14. den - Univerzitní Oxford

Ráno jsme byli odvedeni do příjemného prázdného salonku, kde jsme se posadili ke stolu... A začaly takové menší hody... Myslím, že jsem začala čokoládovým muffinem... nebo jsme s ním končila, no, to už nevím, ale určitě jsem ho zvládla pozřít. :) I když to lepší mělo teprve přijít - toho dne na nás čekala poslední snídaně... tedy poslední anglická snídaně. No, co bych lhala, docela jsem se na ní těšila. :) Nicméně to, co na obrázku vypadá jako malinký talíř, byl vlastně docela obří talíř narvaný ´dobrotami´. :) I když to nebylo všechno, co jsem si mohli dát, byly tu i cereálie, toasty s marmeládou, džusy, ovoce... Jo, ještě že tohle jsme nemuseli jíst každý den! ;))

Poslední anglická snídaně... (foto: Lenka)

Po snídani jsme se opět sbalili a vrazili jsme na asi 130 km dlouhou jízdu směrem do Oxfordu. Tak jako všude jinde, i tady jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili jsme do centra. :) Ale v centru to nebylo jako jinde - zrovna se tu konal nějaký festival folklorních tanců nebo co. Všude bylo plno lidí v roztodivných maskách, někteří měli na hlavách kloboučky s peřím jiní slamáky s mašlí nebo barevné šátky, někteří měli barvami pomalovaný obličej... A aby toho nebylo málo, tančili velice zajímavé tanečky. Ano, tanečky, to je to pravé slovo... :) Akorát vzhledem k tomu, že tu byli spíš starší lidé, tak tyto tanečky vypadali trochu komicky. :) No, vydrželi jsme se na ně docela dlouho dívat. :))  

Tanečníci na 7. folkovém festivalu v Oxfordu :)) (foto: Lenka)

Působivé masky (foto: Lenka)

A pak jsme se zase rozdělili a šli jsme si každá skupinka po svých. :) Jsem ráda, že jsme se dostali alespoň do jednoho ze starých anglických univerzitních měst... i když bych stála i o to, abychom se podívali do Cambridge... Ale ten čas už nebyl, ach jo. :) Oxford je město s asi 150 tisíci obyvateli a protéká jím řeka Temže (ach jo, Londýn je odsud skoro na dohled). 


Území kolem Oxfordu bylo poprvé osídleno Sasy, v 8. století tu byl založen klášter, ale první zmínka je z roku 912. Význam města postupem času rostl - od doby Jindřicha II. měl Oxford stejná privilegia jako hlavní město. Oxford je známo jako univerzitní město, historie univerzity sahá až do 12. století. Naše kroky nás zavedli k Christ Church... Obrovská stavba, která je dnes obklopena zeleným parkem. Christ Church byla původně založena jako univerzitní kaple, ale zároveň i jako katedrála. Původně šlo o chrám sv. Frideswidy patřící k opatství, který se v roce 1546 stal katedrálou. Traduje se, že v chrámu byly uchovávány ostatky sv. Frideswidy, což je patronka univerzity i města.

 

Christ Church (foto: Jirka)

Květiny okolo Christ Church (foto: Jirka)

My jsem ale do tohoto objektu nešli na prohlídku, jenom jsem se prošli zahradami kolem. V ostrém sluníčku se krásně vyjímala barevná květena a zelená tráva a dokonce už začínaly růst zelené listy na stromech... Jojo, bylo znát, že jsme popojeli na jih a ta, je tepleji. :) Hezkého počasí využilo mnoho studentů v povalování na trávě a nicnedělání. :) I když vlastně nevím, jestli to byli studenti, protože možná tou dobou ještě byly velikonoční prázdniny. :)

Věžička Christ Church (foto: Lenka)

Oxfordský trávník :) (foto: Jirka)

Přes soustavu zelených trávníků jsme se nějak proháčkovali k Magdalen College, která sousedí s oxfordskými botanickými zahradami. Magdalen College byla založena v roce 1458 Williamem Waynfletem, což byl biskup z Winchesteru. Hranatá věž s menšími věžičkami je důležitým orientačním bodem v Oxfordu, který zdobí už od roku 1509. Pozemky koleje jsou dost rozsáhlé, zaujímají mimo jiné parky a nebo oboru.

