Opět do Českého Švýcarska...

Po delší době opět došlo na terén. :) A zase byla potřeba vykonat mnou nemilovaná činnost - měření gamaspektrometrem. No, co se dalo dělat. :) V sobotu ráno jsme vyrazili z Dobříše a první zastávku jsme si udělali v Bělé pod Bezdězem, protože jsme tu ještě nikdy nebyli. Město nás zaujalo, tak jsme se tu na chvíli prošli v okolí náměstí. Byla by to škoda tohle neudělat, když už jsme tu byli a náladu nám zlepšovalo svítící sluníčko. :) 

Bělá pod Bezdězem tu byla založena už v roce 1264, Otakar II. ji ještě téhož roku povýšil na město. Později bylo původní sídlo přeneseno blíže k potoku - zdroji pitné vody. V roce 1994  tu byla vyhlášena městská památková zóna, která chrání celkem jedenáct objektů, takže jsou tam všechny zajímavosti, které my jsme tu viděli... a ještě něco navíc. :) Auto jsme zaparkovali na Masarykově náměstí, které zrovna v současné době prodělává revitalizaci... Část ve které jsou stromy, je nepřístupná... myslím ale, že pak to bude velmi pěkné náměstí, které Bělé budeme moci jen závidět (a kdo zná Dobříš, bude této větě rozumět asi velmi dobře:)). Na náměstí je nejvýraznější budovou radnice. Poprvé byla radnice zmiňována v roce 1593, původně byla dřevěná, ale v roce 1613 byl dům stržen a nahrazen jednopatrovým kamenným domem s věží. V polovině 19. století bylo k radnici přistavěno ještě druhé patro.

Pozn.: Fotky jsou opět všechny ode mě - od Lenky. Jirka si opět hrál na lenocha, tak to tu zbylo na mě. ;)

Rozlehlé náměstí a budova radnice

Z náměstí jsme šli Kostelní ulicí směrem ke kostelu... U kostela je budova fary, která pochází z roku 1807.

Bývalá fara...

Kostel Povýšení sv. Kříže byl založen současně jako město (tedy začátkem 14. století). Požár v roce 1635 ale skoro celý kostel zničil - zachovala se pouze část presbytáře a sakristie. Kostel byl obnoven už za 15  let po požáru. Nad vchodem do kostela je umístěn valdštejnsko-vartenberský znak. Před kostelem je empírová hrobka lékaře Josefa Tieftrunka, socha sv. Jana Nepomuckého a kolem kostela je starý nepoužívaný hřbitov s náhrobky obrostlými břečťanem. Takhle stará místa mají zajímavou atmosféru, dá-li se to tak říci...

Kostel Povýšení sv. Kříže

Abychom nešli zase jenom po náměstí, uhnuli jsme do nějaké boční uličky a jali jsme se trochu v Bělé ztratit. :) Mám pocit, že tak člověk najde zajímavá zákoutí aniž by si to předem plánoval a tak je to úplně nejlepší. :) Našli jsme třeba stromořadí s několika lipami, které za pár (desítek?) let bude určitě vyhlášeno jako památné. :) 

Kvítek

O kousek dál jsme narazili na pozůstatek původního opevnění města - na Českou bránu, která se jako jediná dochovala. Její věž má čtvercový půdorys a je 13 m vysoká. Věž pochází z 1. poloviny 14. století a její vnější část je pak z roku 1522. Samozřejmě je také součástí městské památkové zóny a dnes je tu prodejní galerie s turistickými předměty.

Česká brána - zbytek opevnění města

K bráně jsme přišli přes tento pěkný travnatý plácek... Bohužel ta cedule byla jen na jedné straně. :) Možná kdyby byla cedule na obou stranách, pak bych si dávala větší pozor na to, kam šlapu a třeba bych pak nešlápla do jednoho vydařeného exkrementu. :) Ale co, prý to nosí štěstí. :))

Plocha pro pejsky :)

Fascinuje mě pohled z rovné Tyršovy ulice směrem na kopec s hradem... no ano, je to hrad Bezděz, který je vetknut i do názvu tohoto městečka. Kolikrát jsme jenom jeli kolem a vždycky jsme se na něj koukali, ale nikdy jsme tam nevylezli. :) Teda já jsme tam byla už před lety, ale to bylo ještě v době kamenné (z pohledu fotografování), takže by se mi tam chtělo někdy znovu. :)

