13. den - York a Bradgate Park

Ráno, raníčko proběhlo skoro jako každé jiné. Snídaně toho dne byla docela bohatá, bylo na výběr z cereálií, obložených toastů, sladké pečivo, džusy atd. A dokonce žádné párky ani vajíčka v dohledu, takže jsme si to užili. ;) Po snídani nám opět nezbylo nic jiného, než si sbalit svých pár věcí a dát je do auta, no a potom jsme už vyrazili do centra Yorku za památkami. :)

York je hlavním městem tradičního hrabství Yorkshire, rozkládá se při soutoku řek Ouse a Foss a žije tu kolem 140 tisíc obyvatel. Město bylo založeno už v roce 71 a ve své době bylo centrem římské provincie i vikingského království Jórvik. York byl hlavním městem Anglie ještě před Londýnem, ale jeho význam poklesl po průmyslové revoluci, která ale paradoxně ušetřila mnoho historických staveb, které v jiných městech byly zbourány ve jménu pokroku.

Naší prohlídku Yorku jsme pro jistotu začali tam, kde jsme to znali už z předchozího dne a zase jsme se rozdělili na dvě skupinky, abychom se vzájemně neomezovali. :) Došli jsme ke starým hradbám, kde stávaly i hradby římské, které jsou nyní pod zemí. Ale my jsem ještě zůstali v prostoru za hradbami. Před yorskou galerií stojí socha Williama Ettyho, před kterou je kašna. William Etty (1787 - 1849) se narodil v Yorku a byl to britský malíř, který je známý především kvůli malování aktů. :) Vedle galerie je dům King´s Manor, který pochází z 12. století a sloužil jako dům opatů ze sousedního opatství, v 15. století byl přestavěn a od roku 1963 tu sídlí University of York. 

Fontána se sochou Williama Ettyho za denního světla (foto: Lenka)

O kousek dál je Museum Garden, jedná se o zahradu s několika historickými památkami... Ale na první pohled mne tedy uchvátily (opět, zas a znovu) kvetoucí narcisy. :)

Zas ty narcisy... :) (foto: Lenka)

Jedna z významných historických památek je zřícenina opatství - St. Mary´s Abbey. Je zde zachováno několik zdí a okenních výklenků, ale z větší části toto opatství zachováno. Nicméně i tak lze dobře vystopovat půdorys stavby, protože v trávníku jsou často zachovány patky sloupů nebo spodní části zdí, spolu s popisky si tak lze utvořit alespoň rámcovou představu, jak stavba byla veliká. Původní klášter byl založen v roce 1055, byl zasvěcen sv. Olafu a klášterní život tu vedli benediktini. Přestavba proběhla v letech 1271 až 1294 a  opatství bylo zasvěceno sv. Marii. Po rozpuštění klášterů v 16. století došlo k postupnému zničení staveb až do současného stavu. No, z historie si toho asi moc pamatovat nebudu, ale oproti tomu si ale moc dobře pamatuji, že tu zrovna sekali trávu a všude to kolem krásně vonělo. :))

Ruiny St. Mary´s Abbey v Museum Gardens  (foto: Jirka)

Hned vedle zbytků opatství stojí malý hřbitov a anglikánský kostel Church of St. Olave, který je zasvěcen sv. Olafu, což je patron Norska. Stavba byla stavěna kolem roku 1050, značně rozšířen a opraven byl kostel v 15. století, další úpravy následovaly ve 20. letech 18. století a i později. Části stavby dříve patřili dokonce i k opatství a ke kostelu byly připojeny po jeho zrušení.

Hřbitůvek u Church of St. Olave (foto: Jirka)

Od kostela k nábřeží řeky to byl už jenom kousek.Tam ale nic moc zajímavého nebylo, takže jsme po nábřeží zamířili zase o kus dál - směrem k Lendal Bridge. :) Most je z roku 1863 a je zajímavé, že před jeho stavbou se lidé mezi oběma břehy přepravovali přívozem. Na této straně řeky u mostu stojí stejnojmenná věž - Lendal Tower, která je datována do 13. století. Ve věži bývalo uchováváno kování, které se umísťovalo každou noc mezi Lendal a protilehlou Barker Tower, tak se mělo chránit město. Později věž sloužila k vodárenským účelům a k čerpání vody, ale dnes je už soukromým majetkem.

