Zobrazují se příspěvky se štítkemjezírko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjezírko. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 23. srpna 2011

Slovensko - Demänovská jaskyňa Slobody

Jirka a Matěj byli někde nahoře v horách a my ostatní jsme si po náročné túře předchozího dne chtěli trochu orazit. :) Takže byl čas vyrazit do jeskyní, kterých v této oblasti je několik a byl by hřích se do alespoň jedné nepodívat. Nicméně vzhledem k cenám vstupného bychom jich asi ani víc nenavštívili. :) Vybrali jsme si Demänovskou jaskyni Slobody... i když ledová jeskyně v tom samém údolí by asi také nebyla vůbec špatná. :))

Projeli jsme mnoho a mnoho serpentýn a dojeli do Liptovského Mikuláše a pak ještě 13 km dál do Demänovské doliny. A ocitli jsme se na území národního parku Nízké Tatry, v národní přírodní rezervaci Demänovská dolina a v národní přírodní památce Demänovské jaskyně... Tedy nejdřív jsme se ocitli na parkovišti, kde na nás okamžitě naběhl chlapík a obral nás o nějaké peníze. Hm, budiž. Ale až pak jsme se dozvěděli z informační cedule, že prohlídky "exkluzivního" okruhu jsou jenom jednou denně. Takže jsme měli smolíka a museli jsme na "tradiční". :) Od parkoviště ke vstupní budově vede ještě asi 400 m dlouhá naučná stezka.

Vstupní budova

Vyplázli jsme každý 7 € za vstupenku... ale už se nám nechtělo dávat 10 € za focení či natáčení, takže jsme fotili na tajňačku. Tak pardón. Nicméně cena je to dost přemrštěná, zvlášť když v českých jeskyních se platí za focení 40 Kč. :) Pak se děje, že půlka výpravy fotí tajně a správa jeskyní z toho stejně nic nemá. :) Jejich věc. :) Na prohlídce na nás čekalo 1150 m, převýšení 86 m a 913 schodů. Teplota v jeskyních se celoročně pohybuje mezi 6,1 - 7 °C, tak jsme se na to poctivě připravili a všichni jsme si připnuli nohavice k našim kalhotám. :) Trochu jsem nechápala, že tam lidi chodí běžně v kraťasech a v tričkách a to i s malými dětmi. Nakonec ale na trase zima nebyla, protože se pořád chodilo do schodů. :))

Do jeskyní se pak nahrnulo strašně moc lidí najednou, základní informace nám řekli všem najednou, ale pak nás rozdělili na tři skupiny. Naše byla naštěstí nejmenší a poslední. :)

Prostor jeskyně

Jeskyně přestavují nejpestřejší část Demänovského jeskynního systému. Vznikly erozí v druhohorních střednětriasových tmavošedých gutensteinských vápencích, která patří ke krížňanskému příkrovu. :) Jojo, tak přesně tohle jsme se nikdy pořádně nebyla schopná naučit, ale názvy jsou to zaryté dost hluboko. :)) Celková  délka jeskynní je přes 8 km a my jsme viděli jen něco přes kilometr... No, ne že by se mi chtělo pochodovat v podzemí takovou dálku. :) Jeskyně byly objevené v roce 1921 a už o tři roky později byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti. 

Krápníková výzdoba

Stalagmit

Nejzajímavějším místem pro mě byla rozhodně podzemní řeka Demänovka, jejíž tok se tu docela hlasitě projevuje, což je prostě dost zvláštní. :) Řeka pramení v nekrasovém území pod hřebenem Nízkých Tater a do podzemí se dostává na Lúčkach. Na povrch se pak dostává severně od Demänovské jaskyně Slobody. Řeka je dlouhá celkem 19 km a v Liptovském Mikuláši se vlévá do Váhu.

Demänovka tekoucí podzemními prostorami

Jeskyně se skládají z chodeb, dómů a síní, které se vyvinuly v době pleistocénu v šesti úrovních. V nejnižší úrovni teče výše zmíněná Demänovka. Výzdoba jeskyní je opravdu neskutečně hojná a je tu hodně krápníků. Krápník se po slovensky řekne kvapeľ, což je pro mě neuvěřitelně půvabné slovíčko a dost mě rozesmává, ani nevím proč. :))  Zastoupeny jsou tu rozmanité formy od drobných brček, přes stalagtity (visiaci kvapeľ), stalagmity (stojaci kvapeľ) po stalagnáty (stĺpový kvapeľ).  Místy jsou sintry tak bohaté, že tu jsou krápníkopády (no, tak asi spíš sintropády:)). Zbarvení vápence není také nudné - místy jsou ve vápenci příměsi železa a manganu a krápníky jsou zbarveny do různých odstínů červené, hnědé a žluté.

