Štoly Mořina a na skok do Karlštejna

Původně jsme v sobotu chtěli s kamarády Péťou a Michalem vyrazit na rozhlednu Děd u Berouna, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. :) Totiž už před několika lety plánoval náš soused výpravu do štol v okolí Mořiny, odkud pochází... ale pak někdo spadl do Velké Ameriky a umřel tam a z tohoto plánu na dlouhá léta sešlo. Ale nedávno se začala plánovat nová výprava, akorát to jsem si myslela, že o ní bude velký zájem a ani se tam nevejdeme. Shodou okolností někdo narychlo odřekl a my jsme se všichni čtyři vešli do počtu dvaceti lidí z Dobříše (vesměs to byli naši sousedi, i moje maminka :)), který byl později doplněn o dalších asi dvacet lidí z Mořiny a okolí. Celkem velká výprava to byla. :)

Sice jsme si říkali, že to je škoda strávit tak pěkný slunečný den někde v podzemí, ale nakonec jsme všichni byli moooc rádi, že jsme jeli. :) A ani nám nevadilo brzké vstávání - už v devět byl odjezd od našeho domu. :) Do Mořiny to od nás není tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli na místě a už jsme vystupovali z aut přímo v lomech Mořina. Lomů jsem coby geoložka viděla opravdu hodně, ale stejně mě tyhle místa dost baví. :) Přes malé organizační zmatky jsme se stihli trochu porozhlédnout po okolí. Tímto posílám pozdrav blogu eL Familia, kterým se líbil nějaký bagřík, který jsem nedávno vyfotila u Žampachu. :)) Tenhle se mi líbí víc. :)

Na některé lomy z oblasti Mořiny jsme se byli podívat před asi půl rokem... Více o tom naleznete tady.

Bagřík :) (foto: Lenka)

Pak jsme vyfasovali helmy - všichni a ne jenom ti velcí, jak běžela první fáma. ;) A jak jsem byla ráda, že jsem jí měla... Jinak by se mi pěkně rozsvítilo během pobytu v podzemí, protože jsem se do hlavy praštila několikrát. :)) Prohlídku jsme začali u lomu Kanada, který je hned v areálu podniku Lomy Amerika spol. s. r. o.

Jo a ráda bych se na tomto místě omluvila, že je tu těch fotek tolik... Snažila jsem se je nějak probrat, ale prostě se mi to nevedlo. Nejsem sice příznivcem mnoha fotek na jedno téma, ale přijde mi, že tohle místo je tak unikátní, že více fotek (snad) neuškodí. :)) Takže díky za pochopení. :)

Vápenec v oblasti českého krasu byl využíván asi už v době železné, kdy byl využíván při hutnění železné rudy. Za Jana Lucemburského a Karla IV. byl zdejší vápenec oblíbený jako stavební kámen a později byl využíván i na štuky a omítky. Tehdy se ale spíš sbíraly opadané kameny či olamovaly skalní výchozy. O cílené těžbě lze hovořit až v době železářství, kdy se vápenec přidával jako struskotvorná přísada k železné rudě ve velkém. Těžba v okolí Mořiny byla zahájena v roce 1891, nejprve se tu pracovalo ručně a od roku 1908 v lomech byly zaváděny pneumatické mechanismy. Po znárodnění v roce 1945 byly lomy začleněny pod těžební podnik v Kladně, poté v Ejpovicích a nakonec v Příbrami. Od roku 1994 je tu současný podnik. Vápence jsou v současné době využívány k odsiřování tepelných elektráren, jako saturační činidlo v cukrovarech, na výrobu cementu (v Radotíně) a zbytky se používají jako stavební kamenivo. Uf, mnoho textu na začátek... tak se jdeme raději nořit do podzemí. :)

Krystaly kalcitu ve svitu čelovky :) (foto: Lenka)

Brzy nás temnotou dovedli k Malé Americe, kde je několik průhledů směrem do lomu. Do štol jsem se docela nabalila, protože jsem získala dojem, že tam musí být zima, ale jak tady na některá místa svítilo sluníčko, bylo tu neskutečné vedro. :) Na hladině lomu byla ještě šlupka ledu jako památka na docela nedávné silné mrazy. Říkám si, že by tam ve správnou dobu muselo být super bruslení, ale to by muselo být spojeno se slaňováním, protože jinak se dolu dostat nedá. :) Když jsme u Malé Ameriky byli v září a koukali jsme na ďoury štol v lomových stěnách, nenapadlo by mě, že za půl roku budeme z těchto ďour koukat na lom. :)

Průhled do lomu Malá Amerika (foto: Lenka)

Ve 3. těžebním patře vede Hlavní sběrná chodba, která je směrem dolu spojena se 4. těžebním patrem svislou šachtou. Chodba má právě směrem do lomu několik průhledů... Proto se tomuto místu říká Galerie.