Nábřeží řeky Ouse (foto: Jirka)

Veselé veslařky :) (foto: Lenka)

Na protější straně tedy stojí Baker Tower, která je o něco nižší než její sousedka a také má kuželovitou stříšku, kdežto Lendal Tower je zakončena cimbuřím. Původně byla postavena jako hodinová věž ve 14. století, od té doby sloužila mnoha účelům... třeba i jako umrlčí domeček. ;) Za mostem byly schůdky, které vedly na yorské hradby, tak jsme samozřejmě neodolali a po hradbách jsme se museli projít. :) Byl odsud krásný pohled na katedrálu, no ale taky na okolní dopravní šrumec, protože kolem vedou silnice a je tu i železniční nádraží. :) Hradby jsou dlouhé 2 míle (tedy 3,4 km) a projít se dají tak za hoďku až dvě. Je zde několik bran a věží a historie hradeb sahá na dva tisíce let do minulosti.

Hradby a yorská katedrála (foto: Jirka)

Nevýhoda teda je, že z hradeb nevede moc únikových cest, takže jsme si prošli docela velký kus. :)) Po Skeldergate Bridge jsme zase šupajdili na druhou stranu řeky Ouse. :) Ale to už jsme se vyloupli u Clifford Tower, což je vlastně menší hrádek na kuželovitém kopečku. V centru velkého města taková zvláštní stavba vypadala docela nepatřičně. :) Akorát je škoda, že jsme sem neměli už čas jít. Věž byla součástí hradu, který tu nechal zbudovat Vilém Dobyvatel, samotná věž známá jako "Velká věž" byla vybudovaná mezi lety 1245 a 1262 za Jindřicha III. Věž byla obehnána vodním příkopem, který byl napájen vodou z řeky Foss. Na začátku 19. století hrad sloužil jako vězení a po roce 1935 byl hrad zbourán až zbylo jenom centrální "oko". :)

Clifford Tower (foto: Jirka)

Málem už bych si myslela, že zabloudíme, ale v Yorku na turisty rozhodně myslí a dokonce jim i zlatým písmem cesty značí. :))

Aby turisté nebloudili... :) (foto: Lenka)

Ale je pravda, že jsme trochu bloudili... a nebo spíš jsme rychle hledali nějaká zajímavá místa, protože už se zase blížil čas, kdy bychom měli York opustit. Cestou jsme procházeli kolem Jorviku, což je jakési vikingské muzeum. Akorát tu teda stálo frontu hrozně moc lidí a vlastně nás to pak už vůbec nelákalo... a navíc jsme ani neměli ten čas... No, prostě jsme s klidem pokračovali dál. :)


Cestou jsme minuli mimo jiné i St. Martin´s Church, který údajně patří k jednomu z nejhezčích kostelů v Yorku. Nejstarší části kostela pochází z normanské doby, z konce 11. století. Ale většina stavby byla rekonstruována v 15. století. Za II. světové války (v r. 1942) byl kostel velmi poničen bombami. V roce 1961 byl kostel znovu opraven a v roce 1968 došlo k jeho opětovnému vysvěcení. Na kostele jsou oboustranné hodiny, které byly instalovány poprvé v roce 1668, na jejich boku je pozlacená hlava (ale ta není původní, jedná se o repliku - originál byl zničen při náletech).  V 18. století doplněny o sošku stojícího admirála. :)

St. Martin´s Church (foto: Jirka)

... a hodiny na kostele (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autům jsme s Jirkou neminuli Newgate Market, který se nám pustoprázdný v noci dost líbil. Ve dne to ovšem bylo o dost horší. Sice se tu prodávaly květiny, ovoce a nějaké tradičnější anglické potraviny. Ale také tu měli oblečení a dokonce i posilovací stroje! :)) To jsem na tržišti teda nikde jinde neviděla. :)) Pak už jsme ale opravdu skoro spěchali k autu. :) Nicméně, podruhé jsem se cítila velmi překvapena, když jsme narazili na hospodu s českým pivem. Měli tu nepasterovaného Bernarda! :))

Tržiště v Yorku (foto: Lenka)

Pivní - hospoda s českým Bernardem (foto: Lenka)

Poslední památkou, kterou jsme v Yorku viděli, byla katedrála... Teda známá pod označením York Minster. Tu jsem si ale prohlédli jenom zvenku, protože už opravdu nebyl čas. No, drobeček to tedy není! :) Je to největší katedrála svého druhu v severní části Evropy. Na stejném místě už v 7. století stával dřevěný kostel, který byl později nahrazen kamenným. Stavba katedrály započala v roce 1220 v raně gotickém slohu. O třicet let později byla hotova hlavní loď a věž. Zajímavé je, že na počátku 15. století se zřítila hlavní věž, posléze jí byly zesíleny pilíře a byla postavena znovu. Roku 1472 byla stavba dokončena a také vysvěcena.

