12. den - Durham, Fountains Abbey a noční York

Po snídani jsme se rozloučili s naším ´filmovým motelem´ a s Newcastlem a popojeli jsme asi přes 30 km do města Durham. Počasí bylo od rána zamračené, sluníčko v nedohlednu. Zpětně lze říct, že tohle byl den, kdy bylo nejošklivější počasí, ale ani toho dne nepršelo, což doteď považuji za malý velký zázrak. :)Auto jsme nechali v parkovacím domě a vyrazili jsme na několik hodin do centra města. Parkoviště bylo přímo u řeky Wear a kousek odsud most, na který jsme vylezli po schůdkách a který nás nasměroval směrem k centru - Elvet Bridge. Most pochází z 12. století a byl postaven Hughem Puisetem, což byl durhamský biskup. Původně měl most 14 oblouků, ale dnes je jich viditelných jen 10. Původní šířka mostu byla 5 m, ale v roce 1805 byl most rozšířen na 9,5 m. Nový povrch z pískovcových kostek a kvádrů byl na post položen v roce 1978. Most je určen pouze pro pěší.

Došli jsme na náměstí Market Place, jehož hlavní dominantou je socha Neptuna, která byla městu darována v roce 1729 jako symbol spojení Durhamu s mořem přes řeku Wear. Do roku 1923 stála na náměstí, pak byla přestěhována do Wharton Park a zpátky na náměstí byla vrácena v roce 1986. Hmm, opravdu zcestovalá socha. :)) Náměstí svůj název nedostalo jen tak a opravdu tu byly trhy a dokonce i ´Durham Indoor Market´, kam jsme i my nakoukli. :) Měli tam spoustu věcí, ale ovoce a potraviny tam byly v menšině, spíš různé věci do domácnosti a oblečení.

Trh v Durhamu (foto: Lenka)

Dál jsme pokračovali směrem k řece... No a zase jsme nakoukli do jednoho obchodu, tentokrát byl s outdoorovým oblečením a to bylo o dost zajímavější. No, nicméně jsme odolali a nic jsme si nekoupili! :) I když nutkání koupit si tyhle čupr holiny bylo veliké. ;) Zvláštní to anglická móda! :) (pozn. která velmi rychle dorazila i do ČR :) ).

Velký anglický hit - holínky :) (foto: Lenka)

Přešli jsme přes most a vydali jsme se hned podél řeky, odkud byl hezký pohled na katedrálu. :) Ale jinak tu nic moc zajímavého nebylo, tak jsme se zase honem rychle přes další most vrátili na druhou stranu a šupajdili jsme ke katedrále, na kterou jsme se těšili. :) Okolí Durhamu bylo osídleno už od 2. století př. n. l. Město samotné bylo založeno v roce 995. Místo se stalo místem posledního odpočinku sv. Cuthberta. Ve středověku patřil Durham v centrům církevní i světské moci. 

Katedrála vypínající se nad řekou Wear (foto: Jirka)

No. 72 (foto: Lenka)

Vedle durhamské katedrály stojí rozsáhlý Durham Castle. Stavba hradu začala už v roce 1072 a dodnes se z velké části zachovala jako normanská pevnost, ale některé části jsou novější. Normanské kamenické znaky nese třeba i vstupní brána se zdobením. Další části stavby pochází z 18. století a ještě později byl hrad přestavěn ve slohu pseudogotiky. Hrad i s katedrálou jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zajímavostí je, že od roku 1837 tu sídlí University College, první fakulta durhamské univerzity. Kdo by to byl řekl, že z této univerzity pochází jeden ze spolupracovníků mého pana šéfa. ;)) Do hradu je možno se podívat v určené hodiny, ale my jsme se zrovna nacházeli v mezičase, kdy se nám žádní hodina nehodila, takže jsme pokračovali o dům dál, doslova. :))

Durham Castle... a sídlo univerzity zároveň :) (foto: Jirka)

Hrad je pěkný, ale nejimpozantnější stavbou ve městě je Durham Cathedral, jejíž oficiální název zní ´Cathedral Church of Christ, Blessed Mary the Virgin and St Cuthbert of Durham´. :) Katedrála byla stavěna mezi lety 1093 a 1274 a dnes se jedná o jednu z nejhezčích evropských katedrál a o ukázku zachované původní normanské architektury. Dvě západní věže jsou datovány do 12. a 13. století. Největší věž je zároveň i nejnovější velkou stavební úpravou - pochází z 15. století a je postavena v gotickém stylu. 


Přelomem v dějinách katedrály bylo 16. století, kdy na popud Jinřicha VIII. byly zničeny ostatky sv. Cuthberta a v roce 1540 byl rozpuštěn klášter, který dlouho fungoval při katedrále. V roce 1650 byla katedrála uzavřena a poté byla Cromwellem využita jako vězení. Udává se, že za zdmi katedrály bylo uvězněno na 3000 skotských zajatců. 18. století se neblaze podepsalo na interiérech katedrály, kdy byly ničena kamenická výzdoba a některé části byly zbořeny. 

Durham Cathedral (foto: Jirka)

Na vstupních dveřích je krásné klepadlo... Ale dovnitř jsme se nechali pozvat i bez klepání. :)) Klepadlo umístěná na dveřích do katedrály je replikou, originál je vystaven v katedrále v rámci placené expozice ´Treasures of St. Cuthbert´. 

