14. den - Univerzitní Oxford

Ráno jsme byli odvedeni do příjemného prázdného salonku, kde jsme se posadili ke stolu... A začaly takové menší hody... Myslím, že jsem začala čokoládovým muffinem... nebo jsme s ním končila, no, to už nevím, ale určitě jsem ho zvládla pozřít. :) I když to lepší mělo teprve přijít - toho dne na nás čekala poslední snídaně... tedy poslední anglická snídaně. No, co bych lhala, docela jsem se na ní těšila. :) Nicméně to, co na obrázku vypadá jako malinký talíř, byl vlastně docela obří talíř narvaný ´dobrotami´. :) I když to nebylo všechno, co jsem si mohli dát, byly tu i cereálie, toasty s marmeládou, džusy, ovoce... Jo, ještě že tohle jsme nemuseli jíst každý den! ;))

Poslední anglická snídaně... (foto: Lenka)

Po snídani jsme se opět sbalili a vrazili jsme na asi 130 km dlouhou jízdu směrem do Oxfordu. Tak jako všude jinde, i tady jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili jsme do centra. :) Ale v centru to nebylo jako jinde - zrovna se tu konal nějaký festival folklorních tanců nebo co. Všude bylo plno lidí v roztodivných maskách, někteří měli na hlavách kloboučky s peřím jiní slamáky s mašlí nebo barevné šátky, někteří měli barvami pomalovaný obličej... A aby toho nebylo málo, tančili velice zajímavé tanečky. Ano, tanečky, to je to pravé slovo... :) Akorát vzhledem k tomu, že tu byli spíš starší lidé, tak tyto tanečky vypadali trochu komicky. :) No, vydrželi jsme se na ně docela dlouho dívat. :))  

Tanečníci na 7. folkovém festivalu v Oxfordu :)) (foto: Lenka)

Působivé masky (foto: Lenka)

A pak jsme se zase rozdělili a šli jsme si každá skupinka po svých. :) Jsem ráda, že jsme se dostali alespoň do jednoho ze starých anglických univerzitních měst... i když bych stála i o to, abychom se podívali do Cambridge... Ale ten čas už nebyl, ach jo. :) Oxford je město s asi 150 tisíci obyvateli a protéká jím řeka Temže (ach jo, Londýn je odsud skoro na dohled). 


Území kolem Oxfordu bylo poprvé osídleno Sasy, v 8. století tu byl založen klášter, ale první zmínka je z roku 912. Význam města postupem času rostl - od doby Jindřicha II. měl Oxford stejná privilegia jako hlavní město. Oxford je známo jako univerzitní město, historie univerzity sahá až do 12. století. Naše kroky nás zavedli k Christ Church... Obrovská stavba, která je dnes obklopena zeleným parkem. Christ Church byla původně založena jako univerzitní kaple, ale zároveň i jako katedrála. Původně šlo o chrám sv. Frideswidy patřící k opatství, který se v roce 1546 stal katedrálou. Traduje se, že v chrámu byly uchovávány ostatky sv. Frideswidy, což je patronka univerzity i města.

 

Christ Church (foto: Jirka)

Květiny okolo Christ Church (foto: Jirka)

My jsem ale do tohoto objektu nešli na prohlídku, jenom jsem se prošli zahradami kolem. V ostrém sluníčku se krásně vyjímala barevná květena a zelená tráva a dokonce už začínaly růst zelené listy na stromech... Jojo, bylo znát, že jsme popojeli na jih a ta, je tepleji. :) Hezkého počasí využilo mnoho studentů v povalování na trávě a nicnedělání. :) I když vlastně nevím, jestli to byli studenti, protože možná tou dobou ještě byly velikonoční prázdniny. :)

Věžička Christ Church (foto: Lenka)

Oxfordský trávník :) (foto: Jirka)

Přes soustavu zelených trávníků jsme se nějak proháčkovali k Magdalen College, která sousedí s oxfordskými botanickými zahradami. Magdalen College byla založena v roce 1458 Williamem Waynfletem, což byl biskup z Winchesteru. Hranatá věž s menšími věžičkami je důležitým orientačním bodem v Oxfordu, který zdobí už od roku 1509. Pozemky koleje jsou dost rozsáhlé, zaujímají mimo jiné parky a nebo oboru.