"Galerie" u Malé Ameriky (foto: Lenka)

Rozcestník pod zemí :) (foto: Lenka)

Cestou štolami jsme narazili na naše první netopýry. Panečku, nikdy jsem je takhle zblízka neviděla (no dobře, když nepočítám toho, co mi vylezl po kalhotách, když jsme byli na Pálavě - článek tady :)). Myslím, že na tyhle dva chudáky svítili a bleskali naprosto všichni, protože to byli jedni z prvních, které jsme viděli. :)

První setkání s netopýry (foto: Lenka)

S podzemím v okolí Mořiny je spojeno několik různých pověstí... ale ta nejznámější je o Hansi Hagenovi. Existuje několik verzí příběhu a nikdo už s určitostí neví, kde je pravda... Ale mohlo to být nějak takto. Za války i po válce pracoval Hans Hagen v lomu Malá Amerika. Byl to sice Němec, ale byl to válečný trestanec a zarytý antifašista. Několik let po válce došlo v lomech a štolách ke katastrofě, při které se prolomily podzemní prameny a to způsobilo otřesy a zasypání štol. V jedné štole zůstal zavalen i Hagen s dalšími dvěma dělníky, ale jen Hagen zůstal naživu a jako zázrakem se dokázal znovu prohrabat ven. Štěstím  se smál, brečel, volal na své dva zasypané kolegy a nevěděl, že jsou mrtví... Z toho všeho se asi zbláznil. Od té doby Hans Hagen žil ve štolách v okolí a vyznal se v nich jako nikdo jiný, mezi trampy se začaly šířit podivné historky o Hagenovi, byl slyšet řev a smích podobající se zpěvu lelka... Neví se, jak to s ním dopadlo a zda tu náhodou není dodnes...

V jedné ze štol visí kolejnice, která svého času sloužila k vyhlašování poplachů, kdy se na ni bušilo kovovým předmětem. Když se na ní třikrát bouchne, měl by přijít Hagen... nebo by ten člověk měl do roka a do dne zemřít. Hagen nepřišel... Asi se tam buší normálně, ale uvidíme za rok. :) Ve štole jsme našli cedulku, na které se někdo sháněl po rodinném domě či bytě v této lokalitě... Že by se tu Hansi Hagenovi už nelíbilo? :)

Hagenova traverza (foto: Lenka)

Jak jsme postupovali směrem k Pustému lomu, přibývalo množství zimujících netopýrů. Největší skupina je zachycena na fotce pod textem. Je to opravdu fascinující podívaná, když pozorujete takovou masu malých myších okřídlených tělíček. Prý je pro ně letošní zima docela špatná a jsou docela hubení, tak snad se letos přes léto víc nadlábnou a další zima pro ně bude v pohodě.

Jedná se asi o netopýry velké (Mytotis myotis), což je největší a nejhojnější netopýr nejen v Česku, ale i v celé Evropě (mimo severské země). Tento druh netopýra dorůstá 6,5-8 cm (+ ocas) a rozpětí křídel je až 37 cm. Z horní strany má netopýr velký nejčastěji šedohnědou barvu a bříško má šedobílé. Museli jsme si dávat pozor (nebo ne všichni, ale jen já? :)), abychom je helmou neshodili a neodnesli jsme si ho s sebou za límcem. :) Byla jsem z netopýrů dost unešená a vůbec nechápu, jak o nich někdo může říct, že jsou oškliví... Chápete to? :)

Opravdu hodně netopýrů (foto: Lenka)

... a zase netopýři (foto: Lenka)

... naposledy netopýři (foto: Lenka)

Ještě nějakou dobu jsme šlapali tmou, když se znenadání ze tmy vynořilo i denní světlo a my jsme se ocitli v Pustém lomu, kde pro nás byl přichystaný hořící oheň, teplá dršťková polévka, něco sladkého k zakousnutí. Vzhledem k tomu, že jsme se až večer dozvěděli, že můžeme také jet, neměli jsme připravené svačinky, ale naštěstí jsme od naší maminky dostali dva buřtíky, takže jsme ostatním nemuseli jenom závidět. ;) Ještě že ty hodné maminky jsou. :)) Východ do Pustého lomu (znám i pod názvy Pusťák nebo Rokle růží) je na úrovni 2. těžebního patra a ve východní části lomu je zahloubení do 3. patra. Lom je dobře skryt mezi stromy a shora se dá špatně najít.