Klepadlo (foto: Lenka)

Vstup do katedrály je zdarma, tedy do hlavní lodi, ale expozice a výstup na věž jsou placeny zvlášť. Jestli je katedrála zvenčí okouzlující, tak nevím, jaká je uvnitř... ;) Prostoru dominují ohromné pilíře s tzv. routovým a klikatým vzorem, jež dokládá maurský vliv. Uvnitř katedrály se nesmí fotit, ale když jsem viděla ty ohromné sloupy, neodolala jsem a pár snímků jsme si udělala. :) Stejně krásná je i klenba spojující tyto sloupy... Zvláštní, když si člověk uvědomí, že má nad hlavou klenbu stáří kolem 850 let.

Hlavní loď katedrály s krásnými sloupy (foto: Lenka)

Poté, co jsme si prohlédli ambity i katedrálu, rozhodli jsme se vystoupat 325 schodů na věž katedrály. Vstup na věž stojí  £ 5, ale myslím, že těch peněz není třeba litovat. :) Je odsud totiž úchvatný výhled na hrad, řeku i domy v okolí... A za hezkého počasí je rozhled ještě lepší, ale my jsme měli viditelnost sníženou, kvůli zatažené obloze. Ale i tak byl výhled parádní. :) Teda až na to, že výhled skrz a přes ochozy byl trochu nemožný, takže jsem spíš nechala vyhlížet svůj foťák než sama sebe. ;)

Výhled na hrad z věže katedrály (foto: Jirka)

No a pak už nám opět nezbývalo moc času, tak jsem se ještě podívali na hroby před katedrálou, naposledy jsme si ji vyfotili a svištěli jsme zpět k řece a k zaparkovaným autům...

Náhrobky u katedrály (foto: Lenka)

Následující fotka je opět jedna z těch, které sem nešlo nedat... Poněvadž je na ní jeden z fenoménů pro Čechy tam nepochopitelných. :)) Fotka je z toalet na jednom z odpočívadel. Opravdu je to neuvěřitelné, ale živé řezané květiny jsem na záchodku ještě neviděla (o těch umělotinách, které se občas vyskytnou u nás raději nemluvím :)). Nicméně, to není všechno, byly tu i automaty na vlhčené ubrousky a nebo na minicestovní kartáčky na zuby. Ach jo, tak mám pocit, že tohle u nás hned tak nebude. :)

Kdesi cestou jsme potkali květinové záchodky, neuvěřitelné! (foto: Lenka)

Po malém bloudění, kdy nás GPSka zavedla na jakési neexistující silnice, jsme našli správný směr (no, dobře, my né, ale osádka prvního auta, které jsme se drželi jako klíště :) ) a už jsme parkovali na rozsáhlém parkovišti. Zaplatili jsme vstupné (£ 8,50) a vydali jsme se na cestu po areálu... Vlastně po docela rozsáhlém areálu. :) Nad údolíčkem byl lesík a z něj na nás koukala vysoká věž, ale nic dalšího vidět nebylo.

... cestička vinoucí se k malému zázraku - Fountains Abbey (foto: Lenka)

A les se o kousek dál rozestoupil... A panečku, tak tohle jsem tedy nečekala - Fountains Abbey je opravdu ohromný komplex zřícených budov starého opatství. Věž je opravdu velká, ale to kolem teda taky. :)) Opatství založilo 13 benediktýnských mnichů, kteří po rozepři odešli z Yorku a uchýlili se do ochrany arcibiskupa Thurstana, který jim poskytl toto území. Mniši na toto místo přišli 27. prosince 1132. V roce 1135 mniši přešli do cisterciáckého řádu, jejich podpora pomohla oficiálnímu založení opatství a díky tomu se mohlo začít se stavbou.

Fountains Abbey (foto: Lenka)

Místo pro opatství to bylo ideální - bylo tu dostatek prostoru, dost vody z řeky Skell, byl tu dostatek dřeva i kamene a místo bylo chráněno před špatným počasím. Nicméně život mnichů nejspíš nebyl lehký! Nosili oblečení z nebarvené ovčí vlny (proto se jim říkalo ´bílí mniši´), spodky se jim poskytovali pouze na dlouhé cesty, většinu času museli být potichu a dorozumívali se jen posunky. Jak se postupně rozšiřovaly pozemky a jak přibývalo práce, přicházeli do opatství mniši, kteří sice složili mnišský slib, nosili hnědé hábity a přes den se věnovali práci místo modlitbám. Tito mniši směli déle spát a více jíst, aby měli dost sil na náročnou práci. Díky nim se z Fountains Abbey stalo opravdu bohatým opatstvím. Hlavní aktivity spočívaly v chovu ovcí, ale mniši rovněž těžili olovo a železo, chovali koně a lámali stavební kámen.

Vnitřní část, dnes už bez střechy (foto: Jirka)

Krásné klenby v refektáři (foto: Lenka)

V 15. století přišly špatné úrody, choroby ovcí a mor, na který mnoho lidí zemřelo... Opatství se už nedostávalo laických bratrů a museli některé klášterní statky pronajímat. Za opata Marmaduka Hubyho (byl opatem v letech 1495 - 1526) byla postavena impozantní věž. Ale brzy poté, za Jindřicha VIII., došlo k rozpuštění klášterů a opatství. Fountains Abbey bylo uzavřeno jako jedno z posledních - v listopadu 1539. Olovo ze střechy bylo použito na výrobu zbraní a část barevných skel byla použita v katedrálách v Riponu a Yorku.