Magdalen College (foto: Jirka)

V návštěvních hodinách je možno se podívat dovnitř... Ale my jsme jako obvykle měli málo času, tak jsem pořídila pouze jednu šmírovacé fotku a šli jsme zase dál. :)

Magdalene College (foto: Lenka)

Došli jsme k řeka Cherwell a k mostu Magdalen Bridge, který se přes ní klene nedaleko soutoku této řeky s Temží. :) Současný most byl postaven na stejném místě původního mostu, který byl na hlavní cestě mezi Londýnem a Oxfordem. Most byl postaven mezi lety 1772 a 1778. U mostu sídlila půjčovna gondol a dalších plavidel, takže jsme se na ně docela dlouho koukali. :) Oxford jsou takovými menšími anglickými Benátkami. :) Kolem řeky by to musela být pěkná procházka, a i projížďka na loďce by stála za to... Tak příště. :)

Loďky na kanálu... skoro jako Benátky :) (foto: Lenka)

Čas letěl jako splašený a my jsme se pomalu vraceli zpátky s tím, že jsme se ještě chtěli zastavit v obchodě a koupit si nějaké jídlo a dokoupit ještě nějaké dárečky domů. :) Cestou jsme narazili na Radcliffe Square, kterému dominují dvě zajímavé stavby - jednou z nich je kruhová stavba známá jako Radcliffe Camera. Stavba byla vybudována v letech 1737 - 1749 za £ 40 000, které jsou od lékaře Johna Radcliffa. Architekty stavby byly Nicholas Howksmoor a James Gibbs, který postavil i kostel St. Martin-in-the-Fields na Trafalgar Square v Londýně. Budova se od samého začátku měla stát novou knihovnou, byly tu uloženy vědecké i další knihy, ty byly postupem času přestěhovány do jiných oxfordských knihoven a dnes slouží Radcliffe Camera jako čítárna. Pod náměstím je uloženo na 600 tisíc knih, které je možno v čítárně studovat.

Radcliffe Camera (foto: Jirka)

Druhou zajímavou stavbou na Radcliffe Square je univerzitní kostel - Church St. Mary the Virgin. Kostel stojí na místě, kde byli v roce 1555 za kacířství odsouzeni biskupové Latimer a Ridley a arcibiskup Cranmer. Kostel je přístupný zdarma, na věž se může za menší poplatek, ale my jsme klasicky neměli čas. :) Nicméně i tak je třeba souhlasit s tím, že tato kostelní věž je jedna z nejhezčích v Anglii.

The University Church St. Mary the Virgin (foto: Jirka)

Interiér kostela je tak jako všude ve Velké Británii docela málo zdobený, ale o to kouzelnější. Také mne moc baví kytice z čerstvých řezaných květin. V tu dobu, kdy jsme kostel navštívili, byly zrovna opravovány majestátní varhany. Jirka si šel něco koupit, a tak docela dlouho stál ve frontě a já jsem si mezitím kostel docela prošmejdíla. :) No, škoda, že jsme nešli na vyhlídkovou věž, Oxford z výšky musí být ještě hezčí. :)

Interiér kostela (foto: Jirka)

... svíce... (foto: Lenka)

O kus dál jsme procházeli kolem dalších kolejí... No, ono se není opravdu čemu divit, když jsou tu na každém kroku. ;)) My jsme nakoukli na nádvoří jedné z nich - Jesus College. Je to jediná kolej oxfordské univerzity, která byla založena za panování královny Elizabeth (Alžběta I.), bylo to už 27. června 1571. V té době byly školy určeny ke vzdělávání duchovních, stavba koleje byla pravděpodobně financována duchovním  Hughem Pricem. Většina budov spadající pod Jesus College je datována do 17. století, ale některé z nich byly viktoriánsky upraveny. Kolej měla do roku 1870 pověst jako "welšská" vysoká škola, i když to nebylo určeno v její zakládací listině. V roce 1974 byla Jesus College jednou z prvních pěti mužských univerzit, kam směly chodit i ženy. Musí to být zážitek chodit do školy, která sídlí v tak krásných budovách s klenutými okny.