Oběd v Pustém lomu (foto: Lenka)

Buřty (foto: Lenka)

V Pustém lomu jsme si asi půl hodiny odpočinuli, dobře jsme se najedli, porozhlédli jsme se po lomu. Pak jsme si sbalili svoje věci a vyrazili jsme zase zpátky  do podzemí. Šli jsme zase stejnou trasou, kterou jsme sem přišli... Cestou jsem se opět kochala zdejšími geologickými zajímavostmi - no nejsou takové drobné vápencové krápníčky krásné?

Zpátky pod zem... krápníčky (foto: Lenka)

Brzy jsme se vynořili zase na denním světle v podniku Lomy Mořina, odskočili jsme si na záchůdky a vyrazili jsme na druhou část prohlídkové trasy... Původně jsme si mysleli, že třeba v půlce odjedeme někam jinam, ale jsem fakt ráda, že jsme to neudělali, byla by to velká škoda, protože i tam toho bylo hodně zajímavého k vidění. :)

Lomy Mořina (foto: Lenka)

Štoly u Velké Ameriky (foto: Lenka)

Na asi dvou místech do štol prosakuje voda. To jsou hodně pěkná místa - malá jezírka z vápenců, kde se oválením tvoří jeskynní perly... Moc pěkná ukázka.

Jeskynní perly (foto: Lenka)

Nejprve nás naši průvodci zavedli k lomu Mexiko (Trestanecký lom), kde jsme se všichni vystřídali u malinkého průhledového okénka. Naneštěstí skoro proti nám svítilo sluníčko, takže fotka není dokonalá... ale zajímavá určitě. :)

Průhled na lom Mexiku (foto: Lenka)

Nejlepší ale vždycky je a bude Velká Amerika. :) Takže nám byly dopřány netradiční pohledy na lom hned z několika míst. Lom se mi zdá odsud ještě větší než když na něj člověk kouká shora. :) Paradoxně nejvíc nás asi zaujala slečna, která šla na jedné straně lomu... a která si sundala boty a kalhoty a jala se brodit veeeelmi ledovou vodou na druhou stranu, kde na ní čekal asi přítel se psem. Bylo to pro nás docela zajímavé představení... No, co si budeme povídat, slečně se nepodařilo přebrodit, pěkně se vykoupala. Voda prý takhle brzy po zimě má asi tak 4°C, takže jsme jí nikdo nezáviděl! Brrr.

Velká Amerika (foto: Lenka)

Po prohlídce štol jsme si ještě koupili pohledy, nechali jsme si otisknout razítko. :)) Chtěli ještě vydat na ten (pro nás nešťastný) Děd, ale shodli jsme se, že už by to nemělo moc cenu, protože bylo docela pozdě odpoledne. Takže jsme se nejprve zastavili u kostela v Mořině, kde jsme se pokochali jeho krásou.

Gotický kostel sv. Stanislava byl založen v roce 1353 za Karla IV., v 18. století byl barokně upraven. Jde o jednolodní stavbu s výraznou hranolovou věží. Kostel je obklopen hřbitovem s barokní branou. Před kostelem rostou dvě památné lípy, která jsou státem chráněné. Jsou staré asi 200 resp. 100 let a obvody kmenů mají 470 a 230 cm. Pěkné stromy.

Památná lípa před kostelem v Moříně (foto: Jirka)

Řešili jsme, co budeme dělat dál... Jirka chtěl vidět prý nejhezčí vyhlídku na hrad Karlštejn, tak jsme si řekli proč ne. :) Akorát úplně přesně nevěděl, kde to je. Tak jsme nechali auto kdesi na poli a hned jsme narazili na žlutou turistickou značku, jo tak jsme tam byli správně. :) Polní cesta spojující Hlásnou Třebáň a Karlštejn  vede hezkou kulturní krajinou. Nedaleko stojí kaplička a vedle ní další památný strom. Bohužel jsem nenašla žádné podrobnější informace o kapličce, tak alespoň něco málo o stromu. ;) Jde o 16 m vysokou lípu malolistou (Tilia cordata), obvod kmene má 215 cm. Nejedná se o nějakého obra, ale o pravidelný a pěkně rostlý strom, jenž tvoří dominantu krajiny... A přesně takové by památné stromy měly být...

