abychom se vzájemně neomezovali. :) Došli jsme ke starým hradbám, kde stávaly i hradby římské, které jsou nyní pod zemí. Ale my jsem ještě zůstali v prostoru za hradbami. Před yorskou galerií stojí socha Williama Ettyho, před kterou je kašna. William Etty (1787 - 1849) se narodil v Yorku a byl to britský malíř, který je známý především kvůli malování aktů. :) Vedle galerie je dům King´s Manor, který pochází z 12. století a sloužil jako dům opatů ze sousedního opatství, v 15. století byl přestavěn a od roku 1963 tu sídlí University of York. 

Fontána se sochou Williama Ettyho za denního světla (foto: Lenka)

O kousek dál je Museum Garden, jedná se o zahradu s několika historickými památkami... Ale na první pohled mne tedy uchvátily (opět, zas a znovu) kvetoucí narcisy. :)

Zas ty narcisy... :) (foto: Lenka)

Jedna z významných historických památek je zřícenina opatství - St. Mary´s Abbey. Je zde zachováno několik zdí a okenních výklenků, ale z větší části toto opatství zachováno. Nicméně i tak lze dobře vystopovat půdorys stavby, protože v trávníku jsou často zachovány patky sloupů nebo spodní části zdí, spolu s popisky si tak lze utvořit alespoň rámcovou představu, jak stavba byla veliká. Původní klášter byl založen v roce 1055, byl zasvěcen sv. Olafu a klášterní život tu vedli benediktini. Přestavba proběhla v letech 1271 až 1294 a  opatství bylo zasvěceno sv. Marii. Po rozpuštění klášterů v 16. století došlo k postupnému zničení staveb až do současného stavu. No, z historie si toho asi moc pamatovat nebudu, ale oproti tomu si ale moc dobře pamatuji, že tu zrovna sekali trávu a všude to kolem krásně vonělo. :))

Ruiny St. Mary´s Abbey v Museum Gardens  (foto: Jirka)

Hned vedle zbytků opatství stojí malý hřbitov a anglikánský kostel Church of St. Olave, který je zasvěcen sv. Olafu, což je patron Norska. Stavba byla stavěna kolem roku 1050, značně rozšířen a opraven byl kostel v 15. století, další úpravy následovaly ve 20. letech 18. století a i později. Části stavby dříve patřili dokonce i k opatství a ke kostelu byly připojeny po jeho zrušení.

Hřbitůvek u Church of St. Olave (foto: Jirka)

Od kostela k nábřeží řeky to byl už jenom kousek.Tam ale nic moc zajímavého nebylo, takže jsme po nábřeží zamířili zase o kus dál - směrem k Lendal Bridge. :) Most je z roku 1863 a je zajímavé, že před jeho stavbou se lidé mezi oběma břehy přepravovali přívozem. Na této straně řeky u mostu stojí stejnojmenná věž - Lendal Tower, která je datována do 13. století. Ve věži bývalo uchováváno kování, které se umísťovalo každou noc mezi Lendal a protilehlou Barker Tower, tak se mělo chránit město. Později věž sloužila k vodárenským účelům a k čerpání vody, ale dnes je už soukromým majetkem.

Nábřeží řeky Ouse (foto: Jirka)

Veselé veslařky :) (foto: Lenka)

Na protější straně tedy stojí Baker Tower, která je o něco nižší než její sousedka a také má kuželovitou stříšku, kdežto Lendal Tower je zakončena cimbuřím. Původně byla postavena jako hodinová věž ve 14. století, od té doby sloužila mnoha účelům... třeba i jako umrlčí domeček. ;) Za mostem byly schůdky, které vedly na yorské hradby, tak jsme samozřejmě neodolali a po hradbách jsme se museli projít. :) Byl odsud krásný pohled na katedrálu, no ale taky na okolní dopravní šrumec, protože kolem vedou silnice a je tu i železniční nádraží. :) Hradby jsou dlouhé 2 míle (tedy 3,4 km) a projít se dají tak za hoďku až dvě. Je zde několik bran a věží a historie hradeb sahá na dva tisíce let do minulosti.