Z Tyršovy ulice je pěkný pohled na Bězděz

V Bělé pod Bezdězem je hned několik lokalit s památnými stromy... A my jsme při naší procházce městem narazili hned na dva... ale to bude asi tím, že rostou kousíček od sebe v Tyršově ulici. :) První z nich je památná lípa před starou školou, akorát není jasné, jestli jde o lípu malolistou (Tilia cordata) nebo velkolistou (Tilia platyphyllos) - ve vyhlašovací dokumentaci je velkolistá a přímo u stromu je uvedeno, že se jedná o malolistou. Tak babo raď. :) Každopádně je to asi 23 m vysoká pravidelná lípa s obvodem kmenu 310 cm. Vyhlášena byla k 7. srpnu 1997. Druhým stromem je šácholan přišpičatělý (Magnolia acuminata). Vysoký je 18 m, obvod jeho kmenu činí 197 cm a památným stromem je od 3. února 1997. 

Památná lípa

Plod šácholanu přišpičatělého

Oba památné stromy rostou v blízkosti kláštera augustiniánů. Klášter je pravoúhlá dvoukřídlá budova, na kterou v rohu navazuje budova kostela sv. Václava. Augustiniánský řád je v Bělé zmiňován od roku 1345, kdy byl klášter založen Hynkem Berkou z Dubé. Roku 1571 byl klášter opuštěn, začátkem 17. století spravoval budovy Albrecht z Valdštejna. Kostel se skládá z jedné lodi a půlkruhového presbyteria, kostel byl poničen během husitských válek, do dnešní podoby byl přestavěn v letech 1709 - 1712 a vnitřní vybavení kostela pochází asi z 18. století. Řeholníci se sem ještě vrátili a působili tu ještě v roce 1948. V současné době jsou budovy upraveny jako byty, tedy klášterní budovy, kostel samozřejmě ne.

Kostel sv. Václava u augustiniánského kláštera 

Byli jsme tu dopoledne a do našich žaludků dorazil hlad, tak jsme si řekli, že si koupíme nějakou dobrotu. ;) V nejbližším řeznictví jsme si koupili salám a pečivo a tak jsme se jali svačit na lavičce na náměstí, kam jsme mezitím došli. :) Abychom toho neměli málo, dali jsme si ještě zmrzlinu a teprve pak jsme mohli pokračovat dál. Ještě jsme se koukli k pomníku Na stráž! z roku 1931 od Josefa Mařatky. Pomník je věnován padlým občanům, okresu Mladá Boleslav. Na začátku okupace byl nacisty odstraněn a zakopán, ale nebyl porušen, a tak po osvobození mohl být vrácen na původní místo.

Pomník Na stráž!

Potom jsme už jeli do Krásné Lípy, kde jsme si nejprve hodili věci na pokoj, abychom je nemuseli vozit do terénu, ale dlouho jsme se tu nezdrželi a pádili jsme do lesů a ke skalám. :) Vždycky mi činí problém znovu najít lokalitu, kde jsme už někdy dříve pracovali, ale tahle za Doubicemi docela ještě šla. ;) Vlastně tohle je jedno z prvních míst, kde jsme v Českém Švýcarsku byli. :) I když tu nejde o nic moc pěkného. Zarostlá skalnatá rokle se spoustou mechu a malých pichlavých smrčků. Tentokrát jsme ale v rokli nebyli sami, ale zrovna tu řádila banda s motorovými pilami... Nejsem si jistá, jestli tu byly káceny jenom douglasky, ale pár jsem jich pokácených viděla, tak snad tu nejde jen o těžbu kvůli penězům, ale i o ozdravení lesního porostu. Zrovna málo dřeva tu nebylo. :)

Kácení v národním parku

Ale nás tu čekaly větší radosti. :) My jsme tu řádili jenom s jedním přístrojem - gamaspektrometrem. Vždycky se ho ale nabažím dost rychle a klidně bych šla dělat něco jiného. :) No, ale je pravda, že většinu měření udělal Jirka a jako že některé místa byla vyloženě utrpením! Držet čtyři minuty docela těžký válec nad hlavou, to není moc na pohodu. :) Patří mu za to velký veřejný DÍK! :)

