4. den - Bournemouth, Corfe Castle a Durdle Door

Vyspali jsme se dorůžova a vydali jsme se společně na snídani. Ta byla podávána v příjemné místnosti, kde byly k dispozici různé druhy džusů, cereálií a na dotaz pana majitele jsme si mohli vybrat kafe nebo čaj... No a také jsme si dali další anglickou snídani, která byla servírována na o poznání menším talířku. :) A rajče spolu s masíčkem vypadalo jako nějaká divná chobotnice. ;) Ale dobré to bylo.

Ranní posilnění po anglicku :) (foto: Lenka)

Hotel vedli sympatičtí manželé Brenda a Paul, kteří byli vždy připraveni nám pomoci. Krom manželů hotel trvale obýval ještě krásný hafan, ale ten se kamarádil maximálně jenom kvůli drbání. :) Hned při příjezdu jsme dostali jednoduchou mapku Bournemouthu a druhý den ráno nám bylo doporučeno několik turistických cílů, které lze navštívit. Dopoledne jsme se teda rozhodli strávit ve městě.

My jsme se s Jirkou nejdřív vydali na podbřeží, kde jsem si užívali poloslunečného dne. No, bylo docela hezky... Nejprve jsme se zastavili na místním molu, zrovna tu byl nějaký štáb a cosi natáčel, tak jsme chvíli přihlíželi, než jsme se vydali dál. :) Je neuvěřitelné, že molo bylo postaveno již v roce 1888.

Boscombe Pier v Bournemouth (foto: Jirka)

V Bournemouthu (leží v hrabství Dorset) je jiný charakter pobřeží než v jihovýchodní Anglii. Jsou tu široké písečné pláže a až za nimi se zvedají strmé skalnaté útesy, které jsou ale nižší a pozvolnější, často zarostlé vegetací. Pláže lákají k rekreačnímu využití, však jsme tu už na počátku dubna viděli mnoho surfařů. Dokonce i záchranáři byli připraveni na svých místech, kdyby se něco stalo. Je pravda, že v tu dobu byly velikonoční prázdniny, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní se cachtat v moři v dubnu, když teda žádné extra teplo nebylo. :) Jo, jsme tu prostě cizáci. :)

Surfařská škola :) (foto: Jirka)

Na plážích jsme se zdrželi hodně času, obhlíželi jsem faunu, co byla vyplavena na břeh. A mnohdy to byly docela zajímavé kousky. Přece jenom jsem nikdy neviděla obyvatele chladnějšího moře než je Středozemní moře. A taky tu byly pěkný kamínky, to se musí nechat. :) Kolem pláže jsou postaveny malé domky s barevnými střechami, které si lze pronajmout. Akorát teda bych chtěla vidět takové smělce, kteří by do moře vlezli, protože je studené i v létě (teploty vzduchu jsou v letních měsících jen málo přes 20 °C).

... co moře vyplavilo na pláž... (foto: Lenka)

Vlnolam vlny láme (foto: Jirka)

No, už jednou jsem se pozastavila nad zimou... Ale tohle jsem nepochopila už vůbec... To, že se někdo prohání ve vlnách s neoprénem bych ještě pochopila, ale tuhle rodinku už ne! :D ... Nemůžu uvěřit tomu, že těm dětem v titěrných plavečkách nebyla zima. :)

Fuuu... a my jsme měli bundy! :)) (foto: Lenka)

Území v okolé Bournemouthu bylo osídleno po staletí, ale Bournemouth samotný byl založen v roce 1810. Od té doby se rychle rozrůstal a dneska má více než 160 tisíc obyvatel. Město je známým jihoanglickým letoviskem, které je v sezóně a o prázdninách hojně navštěvováno. Nicméně mě to tu úplně moc nezaujalo - řekla bych, že to je něco jako pro Čechy Máchovo jezero. :)