Hradby a yorská katedrála (foto: Jirka)

Nevýhoda teda je, že z hradeb nevede moc únikových cest, takže jsme si prošli docela velký kus. :)) Po Skeldergate Bridge jsme zase šupajdili na druhou stranu řeky Ouse. :) Ale to už jsme se vyloupli u Clifford Tower, což je vlastně menší hrádek na kuželovitém kopečku. V centru velkého města taková zvláštní stavba vypadala docela nepatřičně. :) Akorát je škoda, že jsme sem neměli už čas jít. Věž byla součástí hradu, který tu nechal zbudovat Vilém Dobyvatel, samotná věž známá jako "Velká věž" byla vybudovaná mezi lety 1245 a 1262 za Jindřicha III. Věž byla obehnána vodním příkopem, který byl napájen vodou z řeky Foss. Na začátku 19. století hrad sloužil jako vězení a po roce 1935 byl hrad zbourán až zbylo jenom centrální "oko". :)

Clifford Tower (foto: Jirka)

Málem už bych si myslela, že zabloudíme, ale v Yorku na turisty rozhodně myslí a dokonce jim i zlatým písmem cesty značí. :))

Aby turisté nebloudili... :) (foto: Lenka)

Ale je pravda, že jsme trochu bloudili... a nebo spíš jsme rychle hledali nějaká zajímavá místa, protože už se zase blížil čas, kdy bychom měli York opustit. Cestou jsme procházeli kolem Jorviku, což je jakési vikingské muzeum. Akorát tu teda stálo frontu hrozně moc lidí a vlastně nás to pak už vůbec nelákalo... a navíc jsme ani neměli ten čas... No, prostě jsme s klidem pokračovali dál. :)


Cestou jsme minuli mimo jiné i St. Martin´s Church, který údajně patří k jednomu z nejhezčích kostelů v Yorku. Nejstarší části kostela pochází z normanské doby, z konce 11. století. Ale většina stavby byla rekonstruována v 15. století. Za II. světové války (v r. 1942) byl kostel velmi poničen bombami. V roce 1961 byl kostel znovu opraven a v roce 1968 došlo k jeho opětovnému vysvěcení. Na kostele jsou oboustranné hodiny, které byly instalovány poprvé v roce 1668, na jejich boku je pozlacená hlava (ale ta není původní, jedná se o repliku - originál byl zničen při náletech).  V 18. století doplněny o sošku stojícího admirála. :)

St. Martin´s Church (foto: Jirka)

... a hodiny na kostele (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autům jsme s Jirkou neminuli Newgate Market, který se nám pustoprázdný v noci dost líbil. Ve dne to ovšem bylo o dost horší. Sice se tu prodávaly květiny, ovoce a nějaké tradičnější anglické potraviny. Ale také tu měli oblečení a dokonce i posilovací stroje! :)) To jsem na tržišti teda nikde jinde neviděla. :)) Pak už jsme ale opravdu skoro spěchali k autu. :) Nicméně, podruhé jsem se cítila velmi překvapena, když jsme narazili na hospodu s českým pivem. Měli tu nepasterovaného Bernarda! :))

Tržiště v Yorku (foto: Lenka)

Pivní - hospoda s českým Bernardem (foto: Lenka)

Poslední památkou, kterou jsme v Yorku viděli, byla katedrála... Teda známá pod označením York Minster. Tu jsem si ale prohlédli jenom zvenku, protože už opravdu nebyl čas. No, drobeček to tedy není! :) Je to největší katedrála svého druhu v severní části Evropy. Na stejném místě už v 7. století stával dřevěný kostel, který byl později nahrazen kamenným. Stavba katedrály započala v roce 1220 v raně gotickém slohu. O třicet let později byla hotova hlavní loď a věž. Zajímavé je, že na počátku 15. století se zřítila hlavní věž, posléze jí byly zesíleny pilíře a byla postavena znovu. Roku 1472 byla stavba dokončena a také vysvěcena.