Pohled do věže... člověk si tu připadá tak nějak titěrně (foto: Jirka)

Nikdy jsme nic podobného neviděla... Jak jsme tam procházeli mezi kamennými zdmi, zdálo se, že tohle bludiště nikde nemá konce. No, to je samozřejmě přehnané. :) Ale stejně bych tohle místo chtěla vidět, jak vypadalo v době svého největšího rozkvětu.

... další a další zdi v areálu Fountains Abbey (foto: Jirka)

Pak jsme se prošli ještě kousek dál po areálu, ale protože už jsme opět neměli nijak moc času, tak jsme se vrátili zase zpátky směrem k východu. Nicméně, klidně by se tu dalo strávit mnohem více času. :) My jsme došli jenom k Rustic Bridge, z kterého jsme nakoukli směrem k Water Garden a tady jsme udělali otočku kolem jezírka a po druhém břehu říčky jsme se vydali zpátky. V létě roku 2007 tu byla povodeň, která byla způsobena rychlými a prudkými dešti. Při této povodni bylo do koryta řeky přineseno mnoho štěrku, který je stále ještě usazený uprostřed řeky.

Parčík s jezírkem (foto: Lenka)

Také jsme tu viděli několik bažantů... Ale byly to mrchy - kdykoliv jsem se k nim chtěla přiblížit, abych si je vyfotila, tak natáhly svoje brka a ulítli mi. :) Nicméně ten, který letěl na druhou stranu řeky Skull, ten se docela povedl, ne? :))

Ach jo, zas mi zdrhnul, bažant jeden! (foto: Lenka)

Před odchodem z areálu jsme se ještě zastavili v obchodě se suvenýry, kde jsme něco málo nakoupili. Teda někdo víc a někdo míň. ;) A pak už nám nezbylo zase nic jiného, než odjet do Yorku, kde jsme na ten den měli zarezervované ubytování. :) Old Grey Mare bylo zas jedno z těch komornějších ubytování spojené s hospodou. :) I když tohle bylo docela výjimečné, protože sousedilo s barákem, kde byla indická restaurace, takže v okolí bylo cítit exotické koření. :) Ale jinak pokoje byly v pohodě, sice dost malé, ale v porovnání s Hotelem Oliver to bylo ještě v klidu. ;)

Náš malý pokojík v Yorku (foto: Lenka)

Večer jsme se rozhodli, že se půjdeme projít po městě. Cestou jsme obdrželi z domova zprávu, že vybuchla islandská sopka Eyjafjallajökull a že kvůli tomu začíná kolabovat letecká doprava. Haha, to jsme byli plní humoru, že kvůli troše prachu dělají takovou kovbojku. :) Však jsme se ještě mohli smát, letět domů jsme měli až za pár dní ... a v tom nočním Yorku bylo taaak hezky! :)) 

Fontána se sochou Williama Ettyho (foto: Jirka)

Ledabyle jsme se procházeli yorkými uličkami... minuli jsme několik hezkých památek a získávali jsme tak turistické tipy na druhý den. :) Docela se nám líbil místní trh, takže jsme se na něj opravdu druhý den chtěli jít podívat. Mnoho domů v Yorku je už na pohled velice starých a jejich krásná architekturu jsme si vychutnávali. Krásný je např. hostinec Gert and Henry´s. :) Lidé uvnitř se asi museli docela divit, co že to tam venku děláme.. Ale museli jsme si prostě vyfotit bílou holubici, která seděla nad vchodem. :) Vlastně je možné, že to nebyla holubice, ale holub... nicméně to nevíme určitě, takže pro mne je to holubice, protože to líp zní. :))

Hostinec... (foto: Lenka)

... nad jehož dveřmi seděl bělostný holub (foto: Lenka)

Ovšem mým yorským favoritem se stal stupňovitý dům, který jsme kdesi cestou potkali. :) Opravdu to vypadá, jako by patra byla dostavována tak, jak se rozrůstala rodina. :) Nebo jak přibývalo generací v jedné rodině... Ve skutečnosti v starých křivolakých uličkách sídlily masné krámy, ulička se podle toho nazývá The Shambles. Dnes ve většině domů sídlí obchůdky a čajovny.

Když je malý dům, dostavíme větší patro... ;)) (foto: Jirka)

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Toho dne jsme šli spát docela pozdě, do sprchy jsem šla určitě až po půlnoci a tam se to stalo! :) Poklidně jsme se sprchovala a když jsem chtěla vypnout sprchu, prostě to nešlo! Snažila jsem se dost dlouho, pak jsem vzbudila Jirku a on se s tím pral dost dlouho a nakonec se mu to podařilo vypnout. :)) Musím říct, že se mi dost ulevilo! Protože jsem se docela děsila představy, že v půlnoci někomu půjdu vysvětlovat, aby vypnuli hlavní přívod vody, že mi nejde vypnout sprcha. :D

Další informace:
- město Durham na wikipedii (CZ), (EN); webové stránky Durham Cathedral (EN); turistické informace o Durhamu (EN)
- oficiální stránky Fountains Abbey (EN); Fountains Abbey and Studley Royal Water Garden na stránkách National Trust (EN); Fountains Abbey na wikipedii (EN)

- ubytování - Old Grey Mare (Clifton Green, YO306LH York) - Jedná se spíše o menší ubytovací zařízení s pár pokoji (malé, docela pěkně zařízené, čisté). Snídaně je v ceně (kontinentální, každý si mohl vybrat, co si dá), výhodná je poloha - je to kousek pěšky do centra k památkám.