Utrpení s gamaspektrometrem :)

A protože kousek od prvního profilu je i profil druhý, vypravili jsme se měřit ještě tam. Ten je ale o poznání kratší, takže to bylo jenom na chvíli. Pomalu se přiblížilo šero, takže jsme pak vypadli z lesa a vypravili jsme se kam asi... No,  ano - do restaurace Na stodolci. :) Už si ani nepamatuji, co jsme si dali k jídlu (přece jenom to píšu se zpožděním několik měsíců;)), ale tady je to vždycky na jistotu, protože naprosto všechno je tu z čerstvých lokálních surovin a moc dobré. 

Ke Správě jsme toho dne dorazili po osmé hodině, když už byla docela hustá tma. Byli jsme rádi, že jsme mohli zalézt na náš pokoj a pak do teploučké postele... no a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká druhý den za počásko. ;)

Budova Správy národního parku České Švýcarsko

Další informace:

- oficiální stránky Bělé pod Bezdězem

- cs.wikipedia - Bělá pod Bezdězem, seznam památných stromů v okrese Mladá Boleslav

- hrady.cz - radnice, kostel Povýšení sv. Kříže, Česká brána, klášter obutých augustiniánů s kostelem sv. Václava

Hrnčířské a řemeslné trhy 2011

Květen = Jarní hrnčířské a řemeslné trhy v Berouně... Už třetí rok pro nás tohle slovní spojení platí. Nemohli jsme tuhle akci vynechat - tím spíš, že jsme potřebovali koupit hrnečky do našeho společného bydlení. :) Vypravili jsme se sem v sobotu, protože jsme se báli, aby ostatní návštěvníci trhů nevykoupili to nejlepší. :)

Nejprve jsem byla (opět) trochu zoufalá, když jsem procházela mezi stánky a nemohla jsem si vůbec vybrat - jeden hrneček byl hezčí než druhý a člověk by si domů nejraději odnesl úplně všechny... ale to by se do té naší nové kuchyně už nic jiného nevešlo. :))

Jeden ze vchodů na berounské náměstí

Děti se učí s hrnčířským kruhem :)

Napadá mne, že jsme tu už potřetí a vlastně jsem tu ještě nenapsala nic o historii Berouna jako města. První zmínka o Berouně je z roku 1265, ale místo bylo osídleno už dříve... Brzy poté ale význam města poklesl a za Václava II. muselo být znovu vystavěno, z té doby pocházejí i zbytky hradeb, které se zachovaly v některých místech Berouna. Název města Beroun je odvozen od německého pojmenování severoitalské Verony (tedy ze slov Beronia nebo Bern). Hm, kdo by to byl řekl, že středočeské město bude mít nějakou spojitost se severní Itálií. :) Docela se mi líbily některé starší domy, které stojí kolem náměstí... Vlastně jsem si jich nikdy dřív moc nevšila, asi jsem měla oči jen pro hrnečky. :)

Historický domek v boční uličce

Jako v minulém roce jsme se šli podívat až do dolní části náměstí a chtěli jsme jít ještě kousek dál, ale když jsme procházeli kolem Dolní neboli Pražské brány, zjistili jsme, že je otevřená (dokonce zdarma), a tak jsme se vypravili nahoru. Pražská i Plzeňská brána byly součástí městského opevnění a je dobře, že se obě zachovaly do dnes... Na Plzeňské bráně jsme byli už před dvěma lety, kdy jsme také jen tak náhodou šli kolem. :))

Brána byla postavena naproti brodu přes řeku Berounku ve směru od Prahy (což není těžké uhodnout z názvu,který je dnes pro bránu používán :) ) ve 13. století. Brána byla v roce 1421 poškozena, stavební úpravy prodělala v roce 1846 a poslední opravy proběhly v roce 2004, kdy byly opraveny na příklad i korouhvičky s českým lvem. V korouhvích byly nalezeny kovové schránky z dopisy (z let 1846, 1892 a 1936 - k nim byl přidán i nový z roku 2004, který podepsali starosta, místostarosta a tajemník Berouna). V prostoru brány je od roku 2001 výstavní síň, která je roku 2003 nese jméno fotografa, který se v Berouně narodil - Výstavní síň Jiřího Jeníčka.