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Původně jsme chtěli v Yorku navštívit ještě nějaký atomový kryt nebo co že to bylo, ale tam měli nějak prapodivně otevřeno, že jsme se zrovna netrefili do těch správných dní a hodin. :) Takže jsme měli smolíka a museli jsme nasednou do aut a popojet zase dost na jih. Nicméně, cestu nám alespoň zpříjemňovaly podobné kuriozity jako je karavan se Smartem na přívěsu (hmm, lehce převozuschopné vozítko, ideální na dovolenou:)). Na jednom z odpočívadel jsme si zase s Monikou užily květinovou výzdobu na záchodech. :) To mě prostě bere! :)) Ale tentokrát nás nejvíc dostaly okvětní lístky růží, které byly v misce u odpadkového koše. Přírodní osvěžovač vzduchu, super, ne? :)

Přibližovadlo na rodinnou dovolenou :D (foto: Lenka)

Dekorace z čerstvých květin na záchodcích !! (foto: Lenka)

Toho dne jsme byli ubytovaní ve Fieldhead Hotel v Markfieldu.Když jsem viděla ten luxusní pokoj, byla jsem za něj opravdu ráda. :) Tohle bylo zase jedno z ubytování, která bych nominovala na přední příčky. :) Hotel se nachází v původním farmářském domě, který je z roku 1672. Pokoje jsou moderně zařízeny, koupelny jsou nové a čisté. Co víc si přát?! :)

Pohodlná postel ve Fieldhead Hotel (foto: Lenka)

No a protože bylo ještě brzy odpoledne, vypravili jsme se auty o kousek dál a navštívili jsme krásný kousek krajiny. Zaparkovali jsme na parkovišti a vydali jsme se po cestě do kopečka, prošli jsme branou a ocitli jsme se v Bradgate Country Park. Park zabírá rozlohu asi jen 3 km² a rozprostírá se částečně v lese ´Charnwood forest´. První zmínka o tomto území je už z roku 1241, kdy byl stanoven jako lovecký park. Území často střídalo majitele, ale po pět století až do roku 1928, území drželi Greyové.

Bradgate Country Park (foto: Jirka)

Od středověku tu jsou stáda vysoké zvěře - hlavně jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka evropského (Dama dama). Teda my jsme viděli jenom stáda daňků, ale zato byla docela početná. Docela mě překvapilo, jak byli ochotní si nás pustit docela blízko k sobě... Ale je pravda, že si vzdálenost hlídali a když jsme jí překročili, tak zas poodešli do bezpečí. :) Nicméně i tak to byl velký zážitek! :)

Krotcí deeři :) (foto: Lenka)

Docela zajímavé je také geologie této oblasti. :) V kopcovité části parku vystupuje docela dost skalek a většina z nich reprezentuje jedny z nejstarších hornin ve Velké Británii - jde o horniny prekambrického stáří. Zastoupeny jsou tu i kambrické a terciérní horniny a ledovcové sedimenty z poslední doby ledové. Nejstarší horniny jsou staré 560 milionů let a jedná se hlavně o popel z nedaleké sopky, na kterém jsou patrné podmořské sesuvy. Nejjižněji jsou přítomny nejmladší prekambrické horniny, jde o vulkanické diority, které vznikly výlevem magmatu ve velké hloubce a jeho pomalým tuhnutím. Mladší, kambrické horniny, jsou zastoupeny na malém území. To většího rozsahu dosahují terciérní (třetihorní) sedimentární horniny. Před 350 miliony lety bylo toto území součástí kontinentu Pangea a panovalo tu suché klima během kterého byl prašný materiál větrem nafoukán do míst, kde se uchoval. Později byl podmáčen a z červeného prachu vznikly hlíny. Tento materiál byl pak využit na tvorbu cihel, ze kterých se v okolí stavělo. :)

Lenka a odlesky :)) (foto: Jirka)

V parku se vyskytují lokality s nálezy tzv. ediacarské fauny!! Panečku... a já to nevěděla, když jsme tu byli!! :))) Ediacarská fauna je teda docela fenomén v geologicko-paleotologickém světě. Jedná se o fosílie živočichů, kteří ještě neměli pevné schránky a proto je malý zázrak, že se vlastně v sedimentárním záznamu zachovaly. Další nálezy jsou např. z Austrálie nebo Ruska. Přesná lokalizace těchto nálezů ale není návštěvníkům prozrazena, aby nedocházelo k ničení zkamenělin. Takže stejně smůla, no! :)

Jo, tak by poslední dva odstavce jsem si mohla klidně odpustit... Ale nešlo to, když už jsem na taaak zajímavé informace narazila. :)))

Výchozy ;) (foto: Jirka)

Na nejvyšším místě parku stojí sympatické věž zvané Old John Tower. Věž byla postavena v roce 1784 za Grayových na památku pracovníka jejich panství, který tu uhořel. Ale jméno Old John je už na mapě z roku 1745, zvláštní. ;) Věž v minulosti sloužila k setkávání lovců při honech nebo jako kontrolní věž koňského závodiště, které kolem vedlo. Kousek pod vrcholem kopce je ještě válečný památník upomínající na I. i na II. světovou válku a bojovníky, kteří v obou válkách zahynuli.

Old John Tower (foto: Jirka)

Válečný památník (foto: Jirka)

Semtam stromy (foto: Jirka)

The Bradgate House byl postaven v roce 1501 a po 245 let tu žila rodina Greyů. Dům je rodným místem Jany Greyové (1536 - 1554), která se později do dějin zapsala jako tzv Devítidenní královna. Jana Greyová byla praneteří Jindřicha VIII., nastoupila na trůn 10. července 1553, ale už o devět dní později byla z trůnu sesazena svou nevlastní sestrou Marií. 12. února 1554 byla na příkaz Marie popravena uvnitř londýnského Toweru.

Z domu se toho dodnes zachovalo docela hodně... Ale bohužel v dobu, kdy jsme tu byli, byl už objekt za uzamčeným plotem.

Ruiny rodného domu Jany Greyové (foto: Jirka)

Pod Bradgate House protéká říčka Lin, takže je zdejší údolíčko zelenější než okolní suché kopce. I když co o tom můžeme soudit, když ještě kolem moc zeleno nebylo. :)) Řeka teče směrem k nádrži ´Cropston Reservoir´, která leží v jihovýchodní části parku. Vybudována byla v roce 1871. Ale až k nádrži jsme nedošli... Chvilku jsme se zastavili na břehu a koukali jsme na daňky a také na kavky a pak jsem se pomalu vraceli k východu z parku. :)

... zelená krajina... (foto: Jirka)

Kavka (foto: Lenka)

Danňci se ´poflakovali´ mezi krásnými starými duby... Některé z nich vypadaly jako by si pamatovaly opravdu dlouhý kus historie. Tito krásní solitérní velikáni docela slušně vynahrazují fakt, že tu chybí nějaký souvislejší porost stromů (rozuměj les:))... Taky je fajn, že mezi starými stromy jsou už vysázené nové stromky, takže se (snad) v blízké době nezmění charakter parku... No a my jsme se jako ti daňci také poflakovali mezi stromy. :))

Krásný strom v parku (foto: Jirka)

No a protože nás čekal jeden z posledních večerů v Anglii, došli jsme si na večeři. :) Zašli jsem do pubu přímo v našem hotelu a docela se to vyplatilo. Já jsem si pochutnala na trochu nezvyklé kombinaci kuřecího steaku s rizotem, šunkou a houbami. :) Dobrota! :) Jirka si dal klasický Beef Burger... který jsem si já nějak nestihla nikde dát, takže jsem ten pravý dobrý neochutnala! :( K jídlu jsme si dali naše oblíbená piva - Foster´s a Guinness. :) Teda normálně pivo skoro nepiju, ale je několik míst, kde by byl hřích nedat si pivo... Anglické puby teda rozhodně patří mezi ně... ;)

Rizoto s houbami, slanikou a kuřecím masem (foto: Lenka)

Jirky večeře - Beef Burger :) (foto: Lenka)

Jídlo i pivo byly fajn... Neštěstí přišlo z nečekané strany - jelikož byl pátek, tak byl na programu zábavný program s half-playbackem nebo jak to nazvat... :) Naštěstí už si příliš nepamatuju, co ten plešatý pořez zpíval, ale ono to je asi milosrdnější. Ale zato si pamatuju, že potom nám už tolik nechutnalo. A okolní osazenstvo se dobře bavilo, takže jsme je rádi nechali bavit a odebrali jsme se do postelí. :)) Akorát bujará zábava pokračovala docela dlouho do noci a jelikož jsme měli okno na dvoreček, kam všichni chodili kouřit, tak jsme si hluku užili dost a dost. :))

Další informace:

- turistické informace pro návštěvníky Yorku (EN); York na wikipedii (CZ), (EN); oficiální stránky Yorkshire Museum (EN); oficiální stránky Clifford Tower (EN); Clifford Tower na stránkách English Heritage (EN); oficiální stránky York Minster (EN); wikipedie - St. Mary´s Abbey (EN), York Museum Gardens (EN), Clifford Tower (EN), York Minster (EN), (CZ); Bradgate Park (EN)

- Bradgate Country Park na internetových stránkách The National Forest (EN)

- ubytování - Fieldhead Hotel (Markfield Lane, Markfield, Leicester) - cena byla za pokoj i se snídaní; pokoje byly hezky vybavené a čisté; restaurace s dobrým jídlem

12. den - Durham, Fountains Abbey a noční York

Po snídani jsme se rozloučili s naším ´filmovým motelem´ a s Newcastlem a popojeli jsme asi přes 30 km do města Durham. Počasí bylo od rána zamračené, sluníčko v nedohlednu. Zpětně lze říct, že tohle byl den, kdy bylo nejošklivější počasí, ale ani toho dne nepršelo, což doteď považuji za malý velký zázrak. :)Auto jsme nechali v parkovacím domě a vyrazili jsme na několik hodin do centra města. Parkoviště bylo přímo u řeky Wear a kousek odsud most, na který jsme vylezli po schůdkách a který nás nasměroval směrem k centru - Elvet Bridge. Most pochází z 12. století a byl postaven Hughem Puisetem, což byl durhamský biskup. Původně měl most 14 oblouků, ale dnes je jich viditelných jen 10. Původní šířka mostu byla 5 m, ale v roce 1805 byl most rozšířen na 9,5 m. Nový povrch z pískovcových kostek a kvádrů byl na post položen v roce 1978. Most je určen pouze pro pěší.

Došli jsme na náměstí Market Place, jehož hlavní dominantou je socha Neptuna, která byla městu darována v roce 1729 jako symbol spojení Durhamu s mořem přes řeku Wear. Do roku 1923 stála na náměstí, pak byla přestěhována do Wharton Park a zpátky na náměstí byla vrácena v roce 1986. Hmm, opravdu zcestovalá socha. :)) Náměstí svůj název nedostalo jen tak a opravdu tu byly trhy a dokonce i ´Durham Indoor Market´, kam jsme i my nakoukli. :) Měli tam spoustu věcí, ale ovoce a potraviny tam byly v menšině, spíš různé věci do domácnosti a oblečení.

Trh v Durhamu (foto: Lenka)

Dál jsme pokračovali směrem k řece... No a zase jsme nakoukli do jednoho obchodu, tentokrát byl s outdoorovým oblečením a to bylo o dost zajímavější. No, nicméně jsme odolali a nic jsme si nekoupili! :) I když nutkání koupit si tyhle čupr holiny bylo veliké. ;) Zvláštní to anglická móda! :) (pozn. která velmi rychle dorazila i do ČR :) ).

Velký anglický hit - holínky :) (foto: Lenka)

Přešli jsme přes most a vydali jsme se hned podél řeky, odkud byl hezký pohled na katedrálu. :) Ale jinak tu nic moc zajímavého nebylo, tak jsme se zase honem rychle přes další most vrátili na druhou stranu a šupajdili jsme ke katedrále, na kterou jsme se těšili. :) Okolí Durhamu bylo osídleno už od 2. století př. n. l. Město samotné bylo založeno v roce 995. Místo se stalo místem posledního odpočinku sv. Cuthberta. Ve středověku patřil Durham v centrům církevní i světské moci. 

Katedrála vypínající se nad řekou Wear (foto: Jirka)

No. 72 (foto: Lenka)

Vedle durhamské katedrály stojí rozsáhlý Durham Castle. Stavba hradu začala už v roce 1072 a dodnes se z velké části zachovala jako normanská pevnost, ale některé části jsou novější. Normanské kamenické znaky nese třeba i vstupní brána se zdobením. Další části stavby pochází z 18. století a ještě později byl hrad přestavěn ve slohu pseudogotiky. Hrad i s katedrálou jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zajímavostí je, že od roku 1837 tu sídlí University College, první fakulta durhamské univerzity. Kdo by to byl řekl, že z této univerzity pochází jeden ze spolupracovníků mého pana šéfa. ;)) Do hradu je možno se podívat v určené hodiny, ale my jsme se zrovna nacházeli v mezičase, kdy se nám žádní hodina nehodila, takže jsme pokračovali o dům dál, doslova. :))

