Botanická zahrada PřF UK

Jakmile to zase jenom bylo možné, vypravili jsme se na další krátkou procházku. Tentokrát přišla řada na blízkou Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Teda znám jí docela důvěrně, protože jsme v tomto areálu měli na vysoké škole studijní oddělení a občas jsem se sem chodila i jen tak projít. :) A na procházení je to tu ideální a je tu i dost laviček, kde se dá odpočívat. :)

Čtyřlístek pro štěstí

Zahrada není rozlohou příliš velká, ale je terénně docela členitá a je rozdělená na několik tematických okruhů. Součástí jsou i skleníky, kde jsem nikdy nebyla a ani dnes jsme tam nešli... nemůžeme, ale až bude lépe, tak určitě. :) Původní univerzitní botanická zahrada byla založena v roce 1775 na Smíchově, kolem roku 1840 se tu pěstovalo přes 13 tisíc druhů domácích i cizokrajných rostlin... Dnešními pozůstatky této zahrady jsou Dienzenhoferovy sady. Na současném místě byla zahrada otevřena v roce 1898, v té době bylo území i sbírky rostlin rozděleno mezi českou a německou univerzitu. Po druhé světové válce převzala obě části zahrady Univerzita Karlova. Botanická zahrada se rozkládá na rozloze 3,5 ha. Ve sklenících jsou tropické a subtropické rostliny, z nichž některé jsou velmi staré a pocházejí z původní zahrady na Smíchově (např. cykasy, kamélie, myrta). Z venkovních expozic je nejvýznamnější středoevropská květena rozdělená do několika druhů biotopů.

Skleník botanické zahrady Univerzity Karlovy

Je to překvapující, ale v botanické zahradě už pučí rododendrony! V Praze je asi opravdu o dost tepleji než jinde, protože mám pocit, že rododendrony u nás kvetou až o dost později. :)

Pupenec rododendronu

Vedle skleníků nedaleko hlavního vchodu do botanické zahrady jsou rostliny typické pro střední Evropu. Součástí je i malé jezírko s vodními rostlinami, které je na jaře osídleno několika žábami. :) Akorát je teda jezírko docela hluboké a žáby zrovna byly na jeho dně, takže se mi je nepovedlo vyfotit, ach jo. :)

Žabí jezírko se zrcadlícím se stromem :)

V botanické zahradě jsou i zajímavé stromy, třeba metasekvoje čínská a sbírka zajímavých jehličnanů. Ale tradičně je nejokukovanějším jinan dvoulaločný Ginkgo biloba cv. Praga. Strom tu roste asi 150 let, ale i tak je jeho vzrůst malý - jde o jakousi větší bonsaj, dříve tak byl skutečně pěstován. Později byl vysazen do volné půdy vedle skleníků, ale stále je ovlivňován jeho tvar - silný a nízký kmen nese širokou korunu s rovnými větvemi. My jsme zastihli teprve jeho pučení... nevypadá trochu jako z jiné planety? :)

Pučící jinan dvoulaločný

A zpátky ke středoevropské květeně... Jedním z jejích zástupců je i řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris), kteří mnozí z nás mají na své zahrádce. Jeho typickým znakem jsou elegantně kostkované květy. Je to 15-30 cm vysoká vytrvalá bylina se střídavými listy, každá lodyha nese jeden květ. Kvete od května do dubna a plodem jsou tobolky. Typicky tento druh roste na občasně zaplavovaných loukách a někdy i v lužních lesích. Ještě před druhou světovou válkou rostl i v české přírodě, ale není jasné, zda šlo o původní výskyty, či sem byl uměle zavlečen. Nejblíž roste na několika lokalitách na Slovensku, hojný je v pásu mezi Velkou Británií, Španělskem až po Rusko. Opravdu moc pěkná kytička.

Řebčík kostkovaný

Tohle je v této jarní době asi nejzajímavější místo - koberec kvetoucích jarních rostlin ponechaný svému vývoji... A nebo se to tu rozrostlo neplánovaně? Těžko říct, ale mě se tohle místo líbilo asi nejvíc. :) K vidění jsou tu bílé květy sasanky hajní (Anemone nemorosa), žlutá sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) a dymnivka dutá (Corydalis cava) s květy v barvách nachové a bílé.