Nakoukli jsme do jedné koleje - Jesus College (foto: Lenka)

Na následující fotce je nejvýznamnější oxfordský fenomén, který na ulicích rozhodně nejde přehlédnout... :) Lidí na kolech tu jezdí skutečně hodně... Ale vynikne to teprve, když je mnoho kol zaparkovaných vedle sebe! :))

V Oxfordu se asi hodně jezdí na kole ;) (foto: Lenka)

To už jsme ale v dálce zmerčili povědomé logo a konstatovali jsme, že už víme, kde nakoupíme. :) Ale těsně před obchodem jsme si všimli ještě půvabného kostelíku obklopeného malým hřbitovem, který na rušné ulici působil až nepatřičně. Šlo o St. Mary Magdalene Church, který dnes stojí na místě prastarého saského kostelíka postaveného ze dřeva. Ten byl v roce 1074 vypálen, poté tu byla vybudována kaple, která byla v roce 1194 přestavěna na kostel. V letech 1841 a 1842 byl přestavěn chór a severní loď Georgem Gilbertem Scottem, který byl v té době ještě mladý a neznámý, později se ale významně podepsal na vzhledu hlavního města Velké Británie.

Hřbitůvek u St. Mary Magdalene Church (foto: Jirka)

Spokojeně jsme si nakoupili nějaké věci a vydali jsme se pomalu k autu. Cestou jsme ještě jednou potkali tančící folklórní soubory, tak jsme se kochali barevnými maskami. :) Cestou do Ascotu jsme se zastavili ještě na jednom z odpočívadel... Kuba s Monikou chtěli nechat umýt auto, protože na něm ještě držela památka na Bambourgh. :)) Ale úspěch neměli, takže auto zůstalo puntíkované. Ale výhodu tato zastávka měla, dali jsme si dobré kafe a užívali jsme se slunění na mezi u parkoviště. :)) 


Z Oxfordu do Ascotu už to nebylo zase tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli tam. Překvapilo nás, že tu bylo dost plno a byli jsme rádi, že jsme měli místa už delší dobu rezervovaná... I když ono se nebylo čemu divit, když ve vzduchu byl sopečný popel a letadla nelétala! V sobotu jsme ale ještě byli optimisté. :) Na pokoje jsme dorazili docela brzy, tak jsme si v klidu užívali klidu. :) Úplně nejvíc se mi líbil stůl v okenním výklenku s výhledem do zeleného lesíka. To bych brala i doma, to by pak práce u počítače byla radost. :))

Ubytování v Ascotu, zase :)) (foto: Jirka)

Ale neodpočívali jsme zase tak moc dlouho, po chvíli jsme se všichni společně vydali naposledy projít - šli jsme do parku. Byl podvečer a sluníčko nám ještě svítilo na cestu. :)

Pučící květy (foto: Lenka)

Kuba nám byl ukázat, kde před dvěma týdny trhal bambus na velikonoční pomlázku, také jsme si zahráli kopanou se šiškami a obří šachy, co jsme tu cestou potkali. :)

Park v Ascotu (foto: Jirka)

Budova v parku v Ascotu (foto: Jirka)

No jo, ale pak byl už čas se vrátit na pokoj a dát se do velkého balení. Protože teda jsem měla poněkud moc věcí, které se rozhodně do mého kufru nemohli vejít... I přes to, že Golem opravdu není žádný drobeček. :) Usoudili jsme, že teď už nebudeme potřebovat hrnce (takže s námi absolvovaly celé putování aniž by je kdo použil!:)), tak jsme je hodili do nějaké popelnice... A do odpadkového koše pokračovaly další věci jako zbytky potravin, pokličky k těm hrncům, vařečky, houbičky na nádobí, alobal atd. :) Docela jsme se bavili představou, jak se asi tvářila uklízečka, která naše pokoje přišla uklidit. :D ... Večer jsme stále ještě byli docela v klidu a mysleli jsme si, že v odletíme domů.