6. den - Chepstow, Tintern Abbey, Stokesay Castle a vycházka na kopeček :)

Probuzení v tomto hotelu pro mne bylo jedno z nejlepších, postel byla fakt pohodlná! :) I když někteří se asi moc dorůžova nevyspali... Ale chmury zahnala pořádná anglická snídaně (za příplatek, no:)). Jak teď na ten talíř po delší době koukám, děje se neuvěřitelné, ale někdy bych si zase anglickou snídani klidně dala (a nejlépe v Anglii, samozřejmě!). :)

Zas ta snídaně :)) (foto: Lenka)

Večer jsme si ani nevšimla tohoto skvostu - konec toaletního papíru byl složen do elegantní špičky... A to ne jenom u nenačatých ruliček, ale i u těch už dříve použitých... Evidentně tu zaměstnávali pečlivou paní pokojskou. :))

Toaletní papír skládaný do špičky :D (foto: Lenka)

V hotelu jsme vyrovnali účty, auto jsme nechali na parkovišti u hotelu a ještě jsme se šli trochu projít po městečku... Bylo příjemné slunečné ráno, tak proč ho nevyužít. Ten den jsme nějak neměli nějaký speciální cíl, spíš jsme měli za úkol přejet do severního Walesu, kde jsme měli zajištěno ubytování na další dvě noci. Ale zase nebylo kam moc spěchat, tak jsme objevovali krásy Chepstow. Náš hotel stál v bezprostředním sousedství staré brány, která je součástí opevnění města ze 13. století. Tak jako u nás je snad každá druhá hospoda pojmenovaná "Na růžku", tak mám dojem, že v Anglii je mnoho "White Lion" a v Chepstow jsem taky jednu takovou viděla. :)

Socha v Chepstow (foto: Lenka)

Došli jsme k Chepstow Castle ... No, podle místní řeči je to Gastell Cas-gwent. Ale teda velština je šílený jazyk, takže jsme se někdy docela bavili, když jsme jí slyšeli nebo když jsme četli nějaké nápisy... No, asi by se člověk úplně nedorozuměl! :D Hrad stojí nad údolím řeky Wye už asi od 11. století a je nejjižnějším z hradů stojících na hranici Anglie a Walesu. Vznikl rok po bitvě u Hastingsu, to se Vilém Dobyvatel hodně snažil... :) Za jeho stavbou stojí lord William FitzOsbern. Hrad byl postaven celý z kamene se silnými hradbami, v průběhu 12. a 13. století byl hrad upraven a dostavěn. Během 14. století význam hradu klesal, v 16. století byl hrad přestavován a stal se pohodlnějším pro bydlení. Hrad sloužil také jako vězení. Po několik desítek let chátral, ale od roku 1953 je v majetku státu.

Chepstow Castle (foto: Jirka)

Trávník u hradu (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autu jsme se zastavili ještě v obchodě s jídlem, abychom doplnili nějaké ty zásoby a pak už jsme se vrátili k autu a vydali jsme se na další cestu. Monice a Kubovi se ale asi líbila jedna stavba, tak zabočili na parkoviště, naštěstí. :) Bylo to totiž Tintern Abbey, místně bychom to ale měli nazývat Abaty Tyndyrn. :)) Opatství se rozkládá na břehu řeky Wye, která tvoří hranici mezi anglickým hrabstvím Gloucestershire a Monmouthshire ve Walesu. Je to teprve druhé cisterciácké opatství na britských ostrovech a první ve Walesu. Stavby jsou výsledkem čtyři staletí trvajících stavebních vlivů asi mezi lety 1136 a 1536. Nejstarší části jsou zachovány jenom málo a jsou spíše součástí novějších zdí atd. Úpadek opatství nastal za vlády Jindřicha VIII.

Tintern Abbey (foto: Jirka)

My jsem se dovnitř nepodívali, nakukovali jsme tam jenom zpoza plotu. :) Ale možná bychom se sem podívali, kdyby Jirka věděl, že se zde odehrává klip k písničce "Can I play with madness" jeho oblíbených Iron Maiden. ;))

Další zastávku jsme měli naplánovanou u Stokesay Castle. Takže jsme nechali auto na parkovišti a nejprve jsme si udělali malý pik-nik na dece. :)) Sluníčko na nás slunilo a nechybělo málo a klidně bych tu byla schopná usnout! :)) Před hradem stojí kostel St. John the Baptist (sv. Jan Křtitel), který byl pravděpodobně postaven v roce 1150 jako kaple patřící k hradu. Za jejich vznikem stojí rodina Sayů, která přišla z Francie spolu s Vilémem Dobyvatelem. Masivní vchodové dveře z dubového dřeva s kováním a klikou pochází už z roku 1654.

