Už několik let jsem vždycky v dubnu a začátkem května závistivě koukala na plakáty s velkými motýly, které visely všude možně po Praze. Až letos jsem se konečně dostala k tomu, abych se na výstavu tropických motýlů v Botanické zahradě v Troji šla podívat. :)
Jirka celou dobu neuznal za vhodné foťák vyndat z batohu, takže fotodokumentace zbyla na mě a proto tu opět nebude, kdo z nás fotku pořídil, to bych se moc opakovala. ;)
My jsme navštívili skleník Fata Morgana (kde jsou i motýli), který je unikátem v rámci České republiky - má esovitý tvar a je 17 m široký a 130 m dlouhý. Skleník je rozdělen do tří samostatných částí, kde je různá teplota a vlhkost vzduchu, což má simulovat rozdílná klimatická pásma. První část představuje aridní tropy až subtropy, prostřední část je největší a představuje tropický nížinný prales a konečně v poslední části jsou podmínky nastaveny tak, aby co nejvíce připomínaly prostředí vysokých hor.
 |
| Skleník Fata Morgana |
Je zakázáno na motýly sahat... což je jasná věc, protože už od pohledu je tato krása hodně křehká. Akorát motýli se tu jaksi trápí sami - viděli jsme jich hodně, jak se snaží vyletět ven a křídly tloukli do oken a nakonec byli hodně potrhaní. Ale je jasné, že jim v tom "snažení" není třeba pomáhat. :)
 |
| Co se nesmí... |
Motýli na výstavu v botanické zahradě jsou nakupovány v motýlí farmě ve Stratfordu nad Avonou (Stratford-upon-Avon) ve Velké Británii... Mimochodem, je to město, kde se narodil William Shakespeare. No, abych byla přesná, nenakupují se motýli, ale jejich kukly, které sem jsou dopraveny letecky zamotané do vaty, aby se jim při transportu nic nestalo.
Kukly jsou v botanické zahradě vybaleny, zbaveny vláken vaty a potom jsou nalepeny na větvičky a umístěny do nížinné části skleníku. V přírodě si housenky před zakuklením vytvoří přichycovací vlákno (tzv. opasek), kterým se pevně přichytí k podkladu, ale v botanické zahradě to za ně musí udělat pracovníci. :) Ve vyhřívaných vitrínách se zanedlouho motýli vylíhnou, musí ale ještě počkat, než se jim do křídel napumpuje lymfa, teprve potom jsou křídla ztvrdlá a oni mohou létat. A pak dělají radost návštěvníkům... No, je to prostě byznys jako všechno, ale na druhou stranu lepší než koukat na motýli se špendlíky v muzeu...
 |
| Samec druhu Papilio memnon |
První částí skleníku je polopoušť. V zimě jsou tu teploty mezi 16-18°C, ale v létě díky slunečnímu záření je tu až 30°C. Část podloží skleníku je původní skála, co tu byla, zbytek je dostavěn. Rozloha této části je 450 čtverečních metrů a je rozdělena do tří částí - polopoušť jižního Mexika, suchý australský buš a rostliny z jihu Afriky, doplněné o floru zajímavých ostrovů (Madagaskar, Kanárské ostrovy). No jo, jenže už tady poletují motýli, takže rostlinám člověk nevěnuje moc pozornosti, škoda. :) V této první části je také dost husto co se návštěvníků týče, takže není radno se tu moc dlouho zdržovat.
 |
| Expozice polopouště jižního Mexika |
Do druhé části se prochází podchodem, kde jsou instalovány informační panely o motýlech. Pak je tu také tropická jezera, kterými se nejprve prochází skleněným tunelem a pak se na ně dá koukat i shora. Když jsme vylezli z podchodu, ocitli jsme se ve druhé části, která je věnovaná tropickému deštnému pralesu. Tato část má 900 čtverečních metrů a je tu udržována teplota nejméně 22°C a vlhkost nad 80%. Rostliny jsou opět uskupeny do několika skupin podle domovských lokalit. Vidět tu můžeme části věnované Austrálii a Tichomoří, Africe a Madagaskaru, Jižní Americe, Střední Americe, Vietnamu, Sundským ostrovům a Filipínám. No, i tady jsme si více všímali motýlů než rostlin. ;)
 |
| Spodní strana křídel druhu Morpho peleides |
 |
| Výtrusy na spodní straně listů mě neznámé rostliny |
Nejsem si úplně jistá, jestli jsem správně určila zde uvedené druhy motýlů... Někdy člověk opravdu neví, zvlášť když motýlí křídla vypadají úplně jinak z horní a spodní strany. :) Ale jo, chápu, že jim ty mimikry k něčemu asi budou... ;)
 |
| Druh Morpho peleides |
Docela mě pobavil pohled do jednoho z kočárků, které jsme tu viděli. :) Nějaké batole se na výstavu vybavilo celkem stylově a mělo s sebou plyšového motýlka. :) A také jsem tu viděla pár slečen, co měly tričko s motýli. Chválím. ;) ... Já jsem měla na tričku jenom vážku, tak to se nepočítá. :))
 |
| Také motýl :)) |
Ve skleníku je několik barevně označených míst, kam pracovníci botanické zahrady pokládají třeba banány a další ovoce. Sem se pak motýli slétávají a my jsme je tu mohli pozorovat, jak svačí. :) Jednu vadu na kráse to mělo - kolem lehce zahnívajícího ovoce byla spousta mušek octomilek... a k tomu příslušný smrádek. :) Ale i tak je to hodně zajímavé pozorovat motýlí sosáky, jak se činí. :)
 |
| Motýlí občerstvovna :) |
Občas lze mezi motýli najít i pár, co se páří. :) Později jsou pak na listech dokonce nalézána vajíčka motýlů... Ale řekla bych, že se tu stálá populace asi jenom tak nevytvoří.