Durham Castle... a sídlo univerzity zároveň :) (foto: Jirka)

Hrad je pěkný, ale nejimpozantnější stavbou ve městě je Durham Cathedral, jejíž oficiální název zní ´Cathedral Church of Christ, Blessed Mary the Virgin and St Cuthbert of Durham´. :) Katedrála byla stavěna mezi lety 1093 a 1274 a dnes se jedná o jednu z nejhezčích evropských katedrál a o ukázku zachované původní normanské architektury. Dvě západní věže jsou datovány do 12. a 13. století. Největší věž je zároveň i nejnovější velkou stavební úpravou - pochází z 15. století a je postavena v gotickém stylu. 


Přelomem v dějinách katedrály bylo 16. století, kdy na popud Jinřicha VIII. byly zničeny ostatky sv. Cuthberta a v roce 1540 byl rozpuštěn klášter, který dlouho fungoval při katedrále. V roce 1650 byla katedrála uzavřena a poté byla Cromwellem využita jako vězení. Udává se, že za zdmi katedrály bylo uvězněno na 3000 skotských zajatců. 18. století se neblaze podepsalo na interiérech katedrály, kdy byly ničena kamenická výzdoba a některé části byly zbořeny. 

Durham Cathedral (foto: Jirka)

Na vstupních dveřích je krásné klepadlo... Ale dovnitř jsme se nechali pozvat i bez klepání. :)) Klepadlo umístěná na dveřích do katedrály je replikou, originál je vystaven v katedrále v rámci placené expozice ´Treasures of St. Cuthbert´. 

Klepadlo (foto: Lenka)

Vstup do katedrály je zdarma, tedy do hlavní lodi, ale expozice a výstup na věž jsou placeny zvlášť. Jestli je katedrála zvenčí okouzlující, tak nevím, jaká je uvnitř... ;) Prostoru dominují ohromné pilíře s tzv. routovým a klikatým vzorem, jež dokládá maurský vliv. Uvnitř katedrály se nesmí fotit, ale když jsem viděla ty ohromné sloupy, neodolala jsem a pár snímků jsme si udělala. :) Stejně krásná je i klenba spojující tyto sloupy... Zvláštní, když si člověk uvědomí, že má nad hlavou klenbu stáří kolem 850 let.

Hlavní loď katedrály s krásnými sloupy (foto: Lenka)

Poté, co jsme si prohlédli ambity i katedrálu, rozhodli jsme se vystoupat 325 schodů na věž katedrály. Vstup na věž stojí  £ 5, ale myslím, že těch peněz není třeba litovat. :) Je odsud totiž úchvatný výhled na hrad, řeku i domy v okolí... A za hezkého počasí je rozhled ještě lepší, ale my jsme měli viditelnost sníženou, kvůli zatažené obloze. Ale i tak byl výhled parádní. :) Teda až na to, že výhled skrz a přes ochozy byl trochu nemožný, takže jsem spíš nechala vyhlížet svůj foťák než sama sebe. ;)

Výhled na hrad z věže katedrály (foto: Jirka)

No a pak už nám opět nezbývalo moc času, tak jsem se ještě podívali na hroby před katedrálou, naposledy jsme si ji vyfotili a svištěli jsme zpět k řece a k zaparkovaným autům...

Náhrobky u katedrály (foto: Lenka)

Následující fotka je opět jedna z těch, které sem nešlo nedat... Poněvadž je na ní jeden z fenoménů pro Čechy tam nepochopitelných. :)) Fotka je z toalet na jednom z odpočívadel. Opravdu je to neuvěřitelné, ale živé řezané květiny jsem na záchodku ještě neviděla (o těch umělotinách, které se občas vyskytnou u nás raději nemluvím :)). Nicméně, to není všechno, byly tu i automaty na vlhčené ubrousky a nebo na minicestovní kartáčky na zuby. Ach jo, tak mám pocit, že tohle u nás hned tak nebude. :)

Kdesi cestou jsme potkali květinové záchodky, neuvěřitelné! (foto: Lenka)

Po malém bloudění, kdy nás GPSka zavedla na jakési neexistující silnice, jsme našli správný směr (no, dobře, my né, ale osádka prvního auta, které jsme se drželi jako klíště :) ) a už jsme parkovali na rozsáhlém parkovišti. Zaplatili jsme vstupné (£ 8,50) a vydali jsme se na cestu po areálu... Vlastně po docela rozsáhlém areálu. :) Nad údolíčkem byl lesík a z něj na nás koukala vysoká věž, ale nic dalšího vidět nebylo.