Koberec z květin

Cestou botanickou zahradou nejde minout jednu z literárních stezek, která tu vznikla v rámci projektu Praha - město literatury. Je tu na zemi napsán úryvek povídky Ukradený kaktus, kterou napsal Karel Čapek v roce 1929 a která vyšla v souboru Povídky z druhé kapsy. Je to pěkný nápad, jak upozornit na zajímavá místa spojená s literaturou... vždyť na literární odkazy narazíme v Praze pomalu na každém kroku. 

Literární stezka - Povídky z druhé kapsy

Po troše literatury jsme pátrali po nějakých těch obojživelnících... :) A měli jsme štěstí, v nádržích s vodními rostlinami jsme našli několik jedinců jednoho z nejrozšířenějších druhů žab v Česku - ropuchy obecné (Bufo bufo). Ještě před pár dny tu nebyly, ale to bude asi tím, že to bylo v době, kdy byly teploty docela nízko, takže se žáby možná jenom schovaly před zimou. :) Ale je dobře, že je další generace zajištěna. V nádržích byly vidět i čolci, ale pohybovali se jenom u dna, takže se nenechali vyfotit, potvůrky. :)

Žáby párující se ve vodní nádrži :)

Pak už mě dost bolely nohy, tak jsme se usadili na jednu z laviček, pozorovali jsme frmol kolem a užívali jsme si pěkného jarního počasí. Docela mě to překvapilo, že tu během sobotního odpoledne bylo docela hodně lidí. Ale ono se nebylo co divit, když bylo po delší době příjemně a v zahradě toho bylo k vidění tolik kvetoucího... :) Na lavičce jsme seděli docela dlouho, ale pak už byl čas, abychom se zvedli... musela jsem se vrátit. Cestou zpátky jsem si ale neodpustila ještě několik fotek (tomu se nedalo opravdu odolat :)).

Botanické tulipány druhu Tulipa tarda

Hrušeň vrbolistá v květu

Cestou k východu jsme prošli přes geologický park věnovaný horninám a geologickému vývoji Českého masivu, který tu byl otevřen 22. června 2010. Jsou tu dvě velké informační tabule, kde je stručně popsán geologický vývoj hornin, po kterých v Česku chodíme. Celkem je tu vystaveno 32 velkých hornin a u každé z nich je tabulka s podrobným popisem a s lokalitou, odkud horniny pochází. Líbí se mi, že u každého kamene je vyleštěná ploška, kde kamen získá úplně jiný vzhled. Nejradši mám zelený páskovaný amfibolit z Markovic. Tam jsme byli v prváku na exkurzi a od té doby je to můj favorit. :)

Geopark v botanické zahradě

No, ale je fakt, že geoparkem jsme spíš jenom prosvištěli a dál jsme šli k východu. Cestou si nešlo nevšimnout žlutě zářících květů tulipánu planého (Tulipa sylvestris), který pochází z jižní a jihovýchodní Evropy.

Květ tulipánu planého

A ještě poslední fotka s nachovými kvítky dymnivky duté (Corydalis cava), což je vytrvalá kytička z čeledi mákovitých. Z duté hlízy vyrůstá každý rok lodyha se dvěma listy, jednotlivé kvítky jsou složeny do hroznu. Barvy květů mohou být nejenom jako na obrázku, ale i bílé. Roste na vlhkých a humózních půdách, nejčastěji v parcích, světlých lesích či okrajích potoků. Kvete brzy na jaře, kdy využívá toho, že stromy ještě nejsou olistěné a tak má dostatek světla.

Dymnivka dutá

Pak už byl tak akorát čas dobelhat se zpátky. Ale pěkně mě Jirka vyvenčil, to zase jo. :)

Další informace:

- oficiální stránky Botanické zahrady UK v Praze
- Praha - město literatury

- Wikipedia - Botanická zahrada Univerzity Karlovy, Jinan dvoulaločný Praga, ropucha obecná, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, dymnivka dutá, 

- botany.cz - řebčík kostkovaný, tulipán Tulipa tarda, tulipán planý, dymnivka dutá