Magdalen College (foto: Jirka)

V návštěvních hodinách je možno se podívat dovnitř... Ale my jsme jako obvykle měli málo času, tak jsem pořídila pouze jednu šmírovacé fotku a šli jsme zase dál. :)

Magdalene College (foto: Lenka)

Došli jsme k řeka Cherwell a k mostu Magdalen Bridge, který se přes ní klene nedaleko soutoku této řeky s Temží. :) Současný most byl postaven na stejném místě původního mostu, který byl na hlavní cestě mezi Londýnem a Oxfordem. Most byl postaven mezi lety 1772 a 1778. U mostu sídlila půjčovna gondol a dalších plavidel, takže jsme se na ně docela dlouho koukali. :) Oxford jsou takovými menšími anglickými Benátkami. :) Kolem řeky by to musela být pěkná procházka, a i projížďka na loďce by stála za to... Tak příště. :)

Loďky na kanálu... skoro jako Benátky :) (foto: Lenka)

Čas letěl jako splašený a my jsme se pomalu vraceli zpátky s tím, že jsme se ještě chtěli zastavit v obchodě a koupit si nějaké jídlo a dokoupit ještě nějaké dárečky domů. :) Cestou jsme narazili na Radcliffe Square, kterému dominují dvě zajímavé stavby - jednou z nich je kruhová stavba známá jako Radcliffe Camera. Stavba byla vybudována v letech 1737 - 1749 za £ 40 000, které jsou od lékaře Johna Radcliffa. Architekty stavby byly Nicholas Howksmoor a James Gibbs, který postavil i kostel St. Martin-in-the-Fields na Trafalgar Square v Londýně. Budova se od samého začátku měla stát novou knihovnou, byly tu uloženy vědecké i další knihy, ty byly postupem času přestěhovány do jiných oxfordských knihoven a dnes slouží Radcliffe Camera jako čítárna. Pod náměstím je uloženo na 600 tisíc knih, které je možno v čítárně studovat.

Radcliffe Camera (foto: Jirka)

Druhou zajímavou stavbou na Radcliffe Square je univerzitní kostel - Church St. Mary the Virgin. Kostel stojí na místě, kde byli v roce 1555 za kacířství odsouzeni biskupové Latimer a Ridley a arcibiskup Cranmer. Kostel je přístupný zdarma, na věž se může za menší poplatek, ale my jsme klasicky neměli čas. :) Nicméně i tak je třeba souhlasit s tím, že tato kostelní věž je jedna z nejhezčích v Anglii.

The University Church St. Mary the Virgin (foto: Jirka)

Interiér kostela je tak jako všude ve Velké Británii docela málo zdobený, ale o to kouzelnější. Také mne moc baví kytice z čerstvých řezaných květin. V tu dobu, kdy jsme kostel navštívili, byly zrovna opravovány majestátní varhany. Jirka si šel něco koupit, a tak docela dlouho stál ve frontě a já jsem si mezitím kostel docela prošmejdíla. :) No, škoda, že jsme nešli na vyhlídkovou věž, Oxford z výšky musí být ještě hezčí. :)

Interiér kostela (foto: Jirka)

... svíce... (foto: Lenka)

O kus dál jsme procházeli kolem dalších kolejí... No, ono se není opravdu čemu divit, když jsou tu na každém kroku. ;)) My jsme nakoukli na nádvoří jedné z nich - Jesus College. Je to jediná kolej oxfordské univerzity, která byla založena za panování královny Elizabeth (Alžběta I.), bylo to už 27. června 1571. V té době byly školy určeny ke vzdělávání duchovních, stavba koleje byla pravděpodobně financována duchovním  Hughem Pricem. Většina budov spadající pod Jesus College je datována do 17. století, ale některé z nich byly viktoriánsky upraveny. Kolej měla do roku 1870 pověst jako "welšská" vysoká škola, i když to nebylo určeno v její zakládací listině. V roce 1974 byla Jesus College jednou z prvních pěti mužských univerzit, kam směly chodit i ženy. Musí to být zážitek chodit do školy, která sídlí v tak krásných budovách s klenutými okny.

Nakoukli jsme do jedné koleje - Jesus College (foto: Lenka)

Na následující fotce je nejvýznamnější oxfordský fenomén, který na ulicích rozhodně nejde přehlédnout... :) Lidí na kolech tu jezdí skutečně hodně... Ale vynikne to teprve, když je mnoho kol zaparkovaných vedle sebe! :))

V Oxfordu se asi hodně jezdí na kole ;) (foto: Lenka)

To už jsme ale v dálce zmerčili povědomé logo a konstatovali jsme, že už víme, kde nakoupíme. :) Ale těsně před obchodem jsme si všimli ještě půvabného kostelíku obklopeného malým hřbitovem, který na rušné ulici působil až nepatřičně. Šlo o St. Mary Magdalene Church, který dnes stojí na místě prastarého saského kostelíka postaveného ze dřeva. Ten byl v roce 1074 vypálen, poté tu byla vybudována kaple, která byla v roce 1194 přestavěna na kostel. V letech 1841 a 1842 byl přestavěn chór a severní loď Georgem Gilbertem Scottem, který byl v té době ještě mladý a neznámý, později se ale významně podepsal na vzhledu hlavního města Velké Británie.