Další informace:
- stránky s informacemi pro turisty (EN); Oxford na wikipedii (EN), (CZ)

- ubytování - opět ve  De Vere Venues Sunningdale Park v Ascotu, aneb vrátili jsme se tam, kde jsme začali :) (takže popis ubytování viz. první cestovní den - Windsor)

11. den - Bambourgh Castle a krátká zastávka v Alnwicku

Tak, jediný obrázek z dnešní snídaně, který zároveň slouží jako důkaz, že jsem v předchozím článku nelhala a opravdu jsme k snídani dostali ´virtuallly fat free´ jogurt. Panečku, neřekla bych, že něco takového v Anglii uvidím, když normálně se tam dají koupit poctivé tučné jogurty. A teď tohle! :) Nicméně by mne také zajímalo, proč se na obale chlubí tím, že byl jogurt vysoce pasterizován. To asi aby z něj nezbylo ani trochu živého. :) Třešničkou na dortu je už jenom firma Happy Shopper... To je prostě konec! :D  

Den začal virtuálně netučným jogurtem :) (foto: Monika)

Po snídani jsme se rádi sbalili a jeli jsem na sever - vlastně na nejsevernější místo, které jsme ve Velké Británii navštívili - do Bamburghu. To je malá přímořská vesnice s krásným pobřežím, kde je i Bambugh Castle, který byla naším cílem. Jeli jsme jedním autem, nechali jsme ho na parkovišti a šli jsme na prohlídku hradu. Cena vstupného je £ 8.50 za dospělce a studentské vstupné tu zrovna neměli. :) Už kousek za branou jsme si všimli zvláštních kamenných bloků - jsou prostě obroušené a vyvětrávají z nich sedimentární struktury, což bylo pro dvě sedimentoložky docela slušné haló. :D Nejedno oko tak zaplesalo a spouště fotoaparátů zacvakaly. Ale to cvakaly dost často, protože tohle je pro hrad Bamburgh docela typické... Zřejmě je to vlivem silného větru od pobřeží. Hrad je postaven z načervenalého pískovce.

Selektivní zvětrávání v praxi (foto: Lenka)

Nejprve jsme se prošli kolem hradeb a prostě jsme si nejdřív obhlídli celou stavbu. Při archeologických výzkumech byly nalezeny nástroje, které tu zanechali kočovní lovci z doby železné. V roce 43 n.l. sem přišli Římané, kteří měli chránit hranici své říše před nájezdy ´barbarů´ ze Skotska. První zmínky o této oblasti jsou ze 6. století, kdy si útes tyčící se nad mořem vybrali za své sídlo králové z Northumbrie a to zejména kvůli jeho výhodné strategické pozici. Oblast byla místem častých bojů mezi Angličany a Skoty, protože obě strany si nárokovaly toto území. No, možná proto je tu tolik děl. :))  

Kanón na Bamburgh Castle (foto: Lenka)

V 7. století byl na Bamburghu nalezen kousek zlata s reliéfem zvířete - dnes je tento název znám jako ´Bamburgh beast´ a je znakem hradu.. Dodnes se mezi lidmi diskutuje o tom, které zvíře to vůbec představuje... No, radši bych se zdržela, protože mi to nepřipomíná nic. :) V roce 993 Vikingové zničili původní opevněnou stavbu, po invazi Normanů v 11. století byl na stejném místě vystavěn nový hrad.

Modré hodiny jsou v Británii vidět často :) (foto: Jirka)

Hrad nejvíce prosperoval v období mezi roky 1095 a 1464, v této době sloužil jako korunovační místo northumbrijských králů. Na konci středověku pro hrad nastaly temné časy, hrad začal chátrat a téměř upadl v zapomnění. 

