Červencové Farmářské trhy Obora (Příbram)

Konečně jsem se také dostala na farmářský trh! Minulý týden jsme dobříšský jarmark nezvládli, tak jsme si museli dojet o něco dál - na Farmářské trhy Obora do Příbrami. Letos to byl můj první - a také jsem podle toho vypadala - tedy to nadšení s jakým jsem obcházela stánky a i ten průvan, co jsem si udělala v peněžence. :) Jirka to chudák skoro všechno jenom nosil a nestačil věřit vlastním očím. :) Ale užila jsem si to náramně. :))

Třetí sobotu v červenci to byl už čtvrtý trh v Příbrami v letošním roce. Jinak tu jedou třetí sezonu trhů a zdá se, že akce má pokaždé úspěch. Prodává se tu od osmi do dvanácti hodin, my jsme sem dorazili chvíli před devátou hodinou... Ale jídlo na nás ještě zbylo. :)) Po Dvořákově nábřeží se mezi stánky couralo méně lidí, než bylo obvyklé při našich dřívějších nákupech. Třeba to byla jenom náhoda, jinak mi přišlo, že Příbramáci na trhy chodí hojně. S radostí jsem se také vrhla na nakupování a náš košíček brzo nestačil a začali jsme plnit další tašky. No, škoda toho nevyužít  nenakoupit si dobré jídlo. ;) Na trhu bylo možno koupit pečivo, mouku, žampiony, zeleninu a i něco z ovoce, chlazenou drůbež, brambory, borůvky, rakytníkové výrobky, ovocné mošty, sýry, salámy a další uzeniny, ryby, pivo, mléko, vajíčka, sladké perníčky, med a medovina, marmelády, koření aj. 

Stáneček s prasátkem :)

Český česnek, mňamka do skoro každého jídla. :)

Krásné česnekové hlavičky

Dvořákovo nábřeží dnes neokupovali lidé jako obvykle

Zelí, celer nebo je libo zavařovat okurky? :)

Krásná a dobrá zelenina.

Na trhu bylo možno vidět i několik zvířátek - nejvíc mě zaujal zvláštní druh slepiček zvaný hedvábnička bílá. :) Jsou to menší chundelaté slepičky a vypadají jako by místo peří měli chlupy... ale nenechte se zmást, je to způsobeno jen tím, že peří ztratilo háčky mezi paprsky, takže peří nedrží u sebe a to vyvolává jakoby nadýchaný dojem. :) V poslední době se na farmaření shodou nějakých těch životních náhod dala i moje sestra a tyhle slepičky také chtějí pořídit, tak jsem na ně moc zvědavá. Je fakt, že jsou zajímavé. :) Tradičně je na trhu k vidění i koza z farmy Čapí letka... a koníci, na kterých se mohou děti povozit...

Slepičky hedvábničky bílé

Koza :)

Květy měsíčku lékařského

Potkali jsme tu kamarády se dvěma dětmi, tak jsme s nimi část trhu prošli a popovídali jsme si, co je nového. :) Pak jsme se s nimi rozloučili, protože děti chtěli na koníčky a tam jsme nechtěli my, protože jsme byli strašně moc obtěžkáni - hlavně potom, co jsme pořídili dvě dvoukilové mouky. :D

U stánku se zeleninou

Stánek s rakytníkem

Busta Antonína Dvořáka dohlíží na  občerstvující se návštěvníky trhu :)

Třeboňský kapr a blatenská ryba

Pohled směrem k nábřeží

Už když jsme naskládali všechny ty naše tašky do auta, nevěřila jsem vlastním očím, co všechno jsme to nakoupili (dobře - co všechno jsem to já nakoupila, ale přijde mi hezčí když to solidárně hodím na oba dva:D). Tak a ta hromada ohromná, to je náš nákup (teda na množství to ani není všechno, to by toho bylo ještě mnohem víc. ;)