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Původně jsme chtěli v Yorku navštívit ještě nějaký atomový kryt nebo co že to bylo, ale tam měli nějak prapodivně otevřeno, že jsme se zrovna netrefili do těch správných dní a hodin. :) Takže jsme měli smolíka a museli jsme nasednou do aut a popojet zase dost na jih. Nicméně, cestu nám alespoň zpříjemňovaly podobné kuriozity jako je karavan se Smartem na přívěsu (hmm, lehce převozuschopné vozítko, ideální na dovolenou:)). Na jednom z odpočívadel jsme si zase s Monikou užily květinovou výzdobu na záchodech. :) To mě prostě bere! :)) Ale tentokrát nás nejvíc dostaly okvětní lístky růží, které byly v misce u odpadkového koše. Přírodní osvěžovač vzduchu, super, ne? :)

Přibližovadlo na rodinnou dovolenou :D (foto: Lenka)

Dekorace z čerstvých květin na záchodcích !! (foto: Lenka)

Toho dne jsme byli ubytovaní ve Fieldhead Hotel v Markfieldu.Když jsem viděla ten luxusní pokoj, byla jsem za něj opravdu ráda. :) Tohle bylo zase jedno z ubytování, která bych nominovala na přední příčky. :) Hotel se nachází v původním farmářském domě, který je z roku 1672. Pokoje jsou moderně zařízeny, koupelny jsou nové a čisté. Co víc si přát?! :)

Pohodlná postel ve Fieldhead Hotel (foto: Lenka)

No a protože bylo ještě brzy odpoledne, vypravili jsme se auty o kousek dál a navštívili jsme krásný kousek krajiny. Zaparkovali jsme na parkovišti a vydali jsme se po cestě do kopečka, prošli jsme branou a ocitli jsme se v Bradgate Country Park. Park zabírá rozlohu asi jen 3 km² a rozprostírá se částečně v lese ´Charnwood forest´. První zmínka o tomto území je už z roku 1241, kdy byl stanoven jako lovecký park. Území často střídalo majitele, ale po pět století až do roku 1928, území drželi Greyové.

Bradgate Country Park (foto: Jirka)

Od středověku tu jsou stáda vysoké zvěře - hlavně jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka evropského (Dama dama). Teda my jsme viděli jenom stáda daňků, ale zato byla docela početná. Docela mě překvapilo, jak byli ochotní si nás pustit docela blízko k sobě... Ale je pravda, že si vzdálenost hlídali a když jsme jí překročili, tak zas poodešli do bezpečí. :) Nicméně i tak to byl velký zážitek! :)

Krotcí deeři :) (foto: Lenka)

Docela zajímavé je také geologie této oblasti. :) V kopcovité části parku vystupuje docela dost skalek a většina z nich reprezentuje jedny z nejstarších hornin ve Velké Británii - jde o horniny prekambrického stáří. Zastoupeny jsou tu i kambrické a terciérní horniny a ledovcové sedimenty z poslední doby ledové. Nejstarší horniny jsou staré 560 milionů let a jedná se hlavně o popel z nedaleké sopky, na kterém jsou patrné podmořské sesuvy. Nejjižněji jsou přítomny nejmladší prekambrické horniny, jde o vulkanické diority, které vznikly výlevem magmatu ve velké hloubce a jeho pomalým tuhnutím. Mladší, kambrické horniny, jsou zastoupeny na malém území. To většího rozsahu dosahují terciérní (třetihorní) sedimentární horniny. Před 350 miliony lety bylo toto území součástí kontinentu Pangea a panovalo tu suché klima během kterého byl prašný materiál větrem nafoukán do míst, kde se uchoval. Později byl podmáčen a z červeného prachu vznikly hlíny. Tento materiál byl pak využit na tvorbu cihel, ze kterých se v okolí stavělo. :)

Lenka a odlesky :)) (foto: Jirka)

V parku se vyskytují lokality s nálezy tzv. ediacarské fauny!! Panečku... a já to nevěděla, když jsme tu byli!! :))) Ediacarská fauna je teda docela fenomén v geologicko-paleotologickém světě. Jedná se o fosílie živočichů, kteří ještě neměli pevné schránky a proto je malý zázrak, že se vlastně v sedimentárním záznamu zachovaly. Další nálezy jsou např. z Austrálie nebo Ruska. Přesná lokalizace těchto nálezů ale není návštěvníkům prozrazena, aby nedocházelo k ničení zkamenělin. Takže stejně smůla, no! :)