Kotva a dělo (foto: Jirka)

Rostlinka (foto: Lenka)

Na lepší časy to začalo vypadat až v roce 1894, kdy hrad koupil viktoriánský průmyslník William George Armstrong (1810 - 1900) z Newcastlu. Hrad byl poté pečlivě zrekonstruován do původní podoby. Tento pán spolu se sirem Josephem Withworthem založili v Newcastle-upon-Tyne společnost Armstrong-Withworth, která vyráběla letadla. Na jeho památku je na hradě zpřístupněné muzeum a je zde i kříž s jeho jménem. 

... Lord Armstrong ... (foto: Lenka)

Před prohlídkou jsme si vyzvedli audioprůvodce a pak už jsme se ponořili do vnitřních prostor, kde toho je hodně k vidění, ale nesmí se tu fotit. :) Takže jsem to výjiměčně dodržela (teda asi hlavně proto, že v každé místnosti byl minimálně jeden člověk, co důsledně hlídal, aby se tu nefotilo). :)


Mimo jiného jsme viděli miniaturu Bamburgh Beast, zajímavá věcička. V expozici jsou přístupné původně zařízené pokoje s předměty denní potřeby (např. sbírka skla ze 17. století a nábytek). Ve Velkém sále (King´s Hall) jsou vystaveny různé umělecké předměty, v přízemí jsou různé zbraně a brnění. Během expozice jsme nakoukli také do pokojů majitelů, kde je řada dobových fotografii, které jsou tedy velmi zajímavé. Z této místnosti je hezký pohled na bývalý větrný mlýn a celé pobřeží. Jako poslední jsou zde prostory, které sloužily jako kuchyně a přípravna potravin a je tu vystaveno staré nádobí. A pak už jsme museli vrátit audioprůvodce, ale ještě jsme mohli nakouknout do archeologické expozice a poučit se, jak na hradě probíhal výzkum (hlavně během 60. a 70. let minulého století pod vedením Dr. Briana Hope-Taylora). Každoročně během léta vykopávky pokračují v rámci ´Bamburgh Research Project´.


Cestou ven je tu ještě expozice mučírny, kde je několik figurín nainstalovaných s mučícími nástroji. No, tak to je jediná fotka z interiéru, kterou jsem si dovolila pořídit. :))

Mučírna! (foto: Lenka)

Po prohlídce jsme se trochu občerstvili, protože už nám slušně kručelo v břichách. :) A pak jsme si prohlédli ještě zbytek hradních nádvoří a zajímavostí, co tu jsou. :) A samozřejmě jsme se také kochali pohledem na pláž a moře. :)

Windows (foto: Lenka)

Pohled na pláž z hradu (foto: Jirka)

Větrný mlýn byl postaven v 18. století za Dr. Johna Sharpa, který hrad vlastnil před rodinou Armstrongů. Mlýn byl postaven na severo-západním konci hradu a dnes s ním tvoří nerozlučné panorama. :) Mlýn je postaven z našedlého kamene na rozdíl od zbytku hradu, který je z kamene výrazně načervenalého. Mlýn sloužil k mletí obilí, které bylo prodáváno chudým obyvatelům za speciální nízké ceny. Vida, charita z 18. století. 

Dřívější mlýn (foto: Lenka)

Pohled od mlýna směrem na Bambourgh Castle (foto: Jirka)

V prostorách bývalé hradní prádelny je přístupné malé muzeum - Armstrong and Aviation Artefacts Museum. Otevřeno bylo v roce 2001 a jsou zde vystaveny především motory, dělostřelecké zbraně, zbytky letadel z obou světových válek. Dále jsou tu vystaveny další věci spojené s válečným obdobím - dopisy, vyznamenání, fotografie; část expozice je věnována životu lorda Armstronga a nebo zvířatům využitým ve válkách.

Malé muzeum letectví na hradě (foto: Lenka)

Hitlerův koresponďák :/ (foto: Jirka)

Potom jsme už hrad opustili, ale ještě chvíli jsme v Bamburghu zůstali. Pod hradem se nachází zajímavý biotop - jedná se o Bamburgh Dunes, staré pobřežní písečné duny, které jsou dneska zarostlé trávou a tvoří domov mnoho rostlinným i živočišným druhům. Oblast má rozlohu asi 40 hektarů. Doliny mezi dunami jsou sezónně vlhké a v některých se drží malá jezírka. Z chráněných rostlin tu rostou např. rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), zeměžluč (rod Centaurium), kuřinečka pryšcovitá (Honckenya peploides) a Petalophyllum ralfsii, což je na Britských ostrovech chráněná rostlina, ale český název nemá.