Pražská brána

Ovšem většina lidí nahoru šplhala kvůli hezkému výhledu - zajímavé bylo pozorovat mravenčení lidí na náměstí, ale je škoda, že nejzajímavější výhled byl proti sluníčku, ale i tak byl pohled na další berounské dominanty pěkný (např. kostel Jakuba st., rozhledna Městská hora nebo druhá z bran - Horní neboli Plzeňská).

Výhled z Pražské brány na náměstí a hrnčířské trhy

Docela starý vzkaz... :)

Vedle brány býval domeček pro ponocného, ve věži bydlel hlásný a někdy ve věži bylo dokonce vězení. Pod krovem byl zvon, který sloužil jako poplašný v době nečekaných událostí. Zajímavé je i kruhový otvor, kterým je vidět z prvního patra na cestu vedoucí pod klenbě průjezdu, a který sloužil jako výtah, ale měl i svou obrannou funkci v dobách obležení města.

Mohutné trámy tvoří střechu Pražské brány

Byla to nečekaná návštěva zajímavého místa... klidně více takových. :) Pak jsme si koupili trdlo a šli jsme se podívat na lávku přes Berounku, odkud je hezký pohled na Berounku, překvapivě. :))

Berounka v Berouně

Pak jsme se zase vrátili na náměstí - však před námi byla snad ještě více než polovina stánků! :) Pár hrnečků jsme ještě pořídili, ale pak už jsme se jenom procházeli s tím, že teda už máme batohy těžké dost a že už nic dalšího nechceme... Každý rok jsou trhy věnovány jednomu řemeslu - které tvoří jakýsi doprovodný rámec, letos to bylo ševcovské řemeslo, takže bylo k vidění několik stánků s různými botkami. :) Viděla jsem hezké barevné polobotky, ale i plné poctivé boty nebo sandálky z tenkých pásků. Takové botky vypadají lépe, než barevné Crocsy, co? :))

Umění

Bohužel už se čas nachýlil a my jsme se museli vydat zpátky - přece jenom někteří z nás museli ještě do práce, tak nebylo radno s tím otálet. :)

Zbytek městských hradeb

... Při cestě zpátky k autu jsme přemýšleli, kolik jsme si vlastně odnesli těch hrnečků... a došli jsme k číslu devět, které bylo později upraveno ještě o dva další zapomenuté hrnečky - takže celkem jsme jich měli 11, opravdu neuvěřitelné číslo! :)) Asi k nám bude muset chodit hodně lidí na kafe nebo čaj. :))

Další informace:
- Muzea a galerie v Berouně
- Stránky Hrnčířských trhů

4. den - Bournemouth, Corfe Castle a Durdle Door

Vyspali jsme se dorůžova a vydali jsme se společně na snídani. Ta byla podávána v příjemné místnosti, kde byly k dispozici různé druhy džusů, cereálií a na dotaz pana majitele jsme si mohli vybrat kafe nebo čaj... No a také jsme si dali další anglickou snídani, která byla servírována na o poznání menším talířku. :) A rajče spolu s masíčkem vypadalo jako nějaká divná chobotnice. ;) Ale dobré to bylo.

Ranní posilnění po anglicku :) (foto: Lenka)

Hotel vedli sympatičtí manželé Brenda a Paul, kteří byli vždy připraveni nám pomoci. Krom manželů hotel trvale obýval ještě krásný hafan, ale ten se kamarádil maximálně jenom kvůli drbání. :) Hned při příjezdu jsme dostali jednoduchou mapku Bournemouthu a druhý den ráno nám bylo doporučeno několik turistických cílů, které lze navštívit. Dopoledne jsme se teda rozhodli strávit ve městě.

My jsme se s Jirkou nejdřív vydali na podbřeží, kde jsem si užívali poloslunečného dne. No, bylo docela hezky... Nejprve jsme se zastavili na místním molu, zrovna tu byl nějaký štáb a cosi natáčel, tak jsme chvíli přihlíželi, než jsme se vydali dál. :) Je neuvěřitelné, že molo bylo postaveno již v roce 1888.

