PR Pavlínino údolí

Druhý den už počasí nevypadalo laskavě jako předchozího dne, ale co jsme měli dělat. Sbalili jsme gamu, sešit, propisky, vysunovací metr a hodně jídla. :) Auto jsme nechali kousíček od hranice přírodní rezervace... Pšššt, to by se asi nemělo. I když my jsme měli povolení k vjezdu, no jo... do národního parku a tohle je už území CHKO. Takže pššt a nikdo nic neví, jo? ;) Přírodní rezervace Pavlínino údolí byla vyhlášena 3. ledna 1993 a zaujímá plochu 183 ha.

Vyznačení hranice přírodní rezervace

... Jo, ve výčtu těch sbalených věcí mi chyběla jedna- GPS, kterou jsem zapomněla na palubní desce krásně všem na očích. Hm, sice jsme nepředpokládali, že by kolem chodilo hodně chamtivých lidí, ale stejně je to docela provokace, tak jsem Jirku vyslala, aby se pro ní vrátil a já jsem zatím čekala pod převisem s batohama. ;) A abych se nenudila, fotila jsem okolní přírodu - zastoupenou tady malinkatou ropuchou. :) Nemohla jsem si u toho nevšimnout, že pomalu začalo krápat. :(

Úzká rokle vybíhající k hlavnímu údolí

Žabička

Přírodní rezervace tu byla vyhlášena kvůli ochraně až 120 m hlubokého údolí, které tu vyhlodala řeka Chřibská Kamenice ve svrchnoturonských pískovcích (stáři svrchního turonu si troufám uvádět s jistotou na základě svého "výzkumu" :)). Síla vodního živlu se tu projevuje stále... Něco mi na tomhle místě nesedělo a až za chvíli mi došlo, že to je hlavně proto, že tu chybí těžká kovová lávka, kterou jsme tu asi třikrát už dříve viděli. Stržen byl při bleskové povodni v roce 2010, stejně jako ještě další dva mostky na trase vedoucí údolím. Zanedlouho po naší návštěvě tu byly mostky znovu postaveny, takže od října je trasa znovu průchozí.

A kde je most??

Síla vody při povodni

Údolí bylo původně zarostlé jedlo-bukovým lesem, který byl později částečně nahrazen smrkovou monokulturou. Jsou tu ale i borovice, olše, jasany a vrby. Ze vzácnějších druhů rostlin tu jsou např. žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), dymnivka dutá (Corydalis cava), podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), osladič obecný (Polypodium vulgare), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), prvosenka vyšší (Primula elatior), udatna lesní (Aruncus vulgaris) a přeslička luční (Equisetum pratense). Rovněž tu žijí zajímavé druhy živočichů - v potoce to jsou mihule potoční (Lampetra planeri) a pstruh potoční (Salmo trutta), z ptáků jsou tu zastoupeni konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus), ledňáček říční (Alcedo atthis) a čáp černý (Ciconia nigra). Ze savců tu žijí třeba vydra říční (Lutra lutra), netopýr vodní nebo kamzík horský (Rupicapra rupicapra). Nevybavuji si, že bychom tu nějaký z těchto druhů viděli... takže nejexotičtějším úkazem pro nás zůstane skupina turistů v růžových pláštěnkách. ;))

Podzim pomalu přichází...

Poklidné vody Chřibské Kamenice

No jo, nedalo se nic jiného dělat, než začít rychle pracovat, abychom toho stihli co nejvíc, než se rozprší. ;) Na této lokalitě to bylo malinko horší s vzpomínáním, kde že jsme to měřili ten profil. ;) Ale snad se podařilo. ;) 

UFO nebo pavouček?? :)

Jak čas plynul, stále houstly dešťové kapky. Při práci nám to nevadilo, protože jsme měřili v převislé části skal, kde na nás nepršelo. Takže první část profilu jsme proměřili v pohodě, akorát v té druhé už to moc příjemné nebylo, protože zrovna dost pršelo. Asi půl hodiny jsme čekali pod převisem, jestli se počasí neumoudří a po telefonické konzultaci s někým, kdo koukal na radar, jsme se sbalili a vydali se pryč. Nemělo to cenu. 