Náš nákup... trochu jsme se rozjeli, no. :D

Kozí sýry, chléb, kopr, květák, mouky, brambory

Na tohle jsem se těšila snad nejvíc - sýr z kozího mléka s bazalkou, který vyrábí na farmě Čapí letka. Mňam, už je to snad rok, co jsem ho měla naposledy... Snad poprvé jsme si na trhu koupili i chleba a také jsme domů dovalili asi tři kila rajčat. Takže všechno z trhu a moc jsem si pochutnala. :) 

Na tohle jsem se těšila snad nejvíc... mňam, všechno z trhu. :)

A co s tím zbytkem? Část už padla i na dnešní oběd - byla zeleninová "farmářská" polévka (snad veškerou zeleninu jsme koupili dnes na trhu) a koprová omáčka s bramborami a vejcem vařeným natvrdo. Ještě nám zbyl jeden svazeček kopru, tak se můžeme těšit ještě na kulajdu. :) U nás doma teď můžeme očekávat ještě zapečený květák a žampiony na několik způsobů. :) Chystám se tak udělat omáčku z pečených rajčat podle receptu, na který jsem narazila na jednom blogu o jídle - jmenuje se Chez Lucie (pozn.: tedy původní recept je prý z kuchařky od Hanky Michopulu, kterou nevlastním a nemůžu si to ověřit), tak jsem zvědavá jestli se k němu vůbec dokopu a jak se povede. Ale jak tak na to koukám, sbíhají se mi sliny už teď. :) Za sebe můžu říct, že zbožňuju farmářské trhy. ;))

Další informace:

- stránky Farmářských trhů Obora (a na facebooku)

- informace o hedvábničce bílé

Druhé farmářské trhy Obora v Příbrami

Asi tak měsíc se s měsícem sešel a nadešlo další sobotní dopoledne, kdy se opět sešli lidé na Dvořákově nábřeží, aby si koupili něco dobrého na zub. :) Letošní letní prázdniny se bohužel díky mojí diplomce nenesou v duchu výletů, jak by tomu asi bývalo bylo normálně, ale spíš v duchu nákupním... Byla by totiž škoda vynechat příležitost nakoupit si čerstvé a chutné potraviny přímo od lidí, kteří je s láskou a péčí produkují... :)

Na trhu se mi líbí ta sezónnost, protože tentokrát v sortimentu přibyly jablka, hrušky, švestky, hroznové víno... Jinak byl sortiment podobný jako posledně, ale jiné bylo počasí - a to docela radikálně, protože bylo vedro k zalknutí... A to vedro se ani moc nelíbilo nabízeným potravinám. :) Ale všechno jsme dovezli domů v pořádku a to je hlavní. :)

Jablka, cibule, česnek... 

Dvořákovo nábřeží zaplněné lidmi

Blatenská ryba

Kytice z "Bio zahrady"

Překvapilo mne, že tu byli i lidé z farmy St. Pierre... Což je jedna z mála farem jejíž výrobky se dostaly do normálních supermarketů. :) Tak jsem si nějaký ten sýrek musela koupit, když už se jejich plyšový kozlík tak  potutelně tvářil. ;)

Maskot farmy St. Pierre :)

Český česnek, to je síla! :)

Zelenina a ovoce z Litoměřic

Dýně

Kytici aster jsem taky neodolala... :)

Tentokráte se mi nejvíce líbily astry, kterým jsem zase neodolala a nějaké jsme si domů musela dovézt. ;) A dlouhodobě mne baví český česnek, už jenom kvůli němu se na trhy vyplatí zajít! :) To jsem totiž snad nikdy nezažila, aby česnek opravdu štípal. :)

Jelikož tenhle článek píšu se značným zpožděním, můžu už říct, že jsem byla i na jednom povedeném adventním trhu. K dostání byl i sýr parmazánového typu nebo vážené máslo... to byla lahoda. :) Tak doufám, že i rok 2011 se ponese v podobném duchu. ;)