Boscombe Pier v Bournemouth (foto: Jirka)

V Bournemouthu (leží v hrabství Dorset) je jiný charakter pobřeží než v jihovýchodní Anglii. Jsou tu široké písečné pláže a až za nimi se zvedají strmé skalnaté útesy, které jsou ale nižší a pozvolnější, často zarostlé vegetací. Pláže lákají k rekreačnímu využití, však jsme tu už na počátku dubna viděli mnoho surfařů. Dokonce i záchranáři byli připraveni na svých místech, kdyby se něco stalo. Je pravda, že v tu dobu byly velikonoční prázdniny, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní se cachtat v moři v dubnu, když teda žádné extra teplo nebylo. :) Jo, jsme tu prostě cizáci. :)

Surfařská škola :) (foto: Jirka)

Na plážích jsme se zdrželi hodně času, obhlíželi jsem faunu, co byla vyplavena na břeh. A mnohdy to byly docela zajímavé kousky. Přece jenom jsem nikdy neviděla obyvatele chladnějšího moře než je Středozemní moře. A taky tu byly pěkný kamínky, to se musí nechat. :) Kolem pláže jsou postaveny malé domky s barevnými střechami, které si lze pronajmout. Akorát teda bych chtěla vidět takové smělce, kteří by do moře vlezli, protože je studené i v létě (teploty vzduchu jsou v letních měsících jen málo přes 20 °C).

... co moře vyplavilo na pláž... (foto: Lenka)

Vlnolam vlny láme (foto: Jirka)

No, už jednou jsem se pozastavila nad zimou... Ale tohle jsem nepochopila už vůbec... To, že se někdo prohání ve vlnách s neoprénem bych ještě pochopila, ale tuhle rodinku už ne! :D ... Nemůžu uvěřit tomu, že těm dětem v titěrných plavečkách nebyla zima. :)

Fuuu... a my jsme měli bundy! :)) (foto: Lenka)

Území v okolé Bournemouthu bylo osídleno po staletí, ale Bournemouth samotný byl založen v roce 1810. Od té doby se rychle rozrůstal a dneska má více než 160 tisíc obyvatel. Město je známým jihoanglickým letoviskem, které je v sezóně a o prázdninách hojně navštěvováno. Nicméně mě to tu úplně moc nezaujalo - řekla bych, že to je něco jako pro Čechy Máchovo jezero. :)

Protože jsme strávili hodně času na pláži, na muzeum nám ho zbylo jenom málo... ale na chvíli jsme se dovnitř podívat chtěli, když už jsme u něj byli. :) Russell-Cotez Art Gallery & Museum sídlí ve starém viktoriánském domě. Stavba domu byla započata v roce 1897 a dokončena byla v roce 1901. Dům byl navržený architektem Johnem Frederickem Fogertym a měl to být dárek sira jménem Merton Russell-Cotez své ženě. Zajímavé je, že v roce 1901 zemřela královna Victoria, a tak je tento dům jedním z posledních, který byl ve viktoriánském slohu postaven. Majitelé hodně cestovali, navštívili např. Nový Zéland, Japonsko, Austrálii, Rusko nebo Havaj. Z cest si vozili cenné předměty, které jsou v dnešní době v muzeu vystaveny...

Muzeum v Bournemouthu se spoooustou kýčovitých věcí uvnitř (foto: Lenka)

Příležitostně jsou tu pořádány i tematické výstavy. Toto muzeum tedy rozhodně není podle mého vkusu. Prostor se mi zdál ledabile zaplněný věcmi... Mnohdy docela dost kýčovitými. No, ale proti gustu... Chtěla jsem tím jenom říct, že nám ani moc nevadilo, že jsme na prohlídku muzea neměli moc času... :) Rychle jsme ho opustili a vrátili jsme se zpátky na hotel, kde jsme se sešli všichni a domluvili jsme se na dalších místech, kam bychom se chtěli podívat.