Za dobu, co jsme byli u skal, jsme si ani nevšimli, že se stačila vyrobit taková nepříjemná mlha. V tu chvíli to vypadalo opravdu nepěkně a podzim už ťukal na dveře. :)

Mlha :)

Cestou na Správu nám to nedalo a zastavili jsme se v Rybništi u kostela, kolem kterého jsme celá léta (jo, to už jde po pár terénních sezónách říci:)) a nikdy jsme se tam nezastavili. A mezitím získal kostel novou velmi divokou fasádu. :) Kostel sv. Josefa byl vystavěn mezi lety 1909 a 1911 a je postaven v secesním slohu, takových budov v České republice rozhodně není mnoho. Stavitelem byl Antonín Möller z Varnsdorfu. Osobně se teda domnívám, že by kostelu slušela trochu střídmější barevná kombinace než zeleno-modrá. :)

Kostel v Rybništi

Zabalení do nepromokavých bund a s deštníkem na hlavou jsme se prošli kolem kostela a pak jsme zas urychleně zalezli do suchého auta a frčeli jsme na naše dočasné bydlení. :) Trochu nezvyk vracet se tam za světla... Ale co dělat, když počasí nepřeje. :)

___________________________________________________

Ráno počasí vypadalo o něco lépe. Zaplatili jsme ubytování a rychle jsme jeli do terénu, původně bylo potřeba změřit ještě další dlouhý profil u Pravčické brány, ale to bylo toho dne nereálné, tak jsme jeli opět do Pavlínina údolí doměřit alespoň druhou část profilu, aby bylo alespoň něco pořádně. :) Nakonec se nám to povedlo, ale chvílemi bylo potřeba si nad hlavou opět držet deštník. Hlavně aby sešitek nenamokl. :) 

Není to ale v takovém počasí rozhodně nic, co by nás těšilo... ani nebylo žádné teplo. Tak jsme se alespoň utěšovali myšlenkou na něco teplého, na co jsme si chtěli dojít, až skončíme. No jo... ale v Jetřichovicích, které byly nejblíže, jsme nepochodili. Takhle v pondělí v září už tu moc živo není. :) Námi vybraná hospoda byla zamčená a na vratech jsme se dočetli tohle. :D ... Ale mám dojem, že jediná otevřená restaurace byla právě ta naproti, tak jsme dali na negativní reklamu a radši jsme jeli pryč. :) 

Rada na závěr :)

Znáte to - asi to bude zákon nějakého velkého škodolibníka - když se člověk odhodlá, že teda pojede domů a po pár kilometrech přestane pršet a skoro i začne vykukovat sluníčko? :) Nám se to stává docela pravidelně, vždycky pak mám pocit, že jsem měkká a měla jsem ještě vydržet. :)) ... No, vracet už se nemělo cenu, čekalo nás velké kafe v České Lípě a pak pohodová cesta domů. :)

Další informace:

- cs.wikipedia - přírodní rezervace Pavlínino údolí, obec Rybniště

- oficiální stránky obce Rybniště

Opět do Českého Švýcarska...

Po delší době opět došlo na terén. :) A zase byla potřeba vykonat mnou nemilovaná činnost - měření gamaspektrometrem. No, co se dalo dělat. :) V sobotu ráno jsme vyrazili z Dobříše a první zastávku jsme si udělali v Bělé pod Bezdězem, protože jsme tu ještě nikdy nebyli. Město nás zaujalo, tak jsme se tu na chvíli prošli v okolí náměstí. Byla by to škoda tohle neudělat, když už jsme tu byli a náladu nám zlepšovalo svítící sluníčko. :) 

Bělá pod Bezdězem tu byla založena už v roce 1264, Otakar II. ji ještě téhož roku povýšil na město. Později bylo původní sídlo přeneseno blíže k potoku - zdroji pitné vody. V roce 1994  tu byla vyhlášena městská památková zóna, která chrání celkem jedenáct objektů, takže jsou tam všechny zajímavosti, které my jsme tu viděli... a ještě něco navíc. :) Auto jsme zaparkovali na Masarykově náměstí, které zrovna v současné době prodělává revitalizaci... Část ve které jsou stromy, je nepřístupná... myslím ale, že pak to bude velmi pěkné náměstí, které Bělé budeme moci jen závidět (a kdo zná Dobříš, bude této větě rozumět asi velmi dobře:)). Na náměstí je nejvýraznější budovou radnice. Poprvé byla radnice zmiňována v roce 1593, původně byla dřevěná, ale v roce 1613 byl dům stržen a nahrazen jednopatrovým kamenným domem s věží. V polovině 19. století bylo k radnici přistavěno ještě druhé patro.

Pozn.: Fotky jsou opět všechny ode mě - od Lenky. Jirka si opět hrál na lenocha, tak to tu zbylo na mě. ;)

Rozlehlé náměstí a budova radnice

Z náměstí jsme šli Kostelní ulicí směrem ke kostelu... U kostela je budova fary, která pochází z roku 1807.

Bývalá fara...