Jo, tak by poslední dva odstavce jsem si mohla klidně odpustit... Ale nešlo to, když už jsem na taaak zajímavé informace narazila. :)))

Výchozy ;) (foto: Jirka)

Na nejvyšším místě parku stojí sympatické věž zvané Old John Tower. Věž byla postavena v roce 1784 za Grayových na památku pracovníka jejich panství, který tu uhořel. Ale jméno Old John je už na mapě z roku 1745, zvláštní. ;) Věž v minulosti sloužila k setkávání lovců při honech nebo jako kontrolní věž koňského závodiště, které kolem vedlo. Kousek pod vrcholem kopce je ještě válečný památník upomínající na I. i na II. světovou válku a bojovníky, kteří v obou válkách zahynuli.

Old John Tower (foto: Jirka)

Válečný památník (foto: Jirka)

Semtam stromy (foto: Jirka)

The Bradgate House byl postaven v roce 1501 a po 245 let tu žila rodina Greyů. Dům je rodným místem Jany Greyové (1536 - 1554), která se později do dějin zapsala jako tzv Devítidenní královna. Jana Greyová byla praneteří Jindřicha VIII., nastoupila na trůn 10. července 1553, ale už o devět dní později byla z trůnu sesazena svou nevlastní sestrou Marií. 12. února 1554 byla na příkaz Marie popravena uvnitř londýnského Toweru.

Z domu se toho dodnes zachovalo docela hodně... Ale bohužel v dobu, kdy jsme tu byli, byl už objekt za uzamčeným plotem.

Ruiny rodného domu Jany Greyové (foto: Jirka)

Pod Bradgate House protéká říčka Lin, takže je zdejší údolíčko zelenější než okolní suché kopce. I když co o tom můžeme soudit, když ještě kolem moc zeleno nebylo. :)) Řeka teče směrem k nádrži ´Cropston Reservoir´, která leží v jihovýchodní části parku. Vybudována byla v roce 1871. Ale až k nádrži jsme nedošli... Chvilku jsme se zastavili na břehu a koukali jsme na daňky a také na kavky a pak jsem se pomalu vraceli k východu z parku. :)

... zelená krajina... (foto: Jirka)

Kavka (foto: Lenka)

Danňci se ´poflakovali´ mezi krásnými starými duby... Některé z nich vypadaly jako by si pamatovaly opravdu dlouhý kus historie. Tito krásní solitérní velikáni docela slušně vynahrazují fakt, že tu chybí nějaký souvislejší porost stromů (rozuměj les:))... Taky je fajn, že mezi starými stromy jsou už vysázené nové stromky, takže se (snad) v blízké době nezmění charakter parku... No a my jsme se jako ti daňci také poflakovali mezi stromy. :))

Krásný strom v parku (foto: Jirka)

No a protože nás čekal jeden z posledních večerů v Anglii, došli jsme si na večeři. :) Zašli jsem do pubu přímo v našem hotelu a docela se to vyplatilo. Já jsem si pochutnala na trochu nezvyklé kombinaci kuřecího steaku s rizotem, šunkou a houbami. :) Dobrota! :) Jirka si dal klasický Beef Burger... který jsem si já nějak nestihla nikde dát, takže jsem ten pravý dobrý neochutnala! :( K jídlu jsme si dali naše oblíbená piva - Foster´s a Guinness. :) Teda normálně pivo skoro nepiju, ale je několik míst, kde by byl hřích nedat si pivo... Anglické puby teda rozhodně patří mezi ně... ;)

Rizoto s houbami, slanikou a kuřecím masem (foto: Lenka)

Jirky večeře - Beef Burger :) (foto: Lenka)

Jídlo i pivo byly fajn... Neštěstí přišlo z nečekané strany - jelikož byl pátek, tak byl na programu zábavný program s half-playbackem nebo jak to nazvat... :) Naštěstí už si příliš nepamatuju, co ten plešatý pořez zpíval, ale ono to je asi milosrdnější. Ale zato si pamatuju, že potom nám už tolik nechutnalo. A okolní osazenstvo se dobře bavilo, takže jsme je rádi nechali bavit a odebrali jsme se do postelí. :)) Akorát bujará zábava pokračovala docela dlouho do noci a jelikož jsme měli okno na dvoreček, kam všichni chodili kouřit, tak jsme si hluku užili dost a dost. :))