Cestou se trochu ztratilo první auto druhému, ale to jsme se našli docela brzo. :) Taky jsem cestou poprvé museli tankovat - zvlášť naše Corsa s menší nádrží by už asi zpátky nedojela. :) No, v Anglii je to s benzínkami trochu potíž, takže je lepší vzít benzín zavčasu, aby pak nebylo pozdě. :) Vyrazili jsme do Corfe Castle. Vesnice s 1 400 obyvateli leží v srdci "Isle of Purbeck", což je poloostrov oddělený od Bournemouthu mořským zálivem (Poole Harbour). Okolí Corfe Castle bylo osídleno už 6 000 let př.n.l., později tu sídlili Keltové a po přelomu letopočtu Římané, kteří tu setrvali do 5. století. Poté sem podnikali výpady Vikingové.

Sloup v Corfe Castle (foto: Lenka)

Samotný hrad je datován až do 11. století. Po pět století byl hrad důležitým královským hradem a symbolem moci. Byl využíván jako klenotnice a vězení. Zříceniny, které z něho zbyly do dnešní doby, nejsou ale výsledkem ničivého pustošení armád, ale záměrným pobořením. Pozice hradu je velmi výhodná - jednak se nachází na trase mezi dvěma významnějšími městy, ale výhody skýtá i strmý kopec, který byl vybrán pro stavbu hradu. V blízkosti se nacházel i dostatek stavebního materiálu - vápenec je z Purbecku a dřevo z nedalekého New Forest.

Vstup do Corfe Castle (foto: Jirka)

Když jsme byli na hradě, jel kolem akorát pěkný kouřící vláček... skoro jako expres do Bradavic. Akorát tenhle jel nejspíš ze Swanage do Warehamu. :) Tak třeba při další návštěvě Anglie se nám Bradavice podaří vypátrat. ;)

Vlak... do Bradavic :)) (foto: Lenka)

Ale zpátky k historii hradu. Po anglické občanské válce byl hrad v držení sira Johna Bankese, což byl oddaný monarchista. Po dvou dlouhých obléháních hradu byl hrad lstí uzmut a v roce 1646 byl na příkaz Parlamentu zbořen. V následujících letech byl do značné míry rozkraden stavební materiál, který byl využít na stavbu domů ve vesnici. Aha, tak proto mají všude krásné kamenné domky. :) Od roku 1981 patří zřícenina do dědictví National Trust.

Po průchodu bránou jsme se ocitli ve velkém prostoru, které by se v české terminologii dalo pojmenovat jako nádvoří. Ve své době to bylo dost nevábné místo - lidé tu měli svoje obydlí, dílny a stáje postavené z lokálního materiálu jako bylo dřevo nebo proutí. Střechy budov byly doškové. Toto nádvoří je lemováno silnými hradbami s několika věžemi, které byly původně o dost vyšší než dnes. Zajímavá je jihozápadní věž (South-West Gatehouse), na které je vidět přímý důsledek snahy o zboření hradu. Levá strana brány je o tři metry níže než strana pravá. Za pomoci střelného prachu vyletěla do vzduchu jenom trochu. :)

Působivá zřícenina (foto: Lenka)

Ruiny hradu jsou hodně rozsáhlé a působivé. Taky se mi docela líbí, že si člověk může všechno prolézt, jak se mu líbí... čehož jsme tedy náležitě využili. :) Z hradu byl hezký výhled do okolí, chvílemi ozářeného sluncem, když se mu zrovna chtělo vylézt. :) Nicméně jsem hodně ráda, že jsme jeli právě sem.

... a když je osvětlená sluníčkem, je to krása :) (foto: Jirka)

Hodně mě baví vývěsní štíty nad různými puby a hospůdkami. A teda hospůdka U chrta měla jeden z nejhezčích! :)

Hospůdka U chrta :) (foto: Lenka)

Cestou k autu jsme se ještě s Jirkou zastavili u místního kostelíka, který je stejně půvabně kamenný jako skoro všechny stavby ve vesnici. Jednalo se o farní kostel - The Church of Edward King and Martyr. Kostel je zasvěcen králi Edwardovi, který byl v roce 978 zavražděn na příkaz své nevlastní matky. Podle legendy kostel stojí na místě domku slepé ženy, kde bylo uloženo tělo krále po vraždě. Původní kostel byl postaven ve 13. století, dodnes z něj je zachována jenom věž. Další části budovy byly strženy a v roce 1859 byl dostavěn kostel v gotickém slohu, který zde stojí dodnes.