Hřbitůvek u St. Mary Magdalene Church (foto: Jirka)

Spokojeně jsme si nakoupili nějaké věci a vydali jsme se pomalu k autu. Cestou jsme ještě jednou potkali tančící folklórní soubory, tak jsme se kochali barevnými maskami. :) Cestou do Ascotu jsme se zastavili ještě na jednom z odpočívadel... Kuba s Monikou chtěli nechat umýt auto, protože na něm ještě držela památka na Bambourgh. :)) Ale úspěch neměli, takže auto zůstalo puntíkované. Ale výhodu tato zastávka měla, dali jsme si dobré kafe a užívali jsme se slunění na mezi u parkoviště. :)) 


Z Oxfordu do Ascotu už to nebylo zase tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli tam. Překvapilo nás, že tu bylo dost plno a byli jsme rádi, že jsme měli místa už delší dobu rezervovaná... I když ono se nebylo čemu divit, když ve vzduchu byl sopečný popel a letadla nelétala! V sobotu jsme ale ještě byli optimisté. :) Na pokoje jsme dorazili docela brzy, tak jsme si v klidu užívali klidu. :) Úplně nejvíc se mi líbil stůl v okenním výklenku s výhledem do zeleného lesíka. To bych brala i doma, to by pak práce u počítače byla radost. :))

Ubytování v Ascotu, zase :)) (foto: Jirka)

Ale neodpočívali jsme zase tak moc dlouho, po chvíli jsme se všichni společně vydali naposledy projít - šli jsme do parku. Byl podvečer a sluníčko nám ještě svítilo na cestu. :)

Pučící květy (foto: Lenka)

Kuba nám byl ukázat, kde před dvěma týdny trhal bambus na velikonoční pomlázku, také jsme si zahráli kopanou se šiškami a obří šachy, co jsme tu cestou potkali. :)

Park v Ascotu (foto: Jirka)

Budova v parku v Ascotu (foto: Jirka)

No jo, ale pak byl už čas se vrátit na pokoj a dát se do velkého balení. Protože teda jsem měla poněkud moc věcí, které se rozhodně do mého kufru nemohli vejít... I přes to, že Golem opravdu není žádný drobeček. :) Usoudili jsme, že teď už nebudeme potřebovat hrnce (takže s námi absolvovaly celé putování aniž by je kdo použil!:)), tak jsme je hodili do nějaké popelnice... A do odpadkového koše pokračovaly další věci jako zbytky potravin, pokličky k těm hrncům, vařečky, houbičky na nádobí, alobal atd. :) Docela jsme se bavili představou, jak se asi tvářila uklízečka, která naše pokoje přišla uklidit. :D ... Večer jsme stále ještě byli docela v klidu a mysleli jsme si, že v odletíme domů.

Další informace:
- stránky s informacemi pro turisty (EN); Oxford na wikipedii (EN), (CZ)

- ubytování - opět ve  De Vere Venues Sunningdale Park v Ascotu, aneb vrátili jsme se tam, kde jsme začali :) (takže popis ubytování viz. první cestovní den - Windsor)

6. den - Chepstow, Tintern Abbey, Stokesay Castle a vycházka na kopeček :)

Probuzení v tomto hotelu pro mne bylo jedno z nejlepších, postel byla fakt pohodlná! :) I když někteří se asi moc dorůžova nevyspali... Ale chmury zahnala pořádná anglická snídaně (za příplatek, no:)). Jak teď na ten talíř po delší době koukám, děje se neuvěřitelné, ale někdy bych si zase anglickou snídani klidně dala (a nejlépe v Anglii, samozřejmě!). :)

Zas ta snídaně :)) (foto: Lenka)

Večer jsme si ani nevšimla tohoto skvostu - konec toaletního papíru byl složen do elegantní špičky... A to ne jenom u nenačatých ruliček, ale i u těch už dříve použitých... Evidentně tu zaměstnávali pečlivou paní pokojskou. :))

Toaletní papír skládaný do špičky :D (foto: Lenka)