Jižní Morava - Bořetice a okolí

Nápad navštívit s přáteli sklípek na jižní Moravě se zrodil asi po návštěvě Pálavy v září loňského roku... Ale kdo by si to pamatoval po tom víně... :) Akci jsme docela dlouho plánovaly (já a kamarádka Péťa) a ač jsme sezvaly hodně lidí, nakonec nás vyrazilo deset. Ono to nakonec bylo dobře, protože si neumím přestavit, jak bychom sháněly ubytování pro větší počet lidí, protože už takhle to byl ohromný problém něco vůbec sehnat... Jo, já vím, hledaly jsme dost na poslední chvíli a navíc jsme si vybrali termín, který se blížil volnému dnu - svátku sv. Václava, tak si určitě nemálo lidí chtělo udělat prodloužený víkend. :)

Hledaly jsme všude možně - na Pálavě... v oblasti Velkých Pavlovic... Mikulova... Valtic... Čejkovic... Nicméně nakonec se podařilo najít super ubytování a to ještě přímo nad sklípkem, kde jsme rovnou na jeden večer domluvily posezení. Je to jedno z vinařství na Kraví hoře v Bořeticích, které patří Marii a Václavu Surmanovým.

A odteď můžu psát shodu podmětu s přísudkem s měkkým I, protože už nás bylo pět a přibyli k nám tři švarní jinoši. :) Vyjeli jsme ještě před obědem z Prahy - tedy první skupinka pěti osob v jednom autě. :) Na jedné benzínce jsme si dali zmrzlinu a cesta rychle utekla... Za chvíli už jsme projížděli kolem prosluněných vinic, koukali jsme na rozhlednu Slunečná, projeli jsme Bořeticemi a pak jsme zastavili u sklípků na Kraví hoře. Kupodivu jsme se napoprvé trefili k tomu našemu a samozřejmě jsme tu udělali zmatek kvůli ubytování, protože jsme byli nahlášení až na pozdější hodinu. Za což bych se dodatečně a na dálku chtěla ještě jednou omluvit. No jo, Pražáci, co byste po nich chtěli! :) Takže ubytovaní jsme byli, zajímavé bylo, že se z jednotlivých pokojů vycházelo rovnou na ulici. :)) Samozřejmě jsme neseděli na zadku, ale šli jsme se porozhlédnout po okolí. :)

Nejprve něco málo o samotných Bořeticích... Vesnice vznikla po roce 1146 a první dochovaná zmínka o nich je z roku 1222. Bydlí tu kolem 1300 obyvatel a minimálně část z nich má skvělý smysl pro humor. :) Starostou Bořetic je Václav Surman a docela dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to je ten náš pán vinař. :)) Zajímavostí určitě je, že vesnice v roce 2005 získala titul Vesnice roku a ještě zajímavější mi přijde, že tu v květnu 2009 u bývalého skladu meruněk vzniklo letiště pro ultralighty (což vysvětluje, co tam ty ultralighty dělaly, že). :D

Pohled od vinných sklepů na Kraví hoře směrem na Bořetice (foto: Lenka)

Aby se nám lépe poznával zdejší kraj, zastavili jsme se v prvním otevřeném sklípku na burčák... červený i bílý měli, tak proč neochutnat. :) Myslím, že v tu chvíli docela litovala Péťa, že předtím pila kefír. :D ... Ale ani mě se po tom burčáku nešlo moc pohodlně - ještě, že to tu nejsou žádné velehory. ;)) A na rozhlednu to byl jenom kilometr.

Kousek za hotelem, který tu asi tvoří důležitý orientační bod, jsme se ocitli v zahraničí! :) Sklípky na Kraví hoře totiž nejsou jen tak obyčejné sklípky, ale patří do Svobodné spolkové republiky Kraví hora. Ta byla vyhlášena při volbách 12. listopadu 2000 - tedy volby to byly senátní a do krajských zastupitelstev... a místní si k tomu ještě přidali volby do vedení SSTKH. ;) Ten, kdo získal nejvíce hlasů, se stal prezidentem, druhý je předseda vlády a dalších osm jsou ministři. :) Republika má tři části - Zahraničí, Hliníky a Kraví hora. Od dubna 2001 má i svůj vlastní znak a prapor, od května vlastní hymnu a platí se tu měnou Kravihorcem. :)) A ústava a stanovy a podobné dokumenty jsou skvělé, ale to si najděte sami. :)) A jak jsem psala - lidé tu mají smysl pro humor. :)

Hranice republiky Kraví hora :)) (foto: Lenka)

A hned kousek za hranicemi podél cesty vykukují vinice a z vinic vykukuje rozhledna na Kraví hoře. Pohled je to vskutku malebný... Zobneme si pár slaďoučkých kuliček vína - ale tajně, vždyť se to nesmí... ale zároveň se tomu nedá odolat, protože chutná skvěle. ;)

Rozhledna mezi vinicemi (foto: Jirka)

Mňam, hrozny! :) (foto: Lenka)

Rozhledna Kraví hora tu byla postavena podle návrhu tehdejšího starosty Bořetic Václava Petráska. Rozhledna  stojí v nadmořské výšce 272 m, je vysoká 15 m a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 12 m vede 57 schodů. Sestavení celodřevěné konstrukce trvalo 12 dní a slavnostně byla otevřena 11. června 2006. Od té doby se musí čas od času dotahovat šrouby... když rozhlednu náhodou nějaký mladý pár moc rozpohybuje. :))

Ještě jednou rozhledna (foto: Jirka)

Ale je pravda, že cestou nahoru i dolů se rozhledna kymácela pěkně. :) Ale výhled odsud byl ještě pěknější... Taková malinká rozhledna a jak se odsud krásně kouká. :) Hned vedle rozhledy stojí boží muka, která byla vystavěna v roce 2006 spolu s rozhlednou. Zdobena jsou barevnými slováckými motivy.

Výhled z rozhledny na boží muka (foto: Jirka)

Vinice nad Bořeticemi (foto: Jirka)

Nemohli jsme tu ale koukat věčně, poslední fotka směrem k přírodní rezervaci Zázmoníky, kam bych se ráda podívala... a šup z rozhledny dolů. :)

Pohled směrem k PR Zázmoníky (foto: Jirka)

Na chvíli jsem se odtrhla od zbytku naší výpravy, abych vyfotila jeden památný strom. Jde o tzv. oskeruši na Soudné... Soudná je nevýrazný kopeček kousek od Kraví hory a oskeruše je druh stromu - přesněji jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Je to sice strom v České republice nepůvodní, ale na jižní Moravě jich několik roste. Strom je vysoký 11 m a obvod jeho kmenu je 273 cm. Jako památný strom byl vyhlášen v roce 1999. A je to skutečně pěkný strom, který dominuje svému okolí, takže dle mého názoru je památným stromem zcela oprávněně. :)

Památný strom - jeřáb oskeruše (foto: Lenka)

Moc se mi líbí moravská krajina na konci léta... či na začátku podzimu? Vloni i letos jsme měli velké štěstí na počasí a vyšlo to parádně... Potom si člověk tu hru barev užije naplno. Naplno jsme si také užili malé bloudění  po okolí - chtěla jsem vyfotit několik chráněných území, které se nad Bořeticemi nacházejí, ale nějak jsme neměli štěstí a nemohli jsme na ně natrefit a taky jsme se nemohli vyznat v mapě a ani GPSka nepomohla. :) Když se prostě nedaří, tak se nedaří a nic se s tím nenadělá. :)

Podél lesa pole lán (foto: Jirka)

Není to krása? :) (foto: Jirka)

Místo chráněného území jsme našli velký sud jen tak v lese. :)) Trochu mi uniká smysl jeho přítomnosti zrovna na tomhle místě. Ale asi to ani smysl mít nebude. :)

Obří sud v lese :) (foto: Lenka)

A najít chráněné území se nám stále nedařilo, tak jsme se na to vyprdli, protože jsme měli hlad a otočili jsme se na cestu zpátky. Cestou jsme ale natrefili na přírodní rezervaci Zázmoníky. Rezervace tu byla vyhlášena na Nový rok 1987 na území o rozloze 4,85 ha. Chráněna je tu teplomilná lesostepní stráň s výskytem chráněných druhů rostlin a hmyzu. Zajímavé je, že se tato společenstva vyvinula na místě bývalých vinicí. Je to jediná lokalita na Moravě, kde roste kriticky ohrožený druh naší přírody včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). Jedná se o rostlinu z čeledi hluchavkovitých, která má výrazné modré květy, ale my jsme jí tu vidět nemohli, protože kvete v období května a června. Rostou tu i další chráněné druhy jako kosatec nízký (Iris pumila) a pestrý (I. variegata), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), třemdava bílá (Dictamnus albus),  česnek žlutý (Allium flavum), zvonek sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) aj.

Skoro ještě území PR Zázmoníky... ale spíš už ne :) (foto: Jirka)

Na hranici lesa u okraje přírodní rezervace stojí od roku 2000 boží muka, vedle nich je mezi dvěma kmeny stromu zaklíněné prkno, jež slouží jako jednoduchá lavičky... A je tu docela příhodně umístěná, je odsud krásný výhled na kulturní krajinu kolem Bořetic. Radost pohledět... :) Ale věřím tomu, že ten paraglidista s motorkem u zadku měl ještě lepší výhled než my. :)

Padá padáček (foto: Lenka)

A protože se slunce začínalo blížit k obzoru, šli jsme rychle zpátky směrem Spolková republika. :) Kousek před Vinckovým náměstím jsme narazili na pěknou žábu... Když tak o tom dodatečně přemýšlím, doufám, že se v té jamce s vodou neutopila... umějí ropuchy šplhat po hladké stěně??... Ropucha zelená (Bufo viridis) se dorůstá maximálně 8 cm a je typicky zbarvená - bělavá se zelenými skvrnkami. Dosud jsem nikdy tento druh neviděla, ale je to skutečně krásná žába. Žije obvykle v oblastech do 450 m.n.m. a v otevřené krajině, ale i v zahradách parcích a na polích. Poměrně dobře snáší sucho a teplo, ale důležitá je blízkost stojaté vody pro rozmnožování.

Ropucha zelená (foto: Lenka)

Tma se přiblížila rychleji, než bychom chtěli... ale co, v žaludku kručelo zase o něco víc, tak jsme si zašli na večeři do hospody, kam nás poslal jeden pan vinař. :) Předtím jsme se ale ještě rozloučili s dnešním dnem, který končil ohnivými barvami na západě.

Západ slunce (foto: Lenka)

... Měla jsem trochu problém vybrat si z nabídky té doporučované hospody... měla bych chuť spíš na něco tradičně moravského a ne na tu rádoby mezinárodní kuchyni, co tam nabízeli. Ale nakonec většina z nás zvolila klasický tataráček. Nacpali jsme si břicha a když jsme dojídali, volala konečně druhá skupina, že se už také blíží.

Nechali jsme je taky vyložit věci v jejich pokoji a pak jsme se rozhodli vyrazit na víno. ;) Dost mě bavil sklípek hned naproti našemu bydlení, kde hrála cimbálovka, což tak nějak k Moravě patří. :) ... Jasnou volbou pro nás byl sklípek u pana Josefa, který jsme navštívili už odpoledne.

Jeden z mnoha a mnoha sklepů v Bořeticích (foto: Lenka)

Všeho bylo dost - burčák, bílé víno, červené víno... a pak přišlo to nejlepší - chleba se sádlem a se solí, domácí papričky a rajčata. Nejlepší mňamka k vínu. :) Jo a když jsem psala, že vína bylo dost, tak to byla pravda... někdo z nás ho měl až moc, jak se v noci ukázalo. :)))

Víno (foto: Lenka)

Posezení bylo příjemné, ale měli jsme si šetřit síly na druhý den. :) Ještě před odchodem jsem se vetřela do zadní části sklípku, kde se skrývaly ty pravé vinařské poklady. :) Hrozně mě baví tyhle sudy, demižony, koštýře a další vinařské propriety. :) 

Pohled do sklepa pana Josefa (foto: Lenka)

Cestou do pokoje jsme potkali řadu dost pohroužených lidí, jednoho čůrajícího pána... a někdo (snad někdo cizí!) nám označkoval i vchod do našeho pokoje. Pak sem pusťte Pražáky a dopadne to takhle. :))

Další informace:
- sklípek s možností ubytování - Surmanovi

- Svobodná spolková republika Kraví hora - doporučují k přečtení, protože je to opravdu velká sranda :))
- oficiální stránky Bořetic
- cs.wikipedia - Bořetice, rozhledna Kraví hora, Seznam památných stromů v okrese Břeclav, přírodní rezervace Zázmoníky, ropucha zelená

PR Pavlínino údolí

Druhý den už počasí nevypadalo laskavě jako předchozího dne, ale co jsme měli dělat. Sbalili jsme gamu, sešit, propisky, vysunovací metr a hodně jídla. :) Auto jsme nechali kousíček od hranice přírodní rezervace... Pšššt, to by se asi nemělo. I když my jsme měli povolení k vjezdu, no jo... do národního parku a tohle je už území CHKO. Takže pššt a nikdo nic neví, jo? ;) Přírodní rezervace Pavlínino údolí byla vyhlášena 3. ledna 1993 a zaujímá plochu 183 ha.

Vyznačení hranice přírodní rezervace

... Jo, ve výčtu těch sbalených věcí mi chyběla jedna- GPS, kterou jsem zapomněla na palubní desce krásně všem na očích. Hm, sice jsme nepředpokládali, že by kolem chodilo hodně chamtivých lidí, ale stejně je to docela provokace, tak jsem Jirku vyslala, aby se pro ní vrátil a já jsem zatím čekala pod převisem s batohama. ;) A abych se nenudila, fotila jsem okolní přírodu - zastoupenou tady malinkatou ropuchou. :) Nemohla jsem si u toho nevšimnout, že pomalu začalo krápat. :(

Úzká rokle vybíhající k hlavnímu údolí

Žabička

Přírodní rezervace tu byla vyhlášena kvůli ochraně až 120 m hlubokého údolí, které tu vyhlodala řeka Chřibská Kamenice ve svrchnoturonských pískovcích (stáři svrchního turonu si troufám uvádět s jistotou na základě svého "výzkumu" :)). Síla vodního živlu se tu projevuje stále... Něco mi na tomhle místě nesedělo a až za chvíli mi došlo, že to je hlavně proto, že tu chybí těžká kovová lávka, kterou jsme tu asi třikrát už dříve viděli. Stržen byl při bleskové povodni v roce 2010, stejně jako ještě další dva mostky na trase vedoucí údolím. Zanedlouho po naší návštěvě tu byly mostky znovu postaveny, takže od října je trasa znovu průchozí.

A kde je most??

Síla vody při povodni

Údolí bylo původně zarostlé jedlo-bukovým lesem, který byl později částečně nahrazen smrkovou monokulturou. Jsou tu ale i borovice, olše, jasany a vrby. Ze vzácnějších druhů rostlin tu jsou např. žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), dymnivka dutá (Corydalis cava), podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), osladič obecný (Polypodium vulgare), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), prvosenka vyšší (Primula elatior), udatna lesní (Aruncus vulgaris) a přeslička luční (Equisetum pratense). Rovněž tu žijí zajímavé druhy živočichů - v potoce to jsou mihule potoční (Lampetra planeri) a pstruh potoční (Salmo trutta), z ptáků jsou tu zastoupeni konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus), ledňáček říční (Alcedo atthis) a čáp černý (Ciconia nigra). Ze savců tu žijí třeba vydra říční (Lutra lutra), netopýr vodní nebo kamzík horský (Rupicapra rupicapra). Nevybavuji si, že bychom tu nějaký z těchto druhů viděli... takže nejexotičtějším úkazem pro nás zůstane skupina turistů v růžových pláštěnkách. ;))

Podzim pomalu přichází...

Poklidné vody Chřibské Kamenice

No jo, nedalo se nic jiného dělat, než začít rychle pracovat, abychom toho stihli co nejvíc, než se rozprší. ;) Na této lokalitě to bylo malinko horší s vzpomínáním, kde že jsme to měřili ten profil. ;) Ale snad se podařilo. ;) 

UFO nebo pavouček?? :)

Jak čas plynul, stále houstly dešťové kapky. Při práci nám to nevadilo, protože jsme měřili v převislé části skal, kde na nás nepršelo. Takže první část profilu jsme proměřili v pohodě, akorát v té druhé už to moc příjemné nebylo, protože zrovna dost pršelo. Asi půl hodiny jsme čekali pod převisem, jestli se počasí neumoudří a po telefonické konzultaci s někým, kdo koukal na radar, jsme se sbalili a vydali se pryč. Nemělo to cenu. 

Za dobu, co jsme byli u skal, jsme si ani nevšimli, že se stačila vyrobit taková nepříjemná mlha. V tu chvíli to vypadalo opravdu nepěkně a podzim už ťukal na dveře. :)

Mlha :)

Cestou na Správu nám to nedalo a zastavili jsme se v Rybništi u kostela, kolem kterého jsme celá léta (jo, to už jde po pár terénních sezónách říci:)) a nikdy jsme se tam nezastavili. A mezitím získal kostel novou velmi divokou fasádu. :) Kostel sv. Josefa byl vystavěn mezi lety 1909 a 1911 a je postaven v secesním slohu, takových budov v České republice rozhodně není mnoho. Stavitelem byl Antonín Möller z Varnsdorfu. Osobně se teda domnívám, že by kostelu slušela trochu střídmější barevná kombinace než zeleno-modrá. :)

Kostel v Rybništi

Zabalení do nepromokavých bund a s deštníkem na hlavou jsme se prošli kolem kostela a pak jsme zas urychleně zalezli do suchého auta a frčeli jsme na naše dočasné bydlení. :) Trochu nezvyk vracet se tam za světla... Ale co dělat, když počasí nepřeje. :)

___________________________________________________

Ráno počasí vypadalo o něco lépe. Zaplatili jsme ubytování a rychle jsme jeli do terénu, původně bylo potřeba změřit ještě další dlouhý profil u Pravčické brány, ale to bylo toho dne nereálné, tak jsme jeli opět do Pavlínina údolí doměřit alespoň druhou část profilu, aby bylo alespoň něco pořádně. :) Nakonec se nám to povedlo, ale chvílemi bylo potřeba si nad hlavou opět držet deštník. Hlavně aby sešitek nenamokl. :) 

Není to ale v takovém počasí rozhodně nic, co by nás těšilo... ani nebylo žádné teplo. Tak jsme se alespoň utěšovali myšlenkou na něco teplého, na co jsme si chtěli dojít, až skončíme. No jo... ale v Jetřichovicích, které byly nejblíže, jsme nepochodili. Takhle v pondělí v září už tu moc živo není. :) Námi vybraná hospoda byla zamčená a na vratech jsme se dočetli tohle. :D ... Ale mám dojem, že jediná otevřená restaurace byla právě ta naproti, tak jsme dali na negativní reklamu a radši jsme jeli pryč. :) 

Rada na závěr :)

Znáte to - asi to bude zákon nějakého velkého škodolibníka - když se člověk odhodlá, že teda pojede domů a po pár kilometrech přestane pršet a skoro i začne vykukovat sluníčko? :) Nám se to stává docela pravidelně, vždycky pak mám pocit, že jsem měkká a měla jsem ještě vydržet. :)) ... No, vracet už se nemělo cenu, čekalo nás velké kafe v České Lípě a pak pohodová cesta domů. :)

Další informace:

- cs.wikipedia - přírodní rezervace Pavlínino údolí, obec Rybniště

- oficiální stránky obce Rybniště

Třemšín

Rostou! :) (foto: Lenka)

Bez červený (foto: Lenka)

Kobylka obecná (foto: Lenka)

Vrchol Třemešného vrchu ve stejnojmenné přírodní památce (foto: Jirka)

Třemšínská bouda (foto: Lenka)

Gangloffův křížek (foto: Jirka)

Borůvek je letos málo, s brusinkami je to lepší :) (foto: Lenka)

Babočka admirál (foto: Lenka)

Cestička k vrcholu Třemšína (foto: Lenka)

Dřevěná rozhledna na Třemšíně :) (foto: Jirka)

Skokan hnědý (foto: Lenka)

Brdský les (foto: Jirka)

... s budek :) (foto: Jirka)

Výchozy :) (foto: Jirka)

Kamenné moře v PP Hřebenec (foto: Jirka)

Dutohládka lesní (foto: Lenka)

Dutohlávka červcová (foto: Lenka)

Lesní porost v PP Hřebenec (foto: Jirka)

Lesní cesta (foto: Jirka)

Skoro jako na Šumavě (foto: Jirka)

PR Getsemanka (foto: Lenka)

Vraní oko čtyřlisté (foto: Lenka)

Les v PR Getsemanka (foto: Jirka)

...