Jezírko mezi písečnými přesypy (foto: Lenka)

Na rostliny jsou vázané také vzácné druhy živočichů, jedná se především o hmyz, kterého tu bylo popsáno asi 500 druhů. Patnáct druhů hmyzu je hodně vzácných - jde především skákajícího Dicranotropis divergens (opět bez českého názvu, ale řadí se do rodu ostruhovníků), mouchy z rodu pestřicovití Opomyza punctata a z rodu břežnicovití Psilopa marginella. Z ptáků se tu vyskytuje třeba cvrčilka zelená (Locustella naevia), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), linduška luční (Anthus pratensis); v zimě tu žije sova kalous pustovka (Asio flammeus) a chřástal vodní (Rallus aquaticus). No a já jsem tu našla jenom ´obyčejnou´ páskovku. :)

Obyvatel zdejšího biotopu (foto: Lenka)

Pláž ale byla krásná, i když tu byla trochu zima, ale to vlastně vůbec nevadilo. :) Kousek od pobřeží je soustava ostrovů - Farne Islands, které jsou trvale neobydlené a jsou tak ideálním domovem pro různé druhy ptáků (typické jsou pro ně papuchalkové) a dokonce tu i největší evropská kolonie tuleňů. 

Pláž pod Bamburgh Castle (foto: Jirka)

Byli jsme se ještě podívat na to, jak Bamburgh Castle vypadá z druhé strany. Akorát se nám ne a ne do jednoho záběru vejít rozsáhlý hrad i s mlýnem na jednom jeho konci. :)

Poslední pohled na Bamburgh Castle (foto: Jirka)

S Jirkou jsme se ještě podívali do St. Aidan´s Church. Nedlouho poté, co přišlo křesťanství do této oblasti přichází na žádost krále Oswalda do Bamburghu irský mnich Aidan z Iony, bylo to v roce 635. Brzy poté je tu postaven původní kostel, pravděpodobně na stejném místě jako ten dnešní. Tento kostel byl pravděpodobně postaven ze dřeva a měl doškovou střechu. Mezi lety 1170 a 1230 byla postavena větší část dnešního kostela, tou dobou tu sídlili augustiniáni, kteří místo opustili klasicky po rozpuštění za Jindřicha VIII. V 14. až 16. století byly rekonstruovány především části kolem oken a zdi. Kostel poté chátral a v té době byla využívána jenom jeho část. V roce 1819 byly v kostele umístěny první varhany. Další malé změny proběhly v 19. století.

St. Aidan´s Church v Bamburghu (foto: Jirka)

Zajímavé jsou náhrobky na hřbitově, který obklopuje kostel. Ty velmi staré jsou všechny opracované větrem stejně jako kameny, ze kterých je postaven hrad i kostel. Ani na nich nejde nic přečíst. Tohle na mne docela zapůsobilo, protože jsem nikde nic podobného zatím neviděla. Interiér kostela je zachovalý, dominantu tu tvoří kamenné klenby a četná vitrážová okna.

Interiér kostela (foto: Jirka)

V kostele je památník na Grace Darling (1815 - 1842). Grace byla dcerou hlídače majáku na jednom z Farnských ostrovů. Spolu se svým otcem zachránila devět námořníků při ztroskotání jejich lodi. Od té doby je tato statečná dívka významnou osobou Bamburghu - je jí věnována expozice v Bamburgh Castle.