Další informace:

- turistické informace pro návštěvníky Yorku (EN); York na wikipedii (CZ), (EN); oficiální stránky Yorkshire Museum (EN); oficiální stránky Clifford Tower (EN); Clifford Tower na stránkách English Heritage (EN); oficiální stránky York Minster (EN); wikipedie - St. Mary´s Abbey (EN), York Museum Gardens (EN), Clifford Tower (EN), York Minster (EN), (CZ); Bradgate Park (EN)

- Bradgate Country Park na internetových stránkách The National Forest (EN)

- ubytování - Fieldhead Hotel (Markfield Lane, Markfield, Leicester) - cena byla za pokoj i se snídaní; pokoje byly hezky vybavené a čisté; restaurace s dobrým jídlem

8. den - města Chester a Lancaster

Ráno jsme se nasnídali, našťouchali zavazadla do aut a rozloučili jsme se s Handhotelem a Llangollenem a vydali jsme se na další cestu na sever. :) Chester leží nedaleko hranic s Walesem v hrabství Cheshire. Město obývá na 80 tisíc obyvatel, ale kvůli zachovalé architektuře sem jezdí mnoho turistů a my jsme se stali jedněmi z nich. :)

Historie města sahá do roku 79 našeho letopočtu, kdy byla Římany na tomto území založena tvrz. Po odchodu Římanů bylo toto území příčinou střetů mezi Sasy a Velšany. Po bitvě u Hastingsu napadli Normané i Chester, kde bylo zničeno na 300 domů. Ti poblíž řeky vytvořili umělé návrší, kde postupně vznikl Chester Castle. 

Socha slůněte v Chesteru (foto: Lenka)

Cestou jsme minuli jeden z devíti středověkých farních kostelů - St. Michael´s Church. Nachází se u jižní brány římské pevnosti. Přestavěn byl v letech 1849 - 1851 architektem Jamesem Harrisonem. V interiéru byly zachovány původní prvky... Ale interiér jsme neviděli a tak jsme pokračovali dál. :) Kostel stojí v Bridge Street, která je jednou z nejdůležitějších ulic v Chesteru kvůli historickým domům, které se tu dochovaly v neobvyklém množství.

St. Michael´s Church (foto: Jirka)

Většina domů v Chesteru pochází z viktoriánské doby a nesou rukopis architekta Johna Douglese, který byl hlavním architektem vévody z Chestetu, který vlastnit velkou část pozemků.

Starých krásných domků je v Chesteru nepočítaně (foto: Lenka)

V jedné části Chesteru jsem narazili na parčík s pozůstatky římského osídlení, který se nacházel pod hradbami - toto místo je nazýváno Roman Gardens. Tato část je chráněná už od 50. let 20. století, aby se ukazovaly zbytky římské pevnosti zasvěcené Devě (bohyni řeky Dee). Roman Gardens se rozkládají podél hradeb mezi tzv. Newgate (jedna z bran v hradbách) a táhnou se až k řece Dee. Hradby pocházejí už z římské doby, ale významně rozšířeny byly ve středověku. Dodneška jsou zachovány jako nejkompletnější hradby s několika branami ve Velké Británii.

Památky na dobu římskou... (foto: Jirka)

Podél hradem jsme došli k nábřeží řeky Dee, které protéká i městem, které jsme ráno opustili (Llangollen) :)).  Řeka totiž místy tvoří hranici mezi Walesem a Anglií. Dee pramení ve Snowdonii a je dlouhá je asi 110 km. My jsem se ocitli u nějakého jezu, kde zrovna odpočívala volavka a několik kajakářů. :)

Most přes řeku Dee (foto: Lenka)

Potom jsme se po hradbách vydali zpátky směrem do centra města, přece jenom toho tady je tolik k vidění, tak není záhodno dlouho otálet na jednom místě. :) Ale fotku zájemců o obrazy prodávané na nábřeží si odpustit nedovedu. :) Celé hradby dosahují úctyhodné délky 3 km, takže je jasné, že jsme je neobešli celé. ;)

Galerie na nábřeží (foto: Lenka)

Středověké městské hradby (foto: Jirka)

Domky jako malované :) (foto: Lenka)

Po hradbách jsme se dostali až k místu, kudy už se dál jít nedalo, protože je v současné době rekonstruováno. Tak jsme se promotali obchůzkou až jsme se dostali k "East Gate".  Tady byla nejvýchodnější část římské pevnosti, která byla začleněna do středověké brány. Oblouk zachovaný do dnešní doby byl postaven v letech 1768 až 1769. Hodiny byly umístěny v roce 1897 na počest královny Viktorie, která toho roku byla už šedesát let na trůně! :) Jedná se údajně o druhé nejfotografovanější hodiny ve Velké Británii... Asi nikoho nepřekvapí, že ty první jsou hodiny londýnského Big Benu. :))

Druhé nejfotografovanější hodiny ve Velké Británii :) (foto: Jirka)

Katedrála v Chesteru je vlastně "Church of St. Werburgh´s Abbey". Historie svatostánku trvá již více než dva tisíce let. Podle legendy na tomto místě existoval druidský chrám a za římské doby chrám zasvěcený Apollonovi. Křesťanský kostel tu byl založen v roce 660 a v roce 875 byly do Chesteru dovezeny ostatky sv. Werburgha, které byly později uloženy do katedrály. V roce 1092 bylo založeno opatství a započalo se tu se stavbami nových budov. Původní stavební sloh byl románský, ale novější části stavby jsou už ve slohu gotickém (např. v roce 1250 dokončená Kapitula). V roce 1540 bylo opatství zrušeno, ale nebylo zničeno, protože začalo sloužit jako sídlo obnovené chesterské diecéze. Celkově je katedrála dlouhá 108 m, hlavní loď je vysoká 24 m a výška věže je 44 m. No, drobeček to není. :) My jsme se ale nepodívali dovnitř a jen jsme katedrálu obdivovali zvenčí... především to, že je postavena z docela netypického načervenalého materiálu. 

Katedrála v Chesteru (foto: Jirka)

Modřence (foto: Lenka)

Už byl čas se vrátit do auta a pokračovat dál... V Chesteru jsme strávili jenom něco okolo dvou hodin a to není moc času na takové památkami nabité město, tak bych opět mohla zopakovat svou oblíbenou větu o tom, že doufám, že se sem ještě někdy podíváme. :) 

Před námi byla docela dlouhá cesta, namířeno jsme měli do Lancasteru. Což je nějakých 120 km a přes hodinu cesty... Poprvé jsme si toho dne zkusili, co je to ztratit se v cizí zemi. :) První auto mělo navigaci, která jim (spolehlivě) ukazovala cestu a my jsme se jich za každou cenu museli držet... Ale kritické to bylo vždycky na kruhových objezdech, protože jsme museli trefit správnou odbočku a někdy to šlo těžce, když se mezi nás dostala další auta. A to byl příklad jednoho kruháče v Chorley... Prostě jsme neodbočili a jeli jinudy... A dost dlouho jsem doufali, že to není pravda a že na nás určitě budou čekat, když nás neuvidí. :) No, ale neměl na nás kdo čekat, když jsme byli jinde... takže jsme se nakonec museli svolávat telefonem, jinak bychom se nenašla asi dodnes. :) Ale to ještě nebylo tak jednoduché - prý byli na parkovišti u nákupního centra a vedle kostela. No, neřekla bych to, ale v nějakém Chorley mají sakra hodně kostelů. :) Ale našli jsme se a to je hlavní! :)

Dobrá byla taky jízda po osmiproudové dálnici... tedy jako čtyři proudy jeden směr a čtyři proudy druhý směr. Je to docela kolos taková jedna dálnice. :) Ale zato nás rychle a spolehlivě dopravila na místo. Už při prvním pohledu na město nám bylo jasné, že tady to je asi trochu na delší dobu... Z každého místa na nás jukala věž nějaké památky, která nás vyzývala k návštěvě. Takže vzhůru do toho! :)

Věže v Lancasteru :) (foto: Lenka)

Lancaster rozprostírající se podél řeky Lune je město s asi 45 tisíci obyvateli a je přirozeným centrem hrabství Lancashire. Název je odvozen od jména řeky Lune a slova označujícího hrad - castle... původně znělo jméno města Loncastra, až se změnilo do současné podoby.

Naše první kroky vedly k Lancaster Castle, který stojí na návrší ve 13. století na místě původní římské pevnosti. Neblaze hrad proslul na začátku 17. století v čarodějnických procesech, kdy tu bylo oběšeno mnoho lidí. Více jich bylo jenom v Londýně. Proto Lancaster dostal přezdívku "The Hanging Town", což znamená něco jako Město oběšenců... No, nelichotivé pojmenování. V novodobé historii si ale lancasterský hrad moc nepolepšil, protože je sídlem soudu a je tu mužské vězení kategorie C. Což teda asi nebude vězení s velkou ostrahou, když jsme se tu normálně procházeli... Vlastně to moc nechápu... :)

Lancaster Castle (foto: Lenka)

A už vůbec jsem nepochopila, proč je hrad zpřístupněn na prohlídky, když je to vězení. :) My jsme se dovnitř nakonec nepodívali. Raději jsme se podívali kolem a využili jsme krásného počasí... :)

Zdi lancasterského hradu (foto: Jirka)

V bezprostředním sousedství hradu stojí Priory Church of St. Mary, jedná se o aktivní anglikánský kostel. V roce 1912 byly objeveny vykopávky, které naznačují, že zde stála římská svatyně v roce 200 našeho letopočtu. V roce 1094 Roger de Poitou založil benediktýnské převorství, jehož kostel byl zasvěcen sv. Marii.V roce 1539 bylo převorství zrušeno Jindřichem VIII., jako mnoho jiných stavem tohoto charakteru. Poté byl kostel převeden na farní kostel, tím byl zachráněn před zkázou... Takových budov jsme také viděli dost. V roce 1753 byly strženy a přestavěny věže kostela. Zajímavostí je, že v roce 1982 byly varhany vyměněny za elektronické. :) Kostel je postaven z pískovce a střechy jsou z břidlice.

The Priory Church of St. Mary (foto: Jirka)

Od hradu je krásný pohled na město... a na obzoru se tyčí nějaká stavba... copak je to asi za stavbu? To asi budeme muset prozkoumat! :) No, dlouho už jsme u hradu neotáleli a zase jsme sešli dolů do města. ;) Tam někde jsme se zase rozdělili na dvě party a každá jsme si šla svou cestou. :)

Výhled na město od lancasterského hradu (foto: Jirka)

Moc se mi líbí architektura anglických měst a jejich domy, náměstíčka, uličky, sloupy, poštovní schránky a snad bych jim i odpustila nedostatek odpadkových košů. :) ... Toulání se odlehlými uličkami by se mohlo stát docela návykovým koníčkem. :) ... Líbí se mi materiály, z kterých jsou domy postaveny, kamenné domy... Nikde nejsou vidět střechy z červených tašek. Zvláštní. :) Parádní je taky důraz na zeleň ve městech... na péči o ní. To je jedna z věcí, které na Anglii postrádám asi úplně nejvíc. :)

Uličky v Lancasteru (foto: Jirka)

Půvabné náměstíčko se sloupem (foto: Lenka)

Cestou jsme s Jirkou šli kolem St. John the Evangelist´s Church. Pak jsme se ocitli na Dalton Square, což je zase jedno z hezkých a klidných náměstí. Okolo jsou hezké domy, uprostřed náměstí jsou zelené trávníky a žlutě kvetoucí záhony květin... ale náměstí dominuje sousoší s královnou Viktorií. :) V jižní části náměstí stojí radnice, která na střeše nese jednu z těch úvodních lancasterských věžiček. ;)

Dalton Square se sochou královny Viktorie (foto: Jirka)

Dál jsme po Nelson Street a kolem baptistického kostela došli na parkoviště, abychom tam zjistili, že automatické toaletové budky se za 20 minut samovolně otevřou, aby v nich nikdo dlouho nezůstal uvězněn. Jak důmyslné. :)

No, ale trochu seriózně - to jsme už byli skoro u Cathedral of St. Peter. Katedrála má krásnou štíhlou věž, ale jinak je spíš "skromnější". No, to není úplně tak přesný výraz, ale tahle katedrála prostě nedosahuje monumentálnosti ostatních katedrál, co jsme navštívili. :) Podívali jsme se i dovnitř, ale moc jsme se tam nezdrželi, protože zrovna začínala bohoslužba a my jsme tam nechtěli dělat rušivé elementy. ;))

Katedrála byla postavena docela pozdě, až v roce 1856 se začalo uvažovat o její stavbě. O rok později se začaly zpracovávat plány a základní kamen byl položen 29. dubna 1857. V říjnu 1859 byla katedrála vysvěcena. Padesát let po vysvěcení bylo v katedrále dostavěno baptisterium a hlavní oltář. Na konci 20. století byla katedrála znovu rekonstruována. Nyní svatostánek spravuje římsko-katolická církev. 