Památný strom s kapličkou (foto: Lenka)

Cestou z kopečka jsme mezi listnatými stromy narazili na fialové kvítky jaterníku podléšky (Hepatica nobilis), tak jsme k nim já i Péťa zaklekly a jaly jsme se je řádně zdokumentovat. :) Nemůžu za to, byly to moje letošní první, tak jsem měla radost, že jaro už je konečně tu. :)

Jaterník podléška  (foto: Lenka)

Vyfuněli jsme malý kopeček, prošli jsme kolem kamenného křížku a ocitli jsme se na TOM místě. :) Skutečně je odsud moc hezký výhled na hrad Karlštejn, který trůní mezi okolními kopečky. S Jirkou jsme na Karlštejně byli před pár lety na podzim, tehdy to byl také moc pěkný výlet, ale když tak koukám na článeček, napadá mě, že začátky jsou vždycky těžké. :)) Hrad byl založen Karlem IV. v roce 1348 a byl vystavěn ve vrcholně gotickém slohu... Sice zajímavá historie, ale o tom zase někdy jindy. Doufám, že se na hrad zase někdy podíváme. :)

Nejhezčí vyhlídka na Karlštejn (foto: Jirka)

Kluci se vrátili zpátky pro auto a my holky jsme šly do Karlštejna přes kopec. Cestou jsme ještě obdivovaly další jarní kytičky... a v Karlštejně jsme se zase děsily cetek, co tam prodávají. Musely jsme tam vypadat jako z jiného světa - zvlášť já s kalhotami zablácenými až ke kolenům, což byla památka na mořinské štoly. :) Ale tam to nikdo nevěděl a vypadala jsem jako největší prase... Zvlášť mezi slečinkami, které se vždycky na takovýchto místech berou ani nevím odkud. ;)

Sněženky (foto: Lenka)

A ještě jednou monumentální Karlštejn... krása, no ne?! :) (foto: Lenka)

Společně jsme pak přejeli ke Krčmě u Ezopa, kde jsme si už doma  naplánovali gastronomickou zastávku. :) Na louce u Vltavy zrovna nafukovali balón a pak se vydali na vzdušný výlet. :) To musí být krááása proletět se nad Karlštejnem a Českým krasem... No, vlastně proletět se balonem kdekoliv jinde musí být super zážitek. :) Jen kdyby to nebylo tak drahé. :)

Vzlétající balón (foto: Lenka)

Pak už jsme měli v bříšku tak akorát místo na něco dobrého. :) ... Jako jediná jsem si dala polévku - kulajdu  se ztraceným vejcem a dobře jsem udělala. Byla skvělá... Pak jsem měla lasagne a kluci si dali žebírka. No, to už bylo horší... Lasagne vypadaly jako kdyby šlo o koupený polotovar a žebírka plavala v tuku... ještě v kombinaci s hranolkama a koupenou pálivou omáčku. No, moc si na tom záležet nedali... Byla jsem z toho jídla zklamána, tak snad příště budeme mít šťastnější ruku při výběru restaurace. ;)

Jídlo (foto: Lenka)

S těžkými břichy jsme nasedli do auta a v prudkých zatáčkách jsme v autě trochu trpěli. Ale celkově to dneska byl moc a moc vydařený výlet. :)

Další informace:

- stránky o lomech a štolách v okolí Mořiny a ještě jedny a pověst o Hansi Hagenovi

- Wikipedie - vápencové lomy Amerika (Malá Amerika, Mexiko, Velká Amerika), netopýr velký, Seznam památných stromů v okrese Beroun, jaterník podléška, sněženka podsněžník, hrad Karlštejn
- hrady.cz - kostel sv. Stanislava v Mořině, Karlštejn

- oficiální stránky hradu Karlštejn

- Krčma u Ezopa

Pálava V. - Sirotčí hrádek, trocha archeologie a víno :)