Další informace:
- www.centrumobora.cz
- kozí farma St. Pierre
- Bio zahrada v Táboře

Farmářský trh Obora Příbram

Rok 2010 asi už navždy zůstane rokem, kdy se v České republice konečně začaly pořádat farmářské trhy a jarmarky a konečně bylo možno nakoupit si čerstvé výrovky, zeleninu, ovoce, sýry, mléko atd. přímo od producentů. V červnu se první jarmark uskutečnil na Dobříši a v červenci přišla na řadu i Příbram. Jeli jsme sem s velkým očekáváním (teda moje asi bylo o dost větší než to Jirky!;)). 

Farmářské trhy Obora se pořádají na Dvořákově nábřeží vedle rybníku Obora. 24. července jsme si mohli nakoupit zajímavé zboží, nabídka sice nebyla úplně moc široká, ale myslím si, že o tohle tu vůbec nejde. :) Byla možnost koupit třešně, meruňky, jahody, maliny, cibuli, okurky, kedlubny, papriky, rajčata, květák, česnek, kopr, zelí, brambory, žampiony. K dispozici bylo několik druhů sýrů z kravího i kozího mléka. Dále jsme si mohli koupit med, klobásy, uzené ryby... Jenom po pečivu se nějak rychle zaprášilo a my jsme si nic z něj koupit nestačili. :)

Bio zahrada

Krásné květáky :)

Rudé třešně

Jo a abych nezapomněla... u stánku se zeleninou z Litoměřicka bylo několik kýblů s různobarevnými gladioly, tak těm taky teda rozhodně nešlo odolat... Skoro bych zapomněla, že kromě růží a orchidejí a lilií jsou i krásné květiny, které prostě rostou na zahradě. ;)

Fronta na zeleninu a květiny z Litoměřic

Sýýýr

Bedýnka s králíkem :))

Pro děti byla atrakcí koza z farmy Čapí letka z Mokřice. Musím se teda přiznat, že to jsou mí oblíbení producenti... hodně jsem si oblíbila jejich kozí sýr s přidaným oregánem, bazalkou nebo olivami. A jsem ráda, že jezdí i na Dobříš a nemusím na sýr čekat vždycky měsíc. ;)

Koza z farmy Čapí letka v Mokřici

A protože se blížil Tramtamtýdamtůdá fest, bylo potřeba udělat malou reklamu... I když teda já jsme na něj nakonec kvůli zánětu ucha nemohla jít... Věřím, že se letošní ročník povedl. :)

Trocha reklamy na závěr :))

Jsem ráda, že se Příbram odhodlala podporovat takovou akci! A také jsem ráda, že se někdo přece jenom rozhodl objednat docela slušné počasí i přes to, že celou noc předem i po trhu pršelo. :) Ale nakonec jsem přesvědčena, že i za špatného počasí by si sem lidé cestu našli. Takže díky pořadatelům i prodejcům a brzy naviděnou. ;)

Další informace:
- www.centrumobora.cz
- skupina na facebooku
- farma Čapí letka
- BIO zahrada v Táboře
- kozí farma Březí

Jarní hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně

Tradiční jarní akce jsou Jarní hrnčířské a řemeslné trhy, která se koná v Berouně. Podruhé jsme se sem vydali i my, abychom obhlédli, co nového hezkého bychom si mohli koupit. :) Druhý květnový víkend, 8. a 9. května, bylo Husovo náměstí zaplaveno hrnky, talíři, svícny, vázami a dalšími výrobky nejenom z hlíny.