Barevné vrstvičky v řezu sintrem 

Při prohlídkách je k vidění i několik jezírek... Ale na naší trase bylo asi jenom to jedno, co je na fotce. :) V mělkých jezírkách Velkého dómu vznikají jeskynní perly (kulovité útvary podobné hrachu), tam my jsme ale nebyly, protože ten je součástí jenom exkluzivního okruhu. :) Ale asi ty jeskynní perly nebudou jen tam, protože je na jedné fotce mám. :)

Smaragdové jezírko

V jedné části jeskyní vede prohlídková trasa přímo mezi krápníky, dokonce tu muselo být mnoho krápníků zničeno, aby se tudy vůbec dalo projít. To je něco naprosto neuvěřitelného být všemu tak blízko. Hodně krápníků je popadaných, ale to už se stalo před nějakou dobou, protože už zarůstají do dalšího sintru. Výborný je pohled ke stropu na jednotlivé krápníky, kde je dobře vidět jejich kruhovitá stavba a to, že jsou uprostřed duté. :) 

Zde je krásně vidět koncentrická stavba každého krápníku

A naposledy krápníky :)

Pohybovat se v nějakých normálních nadmořských výškách bylo toho dne fakt za trest... Teploty dosahovaly snad 40 °C nebo to není možné... No, dobře, tolik to asi nebylo, ale slunce škvařilo opravdu neskutečnou silou. Nahoře v horách musel být proti tomu chládek. :) ... Jeli jsme do Liptovského Mikuláše a zalezli jsme do hospody... Chtěla bych napsat, že do první, kterou jsme uviděli, ale zase tak jednoduché to nebylo, když jsme chtěli něco k jídlu. :) V několika hospodách, které jsme zkoušeli, totiž nevařili. Nakonec jsme našli jednu pizzerii... Žádná sláva to ale také nebyla. Dala jsem si svou oblíbenou špenátovou pizzu, ale nebyla to žádná pizza, ale spíš slaná buchta. :) A navíc se ani nedala sníst celá, což je také dost zvláštní. :D

Při hledání hospody jsme narazili na jednu z nemnoha památek v Lipovském Mikuláši - na kostel sv. Mikuláše (ó, jaké překvapení!). Kostel je nejstarší budovou ve městě a také největší raně gotickou stavbou v Liptově. Kostel byl založen kolem roku 1280 a dominuje mu vstupní věž v průčelí stavby. Dovnitř jsme se nepodívali, hlad byl silnější. :))...  Před kostelem stojí socha slovenského básníka Janka Krala (1822 - 1876), který se v Liptovském Mikuláši narodil.

Kostel sv. Mikuláše...  v Liptovském Mikuláši :)

Protože byl opravdu horký den, jeli jsme se vykoupat k Liptovské Maře. Pláž je placená... ale to jsme se dozvěděli až mimochodem těsně před naším odchodem. My jsme sem totiž vlezli z druhé strany. :) A neměla jsem pocit, že bychom tam lezli nějak násilně - až na ten povalený plot, ale to mohla být i náhoda. :)) Nicméně, pořád lepší, než se jít koupat do Tatralandie nebo Thermal parku Bešenová, jenom jsme jeli kolem a praskalo to tam ve švech. :) Všem se nám moc líbily ty loďko-chaty... To už je malinko snobárna, že? :)

Chatky na břehu... :)

Pohodička tu vládla... Nízké Tatry na nás vesele mrkaly. A mě se moc pěkně četla knížka (Harry Potter, díl už nevím). :)... a také se tu pěkně dřímalo. :)

Liptovská Mara a zdvihající se Nízké Tatry

Jojo, dnešek byl opravdu odpočinkovým dnem jak se patří. :) Večer se ozvali kluci, že mění plány a vrací se už do Zuberce. Kuba pro ně dojel ke Zverovce, aby ještě nemuseli pěšky těch pár kilometrů do Zuberce. Zmožení vypadali, když se vrátili. ;)) Všichni jsme si dali večeři a my ostatní jsme plánovali trasu, kterou půjdeme druhý den... (kupodivu se jim s námi nechtělo :D).