V hotelu jsme vyrovnali účty, auto jsme nechali na parkovišti u hotelu a ještě jsme se šli trochu projít po městečku... Bylo příjemné slunečné ráno, tak proč ho nevyužít. Ten den jsme nějak neměli nějaký speciální cíl, spíš jsme měli za úkol přejet do severního Walesu, kde jsme měli zajištěno ubytování na další dvě noci. Ale zase nebylo kam moc spěchat, tak jsme objevovali krásy Chepstow. Náš hotel stál v bezprostředním sousedství staré brány, která je součástí opevnění města ze 13. století. Tak jako u nás je snad každá druhá hospoda pojmenovaná "Na růžku", tak mám dojem, že v Anglii je mnoho "White Lion" a v Chepstow jsem taky jednu takovou viděla. :)

Socha v Chepstow (foto: Lenka)

Došli jsme k Chepstow Castle ... No, podle místní řeči je to Gastell Cas-gwent. Ale teda velština je šílený jazyk, takže jsme se někdy docela bavili, když jsme jí slyšeli nebo když jsme četli nějaké nápisy... No, asi by se člověk úplně nedorozuměl! :D Hrad stojí nad údolím řeky Wye už asi od 11. století a je nejjižnějším z hradů stojících na hranici Anglie a Walesu. Vznikl rok po bitvě u Hastingsu, to se Vilém Dobyvatel hodně snažil... :) Za jeho stavbou stojí lord William FitzOsbern. Hrad byl postaven celý z kamene se silnými hradbami, v průběhu 12. a 13. století byl hrad upraven a dostavěn. Během 14. století význam hradu klesal, v 16. století byl hrad přestavován a stal se pohodlnějším pro bydlení. Hrad sloužil také jako vězení. Po několik desítek let chátral, ale od roku 1953 je v majetku státu.

Chepstow Castle (foto: Jirka)

Trávník u hradu (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autu jsme se zastavili ještě v obchodě s jídlem, abychom doplnili nějaké ty zásoby a pak už jsme se vrátili k autu a vydali jsme se na další cestu. Monice a Kubovi se ale asi líbila jedna stavba, tak zabočili na parkoviště, naštěstí. :) Bylo to totiž Tintern Abbey, místně bychom to ale měli nazývat Abaty Tyndyrn. :)) Opatství se rozkládá na břehu řeky Wye, která tvoří hranici mezi anglickým hrabstvím Gloucestershire a Monmouthshire ve Walesu. Je to teprve druhé cisterciácké opatství na britských ostrovech a první ve Walesu. Stavby jsou výsledkem čtyři staletí trvajících stavebních vlivů asi mezi lety 1136 a 1536. Nejstarší části jsou zachovány jenom málo a jsou spíše součástí novějších zdí atd. Úpadek opatství nastal za vlády Jindřicha VIII.

Tintern Abbey (foto: Jirka)

My jsem se dovnitř nepodívali, nakukovali jsme tam jenom zpoza plotu. :) Ale možná bychom se sem podívali, kdyby Jirka věděl, že se zde odehrává klip k písničce "Can I play with madness" jeho oblíbených Iron Maiden. ;))

Další zastávku jsme měli naplánovanou u Stokesay Castle. Takže jsme nechali auto na parkovišti a nejprve jsme si udělali malý pik-nik na dece. :)) Sluníčko na nás slunilo a nechybělo málo a klidně bych tu byla schopná usnout! :)) Před hradem stojí kostel St. John the Baptist (sv. Jan Křtitel), který byl pravděpodobně postaven v roce 1150 jako kaple patřící k hradu. Za jejich vznikem stojí rodina Sayů, která přišla z Francie spolu s Vilémem Dobyvatelem. Masivní vchodové dveře z dubového dřeva s kováním a klikou pochází už z roku 1654.

Pohoda před prohlídkou hradu :) (foto: Lenka)

Vstupné stojí pro dospělé £ 5,50 a snížené je za £ 4,70. Takže vstupem do hradu byli lehčí o nějakou tu libru, ale mohli jsme si zdarma půjčit audioprůvodce a dokonce jsme dostali i půjčenou mapku hradu. :) Stokesay Castle je nejlépe zachovaným opevněným středověkým sídlem... Slovem "sídlo" jsem tu skoro elegantně obešla vysvětlení, co že to tu vlastně je za stavbu, protože to není pevnost, není to hrad a není to zámek... Možná snad tvrz? :) Má to od každého něco. :) Nejcharakterističtějším prvkem Stokesay Castle je dřevem vykládaná vstupní brána, tmavé dřevo na žlutém pozadí musí upoutat každého. :)

Stokesay Castle (foto: Jirka)

Roku 1281 koupil pozemek Lawrence z Ludlow a o deset let později tu stály všechny budovy. Z výzkumů letokruhů všech zachovaných dřevěných částí tvrze se ukázalo, že všechny části byly postaveny před rokem 1291 a stejnou partou tesařů, což je pozoruhodné. Na následující fotce je velký sál s úchvatnou ukázkou dřevěných střešních konstrukcí, okenic a strmými schody řezaných z celých kmenů stromů. schody vedou do severní věže s původní podlahou z dlaždic a zbytky nástěnných maleb.

