14. den - Univerzitní Oxford

Ráno jsme byli odvedeni do příjemného prázdného salonku, kde jsme se posadili ke stolu... A začaly takové menší hody... Myslím, že jsem začala čokoládovým muffinem... nebo jsme s ním končila, no, to už nevím, ale určitě jsem ho zvládla pozřít. :) I když to lepší mělo teprve přijít - toho dne na nás čekala poslední snídaně... tedy poslední anglická snídaně. No, co bych lhala, docela jsem se na ní těšila. :) Nicméně to, co na obrázku vypadá jako malinký talíř, byl vlastně docela obří talíř narvaný ´dobrotami´. :) I když to nebylo všechno, co jsem si mohli dát, byly tu i cereálie, toasty s marmeládou, džusy, ovoce... Jo, ještě že tohle jsme nemuseli jíst každý den! ;))

Poslední anglická snídaně... (foto: Lenka)

Po snídani jsme se opět sbalili a vrazili jsme na asi 130 km dlouhou jízdu směrem do Oxfordu. Tak jako všude jinde, i tady jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili jsme do centra. :) Ale v centru to nebylo jako jinde - zrovna se tu konal nějaký festival folklorních tanců nebo co. Všude bylo plno lidí v roztodivných maskách, někteří měli na hlavách kloboučky s peřím jiní slamáky s mašlí nebo barevné šátky, někteří měli barvami pomalovaný obličej... A aby toho nebylo málo, tančili velice zajímavé tanečky. Ano, tanečky, to je to pravé slovo... :) Akorát vzhledem k tomu, že tu byli spíš starší lidé, tak tyto tanečky vypadali trochu komicky. :) No, vydrželi jsme se na ně docela dlouho dívat. :))  

Tanečníci na 7. folkovém festivalu v Oxfordu :)) (foto: Lenka)

Působivé masky (foto: Lenka)

A pak jsme se zase rozdělili a šli jsme si každá skupinka po svých. :) Jsem ráda, že jsme se dostali alespoň do jednoho ze starých anglických univerzitních měst... i když bych stála i o to, abychom se podívali do Cambridge... Ale ten čas už nebyl, ach jo. :) Oxford je město s asi 150 tisíci obyvateli a protéká jím řeka Temže (ach jo, Londýn je odsud skoro na dohled). 


Území kolem Oxfordu bylo poprvé osídleno Sasy, v 8. století tu byl založen klášter, ale první zmínka je z roku 912. Význam města postupem času rostl - od doby Jindřicha II. měl Oxford stejná privilegia jako hlavní město. Oxford je známo jako univerzitní město, historie univerzity sahá až do 12. století. Naše kroky nás zavedli k Christ Church... Obrovská stavba, která je dnes obklopena zeleným parkem. Christ Church byla původně založena jako univerzitní kaple, ale zároveň i jako katedrála. Původně šlo o chrám sv. Frideswidy patřící k opatství, který se v roce 1546 stal katedrálou. Traduje se, že v chrámu byly uchovávány ostatky sv. Frideswidy, což je patronka univerzity i města.

 

Christ Church (foto: Jirka)

Květiny okolo Christ Church (foto: Jirka)

My jsem ale do tohoto objektu nešli na prohlídku, jenom jsem se prošli zahradami kolem. V ostrém sluníčku se krásně vyjímala barevná květena a zelená tráva a dokonce už začínaly růst zelené listy na stromech... Jojo, bylo znát, že jsme popojeli na jih a ta, je tepleji. :) Hezkého počasí využilo mnoho studentů v povalování na trávě a nicnedělání. :) I když vlastně nevím, jestli to byli studenti, protože možná tou dobou ještě byly velikonoční prázdniny. :)

Věžička Christ Church (foto: Lenka)

Oxfordský trávník :) (foto: Jirka)

Přes soustavu zelených trávníků jsme se nějak proháčkovali k Magdalen College, která sousedí s oxfordskými botanickými zahradami. Magdalen College byla založena v roce 1458 Williamem Waynfletem, což byl biskup z Winchesteru. Hranatá věž s menšími věžičkami je důležitým orientačním bodem v Oxfordu, který zdobí už od roku 1509. Pozemky koleje jsou dost rozsáhlé, zaujímají mimo jiné parky a nebo oboru.