Protože jsme strávili hodně času na pláži, na muzeum nám ho zbylo jenom málo... ale na chvíli jsme se dovnitř podívat chtěli, když už jsme u něj byli. :) Russell-Cotez Art Gallery & Museum sídlí ve starém viktoriánském domě. Stavba domu byla započata v roce 1897 a dokončena byla v roce 1901. Dům byl navržený architektem Johnem Frederickem Fogertym a měl to být dárek sira jménem Merton Russell-Cotez své ženě. Zajímavé je, že v roce 1901 zemřela královna Victoria, a tak je tento dům jedním z posledních, který byl ve viktoriánském slohu postaven. Majitelé hodně cestovali, navštívili např. Nový Zéland, Japonsko, Austrálii, Rusko nebo Havaj. Z cest si vozili cenné předměty, které jsou v dnešní době v muzeu vystaveny...

Muzeum v Bournemouthu se spoooustou kýčovitých věcí uvnitř (foto: Lenka)

Příležitostně jsou tu pořádány i tematické výstavy. Toto muzeum tedy rozhodně není podle mého vkusu. Prostor se mi zdál ledabile zaplněný věcmi... Mnohdy docela dost kýčovitými. No, ale proti gustu... Chtěla jsem tím jenom říct, že nám ani moc nevadilo, že jsme na prohlídku muzea neměli moc času... :) Rychle jsme ho opustili a vrátili jsme se zpátky na hotel, kde jsme se sešli všichni a domluvili jsme se na dalších místech, kam bychom se chtěli podívat.

Cestou se trochu ztratilo první auto druhému, ale to jsme se našli docela brzo. :) Taky jsem cestou poprvé museli tankovat - zvlášť naše Corsa s menší nádrží by už asi zpátky nedojela. :) No, v Anglii je to s benzínkami trochu potíž, takže je lepší vzít benzín zavčasu, aby pak nebylo pozdě. :) Vyrazili jsme do Corfe Castle. Vesnice s 1 400 obyvateli leží v srdci "Isle of Purbeck", což je poloostrov oddělený od Bournemouthu mořským zálivem (Poole Harbour). Okolí Corfe Castle bylo osídleno už 6 000 let př.n.l., později tu sídlili Keltové a po přelomu letopočtu Římané, kteří tu setrvali do 5. století. Poté sem podnikali výpady Vikingové.

Sloup v Corfe Castle (foto: Lenka)

Samotný hrad je datován až do 11. století. Po pět století byl hrad důležitým královským hradem a symbolem moci. Byl využíván jako klenotnice a vězení. Zříceniny, které z něho zbyly do dnešní doby, nejsou ale výsledkem ničivého pustošení armád, ale záměrným pobořením. Pozice hradu je velmi výhodná - jednak se nachází na trase mezi dvěma významnějšími městy, ale výhody skýtá i strmý kopec, který byl vybrán pro stavbu hradu. V blízkosti se nacházel i dostatek stavebního materiálu - vápenec je z Purbecku a dřevo z nedalekého New Forest.

Vstup do Corfe Castle (foto: Jirka)

Když jsme byli na hradě, jel kolem akorát pěkný kouřící vláček... skoro jako expres do Bradavic. Akorát tenhle jel nejspíš ze Swanage do Warehamu. :) Tak třeba při další návštěvě Anglie se nám Bradavice podaří vypátrat. ;)

Vlak... do Bradavic :)) (foto: Lenka)

Ale zpátky k historii hradu. Po anglické občanské válce byl hrad v držení sira Johna Bankese, což byl oddaný monarchista. Po dvou dlouhých obléháních hradu byl hrad lstí uzmut a v roce 1646 byl na příkaz Parlamentu zbořen. V následujících letech byl do značné míry rozkraden stavební materiál, který byl využít na stavbu domů ve vesnici. Aha, tak proto mají všude krásné kamenné domky. :) Od roku 1981 patří zřícenina do dědictví National Trust.