Interiér kostela v Corfe Castle (foto: Jirka)

The Parish Church of St. Edward King and Martyr (foto: Jirka)

Několik domů mělo původní doškovou střechu a tedy musím se přiznat, že tyhle domky mají neopakovatelné kouzlo a hodně mě bavilo se na ně dívat při procházce po vesnici. Vesnice není moc velká, při procházce jsme došli i ke hřbitovu, na který jsme se tedy podívat nestačili, ale byl od něj krásný pohled na hrad, proto tady taková fotka samozřejmě nesmí chybět. :)

Domek se slaměnou střechou (foto: Lenka)

Tohle městečko dýchá historií ... (foto: Jirka)

Hrad od hřbitova (foto: Jirka)

V podvečer toho dne jsme se ještě vydali k pobřeží snad už skoro i Atlantického oceánu, no i když to ještě asi úplně ne. :) Každopádně teda naším hlavním cílem bylo Durdle Door. Přijeli jsme sem přes nějaký kemp nebo co to bylo a nebyli jsme si tak úplně jisti, jestli jsme tu správně. Ale byli jsme. :) Trochu jsem měla trauma z toho, že jsme za jedno z našich dvou aut nezaplatili parkovné, protože zrovna když jsem chtěla platit, tak se automat nějak porouchal a nechtěl mi žádný lísteček vydat, béé. Ale podezřívám Angličany, že stejně žádné kontroly nepotřebují, protože jsou to ve velké většině disciplinované podctivky. :))

Když jsme scházeli z kopce k pobřeží moře či oceánu, vypadalo to, že nás chytí pěkná bouřka - obloha byla temně modrá. Proto jsme rychle svištěli dolů, abychom ještě zastihli náš hlavní cíl osvětlený sluncem. No, ale teda nesvištěli jsme zase tak rychle, protože jsme se stihli rozhlížet kolem a kochat se tou krásou a barevností pobřeží.

Blíží se na nás pěkný pršák... (foto: Lenka)

Pobřeží jako malované (foto: Lenka)

Síla moře/oceánu je neskutečná... a to jsme vlastně měli krásné počasí a moře bylo v té době docela klidné. Stejně mě nepřestane fascinovat omílání kamínků vodou a vytváření plážových valů, jak moře ustupovalo za odlivu. Učebnice geologie, skoro. ;) No jo, na plážích Středozemního "moře" se tohle vidět skutečně nedá. :)

Man of War Bay beach (foto: Jirka)

Název Durdle je odvozen od staroanglického slova "thirl", což znamená něco jako vrtat. Skalní brána i okolní horniny jsou tvořeny jurskými vápenci. Jedná se o docela tenké překocené vrstvy tzv. "Portland Stone" (staré cca 150 milionů let), které byly z části erodovány mořským příbojem. No jo, podobnost s Pravčickou bránou je nápadná, až na to, že v Českém Švýcarsku už nějaký ten pátek žádné moře není. ;)) Směrem k pobřeží se vyskytují mladší horniny (až 65 milionů let stará křída).

Durdle Door (foto: Lenka)

Počasí nakonec vydrželo krásné a ani za parkovné jsme dodatečně neplatili, den skončil fakt krásně. :)) Celou cestu zpátky na hotel nás provázelo krásné podvečerní světlo. Ach, Anglie je prostě krásná! :)

Návrat do našeho dočasného domova za krásného večerního světla (foto: Lenka)

Po příjezdu oba řidiči po nějakém času propadli do říše snů a na mě a Monice zbyla starost s ubytováním na další den. A že to byla docela krizovka, dlouho jsme nemohly nic najít. Ani sklenička Baileys tomu nepomohla. Nakonec volba padla na městečko Chepstow ve Walesu, což jsme původně nechtěli, ale co... Museli jsme trochu popojet. :)

Další informace
- oficiální stránky Bournemouth (EN), Bournemouth na wikipedii (EN), Russell-Cotez Art Gallery and Museum (EN)
- Corfe Castle na wikipedii (EN), na stránkách National Trust (EN) a oficiální stránky Corfe Castle (EN); Durdle Door na wikipedii (EN)