Roma I. - všechny cesty vedou do Říma

Joo, tak takhle to dopadá, když mě nenapadlo dát Jirkovi lepší dárek k Vánocům, než-li letenky a ubytování v Římě. ;) Teda ne že bych si stěžovala na dárek, protože to svým způsobem byl geniální dárek. :) Od Vánoc to frčelo rychle a nadešel druhý únorový den a my jsme mířili na Ruzyni. :) Odbavení proběhlo v pohodě, teda až na to, že se Jirka musel zase zouvat a sundavat si pásek a podobně. :)

No, všechno jsme stihli... A pak jsme docela dlouho čekali, než nás pustili k letadlu. Resp. nás nechali nastoupit do autobusu, který nás měl k letadlu odvézt, ale pak nás v něm nechali vymrznout a zase nás poslali zpátky do haly, že prý letadlo kontrolují. Ale naštěstí už to moc dlouho netrvalo a odvezli nás. :) Pak následoval úprk lidí k letadlu, protože u WizzAir nejsou předem určená místa k sezení. Nicméně tohle bylo dost zbytečné, protože letadlo bylo poloprázdné a tak jsem mohla sedět u okýnka! :))

Čechy z letadla :) (foto: Lenka)

A taky že se z okýnka bylo na co koukat! :) Předtím jsem letěla jenom jednou - do Londýna, ale celou cestu bylo zamlženo a zamračeno, takže při vzletu i přistání nebylo vidět nic a nahoře byl jenom sunshine. :) Tentokrát už Praze prosvítalo sluníčko, takže let stál zato! :) Nemohla jsem se od okýnka odtrhnout a proto mě docela překvapilo, když jsme začali v Itálii přistávat. :))

Wizzair.com (foto: Lenka)

Letěli jsme i nad mořem (foto: Lenka)

Jakési italské hory (foto: Lenka)

A z letadla teda jsou vidět krásné věci... Třeba jako ukázkově meandrující řeka, to jsem takhle na vlastní oči z ptačí perspektivy viděla poprvé. :) Ale pořád jenom píšu o sobě - však Jirka (okýnkově nevyvolený) část cesty prospal. :))

Meandrující řeka × rovná silnice (foto: Lenka)

Letiště Leonardo da Vinci ve Fiumicinu (zkratka FCO) je jedno z nejvýznamnějších letišť v Itálii, leží u pobřeží Tyrhénského moře a asi 35 km od Říma. Vtipné jsou manévry, které pilot dělá, aby se správně nasměroval na přistávací dráhu, hladina moře při tom byla doost nakloněná. :)) Ale přistáli jsme a dlouhé stíny napovídaly, že už je docela pozdě. :)

Přistání (foto: Lenka)

Než jsme se na letišti vymotali a než jsme si vzali zavazadlo, slunce zapadlo. V informačním centru jsme si rovnou pořídili Roma & PIÙ Pass, za který jsme dali  € 27, ještě existuje Roma Pass, který stojí € 25, ale nechtějte vědět, jaký je mezi nimi rozdíl... Protože to já nevím. :) V informačním centru jsme se potkali se dvěma Čechy, kteří řešili podobné problémy jako my a jazykově na tom byli také podobně... Ale pak jsme je ztratili a jeli jsme si po vlastní ose. :) Dohodli jsme se, že do centra Říma se dostaneme vlakem, tedy expresem mezi letištěm a centrálním nádražím Roma Termini. Cena jedné cesty je € 14 a trvá asi tak půl hodinky. Vlak se jmenuje Leonardo Express a jedná se o docela moderní vozidlo, takže jsme si cestu do centra Říma užili. :) Nicméně tou dobou už byla tma a ve vlaku se svítilo, takže jsme nic moc neviděli z okolí. :)

Stazione di Roma Termini je neskutečné nádraží, nikdy jsem neviděla nic rozsáhlejšího... Kam se na to hrabe Hlavák! :) Šli jsme docela dlouho a fascinující byl průhled přes všechna nástupiště... Všude bylo plno lidí a všichni s sebou tahali zavazadla... A to jsme nebyli výjimkou a měli jsme to ještě o něco horší, protože náš kufr během cesty utrpěl ztrátu na kolečkách a tak se jen těžce valil a Jirka ho občas musel i nosit. :(

Už jsme v Římě - nádraží Termini (foto: Lenka)

Římské metro by vydalo na jednu samostatnou kapitolu! :) Metro má jen dvě trasy (oranžová linka A a modrá linka B)... Je to pravý opak třeba londýnského metra, kde je těch linek zase moc. :) Obě linky se kříží na stanici Termini, takže se tu pohybuje opravdu hodně moc lidí! Vlaky nejezdí zase tak moc často a když už přijedou, jsou nacpané k prasknutí... No, největší humor ale je, že tu neexistuje pravidlo "nejdřív se vystupuje, pak se nastupuje", tady se to prostě všechno mele dohromady. :)) Taky jsem moc nepochopila přestup z jedné linky na druhou, trvalo to snad čtvrt hodiny, než jsme se tam dostali... O tom, že jsou prostory metra nevzhledné a špinavé snad radši pomlčím. ;)