Velký sál (foto: Lenka)

V další části hradu jsou obytné místnosti, které byly jako jedny z mála upraveny i v době pozdější. Místnost je obložena dřevem, ale dominantou místnosti je krb s vyřezávanými reliéfy na krbové římse. Tyto úpravy pochází z roku 1641 a ze stejné doby pochází i úprava a výzdoba vstupní brány. Tato část tvrze na mne zanechala asi největší dojem. :)

Zachované dřevěné obložení místnosti (foto: Lenka)

Jižní věž je výraznější než severní a je to věž v pravém slova smyslu. Místy jsou známky požáru na trámech, které podpírají jednotlivá patra. Z horního ochozu je moc hezký výhled na další části hradu i na širší okolí.

Výhled na krajinu z jižní věže tvrze (foto: Lenka)

Malý hradní pán :) (foto: Lenka)

Výhled z jižní věže (foto: Jirka)

Na následující fotce je ještě jednou kostel v bezprostřední blízkosti Stokesay Castle, který je zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Okolo něj se rozkládá malý hřbitov, kde na jaře kvete na 100 druhů rostlin, proto se tu v té době neseká tráva... No, ale nám ještě květiny moc nekvetly. :)

St. John the Baptist´s Church (foto: Jirka)

Poté jsme jeli dál a věděli jsme jenom, že do večera musíme dojet do Llangollenu v severním Walesu, kde jsme měli rezervovaný nocleh. Ale nevěděli jsme, čím vyplnit čas... Cestou se v mapě neukazovaly žádné zajímavosti, co by stály za vidění. Takže jsme se nakonec zastavili namátkově v obci Church Stretton, odkud jsme se vydali na krátkou procházku do okolních kopců. :)

Ono s cestami ve volné přírodě je to docela komické... chvíli vás někam vedou a pak se stočí úplně někam jinam, vedou ohradami s pasoucími se ovcemi... Pro našince je to docela oříšek, protože jsme zvyklí na úplně jiný styl turistických tras. :) Nicméně nakonec to bylo jedno, protože v lese bylo pěkně. :)

Malá procházka kdesi na pomezí Anglie a Walesu (foto: Lenka)

Malá procházka kdesi na pomezí Anglie a Walesu (foto: Lenka)

No, prosím, co jsem říkala... Pasoucí se ovce! :))

Pasoucí se ovce (foto: Lenka)

... A nakonec to dobře dopadlo a my jsme měli radost, že jsme se vyšplhali na jeden z kopců a otevřel se nám krásný výhled na kopečky a údolí. :) A kupodivu i na ty lesy, kterých jinak ve Velké Británie je poskrovnu. :)

My všichni stínoví (foto. Lenka)

Půvabná kopečkatá krajina (foto: Jirka)

A pak nám nezbylo nic jiného, než zase sejít dolů. Cestou jsme se ještě koukli na místní půvabný kostelík - St. Laurence Church. Dormsdayská kníha říká, že na tomto místě stál kostel již v roce 1086. Loď kostela napovídá, že je starší, možná až z normanské doby. Centrální věž a kněžiště byly připojeny ke stávajícímu kostelu v 13. století. Ve viktoriánské době byl restaurován interiér kostela, kdy byly přidány nové lavice, varhany a kazatelna. My jsme jenom nakoukli na hřbitov u kostela, ale dovnitř jsme nešli.

St. Laurence´s Church v obci Church Stretton (foto: Lenka)

Na internetu jsme se později dočetla, že v blízkosti Church Stretton bylo v roce 1990 registrováno zemětřesení o magnitudu 5,1. Hmm, docela dost! :)

Do Llangollenu to bylo ještě několik desítek kilometrů. Dorazili jsme sem už za šera... Pokoje byly prostorné a z okna byl výhled na kostel v bezprostřední blízkosti hotelu... Zdálo se to být jako ideální ubytování. :)

Pokoj, co dvě noci byl naším domovem :) (foto: Lenka)

Jenže pak jsme zjistili, že na pokoji opravdu není internet a ten fungoval jenom na recepci, kde ale zase byl strašný hluk z vedlejší hotelového pubu, kde nějací důchodci vytrvale zpívali karaoke. :) K zešílení to bylo! :)

Další informace:
- Chepstow Castle (EN), Tintern Abbey (EN)
- English Heritage - Stokesay Castle
- ubytování - The Hand Hotel (Bridge Street, LL20 8PL Llangollen)

4. den - Bournemouth, Corfe Castle a Durdle Door

Vyspali jsme se dorůžova a vydali jsme se společně na snídani. Ta byla podávána v příjemné místnosti, kde byly k dispozici různé druhy džusů, cereálií a na dotaz pana majitele jsme si mohli vybrat kafe nebo čaj... No a také jsme si dali další anglickou snídani, která byla servírována na o poznání menším talířku. :) A rajče spolu s masíčkem vypadalo jako nějaká divná chobotnice. ;) Ale dobré to bylo.