Magdalen College (foto: Jirka)

V návštěvních hodinách je možno se podívat dovnitř... Ale my jsme jako obvykle měli málo času, tak jsem pořídila pouze jednu šmírovacé fotku a šli jsme zase dál. :)

Magdalene College (foto: Lenka)

Došli jsme k řeka Cherwell a k mostu Magdalen Bridge, který se přes ní klene nedaleko soutoku této řeky s Temží. :) Současný most byl postaven na stejném místě původního mostu, který byl na hlavní cestě mezi Londýnem a Oxfordem. Most byl postaven mezi lety 1772 a 1778. U mostu sídlila půjčovna gondol a dalších plavidel, takže jsme se na ně docela dlouho koukali. :) Oxford jsou takovými menšími anglickými Benátkami. :) Kolem řeky by to musela být pěkná procházka, a i projížďka na loďce by stála za to... Tak příště. :)

Loďky na kanálu... skoro jako Benátky :) (foto: Lenka)

Čas letěl jako splašený a my jsme se pomalu vraceli zpátky s tím, že jsme se ještě chtěli zastavit v obchodě a koupit si nějaké jídlo a dokoupit ještě nějaké dárečky domů. :) Cestou jsme narazili na Radcliffe Square, kterému dominují dvě zajímavé stavby - jednou z nich je kruhová stavba známá jako Radcliffe Camera. Stavba byla vybudována v letech 1737 - 1749 za £ 40 000, které jsou od lékaře Johna Radcliffa. Architekty stavby byly Nicholas Howksmoor a James Gibbs, který postavil i kostel St. Martin-in-the-Fields na Trafalgar Square v Londýně. Budova se od samého začátku měla stát novou knihovnou, byly tu uloženy vědecké i další knihy, ty byly postupem času přestěhovány do jiných oxfordských knihoven a dnes slouží Radcliffe Camera jako čítárna. Pod náměstím je uloženo na 600 tisíc knih, které je možno v čítárně studovat.

Radcliffe Camera (foto: Jirka)

Druhou zajímavou stavbou na Radcliffe Square je univerzitní kostel - Church St. Mary the Virgin. Kostel stojí na místě, kde byli v roce 1555 za kacířství odsouzeni biskupové Latimer a Ridley a arcibiskup Cranmer. Kostel je přístupný zdarma, na věž se může za menší poplatek, ale my jsme klasicky neměli čas. :) Nicméně i tak je třeba souhlasit s tím, že tato kostelní věž je jedna z nejhezčích v Anglii.

The University Church St. Mary the Virgin (foto: Jirka)

Interiér kostela je tak jako všude ve Velké Británii docela málo zdobený, ale o to kouzelnější. Také mne moc baví kytice z čerstvých řezaných květin. V tu dobu, kdy jsme kostel navštívili, byly zrovna opravovány majestátní varhany. Jirka si šel něco koupit, a tak docela dlouho stál ve frontě a já jsem si mezitím kostel docela prošmejdíla. :) No, škoda, že jsme nešli na vyhlídkovou věž, Oxford z výšky musí být ještě hezčí. :)

Interiér kostela (foto: Jirka)

... svíce... (foto: Lenka)

O kus dál jsme procházeli kolem dalších kolejí... No, ono se není opravdu čemu divit, když jsou tu na každém kroku. ;)) My jsme nakoukli na nádvoří jedné z nich - Jesus College. Je to jediná kolej oxfordské univerzity, která byla založena za panování královny Elizabeth (Alžběta I.), bylo to už 27. června 1571. V té době byly školy určeny ke vzdělávání duchovních, stavba koleje byla pravděpodobně financována duchovním  Hughem Pricem. Většina budov spadající pod Jesus College je datována do 17. století, ale některé z nich byly viktoriánsky upraveny. Kolej měla do roku 1870 pověst jako "welšská" vysoká škola, i když to nebylo určeno v její zakládací listině. V roce 1974 byla Jesus College jednou z prvních pěti mužských univerzit, kam směly chodit i ženy. Musí to být zážitek chodit do školy, která sídlí v tak krásných budovách s klenutými okny.