... cestička vinoucí se k malému zázraku - Fountains Abbey (foto: Lenka)

A les se o kousek dál rozestoupil... A panečku, tak tohle jsem tedy nečekala - Fountains Abbey je opravdu ohromný komplex zřícených budov starého opatství. Věž je opravdu velká, ale to kolem teda taky. :)) Opatství založilo 13 benediktýnských mnichů, kteří po rozepři odešli z Yorku a uchýlili se do ochrany arcibiskupa Thurstana, který jim poskytl toto území. Mniši na toto místo přišli 27. prosince 1132. V roce 1135 mniši přešli do cisterciáckého řádu, jejich podpora pomohla oficiálnímu založení opatství a díky tomu se mohlo začít se stavbou.

Fountains Abbey (foto: Lenka)

Místo pro opatství to bylo ideální - bylo tu dostatek prostoru, dost vody z řeky Skell, byl tu dostatek dřeva i kamene a místo bylo chráněno před špatným počasím. Nicméně život mnichů nejspíš nebyl lehký! Nosili oblečení z nebarvené ovčí vlny (proto se jim říkalo ´bílí mniši´), spodky se jim poskytovali pouze na dlouhé cesty, většinu času museli být potichu a dorozumívali se jen posunky. Jak se postupně rozšiřovaly pozemky a jak přibývalo práce, přicházeli do opatství mniši, kteří sice složili mnišský slib, nosili hnědé hábity a přes den se věnovali práci místo modlitbám. Tito mniši směli déle spát a více jíst, aby měli dost sil na náročnou práci. Díky nim se z Fountains Abbey stalo opravdu bohatým opatstvím. Hlavní aktivity spočívaly v chovu ovcí, ale mniši rovněž těžili olovo a železo, chovali koně a lámali stavební kámen.

Vnitřní část, dnes už bez střechy (foto: Jirka)

Krásné klenby v refektáři (foto: Lenka)

V 15. století přišly špatné úrody, choroby ovcí a mor, na který mnoho lidí zemřelo... Opatství se už nedostávalo laických bratrů a museli některé klášterní statky pronajímat. Za opata Marmaduka Hubyho (byl opatem v letech 1495 - 1526) byla postavena impozantní věž. Ale brzy poté, za Jindřicha VIII., došlo k rozpuštění klášterů a opatství. Fountains Abbey bylo uzavřeno jako jedno z posledních - v listopadu 1539. Olovo ze střechy bylo použito na výrobu zbraní a část barevných skel byla použita v katedrálách v Riponu a Yorku.

Pohled do věže... člověk si tu připadá tak nějak titěrně (foto: Jirka)

Nikdy jsme nic podobného neviděla... Jak jsme tam procházeli mezi kamennými zdmi, zdálo se, že tohle bludiště nikde nemá konce. No, to je samozřejmě přehnané. :) Ale stejně bych tohle místo chtěla vidět, jak vypadalo v době svého největšího rozkvětu.

... další a další zdi v areálu Fountains Abbey (foto: Jirka)

Pak jsme se prošli ještě kousek dál po areálu, ale protože už jsme opět neměli nijak moc času, tak jsme se vrátili zase zpátky směrem k východu. Nicméně, klidně by se tu dalo strávit mnohem více času. :) My jsme došli jenom k Rustic Bridge, z kterého jsme nakoukli směrem k Water Garden a tady jsme udělali otočku kolem jezírka a po druhém břehu říčky jsme se vydali zpátky. V létě roku 2007 tu byla povodeň, která byla způsobena rychlými a prudkými dešti. Při této povodni bylo do koryta řeky přineseno mnoho štěrku, který je stále ještě usazený uprostřed řeky.