 |
| Motýlí láska |
 |
| Zástupce rodu Papilio |
Tak najdou se tu i rostliny, kterých si nelze nevšimnout... Třeba tahle růžovka je úžasná kvůli svým obřím květům. A oproti motýlům má jednu nespornou výhodu - nikam při focení neuletí. :) Rostlina Medinilla magnifica pochází z Filipín (roste na ostrovech Luzon a Mindoro). V přírodě dorůstá až pět metrů, ale je schopná růst i epifyticky na stromech. Listy jsou velké až 40 cm a mají souběžnou žilnatinu, květy jsou opravdu nádherné a my jsme je zastihli v nejpříhodnější dobu, řekla bych. Největší jedinec v České republice je asi třicetiletý kousek v botanické zahradě v Teplicích.
 |
| Růžové květy rostliny Madinilla magnifica |
Tady někde jsme se už dostali k šestimetrovému vodopádu, který tu byl uměle vybudován (jak jinak). :) Tohle jsou oblíbené prvky ve sklenících botanických zahrad a je pravda, že docela ozvláštňují expozici. Kousek od vodopádu jsem vyfotila motýla druhu Idea leucone, který se báječně určuje, protože má bíločernou vnější stranu křídel... ale neptejte se mě, jak vypadají křídla uvnitř! :)
 |
| Druh Idea leuconoe |
V této části skleníku je i vyhlídková terasa, na které jsou po dobu motýlí výstavy umístěny vitríny s kuklami a informační cedule o motýlech a atlas jednotlivých druhů, které lze ve skleníku spatřit. I když teda já tam několik motýlů nenašla, ale možná jsem jenom pidlooká. ;) Okolo terasy jsou všude zmuchlaní čerstvě vylíhlí jedinci. Je to zajímavé si uvědomit, jak vypadají ty krásné barevné létací květinky hned poté, co se vylíhnout... :)
 |
| Sušení křídel druhu Caligo memnon |
 |
| Kuklení |
Na jednu stranu se na terase noví motýli "rodí"... na stranu druhou v téhle části bylo vidět nejvíc motýlích mrtvolek. Hodně z nich se jich tu tluče křídly o sklo skleníku... a marně. Mám dojem, že i ten černožlutý fešák na následující fotce už nežil.
 |
| Možná je to druh Papilio cresphontes, ale nejsem si jistá |
Poslední část skleníku představuje prostředí vysokých hor v tropickém a částečně i subtropickém klimatickém pásu. Na 350 čtverečních metrech tu rostou horské rostliny z Asie, Afriky a Ameriky, samostatně je tu vyčleněna flora stolových hor ve Venezuele. Vlhkost vzduchu je tu udržována nad 80% a teplota je specifická rozdíly mezi dnem a nocí. Ve dne tu bývá 18-22°C a v noci jenom 10°C.
 |
| Masožravá rostlina - láčkovka |
Uvnitř už přece jenom bylo velké horko, tak jsme byli rádi, že jsme už šli ven. Akorát je škoda, že jsme neměli více času, abychom se porozhlédli i po venkovních expozicích... Tak nám to zbylo na někdy jindy. Jojo, skleník Fata Morgana je sice pěkný, ale já mám pořád ještě živé v paměti několik skleníků v londýnské botanické zahradě Kew... A to se pak opravdu nedá srovnávat. ;)
 |
| Pohled do koruny vzrostlých jírovců |
Šli jsem se projít po naučné stezce, která okolím botanické zahrady vede a je dlouhá asi 3 km a je na ní deset informačních tabulí. První část cesty jsme vystoupali k dětskému hřišti, kolem je světlý listnatý les, rostou tu hlavně duby a lípy. O kus dál jsme došli k hranici přírodní památky Salabka vyhlášené v roce 1981 na území ani ne jednoho hektaru. Chráněný je tu svah s výchozy buližníku a břidlic, na který je vázáno stepní společenstvo rostlin. Na kyselých buližnících roste vřes obecný (Calluna vulgaris), spolu sním je tu metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Oproti tomu na podkladu břidlic roste hlavně válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola). Vždycky mě takové místo v centru velkého města překvapí. :)
 |
| PP Salabka |
Dál jsem pokračovali po cestě mezi světlým listnatým lesem - to je taková jarní klasika, to tu musí být vidět každý rok. :) Jo a vida - zapomněla bych, ani bělostné květy nesmí chybět... :)
 |
| Krásné svvětlé lesy nad botanickou zahradou |
 |
| Kvetoucí višně... či třešně? :) |
Naučná stezka nás zavedla na území další přírodní památky, jmenuje se Havránka a její území je rozděleno na dvě části - my jsme prošli zatím tou první. Jde o údolí potoka Haltýře. Chráněno je tu několik pramenů, které měly ještě před výstavbou bohnického sídliště pitnou vodu, ale rozbory z poslední doby ukázaly stopy těžkých kovů a bakterií. V mokřadní vegetaci u pramenů rostou sítina sivá (Juncus inflexus) a vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), dále pak přeslička bahenní (Equisetum palustre), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), devětsil bílý (Petasites albus) aj. Přírodní památka Havránka zaujímá území o rozloze 4,2 ha a byla vyhlášena v roce 1982.