Kostel Povýšení sv. Kříže byl založen současně jako město (tedy začátkem 14. století). Požár v roce 1635 ale skoro celý kostel zničil - zachovala se pouze část presbytáře a sakristie. Kostel byl obnoven už za 15  let po požáru. Nad vchodem do kostela je umístěn valdštejnsko-vartenberský znak. Před kostelem je empírová hrobka lékaře Josefa Tieftrunka, socha sv. Jana Nepomuckého a kolem kostela je starý nepoužívaný hřbitov s náhrobky obrostlými břečťanem. Takhle stará místa mají zajímavou atmosféru, dá-li se to tak říci...

Kostel Povýšení sv. Kříže

Abychom nešli zase jenom po náměstí, uhnuli jsme do nějaké boční uličky a jali jsme se trochu v Bělé ztratit. :) Mám pocit, že tak člověk najde zajímavá zákoutí aniž by si to předem plánoval a tak je to úplně nejlepší. :) Našli jsme třeba stromořadí s několika lipami, které za pár (desítek?) let bude určitě vyhlášeno jako památné. :) 

Kvítek

O kousek dál jsme narazili na pozůstatek původního opevnění města - na Českou bránu, která se jako jediná dochovala. Její věž má čtvercový půdorys a je 13 m vysoká. Věž pochází z 1. poloviny 14. století a její vnější část je pak z roku 1522. Samozřejmě je také součástí městské památkové zóny a dnes je tu prodejní galerie s turistickými předměty.

Česká brána - zbytek opevnění města

K bráně jsme přišli přes tento pěkný travnatý plácek... Bohužel ta cedule byla jen na jedné straně. :) Možná kdyby byla cedule na obou stranách, pak bych si dávala větší pozor na to, kam šlapu a třeba bych pak nešlápla do jednoho vydařeného exkrementu. :) Ale co, prý to nosí štěstí. :))

Plocha pro pejsky :)

Fascinuje mě pohled z rovné Tyršovy ulice směrem na kopec s hradem... no ano, je to hrad Bezděz, který je vetknut i do názvu tohoto městečka. Kolikrát jsme jenom jeli kolem a vždycky jsme se na něj koukali, ale nikdy jsme tam nevylezli. :) Teda já jsme tam byla už před lety, ale to bylo ještě v době kamenné (z pohledu fotografování), takže by se mi tam chtělo někdy znovu. :)

Z Tyršovy ulice je pěkný pohled na Bězděz

V Bělé pod Bezdězem je hned několik lokalit s památnými stromy... A my jsme při naší procházce městem narazili hned na dva... ale to bude asi tím, že rostou kousíček od sebe v Tyršově ulici. :) První z nich je památná lípa před starou školou, akorát není jasné, jestli jde o lípu malolistou (Tilia cordata) nebo velkolistou (Tilia platyphyllos) - ve vyhlašovací dokumentaci je velkolistá a přímo u stromu je uvedeno, že se jedná o malolistou. Tak babo raď. :) Každopádně je to asi 23 m vysoká pravidelná lípa s obvodem kmenu 310 cm. Vyhlášena byla k 7. srpnu 1997. Druhým stromem je šácholan přišpičatělý (Magnolia acuminata). Vysoký je 18 m, obvod jeho kmenu činí 197 cm a památným stromem je od 3. února 1997. 

Památná lípa

Plod šácholanu přišpičatělého

Oba památné stromy rostou v blízkosti kláštera augustiniánů. Klášter je pravoúhlá dvoukřídlá budova, na kterou v rohu navazuje budova kostela sv. Václava. Augustiniánský řád je v Bělé zmiňován od roku 1345, kdy byl klášter založen Hynkem Berkou z Dubé. Roku 1571 byl klášter opuštěn, začátkem 17. století spravoval budovy Albrecht z Valdštejna. Kostel se skládá z jedné lodi a půlkruhového presbyteria, kostel byl poničen během husitských válek, do dnešní podoby byl přestavěn v letech 1709 - 1712 a vnitřní vybavení kostela pochází asi z 18. století. Řeholníci se sem ještě vrátili a působili tu ještě v roce 1948. V současné době jsou budovy upraveny jako byty, tedy klášterní budovy, kostel samozřejmě ne.

