4. den - Bournemouth, Corfe Castle a Durdle Door

Vyspali jsme se dorůžova a vydali jsme se společně na snídani. Ta byla podávána v příjemné místnosti, kde byly k dispozici různé druhy džusů, cereálií a na dotaz pana majitele jsme si mohli vybrat kafe nebo čaj... No a také jsme si dali další anglickou snídani, která byla servírována na o poznání menším talířku. :) A rajče spolu s masíčkem vypadalo jako nějaká divná chobotnice. ;) Ale dobré to bylo.

Ranní posilnění po anglicku :) (foto: Lenka)

Hotel vedli sympatičtí manželé Brenda a Paul, kteří byli vždy připraveni nám pomoci. Krom manželů hotel trvale obýval ještě krásný hafan, ale ten se kamarádil maximálně jenom kvůli drbání. :) Hned při příjezdu jsme dostali jednoduchou mapku Bournemouthu a druhý den ráno nám bylo doporučeno několik turistických cílů, které lze navštívit. Dopoledne jsme se teda rozhodli strávit ve městě.

My jsme se s Jirkou nejdřív vydali na podbřeží, kde jsem si užívali poloslunečného dne. No, bylo docela hezky... Nejprve jsme se zastavili na místním molu, zrovna tu byl nějaký štáb a cosi natáčel, tak jsme chvíli přihlíželi, než jsme se vydali dál. :) Je neuvěřitelné, že molo bylo postaveno již v roce 1888.

Boscombe Pier v Bournemouth (foto: Jirka)

V Bournemouthu (leží v hrabství Dorset) je jiný charakter pobřeží než v jihovýchodní Anglii. Jsou tu široké písečné pláže a až za nimi se zvedají strmé skalnaté útesy, které jsou ale nižší a pozvolnější, často zarostlé vegetací. Pláže lákají k rekreačnímu využití, však jsme tu už na počátku dubna viděli mnoho surfařů. Dokonce i záchranáři byli připraveni na svých místech, kdyby se něco stalo. Je pravda, že v tu dobu byly velikonoční prázdniny, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní se cachtat v moři v dubnu, když teda žádné extra teplo nebylo. :) Jo, jsme tu prostě cizáci. :)

Surfařská škola :) (foto: Jirka)

Na plážích jsme se zdrželi hodně času, obhlíželi jsem faunu, co byla vyplavena na břeh. A mnohdy to byly docela zajímavé kousky. Přece jenom jsem nikdy neviděla obyvatele chladnějšího moře než je Středozemní moře. A taky tu byly pěkný kamínky, to se musí nechat. :) Kolem pláže jsou postaveny malé domky s barevnými střechami, které si lze pronajmout. Akorát teda bych chtěla vidět takové smělce, kteří by do moře vlezli, protože je studené i v létě (teploty vzduchu jsou v letních měsících jen málo přes 20 °C).

... co moře vyplavilo na pláž... (foto: Lenka)

Vlnolam vlny láme (foto: Jirka)

No, už jednou jsem se pozastavila nad zimou... Ale tohle jsem nepochopila už vůbec... To, že se někdo prohání ve vlnách s neoprénem bych ještě pochopila, ale tuhle rodinku už ne! :D ... Nemůžu uvěřit tomu, že těm dětem v titěrných plavečkách nebyla zima. :)

Fuuu... a my jsme měli bundy! :)) (foto: Lenka)

Území v okolé Bournemouthu bylo osídleno po staletí, ale Bournemouth samotný byl založen v roce 1810. Od té doby se rychle rozrůstal a dneska má více než 160 tisíc obyvatel. Město je známým jihoanglickým letoviskem, které je v sezóně a o prázdninách hojně navštěvováno. Nicméně mě to tu úplně moc nezaujalo - řekla bych, že to je něco jako pro Čechy Máchovo jezero. :)

Protože jsme strávili hodně času na pláži, na muzeum nám ho zbylo jenom málo... ale na chvíli jsme se dovnitř podívat chtěli, když už jsme u něj byli. :) Russell-Cotez Art Gallery & Museum sídlí ve starém viktoriánském domě. Stavba domu byla započata v roce 1897 a dokončena byla v roce 1901. Dům byl navržený architektem Johnem Frederickem Fogertym a měl to být dárek sira jménem Merton Russell-Cotez své ženě. Zajímavé je, že v roce 1901 zemřela královna Victoria, a tak je tento dům jedním z posledních, který byl ve viktoriánském slohu postaven. Majitelé hodně cestovali, navštívili např. Nový Zéland, Japonsko, Austrálii, Rusko nebo Havaj. Z cest si vozili cenné předměty, které jsou v dnešní době v muzeu vystaveny...

Muzeum v Bournemouthu se spoooustou kýčovitých věcí uvnitř (foto: Lenka)

Příležitostně jsou tu pořádány i tematické výstavy. Toto muzeum tedy rozhodně není podle mého vkusu. Prostor se mi zdál ledabile zaplněný věcmi... Mnohdy docela dost kýčovitými. No, ale proti gustu... Chtěla jsem tím jenom říct, že nám ani moc nevadilo, že jsme na prohlídku muzea neměli moc času... :) Rychle jsme ho opustili a vrátili jsme se zpátky na hotel, kde jsme se sešli všichni a domluvili jsme se na dalších místech, kam bychom se chtěli podívat.

Cestou se trochu ztratilo první auto druhému, ale to jsme se našli docela brzo. :) Taky jsem cestou poprvé museli tankovat - zvlášť naše Corsa s menší nádrží by už asi zpátky nedojela. :) No, v Anglii je to s benzínkami trochu potíž, takže je lepší vzít benzín zavčasu, aby pak nebylo pozdě. :) Vyrazili jsme do Corfe Castle. Vesnice s 1 400 obyvateli leží v srdci "Isle of Purbeck", což je poloostrov oddělený od Bournemouthu mořským zálivem (Poole Harbour). Okolí Corfe Castle bylo osídleno už 6 000 let př.n.l., později tu sídlili Keltové a po přelomu letopočtu Římané, kteří tu setrvali do 5. století. Poté sem podnikali výpady Vikingové.

Sloup v Corfe Castle (foto: Lenka)

Samotný hrad je datován až do 11. století. Po pět století byl hrad důležitým královským hradem a symbolem moci. Byl využíván jako klenotnice a vězení. Zříceniny, které z něho zbyly do dnešní doby, nejsou ale výsledkem ničivého pustošení armád, ale záměrným pobořením. Pozice hradu je velmi výhodná - jednak se nachází na trase mezi dvěma významnějšími městy, ale výhody skýtá i strmý kopec, který byl vybrán pro stavbu hradu. V blízkosti se nacházel i dostatek stavebního materiálu - vápenec je z Purbecku a dřevo z nedalekého New Forest.

Vstup do Corfe Castle (foto: Jirka)

Když jsme byli na hradě, jel kolem akorát pěkný kouřící vláček... skoro jako expres do Bradavic. Akorát tenhle jel nejspíš ze Swanage do Warehamu. :) Tak třeba při další návštěvě Anglie se nám Bradavice podaří vypátrat. ;)

Vlak... do Bradavic :)) (foto: Lenka)

Ale zpátky k historii hradu. Po anglické občanské válce byl hrad v držení sira Johna Bankese, což byl oddaný monarchista. Po dvou dlouhých obléháních hradu byl hrad lstí uzmut a v roce 1646 byl na příkaz Parlamentu zbořen. V následujících letech byl do značné míry rozkraden stavební materiál, který byl využít na stavbu domů ve vesnici. Aha, tak proto mají všude krásné kamenné domky. :) Od roku 1981 patří zřícenina do dědictví National Trust.

Po průchodu bránou jsme se ocitli ve velkém prostoru, které by se v české terminologii dalo pojmenovat jako nádvoří. Ve své době to bylo dost nevábné místo - lidé tu měli svoje obydlí, dílny a stáje postavené z lokálního materiálu jako bylo dřevo nebo proutí. Střechy budov byly doškové. Toto nádvoří je lemováno silnými hradbami s několika věžemi, které byly původně o dost vyšší než dnes. Zajímavá je jihozápadní věž (South-West Gatehouse), na které je vidět přímý důsledek snahy o zboření hradu. Levá strana brány je o tři metry níže než strana pravá. Za pomoci střelného prachu vyletěla do vzduchu jenom trochu. :)

Působivá zřícenina (foto: Lenka)

Ruiny hradu jsou hodně rozsáhlé a působivé. Taky se mi docela líbí, že si člověk může všechno prolézt, jak se mu líbí... čehož jsme tedy náležitě využili. :) Z hradu byl hezký výhled do okolí, chvílemi ozářeného sluncem, když se mu zrovna chtělo vylézt. :) Nicméně jsem hodně ráda, že jsme jeli právě sem.