Ale abych nepředbíhala - my jsme nejprve bloudili a hledali jsme parkoviště, ale dobře to dopadlo, my jsme zaparkovali a mohli jsme si to štrádovat směrem k hlavnímu berounskému náměstí. Zastavili jsme se ale ještě na dvorku berounského muzea, kde jsou již tradičně stánky s ukázkami krásných řemesel. Letos nás nejvíc zaujala paní Eva Skalníková ze Žďáru nad Sázavou, která vyráběla krásné vyřezávané svíčky z vrstveného různě barevného vosku. Radost pohledět na někoho, kdo je tak šikovný. :)

Stánek se svíčkami 

Čerstvě dokončená svíčka

V prostoru Geoparku Barrandien je vždycky dost těsno, protože je tu málo místa a hodně zajímavého k vidění, nahrne se sem mnoho lidí a je o zábavu postaráno. :)) Ani jsme si tu nic nekoupili, protože vykrajovátko ve tvaru trilobita jsem měla už od loňského roku. ;)

Stánky v prostoru berounského geoparku :)

Letos během trhů ani nebylo moc horko, což uvítali nejen návštěvníci, ale asi hlavně prodávající, kteří se jinak celý den paří na sluníčku. Ale lidí bylo zase mraky, i když to je dobře, protože jenom lidé dávají berounským hrnčířským trhům tu pravou atmosféru. :) Letos jí podpořila i lidová hudba.

Muzika

Když jsme se kolem stánků propracovali do spodní části náměstí, ocitli jsme se u druhé z bran zachovaných z původního opevnění města. Jedná se o Dolní neboli Pražskou bránu, jejíž historie sahá až do 13. století. My jsme tudy jenom prošli a pak jsem šli ještě o kousek dál - podívat se na Berounku. :) Cestou jsme si koupili naše oblíbené trdlo a na břehu Berounky jsme si ho v klídku snědli. Teda v relativním klídku - na druhém břehu vřískaly děti, které vozilo vojenské vozidlo po břehu řeky a dokonce zajelo i do vody, což se neobešlo bez pořádného procvičení hlasivek. :))

Pražská / Dolní brána

Berounka, řeka bez pramene

Cestou zpátky jsem zjistili, že už brána už není otevřená, takže jsme se nahoru nepodívali. Škoda, musí odsud být hezký výhled na náměstí... Místo toho jsme se zase ponořili mezi stánky s krásnými hrnečky, vázami, formami, svícny a dalšími zajímavými výrobky. Však jsme ještě před sebou měli víc než polovinu stánků. :)) Během procházení stánků na nás všechny i vykouklo sluníčko a trhovci se určitě začali přepejkat. :)

Jeden z mnoha a mnoha stánků s krásnými věcmi :)

Berounské náměstí

Hrnky, hrnky a zase hrnky... vybrat si nejde :)

Pak už se čas nachýlil a my jsme se vydali na cestu zase zpátky k našemu autu. Cestou jsme procházeli kolem plakátovací plochy... No, nezbývá než souhlasit s tím, co tam tento plakát vyvěsil... :/

Pane Paroubku, my chceme váš odchod

Tak za rok zase na viděnou... Tedy myslím na hrnčířských trzích v Berouně :) ... S panem Paroubkem už doufám ne!

Informace a fotografie:

- www.hrncirsketrhy.cz

12. den - Durham, Fountains Abbey a noční York

Po snídani jsme se rozloučili s naším ´filmovým motelem´ a s Newcastlem a popojeli jsme asi přes 30 km do města Durham. Počasí bylo od rána zamračené, sluníčko v nedohlednu. Zpětně lze říct, že tohle byl den, kdy bylo nejošklivější počasí, ale ani toho dne nepršelo, což doteď považuji za malý velký zázrak. :)Auto jsme nechali v parkovacím domě a vyrazili jsme na několik hodin do centra města. Parkoviště bylo přímo u řeky Wear a kousek odsud most, na který jsme vylezli po schůdkách a který nás nasměroval směrem k centru - Elvet Bridge. Most pochází z 12. století a byl postaven Hughem Puisetem, což byl durhamský biskup. Původně měl most 14 oblouků, ale dnes je jich viditelných jen 10. Původní šířka mostu byla 5 m, ale v roce 1805 byl most rozšířen na 9,5 m. Nový povrch z pískovcových kostek a kvádrů byl na post položen v roce 1978. Most je určen pouze pro pěší.

Došli jsme na náměstí Market Place, jehož hlavní dominantou je socha Neptuna, která byla městu darována v roce 1729 jako symbol spojení Durhamu s mořem přes řeku Wear. Do roku 1923 stála na náměstí, pak byla přestěhována do Wharton Park a zpátky na náměstí byla vrácena v roce 1986. Hmm, opravdu zcestovalá socha. :)) Náměstí svůj název nedostalo jen tak a opravdu tu byly trhy a dokonce i ´Durham Indoor Market´, kam jsme i my nakoukli. :) Měli tam spoustu věcí, ale ovoce a potraviny tam byly v menšině, spíš různé věci do domácnosti a oblečení.

Trh v Durhamu (foto: Lenka)

Dál jsme pokračovali směrem k řece... No a zase jsme nakoukli do jednoho obchodu, tentokrát byl s outdoorovým oblečením a to bylo o dost zajímavější. No, nicméně jsme odolali a nic jsme si nekoupili! :) I když nutkání koupit si tyhle čupr holiny bylo veliké. ;) Zvláštní to anglická móda! :) (pozn. která velmi rychle dorazila i do ČR :) ).

Velký anglický hit - holínky :) (foto: Lenka)

Přešli jsme přes most a vydali jsme se hned podél řeky, odkud byl hezký pohled na katedrálu. :) Ale jinak tu nic moc zajímavého nebylo, tak jsme se zase honem rychle přes další most vrátili na druhou stranu a šupajdili jsme ke katedrále, na kterou jsme se těšili. :) Okolí Durhamu bylo osídleno už od 2. století př. n. l. Město samotné bylo založeno v roce 995. Místo se stalo místem posledního odpočinku sv. Cuthberta. Ve středověku patřil Durham v centrům církevní i světské moci. 

Katedrála vypínající se nad řekou Wear (foto: Jirka)

No. 72 (foto: Lenka)

Vedle durhamské katedrály stojí rozsáhlý Durham Castle. Stavba hradu začala už v roce 1072 a dodnes se z velké části zachovala jako normanská pevnost, ale některé části jsou novější. Normanské kamenické znaky nese třeba i vstupní brána se zdobením. Další části stavby pochází z 18. století a ještě později byl hrad přestavěn ve slohu pseudogotiky. Hrad i s katedrálou jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zajímavostí je, že od roku 1837 tu sídlí University College, první fakulta durhamské univerzity. Kdo by to byl řekl, že z této univerzity pochází jeden ze spolupracovníků mého pana šéfa. ;)) Do hradu je možno se podívat v určené hodiny, ale my jsme se zrovna nacházeli v mezičase, kdy se nám žádní hodina nehodila, takže jsme pokračovali o dům dál, doslova. :))

Durham Castle... a sídlo univerzity zároveň :) (foto: Jirka)

Hrad je pěkný, ale nejimpozantnější stavbou ve městě je Durham Cathedral, jejíž oficiální název zní ´Cathedral Church of Christ, Blessed Mary the Virgin and St Cuthbert of Durham´. :) Katedrála byla stavěna mezi lety 1093 a 1274 a dnes se jedná o jednu z nejhezčích evropských katedrál a o ukázku zachované původní normanské architektury. Dvě západní věže jsou datovány do 12. a 13. století. Největší věž je zároveň i nejnovější velkou stavební úpravou - pochází z 15. století a je postavena v gotickém stylu. 


Přelomem v dějinách katedrály bylo 16. století, kdy na popud Jinřicha VIII. byly zničeny ostatky sv. Cuthberta a v roce 1540 byl rozpuštěn klášter, který dlouho fungoval při katedrále. V roce 1650 byla katedrála uzavřena a poté byla Cromwellem využita jako vězení. Udává se, že za zdmi katedrály bylo uvězněno na 3000 skotských zajatců. 18. století se neblaze podepsalo na interiérech katedrály, kdy byly ničena kamenická výzdoba a některé části byly zbořeny. 