Pohoda před prohlídkou hradu :) (foto: Lenka)

Vstupné stojí pro dospělé £ 5,50 a snížené je za £ 4,70. Takže vstupem do hradu byli lehčí o nějakou tu libru, ale mohli jsme si zdarma půjčit audioprůvodce a dokonce jsme dostali i půjčenou mapku hradu. :) Stokesay Castle je nejlépe zachovaným opevněným středověkým sídlem... Slovem "sídlo" jsem tu skoro elegantně obešla vysvětlení, co že to tu vlastně je za stavbu, protože to není pevnost, není to hrad a není to zámek... Možná snad tvrz? :) Má to od každého něco. :) Nejcharakterističtějším prvkem Stokesay Castle je dřevem vykládaná vstupní brána, tmavé dřevo na žlutém pozadí musí upoutat každého. :)

Stokesay Castle (foto: Jirka)

Roku 1281 koupil pozemek Lawrence z Ludlow a o deset let později tu stály všechny budovy. Z výzkumů letokruhů všech zachovaných dřevěných částí tvrze se ukázalo, že všechny části byly postaveny před rokem 1291 a stejnou partou tesařů, což je pozoruhodné. Na následující fotce je velký sál s úchvatnou ukázkou dřevěných střešních konstrukcí, okenic a strmými schody řezaných z celých kmenů stromů. schody vedou do severní věže s původní podlahou z dlaždic a zbytky nástěnných maleb.

Velký sál (foto: Lenka)

V další části hradu jsou obytné místnosti, které byly jako jedny z mála upraveny i v době pozdější. Místnost je obložena dřevem, ale dominantou místnosti je krb s vyřezávanými reliéfy na krbové římse. Tyto úpravy pochází z roku 1641 a ze stejné doby pochází i úprava a výzdoba vstupní brány. Tato část tvrze na mne zanechala asi největší dojem. :)

Zachované dřevěné obložení místnosti (foto: Lenka)

Jižní věž je výraznější než severní a je to věž v pravém slova smyslu. Místy jsou známky požáru na trámech, které podpírají jednotlivá patra. Z horního ochozu je moc hezký výhled na další části hradu i na širší okolí.

Výhled na krajinu z jižní věže tvrze (foto: Lenka)

Malý hradní pán :) (foto: Lenka)

Výhled z jižní věže (foto: Jirka)

Na následující fotce je ještě jednou kostel v bezprostřední blízkosti Stokesay Castle, který je zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Okolo něj se rozkládá malý hřbitov, kde na jaře kvete na 100 druhů rostlin, proto se tu v té době neseká tráva... No, ale nám ještě květiny moc nekvetly. :)

St. John the Baptist´s Church (foto: Jirka)

Poté jsme jeli dál a věděli jsme jenom, že do večera musíme dojet do Llangollenu v severním Walesu, kde jsme měli rezervovaný nocleh. Ale nevěděli jsme, čím vyplnit čas... Cestou se v mapě neukazovaly žádné zajímavosti, co by stály za vidění. Takže jsme se nakonec zastavili namátkově v obci Church Stretton, odkud jsme se vydali na krátkou procházku do okolních kopců. :)

Ono s cestami ve volné přírodě je to docela komické... chvíli vás někam vedou a pak se stočí úplně někam jinam, vedou ohradami s pasoucími se ovcemi... Pro našince je to docela oříšek, protože jsme zvyklí na úplně jiný styl turistických tras. :) Nicméně nakonec to bylo jedno, protože v lese bylo pěkně. :)

Malá procházka kdesi na pomezí Anglie a Walesu (foto: Lenka)

Malá procházka kdesi na pomezí Anglie a Walesu (foto: Lenka)

No, prosím, co jsem říkala... Pasoucí se ovce! :))

Pasoucí se ovce (foto: Lenka)

... A nakonec to dobře dopadlo a my jsme měli radost, že jsme se vyšplhali na jeden z kopců a otevřel se nám krásný výhled na kopečky a údolí. :) A kupodivu i na ty lesy, kterých jinak ve Velké Británie je poskrovnu. :)

My všichni stínoví (foto. Lenka)

Půvabná kopečkatá krajina (foto: Jirka)

A pak nám nezbylo nic jiného, než zase sejít dolů. Cestou jsme se ještě koukli na místní půvabný kostelík - St. Laurence Church. Dormsdayská kníha říká, že na tomto místě stál kostel již v roce 1086. Loď kostela napovídá, že je starší, možná až z normanské doby. Centrální věž a kněžiště byly připojeny ke stávajícímu kostelu v 13. století. Ve viktoriánské době byl restaurován interiér kostela, kdy byly přidány nové lavice, varhany a kazatelna. My jsme jenom nakoukli na hřbitov u kostela, ale dovnitř jsme nešli.