Po průchodu bránou jsme se ocitli ve velkém prostoru, které by se v české terminologii dalo pojmenovat jako nádvoří. Ve své době to bylo dost nevábné místo - lidé tu měli svoje obydlí, dílny a stáje postavené z lokálního materiálu jako bylo dřevo nebo proutí. Střechy budov byly doškové. Toto nádvoří je lemováno silnými hradbami s několika věžemi, které byly původně o dost vyšší než dnes. Zajímavá je jihozápadní věž (South-West Gatehouse), na které je vidět přímý důsledek snahy o zboření hradu. Levá strana brány je o tři metry níže než strana pravá. Za pomoci střelného prachu vyletěla do vzduchu jenom trochu. :)

Působivá zřícenina (foto: Lenka)

Ruiny hradu jsou hodně rozsáhlé a působivé. Taky se mi docela líbí, že si člověk může všechno prolézt, jak se mu líbí... čehož jsme tedy náležitě využili. :) Z hradu byl hezký výhled do okolí, chvílemi ozářeného sluncem, když se mu zrovna chtělo vylézt. :) Nicméně jsem hodně ráda, že jsme jeli právě sem.

... a když je osvětlená sluníčkem, je to krása :) (foto: Jirka)

Hodně mě baví vývěsní štíty nad různými puby a hospůdkami. A teda hospůdka U chrta měla jeden z nejhezčích! :)

Hospůdka U chrta :) (foto: Lenka)

Cestou k autu jsme se ještě s Jirkou zastavili u místního kostelíka, který je stejně půvabně kamenný jako skoro všechny stavby ve vesnici. Jednalo se o farní kostel - The Church of Edward King and Martyr. Kostel je zasvěcen králi Edwardovi, který byl v roce 978 zavražděn na příkaz své nevlastní matky. Podle legendy kostel stojí na místě domku slepé ženy, kde bylo uloženo tělo krále po vraždě. Původní kostel byl postaven ve 13. století, dodnes z něj je zachována jenom věž. Další části budovy byly strženy a v roce 1859 byl dostavěn kostel v gotickém slohu, který zde stojí dodnes.

Interiér kostela v Corfe Castle (foto: Jirka)

The Parish Church of St. Edward King and Martyr (foto: Jirka)

Několik domů mělo původní doškovou střechu a tedy musím se přiznat, že tyhle domky mají neopakovatelné kouzlo a hodně mě bavilo se na ně dívat při procházce po vesnici. Vesnice není moc velká, při procházce jsme došli i ke hřbitovu, na který jsme se tedy podívat nestačili, ale byl od něj krásný pohled na hrad, proto tady taková fotka samozřejmě nesmí chybět. :)

Domek se slaměnou střechou (foto: Lenka)

Tohle městečko dýchá historií ... (foto: Jirka)

Hrad od hřbitova (foto: Jirka)

V podvečer toho dne jsme se ještě vydali k pobřeží snad už skoro i Atlantického oceánu, no i když to ještě asi úplně ne. :) Každopádně teda naším hlavním cílem bylo Durdle Door. Přijeli jsme sem přes nějaký kemp nebo co to bylo a nebyli jsme si tak úplně jisti, jestli jsme tu správně. Ale byli jsme. :) Trochu jsem měla trauma z toho, že jsme za jedno z našich dvou aut nezaplatili parkovné, protože zrovna když jsem chtěla platit, tak se automat nějak porouchal a nechtěl mi žádný lísteček vydat, béé. Ale podezřívám Angličany, že stejně žádné kontroly nepotřebují, protože jsou to ve velké většině disciplinované podctivky. :))

Když jsme scházeli z kopce k pobřeží moře či oceánu, vypadalo to, že nás chytí pěkná bouřka - obloha byla temně modrá. Proto jsme rychle svištěli dolů, abychom ještě zastihli náš hlavní cíl osvětlený sluncem. No, ale teda nesvištěli jsme zase tak rychle, protože jsme se stihli rozhlížet kolem a kochat se tou krásou a barevností pobřeží.