Nakoukli jsme do jedné koleje - Jesus College (foto: Lenka)

Na následující fotce je nejvýznamnější oxfordský fenomén, který na ulicích rozhodně nejde přehlédnout... :) Lidí na kolech tu jezdí skutečně hodně... Ale vynikne to teprve, když je mnoho kol zaparkovaných vedle sebe! :))

V Oxfordu se asi hodně jezdí na kole ;) (foto: Lenka)

To už jsme ale v dálce zmerčili povědomé logo a konstatovali jsme, že už víme, kde nakoupíme. :) Ale těsně před obchodem jsme si všimli ještě půvabného kostelíku obklopeného malým hřbitovem, který na rušné ulici působil až nepatřičně. Šlo o St. Mary Magdalene Church, který dnes stojí na místě prastarého saského kostelíka postaveného ze dřeva. Ten byl v roce 1074 vypálen, poté tu byla vybudována kaple, která byla v roce 1194 přestavěna na kostel. V letech 1841 a 1842 byl přestavěn chór a severní loď Georgem Gilbertem Scottem, který byl v té době ještě mladý a neznámý, později se ale významně podepsal na vzhledu hlavního města Velké Británie.

Hřbitůvek u St. Mary Magdalene Church (foto: Jirka)

Spokojeně jsme si nakoupili nějaké věci a vydali jsme se pomalu k autu. Cestou jsme ještě jednou potkali tančící folklórní soubory, tak jsme se kochali barevnými maskami. :) Cestou do Ascotu jsme se zastavili ještě na jednom z odpočívadel... Kuba s Monikou chtěli nechat umýt auto, protože na něm ještě držela památka na Bambourgh. :)) Ale úspěch neměli, takže auto zůstalo puntíkované. Ale výhodu tato zastávka měla, dali jsme si dobré kafe a užívali jsme se slunění na mezi u parkoviště. :)) 


Z Oxfordu do Ascotu už to nebylo zase tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli tam. Překvapilo nás, že tu bylo dost plno a byli jsme rádi, že jsme měli místa už delší dobu rezervovaná... I když ono se nebylo čemu divit, když ve vzduchu byl sopečný popel a letadla nelétala! V sobotu jsme ale ještě byli optimisté. :) Na pokoje jsme dorazili docela brzy, tak jsme si v klidu užívali klidu. :) Úplně nejvíc se mi líbil stůl v okenním výklenku s výhledem do zeleného lesíka. To bych brala i doma, to by pak práce u počítače byla radost. :))

Ubytování v Ascotu, zase :)) (foto: Jirka)

Ale neodpočívali jsme zase tak moc dlouho, po chvíli jsme se všichni společně vydali naposledy projít - šli jsme do parku. Byl podvečer a sluníčko nám ještě svítilo na cestu. :)

Pučící květy (foto: Lenka)

Kuba nám byl ukázat, kde před dvěma týdny trhal bambus na velikonoční pomlázku, také jsme si zahráli kopanou se šiškami a obří šachy, co jsme tu cestou potkali. :)

Park v Ascotu (foto: Jirka)

Budova v parku v Ascotu (foto: Jirka)

No jo, ale pak byl už čas se vrátit na pokoj a dát se do velkého balení. Protože teda jsem měla poněkud moc věcí, které se rozhodně do mého kufru nemohli vejít... I přes to, že Golem opravdu není žádný drobeček. :) Usoudili jsme, že teď už nebudeme potřebovat hrnce (takže s námi absolvovaly celé putování aniž by je kdo použil!:)), tak jsme je hodili do nějaké popelnice... A do odpadkového koše pokračovaly další věci jako zbytky potravin, pokličky k těm hrncům, vařečky, houbičky na nádobí, alobal atd. :) Docela jsme se bavili představou, jak se asi tvářila uklízečka, která naše pokoje přišla uklidit. :D ... Večer jsme stále ještě byli docela v klidu a mysleli jsme si, že v odletíme domů.

Další informace:
- stránky s informacemi pro turisty (EN); Oxford na wikipedii (EN), (CZ)

- ubytování - opět ve  De Vere Venues Sunningdale Park v Ascotu, aneb vrátili jsme se tam, kde jsme začali :) (takže popis ubytování viz. první cestovní den - Windsor)

1. den - Windsor

Ráno po snídani započalo velké stěhování. ;) Museli jsme pobrat všechny věci, protože jsme nevěděli, co všechno by se na našich cestách mohlo hodit, proto kromě Golema narvaného k prasknutí, jsme táhli ještě igelitku s přímotopem a varnou konvicí. O hrncích a dalším nádobí nemluvě. :) Docela zvláští, co jsme s Monikou stihly za necelé tři měsíce nasbírat. ;) Nicméně nás čekela nejprve cesta na letiště Heathrow, kde jsme měli rezervovaná dvě vozítka v půjčovně Budget. Z letiště do půjčovny nás dovezl mikrobus určený speciálně pro tyhle účely. Sotva tu naší bagáž uvezl. :)

Pak nám ale trochu zamrznul úsměv na rtech, měli jsme problém s jednou platební kartou a tak by nám jedno auto nemohli půjčit. Po menších peripetiích jsme nakonec vzali obě auta na Kubu, což je docela nestandardní, protože jsem ještě neviděla nikoho, kdo by řídil dvě auta zároveň, ale tak co... Hlavně, že se to nějak vyřešilo. :) Narvali jsme úložné prostory zavazadly a pak už bylo na klukách, aby nás bezpečně dovezli směrem k Windsoru, kam jsme měli namířeno první den...

Naše vozítko po následující dva týdny (foto: Lenka)

První den jsme jeli velmi pomalu. Však se není co divit, přece jenom se v Anglii jezdí nalevo a já osobně si vůbec neumim představit, že bych nalevo jela (a to nemluvím o tom, že ani nemám řidičák! :D). Hoši ale bezpečně Vauxhall Corsa (ve Velké Británii totiž neexistuje značka Opel, ale je zde nazývána Vauxhall;)) a Volkswagen Golf vedli určeným směrem (mimochodem, chvála kouzelné GPS krabičce!).

A první opatrná jízda - na levé straně! :) (foto: Lenka)

Nicméně Windsor je vzdálen od Londýna necelých 30 km. Město leží v hrabství Berkshire, na řece Temži, která ho odděluje od Etonu, kde sídlí slavná chlapecká škola Eton College. Nic netuše, zaplatili jsme si parkovné asi na čtyři hodinky a vydali jsme se k hradu, který nás velmi překvapil svou rozlehlostí a vůbec tím, jak vypadal. Přece jenom jsme měli oči neokoukané v první cestoví den. :)

Windsor Castle (foto: Lenka)

... ale brzy jsme přišli na to, že to nebude sranda. Před Windsor Castle stála strašlivá fronta a my přišli na to, že se dovnitř ani nepouští, protože byla velikonoční neděle a hrad měl omezený vstup. Strávit celý čas, který jsme měli na Windsor vyhrazený, ve frontě na vstup do hrade, kde bysme se tak rozhlídli a museli zase mazat zpátky k autu... no, to by prostě nešlo. Tak jsme si jenom obešli hrad, ale protože je to přece jenom oficiální sídlo královské rodiny, ani jsme z něj moc neviděli. :)

Ohromná fronta na vstupenky do hradu, tak jsme jí nevystáli! (foto: Lenka)

Místo je prvně zmiňováno již v 9. století, ale původní osada byla vzdálená asi 3 km od dnešního hradu (dnes tu je tzv. Old Windsor). Asi v roce 1086 se panovníci přestěhovali na hrad, už tehdy nazývaný Windsor Castle. Hrad zaujímá celkově asi 45 000 m2 plochy. No, však se jedná o druhý největší obývaný hrad na světě - je zajímavé, že prvním je Pražský hrad. :) Stáří hradu je tak více než tisíc let, docházelo tak k mnoha přestavbám jednak během období míru, ale i během válek. Dnešní vhled hradu vtiskl Jeffry Wyavillem v roce 1820. V centrální části hradního komlexu byl uměle vybudován pahorek, kde za Viléma Dobyvatele (William the Conquerror) byl postaven první dřevěný hrad.