Dalšího dne Jirka vstal asi v šest hodin a vydal se fotit "k vodě"... :) Vznikl z toho mimo jiné krásný snímek, který je tu pod textem. Takže jsem ráda, že nebyl tak líný jako já, protože mě se teda vylézt z vyhřátého spacáku ani trochu nechtělo. :) Musela jsem přece ještě chvíli přemýšlet a hloubat. ;))

Východ slunce nad Novomlýnskými nádržemi (foto: Jirka)

Na ten den jsme toho měli v plánu víc než dost, tak nebylo radno se dlouho zdržovat a radši jsme rychle vyrazili na cestu. Nejprve jsme zamířili do obce Klentnice, která leží na úpatí stolové hory, kam jsme měli namířeno. Nicméně prvním úkolem dne bylo najít poštovní schránku a poslat domů pohledy, aby došli než se vrátíme. :)) Úkol byl úspěšně splněn, tak jsme se mohli vydat dál a kochat se opět krásným podzimním počasím. :) Jméno Klentnice naznačuje původní slovanské osídlení a je odvozeno od jména Klement.

V obci je kostel sv. Jiří, kde je po staletí umístěn zvon z hradu Děvičky (od r. 1782). Kostel pochází z roku 1582 a jeho dnešní podoba je z let 1783 - 1785. Na výzdobě kostela se podílel významný umělec sochař Ondřej Schweigel a malíř Josef Winterhalder. Barokní varhany jsou v kostele od roku 1799 a byly přeneseny ze zrušeného minoritského kostela v Olomouci.

Brzy jsme ze silnice odbočili a mezi vinicemi a špaččími plašiči jsme začali stoupat směrem k vrcholu Stolové hory. Jak jsme lezli nahoru, začal se postupně otevírat krásný výhled směrem na Mikulov.

Svatý kopeček a Mikulov v mlžném oparu (foto: Lenka)

Šli jsme po území Národní přírodní rezervace Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Hlavní část chráněného území tvoří Stolová hora, někdy nazývaná Tabulová, která dosahuje nadmořské výšky 458 m. Celkově dosahuje rezervace rozlohy asi 109 ha a byla vyhlášena mezi lety 1951 a 1953. Původní tři části byly spojeny v jedno chráněné území v roce 2000. Stolová hora je výrazným geomorfologickým útvarem s plochým temenem. Z vrcholu je hezký výhled na okolí - zvláště na Děvín a hrad Děvičky, na Sirotčí hrádek i na obci Klentnice. Taky jsme tu viděli opět několik kudlanek a zajímavých motýlů... ale motýlí chvíle přišla později. :)

Pohled ze Stolové hory na Sirotčí hrádek a Pavlovské vrchy (foto: Jirka)

Ze Stolové hory jsme sešli zas o něco výš... Kupodivu tu je fotbalové hřiště s perfektním trávníkem a šatnami. Docela zvláštní takhle v lese. :D A odtud cesta hned stoupala zase ke zřícenině hradu, která se tyčí na skalnatém ostrohu.

Skály (foto: Jirka)

Počátek Sirotčího hrádku (někdy zvaný Růžový hrad, německy Weisenstein nebo Rassenstein) se datuje do 13. století. Hrad vystavěli Wehingenové, pak patřil Lichtenštějnům a Ditrichštějnům, ale už od 16. století je pustý. Hrad stojí vlastně na dvou vápencových skálách, které od sebe dělí hluboká rokle, přes kterou pravděpodobně vedl most. Z hradu se mnoho nezachovalo - zbytek paláce se třemi okny a jedna ze zdí s jedním oknem.

Pod Sirotčím hrádkem (foto: Jirka)

Okolí zříceniny je porostlé především trávou a nízkými rostlinami, což se pravděpodobně dost líbí motýlům, kterých tu bylo opravdu hodně. Krom nich teda ještě další hmyzí a pavoučí druhy jako např. cvrček, křižáci atd. Kvůli motýlům jsme se tu celkem dost zdrželi, ale co, byla to krása. :) 

Dva modrásci (foto: Lenka)

Babočka bodláková (foto: Lenka)

Modrásek (foto: Lenka)

Vlastně jsme si na Sirotčím hrádku rovnou dali i obídek, protože byl jeho čas a naše břicha se začala ozývat podivnými kvílivými zvuky. :) Teda jako obědvat každý den s takovým výhledem, moc bych si nestěžovala. :)