Další informace:
- stránky Demänovské jaskyně Slobody
- oficiální stránky Liptovského Mikuláše (a tady o kostelu)
- ubytování a turistika - Liptovská Mara

sobota 15. listopadu 2008

Plešivec

Čím to, že tvrdím, že byl poslední hezkej víkend a ono mě to počasí vždycky převeze a najde se nějaký čas ještě hezčí?!:) No, pravda, někdo by mohl oponovat a tvrdit, že hezky je i v zimě... a jistě by měl pravdu:)

Musim si teda přiznat, že jsem pěkná ostuda - bydlet v Brdech a neznat Brdy, to je prostě ostuda. Kdo by to byl řekl, že cca 15 km takřka na západ od Dobříše je tak úžasné místo, jakým Plešivec, dosahující 654 m nadmořské výšky, rozhodně je. Ode dneška to ale vím a hned je mi líp:)) Přes Hostomice jsme se přiblížili do Běštína a odtud jsme už kráčeli po vlastních nohách vzhůru:)

Obrázek z brdské krajiny - aneb po žluté na Plešivec (foto: Jirka)

Vyrazit na tohle místo byl poměrně spontánní nápad, takže jsem si o něm ani moc nezjistila, věděla jsem jen, co zhruba je tu k vidění, ale na historii a pověsti jsem se koukala až "po" a jako že jsem fakt koukala!:) I když je půlka listopadu, tak se dá říct, že počasí bylo fakt úžasný (i když ani moc nelituju toho, že jsme nejeli na čundr na Mostecko, což jsme taky mohli, ale prostě jsem vyměkla a nikam jsme nejeli - to abych si trochu posypala vlastní hlavu popelem:)).

Majestátní strom (foto: Jirka)

Líbí se mi, že když se člověk kouká po krajině, všude najde něco, co je krásné a co stojí za to si prohlédnout a vnímat. Nedávno jsem dočetla knížku Krajiny vnitřní a vnější od geologa a stále více i klimatologa Václava Cílka. Když tak nad tím přemejšlím, tak bych ani přesně neuměla specifikovat, o čem vlastně knížka je:) Celkově na mě působí moc laskavým dojmem, když nenásilnou formou "nabádá" k tomu, abychom se ke krajině chovali lépe a lépe v ní uměli číst. Silně se mě toto téma dotýká... A na Plešivci, jako by se dotýkalo nějak víc:) Nu, ale vrátím se zpátky na zem;)

Cesta vzhůru (foto: Jirka)

Na žluté turistické značce se dají potkat dva prameny - Křížový (na kovovém štítku jsme se dozvěděli, že byl opraven 8.-9. dubna 2000) a Fabiánův pramen (opraven 31. března 2001). Druhý ze zmíněných pramenů nese jméno brdských lesů pána - Fabiána. Fabián sice nesídlí na Plešivci, ale na blízkém kopci Baba, ale má tu svou zahrádku, kde pěstuje léčivé ale smrtelníkům neviditelné byliny... Ale ten, kdo do brdských lesů přijde škodit, se zlou se potáže...

Fabiánův pramen (foto: Jirka)

Následující fotka je pro městské obyvatele naší zemičky - aby nezapomněli, jak to vypadá v lese a že je tam vlastně obyčejně hezky. I když je pravda, že zrovna dneska se na Plešivci pohybovalo mnoho lidí, kteří to asi vědí, že ve Fabiánově království je hezky. Na můj vkus tam bylo (nás pocestných) přehršel. :)

Podzimní les s bělostnými břízkami (foto: Jirka)

Lesní cesta a posléze pěšina nás zavedla k údajnému sídlu hadí královny, které se usídlila v Plešiveckém jezírku (někdy je zvané též smaragdové). Jedná se o malý bývalý lom, který má průzračnou vodu. Podle legendy se říká, že kdo uslyší nářek hadí královny, do roka zemře... Tak uvidíme, co se stane...

Plešivecké "smaragdové" jezírko (foto: Jirka)

Moc hezké místo toto jezírko, jeho okolí je takové kopečkaté - asi pozůstatky po těžbě kamene... Nebo možná vzniklé nějakými nadpřirozenými silami?... Kdo ví?:)

Přiskakující minuty na hodinách nás ale přiměly vyrazit o něco výš - žlutku jsme změnili za zalenku, ale dlouho nám to nevydrželo - při pohledu na mapu jsme si přečetli, že se kousek nachází ona již zmíněný Fabiánova zahrádka (akorát si nejsem jistá, co to vlastně je a jak vypadá, takže nevim, jestli jsme jí našli či nenašli - takže kdyby někdo věděl, dejte mi taky vědět:)). Nicméně jsme narazili po chvíli na červenou značku a pak na skalnatý pahorek. Akorát chyba byla, že sluníčko svítilo proti nám a my jsme nějak nic moc neviděli a druhá chybka byl silný vítr, díky kterému nám byla zima, jakmile jsme se zastavili:) Ale přesto jsme se zastavili:) Po chvíli jsem si všimla malého pomíčku na kameni - v podobě kovového kovbojského klobouku. Byla tu i cedulka:"Kamarád a poslední kovboj, Pavel Meresjev Josefus, * 30.11.1944 + 10.2.2005, Ahoj kamarádi.". Zvláštní místo.