Ranní posilnění po anglicku :) (foto: Lenka)

Hotel vedli sympatičtí manželé Brenda a Paul, kteří byli vždy připraveni nám pomoci. Krom manželů hotel trvale obýval ještě krásný hafan, ale ten se kamarádil maximálně jenom kvůli drbání. :) Hned při příjezdu jsme dostali jednoduchou mapku Bournemouthu a druhý den ráno nám bylo doporučeno několik turistických cílů, které lze navštívit. Dopoledne jsme se teda rozhodli strávit ve městě.

My jsme se s Jirkou nejdřív vydali na podbřeží, kde jsem si užívali poloslunečného dne. No, bylo docela hezky... Nejprve jsme se zastavili na místním molu, zrovna tu byl nějaký štáb a cosi natáčel, tak jsme chvíli přihlíželi, než jsme se vydali dál. :) Je neuvěřitelné, že molo bylo postaveno již v roce 1888.

Boscombe Pier v Bournemouth (foto: Jirka)

V Bournemouthu (leží v hrabství Dorset) je jiný charakter pobřeží než v jihovýchodní Anglii. Jsou tu široké písečné pláže a až za nimi se zvedají strmé skalnaté útesy, které jsou ale nižší a pozvolnější, často zarostlé vegetací. Pláže lákají k rekreačnímu využití, však jsme tu už na počátku dubna viděli mnoho surfařů. Dokonce i záchranáři byli připraveni na svých místech, kdyby se něco stalo. Je pravda, že v tu dobu byly velikonoční prázdniny, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní se cachtat v moři v dubnu, když teda žádné extra teplo nebylo. :) Jo, jsme tu prostě cizáci. :)

Surfařská škola :) (foto: Jirka)

Na plážích jsme se zdrželi hodně času, obhlíželi jsem faunu, co byla vyplavena na břeh. A mnohdy to byly docela zajímavé kousky. Přece jenom jsem nikdy neviděla obyvatele chladnějšího moře než je Středozemní moře. A taky tu byly pěkný kamínky, to se musí nechat. :) Kolem pláže jsou postaveny malé domky s barevnými střechami, které si lze pronajmout. Akorát teda bych chtěla vidět takové smělce, kteří by do moře vlezli, protože je studené i v létě (teploty vzduchu jsou v letních měsících jen málo přes 20 °C).

... co moře vyplavilo na pláž... (foto: Lenka)

Vlnolam vlny láme (foto: Jirka)

No, už jednou jsem se pozastavila nad zimou... Ale tohle jsem nepochopila už vůbec... To, že se někdo prohání ve vlnách s neoprénem bych ještě pochopila, ale tuhle rodinku už ne! :D ... Nemůžu uvěřit tomu, že těm dětem v titěrných plavečkách nebyla zima. :)

Fuuu... a my jsme měli bundy! :)) (foto: Lenka)

Území v okolé Bournemouthu bylo osídleno po staletí, ale Bournemouth samotný byl založen v roce 1810. Od té doby se rychle rozrůstal a dneska má více než 160 tisíc obyvatel. Město je známým jihoanglickým letoviskem, které je v sezóně a o prázdninách hojně navštěvováno. Nicméně mě to tu úplně moc nezaujalo - řekla bych, že to je něco jako pro Čechy Máchovo jezero. :)

Protože jsme strávili hodně času na pláži, na muzeum nám ho zbylo jenom málo... ale na chvíli jsme se dovnitř podívat chtěli, když už jsme u něj byli. :) Russell-Cotez Art Gallery & Museum sídlí ve starém viktoriánském domě. Stavba domu byla započata v roce 1897 a dokončena byla v roce 1901. Dům byl navržený architektem Johnem Frederickem Fogertym a měl to být dárek sira jménem Merton Russell-Cotez své ženě. Zajímavé je, že v roce 1901 zemřela královna Victoria, a tak je tento dům jedním z posledních, který byl ve viktoriánském slohu postaven. Majitelé hodně cestovali, navštívili např. Nový Zéland, Japonsko, Austrálii, Rusko nebo Havaj. Z cest si vozili cenné předměty, které jsou v dnešní době v muzeu vystaveny...