Durham Cathedral (foto: Jirka)

Na vstupních dveřích je krásné klepadlo... Ale dovnitř jsme se nechali pozvat i bez klepání. :)) Klepadlo umístěná na dveřích do katedrály je replikou, originál je vystaven v katedrále v rámci placené expozice ´Treasures of St. Cuthbert´. 

Klepadlo (foto: Lenka)

Vstup do katedrály je zdarma, tedy do hlavní lodi, ale expozice a výstup na věž jsou placeny zvlášť. Jestli je katedrála zvenčí okouzlující, tak nevím, jaká je uvnitř... ;) Prostoru dominují ohromné pilíře s tzv. routovým a klikatým vzorem, jež dokládá maurský vliv. Uvnitř katedrály se nesmí fotit, ale když jsem viděla ty ohromné sloupy, neodolala jsem a pár snímků jsme si udělala. :) Stejně krásná je i klenba spojující tyto sloupy... Zvláštní, když si člověk uvědomí, že má nad hlavou klenbu stáří kolem 850 let.

Hlavní loď katedrály s krásnými sloupy (foto: Lenka)

Poté, co jsme si prohlédli ambity i katedrálu, rozhodli jsme se vystoupat 325 schodů na věž katedrály. Vstup na věž stojí  £ 5, ale myslím, že těch peněz není třeba litovat. :) Je odsud totiž úchvatný výhled na hrad, řeku i domy v okolí... A za hezkého počasí je rozhled ještě lepší, ale my jsme měli viditelnost sníženou, kvůli zatažené obloze. Ale i tak byl výhled parádní. :) Teda až na to, že výhled skrz a přes ochozy byl trochu nemožný, takže jsem spíš nechala vyhlížet svůj foťák než sama sebe. ;)

Výhled na hrad z věže katedrály (foto: Jirka)

No a pak už nám opět nezbývalo moc času, tak jsem se ještě podívali na hroby před katedrálou, naposledy jsme si ji vyfotili a svištěli jsme zpět k řece a k zaparkovaným autům...

Náhrobky u katedrály (foto: Lenka)

Následující fotka je opět jedna z těch, které sem nešlo nedat... Poněvadž je na ní jeden z fenoménů pro Čechy tam nepochopitelných. :)) Fotka je z toalet na jednom z odpočívadel. Opravdu je to neuvěřitelné, ale živé řezané květiny jsem na záchodku ještě neviděla (o těch umělotinách, které se občas vyskytnou u nás raději nemluvím :)). Nicméně, to není všechno, byly tu i automaty na vlhčené ubrousky a nebo na minicestovní kartáčky na zuby. Ach jo, tak mám pocit, že tohle u nás hned tak nebude. :)

Kdesi cestou jsme potkali květinové záchodky, neuvěřitelné! (foto: Lenka)

Po malém bloudění, kdy nás GPSka zavedla na jakési neexistující silnice, jsme našli správný směr (no, dobře, my né, ale osádka prvního auta, které jsme se drželi jako klíště :) ) a už jsme parkovali na rozsáhlém parkovišti. Zaplatili jsme vstupné (£ 8,50) a vydali jsme se na cestu po areálu... Vlastně po docela rozsáhlém areálu. :) Nad údolíčkem byl lesík a z něj na nás koukala vysoká věž, ale nic dalšího vidět nebylo.