Blíží se na nás pěkný pršák... (foto: Lenka)

Pobřeží jako malované (foto: Lenka)

Síla moře/oceánu je neskutečná... a to jsme vlastně měli krásné počasí a moře bylo v té době docela klidné. Stejně mě nepřestane fascinovat omílání kamínků vodou a vytváření plážových valů, jak moře ustupovalo za odlivu. Učebnice geologie, skoro. ;) No jo, na plážích Středozemního "moře" se tohle vidět skutečně nedá. :)

Man of War Bay beach (foto: Jirka)

Název Durdle je odvozen od staroanglického slova "thirl", což znamená něco jako vrtat. Skalní brána i okolní horniny jsou tvořeny jurskými vápenci. Jedná se o docela tenké překocené vrstvy tzv. "Portland Stone" (staré cca 150 milionů let), které byly z části erodovány mořským příbojem. No jo, podobnost s Pravčickou bránou je nápadná, až na to, že v Českém Švýcarsku už nějaký ten pátek žádné moře není. ;)) Směrem k pobřeží se vyskytují mladší horniny (až 65 milionů let stará křída).

Durdle Door (foto: Lenka)

Počasí nakonec vydrželo krásné a ani za parkovné jsme dodatečně neplatili, den skončil fakt krásně. :)) Celou cestu zpátky na hotel nás provázelo krásné podvečerní světlo. Ach, Anglie je prostě krásná! :)

Návrat do našeho dočasného domova za krásného večerního světla (foto: Lenka)

Po příjezdu oba řidiči po nějakém času propadli do říše snů a na mě a Monice zbyla starost s ubytováním na další den. A že to byla docela krizovka, dlouho jsme nemohly nic najít. Ani sklenička Baileys tomu nepomohla. Nakonec volba padla na městečko Chepstow ve Walesu, což jsme původně nechtěli, ale co... Museli jsme trochu popojet. :)

Další informace
- oficiální stránky Bournemouth (EN), Bournemouth na wikipedii (EN), Russell-Cotez Art Gallery and Museum (EN)
- Corfe Castle na wikipedii (EN), na stránkách National Trust (EN) a oficiální stránky Corfe Castle (EN); Durdle Door na wikipedii (EN)

3. den - Hythe, Battle, Long Man a pobřeží u Seven Sisters

Ráno jsme začali snídaní, která byla v ceně za pokoj. Byli jsme zavedeni do místnosti obložené dřevem, kam svítilo ranní slunce, které slibovalo hezký den. Dostali jsme kafe nebo čaj a všichni jsme si statečně objednali "Full English Breakfast" :) Dostali jsme velký talíř s vajíčkem, klobáskou, slaninou, rajčetem a houbami a k tomu ještě toasty. Hmm, tohle se do mě proste ráno nemohlo vejít!! :) Ale anglické snídaně mají něco do sebe, hlad nás vždycky přepadl o dost později... No, však to taky musí trvat, strávit tohle všechno. :)

Naše první anglická snídaně :)) (foto: Lenka)

Po snídani jsme se sbalili, naložili věci do auta a rozloučili se s majiteli... Pak jsme se ještě vydali na procházku po městečku, teda především jsme chtěli dojít k Saltwood Castle.

Krásný domeček v Hythu (foto: Lenka)

No, chvíli nám trvalo, než jsme našli cestu, ale stejně jsme skončili za plotem a hrad jsme si prohlídli jenom odtud, protože byl zavřený... Asi tam zrovna byl jenom páv, kterého jsme viděli obcházet na hradbách. :) Kdysi tento hrad patřil arcibiskupství v Canterbury. Dnes je hrad v soukromém vlastnictví a není zpřístupněn veřejnosti. Jméno hradu je odvozeno od oblasti, kde stojí - stojí v oblasti bažin a močálů, na vyvýšeném místě mezi dvěma potoky a zároveň blízko moře, někdy sem zasahoval jeho vliv za přílivů.