Křížek (foto: Lenka)

Když jsme hledali auto, málem jsme ho ani nemohli najít... Nechali jsme ho totiž zaparkované pod stromy a když jsme se vrátili, bylo takové no dost flekaté. :))) Takže zdravíme hejna ptáků a zaměstnance autopůjčovny, kterým jsme dopřáli také tu radost. :)) Ale to jsme nejprve museli přejet přes skoro celou Anglii. ;))

Odpoledne bylo ještě mladé a nám se nechtělo hned jet zpátky do Newcastlu, tak si cestou zpět malinko zajeli a podívali jsme se po městě Alnwick. Alnwick je malé obchodní město s asi osmi tisíci obyvateli kousek od pobřeží Severního moře. Historie města sahá do roku 600 n.l. Během času se Alnwick stal významnným zemědělským centrem a také tu byl založen hrad. 

Věž s hodinami v Alnwicku (foto: Lenka)

Alnwick Castle je impozantní hrad... Ale nejzajímavější na něm je, že se tu natáčel film o Harrym Potterovi - tedy minimálně jeho první díl. :) My jsme se původně chtěli podívat dovnitř, ale když jsme sem dorazili, bylo už docela dost hodin a vstupné dost vysoké na to, že bychom za chvíli museli zase pryč. A navíc byl hrad v rekonstrukci a velká část vstupu do hradu byla pod lešením, takže jako ilustrativní fotku sem dávám pouze jednoho z členů hradní stráže. ;) No jo, tak ne no, ale na hradbách je těchto soch hned několik. :)


Alnwick Castle je druhým největším obývaným hradem v Anglii. Prví písemná zmínka o hradu je z roku 1096, kdy se Yves de Vascy stal alnwickým baronem a nechal postavit nejstarší část hradu. Od roku 1309 je hrad domovem Percyů, hrabat a vévodů z Northumberlandu. Hrad byl jedním z prvních elektrifikovaných domů v Anglii a energie dokonce stačila na svícení sta elektrických lamp.

Hradní stráž ;) ... na Alnwick Castle (foto: Lenka)

Vedle hradu jsou krásné zahrady - Alnwick Garden. Teda o tom, že jsem krásné jsem se přesvědčila z obrázků na internetu a ze satelitních snímků na Googlu. Zahrady mají geometricky uspořádané záhony... Musí to být paráda se tu procházet... No, tak příště. :)

Centrum města Alnwick je docela zachované - tedy jeho charakter a uspořádání ulic a budov. Částečně se zachovalo i původní opevnění města... Jednou z bran jsme se vraceli zpátky k autu. :) Zajímavé je, že tato brána se nazývá Pottergate Tower... Kde jinde se tak mohl Harry Potter a Kámen mudrců natáčet?! :)

Pottergate Tower (foto: Lenka)

Cestou k autu jsme se zastavili ještě na nákup. když už jsme potkali docela velký obchod - toho jsme si museli vážit a hned využit situace, když už se naskytla. :) Škoda, že jsme na prohlídku města neměli více času nebo spíš více chuti - už jsme takového kamení viděli tolik, že už nás to moc nebavilo chodit se koukat na další a další. :) Tak jsme raději dříve vyrazili do hotelu, abychom načerpali sílu a chuť na další objevovaní kamení. :))

´Doma´ v Newcastlu jsme se trochu zašmodrchali v dopravě... V tu dobu se tam zrovna stavěly nové silnice, takže v GPSce rozhodně nebyly aktuální mapy a v jednu chvíli nás GPSka vedla do tunelu, kam jsme ale opravdu  nechtěli. Nicméně nás viděl hodný pan policista a jal se nám poradit... Řekl nám, kam jet, zastavil kvůli nám dopravu a my jsme se mohli otočit a pokračovat do hotelu. ;)) No, bylo dobře, že jsme toho dne jeli jenom jedním autem! ;)

Další informace:

- oficiální stránky Bamburgh Castle (EN), Bamburgh Castle na wikipedii (EN), stránky o Williamu Armstrongovi spuštěné v rámci výročí 200 let od jeho narození (EN), stránky komunity v kostele St. Aidan´s Church v Bambourghu (EN), fotografie vitrážových oken v St. Aidan´s Church (EN)
- oficiální stránky Alnwick Castle (EN), stránky pro návštěvníky kraje okolo Alnwicku (EN), oficiální stránky Alnwick Garden (EN)