Po obědě jsme sbalili svých šest švestek a vydali jsme se zpátky ke Klentnici. Cestou jsme se zastavili ještě na louce pod zříceninou, odkud je nejhezčí výhled na hrad a také je tak nejčastěji znázorňován. :)

Sirotčí hrádek (foto: Jirka)

Cestou do Klentnice se nám naskytl další z hezkých pohledů na Děvín a okolí... Ach jo, je to tu prostě krása vedle krásy! :)

Pavlovské vrchy (foto: Jirka)

Dále jsme pokračovali autem přes Pavlov, ale to jsme si vzpomněli, že Obecní vinotéka už bude mít otevřeno, takže jsme si udělali nucenou zastávku. :)) Pod obecním úřadem jsem toho dne objevili krásné sklepy plné výborného vína. Vystaveno tu bylo mnoho druhů červeného, bílého i růžového vína v různých cenových relacích. Aby se nám lépe přemýšlelo, které víno koupíme, dali jsme si džbánek burčáku z odrůdy Müller-Thurgau, hmmm, osvěžující! :)

Obecní vinotéka je otevřena od Velikonoc v roce 2004 a myslím, že od té doby potěšila nejednoho turistu či cyklistu. :) V nabídce jsou vína od 15 vinařů z Pavlova a okolí. Vína z oblasti Pálavy jsou vyhledávána pro svou originální ovocnou svěžest, aromatičnost a kořenitost. Pro jistotu jsme si několik lahvinek domů koupili a dál naše autíčko vesele cinkalo. :)

Sklípek v obecné vinotéce v Pavlově :) (foto: Lenka)

Namířeno jsme měli do Dolních Věstonic, malé jihomoravské obce, která je známá i v zahraničí. Všechno to začalo v době lovců mamutů a pokračovalo v roce 1925, kdy profesor Karel Absolon objevil sošku tzv. Věstonické Venuše, která spolu s dalšími nálezy obec proslavila. V Dolních Věstonicích stojí kostel sv. Michala, jehož nejstarší část pochází z první poloviny 14. století. Věž kostela je zakončena renesančním ochozem a vyzvání v ní mohutný zvon z roku 1545. 

Kostel sv. Michala v Dolních Věstonicích (foto: Lenka)

My jsem se šli podívat na archeologickou expozici, která je pobočkou Regionálního muzea v Mikulově a sídlí v budově bývalé radnice ze 16. století. Expozice je rozdělena do dvou pater. V přízemí vychází expozice z novějších objevů, jsou zde nové poznatky o vývoji člověka, je zde ukázka paleolitického obydlí, rekonstruovaný hrob tří lidí (ten skutečný byl nalezen v roce 1986 v Dolních Věstonicích) atd.

Archeologické expozice v místním muzeu (foto: Lenka)

V prvním patře jsou informace o tom, jak probíhaly jednotlivé fáze výzkumu a dokumentuje metody výzkumu. Jsou zde vystaveny informace o geologických a pedologických poměrech okolí Dolních Věstonic, o fauně a floře, která žila v dobách ledových. Dále jsou zde vystaveny kosterní pozůstatky lidí a některé z předmětů, které tito lidé vyrobili. 

Je zde samozřejmě vystavena i kopie Věstonické Venuše, která se stala symbolem Dolních Věstonic i pravěké kultury. Soška je vysoká 11,5 cm a široká 4,3 cm (v bocích :) ). Vyrobena je z pálené hlíny, zřejmě ze směsi vápence a hlíny. Originál je majetkem Moravského zemského muzea v Brně. Zajímavostí je, že cena Věstonické Venuše byla stanovena americkými vědci na 40 milionů dolarů! Při výzkumech bylo také objeveno, že se na hýždích Venuše zachoval otisk prstu asi desetiletého dítěte! :)) Na to, že tahle kráska pochází z období 29 000 až 25 000 let př. n. l., zdá se, že by se její proporce opět mohly vracet do módy. :)

"Mapa" krajiny kolem Pavlovských vrchů na mamutím klu (foto: Lenka)