Saltwood Castle (foto: Jirka)

Dlouho jsme se tu nezdrželi a brzy jsme se vrátili zpátky, cestou jsme ještě obhlídli jeden hezký anglický kostel. Dostali jsme se k němu přes ohradu s ovcemi. Asi je to tady běžné, že turistické trasy vedou přes pastviny s ovcemi, v ohradě jsou udělaná vrata pro lidi, ale ovce odtud neutečou. Na začátku dubna se rodí hodně jehňat, což jsme pochopili hned při pohledu na krčící a bečící nohaté hromádky. :) Matky ovce si ale pečlivě hlídaly naší vzdálenost, takže jsme se k jehňatům nepřibližovali moc blízko. ;) Jistota je jistota.

Byli jsme tu v období jehňátek (foto: Lenka)

Oficiální název kostela je: The Parish Church of St. Peter and St. Paul (Farní kostel sv. Petra a Pavla). Kostel pochází už z 11. století a od té doby neprodělal jeho vzhled velkých změn. Jedná se o typický anglický vesnický kostel. Okolo kostela je starý hřbitov s krásnými kamennými náhrobky... Docela jsem myslela na typické české hřbitovy se záplavou umělých květin a dalších kýčů... Asi vážně platí: jiný kraj, jiný mrav. :)

The Parish Church of St. Peter and St. Paul (foto: Jirka)

Ten den nás čekala docela dlouhá cesta - přes 250 km, měli jsme totiž v plánu dojet až do Bournemouthu, který leží více než 250 km od Hythu. Proto jsme nelenili a vyrazili jsme na cestu. Žádnou zastávku jsme si vyloženě nenaplánovali, ale nechali jsme to spíš náhodě. Nicméně jsme narazili na zajímavé městečko Battle, kde jsme samozřejmě zastavili, abychom si ho trochu blíž prohlédli.

Vzpomínka na nedávné Velikonoce :)) (foto: Lenka)

Rozhodli jsme se navštívit Battle Abbey a zároveň místo, kde 14. října roku 1066 došlo k bitvě u Hastingsu. Každoročně se sem v době kolem výročí bitvy sjíždí nejvíce turistů, protože jsou tu pořádány velkolepé rekonstrukce bitvy. Památka patří do sítě "English Heritage", která spravuje mnoho památek po celé Anglii (těchto organizací je víc - např. National Trust). Výhodné je členství v těchto organizacích, protože pak je vstup na všechny památky zdarma... Akorát jsme do téhle problematiky nakoukli pozdě, proto už by se nám takové členství nevyplatilo. :) Takže jsme zaplatili £ 7 resp. £ 6 a zdarma jsme si mohli půjčit audioprůvodce, ze kterých jsme se dozvěděli mnoho zajímavého. :)

Velká brána (Great Gatehouse) byla opevněným hlavním vchodem do opatství od roku 1338, když byla vybudována na místě dřívějšího vchodu. Brána vedla na jakési vnější nádvoří, kde mniši měli stáje, stodoly, skladiště a dílny. V pravé části budovy je dnešní vstup a pokladna, nad velkým průjezdem je možno navštívit malou expozici. Lze zde najít informace o opatství a jdou tu vystaveny např. části starých dlaždic nebo kusy kamenické výzdoby.

Battle Abbey (foto: Jirka)

V roce 1070 nařídil papež Alexandr II. nařídil Normanům, aby v rámci pokání nad zabitím mnoha lidí během dobývání Anglie postavili opatství. Vilém I. Dobyvatel slíbil vybudovat opatství na místě, kde se bitva odehrála a na místě, kde byl zabit král Harold bude stát oltář v kostele. Vilém se ale vysvěcení kostela nedočkal, protože dříve zemřel. K vysvěcení došlo v roce 1094. Opatství je zasvěceno sv. Martinu a v době svého rozkvětu ho obývalo až 140 benediktýnských mnichů najednou. V době rozpouštění kláštěrů za vlády Jindřicha VIII bylo opatství silně poničeno. Poté se části Battle Abbey staly soukromými obydlími nebo byly zbořeny a využity jako dostupný stavební materiál. V roce 1721 se opatství stalo majetkem rodiny Websterů a bylo jím po 250 let. Po první světové válce se sem nastěhovala škola, která tu částečně sídlí dodnes. Od roku 1976 opatství spadá pod English Heritage.