St. Laurence´s Church v obci Church Stretton (foto: Lenka)

Na internetu jsme se později dočetla, že v blízkosti Church Stretton bylo v roce 1990 registrováno zemětřesení o magnitudu 5,1. Hmm, docela dost! :)

Do Llangollenu to bylo ještě několik desítek kilometrů. Dorazili jsme sem už za šera... Pokoje byly prostorné a z okna byl výhled na kostel v bezprostřední blízkosti hotelu... Zdálo se to být jako ideální ubytování. :)

Pokoj, co dvě noci byl naším domovem :) (foto: Lenka)

Jenže pak jsme zjistili, že na pokoji opravdu není internet a ten fungoval jenom na recepci, kde ale zase byl strašný hluk z vedlejší hotelového pubu, kde nějací důchodci vytrvale zpívali karaoke. :) K zešílení to bylo! :)

Další informace:
- Chepstow Castle (EN), Tintern Abbey (EN)
- English Heritage - Stokesay Castle
- ubytování - The Hand Hotel (Bridge Street, LL20 8PL Llangollen)

5. den - Salisbury, Stonehenge a Bath

Pátého dne, kdy jsme putovali po Velké Británii, bylo třeba trochu "šlápnout do pedálů" (nebo na plynový pedál :)) a popojet už někam dál, abychom se pořád nešmrdolili na jihu Anglie - plány totiž byly obsáhlé! :) Kousek od Bournemouthu je městečko Salisbury se slavnou katedrálou, které jsme samozřejmě nemohli a nechtěli vynechat. Město leží v hrabství Wiltshire a má asi 51 tisíc obyvatel.

Původně jsem si myslela, že městem protéká jenom řeka Avon, ale ve městě nebo v jeho blízkosti se do Avonu vlévají další řeky - Nadder, Ebble, Bourne a Wylve. No, takže těžko říct, jestli tok zachycený na následující fotografii je Avon nebo nikoliv. :) No, ono na tom vlastně ani moc nezáleží, ale přišlo mi fér, abych se přiznala. :)

Řeka Avon v městečku Salisbury (foto: Lenka)

Okolí Salisbury bylo osídleno již od doby železné. První katedrála tu byla postavena v letech 1075 až 1092 biskupem Osmundem. Zhoršující se vztahy mezi vojskem a církví vyvrcholily stavbou nové katedrály a města asi 3 km vzdálené od té původní. S výstavbou města se započalo v roce 1220 a o rok později i se samotnou katedrálou. Stavba katedrály trvala 38 let a tato stavba je považována za mistrovskou stavbu rané anglické architektury.

Hlavní loď katedrály v Salisbury (foto: Jirka)

Hlavní loď katedrály je fascinující prostor, lemovaný sloupy a vitrážovými okny... Člověk si tu vždycky připadá úplně nicotně - což se stávalo v Anglii vlastně docela často. :) Zajímavým prvkem je rovněž fontána v centrální části hlavní lodi. I když fontána není asi úplně přesný výraz. Objekt má čtverhranný tvar a z každého rohu vytéká čůrek vody. :) Hladina se přitom blyští jako zrcadlo. Dílo je z roku 2008 a je od Williama Pyeho.

Uvnitř katedrály je fontánka :) (foto: Lenka)

... svatý muž... (foto: Lenka)

Strop katedrály (foto: Jirka)

Zlatá cedulka (foto: Lenka)

V katedrále je vystavena listina Magna charta libertatum - jedná se o anglický právní dokument. V salisburské katedrále je vystaven jeden ze čtyř dochovaných originálů. Listina je vystavena v části katedrály zvané Chapter House (kapitula). Tady byli jako průvodci asi dva starší pánové a jeden k nám přišel a ptal se, odkud jsme... A my mu řekli, že z České republiky a on nám zapůjčil text o Chapter House v češtině. A ještě jsme se od něj stihli dozvědět, že byl v Čechách v Praze a v Plzni. :) Monika s Kubou do této části katedrály dorazili po nás a chudák pán se divil, kolik je tam turistů z České republiky. :)) Kapitula je zajímavá svým osmibokým tvarem, střecha je podepřena štíhlým sloupem, který je v centrální části prostoru. Škoda, nesmělo se tu fotit. :)

Zajímavý je také ambit, který je největší v celé Velké Británii. Uprostřed prostoru stojí dva staré stromy, jde o cedry... Alespoň co si pamatuji. :)

Zahrada s okolními ambitovými chodbami (foto: Jirka)

Po prohlídce katedrály jsme se ještě prošli kolem. Tak se nám naskytl pohled na část katedrály, která zrovna neprodělávala rekonstrukci. :) Dokonalý byl pohled na impozantní věž, která dosahuje 123 m výšky! Je to jedna z nejvyšších věží v Anglii.

Salisbury Cathedral (foto: Jirka)

Dále do města jsme už nezacházeli a poté, co jsme obešli katedrálu, vrátili jsme se k našem zaparkovaným autům a pokračovali jsme dál. Náš další cíl nebyl ani 15 km od Salisbury - šlo o slavné Stonehenge. Byla jsem docela na komplex menhirů docela zvědavá, ale skutečnost předčila všechna má očekávání. Bohužel negativně. :) Stonehenge se najednou vylouplo na obzoru, když jsme přejeli jeden z kopečku, oblast byla obehnaná drátěnkovým plotem. Parkoviště se naštěstí neplatilo. Nejdřív jsme si totiž řekli, že si obhlídneme, jak to vypadá uvnitř a kolik stojí vstup a podle toho se rozhodneme, jestli půjdeme dovnitř nebo ne. No, cestou podél plotu jsme zjistili, že se chodí okolo ve velkém kruhu a pouze v jednom místě se smí ke "kamenům" trochu přiblížit, ale v podstatě to vyšlo nastejno. :) Navíc ten den hodně svítilo sluníčko a proti němu by se nedalo fotit.