Muzeum v Bournemouthu se spoooustou kýčovitých věcí uvnitř (foto: Lenka)

Příležitostně jsou tu pořádány i tematické výstavy. Toto muzeum tedy rozhodně není podle mého vkusu. Prostor se mi zdál ledabile zaplněný věcmi... Mnohdy docela dost kýčovitými. No, ale proti gustu... Chtěla jsem tím jenom říct, že nám ani moc nevadilo, že jsme na prohlídku muzea neměli moc času... :) Rychle jsme ho opustili a vrátili jsme se zpátky na hotel, kde jsme se sešli všichni a domluvili jsme se na dalších místech, kam bychom se chtěli podívat.

Cestou se trochu ztratilo první auto druhému, ale to jsme se našli docela brzo. :) Taky jsem cestou poprvé museli tankovat - zvlášť naše Corsa s menší nádrží by už asi zpátky nedojela. :) No, v Anglii je to s benzínkami trochu potíž, takže je lepší vzít benzín zavčasu, aby pak nebylo pozdě. :) Vyrazili jsme do Corfe Castle. Vesnice s 1 400 obyvateli leží v srdci "Isle of Purbeck", což je poloostrov oddělený od Bournemouthu mořským zálivem (Poole Harbour). Okolí Corfe Castle bylo osídleno už 6 000 let př.n.l., později tu sídlili Keltové a po přelomu letopočtu Římané, kteří tu setrvali do 5. století. Poté sem podnikali výpady Vikingové.

Sloup v Corfe Castle (foto: Lenka)

Samotný hrad je datován až do 11. století. Po pět století byl hrad důležitým královským hradem a symbolem moci. Byl využíván jako klenotnice a vězení. Zříceniny, které z něho zbyly do dnešní doby, nejsou ale výsledkem ničivého pustošení armád, ale záměrným pobořením. Pozice hradu je velmi výhodná - jednak se nachází na trase mezi dvěma významnějšími městy, ale výhody skýtá i strmý kopec, který byl vybrán pro stavbu hradu. V blízkosti se nacházel i dostatek stavebního materiálu - vápenec je z Purbecku a dřevo z nedalekého New Forest.

Vstup do Corfe Castle (foto: Jirka)

Když jsme byli na hradě, jel kolem akorát pěkný kouřící vláček... skoro jako expres do Bradavic. Akorát tenhle jel nejspíš ze Swanage do Warehamu. :) Tak třeba při další návštěvě Anglie se nám Bradavice podaří vypátrat. ;)

Vlak... do Bradavic :)) (foto: Lenka)

Ale zpátky k historii hradu. Po anglické občanské válce byl hrad v držení sira Johna Bankese, což byl oddaný monarchista. Po dvou dlouhých obléháních hradu byl hrad lstí uzmut a v roce 1646 byl na příkaz Parlamentu zbořen. V následujících letech byl do značné míry rozkraden stavební materiál, který byl využít na stavbu domů ve vesnici. Aha, tak proto mají všude krásné kamenné domky. :) Od roku 1981 patří zřícenina do dědictví National Trust.

Po průchodu bránou jsme se ocitli ve velkém prostoru, které by se v české terminologii dalo pojmenovat jako nádvoří. Ve své době to bylo dost nevábné místo - lidé tu měli svoje obydlí, dílny a stáje postavené z lokálního materiálu jako bylo dřevo nebo proutí. Střechy budov byly doškové. Toto nádvoří je lemováno silnými hradbami s několika věžemi, které byly původně o dost vyšší než dnes. Zajímavá je jihozápadní věž (South-West Gatehouse), na které je vidět přímý důsledek snahy o zboření hradu. Levá strana brány je o tři metry níže než strana pravá. Za pomoci střelného prachu vyletěla do vzduchu jenom trochu. :)

Působivá zřícenina (foto: Lenka)

Ruiny hradu jsou hodně rozsáhlé a působivé. Taky se mi docela líbí, že si člověk může všechno prolézt, jak se mu líbí... čehož jsme tedy náležitě využili. :) Z hradu byl hezký výhled do okolí, chvílemi ozářeného sluncem, když se mu zrovna chtělo vylézt. :) Nicméně jsem hodně ráda, že jsme jeli právě sem.