Parčík s jezírkem (foto: Lenka)

Také jsme tu viděli několik bažantů... Ale byly to mrchy - kdykoliv jsem se k nim chtěla přiblížit, abych si je vyfotila, tak natáhly svoje brka a ulítli mi. :) Nicméně ten, který letěl na druhou stranu řeky Skull, ten se docela povedl, ne? :))

Ach jo, zas mi zdrhnul, bažant jeden! (foto: Lenka)

Před odchodem z areálu jsme se ještě zastavili v obchodě se suvenýry, kde jsme něco málo nakoupili. Teda někdo víc a někdo míň. ;) A pak už nám nezbylo zase nic jiného, než odjet do Yorku, kde jsme na ten den měli zarezervované ubytování. :) Old Grey Mare bylo zas jedno z těch komornějších ubytování spojené s hospodou. :) I když tohle bylo docela výjimečné, protože sousedilo s barákem, kde byla indická restaurace, takže v okolí bylo cítit exotické koření. :) Ale jinak pokoje byly v pohodě, sice dost malé, ale v porovnání s Hotelem Oliver to bylo ještě v klidu. ;)

Náš malý pokojík v Yorku (foto: Lenka)

Večer jsme se rozhodli, že se půjdeme projít po městě. Cestou jsme obdrželi z domova zprávu, že vybuchla islandská sopka Eyjafjallajökull a že kvůli tomu začíná kolabovat letecká doprava. Haha, to jsme byli plní humoru, že kvůli troše prachu dělají takovou kovbojku. :) Však jsme se ještě mohli smát, letět domů jsme měli až za pár dní ... a v tom nočním Yorku bylo taaak hezky! :)) 

Fontána se sochou Williama Ettyho (foto: Jirka)

Ledabyle jsme se procházeli yorkými uličkami... minuli jsme několik hezkých památek a získávali jsme tak turistické tipy na druhý den. :) Docela se nám líbil místní trh, takže jsme se na něj opravdu druhý den chtěli jít podívat. Mnoho domů v Yorku je už na pohled velice starých a jejich krásná architekturu jsme si vychutnávali. Krásný je např. hostinec Gert and Henry´s. :) Lidé uvnitř se asi museli docela divit, co že to tam venku děláme.. Ale museli jsme si prostě vyfotit bílou holubici, která seděla nad vchodem. :) Vlastně je možné, že to nebyla holubice, ale holub... nicméně to nevíme určitě, takže pro mne je to holubice, protože to líp zní. :))

Hostinec... (foto: Lenka)

... nad jehož dveřmi seděl bělostný holub (foto: Lenka)

Ovšem mým yorským favoritem se stal stupňovitý dům, který jsme kdesi cestou potkali. :) Opravdu to vypadá, jako by patra byla dostavována tak, jak se rozrůstala rodina. :) Nebo jak přibývalo generací v jedné rodině... Ve skutečnosti v starých křivolakých uličkách sídlily masné krámy, ulička se podle toho nazývá The Shambles. Dnes ve většině domů sídlí obchůdky a čajovny.

Když je malý dům, dostavíme větší patro... ;)) (foto: Jirka)

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Toho dne jsme šli spát docela pozdě, do sprchy jsem šla určitě až po půlnoci a tam se to stalo! :) Poklidně jsme se sprchovala a když jsem chtěla vypnout sprchu, prostě to nešlo! Snažila jsem se dost dlouho, pak jsem vzbudila Jirku a on se s tím pral dost dlouho a nakonec se mu to podařilo vypnout. :)) Musím říct, že se mi dost ulevilo! Protože jsem se docela děsila představy, že v půlnoci někomu půjdu vysvětlovat, aby vypnuli hlavní přívod vody, že mi nejde vypnout sprcha. :D

Další informace:
- město Durham na wikipedii (CZ), (EN); webové stránky Durham Cathedral (EN); turistické informace o Durhamu (EN)
- oficiální stránky Fountains Abbey (EN); Fountains Abbey and Studley Royal Water Garden na stránkách National Trust (EN); Fountains Abbey na wikipedii (EN)

- ubytování - Old Grey Mare (Clifton Green, YO306LH York) - Jedná se spíše o menší ubytovací zařízení s pár pokoji (malé, docela pěkně zařízené, čisté). Snídaně je v ceně (kontinentální, každý si mohl vybrat, co si dá), výhodná je poloha - je to kousek pěšky do centra k památkám.