Prostě a jednoduše jsme si slavné Stonehenge prohlédli zdálky zpoza plotu a bylo. :) První fáze výstavby byla už kolem 1900 př. n. l., kdy byl vybudován val s příkopem, které měly poloměr 100 m ... Hm, tak proto ten široký kruh kolem. :) Druhá fáze nastala roku 1750 př. n. l. a během ní byl vybudován kruh z kamenů uprostřed původního stometrového kruhu. Kameny byly 5 m vysoké a 2 m široké. Přes ně byly položeny vodorovné kameny, které se příliš do dnešní doby nezachovaly. Uvnitř tohoto kruhu byl ještě jeden kruh, který byl tvořen menšími kameny - dosahovaly jen 2 m. Třetí fáze začala kolem roku 1650 př. n. l., kdy byly postaveny dva půlkruhové objekty uvnitř kruhu. Šlo o pět tzv. trilionů (soustava tří kamenů). Vnitřní půlkruh obsahuje kameny do výšky 2 m. Komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l. Ale jo, je to dost zajímavé místo. :)

Stonehenge (foto: Jirka)

Další zastávka byla až za další asi hodinu cesty, po cca 65 km. Na Bath jsem byla docela dost zvědavá! Docela dlouho jsme hledali nějaké místo, kde bychom zaparkovali, nakonec se nám to povedlo a koupili jsme si lístek na asi čtyři nebo pět hodin, které jsme chtěli strávit objevováním krás proslulého města. :) Bath je po Londýně druhým nejnavštěvovanějším městem Velké Británie... čímž se vysvětluje, proč nebylo kde zaparkovat a proč tam bylo všude tolik lidí. :) Řeka Avon byla průvodcem našeho pátého výletního dne, tak i v Bathu nesměla chybět. ;) Několikrát jsme už na řece viděli štíhlé loďky, které kotvily při březích kanálů, tak příště bych to rozhodně viděla na anglickou plavební dovolenou. :)

Bathem protéká řeka Avon (foto: Jirka)

Město Bath obývá asi 84 tisíc lidí (údaj je z roku 2001, tak těžko říct, kolik obyvatel má dnes). Historie místa je dlouhá, už za římských dob tu byly proslulé římské lázně, které jsou napájeny termálními prameny. Tyto prameny jsou nejteplejší ve Velké Británii a jediné, které dosahují teploty nad 40°C. V roce 577 obsadili město Sasové, z této doby také pochází jméno města (v jazyce Sasů se tomuto místu doslova říkalo "U lázní"). V roce 2006 byly otevřeny nové moderní lázně, které tak navazují na starou tradici. :)

Naše kroky nejprve vedli k jezu a neoklasicistnímu mostu tzv. Pulteney Bridge. Most byl postaven kolem roku 1770 a spojoval pozemky na obou březích, které patřily Williamu Johnstonovi Pulteneymu. Most navrhl Robert Adam a inspirací mu byl benátský Ponte Rialto (pro oba je typické využití mostu i jako obchodní centrum).

Pulteney Bridge klenoucí se nad řekou Avon (foto: Lenka)

Nevěděli jsme kam jít, tak jsme nejprve zamířili za nejvyšší věží, co jsme viděli. Došli jsme na náměstíčko, které lemovaly lavičky a uprostřed náměstí hrál nějaký hoch na kytaru. Pěkné. :) V bezprostředním okolí náměstí stojí Bath Abbey (Bathské opatství) a Roman Baths (Římské lázně)... My jsme si v informačním centru koupili mapu a hned jsme byli chytřejší a věděli jsme, kam mámě jít. :) Na prohlídku Bath Abbey jsme nakonec nešli. Stavba byla přestavěna z původního normanského kostela v gotickém slohu v první polovině 16. století.

Bath Abbey (foto: Jirka)

Řekli jsme si, že se projdeme do nějakého z mnoha bathských parků, ale cestou jsme ještě prošli několik zajímavých staveb. Jednou z nich byly lázně, které stojí na místě, kde stávala keltská svatyně zasvěcená bohyni Sulis. Římané do Bathu přišli krátce po své invazi na britské ostrovy v roce 43. Lázně nazývali jako Aquae Sulis (voda bohyně Sulis), tuto bohyni ztotožnili s bohyní Minervou (bohyně moudrosti a řemesel).

The Roman Baths (foto: Jirka)

Vybrali jsme si Royal Victoria Park, jehož součástí je i botanická zahrada... Cestou jsme ale potkali mnoho a mnoho hezkých míst, že se tu ani všechna ukázat nedají. :)

Chutch of the Holy Trinity (foto: Jirka)

Brzo zelený dům :) (foto: Lenka)

Cestou do botanické zahrady jsme narazili na zajímavou stavbu - nad travnatým svažitým prostranstvím stojí půlkruhová stavba s četnými Iónskými sloupy. Celé se to jmenuje Royal Crescent a řekla bych, že tohle bude asi hodně dobrá adresa. :)) Stavba byla vybudovaná mezi lety 1767 až 1774. Architektem byl John Wood ml., který navrhl průčelí se sloupy. Zadní část budovy už byla v režii majitelů jednotlivých domů (je jich kolem 30) a je tak značně rozmanitá.