Kostel sv. Václava u augustiniánského kláštera 

Byli jsme tu dopoledne a do našich žaludků dorazil hlad, tak jsme si řekli, že si koupíme nějakou dobrotu. ;) V nejbližším řeznictví jsme si koupili salám a pečivo a tak jsme se jali svačit na lavičce na náměstí, kam jsme mezitím došli. :) Abychom toho neměli málo, dali jsme si ještě zmrzlinu a teprve pak jsme mohli pokračovat dál. Ještě jsme se koukli k pomníku Na stráž! z roku 1931 od Josefa Mařatky. Pomník je věnován padlým občanům, okresu Mladá Boleslav. Na začátku okupace byl nacisty odstraněn a zakopán, ale nebyl porušen, a tak po osvobození mohl být vrácen na původní místo.

Pomník Na stráž!

Potom jsme už jeli do Krásné Lípy, kde jsme si nejprve hodili věci na pokoj, abychom je nemuseli vozit do terénu, ale dlouho jsme se tu nezdrželi a pádili jsme do lesů a ke skalám. :) Vždycky mi činí problém znovu najít lokalitu, kde jsme už někdy dříve pracovali, ale tahle za Doubicemi docela ještě šla. ;) Vlastně tohle je jedno z prvních míst, kde jsme v Českém Švýcarsku byli. :) I když tu nejde o nic moc pěkného. Zarostlá skalnatá rokle se spoustou mechu a malých pichlavých smrčků. Tentokrát jsme ale v rokli nebyli sami, ale zrovna tu řádila banda s motorovými pilami... Nejsem si jistá, jestli tu byly káceny jenom douglasky, ale pár jsem jich pokácených viděla, tak snad tu nejde jen o těžbu kvůli penězům, ale i o ozdravení lesního porostu. Zrovna málo dřeva tu nebylo. :)

Kácení v národním parku

Ale nás tu čekaly větší radosti. :) My jsme tu řádili jenom s jedním přístrojem - gamaspektrometrem. Vždycky se ho ale nabažím dost rychle a klidně bych šla dělat něco jiného. :) No, ale je pravda, že většinu měření udělal Jirka a jako že některé místa byla vyloženě utrpením! Držet čtyři minuty docela těžký válec nad hlavou, to není moc na pohodu. :) Patří mu za to velký veřejný DÍK! :)

Utrpení s gamaspektrometrem :)

A protože kousek od prvního profilu je i profil druhý, vypravili jsme se měřit ještě tam. Ten je ale o poznání kratší, takže to bylo jenom na chvíli. Pomalu se přiblížilo šero, takže jsme pak vypadli z lesa a vypravili jsme se kam asi... No,  ano - do restaurace Na stodolci. :) Už si ani nepamatuji, co jsme si dali k jídlu (přece jenom to píšu se zpožděním několik měsíců;)), ale tady je to vždycky na jistotu, protože naprosto všechno je tu z čerstvých lokálních surovin a moc dobré. 

Ke Správě jsme toho dne dorazili po osmé hodině, když už byla docela hustá tma. Byli jsme rádi, že jsme mohli zalézt na náš pokoj a pak do teploučké postele... no a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká druhý den za počásko. ;)

Budova Správy národního parku České Švýcarsko

Další informace:

- oficiální stránky Bělé pod Bezdězem

- cs.wikipedia - Bělá pod Bezdězem, seznam památných stromů v okrese Mladá Boleslav

- hrady.cz - radnice, kostel Povýšení sv. Kříže, Česká brána, klášter obutých augustiniánů s kostelem sv. Václava

Doubice a Havraní skála

Druhý den ráno počasí slibovalo krásný slunečný den. Cestou za prací nám to nedalo a na chvíli jsme se zastavili v Doubici, kde jsme vlastně ještě nikdy pořádně nefotili. :) Krásně osvětlená roubenka prostě jako by našeptávala, že se musíme zastavit, abychom se tu alespoň krátce porozhlédli... :)

Roubený domek (foto: Lenka)

... A tak se také stalo. :) A hned jak jsem se podívala pod nohy, našla jsem sněženky. :) (Teda dobře, je pravda, že jsme od auta odešli asi tak 30m, protože sněženky na asfaltu nerostou;)). Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je jednou z prvních jarních kytiček, proto ji vždycky všichni rádi vidíme. :) Původně to byla hojná jarní rostlina, ale dneska se vyskytuje jen ostrůvkovitě, protože z krajiny mizí její přirozená stanoviště. No, ale nedělám si iluze, že zrovna tyto byly ve svém přirozeném biotopu. :) Jo a pozor na ně, jsou trochu jedovaté a pokud byste je snědli, hrozí vám průjem a zvracení. :)

Sněženky (foto: Lenka)

Bohužel jsem nenašla, jak se jmenuje malý doubický rybník, takže tu bude muset zůstat chudák beze jména. :) Kousek před tímto rybníkem je ještě jeden, oba dva jsou napájeny Doubickým potokem, který pramení na nedalekém vrchu Nad Vápenkou. Protéká Doubicí, kolem Chřibského hrádku a v Dolní Chřibské se vlévá do Chřibské Kamenice.

Rybníček v Doubici (foto: Jirka)

Ještě jedou rybníček :) (foto: Jirka)

První doklady o osídlení okolí Doubice jsou už z doby středověku, z té doby byly nalezeny zbytky sklárny, kterých bylo na pomezí Českého Švýcarska a Lužických hor, později se obyvatelé začali věnovat dřevařství a textilní výrobě. Nejstarší známá písemná zpráva je z roku 1552. V polovině 19. století žilo v Doubici přes 1300 obyvatel, což bylo historicky nejvíc za celou dobu existence obce. V této době byl postaven i kostel Nanebevzetí Panny Marie (postaven v letech 1811 až 1814).

Obyvatelstvo Doubice tvořili původně výhradně Němci (tehdy se tato obec jmenovala Daubitz), kteří po roce 1945 byli nuceně vystěhováni. Dnes v Doubici bydlí jen přes 100 obyvatel, jinak obec slouží hlavně k rekreaci. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (foto: Jirka)

O kousek dál se rozkládá malé Doubické království... I když tohle místo je pro mě docela odpudivé, nebylo by fér se o něm nezmínit. Poprvé jsem to tu viděla před lety, když nás silnice zavedla ke staré roubené chalupě v jejímž okolí byla malá Pravčická brána, spousta soch, dřevěných prolézaček a všeho možného... Od té doby se tento majeteček ještě rozrostl a pořád se s tím nějak nemůžu smířit. :) Dokonce se tu pořádají sochařská sympozia, takže je opravdu každý rok přísun čerstvého materiálu. :))) No, co si budeme povídat, jsou tady po okolí mnohem hezčí místa... Hlavně ta přírodní, řekla bych. ;)

Doubické království (kýče) :)) (foto: Lenka)

Kousek za Doubicí jsme nechali auto a vypravili jsme se k profilu měřit zase radioaktivitu pískovců. :) Skalka byla ve stínu a tak tu nebylo moc teplo, místy tu dokonce ještě byly zbytky sněhu, z čehož jsem měla docela radost, protože jsem doufala, že tu ještě bude. :) Cestou jsme viděli několik motýlů, kterým jsem teda nezáviděla, protože tu nikde nebyly žádné květy, tak by mě zajímalo, na čem živořili... Ale myslím, že krabička od tic-tac to nebyla... :(

Zbytky sněhu (foto: Jirka)

Hladový motýl (foto: Lenka)

Cestou jsme se zastavili na svačinku na kopečku nad Chřibskou, normálně je odsud docela hezký rozhled po krajině, ale protože mezitím zalezlo sluníčko a obloha zešedla, tak se nějaké extra velké výhledy nekonaly. Ale svačina byla dobrá. :)

Potom jsme přejeli opět do Jetřichovic (jak jinak taky! :)... Ale toho dne jsme se vydali na druhou stranu - směrem k Havranímu vrchu a zřícenině Falkenštejn (detailnější popis obého je v tomto článku). Cestou jsme prošli kolem tajemného jetřichovického domu, asi už jsem se tu o něm zmiňovala, ale pořád ještě nevím, co to je za dům a proč se v něm něco neděje... No, ale fotka je to docela pěkná. ;)

Dům v Jetřichovicích (foto: Lenka)

Na následujícím obrázku je asi příklad toho, jak se to dělat nemá, ale někdy je docela fajn nemuset sondu držet celé čtyři minuty. :))

Samoměření gamy :) (foto: Lenka)

Ale i tak byl dostatek času věnovat se mechům, lišejníkům, tomu kde co leze a lítá... :) A už nás to měření teda moc nebavilo. :) Tak jsme to tu doměřili a rádi jsme se vrátili k autu...

Mechy (foto: Lenka)

... A pak jsme znovu vyrazili do restaurace Na Stodolci. A to jsme si dali dost pozor, abychom tam byli včas a ještě nám dali něco k jídlu. :) Měli jsme tam sraz s Monikou a Kubou a ti už tam na nás čekali. Byl to příjemný večer, dobré jídlo a kofola. Mňam. :) Na večer byla plánovaná hra Carcassonne, ale nakonec na ní nedošlo, protože někteří nejmenovaní účastníci terénního výjezdu se chovali nespolečensky... a usnuli. :))

Další informace:

- oficiální stránky obce Doubice; Stará hospoda v Doubici

cs.wikipedia - sněženka podsněžník, Doubice, zřícenina Falkenštejn