... a když je osvětlená sluníčkem, je to krása :) (foto: Jirka)

Hodně mě baví vývěsní štíty nad různými puby a hospůdkami. A teda hospůdka U chrta měla jeden z nejhezčích! :)

Hospůdka U chrta :) (foto: Lenka)

Cestou k autu jsme se ještě s Jirkou zastavili u místního kostelíka, který je stejně půvabně kamenný jako skoro všechny stavby ve vesnici. Jednalo se o farní kostel - The Church of Edward King and Martyr. Kostel je zasvěcen králi Edwardovi, který byl v roce 978 zavražděn na příkaz své nevlastní matky. Podle legendy kostel stojí na místě domku slepé ženy, kde bylo uloženo tělo krále po vraždě. Původní kostel byl postaven ve 13. století, dodnes z něj je zachována jenom věž. Další části budovy byly strženy a v roce 1859 byl dostavěn kostel v gotickém slohu, který zde stojí dodnes.

Interiér kostela v Corfe Castle (foto: Jirka)

The Parish Church of St. Edward King and Martyr (foto: Jirka)

Několik domů mělo původní doškovou střechu a tedy musím se přiznat, že tyhle domky mají neopakovatelné kouzlo a hodně mě bavilo se na ně dívat při procházce po vesnici. Vesnice není moc velká, při procházce jsme došli i ke hřbitovu, na který jsme se tedy podívat nestačili, ale byl od něj krásný pohled na hrad, proto tady taková fotka samozřejmě nesmí chybět. :)

Domek se slaměnou střechou (foto: Lenka)

Tohle městečko dýchá historií ... (foto: Jirka)

Hrad od hřbitova (foto: Jirka)

V podvečer toho dne jsme se ještě vydali k pobřeží snad už skoro i Atlantického oceánu, no i když to ještě asi úplně ne. :) Každopádně teda naším hlavním cílem bylo Durdle Door. Přijeli jsme sem přes nějaký kemp nebo co to bylo a nebyli jsme si tak úplně jisti, jestli jsme tu správně. Ale byli jsme. :) Trochu jsem měla trauma z toho, že jsme za jedno z našich dvou aut nezaplatili parkovné, protože zrovna když jsem chtěla platit, tak se automat nějak porouchal a nechtěl mi žádný lísteček vydat, béé. Ale podezřívám Angličany, že stejně žádné kontroly nepotřebují, protože jsou to ve velké většině disciplinované podctivky. :))

Když jsme scházeli z kopce k pobřeží moře či oceánu, vypadalo to, že nás chytí pěkná bouřka - obloha byla temně modrá. Proto jsme rychle svištěli dolů, abychom ještě zastihli náš hlavní cíl osvětlený sluncem. No, ale teda nesvištěli jsme zase tak rychle, protože jsme se stihli rozhlížet kolem a kochat se tou krásou a barevností pobřeží.

Blíží se na nás pěkný pršák... (foto: Lenka)

Pobřeží jako malované (foto: Lenka)

Síla moře/oceánu je neskutečná... a to jsme vlastně měli krásné počasí a moře bylo v té době docela klidné. Stejně mě nepřestane fascinovat omílání kamínků vodou a vytváření plážových valů, jak moře ustupovalo za odlivu. Učebnice geologie, skoro. ;) No jo, na plážích Středozemního "moře" se tohle vidět skutečně nedá. :)

Man of War Bay beach (foto: Jirka)

Název Durdle je odvozen od staroanglického slova "thirl", což znamená něco jako vrtat. Skalní brána i okolní horniny jsou tvořeny jurskými vápenci. Jedná se o docela tenké překocené vrstvy tzv. "Portland Stone" (staré cca 150 milionů let), které byly z části erodovány mořským příbojem. No jo, podobnost s Pravčickou bránou je nápadná, až na to, že v Českém Švýcarsku už nějaký ten pátek žádné moře není. ;)) Směrem k pobřeží se vyskytují mladší horniny (až 65 milionů let stará křída).