... a když je osvětlená sluníčkem, je to krása :) (foto: Jirka)

Hodně mě baví vývěsní štíty nad různými puby a hospůdkami. A teda hospůdka U chrta měla jeden z nejhezčích! :)

Hospůdka U chrta :) (foto: Lenka)

Cestou k autu jsme se ještě s Jirkou zastavili u místního kostelíka, který je stejně půvabně kamenný jako skoro všechny stavby ve vesnici. Jednalo se o farní kostel - The Church of Edward King and Martyr. Kostel je zasvěcen králi Edwardovi, který byl v roce 978 zavražděn na příkaz své nevlastní matky. Podle legendy kostel stojí na místě domku slepé ženy, kde bylo uloženo tělo krále po vraždě. Původní kostel byl postaven ve 13. století, dodnes z něj je zachována jenom věž. Další části budovy byly strženy a v roce 1859 byl dostavěn kostel v gotickém slohu, který zde stojí dodnes.

Interiér kostela v Corfe Castle (foto: Jirka)

The Parish Church of St. Edward King and Martyr (foto: Jirka)

Několik domů mělo původní doškovou střechu a tedy musím se přiznat, že tyhle domky mají neopakovatelné kouzlo a hodně mě bavilo se na ně dívat při procházce po vesnici. Vesnice není moc velká, při procházce jsme došli i ke hřbitovu, na který jsme se tedy podívat nestačili, ale byl od něj krásný pohled na hrad, proto tady taková fotka samozřejmě nesmí chybět. :)

Domek se slaměnou střechou (foto: Lenka)

Tohle městečko dýchá historií ... (foto: Jirka)

Hrad od hřbitova (foto: Jirka)

V podvečer toho dne jsme se ještě vydali k pobřeží snad už skoro i Atlantického oceánu, no i když to ještě asi úplně ne. :) Každopádně teda naším hlavním cílem bylo Durdle Door. Přijeli jsme sem přes nějaký kemp nebo co to bylo a nebyli jsme si tak úplně jisti, jestli jsme tu správně. Ale byli jsme. :) Trochu jsem měla trauma z toho, že jsme za jedno z našich dvou aut nezaplatili parkovné, protože zrovna když jsem chtěla platit, tak se automat nějak porouchal a nechtěl mi žádný lísteček vydat, béé. Ale podezřívám Angličany, že stejně žádné kontroly nepotřebují, protože jsou to ve velké většině disciplinované podctivky. :))

Když jsme scházeli z kopce k pobřeží moře či oceánu, vypadalo to, že nás chytí pěkná bouřka - obloha byla temně modrá. Proto jsme rychle svištěli dolů, abychom ještě zastihli náš hlavní cíl osvětlený sluncem. No, ale teda nesvištěli jsme zase tak rychle, protože jsme se stihli rozhlížet kolem a kochat se tou krásou a barevností pobřeží.

Blíží se na nás pěkný pršák... (foto: Lenka)

Pobřeží jako malované (foto: Lenka)

Síla moře/oceánu je neskutečná... a to jsme vlastně měli krásné počasí a moře bylo v té době docela klidné. Stejně mě nepřestane fascinovat omílání kamínků vodou a vytváření plážových valů, jak moře ustupovalo za odlivu. Učebnice geologie, skoro. ;) No jo, na plážích Středozemního "moře" se tohle vidět skutečně nedá. :)

Man of War Bay beach (foto: Jirka)

Název Durdle je odvozen od staroanglického slova "thirl", což znamená něco jako vrtat. Skalní brána i okolní horniny jsou tvořeny jurskými vápenci. Jedná se o docela tenké překocené vrstvy tzv. "Portland Stone" (staré cca 150 milionů let), které byly z části erodovány mořským příbojem. No jo, podobnost s Pravčickou bránou je nápadná, až na to, že v Českém Švýcarsku už nějaký ten pátek žádné moře není. ;)) Směrem k pobřeží se vyskytují mladší horniny (až 65 milionů let stará křída).

Durdle Door (foto: Lenka)

Počasí nakonec vydrželo krásné a ani za parkovné jsme dodatečně neplatili, den skončil fakt krásně. :)) Celou cestu zpátky na hotel nás provázelo krásné podvečerní světlo. Ach, Anglie je prostě krásná! :)

Návrat do našeho dočasného domova za krásného večerního světla (foto: Lenka)

Po příjezdu oba řidiči po nějakém času propadli do říše snů a na mě a Monice zbyla starost s ubytováním na další den. A že to byla docela krizovka, dlouho jsme nemohly nic najít. Ani sklenička Baileys tomu nepomohla. Nakonec volba padla na městečko Chepstow ve Walesu, což jsme původně nechtěli, ale co... Museli jsme trochu popojet. :)

Další informace
- oficiální stránky Bournemouth (EN), Bournemouth na wikipedii (EN), Russell-Cotez Art Gallery and Museum (EN)
- Corfe Castle na wikipedii (EN), na stránkách National Trust (EN) a oficiální stránky Corfe Castle (EN); Durdle Door na wikipedii (EN)