Od údolí Haltýře se naučná stezka strmě zvedá a zavedla nás k další přírodní památce pojmenované Velká skála. Jde o výchozy buližníkových hornin v řídkém borovém lese. Území o rozloze 1,8 ha je chráněno už od roku 1968. Je odsud ale pěkný pohled na město pod námi... :)
 |
| Výhled od PP Velká skála |
Pak jsme se už po cestě vraceli zpátky k řece... Cesta vedla chvíli lesem a pak podél luk a zavedla nás k druhé části PP Havránka, která je nazývána Pustá vinice. Myslím, že to tu je velmi oblíbené místo a vůbec se není co divit, je odsud krásný pohled na trojský zámek, Vltavu a zástavbu na jejím druhém břehu. Moc pěkné místo to je.
 |
| Impozantní výhled |
Podloží Pusté vinice je tvořeno břidlicemi, buližníky a ty jsou překryté vátými písky a sprašemi, což se odráží i na floristické pestrosti lokality. Dříve se tu pěstovala vinná réva, později se tu vyvinulo vřesoviště, které je dnes ošetřováno pravidelně stádem ovcí, jinak by hrozil zánik této výjimečné lokality a to by byla škoda. :) Na buližnících roste vřes obecný (Calluna vulgaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), zvonek okruohlolistý (Campanula rotundifolia), kyselka obecná (Acetosella vugaris) a řebříček obecný (Alchemilla milleifolium). Na chudých půdách vyvinutých na šterkopískové říční terase hojně roste paličkovec šedivý (Carynephorus canescens). Dále jsou tu společenstva teplomilných keřů s hlohy, duby a trnkami. Místy jsou vyvinuta společenstva stepí a skalních stepí.
 |
| Pustá vinice |
 |
| Vřesoviště na lokalitě Pustá vinice |
Musím říct, že tohle je moc pěkně udělaná naučná stezka, která vede zajímavými místy... akorát mě dost štvaly informační panely, které byly postříkané spreji a text nešel přečíst. Musel to být fakt odvaz něco takového zničit... :/
Původně jsme dole chtěli počkat na autobus, ale bylo krásné počasí, tak jsme si to rozmysleli a přešli jsme po lávce na druhý břeh Vltavy. Tam jsme se ocitli ve Stromovce neboli Královské oboře, které k mému překvapení také patří mezi chráněná území, je to přírodní památka. :) Dnes je to jeden z nejoblíbenějších pražských parků, ale původně toto místo bylo založeno jako obora pro zvěř, bylo to v roce 1268 za Přemysla Otakara II.
 |
| Stromovka |
Ve stromovce je několik významných staveb a také je tu soustava malých rybníčků, které jsou napájeny vodou z Rudolfovy štoly, která byla pro tento účel proražena. Rybníky tu byly vybudovány za Rudolfa II. a měly sloužit k chovu pstruhů a vodního ptactva. Největším rybníkem je Rudolfův rybník, dále jsou to Zelený rybník, Šesteráček a Rozínek.
 |
| Rudolfův rybník |
 |
| Nejen krade, ale ještě je pyšná?? :) |
Škoda, že už bylo tak pozdě a že jsme byli unavení. Stromovka má určitě mnoho zajímavých zákoutí, která jsme neobjevili. :) Ale to až někdy jindy... Lidé bydlící kolem se docela mají, když mohou trávit svůj volný čas na takovém místě.
My jsme se nejkratší cestou proháčkovali parkem. Šli jsme kolem Planetária a Pražského výstaviště, kde jsme vyjeveně koukali na atrakce na Matějské pouti (nejsem fanouškem tohoto druhu zábavy a mám svůj žaludek ráda na místě, kde normálně je:))... Na výstavišti jsme nasedli na tramvaj a byli jsme skutečně rádi, že nás dovezla na autobus a ten pak domů. Nožky bolely dost po takovém dlouhém ťapání. :)
Další informace:
