Hvíždinec a Černolické skály

Na vyhlídku Hvíždinec, ukrytou v brdských lesích, jsem narazila náhodou na internetu. Místo nás velmi zaujalo, tak při nejbližší příležitosti jsme se sem samozřejmě museli vypravit, nedalo se svítit. :) Autem jsme popojeli do obce Řitka, vydali jsme se po žluté turistické značce a brzy se ponořili do krásného lesa. Les je smíšený, je tu hodně vzrostlých buků.

Nad Řitkou (foto: Jirka)

Smíšený les cestou na Hvíždinec (foto: Jirka)

Honosné buky (foto: Lenka)

Na rozcestí U Šraňku jsme žlutou značku vyměnili za modrou, odtud je to na vyhlídku už jenom jeden kilometr. Cestou jsme potkali malou chatičku. Modrá značka vede do údolí řeky Berounky, do Dobřichovic, ukazatel nás však na odbočku k vyhlídce upozornil. :) Šlapat zpátky do kopce by se mi tedy moc nechtělo. ;))

Kde se vzala, tu se vzala - chatička (foto: Jirka)

Smůla (foto: Lenka)

Kousek od vyhlídky se charakter lesa změnil - stromy tu byly starší a křivolaké. Hlavně duby, borovice a břízy. Po pár metrech se už vynořují prsní skalky, ale nesměli jsme se nechat zmást - schůdky vedoucí na skálu ještě nevedly k samotné vyhlídce. To je až další skalní výchoz. :) Skála je porostlá dřevinami, z nichž nejzajímavější je notně pokroucená stará borovice, na které visí cedulka s upozorněním, že jsme v nadmořské výšce 476 m a také dřevěná schránka s "vrcholovou knihou". :)

Už jsme skoro tam... (foto: Jirka)

Hvíždinec, nejhezčí brdská vyhlídka (foto: Jirka)

Skály jsou tvořené drábovskými křemenci ordovického stáří. Tyto horniny tvoří morfologicky výrazný prvek v oblasti mezi Plzní a Prahou, protože jsou tvrdé a odolnější než okolní horniny, které postupem času vyvětraly.

Pohled z vyhlídky není široký, ale zato je krásný - do údolí Berounky směrem na Řevnice. My jsme měli pohled schovaný trochu v mlze, ale i my jsme mohli vidět špičku střechy hradu Karlštejn (vzdušnou čarou je od vyhlídky vzdálen asi 8 km). Hezké je zadívat se a zaposlouchat do okolní přírody. Je tu prostě krásně, také tím, že tohle místo turisty asi moc objeveno není, my jsme tu za celý den potkali jenom velmi málo lidí.

Mlžné Řevnice (foto: Jirka)

... Vánoce se blíží :) (foto: Lenka)

Když jsme se dostatečně vynadívali na přírodní krásy, vrátili jsme se po modrá značce na rozcestí a odtud jsme se vydali po červené značce směrem k Černolickým skalám. Někdy je tento skalní masivek nazýván "Čertovými skalami". Tak jako vyhlídka Hvíždinec, i Černolické skály jsou tvořeny ordovickými křemenci. V roce 2002 tu byla zřízena přírodní památka o rozloze 2 ha.

Černolické skály (foto: Jirka)

Dost často se tu dají potkat horolezci, však právě tyto skály patří k nejstarším horolezeckým teréům v Čechách - poprvé využity v roce 1904 - 1905. Z vrcholků skal je hezký výhled do okolí - na Černolice, okolní pole... a na dálnici. :)

Nu a pak už nezbývalo, než dojít po silnici zpět do Řitky. :) ... Tady na nás celou dobu statečně čekalo vozítko... a jelo se domů. :)

Další informace:
- www.doprirody.com - Hvíždinec
- www.idnes.cz - Hvíždinec
- www.brdy.org - Černolické skály

Zřícenina hradu Valdek

Babí léto dorazila jednoho zářijového víkendového dne na střední Čechy a podle našeho názoru se nedalo využít k ničemu jinému, než k nějakému pěknému výletu. :) Už dlouho jsme měli v oku zříceninu hradu Valdek, tak konečně na ní došlo... Ale tak úplně jednoduché to taky nebylo. ;) Z Dobříše je to docela kousek, ale asi jsme se nechali právě tímto faktem ukolébat...a nebo jsme si vezli špatnou navigátorku (já!) ?! :) Důležité je, že jsme měli v nádrži dost benzínu a naše malé autíčko jsme na těch polních a lesních cestách nezničili. Dobře to dopadlo :))

... Tedy dobře v tom směru, že jsme zaparkovali auto a vydali jsme se asi 2 km na cestu po žluté turistické značce do mírného táhlého kopečku. Škoda jenom, že cesta celou dobu vede po asfaltce, kde je docela velký provoz (mnoho spoluobčanů si vyvezlo zadek až skoro k hradu:)).

Trochu nás zarazila cedule, že je hrad uzavřen a to po dobu, co budou probíhat opravy... V tu chvíli jsme si říkali, že je to vskutku povedený výlet! Ale zákazu jsme nedbali (tak jako mnoho dalších lidí) a hrad jsme si prohlédli. :)

Zřícenina hradu Valdek se stínovým autoportrétem (foto: Jirka)

Hrad stojí na skalnatém ostrohu nad Červeným potokem. Historie hradu sahá patrně až do 13. století, kdy hrad nechal postavit Oldřich Zajíc z rodu Buziců (byl to purkrabí Pražského hradu). V 16. století byl hrad v majetku Pešíků z Komárova. V roce 1623 byl veškerý majetek Pešíků zabaven, kvůli účasti na stavovském povstání proti Habsburkům, ale v této době je hrad již uváděn jako zpustlý.
Koncem 19. století patří zbytky hradu knížatům z Hanau, kteří zříceninu nechali opravit. Za první republiky byl hrad v majetku Klubu českých turistů. Od roku 1947 se hrad dostal do rozšiřujícího se vojenského prostoru a na dlouhá léta zůstal nepřístupný (do r. 2007).

Vnitřek bergfritu :) (foto: Lenka)

Nejvýraznější částí hradu je a zcela jistě i v minulosti bývala obranná věž válcovitého tvaru - tzv. bergfrit. Lze do něj vstoupit a nahlédnout okrouhlým otvorem k obloze :) Zajímavý pohled, stejně jako na tloušťku zdí. V této místnosti je uložen sešit sloužící jako pamětní kniha hradu, kam se lidé mohou zapsat - nikdy jsme se tak hrdě nenapsali ;))

Okolí hradu je docela špatně přístupné - především ze západní strany, kde je ne příliš rozsáhlé kamenné moře (tvořené zřejmě zvětralými ordovickými křemenci;)).

Kamenné moře pod zříceninou (foto: Jirka)

Hrad je krásným šperkem, který zdobí vojenský újezd Brdy, na můj vkus tu bylo docela rušno (jak v podobě aut, tak v podobě lidí), ale to je zřejmě způsobeno tím, že se k hradu všichni dostávají jednou přístupovou cestou a v okolí se není kam roptýlit. :) ... A tak po prohlídce hradu už tu nebylo kam jít, tak jsme se cestou z kopečka vydali zpět k autu, které parkovalo kousek od vodní nádrže Záskalská... Krásná krajina s teplým odpoledním sluncem a zbarvujícími se listy...

Vodní nádrž Záskalská (foto: Jirka)

Cesta domů už byla veselejší a hlavně rychlejší :)

Další informace:
- www.hrady.cz
- www.castles.cz