... cestička vinoucí se k malému zázraku - Fountains Abbey (foto: Lenka)

A les se o kousek dál rozestoupil... A panečku, tak tohle jsem tedy nečekala - Fountains Abbey je opravdu ohromný komplex zřícených budov starého opatství. Věž je opravdu velká, ale to kolem teda taky. :)) Opatství založilo 13 benediktýnských mnichů, kteří po rozepři odešli z Yorku a uchýlili se do ochrany arcibiskupa Thurstana, který jim poskytl toto území. Mniši na toto místo přišli 27. prosince 1132. V roce 1135 mniši přešli do cisterciáckého řádu, jejich podpora pomohla oficiálnímu založení opatství a díky tomu se mohlo začít se stavbou.

Fountains Abbey (foto: Lenka)

Místo pro opatství to bylo ideální - bylo tu dostatek prostoru, dost vody z řeky Skell, byl tu dostatek dřeva i kamene a místo bylo chráněno před špatným počasím. Nicméně život mnichů nejspíš nebyl lehký! Nosili oblečení z nebarvené ovčí vlny (proto se jim říkalo ´bílí mniši´), spodky se jim poskytovali pouze na dlouhé cesty, většinu času museli být potichu a dorozumívali se jen posunky. Jak se postupně rozšiřovaly pozemky a jak přibývalo práce, přicházeli do opatství mniši, kteří sice složili mnišský slib, nosili hnědé hábity a přes den se věnovali práci místo modlitbám. Tito mniši směli déle spát a více jíst, aby měli dost sil na náročnou práci. Díky nim se z Fountains Abbey stalo opravdu bohatým opatstvím. Hlavní aktivity spočívaly v chovu ovcí, ale mniši rovněž těžili olovo a železo, chovali koně a lámali stavební kámen.

Vnitřní část, dnes už bez střechy (foto: Jirka)

Krásné klenby v refektáři (foto: Lenka)

V 15. století přišly špatné úrody, choroby ovcí a mor, na který mnoho lidí zemřelo... Opatství se už nedostávalo laických bratrů a museli některé klášterní statky pronajímat. Za opata Marmaduka Hubyho (byl opatem v letech 1495 - 1526) byla postavena impozantní věž. Ale brzy poté, za Jindřicha VIII., došlo k rozpuštění klášterů a opatství. Fountains Abbey bylo uzavřeno jako jedno z posledních - v listopadu 1539. Olovo ze střechy bylo použito na výrobu zbraní a část barevných skel byla použita v katedrálách v Riponu a Yorku.

Pohled do věže... člověk si tu připadá tak nějak titěrně (foto: Jirka)

Nikdy jsme nic podobného neviděla... Jak jsme tam procházeli mezi kamennými zdmi, zdálo se, že tohle bludiště nikde nemá konce. No, to je samozřejmě přehnané. :) Ale stejně bych tohle místo chtěla vidět, jak vypadalo v době svého největšího rozkvětu.

... další a další zdi v areálu Fountains Abbey (foto: Jirka)

Pak jsme se prošli ještě kousek dál po areálu, ale protože už jsme opět neměli nijak moc času, tak jsme se vrátili zase zpátky směrem k východu. Nicméně, klidně by se tu dalo strávit mnohem více času. :) My jsme došli jenom k Rustic Bridge, z kterého jsme nakoukli směrem k Water Garden a tady jsme udělali otočku kolem jezírka a po druhém břehu říčky jsme se vydali zpátky. V létě roku 2007 tu byla povodeň, která byla způsobena rychlými a prudkými dešti. Při této povodni bylo do koryta řeky přineseno mnoho štěrku, který je stále ještě usazený uprostřed řeky.