Z Dolních Věstonic jsme autem jeli do severnějšího Strachotína. Cestou jsme se ale ještě museli zastavit na hrázi jedné v Novomlýnských nádrží a podívat se na vodní hladinu z jiné perspektivy. :) Z hladiny místy vykukují staré mrtvé stromy, které se tu zachovaly ještě z doby, kdy tady žádná nádrž nebyla. Působí to trochu bizarně, když mezi těmito stromy proplouvají lodě s rybáři. :)

Dolní (Novomlýnská) nádrž a Pavlovské vrchy (foto: Jirka)

Zatopené stromy mohou být ale i nebezpečné, pokud jsou pod hladinou, která je většinou extrémně nízko. Někdy dochází i k jejich odstřelům... Akorát mi teda není moc jasné, proč nádrže vlastně byly vybudovány. V létě se k rekreaci moc nehodí, protože v nich jsou přemnožené řasy a sinice a hlavně při jejich stavbě byl zničený unikátní biotop lužního lesa... No, co se dá dělat, už tu jsou a nenadělá se nic.

Rybaření (foto: Jirka)

Auto jsme nechali ve Strachotíně a šli jsme se projít podél břehu Novomlýnské nádrže. Cestou jsme ale potkali docela zajímavou ulici. :) Tedy ulici, která se jmenuje Sklepní, což mnohé napovídá. :) K rozšíření vinic v této oblasti přispěli v 16. století Novokřtěnci tzv. Habáni. Ve Strachotíně se Habáni objevili pravděpodobně v roce 1557. V Dolních Věstonicích jsou dodnes zachované Habánské sklepy, ale nejsou doklady o tom, že by Habáni hloubili sklepy i ve Strachotíně. V 17. století došlo k velkému rozmachu pěstování vína - vždyť v té době byla spotřeba vína 56 litrů na osobu a rok. :)

Jeden ze sklípků ve Strachotíně :) (foto: Lenka)

V současné době je ve Strachotíně 92 vinných sklepů a z toho je jich 87 právě ve Sklepní ulici. Ve většině sklepů se vyrábí dobrá moravské víno. Cestou kolem jsme viděli mnoho lidí sedících venku a popíjejících vínko. :) Nás si odchytl vinař Václav a nedal jinak, než že musíme ochutnat jeho burčák. Nu, proč ne... Jeho sklípek teda zrovna nepatřil k těm vyfešákovaným - dost plísně by se uvnitř našlo... No, ale co... Přesto jsme si dvoulitrový burčák odnesli a dál jsme cestou poctivě odfukovali (tedy my jsme neodfukovali, to ten burčák :).  

Sklepní ulice ve Strachotíně :) (foto: Lenka)

Ale náš původní cíl byl ještě o kousek dál - mířili jsem k jednomu zvláště fotogenickému zatopenému stromu. No, dobrá - už jsme k němu mířili jednou, hned první den, ale tehdy pro nás byl nedosažen. Ale na druhý pokus to vyšlo! :)) A musím uznat, že se to vyplatilo, protože za chvíli čekání na hezké světlo, vznikly krásné fotky zatopeného stromu s Pavlovskými vrchy.

Romantický zatopený strom (foto: Jirka)

Ovšem to nejzajímavější, co se tady událo, přišlo ještě o chvíli později. Viděli jsme netopýra!! :) Bylo to tak... Něco najednou začalo šustit v porostu kamenitých břehů, tak jsem napínala oči, abych viděla, co to je. A on to byl netopýr, šmátral svými neohrabanými křidélky a lezl na vzduch. Tak jsem k němu přišla blíž, abych si ho vyfotila... Ale asi jsem byla moc blízko, protože mi vylezl na nohavici. Až Jirka mě od něj osvobodil a potom se netopýrek vznesl nad vodní hladinu a zmizel kdesi v dálce... Asi letěl na snídani! :)

Netopýr (foto: Lenka)

Počkali jsme tu ještě do západu slunce, který byl opět ohromný a potom jsme se vydali zase zpátky do Strachotína, prošli jsme kolem sklípků až k autu a zamířili do našeho přechodného domova v malé dřevěné chatičce v kempu Merkur. :)

... západ slunce (foto: Lenka)

Další informace:

- oficiální stránky obce Klentnice, Sirotčí hrádek na www.hrady.cz, Sirotčí hrádek na wikipedii

- Obecní vinotéka v Pavlově

- oficiální stránky Dolních Věstonic, na wikipedii, archeologická expozice - část Regionálního muzea v Mikulově

- oficiální stránky obce Strachotín,