Výhled z Plešivce, je vidět i kamenné moře (foto: Jirka)

Kamenné moře mě teda dost fascinovalo a musela jsem se s nim seznámit trochu blíž. Je to teda další ostuda, ale takovýhle větší množství kameniva jsem viděla jen v recentních lomech:) Tady se jedná o velkou hromadu kamení, okolo je les. Prostě se mi to moc líbilo:) A mělo to taky velkou výhodu - ono je přece jenom namáhavý si lézt po šutrech, takže mě zima nedostihla tak výrazně jako Jirku, kterej mrznul u kovového stativu, když pořizoval tu úžasnou fotečku (tu o něco výš:)).

Kamenné moře na svahu Plešivce (foto: Lenka)

Při klopýtání jsem přemýšlela o takovýhle stanovištích a o mechu a lišejníku a o tom, co asi žije v takových biotopech... Nevim jak tady, ale někde na takovýchto suťových polích vznikají úplně jiné mikroklimatické vlastnosti, což dovoluje vzniku zajímavých společenstev. Líbí se mi ta koexistence kamenů a života:) A ještě malá geologická poznámka - jedná se o ordovické křemence (skalecké křemence, stáří dobrotiv). :) Tohle nešlo vynechat;)))

Lišejník (foto: Lenka)

O další kousek dál čekala dominanta a patrně nejnavštěvovanější místo Plešivce - Čertova kazatelna. Je tu rozsáhlá rovná kamenná plošina, pod kterou je sráz (bývalá lomová stěna) s rozsáhlým kamenným mořem. Čert kdysi prý nechal zkamenět město a do dneška z něj jsou kameny a suť... Z tohoto místa je nádherný výhled na údolí říčky Litavky. Nás tu zrovna zastihl krásný červenavý západ slunce, takže toto místo mělo ještě jiný rozměr než za denního světla.

Skalnatá hrana Čertovy kazatelny (foto: Lenka)

Místo má velice prastarou historii - v dávných dobách asi 1000 let př.n.l. tu bývalo rozsáhlé hradiště. Je vlastně vtipné, když geolog (??:)) řekne "v dávných dobách", přece jenom se ten geologický čas většinou počítá na miliony let... :))
Hradiště dosahuje velkých rozměrů - asi 56 ha a tato stavba zaujímala velkou část vrchu. Hradiště je z doby, kdy u nás byla knovízská kultura (1300 - 950 př.n.l.) - mladší doba bronzová. Do dnešní doby se zachovaly jen terénní nerovnosti, ale i tak je to impozantní představa, jak to tu asi muselo vypadat v dobách, kdy hradiště bylo v provozu... Jak asi lidé žili, co nosili, co jedli, v co věřili...? Zvláštní představy. Někdy by bylo zajímavé cestovat v čase:) Když si teď na internetu čtu nějaké informace o knovízské kultuře, tak se mi pomalu osvětluje, co lidé jedli - dočetla jsem se mimo jiné, že tito lidé provozovali rituální kanibalismus.

Když zapadlo sluníčko, nebylo už moc času na další otálení a tak jsme se vydali zpátky k autu. Cestou jsme ještě šli okolo Viklanu. Správný viklan by se měl ale viklat, ale tento už se prý sto let neviklá. Kdo ví, jestli se někdy vůbec viklal:) Ale balvan je to teda pořádnej:) V jeho okolí se nachází mnoho malinkých stavbiček z navršených kamenů i kamínků. Zajímalo by mě, kdo tyto kamenné mužíčky tvoří:) Jestli si jenom děti hrají nebo jsou to opravdu zakletí permoníci... Na Plešivci by bylo možné asi všechno...

Je to hodně zvláštní místo... Na internetu se dá dočíst z mnoha zdrojů, jak má Plešivec negativní energii a jak se na něm citlivější lidé necítí dobře... a že je to zřejmě spojeno s tím, že tu Keltové prováděli nějaké obřady. Nevím, jak to je, ale probouzí to ve mě silnou zvědavost, asi nejlepším řešením je se tam někdy vrátit a nechat na sebe energie působit...