První část římského metra byla vybudována v roce 1955, v současné době je budována třetí linka metra (zelená C). Ono je asi komplikované stavět metro ve měste, které je doslova prošpikováno archeologickými památkami. :)

Metro - křížení linek A a B (foto: Lenka)

Jednorázová jízdenka na městskou dopravu stojí € 1, ale my jsme si to moc neužili, protože jsme popojeli jenom pět stanic (trasa Termini - Lepanto) a zase už jsme se s kufrem vláčeli na povrch... Však už bylo docela dost hodin, ale linka A zavírá "až" v devět hodin, takže jsme to stihli. :)) A pak jsme trochu bloudili ulicemi... Teda první setkání s římským provozem, to byl docela šok - těch aut všude, hluku, troubení... Člověk se zákonitě musel bát o svůj holý život! :)) ... Ale jo, tak po pár dnech se na to dá zvyknout a dokonce jsme se už i naučili přejít silnici. ;)

Počet aut dokládá následující fotka... :) Parkuje se skutečně všude, kde se dá a vlastně i nedá. :)) Ale tady to nikdo moc neřeší... Akorát je teda sranda tady jít s kufrem po ulici, protože mezi zaparkovanými vozítky se skutečně neprojede, takže se Jirka musel párkrát cedit mezi auty s kufrem nad hlavou. :D

Dopravní divočina se projevuje i parkováním, kde se dá :) (foto: Lenka)

Hledání toho správného domu, kde jsme měli zaplacené ubytování, bylo docela humorné... Když už jsme konečně našli Via Tacito, tak jsme nemohli najít ten správný dům. A když už jsme našli správný dům, zjistili jsme, že vstupní vrata jsou zavřená a nešlo se dostat dovnitř... :) Štěstí bylo, že tento dům byl na kraji bloku, tak jsem ho obešla a dostala jsem se do dvora jiného domu... Naštěstí ten dvůr byl spojený s dvorem "našeho" domu, takže jsem prošla k zavřeným dveřím a ty jsem otevřela. :) Domy v této části Říma jsou krásné, s vysokými stropy a zdobnými schodišti, také tu byl krásný kovaný výtah... Sranda byla, že Marta Guest House byl v prvním patře a vstup tam vypadal jako vchod do normálního bytu. :)) Dokonce jsme museli zvonit, aby nás pustili dovnitř. :)) Ale všechno jsme překonali a pak už jsme se dostali do pokoje č. 1, který teda mimochodem byl taky moc vtipný - byl bezprostředně nalepený na recepci, takže tam bylo slyšet skoro všechno. :)) 

Náš pokojík :) (foto: Lenka)

Ale tak co no... Měli jsme kam hlavu složit a to bylo nejdůležitější. :) Chvíli jsme si odpočinuli a pak jsme vyrazili do víru velkoměsta. :) Nejdřív jsme si chtěli koupit něco k pití v obchodě, který jsme měli hned přes ulici, ale než jsme se vyprdelili ven, tak obchod zavřeli... Bylo to docela akutní, protože jsme celé odpoledne nic nepili, ale nakonec jsme si koupili alespoň kolu. :) A mohli jsme se vrhnout na obhlížení památek. :)

Bydleli jsme kousek od Castel Sant´Angelo (Andělský hrad), který je fascinující... Docela pozdě večer už tu nebylo moc lidí, tak jsme si užili focení z našeho pidistativu. Osvětlené památky do tmy zářily a byl to krásný pohled... Dost jsme se začali těšit na druhý den, až se na tu krásu podíváme za světla. :)

Castel Sant´Angelo (foto: Jirka)

Italy! (foto: Lenka)

Bezprostředně před Andělským hradem je i známý Ponte Sant´Angelo (Andělský most), který se už pěkně dlouho klene nad potemnělou řekou Tiberou. Most na sobě nese sochy andělů, které jsou od sochaře Berniniho a jeho žáků...

Ponte Sant´Angelo nad řekou Tiberou (foto: Jirka)

O kousek dál už je Vatikán, neskutečná stavba je Basilica di San Pietro.. Ale to všichni vidí a vědí... Tak já už nebudu psát a necháme si to na další den - přece jsme se sem byli jenom podívat. ;)

Pohled k Vatikánu (foto: Jirka)

Prošli jsme se ještě kus kolem Vatikánu, ale pak jsme se už brzy vrátili do našeho pokojíčku a šli jsme spát, abychom měli dost sil na další den a poznávání Říma za světla. :))

Další informace:

- letenky - www.wizzair.com

- ubytování - Marta Guest House (Via Tacito 41, Vaticano, 00193 Roma), stránky jsou v EN, ESP, IT nebo FR