Windsor Castle byl za plotem... :) (foto: Lenka)

Nicméně, my jsme ani pahorek neviděli. Vlastně jsme z hradu viděli prd. Snad někdy příště. ;) Šli jsme se alespoň projít, když jsme měli teda tolik času - šli jsme po Long Walk. :) Tato cesta nezískala svoje jméno jenom tak. :) Odměnou nám ale byl hezký pohled na hrad, který se otevíral čím dál lépe, čím dále od hradu jsme byli. :)

Long Walk... opravdu! :) (foto: Lenka)

Procházka to byla příjemná, po dlouhé době jsme byli pořádně venku a dýchali jsme čerstvý vzduch... Navíc před námi byly dva týdny cestování po Velké Británii a mnoho stovek najetých kilometrů. Procházeli jsme se vlastně po Windsor Great Park, který má rozlohu asi 20 km2 a leží na hranici dvou hrabství - Berkshire a Surrey (...tam je Kvikálkov, kde bydlel Harry Potter :)).

A ještě jednou WIndsor Castle (foto: Jirka)

Slečny radostně míří na Long Walk :) (foto: Lenka)

Long Walk míří opravdu rovně jako když střelí... možná ještě rovněji. :) Končí na Snow Hill, kde stojí jezdecká socha Jiřího III z bronzu. Z kopce je krásný pohled na hrad i okolí... Chvilku jsme tu zůstali a kochali jsme se výhledem.

Jezdecká socha na Snow Hill (foto: Jirka)

Zpátky jsme se vraceli v podstatě stejnou cestou, ale přece jenom jsme si kousek zašli přes lesík a podél starých krásných dubů, rybníčků a pasoucích se laní. :) The Great Park slouží jako obora pro vysokou zvěř... Viděli jsme mnoho těchto zvířat, docela mne fascinuje, jak se takřka nebojí lidí a přijdou k nim blízko a v klidu popásají trávu. Paráda! :)

Starý strom (foto: Jirka)

Pasoucí se laně (foto: Lenka)

Stromová alej (foto: Jirka)

Původně jsme chtěli jít mimo vyasfaltovanou cestu až do Windsoru, ale brzo nás tahle myšlenka přešla... Jinak by hrozilo, že necháme boty v blátě. :) No, dobře, tak to asi ne, ale minimálně bych se bála o vlhkost ponožek. :) Ve Windsoru jsme si chtěli pořídit ještě nějaké zásoby potravin, což se ale normálně nezdařilo, protože byla svátečí neděle a to se v Anglii prostě nedá nakoupit ani v Londýně, natož mimo něj. :) Jídlo nebylo, ale křivolakých domků dost. :)

Ve Windsoru mají zvláštní geometrii :) (foto: Lenka)

Už se nám blížila doba, do kdy platily parkovací lístky, tak jsme se vrátili do garáží a pak jsme jeli směr Ascot, kde jsme měli rezervované ubytování na první noc. Ubytování v De Vere Venues Sunningdale Park bylo docela levné, tak jsme čekali, co to bude za hrůzu, ale byli jsme velice mile překvapeni. Sice to trochu připomíná kolejní pokoje, ale rozhodně ne koleje v České republice, takže je všechno v pořádku. :) V areálu je k dispozici celkem 272 pokojů, což je neskutečné číslo! :) Je tu bazén (pravdou je, že byl venkovní), restaurace, squashový kurt, tělocvična... a okolo je hezký park, dokonce s jezerem. A aby toho nebylo málo, tak u jezere hopkali vesele králíci a kvetly tu narcisy. Co si přát víc?! :D

Naše postýlka v Ascotu (foto: Lenka)

Zrcadlení v parku (foto: Lenka)

V parku jsme se ještě před spaním prošli, pak jsme zarezervovali ubytování na další den a spokojeně jsme šli spát. :) Chybou bylo jenom, že jsme měli málo jídla a snídaně taky nebyla v dohlednu... :)

Další informace:
- půjčovna aut - Budget
- Windsor Castle - wikipedia (EN), oficiální stránky (EN)
- ubytování - De Vere Venues Sunningdale Park (Larch Avenue, SL5 0QE Ascot) - měli jsme štěstí na levné pokoje, hotel je spíš jako ubytovna pro pořádání konferencí, ale když nemají plno pokoje jsou volné a ceny jdou dolu, pokoje prostorné, pěkná koupelna, okolo je hezký park, cena je bez snídaně