Cathedral of St. Peter (foto: Jirka)

Za katedrálou jsme objevila pučící šeříkový keř... Takže posíláme malý pozdrav alergikům. :)

Pučící šeříky (foto: Lenka)

Kousek za katedrálou je několik ulic, ve kterých jsou na sebe těsně nalepeny řadové domky... Na fotografii od lancasterského hradu je tato oblast docela dobře vidět, protože vypadá jako oblast s malými skleníčky těsně napasovanými jeden na druhý... No a ono to ve skutečnosti je svět elektrického vedení a komínů. :)) Ulička je to mírně svažitá a to jí dává ještě větší půvab. :) 

Prales kabelů a komínů :) (foto: Lenka)

Mířili jsme do Williamson Park, kde se tyčila ona záhadná věžička, kterou jsme viděli od hradu. :) Park založil milionář James Williamson, což byl první baron z Ashtonu. Na založení se podílel baronův otec, který byl stejného jména. A pak se v tom mám vyznat! :) Park má rozlohu 217 000 m2, ale nejedná se o původní rozlohu - původní pozemky byly rozšířeny v roce 1999. V parku se nachází fontány, sochy, motýlí skleník, dětský koutek, kavárna, sluneční hodiny a v letních měsících se tu hraje divadlo. Ovšem dominantu celému návrší dělá Ashton Memorial. :)

Ashton Memocial (foto: Lenka)

Památník byl postaven mezi lety 1907 a 1909 na památku druhé ženy barona Ashtona, která se jmenovala Jessy. Budova je v barokním stylu a byla navržena Johnem Belcherem. Základy budovy jsou z cornwalské žuly, plášť budovy z portlandského vápence. Okolo kopule jsou sochy, které mají představovat alegorie obchodu, vědy, průmyslu a umění od Herberta Hamptona. V interiér kopule naproti tomu jsou malířské alegorie obchodu, umění a historie od George Murreyho.

Vstupní hala v Ashton Memorial (foto: Lenka)

Dnes památník slouží jako výstavní prostory, k pořádání svateb a koncertů a také jako rozhledna. :) Za "dobrovolný" poplatek 50 p jsme vyšlapali schody na vyhlídkový ochoz, odkud je krásný výhled na všechny strany. Zvlášť hezký pohled je na stranu, kde se zvedají hory Lake District (Jezerní oblasti :)).

Pohled směrem k mořskému zálivu a Lake District (foto: Jirka)

Ashton Memorial bylo poslední místo, které jsme tu navštívili... Jenom mne mrzí, že jsme se s Jirkou nestačili jít podívat na motýly (do Buterfly House), protože by to určitě bylo moc zajímavé. Ehm, někdy příště. :) Potom jsme se volnou chůzí vrátili k autům a vydali jsme se na cestu do našeho ubytování... Však už to nebylo moc daleko. :)

Ubytování, které na nás čekalo v Grange-over-Sands bylo pro mě a pro Jirku překvápko, protože to tu objednávali Monika s Kubou... A taky, že to bylo překvapení povedené. Teda nikdy jsem podobný hotel neviděla. :) Už když jsme sem přijížděli, tak jsem se dost divila, protože okolí obklopovaly rozsáhlé zahrady a mnoho stromů. A budova samotná připomínala spíš zámek. :) Na recepci hotelu nás uvítala starší blonďatá paní s neuvěřitelně vyhuleným hlasem. :)) Až jsem si říkala, jestli to není nějaká skrytá čarodějnice. ;)


Interiér hotelu byl ještě více fascinující než jeho exteriér. Uvnitř bylo mnoho starožitností a luxusní nábytek... Mám dojem, že tohle ubytování se zařadilo na přední příčky všech hotelů, které jsme ve Velké Británii navštívili. :) Z některých pokojů je výhled na mořskou zátoku Morecambe a nebo alespoň do zahrad... které mají rozlohu 4 ha. Prostě krása nad všechny krásy! :)

Pokojík v hotelu v Grange-over-Sands (foto: Lenka)

Komu by se v takovém hotelu nespalo krásně?! :) ... Ale je pravda, že ze všeho toho ježdění po Velké Británii jsme byli už také dost unavení... 

Další informace:

- průvodce po Chesteru; na wikipedii (EN), (CZ); Chester Cathedral (EN)

- turistický průvodce po Lancasteru a okolí (EN); oficiální stránky města (EN); Lancaster na wikipedii (CZ), (EN); Lancaster Priory (EN); Williamson Park (EN)

- ubytování - Graythwaite Manor Hotel (Fernhill, LA11 7JE Grange-Over-Sands)