Durdle Door (foto: Lenka)

Počasí nakonec vydrželo krásné a ani za parkovné jsme dodatečně neplatili, den skončil fakt krásně. :)) Celou cestu zpátky na hotel nás provázelo krásné podvečerní světlo. Ach, Anglie je prostě krásná! :)

Návrat do našeho dočasného domova za krásného večerního světla (foto: Lenka)

Po příjezdu oba řidiči po nějakém času propadli do říše snů a na mě a Monice zbyla starost s ubytováním na další den. A že to byla docela krizovka, dlouho jsme nemohly nic najít. Ani sklenička Baileys tomu nepomohla. Nakonec volba padla na městečko Chepstow ve Walesu, což jsme původně nechtěli, ale co... Museli jsme trochu popojet. :)

Další informace
- oficiální stránky Bournemouth (EN), Bournemouth na wikipedii (EN), Russell-Cotez Art Gallery and Museum (EN)
- Corfe Castle na wikipedii (EN), na stránkách National Trust (EN) a oficiální stránky Corfe Castle (EN); Durdle Door na wikipedii (EN)

Zřícenina hradu Valdek

Babí léto dorazila jednoho zářijového víkendového dne na střední Čechy a podle našeho názoru se nedalo využít k ničemu jinému, než k nějakému pěknému výletu. :) Už dlouho jsme měli v oku zříceninu hradu Valdek, tak konečně na ní došlo... Ale tak úplně jednoduché to taky nebylo. ;) Z Dobříše je to docela kousek, ale asi jsme se nechali právě tímto faktem ukolébat...a nebo jsme si vezli špatnou navigátorku (já!) ?! :) Důležité je, že jsme měli v nádrži dost benzínu a naše malé autíčko jsme na těch polních a lesních cestách nezničili. Dobře to dopadlo :))

... Tedy dobře v tom směru, že jsme zaparkovali auto a vydali jsme se asi 2 km na cestu po žluté turistické značce do mírného táhlého kopečku. Škoda jenom, že cesta celou dobu vede po asfaltce, kde je docela velký provoz (mnoho spoluobčanů si vyvezlo zadek až skoro k hradu:)).

Trochu nás zarazila cedule, že je hrad uzavřen a to po dobu, co budou probíhat opravy... V tu chvíli jsme si říkali, že je to vskutku povedený výlet! Ale zákazu jsme nedbali (tak jako mnoho dalších lidí) a hrad jsme si prohlédli. :)

Zřícenina hradu Valdek se stínovým autoportrétem (foto: Jirka)

Hrad stojí na skalnatém ostrohu nad Červeným potokem. Historie hradu sahá patrně až do 13. století, kdy hrad nechal postavit Oldřich Zajíc z rodu Buziců (byl to purkrabí Pražského hradu). V 16. století byl hrad v majetku Pešíků z Komárova. V roce 1623 byl veškerý majetek Pešíků zabaven, kvůli účasti na stavovském povstání proti Habsburkům, ale v této době je hrad již uváděn jako zpustlý.
Koncem 19. století patří zbytky hradu knížatům z Hanau, kteří zříceninu nechali opravit. Za první republiky byl hrad v majetku Klubu českých turistů. Od roku 1947 se hrad dostal do rozšiřujícího se vojenského prostoru a na dlouhá léta zůstal nepřístupný (do r. 2007).

Vnitřek bergfritu :) (foto: Lenka)

Nejvýraznější částí hradu je a zcela jistě i v minulosti bývala obranná věž válcovitého tvaru - tzv. bergfrit. Lze do něj vstoupit a nahlédnout okrouhlým otvorem k obloze :) Zajímavý pohled, stejně jako na tloušťku zdí. V této místnosti je uložen sešit sloužící jako pamětní kniha hradu, kam se lidé mohou zapsat - nikdy jsme se tak hrdě nenapsali ;))

Okolí hradu je docela špatně přístupné - především ze západní strany, kde je ne příliš rozsáhlé kamenné moře (tvořené zřejmě zvětralými ordovickými křemenci;)).

Kamenné moře pod zříceninou (foto: Jirka)

Hrad je krásným šperkem, který zdobí vojenský újezd Brdy, na můj vkus tu bylo docela rušno (jak v podobě aut, tak v podobě lidí), ale to je zřejmě způsobeno tím, že se k hradu všichni dostávají jednou přístupovou cestou a v okolí se není kam roptýlit. :) ... A tak po prohlídce hradu už tu nebylo kam jít, tak jsme se cestou z kopečka vydali zpět k autu, které parkovalo kousek od vodní nádrže Záskalská... Krásná krajina s teplým odpoledním sluncem a zbarvujícími se listy...

Vodní nádrž Záskalská (foto: Jirka)

Cesta domů už byla veselejší a hlavně rychlejší :)

Další informace:
- www.hrady.cz
- www.castles.cz

Plešivec

Čím to, že tvrdím, že byl poslední hezkej víkend a ono mě to počasí vždycky převeze a najde se nějaký čas ještě hezčí?!:) No, pravda, někdo by mohl oponovat a tvrdit, že hezky je i v zimě... a jistě by měl pravdu:)

Musim si teda přiznat, že jsem pěkná ostuda - bydlet v Brdech a neznat Brdy, to je prostě ostuda. Kdo by to byl řekl, že cca 15 km takřka na západ od Dobříše je tak úžasné místo, jakým Plešivec, dosahující 654 m nadmořské výšky, rozhodně je. Ode dneška to ale vím a hned je mi líp:)) Přes Hostomice jsme se přiblížili do Běštína a odtud jsme už kráčeli po vlastních nohách vzhůru:)

Obrázek z brdské krajiny - aneb po žluté na Plešivec (foto: Jirka)

Vyrazit na tohle místo byl poměrně spontánní nápad, takže jsem si o něm ani moc nezjistila, věděla jsem jen, co zhruba je tu k vidění, ale na historii a pověsti jsem se koukala až "po" a jako že jsem fakt koukala!:) I když je půlka listopadu, tak se dá říct, že počasí bylo fakt úžasný (i když ani moc nelituju toho, že jsme nejeli na čundr na Mostecko, což jsme taky mohli, ale prostě jsem vyměkla a nikam jsme nejeli - to abych si trochu posypala vlastní hlavu popelem:)).

Majestátní strom (foto: Jirka)

Líbí se mi, že když se člověk kouká po krajině, všude najde něco, co je krásné a co stojí za to si prohlédnout a vnímat. Nedávno jsem dočetla knížku Krajiny vnitřní a vnější od geologa a stále více i klimatologa Václava Cílka. Když tak nad tím přemejšlím, tak bych ani přesně neuměla specifikovat, o čem vlastně knížka je:) Celkově na mě působí moc laskavým dojmem, když nenásilnou formou "nabádá" k tomu, abychom se ke krajině chovali lépe a lépe v ní uměli číst. Silně se mě toto téma dotýká... A na Plešivci, jako by se dotýkalo nějak víc:) Nu, ale vrátím se zpátky na zem;)

Cesta vzhůru (foto: Jirka)

Na žluté turistické značce se dají potkat dva prameny - Křížový (na kovovém štítku jsme se dozvěděli, že byl opraven 8.-9. dubna 2000) a Fabiánův pramen (opraven 31. března 2001). Druhý ze zmíněných pramenů nese jméno brdských lesů pána - Fabiána. Fabián sice nesídlí na Plešivci, ale na blízkém kopci Baba, ale má tu svou zahrádku, kde pěstuje léčivé ale smrtelníkům neviditelné byliny... Ale ten, kdo do brdských lesů přijde škodit, se zlou se potáže...

Fabiánův pramen (foto: Jirka)

Následující fotka je pro městské obyvatele naší zemičky - aby nezapomněli, jak to vypadá v lese a že je tam vlastně obyčejně hezky. I když je pravda, že zrovna dneska se na Plešivci pohybovalo mnoho lidí, kteří to asi vědí, že ve Fabiánově království je hezky. Na můj vkus tam bylo (nás pocestných) přehršel. :)

Podzimní les s bělostnými břízkami (foto: Jirka)

Lesní cesta a posléze pěšina nás zavedla k údajnému sídlu hadí královny, které se usídlila v Plešiveckém jezírku (někdy je zvané též smaragdové). Jedná se o malý bývalý lom, který má průzračnou vodu. Podle legendy se říká, že kdo uslyší nářek hadí královny, do roka zemře... Tak uvidíme, co se stane...

Plešivecké "smaragdové" jezírko (foto: Jirka)

Moc hezké místo toto jezírko, jeho okolí je takové kopečkaté - asi pozůstatky po těžbě kamene... Nebo možná vzniklé nějakými nadpřirozenými silami?... Kdo ví?:)

Přiskakující minuty na hodinách nás ale přiměly vyrazit o něco výš - žlutku jsme změnili za zalenku, ale dlouho nám to nevydrželo - při pohledu na mapu jsme si přečetli, že se kousek nachází ona již zmíněný Fabiánova zahrádka (akorát si nejsem jistá, co to vlastně je a jak vypadá, takže nevim, jestli jsme jí našli či nenašli - takže kdyby někdo věděl, dejte mi taky vědět:)). Nicméně jsme narazili po chvíli na červenou značku a pak na skalnatý pahorek. Akorát chyba byla, že sluníčko svítilo proti nám a my jsme nějak nic moc neviděli a druhá chybka byl silný vítr, díky kterému nám byla zima, jakmile jsme se zastavili:) Ale přesto jsme se zastavili:) Po chvíli jsem si všimla malého pomíčku na kameni - v podobě kovového kovbojského klobouku. Byla tu i cedulka:"Kamarád a poslední kovboj, Pavel Meresjev Josefus, * 30.11.1944 + 10.2.2005, Ahoj kamarádi.". Zvláštní místo.

Výhled z Plešivce, je vidět i kamenné moře (foto: Jirka)

Kamenné moře mě teda dost fascinovalo a musela jsem se s nim seznámit trochu blíž. Je to teda další ostuda, ale takovýhle větší množství kameniva jsem viděla jen v recentních lomech:) Tady se jedná o velkou hromadu kamení, okolo je les. Prostě se mi to moc líbilo:) A mělo to taky velkou výhodu - ono je přece jenom namáhavý si lézt po šutrech, takže mě zima nedostihla tak výrazně jako Jirku, kterej mrznul u kovového stativu, když pořizoval tu úžasnou fotečku (tu o něco výš:)).

Kamenné moře na svahu Plešivce (foto: Lenka)

Při klopýtání jsem přemýšlela o takovýhle stanovištích a o mechu a lišejníku a o tom, co asi žije v takových biotopech... Nevim jak tady, ale někde na takovýchto suťových polích vznikají úplně jiné mikroklimatické vlastnosti, což dovoluje vzniku zajímavých společenstev. Líbí se mi ta koexistence kamenů a života:) A ještě malá geologická poznámka - jedná se o ordovické křemence (skalecké křemence, stáří dobrotiv). :) Tohle nešlo vynechat;)))

Lišejník (foto: Lenka)

O další kousek dál čekala dominanta a patrně nejnavštěvovanější místo Plešivce - Čertova kazatelna. Je tu rozsáhlá rovná kamenná plošina, pod kterou je sráz (bývalá lomová stěna) s rozsáhlým kamenným mořem. Čert kdysi prý nechal zkamenět město a do dneška z něj jsou kameny a suť... Z tohoto místa je nádherný výhled na údolí říčky Litavky. Nás tu zrovna zastihl krásný červenavý západ slunce, takže toto místo mělo ještě jiný rozměr než za denního světla.

Skalnatá hrana Čertovy kazatelny (foto: Lenka)

Místo má velice prastarou historii - v dávných dobách asi 1000 let př.n.l. tu bývalo rozsáhlé hradiště. Je vlastně vtipné, když geolog (??:)) řekne "v dávných dobách", přece jenom se ten geologický čas většinou počítá na miliony let... :))

Hradiště dosahuje velkých rozměrů - asi 56 ha a tato stavba zaujímala velkou část vrchu. Hradiště je z doby, kdy u nás byla knovízská kultura (1300 - 950 př.n.l.) - mladší doba bronzová. Do dnešní doby se zachovaly jen terénní nerovnosti, ale i tak je to impozantní představa, jak to tu asi muselo vypadat v dobách, kdy hradiště bylo v provozu... Jak asi lidé žili, co nosili, co jedli, v co věřili...? Zvláštní představy. Někdy by bylo zajímavé cestovat v čase:) Když si teď na internetu čtu nějaké informace o knovízské kultuře, tak se mi pomalu osvětluje, co lidé jedli - dočetla jsem se mimo jiné, že tito lidé provozovali rituální kanibalismus.

Když zapadlo sluníčko, nebylo už moc času na další otálení a tak jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsme ještě šli okolo Viklanu. Správný viklan by se měl ale viklat, ale tento už se prý sto let neviklá. Kdo ví, jestli se někdy vůbec viklal:) Ale balvan je to teda pořádnej:) V jeho okolí se nachází mnoho malinkých stavbiček z navršených kamenů i kamínků. Zajímalo by mě, kdo tyto kamenné mužíčky tvoří:) Jestli si jenom děti hrají nebo jsou to opravdu zakletí permoníci... Na Plešivci by bylo možné asi všechno...

Je to hodně zvláštní místo... Na internetu se dá dočíst z mnoha zdrojů, jak má Plešivec negativní energii a jak se na něm citlivější lidé necítí dobře... a že je to zřejmě spojeno s tím, že tu Keltové prováděli nějaké obřady. Nevím, jak to je, ale probouzí to ve mě silnou zvědavost, asi nejlepším řešením je se tam někdy vrátit a nechat na sebe energie působit...