Parčík s jezírkem (foto: Lenka)

Také jsme tu viděli několik bažantů... Ale byly to mrchy - kdykoliv jsem se k nim chtěla přiblížit, abych si je vyfotila, tak natáhly svoje brka a ulítli mi. :) Nicméně ten, který letěl na druhou stranu řeky Skull, ten se docela povedl, ne? :))

Ach jo, zas mi zdrhnul, bažant jeden! (foto: Lenka)

Před odchodem z areálu jsme se ještě zastavili v obchodě se suvenýry, kde jsme něco málo nakoupili. Teda někdo víc a někdo míň. ;) A pak už nám nezbylo zase nic jiného, než odjet do Yorku, kde jsme na ten den měli zarezervované ubytování. :) Old Grey Mare bylo zas jedno z těch komornějších ubytování spojené s hospodou. :) I když tohle bylo docela výjimečné, protože sousedilo s barákem, kde byla indická restaurace, takže v okolí bylo cítit exotické koření. :) Ale jinak pokoje byly v pohodě, sice dost malé, ale v porovnání s Hotelem Oliver to bylo ještě v klidu. ;)

Náš malý pokojík v Yorku (foto: Lenka)

Večer jsme se rozhodli, že se půjdeme projít po městě. Cestou jsme obdrželi z domova zprávu, že vybuchla islandská sopka Eyjafjallajökull a že kvůli tomu začíná kolabovat letecká doprava. Haha, to jsme byli plní humoru, že kvůli troše prachu dělají takovou kovbojku. :) Však jsme se ještě mohli smát, letět domů jsme měli až za pár dní ... a v tom nočním Yorku bylo taaak hezky! :)) 

Fontána se sochou Williama Ettyho (foto: Jirka)

Ledabyle jsme se procházeli yorkými uličkami... minuli jsme několik hezkých památek a získávali jsme tak turistické tipy na druhý den. :) Docela se nám líbil místní trh, takže jsme se na něj opravdu druhý den chtěli jít podívat. Mnoho domů v Yorku je už na pohled velice starých a jejich krásná architekturu jsme si vychutnávali. Krásný je např. hostinec Gert and Henry´s. :) Lidé uvnitř se asi museli docela divit, co že to tam venku děláme.. Ale museli jsme si prostě vyfotit bílou holubici, která seděla nad vchodem. :) Vlastně je možné, že to nebyla holubice, ale holub... nicméně to nevíme určitě, takže pro mne je to holubice, protože to líp zní. :))

Hostinec... (foto: Lenka)

... nad jehož dveřmi seděl bělostný holub (foto: Lenka)

Ovšem mým yorským favoritem se stal stupňovitý dům, který jsme kdesi cestou potkali. :) Opravdu to vypadá, jako by patra byla dostavována tak, jak se rozrůstala rodina. :) Nebo jak přibývalo generací v jedné rodině... Ve skutečnosti v starých křivolakých uličkách sídlily masné krámy, ulička se podle toho nazývá The Shambles. Dnes ve většině domů sídlí obchůdky a čajovny.

Když je malý dům, dostavíme větší patro... ;)) (foto: Jirka)

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Toho dne jsme šli spát docela pozdě, do sprchy jsem šla určitě až po půlnoci a tam se to stalo! :) Poklidně jsme se sprchovala a když jsem chtěla vypnout sprchu, prostě to nešlo! Snažila jsem se dost dlouho, pak jsem vzbudila Jirku a on se s tím pral dost dlouho a nakonec se mu to podařilo vypnout. :)) Musím říct, že se mi dost ulevilo! Protože jsem se docela děsila představy, že v půlnoci někomu půjdu vysvětlovat, aby vypnuli hlavní přívod vody, že mi nejde vypnout sprcha. :D

Další informace:
- město Durham na wikipedii (CZ), (EN); webové stránky Durham Cathedral (EN); turistické informace o Durhamu (EN)
- oficiální stránky Fountains Abbey (EN); Fountains Abbey and Studley Royal Water Garden na stránkách National Trust (EN); Fountains Abbey na wikipedii (EN)

- ubytování - Old Grey Mare (Clifton Green, YO306LH York) - Jedná se spíše o menší ubytovací zařízení s pár pokoji (malé, docela pěkně zařízené, čisté). Snídaně je v ceně (kontinentální, každý si mohl vybrat, co si dá), výhodná je poloha - je to kousek pěšky do centra k památkám.