Dějiště bitvy u Hastingsu (foto: Lenka)

V některých částech areálu jsou budovy docela dobře zachovány, jedná se především o ty postavené mezi 13. a 16. stoletím. Z jiných staveb dneska už můžeme najít jenom základy. V budově, kde bývali ubytovávání návštěvníci opatství. Původní klenuté sklepy těchto budov sloužily k uskladňování potravin. Přestavěny byly po r. 1539 a byly tu dostavěny i dvě štíhlé věžičky. 

Na fotce pod textem je obrázek ubytovny mnichů a v pravé části budovy bývaly latríny. Tyto latríny byly vystavěny v polovině 13. století a mniši k nim měli snadný přistup z ubytovny. :) V části budovy byla i denní místnost, kde se novici učili pravidlům benediktýnského řádu. Všechny místnosti této budovy mají stropy tvořen krásnými klenbami.

Battle Abbey (foto: Jirka)

... a zase ty klenby :)) (foto: Jirka)

Sasanka (foto: Lenka)

Jako první stavba v areálu byl postaven kostel a to v 11. století. Kostel byl 69 m dlouhý, ke konci 13. století ke stávajícímu kostelu bylo dostavěno několik kaplí, na východním konci kostela byl postaven nový kůr a také klenutá podzemní krypta. Z krypty se ale dodneška zachovala jen část, která byla pod úrovní okolního terénu, ostatní součástí kostela byly srovnány se zemí. 

Krypta (foto: Lenka)

Prohlídku jsme ukončili na hradbách, které opatství oddělují od okolí. Hradby byly vybudovány v letech 1107 až 1124 a měly chránit mnichy před lupiči a hlukem z okolí.

V informačním centru jsme si ještě nabrali nějaké letáčky, abychom se inspirovali, jaká místa bychom měli navštívit a pak už jsme se pomalu vrátili k autu a vyrazili jsme na další cestu.

Hill figures mne zaujaly už, když jsem na ně narazila na internetu... Jde o lidské postavy či zvířata zobrazená pomocí křídových kamenů na strmých svazích. Některé z těchto postav jsou velice staré, ale tradice jejich staveb pokračuje nadéle a nové jsou tvořeny i v současnosti. Ve Velké Británii je jich docela dost, především v jiží a jihovýchodní části. Chtěla jsem alespoň nějakou postavičku vidět a proto jsem byla ráda, když jsme se za jedním mužíkem vydali! :) Nacházeli jsme se v hrabství Sussex a trochu jsme cestou k Long Manovi bloudili, ale najít ho, se vyplatilo. Jde o 70 m vysokou postavu s bílého kamení na zeleném podkladu... Long Man of Wilmington je vysoký jako asi 40 skutečných mužů, takže je to skutečně vysoký chlapík! :)

Long Man (foto: Lenka)

Long Man of Wilmington byl vybudován v 16. století. Při pohledu z letadla je vidět, že postava je protažená, ale při pohledu z vyhlídkového místa má postava normální proporce. Zajímavostí je, že v noci ze 17. na 18. června letošního roku byl Long Manovi dodělán obří falus... :) Otázka je, jak dlouho vydrží, protože na něj byla použita barva, která se používá na fotbalová hřiště... No co, my zas máme kruhy v obilí!! :)

Půvabná kulturní krajina (foto: Lenka)

Krajina kolem byla moc hezká a sváděla k procházce... Ale my jsme neměli moc času a museli jsme pokračovat za dalšími krásami, takže jsme za chvíli frčeli dál. :)

Poslední zastavení toho dne byla návštěva dalších útesů - tentokrát se jednalo o Seven Sisters. Skupina vysokých útesů leží mezi městy Eastbourne a Seaford. Tenhle typ pobřeží mne opravdu hodně baví, nikdy předtím jsem nic podobného neviděla - je to docela kontrast proti písečným plážím v Itálii. :) Jak název napovídá, je v této oblasti sedm vyvýšených částí, které tvoří jednotlivé sestry. My jsme byli na jedné z nich, ale typický pohled je více směrem k západu, odtud se naskýtá typická scenérie... No, tam my jsme nebyli, tak jsem se museli spokojit s tím, co bylo. :) A že tu bylo skutečně krásně. :)