Royal Crescent (foto: Lenka)

Royal Victoria Park je největší park v Bathu. Jeho rozloha je 231 000 m2 a byl otevřen už v roce 1830. Park byl pojmenován po tehdy 11 let staré Victorii, budoucí anglické královně a je to vůbec první park, který nese její jméno. Ale jo, v 11 letech je to docela dobrá pocta. :) Botanická zahrada byla založena v roce 1887 a je zde největší sbírka rostlin rostoucích ve vápencových biotopech. Součástí botanické zahrady je opuštěný lom (Great Dell) s mnoha druhy jehličnanů. Aj, tak tady jsme ale nebyli, škoda škoda. Jinak je v parku mnoho míst pro volnočasové aktivity všech věkových skupin - jsou tu dětská hřiště, skateboardový areál, golfové hřiště, pořádají se tu koncerty pod širým nebem atd... My jsme ale viděli jenom malý kousek, ale i tak tam bylo krásně. :)

Pomněnka v botanické zahradě (foto: Lenka)

Pohled do magnoliového květu (foto: Lenka)

Botanická zahrada v Bathu (foto: Jirka)

Stromová alej v parku (foto: Jirka)

Pomalu se nachýlil čas vyměřený pro naši návštěvu, tak jsme se pomalu vydali zpátky k parkovišti. Cestou jsme to vzali ještě přes náměstí Circus. Je neuvěřitelné, protože domy kolem něj jsou postaveny do kruhu, který je narušován jenom silnicemi. Neskutečné, ale teda zachytit na fotku se to nedalo (to by šlo asi jenom z letadla nebo horkovzdušného balónu:)). Budovy byly navrženy Johnem Woodem st., který se nechal inspirovat římským Koloseem. Zajímavostí je, že v jednotlivých patrech jsou použity rozdílné slohy - v přízemí dórský, na prvním poschodí iónský a na horní část korintský styl. Autor návrhu se ale výsledku nedožil, protože zemřel pět dní poté, co byl položen základní kámen stavby.

Pak už byl čas tak jenom na nákup ve Waitrose a malou svačinku u auta a pak už nadešel skutečný čas rozloučení se s městem.

Věžatý Bath (foto: Lenka)

Poslední fotkou pořízenou v Bathu je řeka Avon ... A část Bathu, kam naše nohy nevkročili a tak nevíme, co je tam pěkného. :) Každopádně jsem ráda, že jsme se tu zastavili a viděli jsme, co jsme viděli. :)

Neprozkoumaná část Bathu ;) (foto: Lenka)

Po prohlídce Bathu nás čekal opět kus cesty. Jeli jsme zase tou krásnou anglickou krajinou, i v dubnu už byla krásně zelená... sem tam stromy, ale lesy skoro žádné. Bavilo mne, když jsme jezdili po malých silničkách a přes malé vesnice. Bylo toho rozhodně víc k vidění, než když jsme jeli po dálnicích. Nicméně při delších trasách to jinak nešlo, to bychom byli v Anglii ještě teď. ;) Před odjezdem z Bathu jsme zjistili, že budeme muset využít most do Walesu, který je placený (cca 5 liber, což není moc) a nebo jsme to mohli objet "suchou nohou", ale trasa by byla asi 200 km... Tak nebylo co řešit. :)

Jedeme přes most do Walesu (foto: Lenka)

Mířili jsme do městečka Chepstow, které leželo hned za kanálem řeky (nebo estuárie??:)) Severn. Čekalo nás ubytování v pubu, kde opět měli několik pokojů k ubytování. Byli jsme rádi, že jsme ubytování našli a že jsme měli pěkné, veliké a pohodlné pokoje. Tak jsme mohli vyrazit na nějakou baštu, jupí. :)

Velmi velká pokoj :) (foto: Jirka)

... Vlastně ne jenom na jídlo, ale hlavně na internet (ten byl dostupný jenom v hospodě a to ještě jenom v jedné její části :). No, ale je pravda, že nejdřív bylo jídlo a teprve potom internet. :)

Má malá porcička těstovin :)) (foto: Lenka)

Maso v těstíčku, chipsy a hrášek (foto: Lenka)

Bohužel jsem si dala těstoviny, kterých byla malilinkatá porcička, takže mne nezachránily ani dvě opečené bagetky, co mi k tomu dali. :) Tak se musím přiznat, že jsem trochu hladově koukala na ostatní. Ale to už je dlouhá doba, to je promlčené. :) Po jídle, následovalo hledání ubytování na další noc, ideálně na noci dvě. Docela nám to dalo zabrat - měli jsme v plánu najít ubytování kdesi na severu Walesu, ale to jsme nevěděli, že to bude docela problém. Ale nakonec to dobře dopadlo a my jsme se mohli rozutéct do svých postelí. :)

Další informace:

- Salisbury na wikipedii (CZ) nebo anglicky (EN), oficiální stránky Salisbury Cathedral (EN)

- Stonehenge na wikipedii (CZ) nebo anglicky (EN), oficiální stránky (EN), Stonehenge na English Heritage (EN)

- oficiální stránky města Bath (EN) a ještě jedny (EN), Bath na wikipedii (CZ) nebo anglicky (EN)

- ubytování - The George Hotel (20, Moor Street, NP16 5DB Chepstow)