My všichni na Seven Sisters (foto: samospoušť :))

Trochu jsem nechápala, jak v tomhle počasí může někdo serfovat ve studeném moři... No, viděli jsme takové blázny. Já bych tam teda nevlezla, byla mi zima i v bundě na na pevnině. :) Ale toho chlapíka jsem hodně obdivovala, proto má své čestné místo na našem blogu. ;)

... krotitel vln (foto: Lenka)

Belle Tout Lighthouse je jeden z majáků, který stojí v oblasti Birling Gap. Byl postaven na základě mnoha nehod a potopení lodí v tomto nebezpečném úseku pobřeží. Provizorní dřevěný maják byl postaven na vrcholku útesu v roce 1828. Stavba stálého majáku trvala mezi lety 1832 - 1834 za použití granitu z Aberdeenu a místního vápence. Kvůli erozi útesu se maják přestal používat v roce 1902, když byl nahrazen druhým majákem - Beachy Head Lighthouse. Starý maják musel být v roce 1999 posunut, jinak by se zřítil do moře díky pokračující erozi. 

Pevnou půdu pod nohama majáku Belle Tout ukrajuje eroze... (foto: Jirka)

Racek (foto: Lenka)

Zajímavý byl způsob stavění majáku, který se nachází pod asi 160 m vysokými útesy - pro transport materiálu i pracovníků byla využívána lanovka přičemž materiál se ukládal na železné plošině postavené vedle místa, kde byl stavěn maják. Maják je vysoký 43 m a světlo z něj je viditelné 42 km daleko od pobřeží.

Beachy Head Lighthouse (foto: Lenka)

Seven Sisters (foto: Jirka)

Na parkovišti v Birling Gap je i nějaký hotel a občerstvení, kde dokonce dělali kafe. :) Teda zrovna, když na nás přišla řada, došlo mlíko ve velké krabici a museli jsme čekat, až ji pán namontuje. :) Zvláště páni řidiči ho před dlouhou cestou potřebovali - čekalo nás asi 190 km cesty přibližně podél jižního pobřeží.

Stěrače stírají... aneb dlouhá cesta do Bournemouthu (foto: Lenka)

Do Bournemouthu jsme dojeli až za tmy a protože je to docela velké město, měli jsme trochu problém s tím, abychom se drželi za prvním autem, které jelo podle navigace. Zvlášť kruhové objezdy jsou velká legrace, když není vidět, na kterou odbočku jelo první auto. Ale svého cíle jsme všichni v pořádku dosáhli a byli jsme brzy ubytováni do pohodlných pokojů. Zařízení The Water Garden Hotel je místy až kýčovité, ale dneska jsem byli moc rádi, že jsme na hotelu a můžeme brzo zalehnout. :)

Pokojík v hotelu (foto: Lenka)

Zajímavá byla koupelna, která místo koupelny připomínala nudli - na jedná straně byl záchod a na druhé straně sprcha... :) Ale co, umýt se tam dalo, takže v pořádku. :) V tomto hotelu jsme měli rezervované dvě noci a po cestě jsme byli tak unavení, že jsme ani neměli sílu hledat nějaké ubytování na tu další noc - a to jsme zatím nevěděli, kam se až dostaneme. Ale to nám nebránilo, abychom se dobře vyspali. :)

Další informace:
- Hythe (EN), Saltwood Castle (EN); Battle Abbey - wikipedia (EN), viz stránky English Heritage (EN); Long Man of Wilmington - wikipedia (EN), obecně o hill figures (EN); Belle Toute Lighthouse (EN)
- ubytování - The Water Garden Hotel (40 Christchurch Road, BH1 3PE Bournemouth)